VYŠEHRAD NAKLADATELSTVÍ PUBLISHERS LTD

VYŠEHRAD NAKLADATELSTVÍ

n

PUBLISHERS LTD.

VYŠEHRAD – EXPEDICE Bellova 352, 109 00 Praha 10 tel./fax: 271 961 380 [email protected]

čtení na léto

II / 2 006 Rozhovory o knihách n Ukázky n Recenze n n Kompletní nabídka produkce na objednávkovém lístku n Seznam knihkupců, u kterých můžete koupit naše knihy n Nejprodávanější knihy v březnu 2006 n [ 1 ] H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U n

Edice Člověk a jeho svět Sergio Donadoni (ed.) EGYPTSKÝ ČLOVĚK A JEHO SVĚT K 1843, váz., 320 s., 438 Kč

který byl s oblibou umisťován na obvodových zdech chrámu nebo v kamenolomech, měl apotropaický účinek a zapuzoval temné síly. Stejně mělo působit i jeho zobrazení na skarabech a jiných drobných uměleckých dílech. V období Nové říše je Faraonovu sluneční bytost si s oblibou veleben a zpodobňován jako přesný lukostřelec – jako slunce „střílí“ svými paprsky a odhání všechny nepřáEgypťané dokázali docela reálně představit. Stejně jako tele, tak i faraon prudce vysílá z bojového vozu šípy, jež neomylně najdou svůj cíl. slunce „osvětloval“ Egypt prostřednictvím památníků, Hlubší smysl, který určuje faraonova „sluneční“ podstata, je jasně vysloven v jednom textu z doby Thutmose III. – země jež budoval po celé zemi. musí být taková, „jako by v ní Re (sám) byl králem“ (Listina „Postavil jsi v mém chrámu obrovské památníky a osvětlil IV 1246), nebo ještě jednodušeji „jako za časů Rea“, kdy sluneční bůh ještě sám vládl na zemi, nebo „jako za časů stvojsi Karnak nesmrtelnými díly, jako slunce, když se ráno ření“, kdy stvořil svět. Když tedy faraon působí a jedná jako slunce, znamená to, že opakuje skutky boha stvořitele, odhání rozzáří,“ tak promlouvá ve temnotu, jež nastala od doby stvoření, a uvádí svět zpět do Velké sloupové síni Amon ke svému „milovanému synu“ původního dokonalého stavu. Hraje úlohu boha stvořitele na Sethimu I. Faraonovy stavby se třpytí do dáli po celé zemi, zemi. O Ramessovi II. se v jednom nápisu v Tanidě praví, že Egypt je „zaplaven“ leskem, jenž září z chrámů, a je zároveň je „ten, který znovu zakládá svět jako při stvoření“, a o mla„slavnostně naladěn“. Zářivé barvy chrámových reliéfů, pozlacené špice obelisků a další části staveb a hladce vyleštěný dém Tutanchamonovi se na Restaurační stéle, jež uzavírá drahý kámen soch, to vše přispívá k lesku „slunečního krále“. amarnské období, tvrdí: „Zahnal… zmatek, aby mohl zavládJako tvořivé světlo formuje svět a nechává jej pro své poddané nout řád (maat). Oškliví si lež, takže svět je jako při stvoření.“ Odtud pramení při každém nástupu na trůn víra, že veškeré osvětlit. zlo bude potlačeno a svět bude znovu dokonalý! A stejně jako světelné paprsky zahánějí temnotu, zaplašuje faraon nepřátele Egypta, ať už se objeví kdekoli. Jeho obraz, (ukázka z knihy)

Jean-Pierre Vernant {ed.) ŘECKÝ ČLOVĚK A JEHO SVĚT K 1801, 272 s., 328 Kč

Jacques Le Goff (ed.) STŘEDOVĚKÝ ČLOVĚK A JEHO SVĚT K 1614, 320 s., 368 Kč

Eugenio Garin (ed.) RENESANČNÍ ČLOVĚK A JEHO SVĚT K 1695, 280 s., 328 Kč

Rosario Villari (ed.) BAROKNÍ ČLOVĚK A JEHO SVĚT K 1708, 328 s., 348 Kč

[2]

H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U

Edice Dějiny Evropy Jeremy Black EVROPA OSMNÁCTÉHO STOLETÍ K 1586, váz., 544 s., 498 Kč Práce předkládá úctyhodné množství informací, podložené rozsáhlým studiem pramenů, úzce i volněji souvisejících s daným tématem. Kniha seznamuje s dobou bohatou na kulturní a historické události, s životním prostředím tehdejších generací, ale i s velkými změnami v oblasti vědy a lékařství. Vě d a a l é k a ř st v í Šarlatánů nebylo právě málo. Vědecký zájem a metody dávali do služeb osobního zisku, čímž ale poukazovali na mnohovrstevný vztah tohoto zájmu a metod k široce sdílené touze pochopit a ovládnout životní prostředí člověka na individuální rovině, ve smyslu vzdělání a zdraví, i na rovině sociální. Stávající formální instituce uspokojovaly tuto touhu nedostatečně. Alchymista Saint-Germain požíval přízně Ludvíka XV. Knihovník Fridricha II. Antoine-Joseph Pernety vydal roku 1758 velký alchymistický slovník. Lékaři Ludvíka XIV. byli v roce 1715 ochotni vyzkoušet na jeho gangrénu přípravky potulných mastičkářů. Pokoutní anglický lékař Joshua Ward (1685–1761) dosáhl po roce 1731 nesmírné popularity, rozsáhlého jmění a podpory Jiřího II., ačkoli jeho lektvary usmrtily stejný počet lidí jako jich uzdra-

Roger Collins EVROPA RANÉHO STŘEDOVĚKU 300–1000 K 1656, 480 s., 448 Kč

vily. V roce 1748 ošetřovali švédského krále Frederika I. alchymisté prohlašující o sobě, že znají tajemství elixíru života. Giuseppe Balsamo (1743–1795), neboli „hrabě Cagliostro“, zahájil svoji dráhu alchymisty v Londýně v letech 1776 až 1777 pokusy o transmutaci výkalů, vlasů, rostlin, minerálů, moči a dřeva ve zlato. V roce 1778 vytvořil v Kuronsku okultní systém zvaný egyptské svobodné zednářství, než se usadil jako jasnovidec, pořadatel seancí a zázračný léčitel v Petrohradě. Jeho oblibu snížil v roce 1779 nástup kultu léčivého magnetismu, objeveného Franzem Antonem Mesmerem. Zájem o „exotické“ a „monstrózní“ upozorňoval na dvojznačnosti osvícenského myšlení. O alchymii se zajímalo mnoho vědců. Vynikající britský chemik Peter Woulfe (1727?–1830), jenž sestrojil zařízení na prostupování plynů kapalinami, prováděl také alchymistická zkoumání a modlil se za své přístroje. Nicholas-Philippe Ledru, který v roce 1783 založil v Paříži ústav pro léčení duševních poruch, kde se k léčbě epilepsie používalo elektrických šoků, jemuž Ludvík XVI. v roce 1784 udělil hodnost královského lékaře, se zajímal rovněž o předpovídání budoucnosti. Revolucionář Jean-Paul Marat publikoval články o teplu, světlu a elektřině, tvrdil, že objevil nervová, optická, magnetická a elektrická fluida, a popíral Newtonovo dílo. Myšlenku o přímém božím působení nezastávalo jenom prosté obyvatelstvo. Sám Newton prohlašoval, že Bůh koná tak, aby zachoval nebeská tělesa na jejich místě. Jansenistické zázraky se neodehrávaly v žádném zapadlém údolí, nýbrž v Paříži, kde byl Voltaire v roce 1725 svědkem vyléčení částečné paralýzy, arcibiskupem oficiálně označeného za zázrak. Vyvrátit představu, že za lidským neštěstím stojí osobní vina či zlé úmysly jiných lidí, nebylo snadné pro žádnou z tehdejších kosmologických, fyzikálních či lékařských nauk. (ukázka z knihy)

Richard Mackenney EVROPA 16. STOLETÍ K 1432, 400 s., 348 Kč

Thomas Munck EVROPA 17. STOLETÍ K 1514, 472 s., 398 Kč

Robert Wegs, Robert Ladrech EVROPA PO ROCE 1945 K 1513, 416 s., 348 Kč

J. H. Mundy EVROPA VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU 1150–1300

D. Hay EVROPA POZDNÍHO STŘEDOVĚKU 1300–1500

R. Gildea EVROPA 19. STOLETÍ

D ále připravujeme

Ch. Brooke EVROPA STŘEDOVĚKU V LETECH 962–1154

R. Vinen EVROPA 20. STOLETÍ

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

knížky, které nestárnou [3]

Zdeněk Kalista KAREL IV. A ITÁLIE K 1700, váz., 384 s., 328 Kč Kniha obsahuje jednak překlad výboru ze středověké florentské kroniky Mattea Villaniho, zaměřené především na partie líčící korunovační cestu Karla IV. do Itálie v letech 1354–1355, jednak studie věnované osobnosti římského císaře a českého krále, zabývající se ve většině případů jeho vztahem k význačným duchovním osobnostem a dějům Itálie. V tomto souboru statí vynikajícího českého historika Z. Kalisty zájemce nalezne výtečnou studii o vztahu Karla IV. ke svatému Augustinovi, jehož duchovní odkaz se mu stal myšlenkovým vodítkem, rozpravu rozebírající shody a rozdíly politických koncepcí Dantových a našeho „Otce vlasti“, úvahu o roli myšlenky cyrilometodějské v jeho snahách ideových, kulturních a politických, o jeho poměru k humanismu i studii o Karlově místě v českých duchovních dějinách. Všechny tyto statě nesou znaky Kalistových děl zásadních: vytříbený sloh a myšlenkové bohatství. Kniha pomůže dotvořit obraz našeho největšího panovníka a jistě nezklame čtenáře, u kterých byl zájem o „Otce vlasti“ v současné době podnícen.

pili tu se svou ženou z koní, byli přijati v chrámu velikým hlukem hudebních nástrojů a veselím i jásotem všeho lidu. A okamžitě, jakmile byl v San Pietro, naplnilo podle jeho rozkazu množství ozbrojených rytířů, kteří oddělili jeho a jeho ženu spolu s několika blízkými mu preláty, konajícími službu u oltáře, od ostatního lidu, střed veliké baziliky tak, že se nikdo nemohl dostati k oltáři nebo viděti jeho korunovaci kromě prelátů a těch, kdo tvořili užší družinu zvoleného císaře. Byla sloužena slavnostní mše svatá a tu zvolený císař, svléknuv oděv, ve kterém byl přijel, a stanuv u stupňů oltáře, přijal svaté pomazání, a složiv vyznání své katolické víry s těmi ceremoniemi, jak toho zvyk vyžaduje, byl oděn rouchem císařským a přijal od kardinála posvěcení. Prefekt de Vico, kterému přísluší vykonati korunovaci, mu vložil na hlavu zlatou korunu císařskou a on sám korunoval císařovnu. Když pak byla slavnost jeho korunovace skončena, vstoupil císař v císařském majestátu na velkého a ušlechtilého oře, a maje v pravé ruce zlaté žezlo a v levé ruce zlaté jablko s malým křížkem nahoře a oděn zlatou a hedvábnou řízou i obsluhován knížaty římskými a jinými vznešenými pány, kteří mu pomáhali do sedla, vedli za uzdu jeho koně a šli kolem něho, XCI. Jak císař dorazil do Říma byl spolu s císařovnou, která šla za ním, za velikého jásotu Karel, při křtu pojmenovaný Václav, syn krále Jana, syna cí- a radosti veden městem Římem k Svatému Janu Lateránskému, saře Jindřicha Lucemburského, krále českého, zvolený císař, kde byl připraven slavnostní oběd. Tam, sestoupivše z koně, dorazil do Říma na Zelený čtvrtek a spolu s mnoha svými odebrali se císař s císařovnou s velikou úctou k oltáři. A poněbarony vstoupil do města, nikým nepoznán, jako poutník, vadž už bylo po hodině deváté, posadili se k jídlu. Když pak oděný v oblek z hnědého sukna. Na Veliký pátek a na Bílou bylo po obědě, svléknuvše roucho císařské velebnosti, vstoupili sobotu se odebral jako poutník, a oděn tak, aby žádný cizinec na koně a odebrali se na nocleh do vinic u San Lorenzo. To či tamní člověk nemohli poznat, že je císař, navštívil hlavní učinil císař, aby vyhověl příkazu Svatého Otce, že až bude kořímské kostely. Z jitra pak přede dnem Vzkříšení opustil runován, nemá přenocovati v Římě. Korunovace Karlovy se s větším dílem svého lidu Řím, aby ráno na Hod boží do Říma zúčastnilo na 5000 baronů a rytířů z Německa, povětšině vstoupil veřejně a slavně došel své korunovace. Lid římský, Čechů, a více než 10 000 Italů na koních, všichni aby konali seřazený podle svých čtvrtí, vyšel mu se svými knížaty u císaře službu a vzdali mu tím čest. A vzhledem k jeho pokora s celým klérem v slavném procesí vstříc před město a nalezli nému příchodu a moudrému jednání, jehož se přidržoval, nejej připravena. I pozdravivše jej a vzdavše mu poctu, jak vystupuje jako straník a nedávaje se vésti radami ghibellinů náleželo, s převelikou radostí a slávou a za účasti velikého jako jeho předchůdci, nenašel se v Itálii jediný člověk jemu nemnožství jezdců z Říma a z okolí i z ciziny (nehledě k jeho přátelský nebo podezřelý. Opustiv pak San Lorenzo, odebral vlastnímu jezdectvu) vedli napřed jej a za ním císařovnu se císař s malým průvodem do do města Říma a dovedli je z rána přede mší do baziliky Tivoli, aby vyhověl jakémusi zvyku, knížete apoštolů svatého Petra, kde sestoupili z koní. který měli císařové zachováváti. Jeho jízda začala okamžitě opouštěti I. Jak byl pan Karel Lucemburský korunován Řím a odjíždět směrem na Sienu za císaře římského a na Pisu a někteří se ubírali nazpět V neděli dne 5. dubna léta od spasitelného vtělení Páně 1355, do Němec … (ukázka z knihy) na den Vzkříšení Kristova, z rána, když kardinál ostijský, legát papežův, vyslaný ke korunovaci císařově, byl spolu KAREL IV. s mnoha preláty v bazilice svatého Petra a zmíněný zvolený LITERÁRNÍ DÍLO císař Karel dorazil s Římany a s velkým zástupem jezdectva Vlastní literární práce Karla IV. i množstvím lidu, jež jej provázelo, k Svatému Petru a sestouK 1322, 136 s., 148 Kč

e-mail: [email protected]

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[4]

H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U

Edice Historica Jarmila Bednaříková, Aleš Homola, Zdeněk Měřínský STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ A VÝCHOD EVROPY K 1815, váz., 560 s., 448 Kč Autorský kolektiv se věnuje období mezi 3. a 8. stoletím ve východní Evropě, na Balkáně a v přední Asii. Líčí postup slovanských kmenů na Balkán a jejich šíření až hluboko na území říše Byzantské, arabskou expanzi do Přední Asie a do Egypta a rovněž i vnitřní změny v Byzanci způsobené náporem těchto útočníků.

