VYŠEHRAD NAKLADATELSTVÍ PUBLISHERS LTD

VYŠEHRAD NAKLADATELSTVÍ

n

PUBLISHERS LTD.

VYŠEHRAD – EXPEDICE Bellova 352, 109 00 Praha 10 tel./fax: 271 961 380 [email protected]

čtení na podzim II I / 2 009

Rozhovory o knihách n Ukázky n Recenze n n Kompletní nabídka produkce na objednávkovém lístku n Seznam knihkupců, u kterých můžete koupit naše knihy n Nejprodávanější knihy v srpnu 2009 n [ 1 ] H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U

n

Mimo edice Yvetta Dörflová, Věra Dyková KAM SE V PRAZE CHODILO ZA MÚZAMI Literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti K 2016, váz., 240 s., 598 Kč Kavárna v domě na rohu třídy Na Příkopě číslo 1 a ulice Na Můstku byla dosti starobyle zařízena. Z prvního patra, kde byla umístěná, měl člověk skvělý výhled po celém Václavském náměstí až nahoru k Národnímu muzeu, které náměstí uzavíralo jako kulisa. K hostům Edisonky patřili mnozí literáti, Češi i pražští Němci. Z hlubin desítek let se mi zas všichni vynořují před očima, téměř nikdo z nich už není mezi námi: Franz Kafka, Franz Werfel, Otto Pick, Rudolf Fuchs, dr. Pavel Eisner, filozof Ladislav Klíma, kritik

Josef Kodíček, Ivan Olbracht, Antonín Macek, pak umělecký dorost maďarských emigrantů, kteří po porážce Maďarské republiky rad Bély Kúna uprchli do Prahy. Theodor Däubler často zajížděl do Prahy a vzbuzoval svou mohutnou postavou, dlouhým plnovousem a holí udělanou z kořenu nějakého stromu obzvlášť prapodivný dojem. Edisonka byla slavná kavárna, místo k výměně názorů a čítárna s mnoha, přemnoha novinami a časopisy, k jejichž čtenářům patřil i Max Brod a Johannes Urzidil. Ale ne že by se tu jen mluvilo, diskutovalo a četlo, také se tu často a pilně pracovalo, byla to inspirující kavárna. Michal Mareš: Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince (ukázka z knihy) Reklama na velkokavárnu Edison.

Dům byl v souvislosti s výstavbou trasy A pražského metra v roce 1973 zbořen a v letech 1976–1983 nahrazen novostavbou administrativní budovy ČKD od architektů Aleny Šrámkové a Jana Šrámka.

[2]

H I S T O R I E A L I T E R AT U R A F A K T U

Edice Historica Jarmila Bednaříková FRANKOVÉ A EVROPA K 1997, váz., 336 s., 348 Kč Svědectví legend, vytvářených kolem událostí r. 451 Ve franském období vznikalo anebo se v něm ze starších syžetů rozvinulo množství legend. Z jejich velkého počtu je tady samozřejmě možno vybrat jen určitý vzorek. Zaměříme se na zajímavé a mnohdy velmi ilustrativní legendy, jež vznikaly kolem vpádu Hunů do Gallie r. 451. Na okruh, k jehož vzniku přispělo mimo jiné jistě i to, že některá plenění a další krutosti válek, na nichž ve skutečnosti měli vinu Frankové, bylo potřeba připsat jiným pro tento účel vhodným barbarům. Dále se z důvodů určitého srovnání stručně dotkneme vyprávění o mučednících tzv. thébské legie, kteří měli zahynout v době pronásledování Diocletianova spoluvládce císaře Maximiana. Do děje legend, vážících se k určité historické události, podobně jako např. kdysi do děje homérských eposů, vstupují nadpřirozené síly. Tentokráte se událostí ovšem neúčastní božský aparát, ale aparát světců. Boží hněv stíhá město Mettis (Mety), na zásah prvomučedníka sv. Štěpána se ale navzdory hunskému plenění zachová jeho zdejší kaple. Biskup Auctor ze stejného města osvobozuje zajatce, mezi nimiž se sám nachází. Sv. Anianus zachraňuje Aurelianum (Orléans), Sv. Lupus město Tricasses (Troyes), sv. Genovefa Lutetii Parisiorum (Paříž), sv. Ursula Colonii Agrippinu (Kolín nad Rýnem). I hroby mučedníků mají stejnou apotropaickou funkci jako působení živých světců. Počátky vývoje legend, vznikajících kolem dění r. 451, spadají někdy již do 2. poloviny 5. stol. (případ Anianův), rozvoj můžeme pozorovat ve století následujícím. V legendách tohoto období nacházíme v podstatě stejné uznání zásluh přirozených i nadpřirozených – osvoboditel Gallie vojevůdce Aëtius je vážen podobně jako oslavovaní gallští biskupové, na druhé straně je však i předmětem působení zázraků. V podstatě se tu člověk, pokud sám nedosáhne kvalit světců, stává zejména objektem, na němž se projevuje vyšší vůle.

Jarmila Bednaříková STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ K 1939, váz., 416 s., 398 Kč

J. Bednaříková, A. Homola, Z. Měřínský STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ A VÝCHOD EVROPY Byzanc, Slované, Arabové K 1815, váz., 560 s., 468 Kč

Biskup Anianus Jedna z bezpochyby nejzajímavějších legend, které pozdní antika a raný středověk kolem hunského vpádu do Gallie vytvořily, vypráví o biskupu Anianovi z města Aureliana (dnešní Orléans na Loiře). Pevnost Aurelianum měla při Attilově tažení do Gallie klíčový význam, neboť hlavní obranná linie této části impéria nebyla v oné době už na Rýně, ale na Loiře. Osvobození Aureliana Římany a jejich spojenci znamenalo ve válce s Attilovým kmenovým svazem zásadní obrat. (Následoval po něm ústup Hunů zpět na sever a jejich porážka na Catalaunských polích.) Proto se k této události soustředila pozornost historiků i autorů legend. V r. 451 nestály sice proti sobě křesťanský a pohanský svět, jak to bývá prezentováno v některých méně kvalitních historických dílech; křesťané i v mnoho bohů věřící válečníci bojovali na straně Říma i v řadách Attilovy armády. Přesto však hunská pohanská oběť a věštění před bitvou na Catalaunských polích, jak je popisuje Jordanes, postavily v očích křesťanských spisovatelů celé hunské vojsko na stranu křesťanům nepřátelskou. Konflikt byl tedy ještě před převzetím této látky Franky velmi vhodným pozadím pro ukázku boje pravého a nepravého náboženství. Anianovými zásluhami o osvobození Aureliana se zabývala historická díla, nevyhýbající se užití legendárních prvků (Gregorius Turonensis, tak řečený Fredegar, Liber historiae Francorum) i legendy jako samostatný literární žánr. Na počátku vývoje anianovské legendy stojí však jako pramen pozdně antický vzdělanec a významný gallský církevní činitel Sidonius Apollinaris. Postoje tohoto Římana jsou velmi zajímavou ilustrací proměn myšlení muže, jemuž se dostalo tradičního vzdělání v pozdně antických rétorských školách a který posléze dosáhl významné kariéry v církvi. Dokonale ovládal antickou mytologii a rád ji ve svých dílech využíval. V panegyriku na císaře Maioriana popisuje boj s Vandaly s chutí a do nejmenších podrobností, podobných líčením Vergiliovy Aeneidy. Byl ctitelem politických a vojevůdcovských schopností, včetně lsti. (ukázka z knihy)

Zdeněk Kalista KAREL IV. A ITÁLIE K 1700, váz., 272 s., 328 Kč

Karel Schwarzenberg HERALDIKA K 1865, váz., 216 s., 368 Kč

Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

[3]

knížky, které nestárnou

Edice Historica

Šóhei Óoka OHNĚ NA PLANINÁCH K 1946, váz., 208 s., 248 Kč

Petr Charvát ZROD ČESKÉHO STÁTU 568–1055 K 1900, váz., 264 s., 268 Kč Zdeněk Kalista KAREL IV. Jeho duchovní tvář K 1929, váz., 248 s., 248 Kč Peter Schäfer DĚJINY ŽIDŮ V ANTICE Od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu K 1573, váz., 264 s., 258/129 Kč Tarthang Tulku (ed.) STAROVĚKÝ TIBET K 1899, váz., 376 s., 448/224 Kč

