OBÁLKOVÁ GALERIE SIXTY-EIGHT PUBLISHERS

OBÁLKOVÁ GALERIE SIXTY-EIGHT PUBLISHERS

Veronika Krištofová Praha 2009

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Obálková galerie Sixty-Eight Publishers vypracovala samostatně s použitím odborné literatury a pramenů, uvedených v seznamu použité literatury.

Děkuji tímto za laskavou pomoc při dohledávání informací a za připomínky k mé práci Josefu Škvoreckému, Zdeně Salivarové, Václavu Krištofovi a Michalu Přibáňovi.

Dále děkuji Mikuláši Kravjanskému za jeho písemné vyjádření ke své práci v nakladatelství Sixty-Eight Publishers a všem výtvarníkům, kteří mi ochotně poskytli rozhovor, jmenovitě Ivanu Steigerovi, Jaroslavu Hovadíkovi, Olafu Hanelovi, Pavlu Skalníkovi, Zbyňku Benýškovi a Ivovi Medkovi Kopaninskému.

OBSAH

1) 2)

Úvod Prameny a literatura o exilovém umění

5 8

1. část 3) 4) 5)

Emigrace manželů Škvoreckých a stručná historie nakladatelství Sixty-Eight Publishers Knihy Sixty-Eight Publihsers a vznik obálkové galerie Design knih nakladatelství Sixty-Eight Publishers a jejich výtvarníci

12 14 24

2. část 6) 7)

Autoři výtvarných děl užitých na obálkách nakladatelství Sixty-Eight Publishers Podmínky tvorby v exilu

34 41

Význam obálkové galerie před rokem 1989 a dnes

46

3. část 8)

Přílohy Seznam vydaných publikací Autoři výtvarných děl na obálkách knih Obálky knih Použitá literatura

51 58 71 111

4

Motto

„České umění netrpí takovým nadbytkem dobrých autorů, aby se mohlo zříci všech těch, kdož pracovali v exilu. V řadě případů to jsou tvůrci, pro které byl kontakt s jiným kulturním kontextem či s internacionální scénou skutečně přínosem, který se pozitivně projevil na tom, co dělali a dělají. Proto je třeba, aby se obě linie českého umění posledních desetiletí – exilové a domácí – setkávaly a konfrontovaly, aby se autoři „zvenku“ stali zároveň i součástí domácího kontextu. Bude to v zájmu všech.“ Jiří Valoch, Šedá cihla 66/1994, Exil, Galerie Klatovy / Klenová 1994.

1)

ÚVOD Exilové umění, ať už výtvarné či literární, je dodnes opředeno řadou mýtů. Stále

se setkáváme se zkreslenými pohledy na tuto nedílnou a rozsáhlou součást českého, potažmo československého umění. I život umělce v zahraničí, respektive v exilu, je v nezřídkých případech dodnes mylně vykládán. Bakalářská práce o „obálkové galerii“ nakladatelství Sixty-Eight Publishers, tedy o obrazech exilových autorů na obálkách knih vydaných v letech 1974 - 1993, se snaží upozornit na fenomén, kterému zatím nebyla věnována přílišná pozornost. Je známo, že po roce 1968 byla komunikace mezi emigranty a těmi, kteří zůstali v tehdejším Československu velmi obtížná, ne-li nemožná. Režim pochopitelně nepodporoval takové kontakty a už vůbec nepodporoval umělecké snahy a tendence emigrantů v zahraničí.

5

Představení exilového díla na domácích výstavách či jeho zprostředkování v tisku nebo v odborné literatuře nebylo možné. Komunistický režim za dobu celého svého působení zpřetrhal řadu osobních vazeb. Odtržení exilového umění od „reality“ soudobého československého umění trvalo příliš dlouho. Udržet povědomí o exilovém umění, kontinuitu a souvztažnost tak bylo až na výjimky nereálné. Zvláště pak u mladých autorů, kteří získali výtvarné vzdělání až v zahraničí a nadále působili v exilu.

Exilové

nakladatelství

Sixty-Eight

Publishers

bylo

jedním

z několika

nakladatelství, která na svých obálkách představovala díla autorů žijících v emigraci. Dalším takovým nakladatelstvím byl Index, který působil v Německu. Úpravou obálek a celkovým

výtvarným

pojetím

se

zde

původně

zabýval

Jan

Kotík.

Později

s nakladatelstvím spolupracoval například Zbyněk Benýšek, Karel Havlíček, Jiří Kolář, Pavel Zvěřina, Jan Sekal, a další. V nakladatelství Konfrontace ve Švýcarsku zodpovídali za grafickou úpravu obálek Jan Kristofori a Lucie Radová. Kmenovým výtvarníkem v anglickém nakladatelství Rozmluvy byl Jan Brychta. Ve výčtu menších nakladatelství, které na obálkách používaly reprodukce, by bylo možné ještě pokračovat.1 Cílem této práce je na příkladu obálkové galerie nakladatelství Sixty-Eight Publishers zdůvodnit smysl takové obálkové galerie, jakožto způsobu prezentace zakázaného exilového umění v tehdejším Československu. Vychází z předpokladu, že při interpretaci exilového umění je nutné si uvědomit prostředí a psychologické aspekty, které vznik tohoto umění ovlivňovaly a v zásadě dodnes ovlivňují jeho chápání. Zabývá se proto nejen samotným vznikem, ekonomickým zázemím a technickou realizací obálkové galerie, ale též uměleckými tendencemi a podmínkami prostředí, ve kterém tato galerie vznikala. Zabývá se problematikou komunikace nakladatelství s umělci a působením obálkové galerie na soudobou i současnou veřejnost. V úvodní části tato práce pojednává o samotné realizaci obálkové galerie. Stručně shrnuje práci nakladatelství Sixty-Eight Publishers, seznamuje s pohnutkami a důvody manželů Škvoreckých, kteří toto nakladatelství založili. Pátrá po konkrétních impulsech, které vedly ke vzniku obálkové galerie, zabývá se technickou realizací a pokouší se též zhodnotit kvalitu zpracování. V druhé části se práce zabývá umělci, kteří s nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers spolupracovali. Snaží se rámcově zmapovat jejich činnost, a to nejen

1

Základní informace o exilových nakladatelstvích: Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995. 6

v souvislosti s nakladatelstvím. Soustředí se též na psychologické aspekty této spolupráce, neboť pochopení těchto souvislostí a psychologických aspektů vede k pochopení důvodů, proč je dodnes k exilovému umění přistupováno s rozpaky a částečně i s jakousi přezíravostí, a proč má naopak řada exilových autorů určité zábrany v přímé komunikaci s českou odbornou i laickou veřejností. Vlivu a dopadu obálkové galerie na soudobou i současnou veřejnost se věnuje část třetí, závěrečná, která se na základě faktických údajů o vzniku a fungování Sixty-Eight Publishers a jeho galerie v první části a na základě politických, sociálních a psychologických problémů, nastíněných v části druhé, snaží pochopit současný postoj k exilovému umění a snaží se zdůvodnit význam fenoménu obálkové galerie z doby totalitního režimu.

7

2)

PRAMENY A LITERATURA O EXILOVÉM UMĚNÍ Zdrojů o problematice exilového umění je celá řada. Problémem však je, že tyto

zdroje nejsou zpracované a často ani nejsou dobře přístupné. Mnohdy bývají útržkovité a povrchní. S tímto problémem se potýká i tato práce. Kapitola Prameny a literatura o exilovém umění se pokouší vysvětlit stávající stav ve studiu a zpracování exilového umění a následně odůvodnit prameny, ze kterých vychází. Odborný zájem o souborný náhled na exilové umění, snaha porozumět dané problematice iniciovalo třídenní sympozium „České umění doma a v exilu“ v roce 1990 v Národní galerii. Jednalo se o první setkání umělců a teoretiků umění, které si kladlo za cíl zhotovení jakési základní sumarizace poznatků o exilovém umění. Tato snaha však narazila na dvě hlavní úskalí. Jedním z nich je rozsah dané problematiky. Druhým byla i doba, ve které tyto aktivity vznikaly. Kontakty s českým, respektive československým exilem byly ryze osobní a na exilové umělce bylo nahlíženo stejně jako na politické exulanty. Ale přestože tomuto zkoumání chyběl určitý odstup, dostalo se exilovému umění díky těmto prvním impulsům prostoru pro vlastní prezentaci. Prvním zásadním a „hmatatelným“ počinem v mapování exilového umění se stal v roce 1994 čtvrtý ročník výstavy Šedá cihla v Galerii U bílého jednorožce v Klatovech a na Klenové.2 Tato výstava, na které bylo instalováno přes 200 exponátů, se specializovala na vnější exil (československé umění v zahraničí), přičemž koncepčně vycházela z první Šedé cihly, která zveřejnila samizdatový katalog okruhu vnitřního exilu (domácí alternativní umění)3. Výstava se pokusila obsáhnout všechny důležité umělecké tendence mimo domov a představila na 66 umělců. Dosud lze tuto výstavu považovat za největší průnik do oblasti československého exilového umění.4 Nutno však podotknout, že přestože se jedná o významný počin, kterému předcházel složitý a rozsáhlý výzkum, zachycuje pouze zlomek exilového umění. Jiří Šetlík ve svém úvodním slovu v katalogu Šedá cihla poukazuje na nedostatek zdrojů k tématu exilového umění: „Informační prameny jsou v tomto směru často skoupé. Leccos lze se dozvědět z osobních svědectví, třeba značně rozptýlených a zatím

2

K výstavě byl vydán katalog: Jiří Šetlík – Jiří Valoch – Marcela Pánková, Šedá cihla 66/1994, Exil (kat. výst.), Galerie Klatovy / Klenová 1994. 3 Oba pojmy „vnější“ a „vnitřní“ exil definuje v úvodu v katalogu Šedá cihla do exilového umění Marcela Pánková. Viz. Jiří Šetlík, Fenomén exilového umění, in: Jiří Šetlík – Jiří Valoch – Marcela Pánková, Šedá cihla 66/1994, Exil (kat. výst.), Galerie Klatovy / Klenová 1994. 4 Marcela Pánková, Fenomén exilového umění, Zakázané umění II., č. 1-2, 1996, s. 232-237. 8

systematicky nezpracovaných…“5 Výstavu samotnou hodnotí dále jako „důležitý čin […], který faktograficky přispívá ke zmapování exilu a doplnění obrazu našeho umění nové doby.“ Bohužel nebyly poznatky, které realizační tým6 během přípravy výstavy získal, dosud publikovány v podrobné formě a samotný katalog výstavy neobsahuje více, než základní životopisná data vystavovaných umělců a reprodukci jednoho z jejich děl. Výzkumem exilového umění se podrobně zabývala zejména právě kunsthistorička Marcela Pánková.7 Soustředila se na pořízení soupisu umělců a následně na studium jejich tvorby. Vzhledem k vážné nemoci však nemohla svůj výzkum dokončit a publikovat jej. Nejen z těchto důvodů jsme stále při studiu exilového umění odkázáni spíše na osobní svědectví a výpovědi či katalogy jednotlivých umělců. Bylo by však chybou opomenout dobové prameny, především pak exilové časopisy, které se výtvarnému umění věnovaly. Jedním ze základních zdrojů je Revue K, kterou od roku 1981 vydával ve Francii Jiří Kolář. Ve svém revue systematicky představuje české a slovenské výtvarné umění i literaturu.8 František Kyncl pak vydal v Düsseldorfu několik monotématických čísel časopisu Schwarz auf Weis, jež reflektoval českou nezávislou a exilovou výtvarnou scénu a jejich zařazení do evropského kontextu. Časopis žil z prodeje jednotlivých čísel často s multiply významných německých umělců, kteří časopis podporovali. Šesté číslo z roku 1980 je naplněno pouze fotografiemi prací evropských umělců. Představuje česká jména, jako např. Stanislava Kolíbala, Milana Knížka, Vladimíra Škodu, Václava Boštíka, Jindřicha Zeithammla, Dalibora Chatrného, Zdeňka Sýkoru, Karla Nepraše, Jiřího Načeradského, Ladislava Nováka, Jiřího Koláře a další.9 Českou a slovenskou kulturou se zabýval i mnichovský časopis Obrys, který se soustředil zejména na původní literární tvorbu. Čtvrtletník nezávislé české a slovenské

5

Jiří Šetlík – Jiří Valoch – Marcela Pánková, Šedá cihla 66/1994, Exil (kat. výst.), Galerie Klatovy / Klenová 1994. 6 Výstavu v Galerii U bílého jednorožce připravovaly v letech 1991-1994 Helena Hrdličková a Marcela Pánková. 7 *1939 - +1997. 8 Dnešní verze časopisu je k nahlédnutí v elektronické podobě na adrese http://www.revue-k.net/. 9 Některé samostatné výstavy, František Kyncl, http://www.galeriejaroslavkrbusek.cz/kyncl/, vyhledáno 28. 9. 2009. 9

kultury vydával a redigoval v letech 1981 až 1990 Daniel Strož ve svém nakladatelství Poezie mimo domov v Mnichově.10 Dalším časopisem, který se částečně věnoval i výtvarnému uměni, byl Paternoster; Malá revue pro umění a kritiku vycházela od roku 1983 do 1990 ve Vídni, poté do roku 1992 v Praze. Vídeňským vydavatelem byl Zbyněk Benýšek.11 Mezi ojedinělé, avšak velmi významné zdroje patří zahraniční literatura, která se zaměřovala na československý exil. Možná nejdůležitější zahraniční publikací je Sensibilités Contemporaraines,12 jejíž autorkou je Geneviéve Bénamou. V krátkých medailoncích představuje na 71 českých a slovenských umělců, kteří působili v zahraničí v letech 1970 až 1984. Stručně popisuje zdroje a trendy v exilovém umění, nabízí graf výsledků, přehled nejdůležitějších výstav a řadu reprodukcí. Oproti tomu se v české soudobé literatuře můžeme na téma exilového umění setkat víceméně pouze ze stručnými sumarizacemi. Například v magazínu Zakázané umění II,13 která se zabývá uměním po roce 1968 se můžeme celkem obšírně seznámit s domácím neoficiálním uměním. Exilovému umění je však bohužel věnováno jen pár stránek, které do problematiky pouze uvádějí. Z tohoto zdroje vychází i sumarizace v publikaci Dějiny českého výtvarného umění,14 která, kromě takřka totožného úvodu do problematiky exilového umění, nabízí ještě celou řadu jmen autorů, které toliko spíše vyjmenovává, nicméně jejich tvorbu nijak zvláště nespecifikuje. Z výše uvedeného vyplývá, že se tato práce skutečně nemůže spoléhat pouze na odborné texty, ale též na dobové prameny v podobě korespondence a v neposlední řadě též na písemné či osobní svědectví některých umělců. Kromě těchto pramenů využívá tato práce i zdrojů o historii, které se nezabývají přímo uměním, ale podmínkami života v emigraci, historickými a politickými souvislostmi a v neposlední řadě i psychologickým hlediskem. Na závěr kapitoly o zdrojích je důležité zmínit, že fondy korespondence Zdeny a Josefa Škvoreckých, které pochopitelně obsahují i korespondenci s jednotlivými umělci v souvislosti s prací nakladatelství, se nachází v National Library v Torontu a v archivu

10

Michal Přibáň, heslo Obrys, in: Michal Přibáň (ed.), Slovník české literatury po roce 1945, http://www.slovnikceskeliteratury.cz/index.jsp, vyhledáno 29. 9. 2009. 11 Miroslav Zelinský, heslo Paternoster, in: Michal Přibáň (ed.), Slovník české literatury po roce 1945, http://www.slovnikceskeliteratury.cz/index.jsp, vyhledáno 29. 9. 2009. 12 Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaraines, Paris 1985. 13 Milena Slávická – Marcela Pánková, Zakázané umění II., č. 1-2, 1996. 14 Jiří Šetlík, České umění v exilu, in: Rostislav Švácha – Marie Plagovská (ed.), Dějiny českého výtvarného umění [VI/1] 1958-2000, Praha 2007, s. 429-447. 10

Hoover Institution ve Stanfordu.15 Tyto fondy nejsou bohužel elektronicky zpracovány. V případě National Library v Torontu není zpracován ani soupis fondu. I přes původní záměr však nebylo možné tyto fondy navštívit.

15

Soupis fondu Hoover Institution je k dispozici na elektronické adrese http://content.cdlib.org/view?docId=kt0s20172x&chunk.id=c01-1.3.5.5&brand=oac. 11

3)

EMIGRACE

MANŽELŮ

ŠKVORECKÝCH

A

STRUČNÁ

HISTORIE

NAKLADATELSTVÍ SIXTY-EIGHT PUBLISHERS

Po srpnové okupaci v roce 1968 nikdo nevěřil, že by mohlo dojít k pádu komunistického režimu v Československu. Lidé odcházeli proto, že nechtěli žít v totalitním režimu. Chtěli žít ve svobodné zemi, ve které budou mít lepší ekonomické podmínky. Šlo tedy o exil kulturní a ekonomický. Manželé Škvorečtí odešli do exilu v lednu v roce 1969 v tzv. druhé vlně poválečné emigrace.16 Jak Josef Škvorecký uvádí v rozhovoru v revue Prostor,17 nejednalo se o vlastní volbu, ale o příležitost, kterou Josef Škvorecký získal díky dávnému příteli Jiřímu Gibianovi. Ten opatřil Škvoreckému pozvání na torontskou univerzitu. A tak přes krátké působení na universitách v USA manželé Škvorečtí v Torontu již zůstali.18 Vzhledem k otevřenosti Kanady vůči přistěhovalcům poskytovala Kanada řadu výhod. Československým exulantům nabízela kanadská multikulturní společnost nové možnosti, neboť evropská kultura byla v Kanadě vítána s otevřenou náručí.19 To dokumentuje mimo jiné i to, že Josef Škvorecký získal místo profesora na torontské univerzitě. Dalším významným příkladem je vznik a dlouhé trvání českých divadel, jmenovitě torontského Nového divadla a vancouverského Divadla Za rohem.20 Domnívat se však, že umělci, ať už výtvarníci, herci či spisovatelé nebo básníci, kteří do exilu odešli, se snadno a rychle uplatnili ve svém oboru, by bylo chybou. Až na výjimky se umělci museli začlenit do procesu stejným způsobem, jako ostatní uprchlíci. Bořivoj Čelovský, který odešel do exilu před dokončením studia práv a stal se na kanadském ministerstvu imigrace vysokým úředníkem, vypracoval v srpnu 1968 plán k okamžitému přijetí 20 000 uprchlíků z Československa, přičemž do tohoto plánu zařadil 16

1. vlna poválečné emigrace se odehrála po únoru 1948, dnes nazývána protikomunistickou emigrací, 2. vlna v roce 1968 je dnes nazývána jako emigrací protiokupační, 3. vlna emigrace, která zdaleka nebyla tak silná, následovala po podpisu Charty 77. 17 Josef Škvorecký, Náš rozhovor, Revue Prostor, č. 73-74, 2007, s. 151-156. 18 Kanadské úřady a řadoví Kanaďané se chovali k Evropanům velmi vstřícně. I to byl důvod proč se toto otevřené, multikulturní prostředí stalo domovem mnoha osobnostem nejen z oblasti kultury a umění. Po roce 1968 měli v Kanadě lepší podmínky, než tomu bylo dříve. Zatímco po roce 1948 jednotlivé státy stanovovaly limity množství uprchlíků, po roce 1968 byla Kanada otevřená víceméně všem, kdo do Kanady přišli. Přičemž limity v množství nebyly jedinými omezeními. Kanada se po roce 1948 uvolila přijmout emigranty pod podmínkou, že po dobu dvou let budou pracovat v zemědělství nebo jako ošetřovatelé v psychiatrických léčebnách. Po roce 1968 byla situace výrazně jednodušší. Nejen Kanada, ale i ostatní státy otevíraly dveře a uprchlíky přijímali bez podobných závazků. 19 V rámci sčítání lidu v roce 1972 se 82.000 obyvatel Kanady přihlásilo k české či slovenské národnosti. Viz. Stručná historie česko-kanadských vztahů, Velvyslanectví České republiky v Ottavě, http://www.mzv.cz/ottawa, vyhledáno 21. 9. 2009. 20 Josef P. Skála, Multikulturní experiment očima Čechokanaďanů, Revue Prosto,r č. 73-74, 2007, s 66-68. 12

systém podpory, který spočíval v jazykových a rekvalifikačních kurzech s platem, úhrady nájemného atd.21 Mnozí z umělců pak našli uplatnění v různých řemeslných oborech.22

Prvotním impulsem pro založení nakladatelství Sixty-Eight Publishers se stal dopis od Dr. Hanuše Lexy z Československé společnosti pro vědy a umění v Americe23, ve kterém Dr. Hanuš Lexa žádal Josefa Škvoreckého o poskytnutí rukopisu jeho knihy Tankový prapor. Na základě této nabídky iniciovala Zdena Salivarová vznik vlastního nakladatelství v roce 1971.24 Od počátku se Zdena Salivarová ujala řízení nakladatelství, které publikovalo českou i slovenskou exilovou či samizdatovou literaturu až do začátku 90. let v celkovém počtu 227 titulů. Činnost nakladatelství byla v zásadě financována pouze z výnosů nakladatelství, tedy z prodeje knih. Informační a propagační agenda, kterou organizovala Zdena Salivarová, zahrnovala zejména podrobné nabídkové seznamy s edičním programem jednotlivých cyklů, přičemž tyto cykly byly obvykle delší, než jeden rok. Průměrné náklady prózy se pohybovaly mezi 1500 a 2000 výtisky, poezie mezi 500-1000 výtisky. První a zároveň nejúspěšnější publikace (román J. Škvoreckého Tankový prapor) vyšla v celkovém nákladu přes 9000 výtisků v pěti vydáních. V zásadě lze říci, že se nakladatelství přizpůsobovalo svým odběratelům a v rámci systému slev a plateb k nim přistupovalo víceméně individuálně.25 Za dobu svého působení si nakladatelství vybudovalo síť přibližně 2000 stálých odběratelů a 1000 odběratelů příležitostných po celém světě. Roku 1990 ohlásilo nakladatelství poslední „ročník“, který vycházel až do května 1994.