části nacházelo knížecí sídlo s prvním křesťanským knížecím kostelem sv. Jiří, předhradím s arcibiskupskou katedrálou vybudovanou v souvislosti se zřízením metropole kolem roku 1000 a dvěma dalšími předhradími, kde se koncentrovala řemeslná výroba i obchod. Pozůstatky obou nejstarších sakrálních objektů, jejichž patrocinia sv. Jiří a P. Marie jsou shodná s prvými kostely na Pražském hradě, se podobně jako původní základy arcibiskupské katedrály dosud nepodařilo zjistit a dochovaly se pouze části pozdějších mladších přestaveb, například mozaiková podlaha z 11. století. Mezi vrcholná kovolitecká díla pak náleží bronzové chrámové dveře s reliéfními scénami ze života sv. Vojtěcha z 12. století. V blízkém okolí tohoto hradištního města se rozvíjelo další osídlení, které položilo základy vzniku pozdějšího plně institucionálního města vrcholného středověku. Nejintenzivněji je tento vývoj postižitelný na sídlišti ležícím na křižovatce cest východně od hradu, kde se patrně nacházelo tržiště, a později se právě ono stává základem pro cestu vedoucí k dotvoření této aglomerace ve středověké město, jež si své významné postavení udrželo i v následujících staletích.

Po vzestupu kmene Polanů, kteří dále rozvinuli etatizační a sjednocovací proces polských „kmenů“, se nejvýznamnějším centrem bezesporu stalo Hnězdno, jež se rozvíjelo již od 8. století a od 10. věku se za vzestupu rodu Piastovců stalo hlavním městem polského státu. Jeho centrální část i předhradí byly opevněny již v 8. století mohutným valem a v předpolí se vyvíjelo neopevněné podhradí, jež se po polovině 9. století proměnilo částečně ve druhé předhradí a také jeho zbytek dostal palisádové opevnění. Během 2. poloviny 10. století se Hnězdno rozrostlo ve složitý opevněný komplex. Staré hradby prošly rozsáhlou opravou a palisádu sídliště pod hradem nahradilo valové opevnění, čímž vznikl složitý fortifikovaný Hradiště ve Hnězdně v 9. a na počátku 11. století (ukázka z knihy) komplex o čtyřech částech. Uvnitř se v centrální rezidenční

Josef Forbelský ŠPANĚLÉ, ŘÍŠE A ČECHY V 16. A 17. STOLETÍ K 1842, váz., 720 s., 598 Kč Jarmila K n i h a j a ko u d á lo st Bednaříková V dějinách moderního českého státu se často setkáSTĚHOVÁNÍ váme s odkazy na Bílou horu. Místo poblíž Prahy, NÁRODŮ kde se v roce 1620 odehrála vzpomínaná bitva, se K 1512, váz., proměnilo v symbol národního neštěstí v paměti 416 s., 368 Kč školáků i politiků. Na otázku, jak tehdy skutečně vypadalo celé jeviště pohnutého dramatu a jak vše souviselo s utvářením Evropy od třicetileté války, a na další otázky se snaží odpovědět kniha doc. dr. Josefa Forbelského Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století, kterou nakladatelství Vyšehrad nabídlo koncem ledna veřejnosti. 5. dubna t. r. byl tento titul prezentován v pražském Instituto Cervantes za přítomnosti J. E. velvyslanců Španělska a Argentiny, pánů Pedauyé a Fleminga. Oba se přimlouvali za brzký překlad knihy do španělštiny, aby pro svou závažnost mohla oslovit celý iberoamerický svět. A jak knihu hodnotí odborníci? „Přečetl jsem knihu již třikrát,“ prohlásil prof. dr. Pavel Štěpánek, specializující se za hispánské dějiny a umění. „Od roku 1945, kdy Vyšehrad vydal Chudobovy Španělé na Bílé hoře, tu tak skvělá kniha nebyla.“ Doc. Dr. Hedvika Vydrová, odbornice v oblasti hispanoamerických literatur, považuje dílo pro jeho tematický rozsah a hloubku za ohromující. Historik PhDr. Bohumil Baďura, CSc. spolu s prof. Josefem Polišenským po desetiletí shromažďoval k danému tématu prameny v evropských archivech a zpracovává je. Sám je již autorem jedinečné práce o hispano-českých kontaktech ve středověku. Jako odborník z těch nejzasvěcenějších prohlašuje o knize Španělé, Říše a Čechy: „Originálním způsobem skloubila archivní materiály s vydanými a literárními prameny… Jde o monument, který významně obohacuje naši historiografii… Jsem vděčný za potěšení, které mi způsobuje jeho četba.“

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U

[5]

Edice Kulturní historie Werner Dahlheim U KOLÉBKY EVROPY Život v antickém Římě K 1814, váz., asi 240 s., cca 278 Jak daleko musíme zajít do minulosti, abychom nalezli kořeny Evropy? A pokud je najdeme: K čemu nám budou dobré? Na dalekou cestu zve své posluchače ten, kdo se domnívá, že kořeny současnosti lze najít v minulosti, neboť to, o čem musí hovořit, se stalo už dávno, a pochybovači se hlásí o slovo na každé křižovatce. Přesto neprohloupí nikdo, kdo se vydá obezřele na cestu a poukáže na to, že po ní kráčelo už mnoho generací před ním a měly pro to dobré důvody. Jde ovšem o cíl vytyčený hodně vysoko. Jde přece o počátky Evropy, tedy prostoru, jehož hranice sice geografové stanovili zcela přesně od Irského moře po Ural a od Sicílie po Severní mys, ale historikové si tím tak jistí nejsou. Spíš připomínají, že rozsáhlé části římské říše, zvláště pak severní Afrika a přední Asie, ležely mimo zeměpisně vymezenou Evropu, že říše Karla Velikého se rozkládala pouze od Pyrenejí k Labi a od Tarentského zálivu po Frísko a že Dante kolem roku 1300, poučen zprávami italských mořeplavců, vyznačil Evropu jako trojúhelník, na jehož vrcholech leží Skandinávie, Gibraltar a Černé moře. Moderní doba si to nijak neusnadňuje. Zda Evropa sahá „od Atlantiku po Ural“, zda lze Rusko dělit na evropskou a asijskou část nebo zda se dá Turecko zařadit mezi evropské či asijské státy – to vše jsou otázky, na něž politici a vědci odmítají dát shodnou odpověď. Lze z toho rychle vyvodit patřičný závěr. Tento evropský kontinent to cizinci, který na něj právě vstoupil, nijak neulehčuje a vymyká se jakékoli jednoznačné definici. A přece: Kdo slyší slovo „Evropa“, ví, že v něm zaznívá cosi zvláštního, něco, co nedokázaly zničit dokonce ani nacionalistické vášně a jimi vyvolané bratrovražedné války. Původním úkolem historika je vydat se toto „cosi“ hledat. Od něj se lze nadít vysvětlení, tedy pokud tvoří identitu Evropy právě dějiny. Je-li tomu tak, potom dějiny Evropy, které by se nebýt antiky ani nerozběhly, začínají antickým Římem. Jako důkaz postačí pohled na křesťanství a jeho dvoutisíciletou historii: Duchovní tradice Řeků a řád Římanů zůstaly součástí podstaty křesťanství, jakkoli se měnilo. Jistě, Římané svět, který ovládli na mnoho staletí, nestvořili. Nicméně vstřebali jim nadřazenou řeckou kulturu, nebo se jí lépe řečeno doslova podrobili – a vše ostatní utvářeli tak, že vymizela většina z toho, co pocházelo od nich samotných – a to i v srdcích a myslích poražených, kteří se ochotně odvraceli od své překonané tradice, když pominula bolest z porážky. (ukázka z knihy)

e-mail: [email protected]

Editoři: Claus Priesner, Karin Figala LEXIKON ALCHYMIE A HERMETICKÝCH VĚD K 1845, váz., 368 s., 468 Kč Lexikon alchymie a hermetických věd obsahuje přes dvě stovky samostatných hesel, která se věnují jednotlivým tématům a postavám souvisejícím s tradicí alchymického a přírodně filosofického bádání v Evropě mezi antikou a novověkem. Alchymie je zde představena jako široké spektrum často velmi odlišných představ a východisek. Lexikon se věnuje jak filosofické stránce alchymie, její teorii, vyrůstající z babylonské astrologie, egyptské mytologie, aristotelských, platónských a stoických kořenů, hermetismu a gnóze, tak její praxi, v níž jasně vyvstávají dvě různé, avšak navzájem spjaté linie. Jednak jde, a to již od antiky, o vnitřní očistu duše a znovuzrození člověka, což je směr, který svého vrcholu dosáhne v barokní alchymické mystice a teosofii a jejž pro 20. století znovu objevil C. G. Jung. Vedle toho stojí určité chemicko-technologické postupy známé již ve starých vyspělých kulturách, patřící k umění kovářů, metalurgů, barvířů a dalších řemeslníků, kteří všichni tak či onak „proměňovali“ látku. „Protochemický“ aspekt později v jeho čisté podobě ztělesní moderní chemie, nicméně prolínání obou směrů stálo v mnoha ohledech u kolébky moderních přírodních věd vůbec. Cílem Lexikonu, který je společným dílem odborníků z různých zemí, bylo mimo jiné shrnout nejnovější stav bádání na poli dějin alchymie. Laičtí i odborní zájemci tu naleznou spolehlivý zdroj informací o této pozoruhodné oblasti lidského vědění a imaginace – o této Vědě či Umění, jež, jak Lexikon přesvědčivě ukazuje, je významnou součástí dějin jak přírodních věd, tak filosofického myšlení. Kniha, která se v zahraničí dočkala vřelého přijetí u čtenářů i odborných recenzentů, je doprovázena ilustracemi, k heslům je vždy připojena bibliografie nejdůležitějších prací. Pro český překlad byl Lexikon aktualizován a doplněn o postavy, motivy a díla významná pro české prostředí.

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[6]

H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U

Edice Kulturní historie

Mimo edice Jacques Le Goff KULTURA STŘEDOVĚKÉ EVROPY K 1838, váz., 704 s., 698 Kč

Základní dílo známého francouzského historika (a mj. též krátce někdejšího studenta Univerzity Karlovy) vyšlo v českém překladu už podruhé, když jsme se v mezičase mohli seznámit s řadou jeho dalších knih, v nichž některá témata zpracoval důkladněji. Barvitý obraz časů mladé Evropy není jen čtením o minulosti – v době zmatení a nejistoty ze střetu se světem jiných hodnot nabízí návrat ke kulturnímu sebevědomí a sebedůvěru. Na troskách a jako výsledek středověku se zrodil humanismus – tvrzení, že člověk je mírou věcí. Abychom porozuměli nedávnému varování několika současných významných intelektuálů, že islamismus představuje pro svět stejnou hrozbu jako kdysi nacismus a komunismus, není lepší průpravy než Le Goffovo ohlédnutí do vlastní krvavé historie. (recenze z Práva, 16. 3. 2006)

Iain McCalman POSLEDNÍ ALCHYMISTA Hrabě Cagliostro Mistr magie ve věku rozumu K 1809, váz., 256 s., 258 Kč Božský léčitel, kterému se prý podařilo vyléčit přes patnáct tisíc nemocných a jen tři mu zemřeli, génius, který čerpal znalosti z pozorování vzácných kamenů a rostlin, esoterik, zednář a alchymista hrabě Cagliostro neboli Giuseppe Balsamo (1743–1795), okouzlující šejdíř a charismatický hochštapler, původem chlapec z chudinské čtvrti Palerma, pouliční rváč a vykuk, kterého neklidný duch a dobrodružná povaha zavedly do nejrůznějších koutů světa. Dokázal se spolu se svojí ženou Serafinou pohybovat v nejvybranější společnosti, získat si i znepřátelit mocné tehdejšího světa, mezi jinými Kateřinu Velikou či Marii Antoinettu, a stál v pozadí tehdejší proslulé aféry „královnina náhrdelníku", která otřásla francouzskou monarchií. Příběh tohoto pozoruhodného člověka tak, jak jej předkládá na základě rozsáhlého studia pramenů australský profesor Iain McCalman, mezinárodně uznávaný historik a ředitel Humanities Research Centre na Australian National University, je strhujícím čtením, čtením zároveň zábavným a napínavým. Druhá polovina osmnáctého století se nazývá „Věkem rozumu“ a může se pyšnit jmény velkých filosofů. Iain McCalman však ukazuje v příběhu o „posledním alchymistovi“, že měla i stránky magické, záhadné a vysloveně skandální, a činí tak s neobyčejným vtipem a vkusem.