Pozoruhodná kniha japonského autora Šóhei Óoky je zasazena do roku 1944, kdy japonská armáda čelila americké invazi na Filipínách. Špatné zásobování, nedostatek léků i hmotné podpory přivedly ustupující japonské jednotky na pokraj vyčerpání i k naprostému morálnímu rozkladu. Vojáci se rozprchli do hor s vyhlídkou na smrt hladem nebo vlastní rukou, resp. k tomuto účelu přiděleným granátem, nechat se zajmout bylo dle kodexu japonské císařské armády nepřijatelné. Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na pokraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře. Šóhei Óoka (1909–1988) je jedním z vůdčích představitelů první vlny tzv. japonské poválečné literatury, která přinesla protiválečné postoje, psychologickou metodu a snahu o realistické zachycení skutečnosti. V roce 1932 absolvoval obor francouzského jazyka a literatury na Kjótské univerzitě. Od té doby se soustavně věnoval studiu a překládání francouzské literatury,

e-mail: [email protected]

zvláště Stendhala. V r. 1944 byl mobilizován a zúčastnil se těžkých bojů na Filipínách. Zážitky z filipínské fronty a ze zajetí ovlivnily rozhodující měrou jeho poválečnou tvorbu. Hned v r. 1946 napsal svou prvotinu Zápisky zajatce (Furjoki), z pozdějších prací uveďme: Leytské deště (Reite no ame), Polní nemocnice v San Jose (San Hose jasenbjóin) a Kronika bitvy o Leyte (Reite senki). Jeho nejznámější román Ohně na planinách (Nobi), v Japonsku vyznamenaný literární cenou, vyšel v mnoha vydáních a překladech a byl rovněž zfilmován.

Franz Werfel JEREMJÁŠ K 1834, váz., 512 s., 368 Kč Prostřednictvím strhujícího vyprávění ožívá před čtenářem svět starověkých říší. Ohniskem děje světového románu je Jeruzalém za dnů posledních izraelských králů a především osudy proroka Jeremjáše, jehož nejlépe vystihují slova samotného Werfela: „Tento prorok byl zvláštní citlivý člověk, který stál v krutém protikladu ke svému světu a době. Byl to plachý muž, kterého nezlomily ani zřejmé a diktátorské omyly této země. Neboť nebyl poslušen žádného jiného hlasu nežli hlasu Božího, jenž mluvil v něm a k němu.“ Werfelův myšlenkově bohatý román svou vytříbeností a hloubkou oslovuje čtenáře už desítky let a patří k pozoruhodným dílům světového písemnictví.

Kompletní nabídka na www.ivysehrad.cz

[4]


Edice Moderní dějiny Paul Krugman

jen o případovou studii, ale i návod, jak krizi řešit. Krugman je nejen analytik, ale i aktivista. Na rozdíl od některých ekonomů (patří k nim i prezident Václav Klaus), kteří sázejí na samoočistnou roli trhu a radí neznepokojovat se a nedělat vubec nic, bije nositel Nobelovy ceny na poplach. Americké Režisérský sestřih nové krize banky i celá ekonomika podle jeho mínění potřebují další Nositel Nobelovy ceny Paul Krugpeníze, a to včetně „dočasného znárodnění významné části man varuje před špatnými zvěstmi, finančního sektoru“. Ani konjunkturální balíček ve výši které posilují nedůvěru na trhu. 787 miliard dolarů, který Barack Obama naordinoval americké ekonomice, podle Krugmana stačit nebude. Kdo se chce dopátrat odpovědi na otázku, co způsobilo současnou hos- Oběd zdarma v době krize podářskou recesi, musí si nejprve zjistit, koho se ptá. Ekono- „Ze všeho nejhorší by bylo neudělat to, co je nezbytné, pouze mové se zatím shodnou na jediném – může za to stát. Dál už ze strachu, že kroky směřující k záchraně vypadají poněkud se ale ideologicky rozcházejí. Buď nedělal nic, nebo naopak ,socialisticky ‘,“ varuje autor, bytostně přesvědčený, že celý příliš mnoho. Prominentním mluvčím prvního tábora je pro- finanční systém je nutné reformovat od píky. Svět finančních fesor ekonomie z Princetonské univerzity a nositel Nobelovy institucí a jeho složité mechanismy se podle Krugmana bez ceny Paul Krugman. Nejnověji své teze oprášil v knize Návrat státní regulace (Evropská unie ji mimochodem letos na jaře ekonomické krize. Kdyby šlo o film, musela by dostat publiv důsledku krachu bank v západní Evropě nově zavedla) kace podtitul „režisérský sestřih“. Přesně tak se totiž označují neobejdou. „Duch doby a ideologie administrativy George tituly, které po několika letech distributor opět uvede na trh. W. Bushe chovaly k regulaci hlubokou averzi,“ připomíná Jejich délka většinou značně nabobtná, neboť do snímku Krugman jednu z příčin americké krize. Teprve až se bývají zařazeny nové scény. A režisér navíc sáhne k trochu finanční trh ozdraví, může přijít čas na to, abychom si uvědoprovokativnější interpretaci. Obdobnou strategii zvolil mili skutečnou hodnotu věcí, kterou zničily nabídky nejrůzi Krugman. Zmíněná knížka poprvé vyšla pod stejným titu- nějších levných úvěrů a výhodných nákupů za peníze, které lem v roce 1999 a věnovala se analýze asijské hospodářské lidé nemají a sotva budou schopni je kdy bankám vrátit. krize. Americký ekonom k ní na sklonku loňského roku doVhodné ponaučení z krize je tedy podle Krugmana nikoliv psal několik kapitol a s varovným epilogem ji vyslal do světa. striktně ekonomické, ale především mravní. O dopadech podnikání hedgových fondů a boomu rizikových půjček vedou Důvěra je nevyčíslitelná Nutno podotknout, že úspěšně. Potvrdilo se to, co prorokoval ekonomové, samotného Krugmana nevyjímaje, odborné spory. Slibovat nereálná zhodnocení je ovšem otázka nikoliv již před deseti lety. I když se ekonomika tváří zdravě a domácí produkt roste, přesto může vypuknout nová krize. Eko- ekonomická, ale etická. Základní pravidlo ekonomiky by tedy podle Krugmana mělo znít: „Oběd zdarma neexistuje.“ nomické modely na krizovou prognostiku nestačí. Hodnota Jinými slovy: nakonec účet někdo bude muset zaplatit. To kapitálu totiž podle Krugmana není jen v měřitelných makroekonomických ukazatelích, ale také v důvěře hráčů na o krizových letech zdaleka neplatí. „Ekonomika s příznaky trhu, která se těžko vyčísluje. Důvěra přitom funguje na prin- deprese je zajímavou přehlídkou situací, kdy oběd zdarma cipu zpětné vazby. Když ji budeme uměle vyžadovat tam, kde získat lze. Jen musíme přijít na to jak,“ píše autor. (recence Blahoslava Hrušky, Ekonom) není, systém se může zbortit. Mnohem zhoubnější než pokles NÁVRAT EKONOMICKÉ KRIZE K 2032, váz., 176 s., 238 Kč

důležitých měřitelných čísel je totiž podle autora šíření špatných zvěstí, které pocit nedůvěry na trhu ještě dále zesiluje. Krugman to popisuje na příměru k „vazbícímu“ mikrofonu. „Zachytí sebemenší šum, reproduktory ho mnohonásobně zesílí, zvuk zpětně zachytí mikrofon a ozve se pískot, který rve uši,“ píše. Právě příměry dělají z Krugmanovy knihy chytré čtení, kterému porozumí i ten, kdo z ekonomie zná jen opravdové základy z hodin občanské nauky. Příhodnost metafor má ale kolísavou kvalitu. Někdy jeho přirovnání vystihují podstatu problému (oběživo na příkladu rodičovského klubu a poukázek na babysitting), jindy se trochu lacině navážejí do ekonomů, kteří propagují opačné názory („globální centrální banka řízená Alanem Globespanem “). Další peníze bankám Obecně Krugmanovi sluší spíše kratší kapitoly, které se nerozpadají do šíře popisované otázky. Čtenáři jeho blogu (zčásti jde o glosy psané pro New York Times) vidí, že by se uživil i jako dobrý sloupkař, protože jako autor neztrácí smysl pro dobrou pointu. Titul Návrat ekonomické krize nenabízí jen pohled do doby, kdy problémy vznikaly. Nejde

