Občasník blogu Občanská neposlušnost Duben 2013
Číslo 3
Vážení čtenáři blogu Občanská neposlušnost, v tomto třetím čísle občasníku se blíže podívám na nelehkou situaci, díky asociálním krokům vlády, většiny seniorů v naší zemi.
Odchod do starobního důchodu Na stránkách České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) se uvádí, že odchod do starobního důchodu je podmíněn dosažením určitého věku a získáním potřebné doby pojištění. Obě podmínky je důležité splnit, aby občan vůbec dosáhl na penzi. A již zde začínají první z celé řady problémů, které potenciální důchodce čekají.
V kolika letech se jde do důchodu Dle vládního rozhodnutí se bude důchodový věk zvyšovat. Prý hlavním důvodem je to, že se zvyšuje průměrná dálka života a tudíž i člověk může být dle jejich logiky déle ekonomicky aktivní.
2
Nejdříve se tedy přehledně podívejme na to, v kolika letech můžeme do důchodu jít: -
-
-
Muži narození před rokem 1936 při dosažení 60. roku života. Ženy podle počtu dětí (bezdětná – v 57 letech, jedno dítě – v 56 letech, dvě děti – v 55 letech, tři a čtyři děti – v 54 letech a pět dětí – v 53 letech). Pro muže narozené mezi lety 1936 a 1968 se každým rokem zvyšuje hranice odchodu do důchodu o 2 měsíce. Pro ženy se hranice zvyšuje každým rokem o 4 měsíce. (U některých ročníků se hranice nemění – přesněji v tabulce, na kterou bude odkaz níže.) Muži narození po roce 1968 při dosažení 65. roku života. U žen opět dle počtu dětí (bezdětná nebo jedno dítě – v 65 letech, dvě děti – v 64 letech, tři děti – v 63 letech, čtyři děti – v 62 letech).
Dle výše uvedeného (podrobně uvedená tabulka, z níž jsem i čerpal je zde) je zřejmé, že se vláda snaží srovnat rozdíly mezi muži a ženami. Což potvrzuje i plán důchodový věk pro všechny navýšit na 67. rok života. Opravdu si nedokážu představit, jak lidé v tomto věku budou moci ještě pracovat. Je potřebné si zejména uvědomit, že v tomto věku mají lidé již zdravotní problémy a fyzicky nemohou zvládat své zaměstnání jako někdo, kdo je o např. polovinu mladší. To sebou zcela jistě ponese i větší zájem o tzv. předčasné důchody, na které se podívám podrobněji níže. Je dobré se také zmínit o tom, že v prvním důchodovém pilíři není stanoven žádný strop. Tedy přesněji, je tam zabudované nekonečné prodlužování důchodového věku. Takže tu nejspíše někdo předpokládá i nekonečné prodlužování průměrného věku. K tomu asi není co dodat.
No a nyní si povíme něco o potřebné době pojištění: Podmínkou pro získání penze je určitá dálka sociálního pojištění. Pravidla pro přiznání důchodu se však často mění a vyznat se v nich je pro laika nemožné. Obecně lze říci, že ten, kdo dosáhne důchodového věku letos, musí mít 29 let placeno pojištění. Tato hranice se také bude zvyšovat až na 35 let pro ty, kteří půjdou do důchodu v roce 2018. Kdo této hranice nedosáhne, má dvě možnosti. Buď si chybějící pojištění doplatit jednorázově. Nebo se spokojit s minimální penzí, která pro letošní rok činí něco přes 3000 Kč. Pokud na ni vůbec dosáhne. Jednoduše řečeno, stát požaduje po každém platbu za to, že mu na stáří bude něco vyplácet. A jedinou možností, jak platit státu v nucených měsíčních dávkách (daně, pojištění…) je vydělávat. Bohužel opět nejen složitá situace v zaměstnanecké politice, ale i zdravotní a fyzické překážky budou mít za následek problematické dosahování určené hranice.