26

21

Pavel Paleček, Člověk opozice, in: Pavel Paleček, Exil a politika, Praha 2004, s. 18. Mezi osobnosti kanadského exilu patřil např. Tomáš Baťa, Otto Löwy či Josef Čermák, který se specializoval na život Čechů a Slováků v Kanadě ve své publikaci The story of Czechs and Slovaks in Canada.22 Z výčtu výtvarníků, kteří emigrovali do Kanady, pak můžeme vzpomenout celou řadu malířů, jako např. Olafa Hanela, Ludmilu Zemanovou, Marii Gabánkovou, Ladislava a Martina Gudernů, Pavla Skalníka, Josefa Staňka, Mikuláše Kravjanského, Václava Vácu, Zuzanu Ančerlovou, Rudolfa Plačka, Jiřího Matouška, Jiřího G. Kaysera, Josefa Drapella, Jiřího Ladochu, Františka Mokrušu a další. Kromě umělců je důležité jmenovat za exulanty v Kanadě i kunsthistorika Vojtěcha Volavku, který emigroval do Kanady v roce 1968. Zabýval se především však českým uměním 19. století, nikoli uměním soudobým. 23 Společnost pro vědy a umění (http://www.svu2000.org/svu/) byla založena v roce 1960 v New Yorku, jejím hlavním úkolem je až do současnosti podpora vědecké a umělecké tvorby Čechů a Slováků doma i v zahraničí. 24 Josef Škvorecký – Zdena Salivarová, Samožerbuch, Praha 1991, s. 16-17. 25 Ibidem, s. 49-53. Systém plateb dokládají citace z korespondence odběratelů. 26 Aleš Zach, heslo Sixty-Eight Publishers, in: Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995, s. 133-150. 22

13

4)

KNIHY SIXTY-EIGHT PUBLISHERS A VZNIK OBÁLKOVÉ GALERIE Zatímco v tehdejším Československu se typografie upnula k východiskům

prezentovaným na brněnském bienále užité grafiky či v revue Typografia, v exilu měla typografie svébytný charakter, který často vycházel z tradic země, ve které se autor typografického díla či užité grafiky nacházel.27 Jedním z důvodů byl jistě důraz, který byl obecně kladen spíš na volné umění. Vzhledem k velmi omezeným možnostem kontaktu mezi exilovou a domácí tvorbou chyběla dále návaznost na československou typografii. Typografická díla tak vznikala v duchu exilového vývoje daného výtvarníka, až na výjimky bez vztahu k novodobé domácí tradici. Třetím, neméně důležitým faktorem, byly ekonomické podmínky, za jakých v emigraci vznikaly objekty typografie, konkrétně knihy, případně časopisy. Knihy v nakladatelství Sixty-Eight Publishers vycházely obvykle v jednotné paperbackové úpravě (s výjimkou 5. vydání Tankového praporu od J. Škvoreckého, který je vydán v pevné vazbě). Rozměry knih nepřesahují 17,5 x 10,5 cm, kromě ojedinělých drobných prémiových titulů na volných listech,28 malých publikací se sponkovou vazbou29 a titulů vydaných ve čtvercovém formátu 19 x 19 cm.30 Počínaje 16. titulem31 se začaly na obálkách vydávaných knih pravidelně objevovat reprodukce obrazů autorů československého vnějšího i vnitřního exilu. Výjimku z patnácti knih předešlých tvoří Tankový prapor od Josefa Škvoreckého s pořadovým číslem 001., jehož 5. vydání má na obálce obraz od Jana Brychty, který toto vydání rovněž celé ilustroval. Je však třeba doplnit, že toto vydání vyšlo až v roce 1980. Druhou výjimkou z těchto publikací bez obrazu na obálce je kniha s pořadových číslem 004. od Michala Schnoberga Osvobozené, která je věnována historii Osvobozeného divadla a na obálce má tudíž příhodně obraz od Jiřího Voskovce. Tento titul vyšel však až v roce 1988. Z 224 vydaných knih se jedná tedy celkem o 138 reprodukcí původních děl 72 exilových či zakázaných autorů (s výjimkou obrazu na obálce č. 203, jehož autorem je francouzský malíř Christian Bouillé). Obvykle se jedná o malby či koláže. Na 21

27

Polana Bregantová, Typografie 1970-1989, in: ed. Rostislav Švácha – Marie Platovská, Dějiny českého výtvarného umění VI/2 1958/2000,, Praha 2007, s. 853-961. 28 Např. Karel Hynek Mácha, Byl lásky čas, Toronto 1980. 29 Např. Dominik Tatarka, V ne čase, Toronto 1986. 30 Např. Ivan Diviš, Konec štěstí, Toronto 1990. 31 Karel Pecka, Štěpení, Toronto 1974. 14

obálkách se nachází kresba či ilustrace. Pouze na 4 z nich se nalézá reprodukce sochy nebo plastiky. Zbylé tituly jsou čistě graficky pojednané, nebo je na jejich obálce užita fotografie, povětšinou na pomezí dokumentačního a uměleckého charakteru (26 titulů). Následující tabulka nabízí přehled vydaných titulů, jejichž obálka je upravena pomocí obrazu či grafiky. Kompletní seznam vydaných titulů je uveden v příloze.

Č.

Autor knihy 001 Škvorecký Josef 004 Schonberg Michal 016 Pecka Karel 017 Škvorecký Josef 020 Ochová Sheila 022 Levy Alan 023 Drábek Jan 025 Blažek Vratislav 026 Filip Ota 027 Pecka Karel 028 Salivarová Zdena 030 Černý Václav 031 Hora Karel 032 Moravec František 033 Hašek Jaroslav 038 Hořec Jaromír 041 Vaculík Ludvík 043 Beneš Jan 044 Drábek Jan 045 Hochman Jiří 046 Rambousek Ota 047 Škvorecký Josef 051 Kaloušová Jarmila 052 Kohák Erazim 053 Skácel Jan 054 Javor Pavel 055 Kryl Karel 056 Binar Ivan 058 Hejl Vilém 059 Klíma Ivan 060 Kliment Alexandr 061 Kohout Pavel 062 Richterová Sylvie 063 Trefulka Jan 065 Kundera Milan 066 Lustig Arnošt 067 Stoppard Tom

Název knihy Tankový prapor Osvobozené Štěpení Prima sezóna Sůl země a blbá ovce Pražské peřeje A co Václav? Mariáš v Reykjavíku Poskvrněné početí Pasáž Nebe, peklo ráj Pláč koruny české Moje matka, cizinecká legie Špion, jemuž nevěřili Velitelem města Bugulmy Půlnoční jam session Morčata Zelenou nahoru Zpráva o smrti růžového kavalířa Český happening Krochnu s sebou Příběh inženýra lidských duší Pod jednou střechou s TGM Národ v nás Chyba broskví Nápěvy (Z pod stolu) Sebrané spisy Kdo, co je pan Gabriel Zásada sporu Milostné léto Nuda v Čechách Bílá kniha Návraty a jiné ztráty O bláznech jen dobré Život je jinde Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. Profesionální faul

Autor díla na obálce Brychta Jan Voskovec Jiří Guderna Ladislav Španiel Bohumír Pavel Horák Hovadík Jaroslav Kravjanský Mikuláš Steiger Ivan Brychta Jan Kravjanský Mikuláš Skalník Pavel Radová Lucie Holý Ivo Kristofori Jan Brychta Jan Kristofori Jan Guderna Ladislav Šefraknová-Benešová Šárka Svozilík Jaromír Brychta Jan Váca Václav Kristofori Jan Kovařík Oton Fuka Vladimír MacHatcheková Jenifer Ančerlová Zuzana Steiger Ivan Ráčková Irena Karger Jiří Pospíšilová-Wilson Helena Dobroruka Ivan Sovák Pravoslav Zahrádka Mirek Guderna Martin Kundera Milan Schlesinger Jan Kolář Jiří

15

Brousek Antonín 068 Škvorecký Josef 071 Hora Ota 073 075 Hutka Jaroslav 076 Klíma Ivan 077 Kriseová Eda 078 Patočka Jan 079 Pecka Karel 080 Sacher Vilém 081 Beneš Jan 082 Blatný Ivan 083 Brousek Antonín 084 Hejl Vilém 085 Kryl Karel 086 Kundera Milan 087 Peroutka Ferdinand 089 Šimková Dagmar 093 Mácha Karel Hynek 096 Bondy Egon 098 Harníček Martin 100 Němcová Božena 101 Kohout Pavel 102 Kriseová Eda 103 Kundera Milan 107 Černý Václav 109 Landovský Pavel 113 Součková Milada 114 Zahradníček Jan 122 Seifert Jaroslav 125 Gruša Jiří 126 Hanč Jan 127 Křesadlo Jan 128 Moc Stanislav 129 Novák Jan 130 Princová Nathálie 132 Werich Jan 136 Vaculík Ludvík 137 Peroutka Ferdinand 138 Seifert Jaroslav 142 Drábek Jan 143 Hiršal Josef 144 Hostovský Egon 145 Klíma Ivan 146 Kundera Milan 147 Kyška Albert 148

Na brigádě Svědectví o puči Hodina naděje Dvorky Má veselá jitra Křížová cesta kočárového kočího Dvě studie o Masarykovi Motáky nezvěstnému Krvavé Velikonoce Trojúhelník s Madonou Stará bydliště Zimní spánek Ex offo Slovíčka Valčík na rozloučenou Pozdější život Panny Byly jsme tam taky Byl lásky čas Invalidní sourozenci Maso Babička Nápady Svaté Kláry Klíční kůstka netopýra a jiné povídky Kniha smíchu a zapomnění Paměti Jiné komedie a sanitární noc Sešity Josephiny Rykrové Dům Strach Včecky krásy světa Dr. Kokeš - Mistr Panny Sešity Mrchopěvci Údolí nočních papoušků Striptease Chicago Polepená oblaka Americké příběhy Český snář Budeme pokračovat Ruce Venušiny Podzemí Píseň mládí Dobročinný večírek Moje první lásky Nesnesitelná lehkost bytí Šero Doba páření

Šafránek Jan Jezdil Josef Kolář Jiří Horák Petr Třešňák Vlastimil Horák Petr Kristofori Jan Guderna Ladislav Horák Petr Radová Lucie Lhoták Kamil Matoušek Jiří Brychtová Lída Kryl Karel Kundera Milan Váca Václav Janotová Vítězslava Kolář Jiří Plaček Rudolf Trinkewitz Karel Brychta Jan Havlíček Karel Poustová Anna Istler Josef Váca Václav Šafránek Jan Kolář Jiří Šimák František Kolář Jiří Zvěřina Pavel Šimák František Plaček Rudolf Šafránek Jan Hašpa, J. Buxbaum Roman Hoffmeister Adolf ? Havlíček Karel Horák Petr Janáček Jan Hovadík Jaroslav Kolář Jiří Šimák František Gabánková Marie Istler Josef Škrabánková Lenka Šafránek Jan

16

149 Pecka Karel

Malostranské humoresky

150 Rybáková Minka 151 Škvorecký Josef 152 Taussig Pavel 153 Ulč Ota 154 Vejvoda Jaroslav

Potměšilí pozemšťané Ze života české společnosti Jedinečná svåtá Špatně časový běženec Zelené víno

157 Kaplan Karel 160 Kolář Jiří 161 Kryl Karel 165 Seifert Jaroslav 167 Bondy Egon 168 Hrabal Bohumil 169 Kotrlá Iva 170 Křesadlo Jan 172 Procházková Iva 173 Procházková Lenka 174 Roth Philip 175 Tatarka Dominik 176 Trefulka Jan 177 Uhde Milan 178 Blatný Ivan 180 Kosková Helena 182 Měšťan Antonín 183 Rotrekl Zdeněk

Nekrvavá revoluce Prométheova játra Z mého plíživota Věnec sonetů Sklepní práce Proluky Návštěva v ETC Fuga trium Výprava na zlatou rybičku Oční kapky Pražské orgie Listy do věčnosti Svedený a opuštěný Velice tiché ave Pomocká škola v Bixley Hledání ztracené generace Česká literatura 1785-1985 Skrytá tvář české literatury Franz Kafka, jazz a jiné marginálie Stalo se v kraji zvykem Ashes, Ashes, All Fall Down Svatby v domě Vita nuova Kapesní průvodce inteligentní mladé ženy po vlastním osudu Městečko, kde se zastavil čas Výstraha Žert Péra a perutě Mládí Benefice Stvořitelé světa Konec štěstí P. S. čili cesty do ráje

186 Škvorecký Josef 187 Vaněček František 188 Salivarová Zdena 189 Hrabal Bohumil 190 Hrabal Bohumil 191 Tigrid Pavel 192 Hrabal Bohumil 193 Jareš Antonín 195 Kundera Milan 198 Pekárková Iva 199 Řehůřek Lukáš J. 200 201 Urbánek Zdeněk 202 Diviš Ivan 203 Král Petr Bedřich Fučík - Karel 206 Bartošek 207 Havel Václav (ed.) 208 Hejl Vilém 209 Kaplan Karel 210 Křen Jan

Zpovídání Hostina Rozvrat Mnichova a náš osud Mocní a bezmocní Konfliktní společenství

Třesňák Vlastimil McIntosh Jethro (vl. jm. Jíří Sehnal) Brychta Jan Poth Chlodwig Benýšek Zbyněk Třešňák Vlastimil McIntosh Jethro (vl. jm. Jíří Sehnal) Kolář Jiří Kryl Karel Kristofori Jan Kristofori Jan Kolář Jiří Havlínová Alena Vocílka Jan Málek Antonín Havlínová Alena Brod-Hylandová Šárka Guderna Martin Schovanec Ladislav Tichý Josef Hovadík Jaroslav Koska, J. Hejna Jiří Škrabánková Lenka Krejčí Hedvika Šafránek Jan Buxbaum Roman Kolář Jiří Kolář Jiří Kolář Jiří Kolář Jiří Škrabánková Lenka Kraus Pavel Šobíšková Jaroslava Saňko (Staněk?) Josef Zvěřina Pavel Lhoták Kamil Koblasa Jan Bouilé Christian Saňko (Staněk?) Josef Kristofori Jan Kristofori Jan Málek Antonín Kristofori Jan

17

211 Ponická Hana

Lukavické zápisky

213 Hercíková Iva 214 Kouba Petr 215 Kriseová Eda 216 Kundera Milan 218 Procházková Lenka 221 Ulč Ota 222 Vejvoda Jaroslav 223 Dědeček Jiří 224 Novák Jan 227 Škvorecký Josef

Domů Kráska, zvíře a já Co se stalo Nesmrtelnost Smolná kniha Štastně navrácený běženec Provdaná nevěsta Reprezentant lůzy Samet a pára Povídky tenorsaxofonisty

Mikuš Juro McIntosh Jethro (vl. jm. Jíří Sehnal) Ploček Rudolf Kopaninský Ivo Medek Drapell Josef Havlínová Alena Benýšek Zbyněk Staněk Josef (Staňko) Málek Antonín Skalník Joska Šlitr Jiří

Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že přes 60 % obálek vydaných knih obsahovalo reprodukci exilového či zakázaného výtvarníka. To nás přivádí k otázce, jakým způsobem byl projekt této „exilové obálkové galerie“ nakladatelství Sixty-Eight Publishers koncipován, jakým způsobem byli autoři na obálky vybíráni a kde vlastně vznikl nápad takovým způsobem exilové výtvarníky představovat veřejnosti. Zdena Salivarová uvádí,32 že původní myšlenka takovéto „galerie“ byla inspirována knihami nakladatelství Penguin.33 J. Škvoreckému se velmi líbila podobná polygrafická úprava paperbacků tohoto nakladatelství, jejichž úpravu řídil v šedesátých letech italský výtvarník Germano Facetti (viz. obr. na str. 19).34 To vedlo k rozhodnutí, že se nakladatelství Sixty-Eight Publishers spojí s výtvarníky, kteří žili v té době v exilu a požádá je o spolupráci na svých obálkách.

Jaký byl ale konkrétní koncept obálkové galerie? Zachův bibliografický slovník nakladatelství popisuje využití obrazů na obálkách Sixty-Eight Publishers jako „systematické reprodukování výtvarných děl, převážně obrazů moderních českých exilových výtvarníků.“35 Podle tohoto stručného shrnutí by se dalo předpokládat, že volba autorů a jejich děl na jednotlivé tituly byla prováděna podle předem stanovené struktury s určitým cílem. Nicméně skutečnost je taková, že podobně jako tomu bylo se vznikem

32

Osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, Toronto 21. 5. 2009. Nakladatelství Penguin Books (dříve Penguin Group) bylo v Kanadě založeno v roce 1974: A History of Penguin Group (Canada), Penguin.ca, http://www.penguin.ca/static/pages/aboutpenguin/history.html, vyhledáno 4. 9. 2009. 34 Penguin Books, Design Museum, http://designmuseum.org/design/penguin-books, vyhledáno 19. 10. 2009. 35 Aleš Zach, heslo Sixty-Eight Publishers, in: Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995, s. 133-150. 33

18

samotného projektu reprodukcí na obálkách, byl výběr obrazů na obálky stejně impulsivní a víceméně nahodilý.

Obálky paperbacků nakladatelství Penguin, zdroj http://www.first-magazine-net.

Konečné slovo ve výběru reprodukcí na obálky měl Josef

Škvorecký.

V ojedinělých případech k výtvarnému pojetí své knihy doporučil konkrétní obraz či malíře sám autor textu.36 Nutno připomenout, že Josef Škvorecký není vzdělán v oboru kunsthistorie a jeho vztah k soudobému umění je v zásadě laický. Spolupráce s výtvarníky,

kteří

obálky graficky zpracovávali,

především

pak

s Mikulášem

Kravjanským a Barbarou Munzarovou, se soustředila spíše na technickou část realizace, tedy na konečnou úpravu knih, než na dotváření konceptu obálkové galerie. Dalším faktorem, který měl nepříznivý vliv na výběr výtvarných děl, byly ekonomické podmínky a možnosti. Nešlo tedy o aktivní vyhledávání konkrétních děl, ale podklady pro obálky byly shromažďovány na základě spolupráce s jednotlivými autory, která byla navázána mnohdy spíše náhodně, na základně doporučení přátel a známých 36

Například Eda Kriseová spolupracovala s Ivo Medkem Kopaninským v případě své knihy Co se stalo. Tato kniha byla jedním z mála případů, kde byl autor výtvarného díla honorován, neboť podmínky pro uvedení publikace vyjednávala autorka textu. O to kurióznější je, že právě v této knize je chybně uveden autor použitého obrazu, namísto I. M. Kopaninského Miroslav Huck. Viz. Osobní rozhovor s Ivo Medkem Kopaninským, Praha 4. 9. 2009. 19

Josefa Škvoreckého. Hlavním kritériem výběru předloh se tak stala snaha o vytvoření jakéhosi „dialogu“ mezi obrazem na obálce a obsahem knihy z pohledu redakce SixtyEight Publishers. Dříve než však podrobíme takový přístup kritice, musíme si uvědomit, za jakých podmínek vzniklo nakladatelství a za jakých podmínek fungovalo. Především nebyla obálková galerie pochopitelně hlavním cílem nakladatelství. Kromě toho nemělo nakladatelství po celou dobu své existence v zásadě žádné dotace, které by pomáhaly jeho udržení. Bylo přímo závislé na svých čtenářích, tedy koncových odběratelích. Po dlouhou dobu fungovalo bez jakýchkoli stálých, placených zaměstnanců. A ani pozdější honoráře37 nebyly nijak vysoké. Pro výtvarníky, kteří na zpracování obálek s nakladatelstvím spolupracovali, nebyla tato práce jejich hlavní činností. Nehledě na to, že časové možnosti by mnohdy ani systematičtější výběr a realizaci výtvarného konceptu obálkové galerie neumožňovaly. Mikuláš Kravjanský a později ani Barbara Munzarová nekomunikovali s výtvarníky přímo. Od prvotních kontaktů se tohoto úkolu ujal Josef Škvorecký, který se obrátil na přátele a známé v exilu mezi výtvarníky a požádal je o spolupráci. Reakce na Škvoreckého žádost byly v zásadě velmi kladné. Oslovení výtvarníci poskytli Škvoreckému další kontakty a nakladatelství si tímto způsobem vytvořilo databázi výtvarníků, kteří na obálkách spolupracovali a to i přesto, že jim nakladatelství SixtyEight Publishers nenabídlo kromě stručného medailonku v knize žádný honorář. Tyto medailonky však nevycházely v knihách po celou dobu činnosti nakladatelství Sixty-Eight Publishers. V letech 1974 až 1981 tak bylo představeno na 29 autorů obrazů a kreseb na obálkách (jeden z medailonků patří fotografce Heleně Pospíšilové-Wilson) ze 72.