Moisés Naím ČERNÁ KNIHA GLOBALIZACE K 1922, váz., 304 s., 348 Kč

George Soros NOVÉ PARADIGMA PRO FINANČNÍ TRHY Úvěrová krize 2008 a co dál K 2055, váz., 144 s., 218 Kč



[5]

Edice Moderní dějiny Marta Edith Holečková CESTY ČESKÉHO KATOLICKÉHO SAMIZDATU K 2031, brož., 224 s., 228 Kč Od událostí roku 1989 uplynulo letos dvacet let, a tak jako ubývá pamětníků tohoto přelomového historického okamžiku, přibývá mladých lidí, kteří o tzv. předrevoluční normalizaci vědí velice málo. V těchto souvislostech nicméně snad slyšeli o pojmu samizdat, specifickém normalizačním fenoménu, jímž se projevovala společenská angažovanost tzv. disentu, který významnou měrou přispíval k rozleptávání komunistického normalizačního režimu. Samizdat (termín je převzat ze sovětského Ruska) byl privilegovanou zbraní nového typu společenské angažovanosti projevující se respektem k legalitě, ale zároveň prokazující společenskou nekonformnost. Tato oblast zahrnující nejen beletristickou a básnickou tvorbu „nežádoucích“ autorů, ale také publicisticko-odborné texty nejrůznějšího typu, byla velmi složitě strukturována lidsky i lokálně. Nejznámější samizdatovou aktivitu u nás představovala patrně edice Petlice Ludvíka Vaculíka, dále Expedice Václava Havla a pak různé projekty okolo Charty 77. Mnohem méně známé jsou samizdatové aktivity náboženského typu, proto lze opravdu vřele uvítat publikaci historičky Marty Edith Holečkové s titulem Cesty českého katolického samizdatu 80. let, která nedávno vyšla v nakladatelství Vyšehrad (Praha 2009). M. E. Holečková ve své práci historicky analyzuje jednotlivé vydavatelské fáze katolického samizdatu a dokumentuje profil nejzávažnějších edic (Informace o církvi, Teologické texty, časopis pro mládež Čtení do krosny a další různé sborníky). Zároveň ukazuje na značný vliv tohoto samizdatu, jenž se obracel k mnohem širšímu publiku než samizdatová umělecká produkce a také nebyl tak úzce vázán na centrum, tj. Prahu či Brno, nýbrž zasahoval často i odlehlé regiony, v nichž byla aktivní farní společenství. Autorka neopomněla ani jednorázové akce typu petice Augustina Navrátila apod., vidí v nich jistou souvislost se samizdatem, zejména pokud jde o aktivizaci věřících. Zároveň si je vědoma značných znalostních mezer, zejména u mladší generace, a proto čtenáře seznamuje i s technickými problémy okolo samizdatových edic, s jejich realizací a kolportáží, což bylo často spojeno se značným rizikem, zejména na venkově. Autorčiným badatelským postupem byla metoda tzv. oral history, což znamená, že se obrátila na řadu účastníků samizdatových aktivit, hovořila s nimi a s jejich vzpomínkami nás seznamuje. Vznikla tak celá řada velmi cenných svědectví lidí, kteří mnohdy se značným osobním rizikem pečovali o evangelizaci společnosti uprostřed tristního komunistického „bezčasí“. Díky této práci máme opět o jedno bílé místo v historii české katolické církve méně, což je rozhodně nezanedbatelný přínos této knihy. (Recenze Jaroslava Meda, Katolický týdeník)


Prokop Tomek ŽIVOT A DOBA MINISTRA RUDOLFA BARÁKA K 2030, brož., 176 s., 218 Kč

Prokop Tomek OKRES NA VÝCHODĚ 196 0–1989 Občané a nejnižší článek Státní bezpečnosti na příkladu okresu Havlíčkův Brod K 1999, brož., 240 s., 228 Kč

František Emmert ROK 1968 V ČESKOSLOVENSKU K 1961, váz., 64 s., cena včetně CD 998/499 Kč František Emmert ČEŠI U TOBRUKU K 1983, brož., 208 s., 198 Kč Čím jsme starší, tím víc se snažíme hledat odpovědi – co a jak se vlastně stalo? V této knize se dozvíme, jakou komplikovanou anabází se českoslovenští vojáci dostali do severoafrického Tobruku. Po roce 1939 naši dobrovolníci emigrovali přes Polsko a dál přes Sovětský svaz. V roce 1943 někteří z nich měli to štěstí, že se dostali do Velké Británie. Předtím však prožili formování 11. pěšího praporu, který se přesouval přes Sýrii, Palestinu a Egypt do libyjského Tobruku. Tam se spojil s Brity, Poláky a dalšími protihitlerovskými silami. Významné přístavní město totiž bylo obklíčeno německými silami Afrikakorps. Čteme o vytrvalosti i beznaději, šílené únavě i odhodlání a především o opovržení brutální přesilou. Důležitost této knihy podtrhuje i historický komentář a historiografický popis bitvy. Nedávno měl v našich kinech premiéru český film režiséra Václava Marhoula, který také toto období II. světové války připomíná. Tam je zmíněn i historický fakt, na který vzpomíná i velitel 11. praporu ppl. K. Klapálek – že někteří českoslovenští vojáci byli nesnášenliví vůči Židům. Film však není „vlastivědný“ a zaměřuje se na motivy jednání jednotlivých vojáků. Ohlas na tento film byl mezi veterány velmi kladný – což dokazuje jejich korespondence s režisérem Marhoulem. (Recenze šeb, Český dialog)


[6]


Edice Velké postavy českých dějin Jiří Štaif FRANTIŠEK PALACKÝ Život, dílo, mýtus K 2036, váz., 400 s., 388 Kč Palacký patří k těm šťastnějším postavám naší národní minulosti, které nikdy nezmizely z obzoru, nikdy nebyly odsunuty na kolej zapomnění. Přesto je každý nový pokus o zmapování jeho života a díla záslužný, protože vždy odhalí kousek něčeho skrytého, doposud nevýrazného. Navíc se mění i optika, z osoby, u níž měla význam i podoba, mluva, gestikulace, duchaplnost a šaramantnost, se stále více stává symbolická kapacita. Jiří Štaif se Palackým zabývá léta, má načtenu zásadní literaturu k tématu. I proto svůj výklad nezaměřuje jen na běh Palackého života a vývoj jeho díla – i když v tom pochopitelně spočívá podstata jeho monografie. Zkoumá ale také zrod a bujetí mýtu o Otci národa (což byl titul, který se podařilo vydobýt jen a pouze jemu, aby se tak ocitl ve společnosti Otce vlasti Karla IV. a prezidenta Osvoboditele TGM) i všechny pozdější názorové hrátky kolem Palackého, přihlašování se i distancování, vymezování se vůči Palackého odkazu. Pozoruhodně mu přitom slouží nejen závažné texty, ale třeba i výtvarné ztvárnění Palackého na bankovkách či dobový kreslený humor. Oproti předchozímu bádání dává Štaif o něco větší důraz na prameny z bezprostředního okolí Palackého – například na zápisníky jeho vnučky či rukopisný deník Josefa Kalouska. Neznamená to však, že by pohled do intimního soukromí převážil. Autor poctivě vyvažuje všechny stránky, všechny aspekty. V úvodu se hlásí k tzv. etnosymbolismu, který, řečeno s autorem, reinterpretuje symboly, mýty, historickou paměť, hodnoty a tradice své etnické „prehistorie“. (recenze Ivana Matějky, Literární noviny)