3
Je také dobré dodat, že se politici snaží vyprovokovat mezigenerační nenávist (podrobněji se o tom ještě zmíním) tvrzením, že důchodci mohou za současný nelichotivý stav naší ekonomiky. Skutečností je, že si důchodci již na sebe dávno vydělali a mají právo své peníze dostat zpátky. Každý si jednoduše může spočítat, kolik platí státu na svou penzi. A kolik že vlastně dostává poté ve skutečnosti? Almužnu, která je úmyslně krácena a oklešťována podmínkami tak, aby se úředníkům naší vlády dobře žilo.
Předčasný odchod do důchodu Do předčasného důchodu dle současných podmínek můžeme jít v případě, že důchodový věk je 63 let a více o 5 let dříve. Pokud je důchodový věk nižší, než 63 let, pak je to možné o 3 roky dříve. Znamená to však také to, že dojde ke snížení procentní výměry důchodu. A tím i výše vyplácené penze. Rozdíl může být v řádech sto a tisícikorun měsíčně. Systém je dle mého názoru nastaven tak, aby byl člověk co nejvíce ždímán a za jakékoliv úlevy sankciován. Současně to i vypadá (i s ohledem na výše uvedené), že snahou je co nejvíce snížit počet let mezi odchodem do důchodu a úmrtím. Vyšší věk odchodu do penze a s tím spojené i vyšší fyzické a psychické nároky, se budou totiž negativně podepisovat na zdraví obyvatel.
Jde o genocidu? Předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes si to myslí. V naší zemi se téměř zastavil nárůst počtu lidí, kteří pobírají starobní důchod. Statistická čísla jsou neúprosná. Od roku 2000 rostl každým rokem počet příjemců penzí. Jako příklad můžeme uvést rok 2000, kdy došlo k nárůstu o 6000 příjemců penze. V roce 2008 tomu bylo o 48000 a v roce 2011 dokonce o 78000. Ale v roce 2012 tomu bylo jen o 1000 příjemců penzí. Co je příčinou? Meziročně došlo k nárůstu předčasných důchodů o 26000, ale také se o 20 % zvýšila úmrtnost seniorů. Tato hrozivá statistika ukazuje na jediné – jde o důsledek vládních škrtů a asociálních změn. Zvyšování důchodového věku společně se zvyšováním životních nákladů si začínají vybírat svou daň ve formě životů lidí. Ač můžeme dnes mluvit o zvyšování průměrné délky lidského života, musíme si také uvědomit, že vyššího věku lze dosáhnout jen díky kvalitním životním podmínkám, adekvátním odpočinku v důchodovém věku (vzhledem k fyzickému a zdravotnímu stavu) a v neposlední řadě i kvalitní lékařské péči. Pokud se senioři budou muset rozhodovat (tak jak je tomu už dnes), zda si mohou dovolit koupit léky a pak mít ještě na jídlo, bude něco špatně.
4
Důchodci chudnou Senioři jsou bezesporu finančně nejohroženější skupinou obyvatel. Především pak ti, kteří jsou odkázáni pouze na důchod, tedy nemají možnost dalšího přivýdělku. Současně je však nutné říci, že společnost nemůže po seniorech chtít, aby pracovali. Není to jejich povinností a své už mají odpracováno. Ze současných 2,8 milionu důchodců si prací přivydělává cca 182 tisíc lidí. A je rozhodně spravedlivé, aby to, co během svého aktivního života do systému vložili, dostali dnes zpět. Reálná kupní síla seniorů se díky neustálému zvyšování daní a vzrůstu cen permanentně snižuje. Běžně se v médiích uvádí, že průměrná penze je dnes 10470 Kč. Téměř nikde se však nedozvíme, že na něj dle statistik nedosáhne ani polovina důchodců. Díky růstu DPH a tedy i cen se očekává, že až sedmdesáti procentům středně příjmových důchodců (tedy cca 1 325 000) se reálné příjmy letos sníží pod únosnou mez. Podle propočtů má dnes průměrný důchodce reálně cca 50 Kč na den. Většina z nich tak musí stále častěji volit mezi jídlem a nutnými léky. Je smutné, když lidé, kteří celý život pracovali, musí nyní hledat v supermarketech to nejlevnější jídlo a dosti často i ve slevách u zboží z procházející dobou použitelnosti. Asi znáte ten příběh o seniorce v lékárně, která si nemohla vyzvednout recept, protože by pak už neměla na jídlo a s pláčem odešla. Tento příběh se stále šíří na internetu. Netuším, zda je založen na skutečné situaci, kterou jeho původce prožil. Je však naprosto jasné, že je to přesný obraz současné situace.
