Občasník blogu Občanská neposlušnost Červen 2013
Číslo 5
Vážení čtenáři blogu Občanská neposlušnost, v tomto pátém čísle občasníku se budu opět zabývat zdravotnictvím. Pokusím se zde odpovědět na otázky zda je pacient na prvním místě, proč naše zdravotnictví jde ke dnu a co za tím vším vlastně je.
Úvodem Téma, kterému jsem se rozhodl věnovat, je velmi obsáhlé. Proto mu jsou určena hned dvě čísla občasníku. V minulém čísle jsem se podíval na současný stav i na snahy o reformu, která vůbec neřeší špatnou situaci a spíše nahrává podvodníkům. Popsal jsem i vztah lékaře a pacienta. Takový, s jakým se mnohdy můžeme setkat v ordinacích. V tomto čísle občasníku rozebírám především podivnosti léčby, která nemá za cíl pacienta vyléčit. Jejím cílem je primárně jej udělat na léčbě závislým. V souvislosti s léčbou se zaměřil i na farmaceutické firmy a vnucování léků včetně podivností okolo očkování.
2
Podivná léčba Také vás občas napadá, že nemocem je lepší předcházet, než je složitě léčit? A napadá vás také, že léčba a léčebné postupy dnes indikované jsou mnohdy tak nějak podivné? Pokud ano, tak se nemýlíte. Dnes indikované léčebné postupy a léčba obecně řeší především důsledky či projevy nemoci. Nehledá a neřeší skutečné příčiny jejího vzniku. Vědomí této skutečnosti je hlavním důvodem, proč mnozí pacienti stále častěji vyhledávají alternativní způsoby léčby, které upřednostňují. Podívejme se nejdříve na to, co je standardní a alternativní medicína (podrobněji v článku Proč alternativní medicína – Dr. Rudolf Zemek): -
standardní medicína Prosazuje striktně přírodovědecký pohled, který je svým způsobem pohledem i mechanistickým – pohlíží na člověka jako na stroj složený ze součástek, jenž je možno nebo nutno jednotlivě opravovat. Je dnes oficiálně uznávaná a vychází z vědeckého bádání, díky němuž došlo k velkému pokroku ve všech lékařských oborech. Tento pokrok byl důležitý a je přínosný. Existují však typy nemocí, u nichž se léčba nějak zasekla. Jde zejména o nemoci chronické, které dodnes neumíme spolehlivě léčit, a případná léčba může vyvolávat vedlejší nežádoucí účinky. Ty ve své podstatě představují nemoc novou a jsou proto také léčeny. Tak se lehce medicína dostává do bludného kruhu. Jde o medicínu založenou na důkazech a zastává tzv. kauzálnělineární myšlení (předpoklad přímého vztahu mezi zjistitelnou příčinou a prokazatelným účinkem). Znamená to, že tam kde zná příčinu, tak i ji léčí (pak je to léčba příčinná) a tam, kde ji nezná, tak léčí uchopitelné projevy (pak je to léčba symptomatická).
-
alternativní medicína Alternativní medicíně je především vyčítána neznalost působení netradičních terapií a nemožnost dokázat léčebný efekt. Toto však je vyvažováno skutečností, že je založena na zkušenostech a metodách, které mají mnohdy původ v hluboké minulosti. Chybou alternativní medicíny je fakt, že nejsou zaznamenávány úspěchy, z nichž by vyplynula nezpochybnitelnost léčení. Případné objektivní zaznamenávání průběhů a výsledků léčby by však mohlo pozitivně ovlivnit názory na tento způsob léčby. Samotný princip léčby spočívá v prověření všech možných souvislostí, které mohly vést ke vzniku nemoci. Současně se dbá na stimulaci imunity a samoozdravných procesů těla pacienta.