Tomáš Knoz KAREL STARŠÍ ZE ŽEROTÍNA Don Quijote v labyrintu světa K 2011, váz., 368 s., 348 Kč

Zdeňka Hledíková ARNOŠT Z PARDUBIC Arcibiskup, zakladatel a rádce K 1971, váz., 352 s., 328 Kč

Robert Sak JOSEF JUNGMANN Život obrozence K 1947, váz., 320 s., 298 Kč V literární práci Jungmann nikdy neimprovizoval, ale volil postup krok za krokem. Vyznačoval se spíše pílí než oslňující bravurou. Proto se jeho nadání nejvíc otisklo do překladů a Slovníku, původně zamýšleného jako pomůcka k přebásnění Miltonova eposu. Jakmile se odhalily propastné mezery v českém vědeckém názvosloví, stal se Slovník česko-německý přípravným činem pro zamýšlenou českou encyklopedii. Byl však mnohem víc – po zkáze Komenského slovníku prvním thesaurem českého jazyka, zahrnujícím celou slovní zásobu, mluvený i psaný jazyk, nový i starý, básnický, prozaický, odborný, nářečí, slangy, obecná slova i vlastní jména. Jakže to Jungmann vetknul do první věty předmluvy ke svému životnímu dílu? „Slovník národního jazyka náleží mezi první potřebnosti vzdělaného člověka.“ Existence lexika vyhovujícího nárokům literatury a vědy byla jednou z podmínek bohaté tvorby. Z tohoto vědomí vznikal a pro rozmach a vývoj slovní zásoby spisovné češtiny měl stejně zásadní význam jako Dobrovského Lehrgebäude pro ustálení mluvnické formy. O potřebě takového slovníku uvažoval Dobrovský již od roku 1779 – to bylo Jungmannovi šest! –, ale nevěřil, že bude v dohledném čase zpracován. Jakési přípravy konali kancléř Nového Města pražského Jan Zeberer, František Faustin Procházka, František Martin Pelcl, Václav Matěj Kramerius i Dobrovský sám. Slovníky pak vydali Karel Ignác Thám, František Jan Tomsa a Josef Dobrovský. Nikomu z těch, jejichž jména tu právě figurovala, se práce na slovníku nestala celoživotním údělem. K tomu našel odvahu jediný muž, nadaný smyslem pro tichou pracovitost, kterou tak obdivoval u českých evangelíků. Právě ona to byla, čím tkvěl ve svém češství, ale na rozdíl od průměrných Čechů neumdlévající a vytrvalý, vlastnost zděděná snad po dávných německých předcích. (Byl i v tom obrazem Čechů promíšených německou „krví“?) V Zápiskách čteme, jak si po příchodu do Litoměřic dělal pro budoucnost „všeliké pěkné plány“, ze kterých ale nic nebylo, protože „něco docela jiného rozdělal, co jen pomůckou mi k onomu býti mělo – totiž Slovník. Překlady moje a maličkosti semtam tištěné měly býti cvičením slohu, k většímu původnímu dílu připravujícím; ale zmnožené práce ouřední v Praze, přibývající věk a jiné okolnosti způsobily, že jsem vyjma Historii literatury a Slovesnost na jednom díle, totiž Slovníku, přestati musel“. V korespondenci s Antonínem Markem se o pracích na Slovníku prvně zmínil v dopise z konce roku 1808. Ale jak vzpomínal v předmluvě, počal už osm let předtím pro vlastní potřebu doplňovat nedávno vydaný Tomsův slovník výrazy, které sebral nebožtík Pelcl, a přitom zjistil, že jinak pilný Tomsa zdaleka nevyčerpal ani svůj hlavní pramen, Veleslavínův čtyřjazyčný slovník. Zkušenosti z překládání, kdy nemohl najít potřebné české ekvivalenty, ho přiměly k tomu, aby v načatém díle pokračoval, i když spíše zamýšlel pomoci Františku Faustinu Procházkovi, od nějž očekával „dokonalý slovník“ a byl ochoten předat mu, co sám sebral. Jenomže Procházka ke konci roku 1809 zemřel, a tak nezbylo, než aby se spolehl sám na sebe. (ukázka z knihy)



[7]

Edice Kulturní historie Caesarius z Heisterbachu

k obrazům a plastikám. Sbírku nejzajímavějších exempel shromáždil ve 13. století cisterciácký mnich Caesarius z Heisterbachu. Tento jeho soubor se nyní dočkal českého překladu VYPRÁVĚNÍ Jany Nechutové a vydalo ho nakladatelství Vyšehrad pod náO ZÁZRACÍCH zvem Vyprávění o zázracích. Všem obdivovatelům doby Středověký život vrcholné gotiky nabízí příběhy, které se občas čtou se stejným v zrcadle exempel zaujetím jako povídky od Giovanniho Boccaccia. Místo ženy K 2034, váz., 368 s., 398 Kč je však v představě Caesaria pokušitelem ďábel, který neExempla byla ve středověku speciálúnavně čeká, až se projeví slabé stránky lidské povahy. Caením literárním žánrem, krátkým sarius mj. komentoval svými „příklady“ i dobové politické vyprávěním ze života s mravním události. Právě on zaznamenal vyjádření opata Arnolda, veponaučením, které používali jako litele křižácké výpravy proti katarům na jihu Francie, který příklady ctností a neřestí kazatelé po dobytí francouzského města Béziers rozhodl o osudu jeho při proslovech k obecnému lidu. Exempla se často citovala obyvatel slovy: Pobijte je všechny, on si už Bůh na nebesích v literatuře a nejednou posloužila umělcům jako inspirace vybere ty své. (Recenze Petera Kováče, Právo)

Craig Wright LABYRINT A BOJOVNÍK Symboly v architektuře, náboženství a hudbě K 1980, váz., 344 s., 398 Kč Překladatelka knihy Michaela Ponocná obdržela za překlad této knihy výroční cenu nakladatelství Vyšehrad za rok 2008. Labyrintový tanec v katedrále v Chartres? Domněnka je pro duši někdy uspokojivější než doložitelná skutečnost – fascinující náznak umožňuje historické představivosti svobodnější pohyb. To je i případ tance v bludišti v katedrále v Chartres, kde jsou důkazy na rozdíl od Auxerre a Sens spíše podnětné než nevyvratitelné. V Chartres se jediná narážka ohledně využití labyrintu před sedmnáctým stoletím opět vztahuje k velikonoční liturgii, konkrétně k večerní bohoslužbě na Velikonoční neděli. Velikonoční týden, začínající Velikonoční nedělí, představoval radostné období, které nemělo daleko k neukázněnosti. Po přísné postní době se duchovní „utrhli“ – stejně jako dováděli na Svátek bláznů, jenž se slavíval ve středověku po Vánocích a spočíval v imitování církevních představitelů – a v závislosti na zvyklostech daného kostela se s potěšením věnovali míčovým hrám, předchůdci dnešního tenisu a házení pilotou. Zřejmě není potřeba říkat, že se církevní autority proti takovémuto nevhodnému chování bouřily, většinou však marně. V Chartres se na velikonoční oběť rychle zapomnělo kvůli velikonočnímu zlořádu hry v kostky. Na Velikonoční neděli odpoledne dostal každý kanovník pět sous, jež mohl prosázet v kanceláři pokladníka, tedy alespoň do poloviny čtrnáctého století, kdy v záležitostech církve zavládla větší přísnost. Roku 1354, 1363 a pak ještě v roce 1366 kanovnická kapitula opakovaně vydala výnos (což dokazuje, jak byla tato starobylá tradice hluboce zakořeněná), že pro příště má každý kanovník obdržet pět sous pouze v případě, že se zúčastní kázání na téma Kristova vzkříšení, předneseného z kazatelny nacházející se uvnitř kostelní lodi hned vedle bludiště.