Sociální služby Aby toho nebylo málo, tak MPSV plánuje vyhlášku, která má zvýšit platby za sociální služby v domovech pro seniory a postižené až o 600 Kč měsíčně. Ministerstvo pod vedením Ludmily Müllerové jej vysvětluje zvýšením nákladů na sociální služby, zvyšováním cen a DPH. A navrhuje další svinstvo, jak z lidí peníze získat: „Má-li mít navrhované zvýšení maximálních úhrad výraznější efekt, je proto žádoucí zvýšení tlaku na nezbytnou vyšší participaci vlastních i jiných zdrojů klienta (zdroje od příbuzných, z úspor apod. – rozhodně ne však na úkor zadlužení klienta) na úhradě nákladů za poskytnutou sociální službu.“ Výraz „je žádoucí“ hodně zavání a evokuje snahu MPSV ždímat lidi až na kost a snažit se získat peníze i ze zdrojů, kde už žádné nejsou. Z informací od poskytovatelů těchto služeb víme, že již přibližně 75 procent lidí nemá na jejich plnou úhradu nyní. A tak se spekuluje, že vyhláška nahrává některým soukromníkům, kteří využívají maximálních cen k vlastnímu prospěchu.
5
Právo na bydlení Na základě Evropské sociální charty, která je součástí našeho ústavního pořádku jsou senioři jedinou sociální skupinou, která má Ústavou garantováno právo na bydlení. Příslušný prováděcí zákon však žádnou vládou od roku 2006 nebyl vytvořen. Důchodce, který chce bydlet, pak musí získat peníze. Díky sociálnímu příspěvku a doplatku na bydlení to jakž takž možné bylo. Tyto příspěvky však byly vládou zrušeny a nahrazeny příspěvkem na náklady bydlení a dávkou hmotné nouze. No a například dávka hmotné nouze je nyní vyplácena jen těm, kdo nemají žádný majetek. Takže pokud o ni bude chtít důchodce požádat, bude donucen nejdříve prodat vše, co má nějakou cenu.
Důchodová reforma Vláda ve své „osvícenosti“ vymyslela nový způsob, jak nám ještě více „zpříjemnit“ život. A to tzv. důchodovou reformou. Podle vlády byl důchodový systém dlouhodobě neudržitelný a bylo nutné jej změnit. Co na tom, že změna je jaksi podivná a zavání… Pilíře: -
první (průběžný systém, do kterého pracující platí a senioři z něj čerpají a momentálně je v ročním mínusu v řádech desítek miliard korun) druhý (nový umožňující si nechat vyvést 3 procenta z odvodů na sociální pojištění a 2 procenta ze mzdy do soukromých penzijních fondů) třetí (spoření formou penzijního připojištění, které je podporováno příspěvky od státu)
Podívejme se na ně podrobněji. První pilíř stojí a padá na množství peněz, které do něj budou v rámci důchodového pojištění odvedeny a zda tyto peníze nebudou nezodpovědností vlády použity jinde. Funguje pouze v případě, že je v plusu. To však není a je potřeba se ptát, kam se všechny peníze poděly. Druhý pilíř je podivností, která je založena na povinném vkladu do soukromých penzijních fondů. Zhodnocení prostředků však není garantováno a nelze z něj vystoupit. Důležitým faktem