Obě varianty medicíny mají své klady i zápory a je pouze na každém z nás, které budeme více důvěřovat. Nejideálnější variantou by byla samozřejmě spolupráce. Bohužel prozatím není
3
možná. Zejména proto, že standardní i alternativní lékař se shodně snaží pacienta přesvědčit, že právě ta jejich léčba je jediná správná a že když vytrvá, pak se snad vyléčí. Avšak mnohdy se stává, že postup toho či onoho je již od základu špatný a pacient už (zejména z důvodu dlouhé časové prodlevy) nemá šanci na zlepšení stavu (v té lepší variantě) nebo má tento přístup fatální důsledky (v nejhorší možné variantě). Zejména proto by se stále mělo pracovat na dalším vzdělávání lékařů i léčitelů a jejich postupnému zapojení do celého procesu léčby formou spolupráce a vzájemného doplňování se. Každý se jistě setkal s přístupem lékařů, kteří, když nefunguje jeden lék, postupně indikují léky další s tím, že jednou to snad vyjde. Každý se také určitě setkal s tím, že lékaři jsou si jistí vlastní neomylností a odmítají pochybení. Toto pramení zejména z přesvědčení, že lékař je osobou vzdělanou a váženou. Možná, že kdyby se více lékaři snažili přiblížit lidem (tedy svým pacientům), pak by se chovali méně nadřazeně a více by naslouchali. A pak by se snad vytratila i podivná léčba, která mnohdy nebere ohledy na aktuální stav pacienta a vycházející z předem nalinkovaných postupů a metod.
Jak je to vlastně s léčbou? Abych zde nerozváděl velké množství různých příkladů, zaměřil jsem se pouze na jednu nemoc a její léčbu. Tou nemocí je snad největší strašák dnešní doby – rakovina. Diagnostikování této nemoci představuje jeden z největších zásahů do života člověka. Ten navíc začne být z mnoha zdrojů doslova bombardován zaručenými informacemi, jak se léčit. A tyto informace včetně léčby, která je mnohdy velmi vyčerpávající, jsou podstatným stresujícím faktorem, ovlivňujícím další vývoj nemoci. Léčba nádorového onemocnění (tzv. léčebné záměry) je indikována dle typu a pokročilosti nádorového onemocnění a celkovým stavem nemocného (zdroj Wikipedie): -
kurativní záměr cílem je nemocného vyléčit a jako kritérium úspěšnosti léčby je uváděno přežití pacienta bez návratu nemoci po určitou dobu (u většiny nádorů 5 let a u některých 10 let)
-
paliativní záměr cílem je nemocného zbavit projevů a zastavit nebo zpomalit růst nádoru, nemocný pak může žít kvalitním životem několik let i několik desetiletí
-
symptomatický záměr cílem je udržení kvality života, jelikož je v takovém stavu, že již není naděje na vyléčení nebo zastavení postupu onemocnění
4
Při samotné léčbě se využívá mnoho terapií (chirurgie, imunoterapie, radioterapie, chemoterapie a další). Každá z nich má svoje klady i zápory. Zde se podrobněji zaměřím pouze na chemoterapii, tedy podávání cytostatik. Cytostatika brání nádorové buňce v dalším dělení a ničí ji, jelikož má poškozené opravné mechanizmy. Tady by bylo dobré říci kdy a za jakých okolností byla první cytostatika objevena. Došlo k tomu po první světové válce při sledování vojáků, kteří byli zasaženi yperitem. Toxicita cytostatik je všeobecně známa a jejich účinnost je dosti často zpochybňována. Především z toho důvodu, že tato léčba není přesně zacílena na nádor, ale postihuje celý organismus nemocného, oslabuje jej a vyvolává druhotná poškození. Některé z nežádoucích účinků: 1. -
Bezprostřední (hodiny - dny) nevolnost a zvracení záněty žil lokální nekrózy alergické reakce selhávání ledvin vývojové vady plodu v případě podání těhotné ženě
2. -
Časné (dny – týdny) snížení hladiny bílých krvinek snížení hladiny krevních destiček záněty v dutině ústní průjem přítomnost nezralých červených krvinek v krvi
3. -
Oddálené (týdny – měsíce) chudokrevnost poškození jater plicní fibróza