O Velikonoční neděli odpoledne se prováděly i jiné speciální rituály. Za prvé, během odříkávání večerních modliteb sešli mladí duchovní dolů ze svých míst v kněžišti, svlékli si fialová roucha a zůstali jen v bílých rochetách, načež se vrátili a zůstali stát pohromadě uprostřed uličky mezi lavicemi. Vedoucí sboru (subkantor) pak spustil skvělé responsorium Toto je den, který učinil Hospodin (Haec dies quam fecit dominus); mladší duchovní stojící uprostřed tančili a zpívali verš Židé nyní říkají (Dicunt nunc Judei), čímž připomínali nevěřícnou reakci židů na události u hrobu. Ústřední skupina zpěváků a tanečníků se označovala výrazem chorea, jenž se, jak jsme již viděli, používal už od starověku pro kolový tanec. Chartreské procesí zanedlouho opustilo oltářní prostor a zamířilo k baptisteriu v jižní části krypty, kde se odříkávaly orace. Při návratu od křtitelnice do presbyteria duchovní zpívali zdlouhavou antifonu Já jsem alfa i omega (Ego sum alpha et omega), která připomíná, že všechen život začíná a končí Bohem. Tentýž program – večerní bohoslužba v kněžišti, procesí ke křtitelnici v kryptě, návrat k večerní pobožnosti v oltářním prostoru – pokračoval v Chartres v následujících dnech velikonočního týdne každé odpoledne. Tohle všechno tvořilo nedílnou součást chartreských obřadů přinejmenším od dvanáctého století. V roce 1215 již bylo v podlaze katedrální lodi pochopitelně umístěno bludiště. Můžeme jen spekulovat, zda se od té doby duchovní vydávali v tomto okamžiku Velikonoční neděle do labyrintu, avšak podle výnosu kapituly z roku 1452 se to zdá pravděpodobné. Tanec a dokonce i křik nižšího duchovenstva se o velikonočním odpoledni podle všeho začínaly vymykat kontrole, a to v kněžišti stejně jako v chrámové lodi, a považovalo se za nezbytné, aby se zachovávalo větší dekorum. Dokument začíná stručným obsahem ve francouzštině („Zákaz tance a jakýchkoli slovních sporů během Velikonoc a velikonočního týdne“) a pak pokračuje latinsky: Kapitula vyhlásila, stejně jako to učinila již dříve, že propříště nesmějí kaplani ani jiní členové sboru a duchovenského stavu chartreské katedrály během bohoslužby ve formě tance [servicio faciendo in chorea] pokřikovat jeden na druhého [verberare], jako se to obvykle dělá o Velikonocích a během velikonočního týdne v lodi a chóru i jinde, vzhledem k nestoudnosti a hanbě, k níž to tradičně vede. (ukázka z knihy)


[8]

FILOSOFIE A TEOLO GIE

Edice Teologie Karl Rahner, Herbert Vorgrimler TEOLOGICKÝ SLOVNÍK K 1991, váz., 496 s., 498 Kč Farizeové (hebr. = oddělení) židovská strana v době Ježíšově (odpůrci saduceů), jež podporovala národní zájmy, byla nepřátelská vůči cizincům, morálně přísná, věrná dodržování zákonů, přísně respektující též pobiblickou tradici. Kde negativní stránky této strany vytvoří absolutní pevný systém, vzniká to, co se nazývá farizeismus (farizejství), proti čemu bojoval Ježíš a co za všech dob vystupuje jako nedostatek každého (právem) institucionálně se konkretizujícího náboženství: zpovrchnění náboženství, kult litery zákona při nepochopení jeho ducha, převaha morálněteologické kazuistiky a především onen „oprávněný nárok na základě skutků“, při němž se člověk domnívá, že může vykonstruovat jím samotným zúčtovatelný dobrý vztah k Bohu (jde vlastně o určité „sebevykoupení“), autonomně vykonanými vlastními skutky udělat z Boha dlužníka, který musí odměnit to, co nebylo jeho vlastní milostí. Takový postoj pak může vést k vlastní domýšlivosti a pokrytectví. Ježíš takovýto farizeismus radikálně odmítá; Pavel, bývalý farizej, teologicky rozpracovává absolutní neslučitelnost legalistického nároku na základě skutků s křesťanstvím (Řím, Gal; srov. Mt 5,20; 6,1–6.16; 12,1–14; 15,1–20; 23,13–36; Lk 18, 9–14).

Jaroslav Vokoun POSTKRITICKÝ PROUD V SOUČASNÉ ANGLOAMERICKÉ TEOLOGII K 2038, brož., 304 s., 288 Kč První česká původní studie o přínosu významných současných teologů k aktuálnímu otázce „jak dělat teologii dnes“.

Gramatiky koncipované v příbězích Mít „gramatiku“ nebo „pravidla“ zní možná mnohým uším abstraktně a opět jako formální předpis, snad také ve sporném smyslu jako „poslušnost“. Avšak zde jde – i u pravidla „sola fide“ nebo „Miluj svého bližního“ – o pravidla, která jsou nám předávána v příbězích a prostřednictvím příběhů, které obsahuje kánon Písma. Například jeden z příběhů, který vždy nechával teologickou etiku hledat svou gramatiku, je příběh o bohatém muži, který se Ježíše ptal, co má dělat, aby dosáhl věčného života. A Ježíš mu odpověděl: „Prodej všechno, co máš, a následuj mne.“ Tím už není v zorném úhlu žádná etika, jejímž předmětem je úsilí o dobro, ale etika, která se ptá, jaký je příběh, který Bůh zamýšlí s Ježíšem a se mnou. Tak vycházíme – s takovýmito příběhy – vždy také z textu, v němž je vyjádřeno v řeči, co vytváří naše „náboženství“. „Náboženství“ se tedy jeví jako jazykově pojaté náboženství, k němuž od počátku patří, že je ve své jazykové podobě předáváno a vyučováno dále. Každý příběh se stále znovu JHVH [čtyři souhlásky (tetragram) označující v hebrejské vypravuje a interpretuje, ale zůstává příběhem, na který se Bibli Boží jméno. Jelikož se z úcty toto jméno nevyslovovalo, odvoláváme. Nikdy není nahrazován jiným příběhem. není známa ani původní výslovnost tetragramu. V hebrejV tomto příběhu nalezneme základní linie, gramatiku, kterou štině se místo toho vyslovuje většinou adonaj (Pán). Řecký se řídí další mluvení, učení a život. Tak se zpřítomňují připřeklad Starého zákona (Septuaginta) nahradil tetragram kázání, pravidla a příběhy, např. – paradigmaticky – v příběslovem kyrios (Pán) a v této tradici pokračovaly i další hu o milosrdném Samaritánovi přikázání „Miluj svého překlady (Vulgata: Dominus, anglické překlady: the Lord, bližního“. Tuto gramatiku nenesou dále všeobecné názory, německé: der Herr). V češtině se tetragram nahrazuje starokteré by tam byly obsaženy, ale tento příběh, který se stále bylým slovem Hospodin.] znovu vypravuje. Obsahuje pravidlo, že bližní je ten, s kým JHVH není z hlediska etymologicko-exegetického ani vlastní se právě setkáváš v jeho nouzi, kterému běžíš přes cestu. jméno v tom smyslu, že by odkazovalo na nějaký objekt, ani Tomu se nemůžeš vyhnout. To je láska k bližnímu, ne postoj, označení nějaké vlastnosti či vztahu, nýbrž označuje základ který si nosíš s sebou nebo nějaká morální dispozice. Předspásného dění, vyznávaný s díkůčiněním a chválou. Jeho pokládá se při tom, že se osvobodíš pro tuto pozornost. Příběh literární vysvětlení bylo podáno v nejstarším biblickém o milosrdném Samaritánovi vypráví o tom, co se přihodilo vyprávění o exodu. Jelikož vyjádření jeho jména („Já jsem, Samaritánovi a jak se stal bližním tomu, kdo trpěl nouzí. který jsem“, Ex 3,14) shrnuje ve zkratce osvobozující spasiGramatika této etiky nespočívá v otázce, kdo je naplněn telné jednání Boží vůči jeho národu a ujištění o nedisponova- touto láskou k bližnímu, ale kdo se nechá k této lásce povolat telné, ale stále blízké a pomáhající přítomnosti Boha, je mož- a pohnout. no je vyložit spíše narativním než ontologickým způsobem: Tak obsahují biblické příběhy „gramatiku“ života, která se vyprávěné dějiny objasňují historicky stálou identitu toho, utvářela v životě s Bohem. Tak jsou vypravovány, aby se o němž pojednávají, a on sám je zárukou jejich pravdivosti. v nich pokračovalo v dalších příbězích s toutéž gramatikou. Tak jsou vždy novým základem poznání, že Bůh exodu – (ukázka z knihy) i za změněných podmínek historické zkušenosti – jedná jako osvoboditel. (ukázka z knihy)