Magdaléna Frouzová (ed.) ZÁVOJ A DŽÍNY Ženy v islámském světě Autorky: Magdaléna Frouzová, Jana Al Oukla, Petra Procházková, Pavla Jazairiová, Farída al-Nakkáš, Cornelia von Wrangler, Simona Hejlová, Miroslava Malá, Markéta Gojdová, Katy Abraham, Ayse Günes-Ayata. Předmluva Jiřina Šiklová. K 1889, brož., 208 s., 198 Kč Ambicí knihy Závoj a džíny je narušit široce sdílený pocit, že islám a postavení žen v rámci této víry vlastně do značné míry známe a víme, co si o něm myslet. Kniha se proto snaží zprostředkovat různost a proměnlivost muslimského světa za pomoci třinácti textů, které různou formou (reportáž, rozhovor, atd.) a optikou různých autorek reflektují život žen v různých zemích – od Francie až po Indii. Zážitek různosti si ale člověk odnese nejen na základě věcného zachycení tématu – různá je bohužel i úroveň jednotlivých zpracování a hloubka výpovědí. Když například česká muslimka vysvětluje přitažlivost svého náboženství, příliš jednoduše řekne, že „to, o co se západní feministky snaží, aby je muži nehodnotili dle jejich krásy – atraktivity – to mně umožňuje jeden kus látky“. Nevzrušeně mapuje, v čem byl islám historicky pro ženy přínosem, a bohatě cituje z Koránu, aniž se dotkne nejpalčivějších témat, která nás „zápaďáky“ ve vztahu k muslimům a muslimkám a koneckonců i ke kořenům naší civilizace trápí. Přitom by ona osobní zkušenost s vyrovnáváním s jinou kulturou byla cennější než pouhý – byť místy strhující, ale nakonec většinou prvoplánový – popis toho, jak to kde chodí. Určitě je dobře, že podobná kniha vyšla (koneckonců, výtky se netýkají všech textů), ale těšme se na knihu, která by na tuto navázala a krom upozornění na to, že věc není jednoduchá, ukázala i cestičky k jejímu uchopení. (recenze Evy Hejzlarové, Literární noviny)

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

FILOSOFIE A TEOLO GIE

[7]

Edice Teologie Petr Pokorný a kol. HERMENEUTIKA JAKO TEORIE POROZUMĚNÍ Od základních otázek jazyka k výkladu bible K 1805, váz., 512 s., 448 Kč Hermeneutika se rozvinula jako výklad starých textů, které si získaly určitou autoritu. K takovým textům máme zvláštní ambivalentní vztah: Na jedné straně tušíme závažnost takových textů pro náš život a pro naši orientaci ve světě. Někdy jsme o tom dokonce již od samého počátku přesvědčeni. Na druhé straně jim ale přesto nerozumíme, nebo rozumíme jen zčásti. Výklad se v jistém úhlu pohledu jeví jako metodická a kritická konfrontace těchto dvou stránek naší zkušenosti s vykládaným textem. To, co takové texty činí přitažlivými, tj. jejich starobylá „osvědčenost“, je zároveň jejich handicapem: Časová vzdálenost spojená s odlišností kulturní je bariérou, která brání jejich plnějšímu porozumění. Tak nás na jedné straně odrazují a na druhé přitahují. Svár „odstrkovanosti“ a „přitažlivosti“ je polaritou, která naznačuje cestu k cíli. Prvky cizosti nás odrazují svou nesoučasností, ale přitahují právě tím, že si po delší dobu uchovaly svou váhu, že mohou být cestou k poznání minulosti, ale především tím, že s jejich osvědčeností spojujeme své ještě závažnější očekávání, tj., že nám snad mohou dokonce otevřít cestu „dopředu“, k budoucnosti (být „vzpomínkou na budoucnost“). Konfrontace světa textu a životního světa čtenáře je složitá proto, že tu vlastně stojí na jedné straně rekonstruovaný svět, v němž vznikal text, a text sám a na druhé straně náš svět a náš výklad textu. To jsou čtyři činitelé, s nimiž při interpretaci musíme počítat. Žádný nemůžeme zanedbat. Srovnáním textu s jeho prostředím pochopíme zaměření textu (jeho pragmatiku), která, chceme-li textu porozumět, musí mít obdobu ve vztahu našeho výkladu textu k dnešnímu světu. Podstatný je však vzájemný vztah tohoto dvojího pohybu. Pohybu zjištěného (text ve vztahu ke svému světu) a pohybu očekávaného, provokovaného (naše pochopení textu ve vztahu k našemu světu). Z toho, co jsme právě pověděli, vyplývá, že text je zpětnou vazbou výkladu a návratem k textu se ověřuje autenticita, spolehlivost výkladu. Zjistili jsme také, že existují analogické dějinné aktivity, které lze rozvinout v přítomnosti. Vlastní výklad však musí najít společného jmenovatele obou světů. To je problém hermeneutiky. (ukázky z knihy) Hans Küng VĚČNÝ ŽIVOT? K 1870, váz., asi 256 s., cca 248 Kč V této knize, která se dočkala už mnoha vydání ve všech světových jazycích, se koncilový teolog a filosof náboženství Hans Küng vyrovnává s posledními otázkami smyslu časově omezeného lidského pobytu na světě. Co se děje ve smrti? Co přichází poté? V moderní společnosti se často zdála být otázka věčného života vyřízena. Nicméně právě z oblasti současné medicíny a lékařské etiky se nově diskutují otázky související s umíráním, smrtí a dalšími formami života. Tyto problémy vyžadují komplexního posouzení multidisciplinárního, z hlediska dnešní medicíny, přírodních věd, filosofie i dějin náboženství. Také křesťanská teologie se nově ocitá před nutností odpovědět na řadu dílčích problémů: Co dokazují prožitky umírajících? Je věčný život pouhou projekcí lidských přání nebo je skutečností? Jak posuzovat reinkarnaci? Z čeho vychází židovsko-křesťanská naděje vzkříšení? Není víra jen pouhou útěchou? A co konec světa? Co tedy vlastně znamená víra v život věčný? Na tyto otázky odpovídá Hans Küng ve svých přednáškách pro posluchače všech fakult univerzity v Tübingen. Nemají podobu akademických traktátů, ale nabízejí srozumitelnou ekumenickou teologii, koncipovanou nejen s ohledem na různé křesťanské konfese, ale i na velká světová náboženství.

e-mail: [email protected]

Klemens Richter LITURGIE A ŽIVOT K 1631, 296 s., 268 Kč

Zdeněk B. Bouše MALÁ KATOLICKÁ LITURGIKA K 1717, 232 s., 228 Kč

Miroslav Volf ODMÍTNOUT NEBO OBEJMOUT? K 1790, 368 s., 298 Kč

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[8]

FILOSOFIE A TEOLO GIE

Edice Reflexe Břetislav Horyna DĚJINY RANÉ ROMANTIKY Fichte – Schlegel – Novalis K 1840, váz., 456 s., 448 Kč Břetislav Horyna, profesor Filozofické fakulty MU má poměrně široký okruh zájmů: od filozofie náboženství přes filozofii dějin až k dějinám německé filozofie. Zejména tou poslední se zabývá po dlouhá léta. V současné práci přešel od studia německé klasické filozofie k filozofii romantické. Je to filozofie snažící se vrátit kouzlo, které svět začal ztrácet s rozvojem moderní civilizace. Je to však také filozofie, která je poučena rozvojem předchozího myšlení – osvícenství – a přímo navazuje na představitele německého idealismu, jako je I. Kant, J. G. Fichte a F. W. J. Schelling. Raná romantika vytváří vlastní filozofii dějin, jež počítá se zlepšením světa. Horyna poukazuje na to, jak se už v jejím lůně vytvářejí předpoklady pro konzervativní zvrat v tomto proudu, avšak pozdější etapou romantiky se nezabývá. Svou knihu rozdělil Horyna do tří velkých kapitol: Dějiny láskyplné a moudré, Bůh chce bohy a Země je sen plný snů. V první z nich zařazuje ranou německou romantiku do historického kontextu let 1770–1830, které chápe jako epochální období pro německou kulturu. Zabývá se společenským a kulturním vývojem té doby a ukazuje, jak se odráží ve Fichtově díle a jak byl Fichte recipován v Jeně, jež se stala rodištěm německé romantiky. V následující kapitole rozebírá Horyna romantickou novou mytologii. Analyzuje chápání náboženství v romantice a jeho spojení s poezií. Právě na tomto základě může tvrdit, že toto pojetí upomíná ne na středověk, nýbrž na humanisty vrcholné renesance. V souvislosti s tímto tématem si všímá Herdera jako myslitele, u něhož se objevily počátky nové mytologie, dále Hölderlina, Schellinga, Schlegela a Novalise. V kapitole o nové mytologii nalezneme také rozsáhlý rozbor romantického pojetí a užívání ironie. Konečně poslední kapitola je věnována především Novalisovu myšlení – jeho filozofii, pojetí přírody, magického idealismu a románu Jindřich z Ofterdingenu. Závěrečná stodvacetistránková textová příloha přináší úryvky z děl a z korespondence J. G. Fichteho, Fr. Hölderlina, F. W. J. Schellinga, F. E. D. Schleiermachera a Novalise. Nejvíce místa v ní – více než 60 stran – je věnováno Fr. Schlegelovi. Horynova práce předpokládá čtenáře alespoň trochu obeznámené s kulturním a historickým vývojem Evropy. Na druhé straně autor zasazuje zkoumané problémy do tohoto kontextu tak, že umožňuje poměrně snadnou orientaci v problematice. Práce Dějiny rané romantiky potvrzuje naše tvrzení o jeho širokém záběru. Pohybuje se na pomezí mezi filozofií, religionistikou a dějinami literatury. (recenze I. Holzbachové, Universitas)

NOMINACE NA LITERU ZA NAUČNOU LITERATURU:

Břetislav Horyna Dějiny rané romantiky Fichte – Schlegel – Novalis Pátý ročník výročních knižních cen Magnesia Litera má opět za úkol propagovat kvalitní knihy, které vyšly v uplynulém roce v České republice. Vyhlašování cen je prostředkem, jak dotyčným titulům pomoci na nepřehledném knižním trhu. Loni vítězná kniha Jana Nováka Zatím dobrý se vzhledem k více než 9000 prodaným výtiskům přiblížila hranici českého bestselleru. Odrazilo se to i v letošním zájmu českých nakladatelství. Do soutěže zaslalo přihlášku a dva výtisky přihlašovaného titulu 86 nakladatelů či jiných subjektů (loni 81). Dohromady se jednalo o 245 titulů, což je o 19 více než v loňském roce. Cenná je početní vyrovnanost většiny kategorií v letošním roce – vždy nejméně třicet přihlášek. Nejvíce knih bylo přihlášeno do kategorie Litera za naučnou literaturu – 56. Jednou ze tří nominovaných knih na Literu za naučnou literaturu je dílo Břetislava Horyny Dějiny rané romantiky, které vyšlo v nakladatelství Vyšehrad. Z d ů v o d n ě n í p o rot c ů Monografie Břetislava Horyny pojednává o výrazném období evropského duchovního života, tzv. „jenské romantice“. Představovalo ji několik vzdělanců, soustředěných kolem univerzity v Jeně, kteří formulovali své kulturní a filosofické ideje v devadesátých letech 18. století. Vyzvedli význam lidské subjektivity jakožto hybné síly lidského sebeutváření, a tím i dějin, pokroku a možnosti dosáhnout transcendentální roviny poznání. V díle tří představitelů tohoto intelektuálního prostředí sleduje Horyna různé polohy duchovní suverenity, jádrem jeho úvah jsou pasáže o estetice a novém zhodnocení mytologie u Friedricha Schlegela a Novalise: koncepce subjektivní dynamiky se stále rozšiřuje, až objímá veškerou přírodu a kosmos. Přestože výsledky jenské romantiky byly zdánlivě zastíněny systematickou filosofií Hegelovou a Schellingovou, měly rozhodující význam pro umění pozdního romantismu a symbolismu. V české kultuře, která jenské filosofii nevěnovala dosud náležitou pozornost, můžeme stopy jejího stylu myšlení zjistit v díle Otokara Březiny nebo Jakuba Demla. Horynova fundovaná kniha tak zaplňuje mezeru v české kultuře. (www.magnesia-litera.cz)

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

FILOSOFIE A TEOLO GIE

[9]

Edice Cesta Horst Georg Pöhlmann, Marc Stern DESATERO V ŽIVOTĚ ŽIDŮ A KŘESŤANŮ Dialog ortodoxního rabína a křesťanského teologa K 1810, brož., 200 s., 248 Kč A teď vypravuj, milý Marku, jak probíhá tvůj šabat, během kterého se už léta scházíme ke čtení bible. Jak slavíte šabat vy židé? Stern: Jeden bod jsi už jmenoval: v šabatovém odpoledni mají zbožní židé studovat Tóru. O tom, že o šabatu déle spíme a lépe jíme než v ostatní dny a že se šabatová hostina má sestávat nejméně ze dvou chodů, jsem už mluvil. I v jiném ohledu je tento největší židovský svátek povýšen nad ostatní dny. Oblékáme si sváteční šaty. Pöhlmann: Tak tomu dřív bylo i u křesťanů v neděli. Stern: Před počátkem šabatu, který začíná v pátek večer po západu slunce, se koupeme, stříháme si vlasy a nehty, čistíme byt, jako vy při velikonočním úklidu. K šabatové hostině v pátek večer přikrýváme stůl nejkrásnějším ubrusem a prostíráme nejlepší nádobí, které máme. Dříve než vyslovíme kiduš, modlitbu o požehnání, zapálí paní domu na stole dvě svíčky, což je prastarý zvyk, který později od židů převzali křesťané, aby jídlu dodali slavnostní povahu. Tyto dvě šabatové svíce jsou pro židovské náboženství charakteristické. Pöhlmann: Což se židům během pronásledování španělskou inkvizicí stalo často osudným – když totiž pokřtění židé i nadále tajně zůstávali židy a zapalovali šabatové svíce. Stern: Šabatové svíce zapaluje paní domu na znamení pokání za hřích Evy, která zhasla světlo světa, když jedla ovoce stromu moudrosti (1. Mojžíšova 2,17; 3,6; ČEP: poznání). Paní domu pronáší požehnání k rozsvícení světla v první den stvoření v ráji (1. Mojžíšova 1, 2). O šabatu je člověk vsazen zpět do ráje, protože mu v tento den Bůh dává druhou „přídavnou duši“ („n’šama jetera“ – duše navíc), která je dokonalá a kterou bude mít v příštím světě. Proto mu je vždy na konci šabatu zas odňata. Ty dvě šabatové svíce jsou symboly těchto dvou duší, které člověk má o šabatu. (ukázka z knihy)