Jedná se konkrétně o tyto autory: 1)

Jan Brychta, in: 001. Josef Škvorecký, Tankový Prapor; 026. Ota Filip, Poskvrněné početí; 033. Jaroslav Hašek, Velitelem města Bugulmy; 045. Jiří Hochman, Český happening

2)

Ladislav Guderna, in: 016. Karel Pecka, Štěpení; 041. Ludvík Vaculík, Morčata

3)

Pavel Horák, in: 020. Sheila Ochová, Sůl země a blbá ovce

37

Mikuláš Kravjanský pracoval pro nakladatelství zpočátku pouze díky sympatiím ke Zdeně Škvorecké, se kterou ho pojil silný vztah k divadlu. Teprve později, před ukončením svého působení v nakladatelství, začal pobírat plat. Jeho následnice, Barbara Munzarová, byla pak už v rámci možností honorována od počátku své spolupráce. 20

4)

Jaroslav Hovadík, in: 022. Alan Levy, Pražské peřeje

5)

Mikuláš Kravjanský, in: 023. Jan Drábek, A co Václav?; 027. Karel Pecka, Pasáž

6)

Pavel Skalník, in: 028. Zdena Salivarová, Nebe, peklo, ráj

7)

Lucie Radofá, in: 030. Václav Černý, Pláč koruny české

8)

Ivo Holý, in: 031. Karel Hora, Moje matka, cizinecká legie

9)

Jan Kristofori, in: 032. František Moravec, Špion, jemuž nevěřili; 047. Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší

10) Šárka Šefranková – Benešová, in: 043. Jan Beneš, Zelenou nahoru 11) Václav Váca, in: 046. Ota Rambousek, Krochnu s sebou 12) Oton Kovařík, in: 051. Jarmila Kaloušová, Pod jednou střechou s TGM 13) Vladimír Fuka, in: 052. Erazim Kohák, Národ v nás 14) Zuzana Ančerlová, in: 054. Pavel Javor, Nápěvy 15) Ivan Steiger, in: 055. Karel Kryl, (Z pod stolu) Sebrané spisy 16) Jiří Karger, in: 058. Vilém Hejl, Zásada sporu 17) Helena Pospíšilová – Wilson, in: 059. Ivan Klíma, Milostné léto; 064. Ota Filip, Valdštýn a Lukrécie 18) Ivan Dobroruka, in: 060. Alexandr Kliment, Nuda v Čechách 19) Mirek Zahrádka, in: 062. Sylvie Richterová, Návraty a jiné ztráty 20) Martin Guderna, in: 063. Jan Trefulka, O bláznech jen dobré 21) Jan Schlesinger, in: 066. Arnošt Lustig, Z deníku sedmnáctileté Petry Sch. 22) Jiří Kolář, in: 067. Tom Stoppard, Profesionální faul 23) Vlastimil Třešňák, in: 076, Ivan Klíma, Má veselá jitra 24) Petr Horák, in: 075. Jaroslav Hutka, Dvorky; 077. Eda Kriseová, Křížová cesta kočárového kočího; 080. Vilém Sacher, Krvavé Velikonoce 25) Jiří Matoušek, in: 083. Antonín Brousek, Zimní spánek 26) Vítězslava Janotová, in: 087. Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky 27) Rudolf Plaček, in: 096. Egon Bondy, Invalidní sourozenci 28) Karel Trinkewitz, in: 096. Egon Bondy, Invalidní sourozenci (autor ilustrací) 29) Anna Poustová, in: 102. Eda Kriseová, Klíční kůstka netopýra a jiné povídky 30) František Šimák, in: 114, Jan Zahradníček, Dům Strach

21

Zdena Salivarová v rozhovoru38 vzpomíná jmenovitě na Jana Kristoforiho a na jeho vstřícný postoj k této spolupráci. Ochotně zasílal do nakladatelství diapozitivy svých děl a podporoval tak činnost nakladatelství. Dále vzpomíná i na osobní spolupráci s Jiřím Kolářem, který Škvoreckým zasílal řadu diapozitivů svých děl k možnému využití. Ostatně, právě Jiří Kolář má na obálkách knih nakladatelství Sixty-Eight Publishers hned dvanáct reprodukcí svých děl,39 Jan Kristofori devět.40 Patří tak spolu s Janem Brychtou,41 Janem Šafránkem42 a Petrem Horákem43 mezi nejčastěji reprodukované výtvarníky. Ochotu ke spolupráci dokládá mimo jiné i Jaroslav Hovadík v rozhovoru44, ve kterém vzpomíná na setkání s Josefem Škvoreckým. Podle slov J. Hovadíka se společně dohodli na spolupráci při organizování výtvarníků pro činnost nakladatelství Sixty-Eight Publishers. K tomuto rozhodnutí vedla i jejich představa o možném působení rozdílných zkušeností výtvarníků z jednotlivých zemí a reflexích těchto zkušeností v dílech jednotlivých malířů, kteří přirozeně reagovali ve svém díle na poměry v Československu. Hovadík na základě této dohody s Josefem Škvoreckým oslovil další výtvarníky (Koblasa, Valenta, Janošek, Janošková, Málek atd.). Podobným způsobem získal Škvorecký i další kontakty na výtvarníky žijící po celém světě (v Rakousku, Anglii, Švýcarsku, Švédsku, Norsku, USA, Kanadě, Francii, Německu, Holandsku, Řecku, Itálii, Belgii a samozřejmě i v Čechách). Na obálkách pochopitelně nebyly užity všechny reprodukce, které exiloví umělci nakladatelství nabídli. V archivu manželů Škvoreckých se uchovaly nepoužité návrhy obálek a ilustrace od řady z nich.

38

Osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, Toronto 21. 5. 2009. 067. Tom Stoppard, Profesionální faul; 073. Hodina naděje; 093. Karel Hynek Mácha, Byl lásky čas; 113. Milada Součková, Sešity Josephiny Rykrové; 122. Jaroslav Seifert, Všechny krásy světa; 143. Josef Hiršal, Píseň mládí; 160. Jiří Kolář, Prométheova játra; 168. Bohumil Hrabal, Proluky; 189. Bohumil Hrabal, Svatby v domě; 190. Bohumil Hrabal, Vita nuova; 191. Pavel Tigrid, Kapesní průvodce inteligentní mladé ženy po vlastním osudu; 192. Bohumil Hrabal, Městečko, kde se zastavil čas 40 032. František Moravec, Špion, jemuž nevěřili; 038. Jaromír Hořec, Půlnoční jam session; 047. Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší; 078 Jan Patočka, Dvě studie o Masarykovi; 165. Jaroslav Seifert, Věnec sonetů; 167. Egon Bondy, Sklepní práce; 207. Václav Havel, Hostina; 208. Vilém Hejl, Rozvrat Mnichova a náš osud; 210. Jan Křen, Konfliktní společenství 41 001. Josef Škvorecký, Tankový prapor; 026. Ota Filip, Poskvrněné početí; 033. Jaroslav Hašek, Velitelem města Bugulmy; 045. Jiří Hochman, Český happening; 151. Josef Škvorecký, Ze života lepší společnosti 42 068. Antonín Brousek – Josef Škvorecký, Na brigádě; 109. Pavel Landovský, Jiné komedie a sanitární noc; 128. Stanislav Moc, Údolí nočních papoušků; 148. Doba páření; 187. František Vaněček, Stalo se v kraji zvykem 43 075. Jaroslav Hutka, Dvorky; 077. Eda Kriseová, Křížová cesta kočárového kočího; 080. Vilém Sacher, Krvavé Velikonoce; 137. Ferdinand Peroutka, Budeme pokračovat 44 Osobní rozhovor s Jaroslavem Hovadíkem, Litoměřice, 28. 2. 2009. 39

22

Je pochopitelné, že „ducha knih“ nakladatelství nevytvářely jen reprodukce, ale nedílnou součástí těchto knih byly i ilustrace, zpravidla od autorů, kteří k dané knize poskytli své dílo na obálku. Patří mezi ně zejména Jan Brychta, Jan Koblasa a Jan Kristofori. Samotné tyto ilustrace by vydaly na vlastní studii. Nicméně považuji za důležité zmínit ještě jeden typický a neodlučitelný atribut knih nakladatelství Sixty-Eight Publishers, kterým se knihy tohoto nakladatelství mimo jiné též proslavily. Je jím malá kresba v záhlaví. Jedná se o běžící dívku v dešti s rozevřenou knihou nad hlavou od Ivana Steigera. Ta byla v letech 1978-80 v knihách autorů žijících v Československu nahrazena kresbou Ludvíka Vaculíka z jeho novoročenky Edice Petlice. Podle slov Zdeny Salivarové se nechalo úpravou knih v nakladatelství Sixty-Eight Publishers inspirovat další exilové nakladatelství Index, které působilo v Německu.45 Knihy tohoto nakladatelství měly původně kultivovanou výtvarnou podobu, jejímž autorem byl malíř a grafik Jan Kotík. Od svazku 2346 se však změnila úprava knih nakladatelství Index v klasický paperback, zřejmě z finančních důvodů. Beletrie a publicistika získaly poté individuální obálky podle návrhů Zbyňka Benýška, Karla Havlíčka, Jiřího Koláře a dalších.47

Ivan Steiger, Dívka v dešti, kresba v záhlaví knih Sixty-Eight Publishers

45

Osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, Toronto 21. 5. 2009. Nikolaj Terlecký, Pláž u San Medarda, Köln 1977. 47 Aleš Zach, heslo Index, in: Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995, s. 53-66. 46

23

5)

DESIGN KNIH NAKLADATELSTVÍ SIXTY-EIGHT PUBLISHERS A JEJICH VÝTVARNÍCI

První svazek Tankový prapor byl vysázen a vytištěn v listopadu v roce 1971 v polské torontské tiskárně Uncle Gutenberg Press, která z důvodu příslibu následné spolupráce objednala české typy pro tisk. Nicméně několik dalších publikací bylo vytištěno v Belgii (Rosseels Printing Louvain). Koncem roku 1975 se však tisk vrátil do Toronta (Web Offset aj.).48 Důvodem byly finance, neboť sázení v Belgii bylo pro nakladatelství – a potažmo pro manžele Škvoreckých – finančně velmi nákladné. Proto se nakladatelství rozhodlo zakoupit na splátky vlastní sázecí stroj a zhotovit prototyp české abecedy.49 Prakticky se pak samotnému sázení většinou věnovala Zdena Salivarová, která se postupně ujala i technické realizace obálek.50 Zdena Salivarová ve svém rozhovoru přiznává, že s výrobou knih neměla před vznikem nakladatelství v podstatě žádnou zkušenost. Veškerou práci s tím spojenou, tedy i grafickou úpravu vnitřku knihy, se učila během procesu vzniku jednotlivých knih. V samotné výrobě si pak nakladatelství ustálilo následný postup: po přečtení rukopisu uzavřelo nakladatelství dohodu s autorem rukopisu o vydání, ve většině případů bez nároku na honorář. Josefem Škvoreckým či Zdenou Salivarovou zredigovaný rukopis vysázela písařka na sázecím stroji nakladatelství. Poté Zdena Salivarová znovu provedla korektury, rozkrájela text do stránek, zhotovila layout a odeslala do tiskárny.51

V začátcích nemělo nakladatelství ustálené formulace ohledně autorů a grafických výtvarníků v tiráži, taktéž tiráž byla v prvních výtiscích na konci knihy, později byla přesunuta podle kanadských zvyklostí na zadní stranu titulního listu, eventuelně předtitulního listu. Formulace ohledně úpravy obálek se postupně ustálila do podoby „Obálku s použitím obrazu Jana Šafránka navrhla Barbara Munzarová.“ U obálek, které dělali malíři sami, je uveden autor obrazu jako autor obálky, např.: „Obálku navrhla Lucie Radová“. Ale i přes tyto ustálené formulace lze nalézt i jiná vyjádření. Např. 48

Aleš Zach, heslo Sixty-Eight Publishers, in: Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995, s. 133-150. 49 Jak se později ukázalo, nákup vlastního sázecího stroje a zhotovení prototypu české abecedy ovlivnil mnohé další umělce a jejich činnost. To ilustruje např. Vratislav Brabenec ve svém dopise Zbyňku Benýškovi z Kanady do Vídně ze dne 7. 11. 1983: „… Desku nejvíc zdrželo tisknutí pár řádek v 68 Publishers. Nikdo jiný tu nemá českou kasu a jsme na nich závislí…“. Viz. Zbyněk Benýšek, Mrazy tady jsou takové, že labutě přimrzly k řece, Revolver Revue 48, 2001, s. 237-240. 50 Josef Škvorecký – Zdena Salivarová, Samožerbuch, Praha 1991, s. 26. 51 Osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, Toronto 21. 5. 2009. 24

v knize od Ivana Binara Kdo, co je pan Gabriel je uvedeno „Obálku navrhla Irena Ráčková, provedla Barbora Munzarová“ 52 Kromě těchto rozporů došlo k několika faktickým chybám, které byly v tiráži otištěny: 1) Kniha č. 215. Eda Kriseová, Co se stalo. V tiráži je uveden jako autor obrazu Miroslav Huck. Ve skutečnosti jde však o koláž Ivo Medka Kopaninského. 2) Kniha č. 124. Vratislav Effenberger, Surovost života a cynismus fantasie. V tiráži uveden jako autor obrazu na obálce a autor ilustrací Ivo Medek Kopaninský. Ve skutečnosti je však na obálce fotografie jakési klenby, jejíž autor není znám. 3) Kniha č. 059. Ivan Klíma, Milostné léto. V tiráži je uvedeno, že autorkou fotografie je Helena Pospíšilová-Wilson. Ve skutečnosti jde však o obraz, jehož autor není znám.

V některých případech uvádělo nakladatelství smyšlené jméno autora, který ve skutečnosti zůstal v Československu a obával se konfliktu s režimem. 1) Kniha č. 017. Josef Škvorecký, Prima sezóna. V tiráži je uveden jako autor obrazu Buddy Beiderbeck. Ve skutečnosti jde však o obraz Bohumíra Španiela. 2) Kniha č. 053. Jak Skácek, Chyba broskví. V tiráži je uvedena jako autorka obrazu Jenifer MacHatcheková. Skutečné jméno autorky není známo. 3) Kniha č. 152. Pavel Taussig, Jedinečná svätá. V tiráži je uveden jako autor obrazu Poth Chlodwig. Skutečné jméno autora není známo.

Hlavními výtvarníky, kteří pracovali na úpravě obálek, byli Mikuláš Kravjanský (29 obálek, viz. příloha Seznam vydaných titulů) a Barbara Munzarová (164 obálek, viz. příloha Seznam vydaných titulů). Další obálky byly zpracovány často výtvarníky, kteří k dané knize poskytli svou reprodukci. Za zmínku stojí jistě i to, že na úpravě třech obálek se podílel i Jan Koblasa (Knihy č. 018, 021, 024).

Následující tabulka nabízí přehled výtvarníků, kteří se podíleli na úpravě obálek, na nichž je použita reprodukce. Obálku navrhl Ć. Autor knihy Brychta Jan 045 Hochman Jiří Čulík Ferdinand 038 Hořec Jaromír Drapell Josef 216 Kundera Milan

52

Název knihy Český happening Půlnoční jam session Nesmrtelnost

Vydáno 1978 1977 1993

Osobní e-mailová korespondence s Josefem Škvoreckým, dopis ze dne 24. 10. 2009. 25

Držmíšková Věra Jezdil Josef Kravjanský Mikuláš

Kristofori Jan Munzarová Barbora

032 Moravec František 071 Hora Ota 001 Škvorecký Josef 016 Pecka Karel 017 Škvorecký Josef 020 Ochová Sheila 022 Levy Alan 023 Drábek Jan 025 Blažek Vratislav 026 Filip Ota 027 Pecka Karel 028 Salivarová Zdena 031 Hora Karel 033 Hašek Jaroslav 165 Seifert Jaroslav 004 Schonberg Michal 041 Vaculík Ludvík 043 Beneš Jan 044 Drábek Jan 046 Rambousek Ota 047 Škvorecký Josef 051 Kaloušová Jarmila 052 Kohák Erazim 053 Skácel Jan 054 Javor Pavel 058 Hejl Vilém 059 Klíma Ivan 060 Kliment Alexandr 062 Richterová Sylvie 063 Trefulka Jan 065 Kundera Milan 066 Lustig Arnošt 067 Stoppard Tom Brousek Antonín 068 Škvorecký Josef 073 075 Hutka Jaroslav 076 Klíma Ivan 077 Kriseová Eda 078 Patočka Jan 079 Pecka Karel 080 Sacher Vilém 082 Blatný Ivan 083 Brousek Antonín 084 Hejl Vilém 085 Kryl Karel

Špion, jemuž nevěřili Svědectví o puči Tankový prapor Štěpení Prima sezóna Sůl země a blbá ovce Pražské peřeje A co Václav? Mariáš v Reykjavíku Poskvrněné početí Pasáž Nebe, peklo ráj Moje matka, cizinecká legie Velitelem města Bugulmy Věnec sonetů Osvobozené Morčata Zelenou nahoru Zpráva o smrti růžového kavalířa Krochnu s sebou Příběh inženýra lidských duší Pod jednou střechou s TGM Národ v nás Chyba broskví Nápěvy Zásada sporu Milostné léto Nuda v Čechách Návraty a jiné ztráty O bláznech jen dobré Život je jinde Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. Profesionální faul Na brigádě Hodina naděje Dvorky Má veselá jitra Křížová cesta kočárového kočího Dvě studie o Masarykovi Motáky nezvěstnému Krvavé Velikonoce Stará bydliště Zimní spánek Ex offo Slovíčka

1977 1978 1971 1974 1975 1975 1975 1975 1975 1976 1976 1976 1977 1976 1987 1988 1977 1977 1977 1978 1977, 1989 1977 1978 1978 1978 1979 1979 1979 1978 1978 1979 1979 1979 1979 1980 1980 1979 1979 1980 1980 1980 1979 1980 1980 1980

26

086 Kundera Milan 087 Peroutka Ferdinand 089 Šimková Dagmar 096 Bondy Egon 098 Harníček Martin

Valčík na rozloučenou Pozdější život Panny Byly jsme tam taky Invalidní sourozenci Maso

101 Kohout Pavel

Nápady Svaté Kláry Klíční kůstka netopýra a jiné povídky Kniha smíchu a zapomnění Paměti Jiné komedie a sanitární noc Sešity Josephiny Rykrové Dům Strach Všecky krásy světa Dr. Kokeš - Mistr Panny Sešity Mrchopěvci Údolí nočních papoušků Striptease Chicago Polepená oblaka Americké příběhy Český snář Budeme pokračovat Ruce Venušiny Podzemí Píseň mládí Dobročinný večírek Moje první lásky Nesnesitelná lehkost bytí Šero Doba páření Malostranské humoresky Potměšilí pozemšťané Ze života české společnosti Jedinečná svåtá Zelené víno Nekrvavá revoluce Prométheova játra Z mého plíživota Sklepní práce Proluky Návštěva v ETC Fuga trium Výprava na zlatou rybičku Oční kapky Pražské orgie Listy do věčnosti Svedený a opuštěný

102 Kriseová Eda 103 Kundera Milan 107 Černý Václav 109 Landovský Pavel 113 Součková Milada 114 Zahradníček Jan 122 Seifert Jaroslav 125 Gruša Jiří 126 Hanč Jan 127 Křesadlo Jan 128 Moc Stanislav 129 Novák Jan 130 Princová Nathálie 132 Werich Jan 136 Vaculík Ludvík 137 Peroutka Ferdinand 138 Seifert Jaroslav 142 Drábek Jan 143 Hiršal Josef 144 Hostovský Egon 145 Klíma Ivan 146 Kundera Milan 147 Kyška Albert 148 149 Pecka Karel 150 Rybáková Minka 151 Škvorecký Josef 152 Taussig Pavel 154 Vejvoda Jaroslav 157 Kaplan Karel 160 Kolář Jiří 161 Kryl Karel 167 Bondy Egon 168 Hrabal Bohumil 169 Kotrlá Iva 170 Křesadlo Jan 172 Procházková Iva 173 Procházková Lenka 174 Roth Philip 175 Tatarka Dominik 176 Trefulka Jan

1979 1980 1980 1981 1981 zřejmě 1981-2 1982 1981 1982 1982 1981 1981 1981 1984 1984 1984 1984 1983 1984 1983 1983 1984 1984 1986 1986 1985 1985 1988 1986 1986 1985 1986 1985 1985 1986 1985 1985 1986 1988 1986 1987 1988 1988 1987 1988 1988 1988

27

177 Uhde Milan 178 Blatný Ivan 180 Kosková Helena 182 Měšťan Antonín 183 Rotrekl Zdeněk 186 Škvorecký Josef 187 Vaněček František 188 Salivarová Zdena 189 Hrabal Bohumil 190 Hrabal Bohumil

Ráčková Irena Radová Lucie Skalník Joska Sovák Pravoslav Steiger Ivan Vlk Karel Zvěřina Pavel - není znám - není znám -

191 Tigrid Pavel 192 Hrabal Bohumil 193 Jareš Antonín 195 Kundera Milan 198 Pekárková Iva 199 Řehůřek Lukáš J. 201 Urbánek Zdeněk 202 Diviš Ivan 203 Král Petr Bedřich Fučík - Karel 206 Bartošek 207 Havel Václav (ed.) 208 Hejl Vilém 209 Kaplan Karel 210 Křen Jan 211 Ponická Hana 213 Hercíková Iva 214 Kouba Petr 215 Kriseová Eda 218 Procházková Lenka 221 Ulč Ota 222 Vejvoda Jaroslav 223 Dědeček Jiří 227 Škvorecký Josef 056 Binar Ivan 030 Černý Václav 081 Beneš Jan 224 Novák Jan 061 Kohout Pavel 055 Kryl Karel 093 Mácha Karel Hynek 200 100 Němcová Božena 153 Ulč Ota

Velice tiché ave Pomocná škola v Bixley Hledání ztracené generace Česká literatura 1785-1985 Skrytá tvář české literatury Franz Kafka, jazz a jiné marginálie Stalo se v kraji zvykem Ashes, Ashes, All Fall Down Svatby v domě Vita nuova Kapesní průvodce inteligentní mladé ženy po vlastním osudu Městečko, kde se zastavil čas Výstraha Žert Péra a perutě Mládí Stvořitelé světa Konec štěstí P. S. čili cesty do ráje

1988 1987 1987 1987 1987

1988 1989 1989 1989 1989 1989 1989 1990 1990

Zpovídání Hostina Rozvrat Mnichova a náš osud Mocní a bezmocní Konfliktní společenství Lukavické zápisky Domů Kráska, zvíře a já Co se stalo Smolná kniha Štastně navrácený běženec Provdaná nevěsta Reprezentant lůzy Povídky tenorsaxofonisty Kdo, co je pan Gabriel Pláč koruny české Trojúhelník s Madonou Samet a pára Bílá kniha (Z pod stolu) Sebrané spisy Byl lásky čas Benefice Babička Špatně časovaný běženec

1989 1989 1989 1989 1989 1989 1991 1991 1991 1991 1992 1991 1992 1993 1978 1977 1980 1992 1978 1978 1980 1990 1982 1985

1988 1988 1987 1987 1987

28

MIKULÁŠ KRAVJANSKÝ Prvním z výtvarných spolupracovníků nakladatelství byl Mikuláš Kravjanský (*1928), absolvent VŠMU v Bratislavě. Před emigrací do Kanady působil jako hlavní architekt a designer v Čs. televizi. Pracoval též pro operu a činohru Národního divadla a na mnohých dalších scénách v republice. Po příchodu do Toronta založil se svou ženou Růženou Kravjanskou Black Box Theater. V té době se též setkal s manželi Škvoreckými a své přátelství utvrdili vzájemným „angažmá“ – Zdena Salivarová začala působit v Black Box Theater, Mikuláš Kravjanský naopak v nakladatelství Sixty-Eight Publishers.53 Mikuláš Kravjanský, který zpracoval celkem 13 obálek s reprodukcí výtvarného díla, spolupracoval s nakladatelstvím od prvního vydání Tankového praporu. Jeho úkolem, a později i úkolem Barbary Munzarové, byl návrh obálky, tedy k dané knize navrhnout odpovídající obálku, ať už pouze graficky pojatou, či s reprodukcí, kterou předem vybral Josef Škvorecký. Ve svém e-mailovém dopise ze dne 30. 10. 2008 dále vzpomíná na snahu co nejvíce celý výrobní proces zjednodušovat a za minimálních technických podmínek realizovat grafickou úpravu knih. Veškeré korektury a úpravy po vysázení byly prováděny ručně, vyřezáním chybného slova, řádku nebo pouhého písmene. Pomocí voskového lepidla byl pak přelepen korigovaný text. Kravjanského původní designy byly ještě poznamenané tehdejším výtvarným vkusem v Československu. Používal výtvarnou zkratku, případně jinotaj v jednoduché formě. Jeho práce byla ztížená tím, že zpočátku nemělo nakladatelství možnost vytvářet multibarevné obálky.