[9]

Edice Dějiny idejí Frances Yatesová GIORDANO BRUNO A HERMETICKÁ TRADICE K 1966, váz, 536 s., 498 Kč

(Pico della Mirandola), jejíž vliv v 16. století a zejména právě u Bruna zkoumá druhá, hlavní, třetina knihy. Giordano Bruno je zde, proti všem tehdejším zvyklostem (kniha vyšla prvně roku 1964), interpretován zcela v rámci hermetické a magické renesanční tradice; z ní Giordano Bruno a hermetická autorka interpretuje také Brunovo „umění paměti“, tradice je snad nejproslulejším jeden z významných prvků jeho myšlení, jemuž o dva dílem známé britské historičky roky později věnovala samostatnou publikaci. Poslední Frances A. Yatesové. Autorka, část knihy osvětluje další pokračování tradice „Herma která si svou odbornou prací Trismegista“. V rozsáhlém portrétu se tu objevuje získala vícerá ocenění, v něm Tommaso Campanella, autor slavného utopického zúročila svá dlouholetá intenpojednání o Slunečním státě, jenž z Bruna čerpal. Camzivní studia evropského myšlení bridgeští platonikové H. More a R. Cudworth nebo 15. až 17. století. Nejde o úzce zaměřenou brunovskou anglický hermetik Robert Fludd představují různé remonografii, nýbrž spíše o osobitou perspektivu akce na zpochybnění „Hermova“ stáří I. Casaubonem. duchovních dějin mezi pozdní antikou a novověkem. Právě Fluddovy polemiky s Keplerem, Descartem či Před čtenářem se zde otvírá široký průhled do myšlen- Mersennem, s nastupujícím ryze matematickým viděkového světa italského filosofa 16. století, jenž – tvrdívá ním světa a s novou vizí vědy tvoří pozoruhodný závěr se – byl pro svou filosofickou pravdu o nekonečnosti celého, dnes již klasického líčení. Vzdor létům, jež vesmíru a nespočetném množství světů ochoten zemřít uběhla od jeho prvního vydání, i vzdor některým dílna hranici. Yatesová, která jako skvělá autorka dokáčím kritikám je to podání stále živé a podnětné. Konečzala těžký obsah odít lehkou literární formou, počíná ně se dostává do rukou i českému čtenáři. své dlouhé líčení v pozdní antice, u tzv. hermetických Frances Amelia Yatesová (1899–1981), nositelka řádu spisů. Ty podle ní tvoří klíč k idejím florentské renebritského impéria, působila řadu let na Warburgově sance 15. století, jež ovšem jejich autora mylně považo- institutu při Londýnské univerzitě. Zabývala se renevala za současníka Mojžíšova, ba za jeho předchůdce. sanční a raně novověkou filosofií, zejména v kontextu Na tyto texty navazuje tradice „přirozené magie“ novoplatónských, hermetických a „okultních“ myšlen(Ficino), respektive „nebeské a kabalistické magie“ kových proudů.

Edice Krystal Jean-Paul Sartre EXISTENCIALISMUS JE HUMANISMUS K 1619, brož., 112 s., 138 Kč

Martin Buber TEMNOTA BOŽÍ K 1519, brož., 104 s., 158 Kč

Martin Buber, jeden z největších Slavný text známého francouzjudaisticky orientovaných náboského filosofa a spisovatele poženských myslitelů minulého skytuje skvělý vhled do povahy století, zaujal naši veřejnost již jednoho z nejvlivnějších před lety svou knihou Já a Ty. myšlenkových směrů 20. století. V předkládaném eseji se zamýšlí Srozumitelně a stručně, místy v duchu své personalistické snad až lapidárně zde Sartre nafilosofie nad vztahem člověka stiňuje, oč existenciálním myslik Bohu a staví se polemicky telům jde. Ke slovu přicházejí k dobovým myšlenkovým proutémata jako úzkost, svoboda dům, např. k Jungovi či Heidegvolby, morálka, zodpovědnost, svědomí, Bůh a mnohá gerovi. Výsledky svého uvažování vykládá jasným, pro další. Tento text z roku 1945 je svého druhu „manifeskaždého vzdělance přístupným jazykem. tem“ existencialismu a jako takový patří bezesporu k základním filosofickým textům vůbec. Překlad zahrnuje i Sartrovu diskusi s filosofem P. Navillem a je doplněn doslovem Petra Horáka, který celé dílo zasazuje do historických souvislostí.



[ 10 ]


Edice Světová náboženství Jiří Hoblík PROROCI, JEJICH SLOVA A JEJICH SVĚT K 2004, váz., 520 s., 498 Kč Hebrejskou bibli neradno číst jako příručku o historii a o reáliích starého Izraele. Na to je příliš mnohovrstevná. Bylo by rovněž nesprávné její význam redukovat na pouhý podklad judaistické či křesťanské náboženské nauky. Na to je zase dosti svébytná. Zároveň je zapotřebí odmítnout i vulgární představu snůšky pověr či ideologií. Na to je příliš bohatá a košatá; mnohé nesděluje „zdarma“. Zkusme se tedy tázat odjinud: vezměme hebrejskou bibli jako v dějinách rozkošatělou náboženskou literaturu, vůči níž se nemůžeme stavět do nadřazené, přezíravé pozice, ale vůči níž bychom měli být trpělivými čtenáři, kteří jsou si dobře vědomi toho, že neporozumí hned a zdaleka všemu. Podobně můžeme ostatně přistupovat k védským hymnům, spisům mystiků a mnohým jiným dílům. Důležité na hebrejské bibli je při tom všem, co říká, že nás spojuje s různými epochami a zejména pak s historickými Hebrejci, semitskými obyvateli Palestiny, kteří žili v davidovské říši a posléze v království izraelském a judském, později v judské provincii, a jimž tradice propůjčila výraz v představě dvanácti kmenů Izraele. Do jejich dob se vlastníma nohama nedostaneme. Ale můžeme vstupovat do díla, které z oněch dob vzešlo a které jejich – pro nás dávnou – kulturu reprezentuje, když už k minulému vůbec můžeme mít vztah jen prostřednictvím jeho reprezentací.

O tento zřetel se chce opírat tato kniha, zamýšlená jako úvod ke studiu profétie, zejména hebrejské. V jejím případě chceme prostředkovat určitý, přitom komplexně pojatý díl biblistického zkoumání, který na sebe klade konkrétní nároky, a přitom si netroufá obsáhnout v úplnosti předmět svého zájmu. Vlastní život hebrejského světa nemůžeme nahradit a jeho odkaz nesmíme rušit ani zastírat. Vzhledem ke genezi této knihy je třeba zdůraznit, že naším záměrem není předkládat učebnici. Spíše soubor příležitostí k případnému dalšímu detailnímu studiu. Na zahraničních teologických fakultách se jako dílčí obor či jako „těžisko bádání“ ustálilo zkoumání proroků, pro jehož cizojazyčná označení (srv. něm. „Prophetenforschung“) si dovoluji navrhnout ekvivalent profétologie. Moderní odbornou profétologii rozvinuly zejména německé protestantské fakulty spolu s nizozemskými a skandinávskými, k nimž se přidala také pracoviště v dalších zemích, zvláště britská a severoamerická. V této souvislosti zdůrazněme, že profétologie si v kontextu starozákonní biblistiky zjednala jistý, rozhodně ne však nepřátelský odstup vůči přímému teologickému zájmu, který v nereflektované samozřejmosti, dobré víře, ale i v dogmatické zarputilosti biblistiku příliš předznačoval. Nicméně biblistika komunikovala a komunikuje s jinými humanitními obory, a tak je otevřena novým a dalším otázkám a metodám. Do jisté míry se začala o profétologii zajímat rovněž religionistika a kulturní antropologie, zkoumající rovněž jevy novější doby napříč kulturami. Z toho můžeme nakonec vyvozovat, že profétologie může vést k nové formulaci teologických otázek a zároveň může obohacovat religionistiku. (ukázka z knihy)