Pinchas Lapide Raimon Panikkar MÍNÍME TÉHOŽ BOHA? K 1670, 88 s., 118/59 Kč Hans Rotter SEXUALITA A KŘESŤANSKÁ MORÁLKA K 1669, 128 s., 138/69 Kč

e-mail: [email protected]

Maggie Callananová, Patricia Kelleyová POSLEDNÍ DARY Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících K 1849, brož., 328 s., 188 Kč Kniha nese podtitul Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Autorkami jsou zdravotní sestry s dlouholetou zkušeností s prací v amerických hospicech. Publikace (přeložená Vlastou Hesounovou a Alžbětou Slavíkovou Hesounovou) je určena především těm, kdo mají vedle sebe člověka s nevyléčitelnou nemocí – příbuzným, přátelům, ošetřovatelům. Nemocný si blížící se smrt uvědomuje a reaguje na ni různě: podle své povahy i podle toho, jak probíhal jeho život, jaké měl koníčky či zaměstnání, podle toho, jaké vztahy v životě prožíval. Autorky se sice snaží své zkušenosti zobecňovat, ale kniha je sbírkou individuálních příběhů (nadepsaných vždy jménem konkrétního člověka). Příběhy vyzařují nesmírnou sílu a jsou nabity emocemi hodnými posledních okamžiků lidského života. Tváří v tvář postupující nemoci nezbývá než přijmout pravdu takovou, jaká je. A v posledních okamžicích už to není realita, ale cosi za ní: umírající se ocitá na rozhraní dvou světů. Z jiného břehu mu vycházejí naproti ti, kteří ho předešli, v tomto světě však má ještě své úkoly – s někým se rozloučit, smířit nebo se jen přesvědčit, že jeho blízký si tu sám bude vědět rady. Umírající často předem ví, kdy zemře, je schopen na někoho „počkat“, v posledních okamžicích obvykle neprožívá hrůzu, protože to, co je mu umožněno z jiného světa spatřit, ho naplňuje nadějí. Smyslem knihy je upozornit ty, kteří umírajícího „doprovázejí“, že tento člověk může mít v posledním okamžiku ještě nějaké přání, které mu brání v tom, aby klidně zemřel. A protože již komunikuje jen s obtížemi nebo si není schopen z nejrůznějších důvodů sám své přání zformulovat, je třeba být nesmírně pozorný a snažit se chápat z náznaků. (recenze Kamily Mikové, Lidové noviny)

Ira Byock DOBRÉ UMÍRÁNÍ Možnosti pokojného konce života K 1825, 328 s., 198 Kč

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[ 10 ]

FILOSOFIE A TEOLO GIE

Edice Dějiny idejí Václav Tomek, Ondřej Slačálek ANARCHISMUS Svoboda proti moci K 1872, váz., 672 s., 498 Kč

jak šíři, tak hloubku informací, kterými autoři čtenáře zahrnují, a ocenit píli, s níž je shromáždili a zpracovali. … Knihu uzavírají stati Několik poznámek k anarchistickému dějepisectví (s. 608–616) a Otazníky anarchismu a anarchismus jako otazník (s. 617–628). V té poslední chtěli autoři – Svobodou prot i m oci? poté, co se jim do velké míry podařilo „sestavit co neúplnější Souhrnná česká práce mapu dějin anarchistického myšlení“ (s. 617) – „shrnout své o tomto tématu vyšla naponázory na poučení, která si lze z vývoje anarchismu odnést“ sled v roce 1900. Dalším (s. 617). Ta by si zasloužila polemiku – v leckterých ohledech důkazem vzácnosti této i souhlasnou, nicméně polemiku. Souhlasnou zejména nejen knihy je skutečnost, že vzešla v tom, že „anarchisté zatím nikde nebyli schopni jednoznačně ze spolupráce dvou generací. demonstrovat, že jejich ideály jsou s to uspět“ (s. 628) – to by Starší je zastoupena historibyla laciná ironie –, nýbrž i v tom, že „relevance anarchismu kem českého anarchismu, je podmíněná“ a „může ale klást četné otázky“ (tamtéž). V této mladší nastávajícím politopozoruhodné skromnosti, která hraničí se sebekritikou, by logem; oba mají k anarchismu blízko, byť je blízkost rozdílná bylo možné spatřovat i jakési jádro knihy. (mladší je přitom i aktivním účastníkem hnutí, jemuž je Ti, kdo tento svazek budou číst se zájmem nebo jej dokonce kniha věnována). Spolupráce navíc byla tak úzká, že na prostudují, budou vděčni také za bohatou bibliografii rozdíl od podobných děl zde není výslovně uvedeno, kdo (s. 629–657), jež zcela v duchu současnosti uvádí i literaturu kterou kapitolu psal. dostupnou na internetu nebo v samizdatu. Jak tomu u podobných prací bývá, přistupují autoři ke svému K „vnější“ stránce knihy – jež je 2. svazkem edice Dějin idejí, tématu se sympatiemi. To by nebylo nic překvapujícího; která, doufejme, bude stejně zdařile pokračovat – nutno podoje však třeba ocenit, že tyto sympatie jim nezabraňují, aby tknout, že autoři, bezpochyby za přispění vydavatelů, dokábyli maximálně objektivní (i když snad ne kritičtí). Informazali dílo doprovodit také ilustracemi. Třebaže jsou jen černoce jsou v nejvyšší možné míře věcné, nikde není patrna snaha bílé a leckdy matné, jsou obohacením, s nímž se nesetkáváme o panegyriku, i když příběh některých „hrdinů“ anarchisv podobných případech často, i proto si zaslouží zmínku. tické historie by k tomu ponoukal. Je třeba rovněž zdůraznit (recenze Štěpána Steigera, A2, kráceno)

Edice Cesty evropského myšlení Pavel Floss ARCHITEKTI KŘESŤANSKÉHO STŘEDOVĚKÉHO VĚDĚNÍ 1. svazek edice K 1620, váz., 448 s., 388 Kč Bez nadsázky dílo evropské úrovně prezentuje panoráma filosofického myšlení Evropy od Augustina a Boëthia ve starověku přes období karolinské renesance, ranou scholastiku, vrcholný středověk a pozdní scholastiku až po Mistra Eckharta. Závěrečná antologie nabízí ukázky z Augustina, Grammatika, Akvináta a Bonaventury. Autor se zde projevuje – vzdor handicapu vidění – jako znalec překonávající i učebnice běžné v Evropě. Projevuje se tu jako neobyčejně znalý průvodce myšlení od starověku všemi fázemi středověku až po práh novověku. Je až neuvěřitelné, kolik osobních a věcných údajů je v tomto svazku napěchováno. Ale tak, že je sice zachován historický postup všemi obdobími, jenže když se začtete, jste strženi širokým proudem jednotlivostí, které se neomezují na časový rámec – který je zachován – ale nechávají možnost nesčíslných souvislostí osobních a dobových. Tomášovo bonum commune a encyklika Jana Pavla II. jsou vedle sebe, ale tak, že časovou a myšlenkovou souvislost neruší, ale umocňují. Pro znalce středověku je tato kniha potěšením i zábavou. Jiný čtenář, neškolený v tomto směru, zde dostává solidní vhled do myšlení toho období, které se stalo mostem mezi antikou a filosofickým novověkem. Čtenáři tohoto – dá se říci „životního“ – díla dostali neobyčejnou učebnici, či lépe uvedení do velkého, a přesto živého, osobně oslovujícího světa myšlení, které se nedopouští pošetilosti štítivé izolace filosofie od teologie. Autor si zaslouží náš obdiv a upřímné poděkování. (recenze Oty Mádra, Teologické texty) D á l e p ř i p ra v u j e m e TVŮRCOVÉ RENESANČNÍCH OBRAZŮ UNIVERSA PROTAGONISTÉ KONFRONTACÍ VELKÉHO STOLETÍ

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

FILOSOFIE A TEOLO GIE Edice Krystal

[ 11 ]

Mimo edice So/ ren Kierkegaard OPAKOVÁNÍ K 1866, brož., 168 s., 168 Kč

Milan Machovec ČESKÁ STÁTNOST K 1871, váz., 72 s., 178 Kč

Jsem opět sám sebou; mašinérie se dala do pohybu. Na padrť jsou rozsekány léčky, na něž jsem byl váben; prolomena je kouzelná formule, která mne očarovávala tak, že jsem se nedokázal navrátit k sobě samému. Nikdo více nepozdvihne své ruce proti mně, mé osvobození je jisté, jsem zrozen sobě samému; neboť jakmile Ilithyia založí své ruce, nemůže rodička rodit. Je to pryč, má jola je nádherná, v příští minutě jsem opět tam, kam dychtila má duše, tam, kde ideje hučí s živelným běsněním, kde se myšlenky hlučně pozvedají jako národy při svém stěhování, tam, kde jindy bývá ticho, jako hluboké mlčení Pacifiku, ticho, že člověk slyší sebe sama, i když pohyb probíhá jen v jeho nitru; tam, kde člověk každým okamžikem nasazuje život, každým okamžikem jej pozbývá a opět získává. Ideji náležím. Když mi pokyne, následuji ji, když mne předvolá, pak čekám dny a noci, kdy mne nikdo nezavolá na oběd, kdy na mne nikdo nečeká s večeří. Když idea zavolá, pak opouštím všechno, nebo přesněji řečeno, nemám, co bych opustil, nepodvedu nikoho, nezarmoutím nikoho tím, že jsem jí věrný, můj duch nebude sklíčen, že by musel sklíčit někoho jiného. Když se vracím domů, nikdo v mé tváři nečte, nikdo na mé postavě nevyzvídá, nikdo se nepokouší vylákat z mé bytosti vysvětlení, které ani sám nemohu někomu jinému poskytnout, ať jsem již blažený v radosti či skleslý v útrapách, ať jsem život získal či ztratil. Pohár opojení je mi opět podáván, již nasávám jeho vůni, již pociťuji perlivou hudbu – avšak budiž jako první vykonána úlitba té, která spasila duši, jež seděla v samotě zoufalství: budiž velebena ženská odvaha! Ať žije vzlet myšlenky, ať žije smrtelné nebezpečí ve službách ideje, ať žijí útrapy boje, ať žije slavnostní jásot vítězství, ať žije tanec ve víru nekonečna, ať žijí nárazy vln, které mne ukrývají v propasti, ať žijí nárazy vln, které mne vymršťují nad hvězdy. (ukázka z knihy)

Mikuláš Kusánský O VRCHOLU ZŘENÍ K 1655, 176 s., 158 Kč

e-mail: [email protected]

Celkem shrnuto: toto nové, v českých dějinách už čtvrté pojetí státnosti – suverénní republika, opírající se o západoevropské demokracie a s perspektivou demokratizace celé Evropy – muselo během XX. století projít těžkými zkouškami. Ale tak tomu bylo, ne protože by to bylo principiálně špatné, respektive příliš ideální, neproveditelné, ale protože to představovalo v rámci Evropy časově i duchovně předstih. Poslední desetiletí dvacátého století potvrdilo, že Masaryk – jako po celý předešlý svůj život profesora, kritika a bojovníka – volil i jako zakladatel a hlavní tvůrce naší nové státnosti cestu obtížnou, ale perspektivně jedině správnou. Obklopena fašistickými a totalitními státy, Masarykem tehdy zřízená státnost z hlediska konce XX. století jediná obstála. Jestliže tehdy britský dramatik George Bernard Shaw řekl, že jediným možným prezidentem žádoucích „spojených států evropských“ by mohl být Masaryk (a podobně jej viděli z Francie Romain Rolland a z Německa Thomas Mann – vedle mnoha jiných), byla v tom tehdy zajisté ona trocha utopismu, jaký si mohou dovolit v okamžiku přítomnosti právě jen umělci, ale perspektivně se ukázalo, že to nebyl nesmysl. Toto říkajíce musíme nicméně zdůraznit, že reálně je Evropa zatím jen o málo dále než v době Masarykova prezidentství. Proti některým snílkům a podivínům, kteří spřádají koncepce, jako by pro nás bylo z ekonomických či geografických důvodů lépe opřít se především o Německo či dokonce vytvořit jakousi středoevropskou unii tak či onak obnovující rakouské soustátí, nutno zdůraznit, že zajisté není důvod mít cokoliv proti jakékoliv hospodářské a obchodní spolupráci, ale demokracie je v těchto zemích ještě relativně velmi mladá a naši základní politickou orientaci tyto země zaručit nemohou. Základem a oporou našeho demokratismu dosud zůstávají – jak to viděl Masaryk – i po roce 1989 západoevropské země a Amerika. Od těchto opor demokracie je pro budoucnost už bez významnějších mezičlánků přímá cesta k celoevropské demokratické jednotě všech národů. (ukázka z knihy)

Milan Machovec

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[ 12 ]

BELETRIE

Edice Světová próza Franz Werfel JEREMJÁŠ K 1834, váz., 512 s., 348 Kč Franz Werfel, německy píšící básník, spisovatel, dramatik a publicista, se narodil v roce 1890 v Praze, kde také maturoval a začal studovat na univerzitě. Ve studiích posléze pokračoval v Lipsku a v Hamburku. K okruhu jeho přátel a známých patřil tehdejší intelektuální výkvět, kromě jiných Max Brod, F. Kafka, R. Musil, kteří všichni zanechali literární dílo, jež má v české kultuře nepominutelné místo. V roce 1918 se zúčastnil ve Vídni listopadových bouří a s M. Buberem, G. Landauerem a M. Schelerem založili tajný antimilitaristický spolek. V témže roce se oženil s Almou Mahlerovou, vdovou po rakouském skladateli. Ve dvacátých letech 20. stol. hodně cestoval po Itálii, Egyptě a Palestině. Připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 znamenalo nebezpečí, před nímž unikl do Francie, tam pobýval v Paříži a Lourdech, kde si dal slib, že podaří-li se mu vyváznout, napíše román o Zjevení v Lourdech, a tak vzniklo vpravdě nesmrtelné dílo Píseň o Bernadettě. O dva roky později utekl s H. Mannem pěšky přes Pyreneje do Španělska a přes Portugalsko do USA, kde se usadil v Kalifornii, tam ovšem těžce onemocněl a po válce zemřel. Kromě románu Píseň o Bernadettě z roku 1941 je třeba uvést významnou práci o zmasakrování Arménů Turky na počátku století Čtyřicet dnů a především stěžejní dílo o zničení Jeruzaléma Nabukadnesarem Jeremjáš – Slyšte hlas. Werfelovo dílo je rozsáhlé, myšlenkově bohaté a stále promlouvající svou vytříbeností a hloubkou k dalším čtenářským generacím. Životní příběh starozákonního proroka Jeremjáše byl a stále zůstává naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel (1890–1945) ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy. Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremjášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava a utrpení proroka Jeremjáše stávaly snadno srovnatelné s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář.