4. Pozdní (měsíce – roky) - sterilita - sekundární nádory Lékaři tedy přiznávají, že chemoterapie má nějaké ty nežádoucí účinky, ale stále svorně tvrdí, že také léčí. To je však v ostrém rozporu s faktem, že chemoterapie poškozuje i zdravé buňky a extrémně snižuje imunitu nemocného, díky čemuž je nutná dlouhodobější a složitější léčba, která často tragicky selhává. Lékaři nám vnucují myšlenku, že neexistuje žádná jiná účinná metoda léčby a podporují ji průkazem účinnosti. A používání cytostatik ospravedlňují závažností nádorových onemocnění. Stále častěji se však objevují informace, že toto
5
prokázání účinnosti je smyšlenkou, kterou velmi podporují farmaceutické firmy, pro něž je tento způsob léčby velmi výnosným kšeftem. Příkladem může být studie, která prokázala, že u lidí, žijících 5 let od diagnózy, pouze 2,3% v Austrálii a 2,1% v USA je to díky chemoterapii. Studie zde. Výskyt rakoviny ve světě lavinovitě roste a je potřebné se ptát proč. Hodně se mluví o nezdravém způsobu života. Ale málo se naopak ví, že jsme nejspíše vědomě ohrožováni výrobci všeho možného. A to chemikáliemi, které významně narušují endokrinní systém. Ten reguluje a řídí činnost organismu (více zde). V posledních desetiletích došlo k výraznému nárůstu expozice chemickými látkami, které jsou v potravinách, léčivech, pesticidech, výrobcích pro domácnost a dalších. Existují pádné důkazy, že mnohé firmy úspěšně profitují z výroby rakovinotvorných produktů a současně investují do výnosné „léčby“ této nemoci. A navíc také využívají strategie „obviň oběť“, kdy nám sdělují, že je to vlastně naše vina a jsme to my, kdo má změnit chování. Nová rizika přehledněji: -
chemikálie v produktech Jejich množství stále stoupá a pronikají do všech odvětví výroby a produkce. Narušují významně endokrinní systém a mají vliv na zvyšující se počet nádorových onemocnění, genetických mutací a snížení imunity.
-
znečištění ovzduší Snižuje průměrnou délku života každého člověka o 8,5 měsíce (studie v EU). Vliv znečištění ovzduší se pro těhotné ženy v podstatě rovná pasivnímu kouření. Až 95% obyvatel měst je vystaveno vyšším úrovním jemných částic, než povolují normy Světové zdravotnické organizace.
-
znečištění vody Zejména jde o pesticidy a léky, které není možné zcela odstranit. Tyto pak snižují imunitu a zvyšují rezistenci mnohých chorob.
Všechna tato rizika mají původ ve snaze několika jedinců mít zisk za každou cenu. Na jedné straně tu máme producenty výrobků, u nichž je jasně prokázáno, že obsahují nebezpečné látky. Ti se současně podílejí na zisku druhé strany – farmaceutických firem, jejichž cílem není prodávat účinné léky, ale na nemocech vydělávat.
Farmamafie Výše uvedeným jsem se dostal až k výrobcům léků, kteří s námi hrají hru na stále úspěšnější léčbu. Tuto hru nám předkládají pod manipulativním označením „stále účinnější léky“. Ve skutečnosti jde o vývoj a výrobu preparátů, které mají nahradit ty, které již ztrácejí účinnost
6
ne proto, že by byly nedokonalé, ale proto, že je u nich záměrně snížena účinnost a jejich plánovité nadužívání (zejména u antibiotik) vyvolává rezistenci u mnoha nemocí. Základem a hlavním důvodem existence obrovského farmaceutického průmyslu je zisk generovaný prodejem produktů, které nenabízí zdraví. Jen zmírňují symptomy a podporují opakovaný vznik nemoci. Někdo může namítnout, že nám léky daly možnost se chorobám bránit. Co ale říct na fakt, že stovky milionů lidí nepřestávají umírat na nemoci, jimž může být úspěšně předcházeno a mohly být do značné míry již dávno eliminovány. Není to vinou shody náhod nebo nedbalosti lékařů. Vymícení nebo úspěšná prevence chorob by významně snížilo návratnost investic farmamafii.