Simon Philip De Vries ŽIDOVSKÉ OBŘADY A SYMBOLY K 2018, váz., 304 s., 298 Kč

zkreslené informace, je její české vydání nesmírně užitečné a záslužné. Autor v hutném, informačně bohatém textu probírá snad vše základní, co k judaismu patří: popis synagogy a její význam včetně prorockých knih, čestných úřadů, požehnání či kázání, trojí znamení (na dveřích, na čele a na paži, Nakladatelství Vyšehrad vydalo na oděvu), vše kolem šabatu a vysokých svátků (Nový rok, dev edici Světová náboženství knihu set dní pokání, Kol nidrej, Den smíření), svátky a slavnosti Židovské obřady a symboly, jejímž (Svátek stánků, Chanuka, Purim, Pesach, Seder a další), autorem je nizozemský rabi a nadpostní dny, jídelní předpisy (košerování, problematika nášený sionista Simon Philip de Vridobí a další), znamení smlouvy, prvorozený syn, manželství es (1870–1944; zahynul v koncentvčetně obřadu sňatku a svatební hostiny, levirátní manželračním táboře Bergen-Belsen); český ství, rozvod. Dále se zabývá také nemocí, umíráním a smrtí, překlad Marie Holé byl pořízen z německé autorizované verprotože, jak praví Vries výstižně: „Symboly se v první řadá ze. Vries působil i jako publicista a pedagog na různých hebdotýkají oblasti života a žijících; s životem však v žádném rejských školách; vysvětloval judaismus nežidům a napsal případě nekončí. Tam, kde život ustává, jsou i nadále téměř též učebnici hebrejštiny. Kniha Židovské obřady a symbovždy a všude zřetelné; při umírání a všem, co mu předchází ly je dnes již klasickým dílem; její první část vyšla v roce 1927, a co z něj dříve nebo později vyvstane, i po smrti.“ Na závěr druhá v roce 1932. Uvítá ji každý, kdo chce získat přehlednou autor stručně seznamuje s náboženskými spisy (Mišna, a současně zasvěcenou a čtivou příručku o všem, co souvisí Gemara, Talmud, Šulchan aruch). Knihu pak doplňuje ještě s židovským náboženstvím, s jeho obřady, symboly a dalšími slovníček pojmů či přehled židovských měsíců a bibliografie. zvyklostmi. Protože o této problematice často panují mylné či (recenze, Knižní novinky)



[ 11 ]

Edice Raně křesťanská literatura RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ 1 K 1931, váz., 360 s., 378 Kč

PŘÍBĚHY RANĚ KŘESŤANSKÝCH MUČEDNÍKŮ K 2042, váz., 400 s., 398 Kč První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů, jež soustřeďují svůj zájem na postavy raně křesťanských mučedníků – žen a mužů, kteří se v prvních třech staletích našeho letopočtu dostali do sporu s oficiální římskou mocí kvůli své křesťanské víře, jíž se i za cenu vlastní smrti odmítli vzdát. Svazek zahrnuje přes dvacet nejvýznamnějších martyrologických spisů (bez ohledu na jejich často jen obtížně doložitelnou historickou autenticitu), vzniklých převážně ve 3. a 4. století. Zde obsažené texty reprezentují všechny typy narativních postupů, s nimiž se lze v nejstarších hagiografických vyprávění setkat: od stručných zpráv napodobujících oficiální zápisy soudního přelíčení, tzv. acta martyrum (Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a jeho druhů, Akta Acaciova, Akta Karpa, Papyla a Agathoníké, Akta Apollóniova, Akta Cyprianova a další), přes barvitější a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (Umučení Polykarpovo, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne, Umučení Pioniovo, Umučení svaté Perpetuy a Felicity, Umučení Mariana a Jakuba, Umučení Montana, Lucia a jejich druhů a další) až po „první křesťanskou biografii“ a prototyp ve středověku velmi oblíbených „životů“ (vitae) – Život Cyprianův jáhna Pontia sepsaný za použití veškerých prostředků antické rétoriky. Kniha je uvozena literárně historickou studií Jiřího Šubrta a doplněna vysvětlujícími poznámkami, bibliografiemi, rejstříky a barevnou obrazovou přílohou. Svazek připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci ocení nejen historikové, teologové či religionisté, ale i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny naší evropské kultury.

Egypt, podle Hérodota dar Nilu, je též klíčovým místem rukopisných nálezů. Jeho příznivé klimatické podmínky umožnily dochování textů různého obsahu a rozličných literárních žánrů. Jedinečné svědectví o tom podává soubor koptsky psaných textů, který je znám pod názvem kodexy z Nag Hammádí (sestaveny v 4./5. stol.). V těchto spisech — o některých se díky tomuto souboru dozvídáme vůbec poprvé — se zrcadlí celá škála náboženských i filozofických myšlenek prvních staletí po Kristu: představ gnostických, křesťanských, hermetických, ojedinělé i manichejských. Kromě toho jsou tyto texty významné jako svědkové stojící u počátků literární koptštiny. První svazek našeho výboru přináší spisy z druhého kodexu z Nag Hammádí, které jsou tak různorodé jako celý soubor sám. Ve zmíněném druhém kodexu se dochovalo mj. tzv. Tomášovo evangelium (pol. 2. stol.), jakási sbírka výroků Ježíše navazující na některé proudy staré křesťanské tradice o Ježíšovi a částečně poznamenaná i předgnostickým platonizujícím myšlením; dále Filipovo evangelium, které je ovlivněno valentinskou gnózí (2. stol.) a vyjadřuje mj. zajímavé gnostické pojetí smrti. Do druhého kodexu patří i spis zvaný Podstata archontů (2. pol. 3. stol.), kde se čtenář dozvídá něco o vzniku, povaze a působení nižších božských bytostí, které stvořily tento svět a snaží se v něm svévolně uplatňovat svoji moc. Další spis O původu světa (konec 3. / začátek 4. stol.) pojednává o celé historii světa, přičemž vykládá první kapitoly knihy Genesis v gnostickém duchu. Výklad o duši představuje pokus interpretovat řecký mýtus o pádu duše svébytným a tvůrčím způsobem za použití biblických citátů, ale i citátů z Homéra. A konečně Kniha Tomáše Atleta čtenáře vyzývá k etickému zdokonalení, které je v duchu běžných dobových představ ovlivněných řeckou filosofickou etikou. Český překlad šesti spisů z koptštiny, připravený v Centru biblických studií v Praze, je doprovázen zasvěceným úvodem do problematiky rukopisného nálezu z Nag Hammádí a úvody i komentářem k jednotlivým textům.

D á l e p ř i p ra v u je m e RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ 2 K 2074, váz., asi 224 s., vyjde v listopadu, cca 248 Kč Umučení Perpetuy, Felicity a jejich druhů



[ 12 ]