Knihy Marcela Pagnola francouzského spisovatele a dramatika, jednoho z největších vypravěčů meziválečného období JAK VONÍ TYMIÁN K 1738, váz., 576 s., 348 Kč Vyprávění Marcela Pagnola dovolí čtenáři vstoupit do rodného autorova kraje Provence, bujné a překrásné přírody, kde pod jižním sluncem kvete levandule a tymián dorůstá do výšky člověka. Pagnol napsal tyto nezapomenutelné vzpomínky, když překročil šedesátku – přesto se dokázal podívat na svět mladýma očima chlapce, který i věci docela obyčejné dokázal vnímat jako vzácné a neopakovatelné okamžiky. ŽIVÁ VODA K 1524, váz., 416 s., 278 Kč Pagnolův román zavádí čtenáře do krásného, divokého kraje, do horské vísky Bílé Domky, kam jednoho dne přijíždí se svou ženou a dcerkou Manon pan Jean. S nadšením se všichni ujímají pochybného dědictví – osamělé usedlosti. Velmi brzy však narážejí na hlavní problém tohoto kraje – nedostatek vody. Jean se snaží vodu získat, i když se proti němu staví příroda, ale i lidé z okolí se svou zlobou, nenávistí a hloupostí. BOŽÍ TAJEMSTVÍ K 1469, váz., 64 s., 138 Kč Drobná próza francouzského klasika nás zavede do období Velké francouzské revoluce. Je příběhem dívenky, která se narodila jako mrzáček, vyrůstá však v lásce a porozumění. Nakonec sama za žalostných okolností otěhotní, ale porodí zdravého a krásného chlapečka. Zdánlivě banální příběh podaný ale perem mistra čtenáře dojme svou prostotou a přinutí i k zamyšlení. Knížku ilustroval Jiří Sopko.

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

BELETRIE

[ 13 ]

Edice Detektivky Peter Tremayne ROZHŘEŠENÍ VRAŽDOU K 1684, váz., 200 s., 194 Kč Spletitý případ ze středověké Anglie řeší se svým důvtipem sestra Fidelma. Postupně ho rozplétá na pozadí velice zajímavého prostředí starověkého kláštera, kde se čtenáři nabízí pohled do zcela neznámého světa těchto společenství. Autor, píšící pod pseudonymem Peter Tremayne, známý vědec a odborník na historii Keltů, šikovně využívá při psaní originálních detektivek svých historických znalostí. Muž nebyl mrtev dlouho. Krev a pěna kolem zkřivených úst nestačily ještě zaschnout. Tělo se v lehkém vánku pohupovalo sem a tam na silném konopném provaze uvázaném na větvi podsaditého dubu. V místě, kde měl zlomený vaz, se hlava skláněla v nepřirozeném úhlu. Šat byl potrhaný a pokud míval ten člověk na nohou sandály, pobertové mu je už sebrali, protože po nějakém obutí nebylo nikde ani stopy. Zkroucené ruce se škraloupy ještě lepkavé krve svědčily o tom, že muž nezemřel bez boje. Malý hlouček pocestných se tu nezastavil proto, že mrtvý visel na rozcestí. Tito poutníci si během cesty z Rhegedu do northumbrijského království už zvykli na to, že jsou svědky rituálních poprav a trestů. Sasové a Anglové, kteří tu sídlili, se zřejmě řídili zásadou tvrdých trestů pro ty, kdo porušili jejich zákony, počínaje nejrůznějším mrzačením těla až po popravu těmi nejbolestivějšími viditelnými způsoby, z nichž nejběžnější a nejmilosrdnější byla smrt oběšením. Pohled na jednoho dalšího nešťastníka, houpajícího se na větvi, by je už nevyvedl z míry. Příčinou toho, že přitáhli svým koním a mezkům uzdy, bylo něco jiného. Hlouček jezdců sestával ze čtyř mužů a dvou žen. Všichni

Peter Tremayne NECHTE MALIČKÝCH K 1778, 272 s., 248 Kč

Peter Tremayne PANÍ TEMNOT K 1818, 272 s., 228 Kč

e-mail: [email protected]

měli na sobě mnišské kutny z nebarvené vlny a muži měli vlasy vyholené nad čelem, tedy tonzuru svědčící o tom, že jsou to bratři Columbovy církve z posvátného ostrova Iona. Zarazili zvířata téměř naráz a očima doširoka rozevřenýma zírali na viselce s vyplazeným zčernalým jazykem, který zemřel hrůznou smrtí zřejmě v okamžiku, kdy naposledy zoufale zalapal po dechu. Tváře poutníků, zírajících na mrtvého, se zachmuřily ve zlé předtuše. Nebylo těžké uhodnout proč. Mrtvý měl hlavu vyholenou rovněž po způsobu církve Columbovy. To, co zbylo z jeho oděvu, dávalo tušit, že býval řeholnickým rouchem, třebaže nikde nebylo stopy po krucifixu, koženém opasku ani po mošně, kterou každý peregrinus pro Christo nosil při sobě. Vůdce poutníků sedící na mezku popojel blíže a zíral na viselce se zděšeným výrazem v sinalé tváři. Další ze skupiny, jedna ze dvou žen, pobídla koně a rovněž utkvěla pohledem na mrtvém. Seděla na koni, což znamenalo, že to není prostá řeholnice, ale žena vysokého postavení. Na její bledé tváři se nezračil strach, spíše jen nevole a zvědavost. Byla to mladá žena, vysoké, ale souměrné postavy, což tmavý šat nestačil tak zcela utajit. Zpod kápě vykukoval vzpurný pramínek rusých vlasů. Tvář s bělostnou pletí byla přitažlivá a oči bystré – bylo však obtížné poznat, zda jsou modré či zelené, neboť jejich barvu měnívalo duševní rozpoložení. „Jeďme odtud, sestro Fidelmo,“ zamumlal její společník rozčileně. „To není pohled pro tvé oči.“ Žena, kterou takto pln úzkosti oslovil jako sestru Fidelmu, se dotčeně zamračila. „Pro čí oči je tento pohled, bratře Tarane?“ opáčila. Pak pobídla svého koně blíže k mrtvému a konstatovala: „Náš bratr není mrtvý dlouho. Kdo mu mohl přivodit tak strašnou smrt? Lupiči?“ Bratr Taran zavrtěl hlavou. „Je to zvláštní kraj, sestro. V téhle zemi jsem na druhé misii. Uteklo už třicet let od doby, co jsme poprvé přinesli do této Bohem zapomenuté země slovo Kristovo. Je tu ještě mnoho pohanů, kteří chovají pramalou úctu k mnišskému šatu. Raději pojedeme rychle dál. Ten, kdo to udělal, se tady někde může ještě potulovat. Opatství Streoneshalh nemůže být už daleko a je třeba dorazit tam dřív, než slunce zapadne za tyhle kopce.“ (ukázka z knihy)

Bernard Knight HROZIVÉ TAJEMSTVÍ K 1683, 232 s., 228 Kč

Bernard Knight OTRÁVENÁ ČÍŠE K 1723, 240 s., 228 Kč

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[ 14 ]

BELETRIE

Edice Harmonie Chalíl Džibrán POUTNÍK Jeho podobenství a výroky Ilustrace Johana Vojnárová Hrabíková K 1852, váz., 120 s., 158 Kč O re l a s k ř iván e k Na jedné skále na vysoké hoře se jednou sešli skřivan a orel. Skřivan pozdravil: „Dobré ráno vám přeji, pane.“ Orel se na něho podíval svrchu a odpověděl ledabyle: „Dobré.“ Skřivánek pravil: „Doufám, pane, že se vám dobře daří.“ „Ano,“ odtušil orel, „daří se nám dobře. Ale cožpak nevíš, že my jsme král všeho ptactva a že nemáš na nás mluvit, dokud nejsi sám osloven?“ Skřivan odpověděl: „Mám za to, že pocházíme z jedné rodiny.“ Orel na něho pohlédl s opovržením a řekl: „Jak jsi na to přišel, že ty a já jsme z jedné rodiny?“

Skřivánek řekl: „Snad vám smím připomenout, že umím létat stejně vysoko jako vy, a také umím zpívat a svým zpěvem poskytuji potěšení ostatním tvorům na této zemi. Ale vy nikomu nepůsobíte potěšení ani radost.“ Tu se orel rozzlobil a vykřikl: „Potěšení a radost!? Ty jeden nafoukaný mrňousi! Mohl bych tě zahubit jediným klovnutím zobáku. Jsi sotva velký jako můj pařát.“ V tu chvíli skřivan vzlétl, usadil se orlovi na zádech a začal mu škubat pírka. To orla rozzuřilo, prudce vzlétl do velké výšky, aby se malého dotěry zbavil, jenže se mu to nepodařilo. Nakonec se snesl nazpět na onu skálu na vysoké hoře, rozčilený byl hůř než předtím a proklínal tu nešťastnou hodinu, protože ptáček mu pořád seděl za krkem. V tu chvíli se kolem šinula malá želvička, a jak to spatřila, dala se do smíchu a smála se tak, že se málem převalila na záda. Orel se podíval na želvičku a rozkřikl se: „Čemu se směješ, ty jedno loudavé stvoření, které se dokáže leda plazit po zemi?“ Želvička odpověděla: „No přece tomu, že ses proměnil v koně, vždyť na tobě jede malý ptáček, ale ten ptáček je lepší než ty.“ Orel řekl: „Jen si jdi pěkně po svých. Tohle je rodinná záležitost mezi mnou a mým bratrem skřivanem.“ (ukázky z knihy)

Jean Giono MUŽ, KTERÝ SÁZEL STROMY Ilustrace Helena Konstantinová K 1726, 56 s., 138 Kč

Fjodor Michajlovič Dostojevskij KROKODÝL Ilustrace Oldřich Kulhánek K 1681, 88 s., 148 Kč

Edgar Allan Poe PÁD DOMU USHERŮ Ilustrace Petr Nikl K 1438, 72 s., 118 Kč

Marcel Pagnol BOŽÍ TAJEMSTVÍ Ilustrace Jiří Sopko K 1469, 64 s., 138 Kč

David Herbert Lawrence VÍTĚZNÝ HOUPACÍ KŮŇ Ilustrace Jiří Šalamoun K 1571, 72 s., 138 Kč

Franz Kafka ORTEL Ilustrace Pavel Nešleha K 1493, 48 s., 118 Kč

Prosper Mérimée MATEO FALCONE

Franz Kafka PROMĚNA Ilustrace Markéta Prachatická K 1800, 120 s., 148 Kč

Ilustrace Michael Rittstein K 1430, 48 s., 98/49 Kč

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

BELETRIE

[ 15 ]

Edice Verše Guillaume Apollinaire ALKOHOLY K 1854, váz., 144 s., 178 Kč Apollinairovy Alkoholy V přednášce Nový duch v básnictví, kterou Guillaume Apollinaire (1880–1918) proslovil v roce 1917, shrnul do řady požadavků to, co sám praktikoval ve své poezii a co najdeme nejpregnantněji realizováno právě v jeho vrcholné sbírce Alkoholy. Básník vycházel z předpokladu, že v době nových technických vynálezů se poezie nemůže ukrývat do závětří starých škol a požadavků, ale musí se otevřít skutečnostem a objevům, jež nová doba přináší. Nový duch, o němž mluví, nechce být školou, ale jedním z velkých literárních proudů, jež v sobě zahrne všechny školy od symbolismu a naturismu. V Alkoholech tento požadavek naplnil tak, že vedle průkopnického Pásma zařadil do této sbírky i celou řadu básní, které svědčí o romantickém duchu velkého poety a které na první pohled neodpovídají nové tvůrčí metodě, již Apollinaire uplatňoval právě v Pásmu. Ale nezapomínejme, že Apollinaire byl v podstatě velkým romantickým dítětem, které se rádo dávalo okouzlovat vzpomínkami, a že byl obdivovatelem velkých básníků minulosti a že se tedy nevyhýbal dílům, v nichž cítil vnitřní opravdovost a skutečný lyrismus. A tak není divu, že vedle kubistického Pásma, jež je zcela zřetelně ovlivněno moderním malířstvím a zejména filmem, najdeme i osobní lyrická vyznání věčně nešťastného milence, jemuž se jeho touha po lásce po mnoha nezdarech vyplnila až v samém závěru jeho života, a že tu najdeme verše, v nichž se epika dotýká lyrismu, i verše ovlivněné lidovou poezií. Ale každá z těch básní, ať už se týkají jeho nešťastných lásek, sentimentálních vzpomínek či písňových ohlasů, je intonována vřelým lyrismem básníka, který jím vyjadřuje své nejniternější pocity. Alkoholy, zejména díky Pásmu, zůstávají básnickým signálem, básnickou vlajkou moderní poezie nejen francouzské, ale i evropské, a především naší moderny, značené takovými jmény jako byl V. Nezval, K. Biebl, J. Wolker a další. (gf)