Důkazem významného ovlivnění našich životů je například potlačování a zesměšňování přirozených zdravotních terapií starých téměř jako samo lidstvo. Systémy zdravotní péče pak nutí většinu lidí na tomto světě být závislými na farmaceutickém průmyslu a jeho zločinech. Podívejme se na několik příkladů tlaku, který má za cíl generovat větší zisk: 1. Ceny léků Farmaceutické firmy se snaží, aby vláda ČR výrazně zvýšila ceny léků na úroveň srovnatelnou s Německem. Příliš se jim u nás totiž nedaří a tak hledají jiné cesty. A to bez ohledu na fakt, že by na léky mnoho lidí nemělo prostředky. 2. Provize pro lékaře Předepisujte naše léky a něco za to dostanete. To je běžná praxe, která umožní lékaři získat legálně peníze nebo protislužbu na úkor pacienta. Tato praxe je maskována
7
jako průzkum účinnosti léku a za každý předepsaný kus má lékař provizi. Jde o tak výnosný obchod, že i sami lékaři vědomě a bez jakéhokoliv jiného podnětu výrobce propagují. 3. Prodáme to jinde Některé léky u nás nejsou nebo jsou nedostatkovým zbožím. Ne proto, že by byl problém s výrobou nebo distribucí. Pro prodejce je totiž výhodnější je prodat v zahraničí. A prodejcem je myšlena česká lékárna, která si opatří distribuční povolení. Zisk je prostě hlavním cílem.
Prý není nic špatného na tom, že si lékař může takto vydělat. Co takhle si ale uvědomit, že minimálně o tyto provize a přirážky překupníků by přitom mohly ceny léků zlevnit. Říká se, že cca 75% předních vědců z oblasti medicíny je financováno farmaceutickými firmami. A při schvalování nových léků a jejich uvádění na trh hraje velkou roli korupce. Studie a důkazy o účinnosti léků jsou často manipulovány a nadhodnocovány. Objevila se dokonce informace, že až 94% informací, které jsou uváděny v propagačních materiálech, které jsou zasílány lékařům, nemají žádný vědecký základ. Bohužel lékaři mají tendenci na tyto informace spoléhat. Nové léky u nás schvaluje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Při schvalovacím procesu se získávají o léku informace, díky nimž se poté vyhodnocuje poměr mezi jeho prospěchem a riziky. Na základě klinických studií je pak vyhotovena dokumentace, po jejímž zhodnocení je lék případně registrován. Klinické testy jsou však mnohdy zmanipulovány. Dostupné informace hovoří o chybném sestavování testovacích skupin, potlačování kompletních výsledků a zveličování léčivých účinků. Mnohdy jsou navíc léčivé účinky testovány na zvířatech a výsledky těchto testů jsou předkládány jako konečné a klinicky ověřené na lidech. Farmaceutický průmysl se nás snaží promyšlenou kampaní přesvědčit, že na vše existuje nějaký ten lék a že je pro nás vlastně přínosné zobat nějaké ty pilulky na zvýšení imunity, na lepší trávení, na potlačení bolesti, na prevenci, na všechno možné… Poptávka po lécích je uměle navyšována vymýšlením nových zdravotních stavů a podmínek, při nichž je možné lék doporučit. Léky a léčivé přípravky (doplňky stravy) se tak staly běžnou součástí našich životů, ač je naše tělo v podstatě nepotřebuje. U běžných nemocí, které nejsou komplikovány nebo nepostihnou oslabeného jedince, pak existují i osvědčené alternativy. Příkladem může být běžná viróza. Stále častěji se můžeme setkávat s vnucováním antibiotik na onemocnění, které lze bezpečně vyléčit během cca týdne odpočinkem a tzv. starými babskými radami. Jenže antibiotika „léčí“ během několika dnů a podpořená přípravky, které utlumí projevy nemoci tak člověk může zůstávat v práci. To však sebou přináší postupné oslabování imunity, nezodpovědné rozšiřování nemoci do okolí, téměř jistý návrat onemocnění v silnější podobě a v neposlední řadě i zvyšování rezistence vůči lékům.
8
Pokud chceme být zdraví a nechceme do sebe plnými hrstmi cpát spousty pilulek, pak je potřebné převzít plnou odpovědnost za svůj život. Jako doplnění informací doporučuji tento článek, v němž je rozebrána žaloba podaná u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, obviňující farmaceutické společnosti ze zločinného spiknutí.