BARBARA MUNZAROVÁ Vzhledem ke své velké zaneprázdněnosti však byl Mikuláš Kravjanský nucen práce v nakladatelství Sixty-Eight Publishers brzy zanechat a na jeho místo nastoupila Barbara Munzarová, v knihách Sixty-Eight Publishers často uváděna též jako Barbora, absolventka grafické školy a dcera manželů Ferdy a Irmy Čulíkových, zakládajících členů Nového divadla v Torontě. Barbara Munzarová zpracovala reprodukce na 110 obálkách. Později byla, na rozdíl od Mikuláše Kravjanského, za tuto práci nakladatelstvím i honorována.54

53

Osobní e-mailová korespondence s Mikulášem Kravjanským, dopis ze dne 30. 10. 2008. Nakladatelství Sixty-Eight Publishers platilo za každou obálku 200 $. Viz. osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, Toronto 21. 5. 2009. 54

29

Mezi způsobem a i kvalitou zpracování knih z rukou Mikuláše Kravjanského a z rukou Barbary Munzarové je rozdíl patrný. Zatímco u Mikuláše Kravjanského lze skutečně zaznamenat jeho snahu obálky spíše zjednodušovat, volila Barbara Munzarová spíše komplikovanější typy písma, odvážnější kombinace barev atd.

DESIGN OBÁLEK Dá se říci, že úprava obálek, na nichž jsou použity reprodukce, se dá rozdělit do tří kategorií.

I. První kategorií, kterou lze označit též jako nejčistší a většinou též nejzdařilejší, je pouhé užití obrazu, v nezřídkých případech přes celou obálku nebo na neutrálním, obvykle černém pozadí, doplněné vhodným typem písma i barvou, které jsou částečně potlačené a neruší obraz. Příkladem mohou být následující knihy:

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Barbara Munzarová

Návrh obálky Barbara Munzarová

30

II. Druhý způsob zpracování obálky byla kombinace reprodukce s výraznějšími grafickými prvky, ať už v podobě typu a barvy písma, orámováním obrazu či barvou pozadí (viz. obr. na str. 31).

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Barbara Munzarová

Návrh obálky Barbara Munzarová

Návrh obálky Barbara Munzarová

III. Třetí, a vůči výtvarným dílům též nejméně šetrnou variantou je změna samotného obrazu, ať už výrazným ořezem, nebo změnou barvy, kolorováním apod. Často se pak u těchto knih setkáváme i s velmi výrazným písmem.

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Věra Držmíšková

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Barbara Munzarová

31

Třetí varianta není ve zpracování obálek tak častá. Výtvarníci, kteří na návrhu obálky pracovali, většinou do samotných reprodukcí nijak zvlášť nezasahovali.

Zajímavé jsou ale případy, kdy sám autor obrazu navrhoval obálku knihy. Dá se říci, že autoři těchto obálek přirozeně potlačili grafické prvky obálky a své dílo těmito prvky spíše podtrhli:

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Mikuláš Kravjanský

Návrh obálky Jan Kristofori

Návrh obálky Lucie Radová

Kmenový výtvarník nakladatelství Sixty-Eight Publishers užil na obálkách své dílo hned dvakrát. Na obálku knihy A co Václav od Jana Drábka užil svůj obraz s názvem Únik do jiné sféry ze série obrazů s tématikou science-fiction a magic realism. Obálku knihy Pasáž od Karla Pecky stylizoval svým obrazem Golem of the North, který znázorňuje symbol člověka, archetyp vládce nad územím.55 V obou případech obálek je užito prvního či druhého způsobu grafického zpracování. Dalším takovým příkladem je obálka knihy Věnec sonetů od Jaroslava Seiferta, jejímž autorem je Jan Kristofori, který zahrnul text na obálce do výtvarného konceptu a vytvořil tak kompaktní celek, případně obálka knihy Pláč koruny české od Václava Černého, kterou se svým obrazem navrhla Lucie Radová.

Mezi specifické případy úpravy knih patří ty, jejichž dílo na obálce zhotovil autor textu. Typickým příkladem takové knihy je kniha Jiřího Koláře č. 160, Prométheova 55

Osobní e-mailová korespondence s Mikulášem Kravjanským, dopis ze dne 2. 12. 2008. 32

játra. V případě knih Sixty-Eight Publishers se však jedná především o autory, jejichž hlavním oborem byla literatura. Takové knihy byly v podstatě uceleným dílem, neboť k danému textu vybral dílo na obálku sám autor knihy. A přestože můžeme polemizovat o kvalitě takových výtvarných děl, celek je jednoznačně komplexním dílem, které přesahuje jak výtvarno, tak i literaturu. Mezi tyto autory patří Karel Kryl a Milan Kundera.

Č. 085

Č. 161

Č. 065

Č. 086

Je zřejmé, že kvalita jednotlivých obálek se liší též v závislosti jak na technických, tak na časových možnostech výtvarníka. V každém případě bylo nepochybně záměrem všech výtvarníků obálkou na obsah knihy reagovat a neužívat reprodukce bez jakékoli souvislosti a návaznosti na text.

33

6)

AUTOŘI VÝTVARNÝCH DĚL UŽITÝCH NA OBÁLKÁCH NAKLADATELSTVÍ SIXTY-EIGHT PUBLISHERS

Téměř každý umělec, který emigroval ať už v roce 1948 nebo později, byl již v určité fázi svého uměleckého vývoje. V exilu pak autoři pronikali individuálně a v různé intenzit do specifik kultury a umění dané země. Zvláště tvorba mladých umělců, kteří absolvovali studium až v exilu (např. Petr Horák, Vítězslava Janotová a další), je znatelněji poznamenána kulturou země, v níž se usadili. To jim mimo jiné umožňovala i obliba nefigurativní malby v Evropě. Většina autorů se však vědomě navracela k výchozím tradicím tehdejšího československého umění. Zvláště umělci, kteří se stylově a myšlenkově dotvářeli na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, si udrželi rysy příznačné pro československé výtvarné umění. Měli potřebu reagovat na politickou situaci v Československu a užívali k tomu „domácí“ prostředky, které k této reakci vyzývaly. Nešlo pouze o témata, ale též o techniku, která vycházela z tradice československého umění. Mnozí autoři dokonce tyto tradiční techniky využívali, aby zdůraznili svou jedinečnost, jako například Jaroslav Hovadík v práci s konstruktivní grafikou, Jan Koblasa v práci se sochou, Olaf Hanel v práci s konceptuálním a akčním uměním atd. Díky tomu si československé umění v exilu zachovalo svůj svébytný charakter.

Jak už bylo zmíněno v kapitole Knihy Sixty-Eight Publishers a vznik obálkové galerie, někteří autoři spolupracovali s nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers osobně, někteří pouze písemně. Dá se však říci, že bez ohledu na způsob spolupráce mnozí z nich přímo ovlivnili výběr prezentovaných autorů tím, že nakladatelství poskytli své osobní kontakty. Jaroslav Hovadík, který žil v Torontu v letech 1968 - 1977, vzpomíná na rok 1969, tedy na dobu, kdy manželé Škvorečtí poprvé přijeli do Kanady na pozvání torontské univerzity.56 Manželé Škvorečtí se společně s ním a s dalšími umělci setkávali v jeho atelieru v Torontě. Jaroslav Hovadík se tak pravděpodobně stal jedním z prvních výtvarníků, se kterými Josef Škvorecký navázal kontakt po svém odchodu z Československa. Právě přes Jaroslava Hovadíka se Josefu Škvoreckému podařilo

56

Osobní rozhovor s Jaroslavem Hovadíkem, Litoměřice 28. 2. 2009. 34

kontaktovat řadu dalších autorů, z nichž někteří s nakladatelstvím nadále skutečně spolupracovali (Jan Koblasa, Antonín Málek a další). Knižní veletrh ve Frankfurtu, který Josef Škvorecký navštěvoval, se stal další možností, kde mohlo nakladatelství navázat spolupráci s výtvarníky, zvláště pak s těmi, kteří se kromě výtvarné činnosti věnovali i literatuře. Za všechny lze jmenovat Ivana Steigera.57 Československá společnost pro vědy a umění, která dodnes sdružuje významné vědce, univerzitní profesory, publicisty i umělce z Kanady a USA,58 poskytla Josefu Škvoreckému příležitost setkat se s umělci, kteří vyučovali na kanadských nebo amerických univerzitách. Tak se Josef Škvorecký seznámil například s Pavlem Skalníkem.59

FRANCIE Za všechny autory, kteří prezentovali svá díla v obálkové galerii, je třeba na prvním místě jmenovat Jiřího Koláře, autora dvanácti výtvarných děl, reprodukovaných na obálkách. Výtvarnictví se začal věnovat poté, co mu bylo v padesátých letech zakázáno publikovat. Jako obdivovaný tvůrce nové poetiky odešel do pařížského exilu později, než jiní posrpnoví exulanti. V zahraničí se plně prosadil, především pak svými kolážemi a asamblážemi a využitím nových technik, jako je např. muchláž, roláž aj. Jeho důležitým počinem se kromě samotné výtvarné činnosti stalo vydávání Revue K, která se soustředila na československé exilové umění. Dalším výtvarníkem, který se po roce 1968 usadil v Paříži, je Ivo Holý. Hlavním námětem jeho obrazů se stala hudba. Kromě celé řady výstav v Paříži, Miláně a Švýcarsku se stal členem francouzského výtvarnického spolku Nezávislých.60 Ve Francii žije též jeden z nejuznávanějších představitelů takzvané kosmogonické malby Jiří Hejna.61

57

Osobní rozhovor s Ivanem Steigerem, Praha, 10. 10. 2009. Josef Škvorecký patřil mezi významné členy této společnosti. 59 Osobní rozhovor s Pavlem Skalníkem, Praha 19. 9. 2009. 60 Karel Hora, Moje matka cizinecká legie, Toronto 1977. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 61 V galerii vystavuje Jiří Hejna, Elektronický archiv Mladé Fronty DNES, http://mfdnes.newtonit.cz/, vyhledáno 27. 8. 2009. 58

35

NORSKO Druhým „nejfrekventovanějším“ autorem na obálkách knih (devět reprodukcí) je Jan Kristofori, který emigroval do Norska v roce 1968. V Norsku vynikl jako autor imaginativních grafických listů. Mimo jiné zde v roce 1970 vytváří první skici k cyklu „Lidská práva“, které byly reprodukovány např. na knize Josef Škvoreckého Inženýr lidských duší (kniha č. 047) . Kromě Norska vystavuje ve Švédsku, Švýcarsku, Německu, Itálii, Francii, USA, atd.62

ANGLIE Dalším z autorů předloh obálek Sixty-Eight Publishers je Jan Brychta. Se svou manželkou, výtvarnicí Lídou Brychtovou a se dvěma dětmi emigrovali do Londýna v roce 1968. Kromě šesti obálek je Jan Brychta autorem řady ilustrací, a to nejen knih nakladatelství manželů Škvoreckých. Knižní ilustrace jej v Británii proslavila.63 Jeho žena, Lída Brychtová, se v emigraci věnovala hlavně užité a posléze volné tvorbě. Její motivy anglických městeček, především pak Londýna, jsou zastoupeny v různých zahraničních sbírkách.64

AUSTRÁLIE Figurální malbou a profánní krajinou se nejen v Austrálii, Novém Zélandě, Spojených státech, Jižní Americe a ostrovech Tichého oceánu od roku 1979 zabýval Jan Šafránek. Již v 70. letech si Šafránek vytvořil vlastní, zcela charakteristický výtvarný styl, kterým dobyl svět.65

NĚMECKO Do Německa odešel v roce 1968 autor čtyř děl na obálkách a absolvent pražské UMPRUM, Petr Horák. Po té, co vystudoval Akademii výtvarných umění v Kasselu, žije od roku 1978 jako nezávislý výtvarník a kromě malby (vystavuje v mnoha zemích, např. v Holandsku, Polsku, SSSR, Francii, Španělsku, USA) navrhoval pro firmu Rosenthal sklo a porcelán.66 62

Miroslav Klivar, Jan Kristofori, Praha 1995. Jan a Lída Brychtovi vystavují své obrazy v Londýně, Elektronický archiv Mladé Fronty DNES, http://mfdnes.newtonit.cz/, vyhledáno 2. 10. 2008. 64 Brychtová Lída, Čítárny, http://www.citarny.cz/, vyhledáno 27. 8. 2009. 65 Karel Holub (ed.), Jan Šafránek, Svět lidí / The World of People (kat. aut.), Národní knihovna 2008. 66 Vilém Sacher, Krvavé velikonoce, Toronto 1980. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 63

36

V Německu pak působila celá řada dalších autorů, kteří nakladatelství Sixty-Eight Publishers poskytli diapozitivy svých děl. Za všechny můžeme jmenovat například malíře a sochaře Jana Koblasu, který emigroval v roce 1968. Nechal se značně ovlivnit evropským informelem, ale ve své tvorbě si zachoval figurativní prvky. Ve světě připravil přes 100 samostatných výstav a v Kielu založil obor volné plastiky na Muthesius Hochschule, kde působil 30 let.67 V Německu také pobýval herec, scénárista a malíř samouk Jiří Sehnal, alias Jethro Spencer McIntosh. V roce 1961 emigroval do Německa, část života prožil v Americe, část v Izraeli a v Kanadě.68 Ve výčtu autorů předloh obálek, kteří žili v Německu, nelze opomenout Ivana Steigera, absolventa FAMU, světoznámého karikaturistu, malíře, ilustrátora, spisovatele a filmaře, který emigroval do Bavorska v roce 1968. Své karikatury původně publikoval v Literárních novinách, v exilu pak v časopisech po celém světě, např. ve Frankfurter Allgemeine, v Punchi, v Christian Science Monitor, aj. Kromě publikace svých karikatur vystavuje svá díla z oboru výtvarného ve Vídni, Detroitu, Berlíně, Ottawě, v New Yorku, Hamburgu, Chicagu či San Francisku.69 Dalším z autorů děl reprodukovaných na obálkách Sixty-Eight Publishers, kteří žili v Německu, je výtvarník, básník a dramatik, nyní žijící v Hamburgu, Karel Trinkewitz, který byl v roce 1979 vyzván k okamžitému opuštění tehdejšího Československa. Zabýval se koláží a ilustracemi.70 Malířka a restaurátorka Vítězslava Janotová emigrovala do Německa v roce 1969 a poté v Norimberku absolvovala Akademii výtvarných umění.71 V roce 1973 vzniklo v Los Angeles nakladatelství Framar Publishers,72 jehož kmenových výtvarníkem se stal Jiří Karger, který původně emigroval do Západního Německa již v roce 1949.73

67

Jan Koblasa, ArtBohemia, http://www.artbohemia.cz/, vyhledáno 8. 10. 2008. Z Holešova do Hollywoodu, Elektronický archiv Mladé Fronty DNES, http://mfdnes.newtonit.cz/, vyhledáno 2. 10. 2008. 69 Karel Kryl, (Z pod stolu) Sebrané spisy, Toronto 1978. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. Kromě kresby na obálce je Ivan Steiger i autorem ilustrací v této knize. 70 Egon Bondy, Invalidní sourozenci, Toronto 1981. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 71 Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky, Toronto 1980. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 72 Aleš Zach, heslo Framar Publishers, in: Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995, s. 48-49. 73 Vílém Hej, Zásada sporu, Toronto 1979. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 68

37

ŠVÉDSKO Představitel českého informelu Antonín Málek emigroval v roce 1968 do Švédska a do Německa přesídlil v roce 1979, kde se přátelil mimo jiné s Janem Koblasou a Jiřím Valentou. V exilu se zabýval často politickými tématy, kterými reagoval na situaci v Československu. Téma exilu se v různých podobách v jeho díle odráží i později v Německu, kde se věnuje portrétům a krajinám, reflexi osamělé duše.74 Do Švédska v roce 1975 emigroval také malíř a zpěvák František Šimák. Ve Stockholmu absolvoval Vysokou umělecko-průmyslovou školu a poté vystavoval v Upsale, Stockholmu, Gävle a v Champeix ve Francii.75

KANADA V Kanadě a později též v Německu působil Jaroslav Hovadík. Právě v Kanadě se Jaroslav Hovadík prosadil především svou grafikou. Zprvu navázal na svou tvorbu strukturálních listů z počátku sedmdesátých let, ale pokračoval dále ve svých charakteristických experimentech s novými, nekonvenčními technikami.76 V Kanadě rozvíjela od roku 1983 figurativní umění Marie Gabánková.77 Ladislav a Martin Gudernovi působili v Kanadě od roku 1968. Ladislav byl členem surrealistické skupiny Melmoth a vydával surrealistickou revue Scarabeus.78 V Torontu, Monctonu a Montrealu působil i Pavel Skalník, absolvent AVU a École Nationale Superieure des Arts Décoratifs v Paříži. V Novém Brunswicku působil jako profesor malby na Université de´ Moncton a na Ontario College of Art v Torontu.79 Mezi dalšími, kteří našli azyl v Kanadě, byli Josef Staněk, Václav Váca, Zuzana Ančerlová, Rudolf Plaček a další.

VÍDEŇ Po podpisu Charty 77 se v roce 1982 ve Vídni usadil malíř, básník a prozaik Zbyněk Benýšek. Zde založil a deset let redigoval uměleckou revui Paternoster. Spolupracoval např. s Olafem Hanelem, Janem Šafránkem, Paulem Wilsonem a dalšími.80 74

Ilona Víchová, Antonín Málek (kat. výst.), Galerie Brno 2005, s. 11-13. Jan Zahradníček, Dům Strach, Toronto 1981. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 76 Ludvík Ševeček, Jaroslav Hovadík: obrazy, objekty, grafika, koláže (kat. výst.), Státní galerie ve Zlíně – Dům umění 1992. 77 Maria Gabánková, Art History Concordia, http://art-history.concordia.ca, vyhledáno 27. 8. 2009. 78 Heslo Ladislav Guderna, in: Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 19501998, Ostrava 1998, s. 390. 79 Pavel Skalník, Všeobecná obchodní společnost, http://www.ceskagalerie.cz/index, vyhledáno 24. 9. 2009. 75

38

USA V USA působili od roku 1967 manželé Fukovi. Vladimír Fuka, představitel moderní české ilustrátorské školy, se věnoval úpravě knižních obálek a ilustracím, které byly nejen u nás, ale i v zahraničí velmi ceněny. Jako malíř vytvářel zprvu temně existenciální obrazy, posléze se nechal ovlivnit estetikou bruselského stylu.81 Do Kalifornie odešel v roce 1966 Oton Kovařík, kde o dva roky později otevřel první samostatnou výstavu.82

HOLANDSKO Pavel

Horák odešel do Holandska v roce 1968. Ale už v tehdejším

Československu se proslavil tím, že dvakrát rozprodal celou výstavu do ciziny. Na svých obrazech zachycuje dojmy z cest po Evropě a Dálném Východě. Nejčastějším námětem však zůstává Praha. Zabývá se takzvanou basreliéfovou malbou.83

ŘECKO, BELGIE, ŠVÝCARSKO V Řecku se usadil Ivan Dobroruka, v Belgii Jan Schlesinger, ve Švýcarsku pak Roman Buxbaum a Lucie Radová.

DOMÁCÍ TVORBA Důležitou skupinu výtvarných umělců, kteří svolili s užitím jejich díla na obálce knihy, jsou výtvarníci, kteří zůstali v Československu. Tím možná nejvýznamnějším je český malíř Kamil Lhoták, člen Skupiny 42 a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Je autorem více než tisíce obrazů. Příznačná naivní poetika koresponduje s jeho neškoleným projevem. Později se soustředil spíše na knižní ilustrace a grafiku.84 Za

všechny

ostatní

jmenujme

například

zlínskou

ilustrátorku

Lenku

Škrabánkovou, která se věnuje převážně karikatuře. Dále pak můžeme vzpomenout Ivo Medka z Přední Kopaniny, který se zabývá surrealistickou koláží, stampartem a

80

Životopis, Zbyněk Benýšek, http://www.benysek.wz.cz, vyhledání 20. 9. 2009. Erazim Kohák, Národ v nás, Toronto 1978. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 82 Výstava O. Kovaříka na Generálním konzulátě ČR v Los Angeles, Ministerstvo zahraničních věcí České republice, http://old.mzv.cz, vyhledáno 27. 8. 2009. 83 Sheila Ochová, Sůl země a blbá ovce, Toronto 1975. Informace o autorovi předlohy v medailonku v zadní části knihy. 84 Kamil Lhoták, Artbohemia, http://www.artbohemia.cz, vyhledáno dne 20. 6. 2009. 81

39

takzvanou průsvitkou, což je technika, která pracuje s časopiseckou fotografií.85 Dalším z „domácích“ autorů byla i Anna Poustková, Joska Skalník či Karel Havlíček.

Nijak zvlášť obsáhlou, nicméně neméně významnou skupinu tvoří umělci, kteří vynikali spíše v jiných uměleckých žánrech. Patří mezi ně Karel Kryl, Vlastimil Třešňák či Milan Kundera.