Charles Baudelaire MÁ TEMNÁ KRÁSKO K 1581, 96 s., 148 Kč

e-mail: [email protected]

Charles d’Orléans PRO MOJE SRDCE VĚZNĚNÉ K 1642, váz., 120 s., 148/74 Kč Vi l lo n ů v s ou b oj n a zá m k u v Bl oi s Třebaže se ten souboj odehrával v neklidném patnáctém století, kdy lidský život měl jen malou cenu, přece v něm netekla krev. A ve chvíli, kdy jej François Villon sváděl, nešlo ani o život bezprostředně — i když popravdě řečeno si tím soubojem velký francouzský básník svou existenci alespoň na určitou dobu zajišťoval. Ten souboj totiž sváděl Villon s vévodou Charlesem d’Orléans a zbraní místo meče byla jen slova. Ovšem slova poezie. Jak k tomuto souboji došlo. Psal se tehdy rok 1457 a stárnoucí vévoda trávil na svém zámku v Blois poklidné stáří po velmi neklidném mládí, z něhož plných pětadvacet let strávil v anglickém zajetí po bitvě u Azincourtu. Není pro souboj důležité vědět, jak se vévoda do zajetí dostal, významnější je zjištění, že se Charles d’Orléans na stará kolena rozhodl věnovat opět své staré lásce, totiž umění a především poezii. Svůj zámek v Blois proměnil v malé muzeum, do něhož soustřeďoval obrazy a staré rukopisy a v němž nemalý význam přisoudil i umění básnickému — své staré lásce z mládí. Vévoda orleánský tu dokonce založil něco jako literární salon. U bran zámku v Blois jednoho dne zaklepal zubožený François Villon, tulák tehdy už trvale pronásledovaný za podílnictví na krádeži v pařížské univerzitě. Legitimací, která mu otevřela brány zámku, byla nepochybně poezie, což potvrzuje to, že se autor velmi syrových balad účastnil i jedné z literárních soutěží, které vévoda pravidelně pořádal. A zde došlo k už zmíněnému souboji. Zatímco ostatní účastníci soutěže nemohli — a ani nechtěli — klást vévodovi literární odpor a soustřeďovali se na obvyklé pochlebování, François Villon vytáhl velmi ostrou zbraň a nikterak nešetřil svého hostitele. Orleánský vévoda pořádal čas od času něco jako literární soutěže na dané téma. V době Villonova pobytu určil jak soutěžní námět „Jsem u pramene a hynu žízní“. Vévoda uchovával vybrané ukázky ze soutěže ve svém osobním sborníku, jemuž dal název La Valliere. A jenom tomuto sborníku děkujeme za to, že se zachovala znamenitá Villonova balada Já u pramene jsem a žízní hynu. Neméně zajímavé ovšem je, že se zachoval i příspěvek vévodův Umírám žízní, ač jsem u pramene, který Villonově básni sekunduje se zřejmým úspěchem. Villonova balada je velice známá. Tu vévodovu si mohou čtenáři vyhledat v nedávno vydané básnické sbírce Charlese d’Orleans Pro moje srdce vězněné, v níž ovšem vedle této balady najdou i celou řadu básnických ukázek, svědčících o básnických schopnostech vévodových. (gf)

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[ 16 ]

D Á R KO V É P U B L I K A C E

Edice Dětská literatura Jiřina Rákosníková, Jiří Pavlica a Hradišťan HRAJEME SI U MAMINKY + CD SKUPINY HRADIŠŤAN Ilustrace Jan Kudláček K 1833, váz., 80 s., cena spolu s CD 340 Kč

Jiří Pavlica

Vkusných dětských desek se v Česku mnoho nenatáčí – o to vítanější je album Hrajeme si u maminky (vyd. Indies Records), které se svým souborem Hradišťan natočil houslista a hudební skladatel širokého záběru Jiří Pavlica. Inspirovaly ho básničky a říkadla, které do stejnojmenné knížky vydané nakladatelstvím Vyšehrad shromáždila zkušená pedagožka Jiřina Rákosníková, absolventka taneční konzervatoře a AMU, jež se práci s dětmi (i s jejich rodiči) věnuje desítky let. Na CD se vešlo 37 písniček, z nichž zhruba polovina jsou lidovky v Pavlicově úpravě (mj. Když jsem husy pásala, Zlatá brána, My tři králové), další pak vzešly z pera skladatelů, jako jsou Pavel Jurkovič (na texty Václava Čtvrtka, Františka Halase i Jaroslava Seiferta), Petr Eben (slova: Václav Fischer) či sám Pavlica (vesměs na lidové texty). Album je rozčleněno do pěti písňových oddílů (podle ročních období, k nimž se skladby vztahují; na závěr jsou zařazeny ukolébavky)–. Vedle členů Hradišťanu, jeho primáše a zpěvačky Alice Holubové si ve studiu Slováckého divadla sólově zazpívalo deset dětí ve věku od 5 do 13 let, samozřejmě i za výpomoci dětského sboru (konkrétně Hradišťánku a sboru Základní umělecké školy v Uherském Hradišti). Cédéčko vychází v pěkném digipacku s bukletem, pečlivě zaznamenávajícím texty všech písní a plným „trnkovských“ ilustrací akademického malíře a grafika Jana Kudláčka. Album si můžete pořídit samostatně nebo „v balíčku“ s knížkou Jiřiny Rákosníkové. (miš, recenze z Týdeníku Rozhlas)

Edice Přeji Ti Zamyšlení nad důležitými chvilkami v životě

Markéta Hejná Thomas Romanus VÍTÁME TĚ, MIMINKO HODNĚ ŠTĚSTÍ DO K 1816, váz., 48 s., 158 Kč SPOLEČNÉHO ŽIVOTA K 1729, váz., 48 s., 148 Kč

Thomas Romanus VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM K 1728, váz., 48 s., 148 Kč

Thomas Romanus PŘEJI TI BRZKÉ UZDRAVENÍ K 1794, váz., 48 s., 158 Kč

Edice Minuty k zamyšlení Citáty světových autorů doplněné náladovými fotografiemi

Rainer Maria Rilke KOUZLO NÁKLONNOSTI K 1731, váz., 48 s., 148 Kč

Christian Morgenstern CHVILKY ÚSMĚVŮ K 1673, váz., 48 s., 148 Kč

František z Assisi ZNAMÍNKA VDĚČNOSTI K 1730, váz., 48 s., 148 Kč

Hermann Hesse TAJEMSTVÍ DUŠE K 1674, váz., 48 s., 148 Kč

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

D Á R KO V É P U B L I K A C E Edice Nudíte se?

Edice S úsměvem

Vtipné situace uvnitř naší rodiny

Vtipné citáty a anekdoty z obyčejného života

Bruce Lansky O MEDICÍNĚ S ÚSMĚVEM K 1676, váz., 80 s., 118 Kč

[ 17 ]

Václav Hradecký MANŽELSKÝ DVOUTAKT K 1841, brož., 64 s., 58 Kč

Silvey-Jex NUDÍTE SE? POŘIĎTE SI MIMINO K 1829, brož., 64 s., 58 Kč Bruce Lansky O STÁRNUTÍ S ÚSMĚVEM K 1791, váz., 80 s., 118 Kč

Anthony Hutchings NUDÍTE SE? POŘIĎTE SI KOČKU K 1830, brož., 64 s., 58 Kč

Bruce Lansky O PRÁCI S ÚSMĚVEM K 1806, váz., 80 s., 118 Kč

Edice Na každý den 366 pozitivních myšlenek

Fabian Bergmann (ed.) ÚSMĚV NA KAŽDÝ DEN K 1827, váz., 152 s., 148 Kč

Fabian Bergmann (ed.) CESTA ZAČÍNÁ KAŽDÝ DEN K 1441, váz., 152 s., 138 Kč

e-mail: [email protected]

Fabian Bergmann (ed.) KAŽDÝ DEN CHVILKU PRO SEBE K 1604, váz., 152 s., 138 Kč

Fabian Bergmann (ed.) POTĚŠENÍ PRO KAŽDÝ DEN K 1671, váz., 152 s., 138 Kč

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[ 18 ]

K U C H A Ř K Y / Z D R AV Í

Edice Zdraví

Edice Kuchařky MUDr. Lenka Kejvalová VÝŽIVA DĚTÍ od A do Z Ilustrace Václav Hradecký K 1799, brož., 160 s., 138 Kč

Kuchařce sestavené dětskou lékařkou a zároveň maminkou (MUDr. Lenka Kejvalová, Vyšehrad 2005) nechybí vtip a neotřelý a přitom ucelený přístup k věci. Rozhodně se nejedná o suchopárné rady a doporučení typu „musíš, nesmíš“ . Naopak, je vidět, že autorku vaření baví. Maminky „začátečnice“ nejspíš ocení kapitolu o kojení, včetně vyobrazení poloh při kojení. Podrobně se autorka věnuje zavádění příkrmů, tedy přechodu na nemléčnou stravu. Kniha obsahuje i pestrou nabídku pokrmů pro batolata od jednoho do tří let (například Barevné rybí copánky). Rodiče školních dětí zase určitě ocení řadu tipů na snídaně a svačiny, včetně mnoha druhů pomazánek. Ač nemá kuchařka zdraví přímo v názvu, v receptech ho nepřehlédnete. Nechybí kapitoly Alergie u dětí, či Pitný režim a pití dětí vůbec (zde naleznete opět spoustu nevšedních i pozapomenutých receptů, například na dětské pivo nebo bezinkovou limonádu) i „manuál“ dětských oslav se sladkým i slaným pohoštěním. Autorka také vyvrací některé pověry a odpovídá na nejčastější dotazy maminek z ordinace. Zcela ojedinělá mi ale přijde kapitola nazvaná Grilování a jiná hodování mimo dům, která obsahuje Desatero ke zdravějšímu grilování a řadu receptů na marinády, omáčky, dipy, grilovaná masíčka, ryby i zeleninu a dokonce grilované sladké tečky! (recenze Jany Dočkalové, Děti a my)

Jarmila Teplíková CHŘEST V KUCHYNI Pěstování, léčivé účinky a recepty K 1863, brož., 112 s., 128 Kč Lasagne s chřestem a lososem 400 g bílého chřestu, 300 g zeleného chřestu, 300 ml vody, 2 kostky bujonu, 1 sáček sýrové – niva omáčky, pepř, 150 g filé z lososa, 6 plátků lasagní (širokých nudlí), 50 g strouhaného sýra Bílý chřest omyjeme, oloupeme a nakrájíme na kousky 3 cm. Zelený chřest omyjeme, škrabkou oloupeme spodní třetinu a nakrájíme na kousky dlouhé 3 cm. Vodu uvedeme do varu, rozpustíme bujon, přidáme bílý chřest, po 5 minutách zelený chřest a vaříme dalších 5 minut. Vmícháme sýrovou omáčku a okořeníme pepřem. Filé z lososa nakrájíme na nudličky a vložíme do omáčky. Do nízké nákypové formy vrstvíme střídavě zeleninovou omáčku s lososem a lasagněmi. Jako první a poslední vrstvu dáme zeleninovou omáčku s lososem. Posypeme sýrem a pečeme v předehřáté troubě při 180 °C asi 30 minut. (ukázka z knihy)

Edice Vaříme s dietní sestrou Monika Vernerová, MUDr. Pavel Kohout BEZLEPKOVÁ DIETA K 1832, brož., 80 s., 148 Kč Bezlepková pizza – korpus 225 g bezlepkové směsi Unimix (od Palety) anebo Apromix (od Novalimu), 1 vejce, 15 g droždí, 100 ml teplé vody, 10 g cukru, sůl, 100 g bílého jogurtu, 40 g oleje (Z tohoto množství vyjde pizza na cca 60% velikosti plechu 33 x 45 cm) Bezlepkovou směs prosejeme, osolíme. Droždí rozpustíme v části teplé vody s cukrem. Uděláme jamku do bezlepkové směsi, přidáme do ní rozpuštěné droždí s cukrem, jamku zasypeme, uděláme kvásek. Do podkvasné směsi doplníme zbytek vody, jogurt a olej, promícháme, necháme vykvasit. Vymastíme plech vepřovým sádlem, vyklopíme vykynuté těsto. Pozor! Těsto lepí, proto se nelekejte, že se nepodařilo. Snažíme se ho roztáhnout rukama a povrch vyrovnáme mašlovačkou (štětcem namočeným ve vodě). Oblohu zvolíme podle chuti. Pečeme ve vyhřáté troubě na 200 °C. 100 g = B – 7 g T – 12 g S – 40 g Kcal – 298 (ukázka z knihy)