také je skutečnost (o níž se hovoří hodně málo), že jeho využíváním se snižuje množství prostředků v prvním pilíři. Třetí pilíř je dobrovolné spoření na důchod s příspěvkem od státu, jehož výše je závislá na výši měsíční úložky. Tímto spořením dává občan důvěru finanční instituci, která má jeho peníze zhodnotit a hlavně ochránit. Prvním a třetím se podrobněji zabývat nebudu. Jen se trochu podíváme na druhý pilíř, který je v současné době vládou tak vychvalován a propagován. Za první tři měsíce smlouvu
6
s fondy podepsalo asi 22500 lidí. Penzijní společnosti očekávaly, že se jich za prvního půl roku upíše alespoň půl milionu. Vláda proto přitvrdila a ústy Petra Nečase sdělila, že penze budou od nynějška vlastně jen klesat až na přibližně polovinu současné výše do roku 2050. Jak již bylo výše uvedeno, průběžný první pilíř je založen na výši odvodů. Je tak celkem zajímavé si uvědomit, že tyto peníze ve vládou nastíněném scénáři budou vlastně někam mizet. Vklady totiž nejsou ze zákona pojištěny a nikdo nezaručí, co se během následujících 30 let stane. Jako druhým největším záporem pak je již zmiňovaná povinnost setrvat v tomto druhém pilíři. Není možné z něj totiž nijak vystoupit. Proč asi? Za reformou je vidět jasný podnikatelský záměr. Jejím cílem není ozdravění veřejných financí, ale opět jen touha několika jedinců nás obrat.
Jak se u některých probudilo svědomí Trojice postaviček naší vlády, která je z valné většiny zodpovědná za současný neutěšený stav země se jednoho dne probudila. V Petru Nečasovi, Karlu Schwarzenbergovi a Miroslavu Kalouskovi se po krajských a senátních volbách ozvalo sociální cítění. Až po propadu ODS a TOP 09 při volbách se začalo myslet na problémy voličů. Což je v naší zemi však naprosto normální situace. A tak se trojka vykutálenců vesele snažila pro seniory něco udělat. Jenže vlastně ani nevěděla co. A tak jim ta snaha a probuzení moc dlouho nevydržely. K jejich „probuzení“ se vyjádřil i Zdeněk Pernes: „Že pan ministr neví, jak jim pomoci, tak to mi je velmi líto. To si musí zvýšit kvalifikaci a poznání…“ Přesně tak. Kvalifikace a poznání je to, co vládě zcela evidentně chybí. Včetně sociálního cítění a odpovědnosti. Tady bych se rád vrátil o téměř rok zpět ke dni 4. 5. 2012. Toho dne vystoupila v diskuzi o vládním návrhu na zpomalení valorizace důchodů poslankyně Gabriela Pecková (TOP 09). Její proslov nadzvedl velkou část národa: „Úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil.“ I ze strany blogu Občanská neposlušnost byla vznesena důrazná námitka. A její text a odpověď je k dispozici zde. Tato vláda je jednoznačně asociální a její kroky nesmí být nikdy zapomenuty. Pro případ, že by někdo měl opět nutkání vytvořit za přispění zase například Marthy Issové a Jiřího Mádla přihlouplé a manipulativní video Přemluv bábu.