85

Osobní rozhovor Ivo Medkem Kopaninským, Praha 4. 9. 2009. 40

7)

PODMÍNKY TVORBY V EXILU Pokud chceme posuzovat umělecký přínos exilu jako takového, musíme si

uvědomit, že nelze toto hodnocení omezit pouze na dílo samotné, na jeho uměleckou kvalitu, byť je toto kritérium jednoznačně určující. Důležitou součástí je i samotné působení umělce, jeho podíl na kulturních exilových aktivitách. Mnozí z umělců pracovali v galeriích na odborných pracovištích. Je logické, že jejich práce reagovala i na tradici československého umění. V nové zemi se umělec setkává s dvojím „nepochopením“. V první řadě není v novém místě nikdo seznámen s kontextem jeho tvorby. Druhým problémem pak je, že ani odborná veřejnost v nové zemi nebyla v mnohých případech seznámena s tradicí československého umění.86 Jan Kotík ve své práci dokonce zdůrazňuje, že „v hlubších vrstvách, v podvědomí, tu skutečně převládá přesvědčení, že kromě toho, co je zde (míněno v nové zemi) – a samozřejmě v USA – žádné skutečné, tzn. důležité, umění neexistuje.“ 87 Je potřeba si uvědomit, že od konce 40. let československá kulturní politika nijak zvlášť neusilovala o prosazení českého a slovenského umění a kultury v zahraničí. Obecná pravda, že co není známo, neexistuje, následkem toho dostává konkrétní podobu v reakcích na československé poválečné umění, které nebylo v zahraničí nijak cíleně představováno. Kaspar König, kurátor výstavy „Westkunst“, se v konceptu zaměřil pouze na západní umění s odůvodněním, že v umění východní Evropy se za posledních 30 let nic významného neudálo. Podobně argumentoval své rozhodnutí o nezařazení umění střední a východní Evropy do programu výstavy „Documenta“ v roce 1982 i Rudi Fuchs.88 Oproti tomu se lišila situace v Kanadě. Zvláště pak v Montrealu přistupovala odborná veřejnost k československému umění velmi vstřícně, zřejmě díky výstavě EXPO 1967, kde se tehdejší Československo představilo projektem Kinoautomat.89 Pavel

86

Geneviéve Bénamou ve své knize Sensibilités Contemporaines, která představuje na 70 českých a slovenských autorů dokonce předesílá, že cílem její práce je prokázat, že neznámé československé umění má svá vlastní specifika, která stojí za pozornost. Viz. Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaines 1970-1984, Paris 1985. 87 Jan Kotík, Umělci v cizině, Zakázané umění II., č. 1-2, 1996, s. 238-240, cit. s.240. 88 Petr Spielmann, České umění v emigraci, Zakázané umění II., č. 1-2, 1996, s. 241-255.. 89 Montrealský pavilon architektů Miroslava Řepy a Vladimíra Pýchy byl dodnes zachován. 41

Skalník se dokonce domnívá, že česká národnost byla v jeho případě významným plusem při přijetí na místo profesora na univerzitě v Monctonu v Novém Brunswicku.90

Své postavení si musel každý umělec vydobýt víceméně sám, bez vzájemné podpory. A to i proto, že kontakty mezi umělci v emigraci byly sporé. Existovala mezi nimi řevnivost a závist podmíněná ekonomickými podmínkami. Žárlivost a strach z konkurence výrazně ovlivňovali spolupráci mezi všemi emigranty, nejen mezi umělci. Komunikace mezi jednotlivými vlnami emigrace byla navíc zkomplikována postojem emigrantů z roku 1948. Jejich nedůvěra vůči tzv. ekonomické emigraci roku 1968, jak ji sami nazývali, znemožňovala otevření emigrantských komunit, pokud takové existovaly. Mnozí z těchto „pravých“ emigrantů nedůvěřovali politickému přesvědčení nově příchozích. To ostatně potvrzuje v rozhovoru i historik Jiří Pernes. Zmiňuje, že zatímco například Poláci nebo Maďaři neměli v exilu se vzájemnou komunikací žádný problém, viděla řada českých a slovenských uprchlíků po roce 1948 v nově příchozích komunisty, obecně zodpovědné za jejich současnou situaci, „kteří třeba v předchozích dvaceti letech nadšeně budovali socialistickou společnost, zapojili se do pokusu o reformu komunistického režimu, která nevyšla, a tak hledali útočiště na Západě.“91 Zdena Salivarová k tomuto tématu dodává, že i vůči nakladatelství Sixty-Eight Pubhlishers panovala

nedůvěra

a

podezíravost,

že

nakladatelství

funguje

díky

dotacím

z Československa.92 Přesto se řada umělců domnívala, že se v cizině uplatní ve svém oboru. Až na výjimky se toto uplatnění v plném rozsahu nezdařilo mnohým umělcům, a to i vzhledem k podmínkám volného uměleckého trhu, na který nebyl nikdo z emigrantů v takové míře zvyklý. Ve většině případů se umělci alespoň z počátku věnovali profesně jiným, než uměleckým činnostem, nicméně umělecké činnosti samotné se zcela vzdal málokdo. Někteří umělci získali dodatečné odborné vzdělání, stipendia, čestné doktoráty nebo členství v akademiích. To výrazně napomohlo jejich integraci a jejich práce se staly předmětem akviziční činnosti různých renomovaných galerií a uměleckých institucí. Řada z nich si zajistila tvůrčí nezávislost pedagogickým působením.93

90

Osobní rozhovor s Pavlem Skalníkem, Praha 19. 9. 2009. 91 Jiří Pernes, Do exilu odešlo víc jak 20 000 Čechů a Slováků, Krajané net, http://krajane.radio.cz/cs/article_print/1446, vyhledáno 21. 9. 2009 92 Osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, Toronto, 21. 5. 2009. 93 Marcela Pánková, Fenomén exilového umění, Zakázané umění II., č. 1-2, 1996, s. 232-237. 42

Ve velmi ojedinělých případech se některým emigrantům podařilo uplatnit se v galeriích na důležitých

postech, díky kterým pak významně podporovali

československé umění (např. Petr Spielmann v muzeu Bochum, Jana Claverie v pařížském Centre Georges Pompidou, ve Spojených státech exilové umění podporovala na pozici kurátorky muzea v Brooklynu Charlotta Kotíková). Systém stipendií a studijních pobytů v různých zemích po roce 1968 umožnil některým umělcům realizovat projekty v rámci činnosti uměleckých institucí. Například Olaf Hanel získal své první stipendium Quebeckého Ministerstva kultury na realizaci trojrozměrných objektů ve Skotsku.94 Antonín Málek působil na stipendiích ve Stockholmu ve švédské Akademii v roce 1977, podnikl studijní pobyty ve Francii, v USA, Florencii, Indii.95 Jan Šafránek v letech 1979-1981 studoval kresbu a malbu na Hochschule für angewandte Kunst ve Vídni,96 atd. Exil tak přirozenou cestou prověřil schopnosti každého z umělců, který se pokusil v zahraničí prosadit. Záleželo na temperamentu umělce, na míře integrace v novém systému. Zajímavé je však to, že ať už se umělci v emigraci prosadili či nikoli, mnozí z nich zůstali v zahraničí i po listopadové revoluci v roce 1989. Mezi důvody Petr Spielmann řadí samotnou integraci a přizpůsobení se cizí kultuře. Adaptace v cizí kultuře je dlouhodobý, komplexní proces, do značné míry ovlivněný kulturním šokem, tedy reakcí nově příchozího v cizí kultuře. Významnou úlohu hraje vstřícnost prostředí, do něhož emigrant přichází, pomoc, jíž se mu dostane, znalost cizí řeči a kultury zvolené země.

Pokud se dokázalo prosadit, bylo české a slovenské umění v zahraničí přijímáno v zásadě pozitivně. V ojedinělých případech to byla technika, která nebyla v dané zemi známá. Například v Kanadě Jaroslav Hovadík představil po roce 1968 strukturální grafiku, o kterou byl velký zájem.97 V Německu měli čeští umělci výstavy, byli zváni na sympozia a jejich díla byla skupována soukromými sběrateli, galeriemi či muzei. Někteří, například Ivan Steiger, Jiří Kolář, Mikuláš Medek či Pravoslav Sovák, zde umělecký svět takřka ovládli.

94

Josef Kroutvor – Arsén Pohribný – Marie Zahrádková, Olaf Hanel (kat. výst.), Galerie Mánes 1998. Ilona Víchová, Antonín Málek (kat. výst.), Galerie Brno 2005, s.202. 96 Karel Holub (ed.), Jan Šafránek, Svět lidí / The World of People (kat. aut.), Národní knihovna 2008, s. 299. 97 Osobní rozhovor s Jaroslavem Hovadíkem, Litoměřice 28. 2. 2009. 95

43

Výstavy, které československé umění představovaly, pořádali často sami čeští emigranti. Za všechny můžeme jmenovat Endre Nemese ve Stockholmu, Josefa Šímu v Paříži a Thomase Messera v New Yorku. Jistou ostražitost a odtažitý přístup vůči emigrantům můžeme v některých případech sledovat u „domácích“ umělců i odborné veřejnosti. Petr Spielman tento jev vysvětluje takto: „V této souvislosti je třeba si všimnout ještě jednoho aspektu pozice a uplatnění umělců-emigrantů v nových podmínkách. Dokud byli doma, byli pro západní veřejnost a uměleckou obec zajímaví, podporovat je se „nosilo“ a svědčilo to o progresivním postoji, i když ve skutečnosti šlo mnohdy jen o alibi. Jakmile se však někdo rozhodl zůstat na Západě, stal se jakýmsi příživníkem a potencionálním konkurentem.“98 Určitým východiskem bylo pro umělce pořádání vlastních výstav ve vlastních prostorách. To ovšem nebylo nijak jednoduché. Kromě českého hostince Nachtasyl ve Vídni, kde se pořádaly výstavy, koncerty a různá setkání, vznikla například v Torontu v roce 1985 pod vedením Vladimíra Pucholta a Pavla Skalníka Galerie 14. Vratislav Brabenec ve svém dopise Zbyňku Benýškovi popisuje výstavní síň jako místnost o rozloze

desetkrát

dvacet

metrů

s třímetrovými

stěnami.99

Galerie

byla

však

z ekonomických důvodů po roce uzavřena.

Snaha najít paralely a vnitřní souvztažnosti v exilovém umění je vzhledem k výše nastíněným problémům jen logickým krokem. Vzhledem k obtížným podmínkám adaptace a prosazení sama sebe by se dalo očekávat, že se umělci sdružovali a že vytvářeli umělecké skupiny, které za jiných, obdobně stresujících okolností byly přirozeným jevem. V exilu však byla skutečnost odlišná. A to nejen mezi komunitami z jednotlivých emigračních vln, kde byla nedůvěra ze strany prvních emigrantů pochopitelná.100 Nedůvěrou a podezíravostí byly též velmi ovlivněny i vztahy mezi účastníky 2. a 3. vlny emigrace. Emigranti se i v zahraničí obávali udávání a sledování. Je třeba si uvědomit, že přestože se nám to dnes může zdát úsměvné, ve své situaci nebyli emigranti schopni posoudit míru rizika a vlivu komunismu na jejich stávající život a na příbuzné a

98

Petr Spielmann, České umění v emigraci, Zakázané umění II., č. 1-2, 1996, s. 241-255. Zbyněk Benýšek, Z redakční korespondence Paternosteru, Revolver Revue, č. 48, prosinec 2001, s. 249250. 100 1. vlna poválečné emigrace, která se odehrála po únoru 1948, je dnes nazývána protikomunistickou emigrací, 2. vlna v roce 1968 je dnes nazývána jako emigrací protiokupační nebo ekonomická, 3. vlna emigrace, která zdaleka nebyla tak silná, následovala po podpisu Charty 77 v roce 1977. 99

44

blízké, kteří zůstali v rodné zemi. Zvláště pak, když ke sledování a někdy i pronásledování skutečně docházelo. Řada umělců se tak zcela stranila společnosti Čechů a Slováků. Důvodem mohl být i úspěch, který budil u emigrantů závist a mnohdy i podezření, že úspěšný autor je podporován tehdejší československou vládou. Takovou zkušenost má například i Ivan Steiger, který po příchodu do Německa dosáhl mimořádného vzestupu.101 Určité vlivy a počátky spíše skupinových ojedinělých uměleckých projektů můžeme nalézt v rámci společenského života. V první řadě je potřeba vzpomenout již zmíněný vídeňský Nachtasyl, který je ovšem ojedinělým projektem. Opat břevnovského kláštera Jan Opasek po srpnových událostech v roce 1968 emigroval a donedávna žil v benediktinském opatství Rohr v Západním Německu. Byl organizátorem každoročních seminářů české exilové inteligence, které pořádalo sdružení Opus bonum v německém Frankenu.102 V zásadě tak jediným významnějším proudem sdružené činnosti výtvarníků byly kolektivní výstavy, které ovšem vycházely spíše z aktivity samotných galerií a výtvarných institucí, nikoli samotných umělců.

Mnozí z umělců v zahraničí se ale stali členy tamních uměleckých skupin. Např. Jaroslav Hovadík působil v Torontském společenství Canadian artist´s Artist of Toronto.103 Olaf Hanel104 spolu s architektem Petrem Frantou pořádali v Montrealu spolu s dalšími kanadskými umělci výstavy Art Metropol, které iniciovaly následný vývoj podobných aktivit v Montrealu.105

101

Osobní rozhovor s Ivanem Steigerem, Praha, 10. 10. 2009. Jan Čulík, Knihy za ohradou: Česká literatura v exilových nakladatelstvích, Praha 1991. 103 Ludvík Ševeček, Jaroslav Hovadík: obrazy, objekty, grafika, koláže (kat. výst.), Státní galerie ve Zlíně – Dům umění 1992, str. 14. 104 V letech 1982-1983 pracoval jako tiskař v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. 105 Osobní rozhovor s Olafem Hanelem, Lysá nad Labem, 12. 9. 2009. 102

45

8)

VÝZNAM OBÁLKOVÉ GALERIE PŘED ROKEM 1989 A DNES Jak už bylo zmíněno, nakladatelství Sixty-Eight Publishers nenabízelo až na

výjimky výtvarníkům žádný honorář za poskytnutá díla, ale v jednotlivých knihách uvádělo krátké medailonky těchto výtvarníků. Je ale důležité uvést, že medailonky byly v knihách uveřejňovány

pouze od roku 1974 počínaje 016. publikací (medailonek

Ladislava Guderny) do roku 1981, kdy vyšel poslední medailonek ve 114. knize (medailonek Františka Šimáka). Důvod, proč tyto medailonky přestaly vycházet, není zřejmý. Patrně jím však byl malý ohlas na tyto obálky. To potvrzuje Zdena Salivarová106, která si žádnou reakci nevybavuje. Na nezájem ukazuje i to, že nakladatelství zprvu ve svých knihách nabízelo reprodukce obrazů. Tyto nabídky však ve svých knihách avizuje jen krátce. Původně se nabídka obrazů a jejich reprodukcí objevovala u každého autora. Poslední výzva pro případné zájemce se objevuje v 079. publikaci. Redakce nakladatelství v tomto titulu uvádí: „Jistě jste si povšimli, že obálky našich knih tvoří vlastně galerii českých a slovenských výtvarných umělců, žijících v exilu. Máte-li zájem o koupi některého jejich obrazu, rádi Vám poskytneme adresu.“107 Josef Škvorecký si však nevzpomíná na žádnou prodanou reprodukci.108 Znamená to snad tedy, že obálková galerie neměla ve své době žádný význam? Exiloví výtvarníci neměli možnost se v tehdejším Československu prezentovat výstavou, nebyli zmiňováni v domácím odborném tisku. Je pravda, že zahraniční tisk a ani exilová periodika se obálkovou galerií nezabývala. Knihy nakladatelství Sixty-Eight Publishers byly však pašovány do Československa, mezi čtenáři půjčovány a kopírovány. Pro čtenáře měly tyto knihy velký význam nejen pro samotný obsah. To, že lidé vnímali též ilustrace a obrazy na obálkách, může částečně dokumentovat i poznání Ivana Steigera, kterého si po roce 1989 v Československu mnozí dokázali zařadit právě díky běžící dívce v dešti v záhlaví spíše, než podle jeho projektů realizovaných v Československu před rokem 1968.109 Představme si obálkovou galerii nakladatelství Sixty-Eight Publishers jako katalog 134 barevných reprodukcí děl 71 exilových autorů a 1 zahraničního autora (Christian Bouillé) se základními údaji o třiceti z nich a o nákladu 1500 - 2000 kusů. Přičemž je 106

Osobní rozhovor se Zdenou Salivarovou, 21. 5. 2009. Karel Pecka, Motáky nezvěstnému, Toronto 1980. 108 Osobní e-mailová korespondence s Josefem Škvoreckým, dopis ze dne 26. 9. 2009. 109 Osobní rozhovor s Ivanem Steigerem, Praha 10. 10. 2009. 107

46

důležité připomenout, že průzkum během zpracovávání informací o obálkové galerii potvrdil, že jsou informace uváděné v tirážích knih víceméně spolehlivé a pravdivé. U třech autorů se nepodařilo dopátrat skutečné jméno (knihy č. 053, 059 a 152). V pěti případech se nepodařilo dohledat žádné základní informace o autorovi obrazu na obálce (J. Hašpa, Jan Janáček, Josef Jezdil, Juro Mikuš a Jaroslava Šobišková). Lze však předpokládat,

že

se

vzhledem

k pravidlu,

podle

kterého

byli

autoři

žijící

v Československu uváděni pod smyšlenými zahraničními jmény, jedná o správná jména. Rozhovor s Ivo Medkem Kopaninským ozřejmil jeho autorství obrazu na obálce knihy č. 215. Díky spolupráci s Josefem Škvoreckým bylo objasněno autorství obrazu na obálce knihy č. 017 a dále byli ověřeni autoři, jejichž autorství z poznámky v tiráži jasně nevyplývá (viz. příloha č. 3, Obálky knih). Postupné dohledávání informací poukázalo na některé exilové autory, kteří dosud nebyli uváděni v odborné literatuře o československém exilovém umění (např. Zuzana Ančerlová, Ivan Dobroruka, Martin Guderna, Lucie Radová aj.).

Přestože se na této obálkové galerii z pochopitelných důvodů částečně podepsala absence konceptu, která se odrazila na její kvalitě, je už pouhým počtem barevných reprodukcí významným exkurzem do exilového umění. V konečném důsledku je pak v posuzovaní významu takového projektu potřeba vzít na vědomí, že obálková galerie Sixty-Eight Publishers není ojedinělým projektem tohoto druhu. Autoři, prezentovaní v obálkové galerii, patří až na výjimky mezi významné autory exilové tvorby. A to i přesto, že rozhodování o umístění obrazu na obálku bylo ovlivněno jednak ekonomickou stránkou, možnostmi výtvarníka kontaktovat a v neposlední řadě též názorem nakladatelství o vhodnosti a návaznosti díla na obsah knihy. Obálková galerie má však nejen výtvarný význam, ale též i společensko kulturní. Její vznik částečně dokumentuje vztahy a podmínky života v exilu. Z tohoto důvodu je v zásadě akceptovatelné i zařazení Václava Váci, jehož význam pro české výtvarné umění je minimální.110 Též je logické i zařazení umělců, kteří vynikali zvláště v jiných

110

Václav Váca se v současné době soustředí na komerčně založenou, fantaskní tvorbu. Viz. http://www.vaclavvaca.com/Fantastic_Visions/Welcome.html. 47

uměleckých oborech, než v malbě či kresbě. Mezi ně patří Vlastimil Třešňák, Karel Kryl či Milan Kundera.111

Abychom však pochopili význam obálkové galerie z dnešního pohledu, respektive odborný zájem o ni, je potřeba vysvětlit si některé psychologické aspekty, související se vztahy s dnešními postoji k problematice emigrace. Oproti jiným evropským zemím je u nás emigrace i dnes, dvacet let po listopadu 1989, chápána a přijímána rozporuplně. Na jedné straně není zpochybňován intelektuální a ekonomický význam působení lidí československého původu v exilu. Na straně druhé však dosud nedošlo k otevřenému prolomení bariér v komunikaci. Následkem toho se stále setkáváme s jakýmsi odstupem vůči emigrantům, potažmo k jejich práci. A to se odráží i v určitém nezájmu k dílu emigrantů širší veřejnosti, která se jinak zabývá domácím či zahraničním uměním. Emigrace může způsobit dočasné nebo trvalé změny v citovém životě jedince. Klade zvýšené nároky na přizpůsobivost, přináší dlouhodobý stres, který přímo ovlivňuje schopnost zachovat si vlastní identitu, tedy zachovat si kontinuitu vlivu domovské kultury. Je pochopitelné, že v mnohých případech tak dochází ke změnám ve vztazích vůči vlastnímu národu. Míra přijetí národa, s nímž emigrant spojí svůj další život, je pak v zásadě přímo úměrná těmto změnám. 112 Znalost a uchování vlastních kořenů, či jejich popírání ve snaze nelišit se od ostatních. Nepochopení těchto aspektů a následné zklamání. To vše může ovlivnit postoj emigranta vůči rodné zemi a s tím spojené problémy v komunikaci a zájem ze strany umělce i ze strany veřejnosti o jeho dílo. Ve svém dopise o nakladatelství Sixty-Eight Publishers se manželé Škvorečtí sami touto otázkou zabývají: „Jak ovšem vysvětlit tenhle zarážející nezájem o literaturu exilu a o exulanty vůbec? Nezájem, který někdy hraničí s pohrdáním, s nechutí, až s nepřátelstvím? […] Nejsme nakloněni uvěřit interpretacím v exilu dost rozšířeným, jež mají co činit se závistí, s nechutí k těm, kteří to riskli, když já jsem taky moh a dal jsem přednost mít svý jistý. Nehodláme se věnovat spekulacím o téměř všeobecné namočenosti v nepěkných 111

Karel Kryl spolu s Milanem Kunderou jsou též zvláště zmiňování v kapitole Design knih nakladatelství Sixty-Eight Publishers a jejich výtvarníci, jakožto autoři ucelených literárně-výtvarných děl v podobě knih, na něž poskytli vlastní obraz či kresbu. 112 Jiří Diamant, Psychické následky emigrace, Konference Krajané a exil: 1948 a 1968 , http://www.zahranicnicesi.com/konference2008.html, vyhledáno 16. 10. 2009. 48

děních a v maulhaltování, a dokonce v členství v organizaci, která všechny ty nepěkné, hrozné až kriminální věci padesátých let zavinila. K tomu nemáme nejmenší chuť. Ovšem jak to vysvětlit?“113 Vysvětlení tohoto nezájmu, který, jak je zřejmé, neplatí jen v oblasti umění literárního či výtvarného, je však zřejmě prosté. V emigraci byly kontakty s lidmi doma velmi obtížné, pokud ne rovnou nemožné. Železná opona tak ovlivnila nejen přímé vazby mezi emigranty a jejich blízkými, ale taktéž zkreslila představy o samotných emigrantech a emigraci. Lidé, kteří tu zůstali, se většinou vědomě či nevědomě postupem času přiklonili k názoru, že důvodem volby emigrace byl hlavně potenciální zisk, tedy ti, kteří emigrovali, byli často vnímání jako ti, co prospívali v blahobytu, zatímco lidé doma trpěli. Postoj vůči emigrantům tak ovlivnila závist, černobílé vidění vulgarizovalo tuto složitou problematiku a do značné míry zkomplikovalo porozumění dané věci.114 Není divu, že určitá skepse a nedůvěra je příčinou toho, že mnozí umělci zůstali v zahraničí a přestože zemi navštěvují a působí zde i výtvarně, nechtějí nadále žít ve své rodné zemi trvale (např. Ivan Steiger, Jan Koblasa, Pavel Skalník, Jaroslav Hovadík, Jan Šafránek a další). Návrat by pro ně byl v podstatě dnes již druhou emigrací. Ne vždy tento postoj souvisí přímo s úspěchem v emigraci, byť úspěch samozřejmě tuto odtažitost ještě umocňuje. A to i přesto, nebo právě proto, že český jazyk a česká kultura pro tyto lidi představují většinou silná citová pouta. S tímto názorem se můžeme setkat třeba u Ivana Steigera, který v rozhovoru otevřeně přiznává, že jej postoj Čechů vůči emigrantům demotivoval natolik, že o návratu do Čech neuvažuje, ba dokonce se svým způsobem vůči Čechům uzavřel.