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

ChalÌl Dûibr·n / Slzy a ˙smÏv

D˘m ätÏstÏny MÈ znavenÈ srdce mi dalo sbohem a vydalo se do domu ätÏstÏny. Kdyû dorazilo do onoho svatÈho mÏsta, jeû duöe velebila a uctÌvala, nesmÌrnÏ se podivilo, neboù tam nenaölo to, co hledalo. MÏsto postr·dalo moc, penÌze i vl·du. A tu mÈ srdce zahovo¯ilo k dce¯i L·sky, ¯kouc: ÑPovÏz, Û L·sko, kde najdu Spokojenost? Slyöelo jsem, ûe odeöla sem k tobÏ.ì A dcera L·sky odvÏtila: ÑSpokojenost odsud odeöla, aby hl·sala svÈ uËenÌ ve mÏstÏ, neboù tam vl·dne chamtivost a zkaûenost; my ji zde nepot¯ebujeme.ì ätÏstÏna si Spokojenosti neû·d·, neboù je to pozemsk· nadÏje a jejÌ touhy jsou spojeny s p¯edmÏty, zatÌmco Spokojenost cÌtÌme jen v srdci. Nesmrteln· duöe nenÌ nikdy spokojena, st·le hled· blaûenost. Pak mÈ srdce pohlÈdlo na éivot Kr·sy a pravilo: ÑTy jsi vÏdÏnÌ samo; zasvÏù mÏ do tajemstvÌ éeny.ì A éivot odpovÏdÏl: Ñ” srdce lidskÈ, ûena je tv˘j odraz, a cokoli jsi ty, je i ona; kdekoli ûijeö, ûije i ona; je jako n·boûenstvÌ, vykl·d·-li je osvÌcen˝; jako mÏsÌc, nenÌ-li zast¯en mraky, a jako v·nek, nenÌ-li otr·ven neËist˝mi v˝pary.ì A mÈ srdce odeölo k VÏdÏnÌ, jeû je potomkem L·sky a Kr·sy, a ¯eklo: ÑObda¯ mÏ moudrostÌ, o niû bych se mohlo podÏlit s lidmi.ì A VÏdÏnÌ odpovÏdÏlo: ÑNemluv o moudrosti, ale spÌöe o ötÏstÌ, neboù pravÈ ötÏstÌ nepoch·zÌ zvenËÌ, n˝brû pramenÌ ve svatyni ûivota. PodÏl se s lidmi o sebe.ì SmÌch a slzy

Kdyû slunce ustoupilo ze zahrady a mÏsÌc rozhodil mÏkkÈ paprsky po kvÏtin·ch, usedl jsem pod strom a p¯emÌtal jsem o p¯ÌrodnÌch jevech, mezi vÏtvemi jsem pozoroval roztrouöenÈ hvÏzdy t¯pytÌcÌ se jako ˙lomky st¯Ìbra na modrÈm koberci; zd·lky bylo slyöet nepokojnÈ zurËenÌ ¯ÌËky, jak zpÏvavÏ a Ëile plyne do ˙dolÌ. Kdyû se pt·ci ukryli mezi haluzemi, kvÏtiny zav¯ely svÈ kalichy a rozhostilo se nesmÌrnÈ ticho, zaslechl jsem v tr·vÏ öelest kroËej˘. Zbyst¯il jsem pozornost a spat¯il jsem mladou dvojici ubÌrajÌcÌ se smÏrem k mÈmu loubÌ. Muû a ûena se posadili pod strom tak, ûe jsem na nÏ dob¯e vidÏl, ale s·m z˘stal nevidÏn. MladÌk se nejd¯Ìve rozhlÈdl na vöechny strany, a pak jsem jej zaslechl promluvit: ÑPosaÔ se vedle mne, moje mil·, a naslouchej mÈmu srdci; usmÏj se, neboù tv˘j ˙smÏv je symbolem naöÌ budoucnosti; buÔ vesel·, neboù n·s ËekajÌ z·¯ivÈ dny, kterÈ se budou radovat s n·mi. M· duöe mne varuje, ûe v tvÈm srdci je pochybnost, a pochybnost v l·sce je h¯Ìch. Brzy budeö panÌ tÈto ohromnÈ zemÏ, na niû teÔ svÌtÌ tento kr·sn˝ mÏsÌc, brzy budeö panÌ v mÈm pal·ci a vöichni slouûÌcÌ i komornÈ budou poslouchat tvÈ rozkazy. UsmÌvej se, milovan· moje, jako se smÏje zlato z truhlic mÈho otce. MÈ srdce se vzpÌr· svϯit ti svÈ tajemstvÌ. »ek· n·s dvan·ct mÏsÌc˘ pohodlÌ a cestov·nÌ; cel˝ rok budeme utr·cet penÌze mÈho otce u modr˝ch öv˝carsk˝ch jezer, budeme obdivovat pam·tky It·lie a Egypta a odpoËÌvat pod posv·tn˝mi cedry libanonsk˝mi; sezn·mÌö se s princeznami, kterÈ ti vöechny budou z·vidÏt tvÈ öaty a öperky. Toto vöechno pro tebe udÏl·m; budeö s tÌm spokojen·?ì Za chvÌli jsem je spat¯il, jak se vracejÌ, a ölapali p¯itom na kvÏtiny, jako bohatÌ ölapou po srdcÌch chud·k˘. Jakmile mi zmizeli z oËÌ, zaËal jsem dÏlat srovn·nÌ mezi l·skou a penÏzi a rozbÌrat jejich postavenÌ v srdci. PenÌze! Zdroj neup¯ÌmnÈ l·sky; pramen faleönÈho svÏtla a ötÏstÌ; studnice otr·venÈ vody; zoufalstvÌ staroby! St·le jeötÏ jsem se potuloval rozlehlou pl·nÌ sv˝ch ˙vah, kdyû kolem mne proöla jin· dvojice, cel· otrhan· a vyhubl·, a usedla do tr·vy poblÌû mne; byl to mlad˝ muû a mlad· ûena,

ChalÌl Dûibr·n / Slzy a ˙smÏv

kte¯Ì opustili sv· skromn· zemÏdÏlsk· stavenÌ uprost¯ed blÌzk˝ch polÌ a uch˝lili se do tÈto svÏûÌ a lidupr·zdnÈ zahrady. Po nÏkolika minut·ch naprostÈho ticha jsem zaslechl n·sledujÌcÌ slova, kter· vyöla spolu se vzdechy z rozpraskan˝ch a vyprahl˝ch rt˘: ÑNeplaË, moje mil·; l·ska, kter· otvÌr· naöe oËi a zotroËuje naöe srdce, n·m m˘ûe darovat i poûehn·nÌ trpÏlivosti. UtÏö se, i kdyû musÌme jeötÏ poËkat, neboù jsme sloûili p¯Ìsahu a vstoupili do svatost·nku l·sky; a naöe l·ska poroste navzdory protivenstvÌm, neboù ty p¯ek·ûky chudoby, trpkost bÌdy a bolest odlouËenÌ sn·öÌme ve jmÈnu l·sky. J· budu bojovat s tÏmito obtÌûemi, dokud nezvÌtÏzÌm a nevloûÌm do tv˝ch rukou sÌlu, kter· ti pom˘ûe vöechno p¯ekonat a dokonËit ûivotnÌ pouù. L·ska ñ kter· je B˘h ñ bude hledÏt na naöe vzdechy a slzy, jako by to bylo vz·cnÈ kadidlo p·lenÈ p¯ed olt·¯em, a odmÏnÌ n·s silou. BuÔ sbohem, m· milovan·, musÌm jÌt, neû zapadne tento mÏsÌc, kter˝ mi dod·v· odvahy.ì »ist˝ hlas, v nÏmû se snoubily stravujÌcÌ oheÚ l·sky, beznadÏjn· trpkost touhy a pevn· sladkost trpÏlivosti, odpovÏdÏl: ÑSbohem, m˘j milovan˝.ì OdlouËili se a elegie na jejich setk·nÌ byla zduöena lkanÌm mÈho plaËÌcÌho srdce. PodÌval jsem se na d¯ÌmajÌcÌ p¯Ìrodu a s hlubok˝m porozumÏnÌm jsem objevil skuteËnost Ëehosi ohromnÈho a nekoneËnÈho ñ nÏËeho, co se ned· zÌskat û·dnou mocÌ, vlivem, ani koupit za penÌze. Ned· se to ani vyhladit slzami Ëasu nebo zahubit ûalem; je to nÏco, co nenÌ moûno objevit u modr˝ch öv˝carsk˝ch jezer ani v kr·sn˝ch pam·tk·ch It·lie. Je to nÏco, co nab˝v· sÌlu v trpÏlivosti, co roste navzdory p¯ek·ûk·m, zah¯Ìv· v zimÏ, s jarem rozkvÈt·, v lÈtÏ chladÌ jako p¯Ìjemn˝ v·nek a na podzim nese ovoce ñ objevil jsem L·sku.

VidÏnÌ Kdesi uprost¯ed polÌ, na b¯ehu k¯iöù·lovÈho pot˘Ëku, jsem spat¯il ptaËÌ klec, jejÌû vzhled prozrazoval, ûe ji vyrobil mistr. V jednom rohu leûel mrtv˝ pt·Ëek a ve druhÈm byly dvÏ misky ñ na vodu a na semenec, obÏ pr·zdnÈ. Stanul jsem tam v uctivÈm pohnutÌ, jako by si bezduch˝ pt·k a bubl·nÌ pot˘Ëku zaslouûily hlubokÈ mlËenÌ a ˙ctu ñ jako by si zaslouûily zkoum·nÌ a meditaci srdce i svÏdomÌ. Jak jsem se pono¯il do myölenek a pozorov·nÌ, zjistil jsem, ûe to nebohÈ stvo¯enÌ zem¯elo ûÌznÌ vedle vodnÌho proudu a hladem uprost¯ed ˙rodnÈho pole, jeû je kolÈbkou ûivota; asi jako bohatec, kter˝ uzav¯en ve svÈm ocelovÈm sejfu zmÌr· hladem uprost¯ed hromad zlaù·k˘. N·hle se p¯ed m˝m zrakem klec promÏnila v lidskou kostru a pt·k v lidskÈ srdce, jeû krv·celo z hlubokÈ r·ny, kter· vypadala jako ˙sta truchlÌcÌ ûeny. A z tÈ r·ny vych·zel hlas, kter˝ pravil: ÑJsem lidskÈ srdce, jsem vÏznÏm hmoty a obÏù pozemsk˝ch z·kon˘. V BoûÌm poli Kr·sy, na b¯ehu proudu ûivota jsem bylo uvÏznÏno v kleci z·kon˘ vytvo¯en˝ch ËlovÏkem. Uprost¯ed kr·snÈho dÌla stvo¯enÌ jsem zem¯elo v zapomnÏnÌ, neboù mi nebylo dop¯·no radosti svobody z BoûÌ hojnosti. Podle lidsk˝ch mϯÌtek vöe, co je kr·snÈ a co probouzÌ mou l·sku a touhu, je hanebnÈ; podle lidskÈho ˙sudku vöe, co je dobrÈ a po Ëem prahnu, je pouhopouhÈ nic. Jsem ztracenÈ lidskÈ srdce uvÏznÏnÈ v ohavnÈm ûal·¯i lidsk˝ch p¯Ìkaz˘, zakov·no v ¯etÏzech pozemskÈ moci, mrtvÈ a zapomenutÈ, neboù lidstvo, jehoû jazyk je spout·n a jehoû oËi nepoznaly slzy, se mi smÏje.ì Vöechna tato slova jsem slyöel a vidÏl jsem, jak vych·zejÌ z onoho poranÏnÈho srdce spolu se st·le tenËÌm pramÈnkem krve. JeötÏ vÌce toho zaznÏlo, avöak moje zarosenÈ oËi a pl·Ë mi znemoûnily, abych jeötÏ nÏco vidÏl nebo slyöel.

ChalÌl Dûibr·n / Slzy a ˙smÏv

PÌseÚ duöe V hloubi mÈ duöe dlÌ pÌseÚ beze slov pÌseÚ, kter· ûije v j·dru mÈho srdce. Nechce b˝t rozmÏlnÏna inkoustem na pergamenu; halÌ mou l·sku pr˘hledn˝m pl·ötÏm a plyne, avöak ne z m˝ch rt˘. Jak ûe ji zpÌv·m? BojÌm se, ûe se smÌsÌ s pozemsk˝m Èterem; komu ji m·m zazpÌvat? P¯eb˝v· v domÏ mÈ duöe, dÏsÌ se nevlÌdn˝ch uöÌ. Kdyû pohlÈdnu do svÈho vnit¯nÌho zraku, vidÌm stÌn jejÌho stÌnu; kdyû se jÌ dotknu koneËky prst˘, ucÌtÌm jejÌ chvÏnÌ. »iny m˝ch rukou chr·nÌ jejÌ p¯Ìtomnost stejnÏ jako jezero musÌ odr·ûet svit hvÏzd; mÈ slzy ji odhalujÌ jako kapky rosy odhalujÌ tajemstvÌ vadnoucÌ r˘ûe. Je to pÌseÚ sloûen· rozjÌm·nÌm, a otiötÏn· mlËenÌm, a stranÌcÌ se hluku,

a skl·dan· pravdou, a opakovan· v sn·ch, a pochopen· l·skou, a ukryt· probuzenÌm, a zpÌvan· duöÌ. Je to pÌseÚ l·sky. Coû by ji mohli zpÌvat Kain Ëi Ezau? Je vonnÏjöÌ nad jasmÌn; kter˝ hlas by ji dok·zal zotroËit? Je sv·zan· v srdci jako tajemstvÌ panny; kter· struna by se jÌ dok·zala rozechvÏt? Kdo se odv·ûÌ spojit bur·cenÌ mo¯e se zpÏvem slavÌka? Kdo se odv·ûÌ p¯irovnat ryk bou¯e ke vzdechu nemluvÚ·tka? Kdo se odv·ûÌ nahlas pronÈst slova urËen· jen srdci? Kdo z lidÌ se odv·ûÌ zazpÌvat nahlas pÌseÚ BoûÌ? (ukázka z knihy)