7
Úcta ke stáří Stáří bylo vždy v historii všech kultur považováno za jednu ze základních hodnot života. Dnes však, za velkého přispění vlády (Kalousek a Nečas prohlásili za účasti médií, že za všechny problémy mohou vlastně důchodci, kterým se ten důchod musí vyplácet) se na seniory hledí jako na něco nepotřebného. Velmi rychle se vytrácí mezigenerační solidarita a mnozí duchem chudí lidé se neštítí ani agresivních útoků. Nějakou podobou násilí je v naší zemi ohrožen každý třetí až pátý senior. Tedy cca 300 tisíc až 450 tisíc lidí. A nejsou to jen senioři týraní v domácnostech. Můžeme zde zařadit i nesmyslné, nedůstojné a někdy i neetické zacházení v nemocnicích, léčebnách a domovech důchodců. Písemné a někdy i fyzické útoky v poslední době nemají obdoby. Zde je například výčet komunit na Facebooku: -
Lidé nad 60 let by neměli mít právo volit Smrt důchodcům… Nesnášíme důchodce v MHD a na zastávkách Jsem pro aby důchodci přišlo o volební právo a mnoho dalších…
Co na to říct? Snad jen to, že i ti fanoušci komunit budou jednou v důchodu a díky současným krokům vlády na tom mohou být ještě hůře, než senioři současní. Bohužel na převážně seniorech se přiživují i různí podvodníci, kteří jim mnohdy nabízejí různé zboží a služby při podomním prodeji nebo na různých předváděcích akcích, které jsou předražené a nepotřebné. Podrobněji rizika podomního prodeje rozebírám v souvisejícím informativním letáku Rizika podomního prodeje. Nebezpečí předváděcích akcí velmi dobře zachytila režisérka Silvie Dymáková v dokumentárním filmu Šmejdi. Obé, tedy leták i dokument, velmi doporučuji všem, kteří se chtějí poučit a zejména se nestát obětí podvodníků. Stát naprosto selhává při ochraně seniorů před těmito praktikami. Zákony jsou jen přepisovány a jejich problematické části nikdo neřeší. A proto se informace musí šířit jinými způsoby. Zabránit nekalým obchodním praktikám prodejců můžeme jen tehdy, pokud se jim sami postavíme a budeme je důrazně odmítat.
Malá anketa Zeptal jsem se několika náhodně vybraných seniorů v ulicích města Zábřehu na Moravě na tuto otázku:
8
„Jaký je váš názor na současnou situaci seniorů?“ Z odpovědí a následných rozhovorů bylo hodně znát, že jsou lidé velmi nespokojení a naštvaní. Problémů je hodně a nikdo je neřeší. Odpovědi samotné a následující rozhovory jsem vždy pouze upravil do několika ucelenějších vět, které vystihují názor konkrétního člověka. Nic nebylo vynecháno a pozměňováno.
A zde jsou odpovědi: -
-
„Mám ještě manžela, ale pokud zůstanu jednou sama, tak ze svého důchodu nevyžiji. Vláda a politické strany jsou banda, která se jen pere o koryta. A ty strany neuznávám. Celý život člověk poctivě pracuje a ve stáří mu všechno berou. Každý si na nás dovolí.“ „Politici hrabou jen pro sebe a nám všechno zdražují. Na komunisty každý nadával a nadává, ale ty ostatní jsou to samý svinstvo.“ „Je to na… Musíme pořád platit a platit. Církvím dávají a nám berou.“
Během rozhovoru s třetím tázaným se debata krátce týkala i pojmu občanská neposlušnost: „Jsme národ zbabělců. V tomhle státě je to odvaha se něčím takovým zabývat.“
Co dodat na závěr? Pro závěrečné shrnutí jsem si vypůjčil slova ekonomky Ilony Švihlíkové ze začátku roku 2012, která nejvíce vystihují současný stav: „Stačí, když se zamyslíme nad tím, že vláda chce na důchodcích těmito opatřeními příští rok ušetřit 12 miliard korun. To je taková kauza Mostecké uhelné a jiné korupční kauzy, které finanční prostředky většinou beztrestně ze státní kasy odčerpávají. Většinou to je tak, že Kalousek nasadí špatné parametry a pak se diví, že mu to zase nehraje. A tak sáhne k úsporám u těch nejslabších, na jiné si netroufá. Je dobré si připomenout, že my Češi nemáme žádné nadměrné výdaje, jak je nám pořád omíláno, ale spíš příliš nízké příjmy. A s tím by se mělo něco dělat, mělo by se naučit je lépe využívat.“
9
10
V příštím čísle, které vyjde 27. 5. 2013 se podíváme na zdravotnictví a podivnosti toho, co je označováno jako léčení.
Občasník Občanská neposlušnost vydává http://obcanska-neposlusnost.blog.cz/ Text a foto (pokud není uvedeno jinak) - Jan Holeňa. Zdroje informací uváděny v textu. Číslo 3, duben 2013, vydáno dne 27. 4. 2013.