115

Všechny tyto faktory oboustranně komplikují poznání exilového

umění. Samozřejmě nelze tvrdit, že je fenomén obálkové galerie zásadním, určujícím jevem v historii exilového umění. Je pochopitelné, že vzhledem ke složitosti a rozsahu dané problematiky není těmto paralelním jevům věnována dostatečná pozornost. Nicméně domnívám se, že vzhledem ke svému smyslu, jímž byla prezentace exilového umění v tehdejším Československu, a který obálkové galerie exilových nakladatelství více či méně naplňovaly, jsou tyto obálkové galerie ve vztahu k exilovému umění podstatnou součástí jeho historie. 113

Zdena Škvorecká – Josef Škvorecký, O nakladatelství, Josef Škvorecký, http://www.skvorecky.cz, vyhledáno 16. 10. 2009. 114 Olga Marlin, Psychologie emigrace, Konference Krajané a exil: 1948 a 1968, http://www.zahranicnicesi.com/konference2008.html, vyhledáno 16. 10. 2009. 115 Osobní rozhovor s Ivanem Steigerem, Praha 10. 10. 2009. 49

PŘÍLOHY

SEZNAM VYDANÝCH PUBLIKACÍ Seznam vydaných publikací sumarizuje všechny vydané knihy v letech 1971 – 1994, tedy za dobu celého působení nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Knihy jsou řazeny podle pořadových čísel publikací. Soupis obsahuje číslo publikace, autora knihy, název knihy, datum vydání knihy, autora obálky, resp. jejího celkového grafického návrhu a pokud je na obálce výtvarné dílo, uvádí i autora tohoto výtvarného díla.

Č.

Autor knihy

Název knihy

001 002 003 004 005 006

Škvorecký Josef Lustig Arnošt Beneš Jan Schonberg Michal Salivarová Zdena Škvorecký Josef

Tankový prapor Miláček Na místě Osvobozené Honzlová Mirákl

007

Na vlastní kůži

008

Hovályová H., Kohák E. Vejvoda Jaroslav

009 010

Hostovský Egon Ulč Otto

011

Škvorecký Josef

012 013 014 015 016 017 018 019

Škvorecký Josef Škvorecký Josef Pachman Luděk Hostovský Egon Pecka Karel Škvorecký Josef Mareš Stanislav Škvorecký Josef

020 021 022 023 024 025 026 027 028 029

Ochová Sheila Brousek Antonín Levy Alan Drábek Jan Diviš Ivan Blažek Vratislav Filip Ota Pecka Karel Salivarová Zdena Škvorecký Josef

030

Černý Václav

Datum vydání 1971 1973 1972 1988 1972 1972, 1978 1973

Plující andělé, létající 1974 ryby Všeobecné spiknutí 1973 Malá doznání okresního 1974 soudce Hříchy pro pátera 1973 Knoxe Zbabělci 1973 Lvíče 1974 Jak to bylo 1974 Sborník 1974 Štěpení 1974 Prima sezóna 1975 Báje z nového světa 1975 Smutek poručíka 1975 Borůvky Sůl země a blbá ovce 1975 Kontraband 1975 Pražské peřeje 1975 A co Václav? 1975 Noé vypouští krkavce 1975 Mariáš v Reykjavíku 1975 Poskvrněné početí 1976 Pasáž 1976 Nebe, peklo ráj 1976 Konec poručívka 1975 Borůvky Pláč koruny české 1977

Obálku navrhl

Autor díla na obálce

Kravjanský Mikuláš Brychta Jan Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Munzarová Barbora Voskovec Jiří Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Salivarová Zdena Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Guderna Ladislav Kravjanský Mikuláš Španiel Bohumír Koblasa Jan Koblasa Jan Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Koblasa Jan Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Koblasa Jan Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš Kravjanský Mikuláš

Pavel Horák Koblasa Jan Hovadík Jaroslav Kravjanský Mikuláš Koblasa Jan Steiger Ivan Brychta Jan Kravjanský Mikuláš Skalník Pavel

Radová Lucie

Radová Lucie

51

031

1977

Kravjanský Mikuláš Holý Ivo

1977 1976

Držmíšková Věra Kristofori Jan Kravjanský Mikuláš Brychta Jan

1976

Kravjanský Mikuláš

1976, 1981 1976

Kravjanský Mikuláš

1977

Čulík Ferdinand

038 039 040 041 042 043

Moje matka, cizinecká legie Moravec František Špion, jemuž nevěřili Hašek Jaroslav Velitelem města Bugulmy Liehm A. J. Příběhy Miloše Formana Mandlová Adina Dneska už se tomu směju Ulč Ota Náš člověk v Indii a na Ceyloně Heisler Jindřich Aniž by nastal viditelný pohyb Hořec Jaromír Půlnoční jam session Kratochvíl Antonín Via Dolorosa Peroutka Ferdinand Oblak a valčík Vaculík Ludvík Morčata Havel Václav Hry Beneš Jan Zelenou nahoru

1977 1977 1976 1977 1977 1977

Čulík Ferdinand Čulík Ferdinand Držmíšková Věra Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

044

Drábek Jan

1977

Munzarová Barbora

1978 1978 1977, 1989 1977 1978 1977

Brychta Jan Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Brychta Jan Váca Václav Kristofori Jan

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Pazdera M.

1977

Munzarová Barbora

Kovařík Oton

052 053

Zpráva o smrti růžového kavalíra Hochman Jiří Český happening Rambousek Ota Krochnu s sebou Škvorecký Josef Příběh inženýra lidských duší Vejvoda Jaroslav Osel aneb splynutí Kalista Zdeněk Přátelství a osud J. Škvorecký, Z. Samožerbuch a Salivarová, O Ulč: antinostalgicum Kaloušová Jarmila Pod jednou střechou s TGM Kohák Erazim Národ v nás Skácel Jan Chyba broskví

Guderna Ladislav Škvorecký Josef Šefraknová-Benešová Šárka Svozilík Jaromír

1978 1978

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

054 055

Javor Pavel Kryl Karel

1978 1978

Munzarová Barbora Steiger Ivan

056 057 058 059

Binar Ivan Gruša Jiří Hejl Vilém Klíma Ivan

Nápěvy (Z pod stolu) Sebrané spisy Kdo, co je pan Gabriel Dotazník Zásada sporu Milostné léto

Fuka Vladimír MacHatcheková Jenifer Ančerlová Zuzana Steiger Ivan

1978 1978 1979 1979

Ráčková Irena Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

060 061 062 063 064

Kliment Alexandr Kohout Pavel Richterová Sylvie Trefulka Jan Filip Ota

Nuda v Čechách Bílá kniha Návraty a jiné ztráty O bláznech jen dobré Valdštýn a Lukrécie

1979 1978 1978 1978 1979

Munzarová Barbora Sovák Pravoslav Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

065 066

Kundera Milan Lustig Arnošt

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

067

Stoppard Tom

Život je jinde 1979 Z deníku sedmnáctileté 1979 Perly Sch. Profesionální faul 1979

Karger Jiří Pospíšilová-Wilson Helena Dobroruka Ivan Sovák Pravoslav Zahrádka Mirek Guderna Martin Pospíšilová-Wilson Helena Kundera Milan Schlesinger Jan

Munzarová Barbora

Kolář Jiří

032 033 034 035 036 037

045 046 047 048 049 050 051

Hora Karel

Kravjanský Mikuláš

Kristofori Jan

Ráčková Irena

52

068

070 071 072 073 074

Brousek Antonín - Na brigádě Škvorecký Josef Kulka Erich Židé v Československé Svobodové Armádě Šikl Václav Nač jaru nezbyl čas Hora Ota Svědectví o puči Škvorecký Josef Hořkej svět Hodina naděje Gruša Jiří Dámský gambit

075 076 077

Hutka Jaroslav Klíma Ivan Kriseová Eda

069

078 079 080 081 082 083 084 085 086 087 088 089 090 091 092 093 094 095 096 097 098 099 100 101 102 103 104 105 106 107

1979

Munzarová Barbora

1979

Munzarová Barbora

1979 1978 1978 1980 1979

Munzarová Barbora Jezdil Josef Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Dvorky 1980 Má veselá jitra 1979 Křížová cesta 1979 kočárového kočího Patočka Jan Dvě studie o 1980 Masarykovi Pecka Karel Motáky nezvěstnému 1980 Sacher Vilém Krvavé Velikonoce 1980 Beneš Jan Trojúhelník s Madonou 1980 Blatný Ivan Stará bydliště 1979 Brousek Antonín Zimní spánek 1980 Hejl Vilém Ex offo 1980 Kryl Karel Slovíčka 1980 Kundera Milan Valčík na rozloučenou 1979 Peroutka Ferdinand Pozdější život Panny 1980 Auský Stanislav Vojska generála 1980 Vlasova v Čechách Šimková Dagmar Byly jsme tam taky 1980 Škvorecký Josef Velká povídka o 1980 Americe Traxler Jiří Já nic, já muzikant 1980 Ulč Ota Bez Čedoku po Pacifiku 1980 Mácha Karel Byl lásky čas 1980 Hynek Nevydáno Černý Václav Knížka o Babičce 1982 Bondy Egon Invalidní sourozenci 1981 Fischl Viktor Píseň o lítosti 1982 Harníček Martin Maso 1981 Kliment Alexandr Basic love 1981 Němcová Božena Babička 1982 Kohout Pavel Nápady Svaté Kláry zřejmě 1981-2 Kriseová Eda Klíční kůstka netopýra 1982 a jiné povídky Kundera Milan Kniha smíchu a 1981 zapomnění Vejvoda Jaroslav Ptáci 1981 Bittman Ladislav Špionážní oprátky 1981 Buber-Neumann Kafkova přítelkyně 1982 Margarete Milena Černý Václav Paměti 1982

Šafránek Jan

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Jezdil Josef ? Kolář Jiří Pospíšilová-Wilson Helena Horák Petr Třešňák Vlastimil Horák Petr

Munzarová Barbora

Kristofori Jan

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Radová Lucie Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Guderna Ladislav Horák Petr Radová Lucie Lhoták Kamil Matoušek Jiří Brychtová Lída Kryl Karel Kundera Milan Váca Václav

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Janotová Vítězslava

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Vlk Karel

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Kolář Jiří

Plaček Rudolf Trinkewitz Karel

Munzarová Barbora

Brychta Jan Havlíček Karel

Munzarová Barbora

Poustová Anna

Munzarová Barbora

Istler Josef

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Mařanová Jarmila Munzarová Barbora

Váca Václav

53

108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147

Slovník českých 1982 spisovatelů Landovský Pavel Jiné komedie a sanitární 1982 noc Škvorecký Josef Bůh do domu 1980 Rybáková Minka Tuctová mrtvola 1981 Škvorecký Josef Návrat poručíka 1981 Borůvky Součková Milada Sešity Josephiny 1981 Rykrové Zahradníček Jan Dům Strach 1981 Kundera Milan Směšné lásky 1981 Lustig Arnošt Dita Saxová 1982 Škvorecký Josef Dvě legendy 1982 Cekota Antonín Generální podnikatel 1981 Tomáš Baťa Drtina Prokop Československo, můj 1982 osud Fleischer Vladimír Hlas Ameriky - Saigon 1981 Javor Pavel Plamen a píseň 1981 Seifert Jaroslav Všecky krásy světa 1981 Poláček Karel Poslední dopisy Doře 1984 Effenberger Surovost života a 1984 Vratislav cynismus fantazie Gruša Jiří Dr. Kokeš - Mistr 1984 Panny Hanč Jan Sešity 1984 Křesadlo Jan Mrchopěvci 1984 Moc Stanislav Údolí nočních 1984 papoušků Novák Jan Striptease Chicago 1983 Princová Nathálie Polepená oblaka 1984 Škvorecký Josef Scherzo Capriccioso 1983 Werich Jan Americké příběhy 1983 Baarová Lída Útěky 1983 Černý Václav Paměti IV 1983 Lederer Jiří Touhy a iluze I 1984 Vaculík Ludvík Český snář 1983 Peroutka Ferdinand Budeme pokračovat 1984 Seifert Jaroslav Ruce Venušiny 1984 Vráz Enrique V dálavách světů 1983 Stanko Miss Rosie z Chicaga 1986 Tatarka Dominik V ne čase 1986 Drábek Jan Podzemí 1986 Hiršal Josef Píseň mládí 1986 Hostovský Egon Dobročinný večírek 1985 Klíma Ivan Moje první lásky 1985 Kundera Milan Nesnesitelná lehkost 1988 bytí Kyška Albert Šero 1986

Munzarová Barbora

Šafránek Jan

Munzarová Barbora Smolík Ctirad Munzarová Barbora

Nagy A., Bust J.

Munzarová Barbora

Kolář Jiří

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Šimák František

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Landa J. Kolář Jiří

Munzarová Barbora

Zvěřina Pavel

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Šimák František Plaček Rudolf Šafránek Jan

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Hašpa, J. Buxbaum Roman Hoffmeister Adolf ?

Havlíček Karel Horák Petr Janáček Jan

Držmíšková Věra Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Hovadík Jaroslav Kolář Jiří Šimák František Gabánková Marie Istler Josef

Munzarová Barbora

Škrabánková Lenka

54

148 149

Pecka Karel

150

Rybáková Minka

151

Škvorecký Josef

152 153

Taussig Pavel Ulč Ota

154 155 156 157

Vejvoda Jaroslav Běhounek Kamil Havel Václav Kaplan Karel

158

Morava Jiří

Doba páření Malostranské humoresky Potměšilí pozemšťané

1986 1985

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Šafránek Jan Třesňák Vlastimil

1986

Munzarová Barbora

Ze života české společnosti Jedinečná svätá Špatně časovaný běženec Zelené víno Má láska je jazz Dopisy Olze Nekrvavá revoluce

1985

Munzarová Barbora

McIntosh Jethro (vl. jm. Jíří Sehnal) Brychta Jan

1985 1985

Munzarová Barbora

Poth Chlodwig Benýšek Zbyněk

1986 1986 1985 1985

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Třesňák Vlastimil

1986

Munzarová Barbora

1985

Munzarová Barbora

1985 1986 1985 1986

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Kolář Jiří Kryl Karel Lada Josef

1985

Munzarová Barbora

Colombo Michael

1987 1987 1988 1986 1987 1988 1987

Kristofori Jan

Kristofori Jan

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Radová Lucie

Kristofori Jan Kolář Jiří Havlínová Alena Vocílka Jan

1988

Munzarová Barbora

Málek Antonín

1987 1988

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Listy do věčnosti 1988 Svedený a opuštěný 1988 Velice tiché ave 1988 Pomocká škola v Bixley 1987 Masarykův triumf 1987 Hledání ztracené 1987 generace Touhy a iluze II 1988 Česká literatura 1785- 1987 1985 Skrytá tvář české 1987 literatury Bez Čedoku po Jižní 1988 Africe

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Havlínová Alena Brod-Hylandová Šárka Guderna Martin Schovanec Ladislav Tichý Josef Hovadík Jaroslav

173 174

C. a K. disident Karel Havlíček Jaroslav Vejvoda - Honička Bernard Šafařík Kolář Jiří Prométheova játra Kryl Karel Z mého plíživota Marlow Frank Rejstřík ke Švejkovi Vilém Hejl - Karel Zpráva o Kaplan organizovaném násilí Navrátilová Já jsem já Martina Seifert Jaroslav Věnec sonetů Taussig Pavel Blbé, ale naše Bondy Egon Sklepní práce Hrabal Bohumil Proluky Kotrlá Iva Návštěva v ETC Křesadlo Jan Fuga trium Kubešová Blanka Deník Leošky Kutheilové Procházková Iva Výprava na zlatou rybičku Procházková Lenka Oční kapky Roth Philip Pražské orgie

175 176 177 178 179 180

Tatarka Dominik Trefulka Jan Uhde Milan Blatný Ivan Kovtun Jiří Kosková Helena

181 182

Lederer Jiří Měšťan Antonín

183

Rotrekl Zdeněk

184

Ulč Ota

159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172

McIntosh Jethro (vl. jm. Jíří Sehnal)

Koska, J.

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Hejna Jiří

Munzarová Barbora

Škrabánková Lenka

Munzarová Barbora

55

185 186

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

(Skilling Gordon) Krejčí Hedvika

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Šafránek Jan Buxbaum Roman

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Kolář Jiří Kolář Jiří Kolář Jiří

Munzarová Barbora

Kolář Jiří

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Škrabánková Lenka Fuková Eva Kraus Pavel

Skalník Joska Munzarová Barbora Munzarová Barbora Zvěřina Pavel Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Šobíšková Jaroslava Staněk Josef Zvěřina Pavel Lhoták Kamil Koblasa Jan Bouilé Christian

Munzarová Barbora

Kyncl Ivan

Munzarová Barbora

Staněk Josef

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Kristofori Jan Kristofori Jan

209 210 211 212 213

Listy z Prahy 1988 Franz Kafka, jazz a jiné 1988 marginálie Vaněček František Stalo se v kraji zvykem 1988 Salivarová Zdena Ashes, Ashes, All Fall 1987 Down Hrabal Bohumil Svatby v domě 1987 Hrabal Bohumil Vita nuova 1987 Tigrid Pavel Kapesní průvodce 1988 inteligentní mladé ženy po vlastním osudu Hrabal Bohumil Městečko, kde se 1989 zastavil čas Jareš Antonín Výstraha 1989 Křesadlo Jan Vara guru 1989 Kundera Milan Žert 1989 Nevydáno Novák Jan Milionový jeep 1989 Pekárková Iva Péra a perutě 1989 Řehůřek Lukáš J. Mládí 1989 Benefice 1990 Urbánek Zdeněk Stvořitelé světa 1989 Diviš Ivan Konec štěstí 1990 Král Petr P. S. čili cesty do ráje 1990 Nevydáno Miller Arthur Strop v arcibiskupském 1989 paláci Bedřich Fučík Zpovídání 1989 Karel Bartošek Havel Václav (ed.) Hostina 1989 Hejl Vilém Rozvrat Mnichova a náš 1989 osud Kaplan Karel Mocní a bezmocní 1989 Křen Jan Konfliktní společenství 1989 Ponická Hana Lukavické zápisky 1989 Škvorecký Josef Hlas z Ameriky 1990 Hercíková Iva Domů 1991

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Málek Antonín Kristofori Jan Mikuš Juro

214 215

Kouba Petr Kriseová Eda

Kráska, zvíře a já Co se stalo

1991 1991

Munzarová Barbora Munzarová Barbora

216 217 218 219 220 221

Kundera Milan Nesmrtelnost Moníková Libuše Fasáda Procházková Lenka Smolná kniha Salivarová Zdena Hnůj země Škvorecký Josef Nevěsta z Texasu Ulč Ota Štastně navrácený běženec Vejvoda Jaroslav Provdaná nevěsta Dědeček Jiří Reprezentant lůzy Novák Jan Samet a pára

1993 1991 1991 1994 1992 1992

Drapell Josef Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora Munzarová Barbora

Ogden Henry A. Benýšek Zbyněk

1991 1992 1992

Munzarová Barbora Munzarová Barbora Skalník Joska

Staněk Josef Málek Antonín Skalník Joska

187 188 189 190 191

192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208

222 223 224

Skilling Gordon Škvorecký Josef

McIntosh Jethro (vl. jm. Jíří Sehnal) Ploček Rudolf Kopaninský Ivo Medek Drapell Josef 0 Havlínová Alena

56

225

Stephen Collins Foster - Antonín Dvořák

226 227

Škvorecký Josef

Old Folks at Home, Ten, jehož dům tu stál

1991

Munzarová Barbora

Osočení

1993

Munzarová Barbora

Povídky tenorsaxofonisty

1993

Munzarová Barbora

Francisco José de Goya y Luciennes Šlitr Jiří

57

AUTOŘI VÝTVARNÝCH DĚL NA OBÁLKÁCH KNIH Seznam obsahuje data narození a úmrtí a rok a cíl emigrace, pokud jsou tyto údaje známy. Dále odkazuje na konkrétní obálky, na kterých je užito autorovo dílo. A pokud lze dohledat i další základní informace, odkazuje na základní zdroj, přičemž se primárně odvolává na Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. V případě, že tento slovník daného autora neobsahuje, odkazuje tento seznam na medailonky autorů, uvedených v knihách Sixty-Eight Publishers a teprve následně na další zdroje (webové stránky autorů atd.). 1.