Edice Mozaika Chalíl Džibrán SLZY A ÚSMĚV K 1853, váz., asi 144 s., cca 158 Kč Ch. Džibrán se narodil v severolibanonském Bšarré roku 1883 v chudé rodině maronitských křesťanů. Ještě jako dítě odchází s matkou a třemi sourozenci do amerického Bostonu, kde záhy vychází najevo jeho kreslířský talent. Po několika letech strávených v Americe odjíždí Džibrán r. 1898 zpět do Libanonu, aby tu studoval arabskou literaturu. Za čtyři roky se vrací zpět do Ameriky: sestru již živou nespatří, jeho bratr a matka umírají zanedlouho. Od roku 1904 publikuje Džibrán arabsky. Jeho prvotina nese název Al-Músíqa; o rok později následuje trojice alegorií „Údolí nymf“, r. 1908 pak příběhy „Odbojní duchové“, za něž byl Džibrán exkomunikován z církve. Téhož roku odjíždí studovat do Paříže. Po návratu v r. 1912 vydává arabsky „Zlomená křídla“ (česky 1996), zčásti autobiografický příběh zklamané lásky. Džibrán portrétuje, maluje, vyvíjí politickou aktivitu na podporu své Turky okupované vlasti. Roku 1914 vydává „Slzy a úsměv“, r. 1918 vychází jeho první anglické dílo Madman, „Blázen“ (česky 1994). Džibrán žije intenzivním společenským životem, inspiruje se Nietzschem, teosofií, východní spiritualitou. Vydává další dílo v angličtině (The Forerunner, „Zvěstovatel“, 1920), zakládá s přáteli literární společnost, píše svého proslulého „Proroka“ (The Prophet, New York 1923, česky prvně 1932). Týž rok přinesl i další arabské dílo, „Nové a podivuhodné“, tři roky nato Džibrán vydává svazek paralel a aforismů nazvaný „Písek a pěna“ (Sand and Foam, 1926; česky 1998). Kolem roku 1928 se začíná zhoršovat jeho zdravotní stav, Džibrán se snaží přemáhat problémy alkoholem. Vydává své nejrozsáhlejší dílo „Ježíš, syn člověka“ (Jesus, Son of Man; slovensky 2005). V půli r. 1930 dává do tisku knihu The Earth Gods („Bohové země“, česky 1996), jejího vydání v následujícím roce se však už nedočká. 10. dubna 1931 umírá v newyorské nemocnici. Následujícího roku vychází posmrtně jeho „Poutník“ (The Wanderer, česky 2006) a o rok později druhá část zamýšlené trilogie o Prorokovi, „Zahrada prorokova“ (The Garden of the Prophet; česky 1990).

Chalíl Džibrán PROROK, ZAHRADA PROROKOVA K 1826, 144 s., 158 Kč

Abélard a Heloisa DOPISY UTRPENÍ A LÁSKY K 1639, 144 s., 148 Kč

S E Z N A M K N I H K U P E C T V Í , K D E N A KO U P Í T E K N I H Y N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D Knihkupectví Daniela Masarykovo nám. 101 Benešov Knihkupectví Kanzelsberger Palackého 96 Beroun Knihkupectví Oty Pavla Pivovarská 104 Beroun 1 Knihkupectví Academia Námestí Svobody 13 Brno Knihkupectví Cesta Rašínova 5 Brno Knihkupectví Barvič a Novotný Česká 13 Brno Knihkupectví Barvič a Novotný Masarykova 26 Brno Knihkupectví Kanzelsberger FUTURUM, Vídeňská 100 Brno Knihkupectví Kanzelsberger Josefská 2 Brno Portál Dominikánské nám. 8 Brno Knihkupectví Vašíček Ivo Sady 28. října 17 Břeclav 2 Knihkupectví Paseka Horáček Ladislav Hýblova 51 Česká Třebová Knihkupectví Beseda Na sadech 18 České Budějovice Knihkupectví Faber Tomáš U Černé věže 4 České Budějovice Knihkupectví Kanzelsberger Lannova 31 České Budějovice Knihkupectví Kanzelsberger Hroznová 17 České Budějovice Knihkupectví Kanzelsberger Prokopa Holého 15 Děčín IV

Knihkupectví „U Veselých“ Revoluční 71 Dvůr Králové Vysočina knihkupectví Havlíčkovo n. 180 Havlíčkův Brod Knihkupectví Z. Dvořáková Národní třída 21 Hodonín Knihkupectví Kanzelsberger Čs. armády 216 Hradec Králové Knihkupectví Kanzelsberger Dukelská tř. 3 Hradec Králové Knihkupectví Kanzelsberger Čelakovského 10 Hradec Králové Knihkupectví Kosmas Mánesova 781 Hradec Králové 2 Knihkupectví Pax Nám. 28. října 13 Hradec Králové Knihkupectví Bohuňková Dana Pod Strání 1129 Chrudim 1 Pohodové knihkupectví Filištínská 25 Chrudim 1 Knihkupectví, čajovna Kuba & Pařízek Masarykovo nám. 21 Jihlava Knihkupectví Kanzelsberger Panská 132/1 Jindřichův Hradec Knihkupectví Kanzelsberger OC Varyáda, ul. Kpt.Jaroše 31 Karlovy Vary Knihkupectví Kanzelsberger T.G.Masaryka 253 Kladno Knihkupectví J. Dočkálek Riegrovo nám. 133/65 Kroměříž Knihkupectví Kanzelsberger Vodní 61 Kroměříž

Knihkupectví U Stříbrného groše Palackého nám. 91 Kutná Hora Knihkupectví Fryč Pražská 14 Liberec 1 Karmelitánské knihkupectví U sv. Antonína Kostelní 9/7 Liberec Knihkupectví Jonáš Mírové nám. 15 Litoměřice Knihkupectví Paseka Smetanovo nám. 127 Litomyšl Krušnohorské knihkupectví Náměstí Míru 14 Litvínov 1 Knihkupectví Kanzelsberger OC Olympia, Jičínská 3 Mladá Boleslav Knihkupectví Alice Horová, Pavel Maur Palackého 26 Náchod Karmelitánské knihkupectví F. Procházky 101 Nová Paka Knihkupectví Dočkálek Jiří Křížkovského 14 Olomouc Knihkupectví Kanzelsberger OC City, Pražská 41 Olomouc Knihkupectví Kanzelsberger OC Haná, Kafkova 8 Olomouc Knihkupectví Velehrad Wurmova 6 Olomouc Knihkupectví U Minoritů Masarykova 39 Opava 1 Knihkupectví Academia Zámecká 2 Ostrava Librex Raisova 6 Ostrava Knihkupectví Kanzelsberger FUTURUM, Novinářská 6A Ostrava

Knihkupectví Kanzelsberger Dům knihy, Poštovní 3 Ostrava Karmelitánské knihkupectví Caritas Puchmajerova 10 Ostrava Knihkupectví Lejhanec Tř. Míru 65 Pardubice Knihkupectví Kanzelsberger tř. Míru 260 Pardubice Knihkupectví Kanzelsberger Nerudova 88 Písek Nava Dům knihy Nám. Republiky 17 Plzeň Knihkupectví Kanzelsberger Hypernova, Písecká 972 Plzeň Knihkupectví Kanzelsberger TESCO, Rokycanská Plzeň Knihkupectví u františkánů Františkánská 9 Plzeň Knihkupectví Úsvit Prokopova 19 Plzeň Kalich Jungmannova 9 Praha 1 Knihkupectví Academia Václavské náměstí 34 Praha 1 Knihkupectví Černá Labu< Na Poříčí 25 Praha 1 Knihkupectví Dobra Bednářová Celetná 32 Praha 1 Knihkupectví Bohumil Fišer Kaprova 10 Praha 1 Knihkupectví Kanzelsberger Orbis, Václavské n. 42 Praha 1 Knihkupectví Karolinum Ovocný trh 5 Praha 1

Knihkupectví U sv. Víta Hradčanské nám. 16 Praha 1 Knihkupectví Portál Jindřišská 30 Praha 1 Knihkupectví Seidl Štěpánská 26 Praha 1 Knihkupectví u Svatého Jindřicha Jindřišská 23 Praha 1 Neoluxor Václavské náměstí 41 Praha 1 Knihkupectví Kanzelsberger Dům knihy, Václavské nám. 4 Praha 1 Knihkupectví Nový Smíchov Plzeňská 8 Praha 5 Knihkupectví Kanzelsberger Zlatý Anděl, Plzeňská 344 Praha 5 Knihkupectví Letná Veverkova 16 Praha 7 Knihkupectví Kanzelsberger Zenklova 13 Praha 8 Knihkupectví Kanzelsberger OC Eden, U Slávie 1527 Praha 10 Knihkupectví Kanzelsberger Starostrašnická 56 Praha 10 Knihkupectví Sovíčková Marta náměstí T. G.Masaryka 15 Prostějov Knihkupectví Kanzelsberger Wilsonova 6 Přerov Knihkupectví Mária Olšanská Pražská 128 Příbram I. Knihkupectví Kanzelsberger Husovo nám. 34 Rakovník Knihkupectví Naděje Panská 25 Rychnov nad Kněžnou

Knihkupectví Trion Velké nám. 144 Strakonice Knihkupectví Kanzelsberger Velké nám. 215 Strakonice Knihkupectví Kanzelsberger OD Dvořák II., tř 9.května 2886 390 01 Tábor Knihkupectví Kanzelsberger Hypernova, Srbická 464 415 01 Teplice Knihkupectví Kanzelsberger 28. října 1 Teplice Knihkupectví Kanzelsberger Krakonošovo nám. 19 Trutnov Knihkupectví J. Demla Karlovo nám. 38 Třebíč Knihkupectví Trojan Kotlářská 1 Třebíč Kniha Českého Ráje Hluboká 280 Turnov Karmelitánské knihkupectví Mariánské nám. 200 Uherské Hradiště Dům knihy Portál Masarykovo nám. 35 Uherské Hradiště Knihkupectví Beran Revoluční 179 Ústí nad Labem Knihkupectví Kanzelsberger Masarykova tř. 24 Ústí n. L. Knihkupectví Archa Bartošova 12 Zlín Knihkupectví Kanzelsberger nám. Míru 2 Zlín Knihkupectví Veni Sadová ul. Zlín Knihkupectví Šemrincová Věra Kopečná 10/16 ŽLár nad Sázavou

V I N S T I T U T O C E RVA N T E S

Srdečně Vás zveme na knižní veletrh

jsme se setkali nad knihou Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století 5. dubna 2006 v pražském Instituto Cervantes proběhla prezentace knihy doc. dr. Josefa Forbelského Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století. Úvodní slova pronesli pan I. Abad Leguina, ředitel IC, a ing. Pravomil Novák, ředitel nakladatelství Vyšehrad. Mnohaleté dílo docenta Forbelského ocenil PhDr. Josef Čermák. Setkání proběhlo za přítomnosti J. E. velvyslanců Španělska a Argentiny, pánů Pedauyé a Fleminga. Oba se přimlouvali za brzký překlad knihy do španělštiny, aby pro svou závažnost mohla oslovit celý iberoamerický svět.

Svět knihy na Výstavišti v Praze, konaný ve dnech 4. 5. – 7. 5. 2006 Při příležitosti slavnostního předávání výročních cen nakladatelství Vyšehrad za rok 2005 se setkáme ve čtvrtek 4. 5. 2006 ve 13 hod. u stánku Vyšehradu (L 805, levé křídlo Průmyslového paláce). Oceněny budou knihy v kategoriích původní dílo, překlad a grafické zpracování. Přijďte se seznámit s autory těchto vynikajících prací. Na veletrh připravujeme také prezentaci knihy Josefa Forbelského ŠPANĚLÉ, ŘÍŠE A ČECHY V 16. A 17. STOLETÍ Setkání se koná v pátek 5. 5. 2006 v 12 hod. v Komorním sále v pravém křídle na balkoně v Průmyslovém paláci za účasti autora doc. J. Forbelského a dr. J. Čermáka. Poslední pozvání je na setkání s autory knihy ANARCHISMUS Svoboda proti moci Václavem Tomkem a Ondřejem Slačálkem. Diskuse nad knihou se bude konat v sobotu 6. 5. 2006 ve 12 hod. v Komorním sále v pravém křídle na balkoně Průmyslového paláce.

www. ivysehrad.cz Naše webové stránky přinášejí celkovou nabídku knih z nakladatelství Vyšehrad. Najdete tam jak knihy starší, tak i knihy, které právě vycházejí i které se teprve připravují. Ke každé knížce se na stránkách může vyjádřit i čtenář a napsat, jak se mu líbila nebo co mu v ní chybělo. Knihy si také můžete na internetu objednat, a to se slevou 15 %. V současné době na webu probíhá mimořádná akce „Chcete knihu za korunu?“. Navštivte naše stránky a uvidíte! S E Z N A M Z L EV N Ě NÝC H K N I H N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D NAJDETE NA

www.ivysehrad.cz ADRESA VAŠEHO KNIHKUPCE

Žebříček nejprodávanějších knížek z nakladatelství Vyšehrad za měsíc březen 2006 Beletrie, dárkové, kuchařky: 1. Jiřina Rákosníková, Jiří Pavlica a Hradišťan: Hrajeme si u maminky + CD 2. MUDr. Lenka Kejvalová: Výživa dětí od A do Z 3. Betty MacDonaldová: Vejce a já 4. Monika Vernerová, MUDr. Pavel Kohout: Bezlepková dieta 5. Chalíl Džibrán: Prorok Odborná literatura: 1. Josef Forbelský: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století 2. Milan Machovec: Česká státnost 3. Václav Tomek, Ondřej Slačálek: Anarchismus 4. Sergio Donadoni (ed.): Egyptský člověk a jeho svět 5. H. G. Pöhlmann, M. Stern: Desatero v životě židů a křesťanů

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380