Očkování Jde o proces, kdy se do těla vpraví antigen (látka, která podporuje produkci jedné nebo více protilátek) s cílem navodit jeho imunizaci. Vakcinace má zabránit rozvoji řady infekčních nemocí a propuknutí epidemií. V ČR se oproti mnoha jiným státům provádí kromě dobrovolného očkování také očkování povinné. A patříme tak mezi země s největším počtem povinných očkování na světě. Očkování vymýtilo spoustu nemocí. Má však i svou stinnou stránku, o které se moc nehovoří. Problémem jsou chemické látky, které se do vakcín přidávají a také umělé podporování imunity, což dohromady přináší opačný efekt. Jako příklad zde mohu uvést očkování proti běžným dětským nemocem: 1. Zarděnky Jedná se virové onemocnění, které se projevuje typickou vyrážkou na kůži. Specifická léčba neexistuje a vzhledem k mírnému průběhu u většiny nemocných ani není nutná. Pouze v případě komplikací se mírní následky. Přesto se povinně očkuje po patnáctém měsíci věku dítěte a přeočkovává po 6 až 10 měsících po prvním očkování MMR vakcínou. Očkováním se však možnost nákazy posouvá do dospělého věku, kdy je riziko komplikací a následků daleko větší. 2. Příušnice Akutní infekční onemocnění, napadající příušní slinné žlázy a projevující se otoky a bolestivostí. Průběh onemocnění je obvykle mírný a projevy spontánně vymizí. Komplikace jsou vzácné. Přesto se povinně očkuje jako v případě předchozím. Onemocnění je na pokraji vymizení a dnes tak díky očkování již téměř není možné proděláním nemoci v dětském věku získat doživotní imunitu. 3. Spalničky Virové onemocnění provázené charakteristickou vyrážkou, kašlem, zánětem spojivek a zvýšenou teplotou. Na onemocnění není žádný specifický lék a mírní se pouze projevy nemoci, která sama vymizí. Uvádí se, že v zemích, kde není očkování zavedeno, jsou spalničky nebezpečným a život ohrožujícím onemocněním. Je dobré však doplnit, že z 95% se jedná o země s nízkou úrovní zdravotní péče. Očkování se
9
provádí stejně, jako u výše zmíněných nemocí. A stejně tak zvyšuje pravděpodobnost onemocnění v pozdějším věku, kdy jsou komplikace daleko problematičtější. Prodělání nemoci v dětském věku má prokazatelný pozitivní vliv na zralost imunitního systému. MMR vakcína je velmi kontroverzní přípravek, na který se stále více snáší kritika díky vedlejším účinkům a její zbytečnosti. Do spojitosti s aplikací vakcíny se dává rozvoj autismu, který byl v zahraničí již prokázán. Jako i v případě léků, i zde však farmaceutický průmysl tají všechny podstatné informace. Co například říci na fakt, že vakcinace dětí mladších než jeden rok je naprosto nesmyslná a zbytečná, jelikož jejich imunitní systém není natolik vyvinutý, aby na vakcíny správně reagoval.
Imunita Pojem imunita označuje schopnost organismu bránit se cizorodým látkám z vnějšího i vnitřního prostředí. Má tři obranné linie, které brání naše tělo před napadením viry, bakteriemi a dalšími patogeny. Je známo, že 80% naší imunity zajišťuje střevní flóra. Tu zajistí správná výživa a probiotika. Probiotika jsou mikroorganismy, které v trávicím traktu redukují ph a škodlivé bakterie a kvasinky. Tím také přispívají k stimulaci imunitního systému. Strava bohatá na probiotika a současně i na prebiotika (těžko stravitelné nebo nestravitelné složky potravin sloužící jako substrát pro mikroflóru střeva – obecně vláknina) dokáže zajistit správnou funkci imunity a potlačit vznik mnoha onemocnění. Ne nadarmo se říká více probiotik a méně antibiotik. A na stravu, tedy to, co jíme, se podíváme v příštím čísle občasníku.
10
V příštím čísle, které vyjde 26. 9. 2013 se podíváme na to, co jíme.
Občasník Občanská neposlušnost vydává http://obcanska-neposlusnost.blog.cz/ Text a foto (pokud není uvedeno jinak) - Jan Holeňa. Zdroje informací uváděny v textu. Číslo 5, červen 2013, vydáno dne 27. 6. 2013.