Zuzana Ančerlová Narozena 1954 v Trutnově. Emigrovala po roce 1968 do Kanady. Základní údaje: Medailonek in: Pavel Javor, Nápěvy, Toronto 1978. Dílo na obálkách: 054. Pavel Javor, Nápěvy.

2.

Zbyněk Benýšek Narozen 27. 6. 1949 v Prostějově. Emigroval v roce 1982 do Vídně. Základní údaje: http://www.benysek.wz.cz/ Dílo na obálkách: 153. Ota Ulč, Špatně časovaný běženec. 221. Ota Ulč, Šťastně navrácený běženec.

3.

Christian Bouilé Dílo na obálkách: 203. Petr Král, P. S. čili cesty do ráje.

4.

Šárka Brod-Hylandová Narozena 6. 11. 1954. Základní údaje: Informační systém abART, http://abart-full.artarchiv.cz/ Dílo na obálkách: 174. Philip Roth, Pražské orgie.

5.

Jan Brychta Narozen 1928. Emigroval v roce 1968 do Anglie. Základní údaje: Medailonek in: Josef Škvorecký, Tankový prapor, Toronto 1980. Dílo na obálkách: 001. Josef Škvorecký, Tankový prapor.

58

026. Ota Filip, Poskvrněné početí 033. Jaroslav Hašek, Velitelem města Bugulmy 045. Jiří Hochman, Český happening 151. Josef Škvorecký, Ze života české společnosti. 6.

Lída Brychtová Narozena 11. 5. 1931 v Dolních Kralovicích. Emigrovala v roce 1968 do Anglie. Základní údaje: http://www.citarny.cz Dílo na obálkách: 084. Vilém Hejl, Ex offo.

7.

Roman Buxbaum Narozen 5. 5. 1956 v Praze. Emigroval v roce 1968 do Švýcarska. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1998. Dílo na obálkách: 130. Nathálie Princová, Polepená oblaka. 188. Zdena Salivarová, Ashes, Ashes, All Fall Down.

8.

Ivan Dobroruka Narozen 1934. Emigroval v roce 1968 do Řecka. Základní údaje: Medailonek in: Alexandr Kliment, Nuda v Čechách, Toronto 1979 Dílo na obálkách: 060. Alexandr Kliment, Nuda v Čechách.

9.

Josef Drapell Narozen 13. 3. 1940 v Humpolci. Emigroval v roce 1968 do Toronta. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1998. Dílo na obálkách: 216. Milan Kundera, Nesmrtelnost.

10.

Vladimír Fuka Narozen 5. 2. 1926 v Písku Zemřel 29. 3. 1977 v New Yorku. Emigroval v roce 1967 do USA. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1998. Dílo na obálkách: 052. Erazim Kohák, Národ v nás.

59

11.

Marie Gabánková Narozena 1951 v Praze. Emigrovala v roce 1968 do Kanady. Základní údaje: http://www.paintinggallery.net Dílo na obálkách: 145. Ivan Klíma, Moje první lásky.

12.

Ladislav Guderna Narozen 1. 6. 1921 v Nitře. Zemřel v roce 1999 v Kanadě. Emigroval v roce 1968 do Kanady. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1998. Dílo na obálkách: 016. Karel Pecka, Štěpení. 041. Ludvík Vaculík, Morčata. 079. Karel Pecka, Motáky nezvěstnému.

13.

Martin Guderna Narozen 1956. Emigroval v roce 1968 do Kanady spolu se svým otcem Ladislavem Gudernou. Základní údaje: Medailonek in: Jan Trefulka, O bláznech jen dobré, Toronto 1978. Dílo na obálkách: 063. Jan Trefulka, O bláznech jen dobré. 175. Dominik Tatarka, Listy do věčnosti.

14.

J. Hašpa Dílo na obálkách: 129. Jan Novák, Striptease Chicago.

15.

Karel Havlíček Narozen 31. 12. 1907 v Berlíně. Zemřel 25. 12. 1988 v Kadani. Emigroval v roce 1946 do Kadaně. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách: 101. Pavel Kohout, Nápady svaté Kláry. 136. Ludvík Vaculík, Český snář.

16.

Alena Havlínová Emigrovala v roce 1968 do Kanady. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách:

60

169. Iva Kotrlá, Návštěva v ETC. 173. Iva Procházková, Oční kapky. 218. Lenka Procházková, Smolná kniha. 17.

Jiří Hejna Narozen 29. 7. 1921 v Praze. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách: 182. Antonín Měšťan, Česká literatura 1785-1985.

18.

Adolf Hoffmeister Narozen 15.8.1902 v Praze. Zemřel 24.7.1973 v Říčkách. Základní údaje: Informační systém abART, http://abart-full.artarchiv.cz/ Díla na obálkách: 132. Jan Werich, Americké příběhy.

19.

Ivo Holý Narozen 1932. V roce 1968 emigroval do Francie. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách: 031. Karel Hora, Moje matka, cizinecká legie.

20.

Pavel Horák Narozen 1934 v Praze. Emigroval v roce 1969 do Holandska. Základní údaje: Medailonek in: Sheila Ochová, Sůl země a blbá ovce, Toronto 1975. Dílo na obálkách: 020. Sheila Ochová, Sůl země a blbá ovce.

21.

Petr Horák Narozen 9. 3. 1947 v Mladých Bukách u Trutnova. Emigroval v roce 1968 do Německa. Základní údaje: Medailonek in: Jaroslav Hutka, Dvorky, Toronto 1980. Dílo na obálkách: 075. Jaroslav Hutka, Dvorky. 077. Eda Kriseová, Křížová cesta kočárového kočího. 080. Vilém Sacher, Krvavé Velikonoce. 137. Ferdinand Peroutka, Budeme pokračovat.

61

22.

Jaroslav Hovadík Narozen 8. 5. 1935 ve Zlíně. Emigroval v roce 1968 do Toronta. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách: 022. Alan Levy, Pražské peřeje. 142. Jan Drábek, Podzemí. 178. Ivan Blatný, Pomocná škola v Bixley.

23.

Josef Istler Narozen 13. 11. 1919 v Praze. Základní údaje: Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách: 103. Milan Kundera, Kniha smíchu a zapomnění. 146. Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí.

24.

Jan Janáček Dílo na obálkách: 138. Jaroslav Seifert, Ruce Venušiny.

25.

Vítězslava Janotová Narozena 1943 v Brně. Emigrovala v roce 1969 do Německa. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 1999. Dílo na obálkách: 089. Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky.

26.

Josef Jezdil Dílo na obálkách: 071. Ota Hora, Svědectví o puči.

27.

Jiří Karger Narozen 22. 4. 1924 v Opavě. Emigroval v roce 1951 do Norska. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2000. Dílo na obálkách: 058. Vilém Hejl, Zásada sporu.

28.

Jan Koblasa Narozen 5. 10. 1932 v Táboře. Emigroval v roce 1968 do Itálie.

62

Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2000. Dílo na obálkách: 202. Ivan Diviš, Konec štěstí. 29.

Jiří Kolář Narozen 24. 9. 1914 v Protivíně. Emigroval v roce 1980 do Paříže. Základní údaje: Zbyšek Malý (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2000. Dílo na obálkách: 067. Tom Stoppard, Profesionální faul. 073. Hodina naděje. 093. Karel Hynek Mácha, Byl lásky čas. 113. Milada Součková, Sešity Josephiny Rykrové. 122. Jaroslav Seifert, Všecky krásy světa. 143. Josef Hiršal, Píseň mládí. 160. Jiří Kolář, Prométheova játra. 168. Bohumil Hrabal, Proluky. 189. Bohumil Hrabal, Svatby v domě. 190. Bohumil Hrabal, Vita nuova. 191. Pavel Tigrid, Kapesní průvodce inteligentní mladé ženy po vlastním osudu. 192. Bohumil Hrabal, Městečko, kde se zastavil čas.

30.

Ivo Medek Kopaninský Narozen 26. 12. 1936 v Domažlicích. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2002. Dílo na obálkách: 215. Eda Kriseová, Co se stalo.

31.

J. Koska Základní údaje: Informační systém abART, http://abart-full.artarchiv.cz/ Dílo na obálkách: 180. Helena Kosková, Hledání ztracené generace.

32.

Oton Kovařík Narodil se v Jugoslávii. Emigroval v roce 1966 do USA. Základní údaje: Medailonek in: Jarmila Kaloušová, Pod jednou střechou s TGM, Toronto 1977. Dílo na obálkách: 051. Jarmila Kaloušová, Pod jednou střechou s TGM.

33.

Pavel Kraus Narozen 1943. Základní údaje:

63

Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 195. Milan Kundera, Žert. 34.

Mikuláš Kravjanský Narozen 1928 v Rudňanech. Emigroval v roce 1968 do Kanady. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 023. Jan Drábek, A co Václav? 027. Karel Pecka, Pasáž.

35.

Hedvika Krejčí Narozena 4. 1. 1947 v Praze. Emigrovala v roce 1980 do Paríže. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 186. Josef Škvorecký, Franz Kafka, jazz a jiné marginálie.

36.

Jan Kristofori Narozen 17. 7. 1931 v Mukačervu. Emigroval v roce 1969 do Norska. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 032. František Moravec, Špion, jemuž nevěřili. 038. Jaromír Hořec, Půlnoční jam session. 047. Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší. 078. Jan Patočka, Dvě studie o Masarykovi. 165. Jaroslav Seifert, Věnec sonetů. 167. Egon Bondy, Sklepní práce. 207. Václav Havel, Hostina. 208. Vilém Hejl, Rozvrat Mnichova a náš osud. 210. Jan Křen, Konfliktní společenství.

37.

Karel Kryl Narozen 12. 4. 1944 v Kroměříži. Zemřel 3. 3. 1994 v Mnichově. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 085. Karel Kryl, Slovíčka. 161. Karel Kryl, Z mého plíživota.

38.

Milan Kundera Narozen 1. 4. 1929 v Brně. Emigroval v roce 1975 do Francie. Dílo na obálkách:

64

065. Milan Kundera, Život je jinde. 086. Milan Kundera, Valčík na rozloučenou. 39.

Kamil Lhoták Narozen 25. 7. 1912 v Praze. Zemřel 22. 10. 1990 tamtéž. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 082. Ivan Blatný, Stará bydliště. 201. Zdeněk Urbánek, Stvořitelé světa.

40.

Jenifer MacHatcheková V případě umělců žijících v Československu užívalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers smyšlená jména. Ve všech případech se bohužel nezdařilo zpětně dopátrat skutečných jmen. Dílo na obálkách: 053. Jan Skácel, Chyba broskví.

41.

Antonín Málek Narozen 28. 8. 1937 v Plzni. Emigroval v roce 1968 do Švédska. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2001. Dílo na obálkách: 172. Iva Procházková, Výprava na zlatou rybičku. 209. Karel Kaplan, Mocní a bezmocní. 223. Jiří Dědeček, Reprezentant lůzy.

42.

Jiří Matoušek Narozen 3. 6. 1949 v Praze. Emigroval v roce 1968 do Kanady. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2002. Dílo na obálkách: 083. Antonín Brousek, Zimní spánek.

43.

Jethro McIntosh Vlastním jménem Jiří Sehnal. Narodil se 15. 10. 1944 v Lázních Bělohrad. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2004. Dílo na obálkách: 150. Minka Rybáková, Potměšilí pozemšťané. 157. Karel Kaplan, Nekrvavá revoluce. 213. Eva Hercíková, Domů.

44.

Juro Mikuš Dílo na obálkách: 211. Hana Ponická, Lukavické zápisky.

65

45.

Rudolf Plaček Narozen 31. 3. 1881 v Malých Bečvárech. Žil v Paříži. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2003. Dílo na obálkách: 096. Egon Bondy, Invalidní sourozenci. 127. Jan Křesadlo, Mrchopěvci. 214. Petr Kouba, Kráska, zvíře a já.

46.

Chlodwig Poth V případě umělců žijících v Československu užívalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers smyšlená jména. Ve všech případech se bohužel nezdařilo zpětně dopátrat skutečných jmen. Dílo na obálkách: 152. Pavel Taussing, Jedinečná svätá.

47.

Anna Poustová Narozena 13. 3. 1940 ve Víru na Vysočině. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2003. Dílo na obálkách: 102. Eda Kriseová, Klíční kůstka netopýra a jiné povídky.

48.

Irena Ráčková Narozena 1948 ve Stupném (Slovensko) Emigrovala v roce 1968 do Rakouska. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2003. Dílo na obálkách: 056. Ivan Binar, Kdo, co je pan Gabriel.

49.

Lucie Radová Narozena 29. 8. 1931. Emigrovala v roce 1968 do Švýcarska. Základní údaje: Medailonek in: Václav Černý, Pláč koruny české, Toronto 1977. Dílo na obálkách: 030. Václav Černý, Pláč koruny české. 081. Jan Beneš, Trojúhelník s Madonou.

50.

Jan Schlesinger Narozen 1935 v Praze. Emigroval v roce 1968 do Belgie. Základní údaje: Medailonek in: Arnošt Lustig, Z deníku sedmnáctileté Petry Sch., Toronto 1979. Dílo na obálkách: 066. Arnošt Lustig, Z deníku sedmnáctileté Petry Sch.

66

51.

Ladislav Schovanec Narozen 12. 2. 1941 ve Strážovicích u Kyjova. Emigroval v roce 1973 do Itálie. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 176. Jan Trefulka, Svedený a opuštěný.

52.

Joska Skalník Narozen 23. 3. 1948 v Praze. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 224. Jan Novák, Samet a pára.

53.

Pavel Skalník Narozen 15. 11. 1941 v Praze. Emigroval v roce 1968 do Paříže. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 028. Zdena Salivarová, Nebe, peklo, ráj.

54.

Pravoslav Sovák Narozen 30. 8. 1926 ve Vysokém Mýtě. Emigroval v roce 1973. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 061. Pavel Kohout, Bílá kniha.

55.

Josef Staněk Narozen 2. 9. 1899 ve Vícemilicích u Bučovic. Zemřel 5. 12. 1995. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 199. Lukáš J. Řehůřek, Mládí. 206. Bedřich Fučík – Karel Bartošek, Zpovídání. 222. Jaroslav Vejvoda, Provdaná nevěsta.

56.

Ivan Steiger Narozen 26. 1. 1939. Emigroval v roce 1968 do Německa. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 025. Vratislav Blažek, Mariáš v Reykjavíku. 055. Karel Kryl, (Z pod stolu) Sebrané spisy.

67

57.

Jaromír Svozilík Narozen 1951 v Prostějově. Emigroval v roce 1974 do Švédska. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 044. Jan Drábek, Zpráva o smrti růžového kavalíra.

58.

Jan Šafránek Narozen 9. 4. 1948 v Hradci Králové. Emigroval v roce 1977 do Rakouska. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2005. Dílo na obálkách: 068. Antonín Brousek – Josef Škvorecký, Na brigádě. 109. Pavel Landovský, Jiné komedie a sanitární noc. 128. Stanislav Moc, Údolí nočních papoušků. 148. Doba páření. 187. František Vaněček, Stalo se v kraji zvykem.

59.

Šárka Šefranková – Benešová Žije v Paříži. Základní údaje: Medailonek in: Jan Beneš, Zelenou nahoru, Toronto 1977. Dílo na obálkách: 043. Jan Beneš, Zelenou nahoru.

60.

František Šimák Narozen 2. 4. 1950 v Praze. Emigroval v roce 1975 do Stockholmu. Základní údaje: Medailonek in: Jan Zahradníček, Dům Strach, Toronto 1981. Dílo na obálkách: 114. Jan Zahradníček, Dům Strach. 126. Jan Hanč, Sešity. 144. Egon Hostovský, Dobročinný večírek.

61.

Lenka Škrabánková Narozena 30. 12. 1951 ve Zlíně. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2006. Dílo na obálkách: 147. Albert Kyška, Šero. 183. Zdeněk Rotrekl, Skrytá tvář české literatury. 193. Antonín Jareš, Výstraha.

62.

Jiří Šlitr Dílo na obálkách: 227. Josef Škvorecký, Povídky tenorsaxofonisty.

68

63.

Jaroslava Šobišková Dílo na obálkách: 198. Iva Pekárková, Péra a perutě.

64.

Bohumír Španiel V knize uveden jako Buddy Beiderbeck. Narozen 25. 10. 1925. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2006. Dílo na obálkách: 017. Josef Škvorecký, Prima sezóna.

65.

Josef Tichý Narozen 9. 3. 1914 v Brně. Zemřel 18. 9. 1993 tamtéž. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2006. Dílo na obálkách: 177. Milan Uhde, Velice tiché ave.

66.

Karel Trinkewitz Narozen 23. 8. 1931 v Mečeříži u Mladé Boleslavi. Emigroval v roce 1979 do Německa. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2007. Dílo na obálkách: 098. Martin Harníček, Maso.

67.

Vlastimil Třešňák Narozen 26. 4. 1950 v Praze. Emigroval v roce 1982 do Švédska. Základní údaje: Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2007. Dílo na obálkách: 076. Ivan Klíma, Má veselá jitra. 149. Karel Pecka, Malostranské humoresky. 154. Jaroslav Vejvoda, Zelené víno.

68.

Václav Váca Narozen 1948. Emigroval v roce 1969 do Kanady. Základní údaje: Medailonek in: Ota Rambousek, Krochnu s sebou, Toronto 1978. Dílo na obálkách: 046. Ota Rambousek, Krochnu s sebou. 087. Ferdinand Peroutka, Pozdější život Panny. 107. Václav Černý, Paměti.

69

69.

Jan Vocílka Základní údaje: Informační systém abART, http://abart-full.artarchiv.cz/ Dílo na obálkách: 170. Jan Křesadlo, Fuga trium.

70.

Jiří Voskovec Dílo na obálkách: 004. Michal Schonberg, Osvobozené.

71.

Mirek Zahrádka Narozen 1931 v Dubé. Emigroval v roce 1966 do Německa. Základní údaje: Medailonek in: Sylvie Richterová, Návraty a jiné ztráty, Toronto 1978. Dílo na obálkách: 062. Sylvie Richterová, Návraty a jiné ztráty.

72.

Pavel Zvěřina 31. 12. 1951 v Praze. Dílo na obálkách: 125. Jiří Gruša, Dr. Kokeš – mistr panny. 200. Benefice.

70

OBÁLKY KNIH Příloha obsahuje náhledy obálek všech vydaných knih. Informace, které přehled uvádí pod každou obálkou, jsou vyňaty z tiráže příslušné knihy, případně doplněny o informace o počtu vydání, upřesnění autorství atd.

001

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 1. vyd.: listopad 1971.. 2. vyd.: červenec 1972. 3. vyd.: [1973]. 4. vyd.: červenec 1976. 5. vyd.: září 1980. Vydané jako brožované, vázané a číslované s podpisem autora, vázané a paperback. Ilustroval Jan Brychta.

001

001

5. vydání.

71

002

003

004

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Březen 1973. - V tiráži uvedeno chybně: 5. publ

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Srpen 1972.

Obálku s použitím obrazu Jiřího Voskovce navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1988.

005

005

006

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 1. vyd.: říjen 1972. - V tiráži uvedeno chybně: 3. publ. 2. vyd.: červenec 1976. Odlišná obálka navrhl Mikuláš Kravjanský.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 1. vyd.: 1972. Sv.1.; sv. 2. - V tiráži uvedeno chybně: 4. publ. 2. vyd.: březen 1978. Obálku navrhla Barbora Munzarová.

72

006

006

007

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Červenec 1973.

008

009

010

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Leden 1974.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 2. české vydání, v 68 Publ. 1. vydání. Duben 1973,

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Únor 1974.

73

011

012

013

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Říjen 1973.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 5. české vydání, v 68 Publ.1. vydání. Říjen 1973.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 3. české vydání, v 68 Publ. 1. vydání. Březen 1974.

014

015

016

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Červen 1974.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Květen 1974.

Obálku s použitím obrazu Ladislava Guderny navrhl Mikuláš Kravjanský. Fotografické práce Pavel Řehuřek. Září 1974.

74

017

018

019

Obálku s použitím obrazu Buddyho Beiderbecka (Bohumíra Španiela) navrhl Mikuláš Kravjanský. Fotografické práce Pamela Harris a Pavel Řehuřek. Leden 1975.

Obálku navrhl a ilustroval Jan Koblasa. Leden 1975. Klub poezie, sv. l.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. 3. české vydání v 68 Publ. 1. vydání. Březen 1975.

020

021

022

Obálku s použitím obrazu Pavla Horáka navrhl Mikuláš Kravjanský. Duben 1975.

Obálku navrhl a frontispice nakreslil Jan Koblasa. Duben 1975. Klub poezie, sv. 2.

Obálku s použitím obrazu Jaroslava Hovadíka navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Fotografické práce Pavel Řehuřek. Červenec 1975.

75

023

024

025

Obálku s použitím vlastního obrazu navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Fotografické práce Pavel Řehuřek. Červenec 1975.

Obálku navrhl a frontispice nakreslil Jan Koblasa. Říjen 1975. Klub poezie, sv. 3.

Obálku s použitím kresby Ivana Steigera navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Říjen 1975.

026

027

028

Obálku s použitím obrazu Jana Brychty navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Březen 1976.

Obálku s použitím vlastního obrazu navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Březen 1976.

Obálku s použitím obrazu Pavla Skalníka navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Červenec 1976.

76

029

030

031

Obálku navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Říjen 1975.

Obálku s použitím vlastní malby navrhla Lucie Radová. Únor 1977.

Obálku s použitím obrazu Ivo Holého navrhl Mikuláš Kravjanský. Leden 1977.

032

033

034

Obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla a grafickou úpravu provedla Věra Držmíšková. Únor 1977.

Ilustrace Jan Brychta. Obálku s použitím ilustrace Jana Brychty navrhl Mikuláš Kravjanský. V 68 Publ. 1. vydání. Říjen 1976.

Obálku navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský. Červenec 1976.

77

035

036

037

Obálku navrhl a grafickou úpravu provedl Mikuláš Kravjanský. 1. vyd.: červen 1976. 2. vyd.: srpen 1977. 3. vyd.: květen 1981.

Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský. Říjen 1976.

Obálku s použitím autorova objektu-emblému navrhl Ferdinand Čulík. Leden 1977.

038

039

040

Ilustrace Jan Kristofori. Obálku s použitím kresby J. Kristoforiho navrhl Ferdinand Čulík. Leden 1977.

Obálku navrhl Ferdinand Čulík. Leden 1977.

Obálku navrhla Věra Držmíšková. Grafická úprava Mikuláš Kravjanský. Říjen 1976.

78

041

042

043

Obálku s použitím obrazu Ladislava Guderny navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1977.

Obálku s použitím antikódu Josefa Škvoreckého navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1977.

Obálku s použitím obrazu Šárky Šefrankové-Benešové navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1977.

044

045

046

Obálku s použitím obrazu Jaromíra Svozilíka navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1977.

Obálku navrhl a ilustroval Jan Brychta. Březen 1978.

Obálku s použitím obrazu Václava Váci navrhla Barbora Munzarová. Březen 1978.

79

047

047

Obálky s použitím obrazů Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová. 1. vyd.: prosinec 1977. 2. vyd.: červenec 1989.

048

Obálku s použitím fotografie M. Pazdery navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1977.

049

050

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Březen 1978.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1977. Tisk zvratmo.

050

80

051

052

053

Obálku s použitím obrazu Otona Kovaříka navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1977.

Obálku s použitím obrazu Vladimíra Fuky navrhla Barbora Munzarová. Březen 1978.

Obálku s použitím obrazu Jeniffer MacHatchekové navrhla Barbora Munzarová. Březen 1978. Anonymní autor.

054

055

056

Obálku s použitím plastiky Zuzany Ančerlové navrhla Barbora Munzarová. Březen 1978.

Ilustroval, titulky napsal a obálku navrhl Ivan Steiger. Březen 1978.

Obálku navrhla Irena Ráčková, provedla Barbora Munzarová. Srpen 1978.

81

057

058

059

Obálku s použitím dobové rytiny navrhla Barbora Munzarová. 1. vyd.: srpen 1978. 2. vyd.: květen 1979.

Obálku s použitím obrazu Jiřího Kargera navrhla Barbora Munzarová. Květen 1979.

Obálku s použitím fotografie Heleny Pospíšilové-Wilson navrhla Barbora Munzarová. Únor 1979. Na obálce není použita fotografie, v tiráži je otištěna chyba.

060

061

062

Obálku s použitím obrazu Ivana Dobroruky navrhla Barbora Munzarová. Únor 1979.

Obálku navrhl Pravoslav Sovák. Srpen 1978.

Obálku s použitím obrazu Mirka Zahrádky navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1978.

82

063

064

065

Obálku s použitím obrazu Martina Guderny navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1978.

Obálku s použitím fotografie Heleny Pospíšilové-Wilson navrhla Barbora Munzarová. Únor 1979.

Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová. Únor 1979.

066

067

068

Obálku s použitím obrazu Jana Schlesingera navrhla Barbora Munzarová. Únor 1979.

Obálku s použitím muchláže Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Květen 1979.

Obálku s použitím obrazu Jana Šafránka navrhla Barbora Munzarová. Květen 1979.

83

069

070

071

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Květen 1979.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Květen 1979.

Obálku podle návrhu Josefa Jezdila provedla Barbora Munzarová. Říjen 1978.

072

073

074

Obálku navrhla Barbora Munzarová. 2. české vydání, v 68 Publ. 1. vydání. Srpen 1978.

Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Ilustrováno portréty autorů. 2. české vydání (1. vyd. ReichVerlag, Luzern, Švýcarsko 1978), v 68 Publ.1. vydání. Duben 1980.

Obálku s použitím fotografie Heleny Pospišilové-Wilson navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1979.

84

075

076

077

Obálku s použitím obrazu Petra Horáka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

Obálku s použitím obrazu Vlastimila Třešňáka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1979.

Obálku s použitím obrazu Petra Horáka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1979.

078

079

080

Obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

Obálku s použitím obrazu Ladislava Guderny navrhla Barbora Munzarová. Duben 1980.

Obálku s použitím obrazu Petra Horáka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

85

081

082

083

Obálku navrhla Lucie Radová. Říjen 1980.

Obálku s použitím obrazu Kamila Lhotáka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1979.

Obálku s použitím obrazu Jiřího Matouška navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

084

085

086

Obálku s použitím obrazu Lídy Brychtové navrhla Barbora Munzarová. Duben 1980.

Obálku s použitím obrazu Karla Kryla navrhla Barbora Munzarová. Duben 1980.

Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1979.

86

087

088

089

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

Obálku s použitím obrazu Vítězslavy Janotové navrhla Barbora Munzarová. Duben 1980.

090

091

092

Obálku s použitím fotografie Josefa Škvoreckého navrhla Barbora Munzarová. Fotografie J. Škvorecký a Karel Drozd (uveden pod pseudonymem Bedřich Kos). Říjen 1980.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Duben 1980.

Obálku s použitím fotografie autora navrhla Barbora Munzarová. Fotografie autor. Říjen 1980.

87

093

095

096

Obálku s použitím koláží Jiřího Koláře navrhl Karel Vlk. [1980]. Chybně pod číslem 095. (Dvojlisty bez vazby v deskách.)

Obálku navrhla Barbora Munzarová. 2. doplněné o opravené vydání, v 68 Publ. 1. vydání. Únor 1982.

Obálku s použitím obrazu Rudolfa Plačka navrhla Barbora Munzarová. Září 1981.

097

098

099

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Červen 1982.

Ilustrace Karel Trinkewitz. Obálku s použitím koláže Karla Trinkewitze navrhla Barbora Munzarová. Září 1981.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1981.

88

100

101

102

Ilustroval Jan Brychta. V 68 Publ. 1. vydání. Březen 1982.

Ilustrace Karel Havlíček. Obálku s použitím ilustrace Karla Havlíčka navrhla Barbora Munzarová. [1982].

Obálku s použitím obrazu Anny Poustové navrhla Barbora Munzarová. Únor 1982.

103

104

105

Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Duben 1981.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1981.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1981.

89

106

107

108

Obálku navrhla Jarmila Mařanová. Únor 1982.

Obálku s použitím obrazu Václava Váci navrhla Barbora Munzarová. Únor 1982.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Listopad 1982.

109

110

111

Obálku s použitím obrazu Jana Šafránka navrhla Barbora Munzarová. Únor 1982.

Obálku s použitím fotografií A. Nagyho a J. Busty navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1980.

Grafická úprava a ilustrace Ctirad Smolík. Září 1981.

90

112

113

114

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Září 1981.

Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1981.

Obálku s použitím obrazu Františka Šimáka navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1981.

115

116

117

Obálku s použitím "Abecedy z lidských těl" italského autora XVII. století navrhla Barbora Munzarová. V tomto autorově uspořádání 1. české vydání. Duben 1981.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. V 68 Publ. 1. vydání. Červen 1982.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Únor 1982.

91

118

119

Obálku s použitím fotografie T. Bati navrhla Barbora Munzarová. Květen 1981.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Září 1982. Sv.l, kniha l, 2., Sv. 2, kniha 1, 2.

119

119

119

120

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Květen 1981.

92

121

122

123

Frontispice Jiří Lauda. Obálku navrhla Barbora Munzarová. Květen 1981.

Obálku s použitím koláží Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Září 1981.

Obálku s použitím terezínské připouštěcí známky navrhla Barbora Munzarová. Červen 1984.

124

125

126

Ilustrace Ivo Medek. Obálku s použitím koláže Ivo Medka navrhla Barbora Munzarová. Leden 1984. V tiráži chybně uveden autor ilustrací a obrazu na obálce. Skutečný autor fotografie není znám.

Obálku s použitím kresby Pavla Zvěřiny navrhla Barbora Munzarová. Červen 1984.

Obálku s použitím obrazu Františka Šimáka navrhla Barbora Munzarová. [1984].

93

127

128

129

Obálku s použitím obrazu Rudolfa Plačka navrhla Barbora Munzarová. Červen 1984.

Obálku s použitím obrazu Jana Šafránka navrhla Barbora Munzarová. Leden 1984.

Obálku s použitím obrazu J. Hašpy navrhla Barbora Munzarová. Březen 1983.

130

131

132

Obálku s použitím obrazu Romana Buxbauma navrhla Barbora Munzarová. Červenec 1984.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. [1984].

Kresby Adolf Hoffmeister. Obálku navrhla Barbora Munzarová. Květen 1983.

94

133

134

135

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Leden 1983.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Červen 1983.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Červen 1984.

136

137

138

Obálku s použitím obrazu Karla Havlíčka navrhla Barbora Munzarová. Leden 1983.

Obálku s použitím obrazu Petra Horáka navrhla Barbora Munzarová. Leden 1984.

Obálku s použitím obrazu Jana Janáčka navrhla Barbora Munzarová. Leden 1984.

95

139

140

141

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Červen 1983.

Obálku s použitím původních kreseb z časopisu Šotek navrhla Věra Držmíšková. Únor 1986. Vyšlo v nákladu 500 neprodejných číslovaných výtisků pouze pro nejvěrnější čtenáře Sixty-Eight Publishers.

Různá barevná a grafická provedení obálky Zdena Salivarová. Květen 1986.

141

141

142

Obálku s použitím obrazu Jaroslava Hovadíka navrhla Barbora Munzarová. Duben 1986.

96

143

144

145

Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Duben 1986.

Obálku s použitím malby Františka Šimáka navrhla Barbora Munzarová. 2. české vydání, v 68 Publ. 1. vydání. Červen 1985.

Obálku s použitím obrazu Marie Gabánkové navrhla Barbora Munzarová. Leden 1985.

146

147

148

Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. 1. vydání: leden 1985. 2. vydání: srpen 1988.

Obálku s použitím obrazu Lenky Škrabánkové navrhla Barbora Munzarová. Duben 1986.

Obálku s použitím obrazu Jana Šafránka navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1986.

97

149

150

151

Obálku s použitím obrazu Vlastimila Třešňáka navrhla Barbora Munzarová. Listopad 1985.

Obálku s použitím obrazu Jethra McIntoshe (vl. jm. Jiří Sehnal) navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1986.

Ilustrace Jan Brychta. Obálku s použitím ilustrace Jana Brychty navrhla Barbora Munzarová. Červen 1985.

152

153

154

Ilustrace Chlodwig Poth. Obálku s použitím kresby Ch. Potha navrhla Barbora Munzarová. Červen 1985. V tiráži je uveden autor pod jiným jménem, není známo, o kterého autora se ve skutečnosti jedná.

Obálka s použitím obrazu Zbyňka Benýška. Listopad 1985.

Obálku s použitím obrazu Vlastimila Třešňáka navrhla Barbora Munzarová. Duben 1986.

98

155

156

157

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1986.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Leden 1985.

Obálku s použitím obrazu Jetra McIntoshe navrhla Barbora Munzarová. Listopad 1985.

158

159

160

Obálku ve spolupráci s autorem navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1986.

Obálku s použitím fotografie z filmu navrhla Barbora Munzarová. Listopad 1985.

Obálku s použitím koláže J. Koláře navrhla Barbora Munzarová. Doslov Emanuel Frynta. 2. české vydání, v 68 Publ. 1. vydání. Červen 1985.

99

161

162

163

Ilustrace Karel Kryl. Obálku s použitím kreseb K. Kryla navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1986.

Obálku s použitím kresby Josefa Lady navrhla Barbora Munzarová. Leden 1985.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1986.

164

165

166

Obálku s použitím fotografie Michaela Colomba navrhla Barbora Munzarová. Září 1985.

Ilustrace a návrh obálky Jan Kristofori. Červen 1987.

Červen 1987.

100

167

168

169

Ilustrace Jan Kristofori. Obálku s použitím ilustrace Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1988.

Obálku s použitím koláže J. Koláře Co bude zítra? navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Taras Kuščynskyj. Říjen 1986.

Obálku s použitím obrazu Aleny Havlínové navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1987.

170

171

172

Ilustrace Jan Vocílka, Václav Pazourek, Kamil Troud. Obálku s použitím malby Jana Vocílky navrhla Barbora Munzarová. Autorův portrét na zadní straně obálky V. Pazourek. Leden 1988.

Obálka a ilustrace Lucie Radová. Grafická úprava Barbora Salivarová-Cox. Září 1987.

Obálku s použitím obrazu Antonína Málka navrhla Barbora Munzarová. Duben 1988.

101

173

174

175

Obálku s použitím obrazu Aleny Havlínové navrhla Barbora Munzarová. Září 1987.

Obálku s použitím kresby Šárky Brod-Hylandové z cyklu Tramway navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Nancy Crampton. Leden 1988.

Obálku s použitím obrazu Martina Guderny navrhla Barbora Munzarová. Duben 1988.

176

177

178

Obálku s použitím obrazu Ladislava Schovance navrhla Barbora Munzarová. Duben 1988.

Obálku s použitím malby Josefa Tichého navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1988.

Obálku s použitím obrazu Jaroslava Hovadíka navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Ivan Kyncl. Prosinec 1987.

102

179

180

181

Obálku s použitím fotografie Masarykovy busty od Jiřího Hanzálka navrhla Barbora Munzarová. Září 1987.

Obálku s použitím obrazu J. Koska navrhla B. Munzarová. Leden 1987.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Duben 1988.

182

183

184

Obálku s použitím obrazu Jiřího Hejny navrhla Barbora Munzarová. Leden 1987.

Obálku s použitím obrazu Lenky Škrabánkové navrhla Barbora Munzarová. Červen 1987.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1988.

103

185

186

187

Obálku s použitím autorovy fotografie navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1988.

Obálku s použitím obrazu Hedviky Krejčí navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1988.

Obálku s použitím obrazu Jana Šafránka navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1988.

188

189

190

Obálku s použitím ilustrace Romana Buxbauma navrhla Barbora Munzarová. [1987].

Obálku s použitím koláže Z deníku 1968 Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Susanna Roth. Září 1987.

Obálku s použití koláže Z deníku 1968 Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Susanna Roth. Září 1987.

104

191

192

193

Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře Přicházíme na svět s usazeninou v srdci navrhla Barbora Munzarová. Koláž v záhlaví: Jiří Kolář. Letohrádek Hvězda na Bílé Hoře. Srpen 1988.

Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1989.

Obálku s použitím obrazu Lenky Škrabánkové navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1989.

194

195

197

Obálku s použitím fotografie Evy Fukové navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava a autorův portrét na zadní straně obálky Václav Pazourek. Říjen 1989.

Obálku s použitím obrazu Pavla Krause navrhla Barbora Munzarová. 3. české vydání; v 68 Publ. 1. vydání. Prosinec 1989.

Obálku navrhl Joska Skalník. Prosinec 1989.

105

198

199

200

Obálku s použitím kresby Jaroslavy Šobíškové navrhla Barbora Munzarová. Foto na zadní straně obálky Petr Metlička. Říjen 1989.

Obálku s použitím dřevořezby Josefa Staňka navrhla Barbora Munzarová. Prosinec 1989.

Obálku navrhl Pavel Zvěřina. Prosinec 1990.

201

202

203

Obálku s použitím obrazu Kamila Lhotáka Pozorovatelé na střeše navrhla Barbora Munzarová. Červenec 1989.

Ilustrace Jan Koblasa. Obálku s použitím ilustrace Jana Koblasy navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1990.

Obálka Barbora Munzarová. Obraz na obálce od Christiana Bouillé. Srpen 1990.

106

205

206

207

Obálku s použitím fotografie Ivana Kyncla navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1989.

Obálku s použitím reprodukce dřevořezby Josefa Staňka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1989.

Obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová. Červenec 1989.

208

209

210

Obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1989.

Obálku s použitím obrazu Antonína Málka navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1989.

Obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová. Říjen 1989.

107

211

212

213

Obálku s použitím obrazu Juro Mikuše navrhla Barbora Munzarová. Červenec 1989.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1990.

Obálku s použitím obrazu Jethro McIntoshe (vl. jm. Jiří Sehnal) navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1991.

214

215

216

Obálku s použitím obrazu Rudolfa Pločka navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1991.

Obálku s použitím obrazu Miroslava Hucka navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1991. V tiráži uveden chybně autor, jedná se ve skutečnosti o koláž Ivo Medka Kopaninského.

Obálku s použitím vlastního obrazu 50 let mého života navrhl Josef Drapell. Srpen 1993.

108

217

218

219

Obálku s použitím reprodukce fresky z vily P. Fannia Sinistora v Boscoreale, zničené při výbuchu Vesuvu, navrhla Barbora Munzarová. Duben 1991.

Obálku s použitím obrazu Aleny Havlínové navrhla Barbora Munzarová. Duben 1991.

Obálku navrhla Barbora Munzarová. Květen 1994.

220

221

222

Obálku s použitím dobové malby Henry A. Ogdena navrhla Barbora Munzarová. Leden 1992.

Obálku s použitím malby Zbyňka Benýška navrhla Barbora Munzarová. Červen 1992.

Obálku s použitím reprodukce dřevořezby Josefa Staňka navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1991.

109

223

224

225

Obálku s použitím obrazu Antonína Málka navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Miloš Fikejz. Červen 1992.

Obálku s použitím svého obrazu Situace navrhl Joska Skalník. Červenec 1992.

Obálku s použitím dobové rytiny navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1991.

226

227

Obálku s použitím kresby Pravda obklíčená duchy temnot, jejímž autorem je Francisco José de Goya y Luciennes navrhla Barbora Munzarová. Červenec 1993.

Obálku s použitím kresby Jiřího Šlitra navrhla Barbora Munzarová. Srpen 1993. Neprodejná prémie pro nejvěrnější čtenáře.

110

POUŽITÁ LITERATURA 1) Rostislav Švácha – Marie Platovská, Dějiny českého výtvarného umění [VI/1-2 ] 19582000, Praha 2007. 2) Pavel Paleček, Exil a politika, Tišnov 2004. 3) Josef Škvorecký – Zdena Salivarová, Samožerbuch, Praha 1991. 4) Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaines 1970-1984, Paris 1985.

Sborníky, časopisy, ročenky 5) Revue Prostor, č. 73-74, 2007. 6) Josef Kroul, Paternoster, Revolver Revue, č. 48, prosinec 2001. 7) Milan Drápala – Xénie Klepikovová – Vilém Prečan, Ročenka Československého dokumentačního střediska, Praha 2004. 8) Milena Slavická (ed.), Zakázané umění II., č 1-2, 1996.

Slovníky 9) Aleš Zach, Kniha a český exil 1949-1990, Praha 1995. 10) Zbyšek Malý – Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2009 I-XX, Ostrava 1997-2008.

Katalogy 11) Václav Krištof, Katalog Sixty-Eight Publishers, Praha 1991. 12) Jiří Šetlík – Jiří Valoch – Marcela Pánková, Šedá cihla 66/1994, Exil (kat. výst.), Galerie Klatovy / Klenová 1994.

Monografie, katalogy autorů 13) Ilona Víchová, Antonín Málek (kat. výst.), Galerie Brno 2005. 14) Mahulena Nešlehová, Jan Koblasa, Praha 2002. 15) Miroslav Klivar, Jan Kristofori, Praha 1995. 16) Karel Holub (ed.), Jan Šafránek, Svět lidí / The World of People (kat. výst.), Národní knihovna 2008. 17) Ludvík Ševeček, Jaroslav Hovadík: obrazy, objekty, grafika, koláže (kat. výst.), Státní galerie ve Zlíně – Dům umění 1992. 18) Miroslav Lamač, Jiří Kolář, Praha 1970. 19) Antonín Hartmann, Mikuláš Medek (kat. výst.), Galerie Rudolfinum, Praha 2002. 20) Josef Kroutvor – Arsén Pohribný – Marie Zahrádková, Olaf Hanel 1968-1998 (kat. výst.), Galerie Mánes 1998. 21) Vlastimil Třešňák, Vlastimil Třešňák, Pardubice 2004.

111

Internetové odkazy 22) Art History Concordia, http://art-history.concordia.ca. 23) Artbohemia, http://www.artbohemia.cz. 24) Čítárny, http://www.citarny.cz. 25) Design Museum, http://designmuseum.org/design/penguin-books. 26) Elektronický archiv Mladé Fronty DNES, http://mfdnes.newtonit.cz/. 27) Galerie Jaroslav Krbůšek, http://www.galeriejaroslavkrbusek.cz/kyncl. 28) Informační systém abART, http://abart-full.artarchiv.cz/. 29) Josef Škvorecký, http://www.skvorecky.cz. 30) Konference Krajané a exil: 1948 a 1968, http://www.zahranicnicesi.com/konference2008.html. 31) Krajane.net, http://krajane.radio.cz/mainpage.view. 32) Ministerstvo zahraničních věcí České republice, http://old.mzv.cz. 33) Penguin.ca, http://www.penguin.ca/static/pages/aboutpenguin/history.html. 34) Michal Přibáň, Slovník české literatury po roce 1945, http://www.slovnikceskeliteratury.cz/index.jsp. 35) Velvyslanectví České republiky v Ottavě, http://www.mzv.cz/ottava. 36) Všeobecná obchodní společnost, http://www.ceskagalerie.cz/index. 37) Zbyněk Benýšek, http://www.benysek.wz.cz.

Rozhovory, korespondence 28) 29) 30) 31) 32) 33)

Rozhovor s Ivanem Steigerem, Praha, 10. 10. 2009. Rozhovor s Ivo Medkem Kopaninským, Praha 4. 9. 2009. Rozhovor s Jaroslavem Hovadíkem, Litoměřice, 28. 2. 2009. Rozhovor s Olafem Hanelem, Lysá nad Labem, 12. 9. 2009. Rozhovor s Pavlem Skalníkem, Praha 19. 9. 2009. Rozhovor se Zdenou Salivarovou, 21. 5. 2009.

34) Emailová korespondence s Josefem Škvoreckým, osobní archiv, 2008-2009. 35) Emailová korespondence s Mikulášem Kravjanským, osobní archiv, 2008-2009.

112