Mimo edice Karel Vrána (ed.) V JEDNOM SPOLEČENSTVÍ K 2040, váz., 552 s., 398 Kč Čtení o svatých tvoří od počátku dějin křesťanství důležitou součást výchovy k živému společenství. Zástupy svědků Kristových defilují staletími v nejrůznějších uspořádáních. Vyprávějí o nich kalendáře, soubory legend, životy svatých Otců i liturgická čtení. Stavějí nám před oči příběhy mužů i žen, kteří v nejednom případě stáli u počátků dějin různých národů, a učí nás věrnosti, lásce i odhodlání pokračovat v rozvíjení prvokřesťanských tradic. Z tisíců těchto životních osudů vybírají autoři našeho souboru podle kalendáře na každý den roku osobnost světce, spojenou s konkrétním datem. Životopisné údaje těchto postav nám navíc zprostředkují i vhled do různých světových kultur a přiblíží nám tak i mnohé biblické, historické i ikonografické údaje, vypovídající o vývoji a povaze různých kulturních oblastí. Původní vydání Křesťanské akademie v Římě je nyní doplněno údaji o následných změnách v liturgickém kalendáři. Kniha jistě poslouží i širšímu okruhu čtenářů zajímajících se o vývoj duchovní kultury. Liturgický rok se teologicky i historicky postupně utvářel na základě velikonočního příběhu Kristova, završeného jeho ukřižováním, vzkříšením a letničním sesláním Ducha svatého. Struktura tohoto roku není stanovena uměle. K velikonočnímu vrcholu svátků vykoupení se záhy připojil druhý vrchol svátků vtělení, Kristova narození. Liturgický rok má tak dva hlavní svátkové okruhy: velikonoční a vánoční. Rok Páně, tzv. temporál (z lat. tempus = čas), nesestává však pouze z těchto svátkových okruhů a jejich přípravných období (půst a advent), ale vytvářejí ho také týdny liturgického mezidobí, obecná doba liturgického roku. Mezidobí začíná pondělím po svátku Křtu Páně a končí – po přerušení velikonočním okruhem – sobotou před první adventní nedělí. Temporál organicky doplňují svátky svatých, tvořící tzv. sanktorál (z lat. sancti = svatí). Tyto svátky připomínají křesťanům podivuhodné působení Kristovo v jeho služebnících z různých dob a světadílů dějin církve a poskytují tak podněty k dalším, novým způsobům následování Krista (srov. konstituce Druhého vatikánského koncilu: o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium a věroučnou konstituci Lumen Gentium). Pokoncilní liturgická reforma upravuje svátkový kalendář tak, aby se jednak nezastírala základní osa liturgického roku (přednost slavností Páně před svátky svatých), jednak aby se v celé církvi slavily svátky celocírkevního významu a ostatní svátky byly zařazovány do kalendářů oblastních, diecézních nebo řádových. Ty vyzdvihnou všechny svaté, kteří měli a mají význam pro utváření místních společenství (svým původem, působením, obětováním života nebo rozšířeným kultem).

Bonaventura Bouše ODKAZ A VZPOMÍNKY K 2041, brož., 176 s., 198 Kč Františkánský kněz a teolog Zdeněk Bonaventura Bouše je bezpochyby nepřehlédnutelnou osobností české církve 20. století. Je mj. autorem nejen pozoruhodných teologických statí, ale i jedním z překladatelů liturgických textů do češtiny. V každém případě je jeho hlas autentickým hlasem křesťana, který v církvi a s církví prožil obě totality minulého století, hlasem, jejž není možné přeslechnout. Sborník, který držíte v rukou, si klade za cíl připomenout a přiblížit prostřednictvím několika různorodých textů tuto osobnost i těm, kteří ji sami nezažili. K jeho vydání přispěl i zájem těch, kdo se nemohli z různých důvodů účastnit vzpomínkového večera na Bonaventuru Boušeho, jenž se konal rok po jeho smrti 28. dubna 2003 z iniciativy studentů Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a pod záštitou České křesťanské akademie ve zcela zaplněném kostele sv. Vojtěcha v pražských Dejvicích. Knížka se skládá ze tří částí: z odborných úvah o Boušeho díle, ze vzpomínek na něj a z několika jeho obtížně dostupných textů a dosud nepublikovaných kázání. Ke vzpomínkám proneseným v rámci onoho večera je přiřazeno ještě několik dalších z pera jiných autorů. Většina těchto textů je přepisem zvukového záznamu a zachovává si proto některé charakteristiky mluveného slova. Za vzpomínku svého druhu lze považovat i dvě kresby Václava Ciglera, v jehož domě nalezl Bouše útočiště v posledních letech svého života. Do závěrečné části jsme zařadili i několik autorových kratších článků z poválečných čísel časopisů Serafínský prapor a Logos, abychom naznačili povahu a vývoj jeho teologické orientace. Ke vzpomínkovým textům je přiřazena i homilie Benedikta Holoty OFM, kterou pronesl při posledním rozloučení se svým řádovým bratrem. Doufáme, že se tato publikace stane skromným, ale pravdivým příspěvkem k poznání tohoto neobyčejného svědka víry. Upřímný dík patří všem autorům za svolení k uveřejnění jejich textů. (ukázka z knihy)

Karel Vrána SVOBODA K PRAVDĚ K 2010, brož., 312 s., 248 Kč


medailonek

[ 13 ]

našich autorů

Medailonek Karel Jech Doc. dr. Karel Jech, CSc., náleží mezi významné české historiky. Narodil se roku 1929 jako syn vesnického učitele. Po vysokoškolských studiích přednášel řadu let např. na Vysoké škole ekonomické, neboť se zabýval především hospodářskými a sociálními dějinami. Dále působil v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Jeho publikační činnost je zaměřena především na dějiny československého venkova. Jejím dosavadním vyvrcholením je obsáhlá práce Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, vydaná v našem nakladatelství roku 2008, které se dostalo velikého ohlasu. V této práci, v níž shrnul výsledky své dosavadní badatelské práce, zveřejněné v řadě studií (např. Soumrak selského stavu, Praha 2001), podal K. Jech zatím nejobsáhlejší obraz tzv. socializace venkova, proběhnuvší především v padesátých a šedesátých letech. Vychází v ní z pramenného materiálu stranických a státních orgánů a dosahuje tím i hluboké citové účinnosti. Obzvláště se zabývá likvidací do té doby rozhodující vrstvy našeho venkova – sedláků, pod označením „venkovští boháči“ nebo „kulaci“ krutě pronásledovaných. Závěr knihy, který se soustřeďuje i na proměnu českého venkova po roce 1989, zachycuje také první pokusy o rekonstrukci naší vesnice a obnovu selského stavu. Díky tomu se jeví toto historické dílo též jako příspěvek k zobrazení naší současnosti. Mimo rámec autorovy pozornosti nezůstala ani dobová literární zachycení procesu devastace našeho venkova. Za svou vědeckou práci dosáhl Karel Jech též řady veřejných ocenění. Roku 2007 obdržel Cenu Antonína Švehly a roku 2009 výroční cenu nakladatelství Vyšehrad za původní práci Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy vydanou v roce 2008. Karel Jech KOLEKTIVIZACE A VYHÁNĚNÍ SEDLÁKŮ Z PŮDY K 1960, brož., 336 s., 298 Kč

aby sdělil ÚV KSČ, že ke dni 19. srpna 1953 „bylo konfiskováno asi 2000 kulackých usedlostí a současně došlo k přesídlení téhož počtu kulackých rodinných celků“, přičemž bylo ještě několik set případů „rozdělaných“ proto, že dosud nebyl vynesen předpokládaný rozsudek, řešila se otázka dalšího obdělávání konfiskované půdy apod. V podkladu pro jednání poliOd podzimu 1953, kdy končily ústředně vedené zápisy v evitického sekretariátu ÚV KSČ denčních knihách StB, lze vycházet již jen z více či méně kva18. ledna 1954 o zrušení lifikovaných úředních odhadů. Podle jedné z interních inforsměrnic tří ministrů byl mj. mací ministerstva vnitra bylo od října 1951 do začátku roku uveden údaj o tom, že do čer1954 přesídleno dokonce tři až čtyři tisíce rodin (s dodatkem, vence 1953, kdy byla Akce že kvůli přerušení ústřední evidence nelze poskytnout přesná kulak ústním příkazem začísla). (ukázka z knihy) stavena, bylo celkem vysídleno 1248 rodin odsouzených vesnických boháčů. Tento údaj je nesprávný a hrubě zavádějící, neboť podstatně snižuje skutečný počet postižených rodin a tím zkresluje představu o rozsahu do té doby provedených vysídlovacích operací. O tempu a rozsahu vysídlování vypovídají některé průběžné úřední záznamy. Podle zápisu z ustavující schůze meziministerské ústřední komise pro Akci kulak při MV ČSR bylo k 13. březnu 1953 vysídleno asi 900 kulackých rodin. Z navazujících údajů MV a MNB vyplývá, že k 30. dubnu 1953 to bylo již 1077 rodin. Podle námi již dříve citovaných evidenčních knih StB byl počet asi 1250 vysídlených rodin dosažen už v květnu 1953, tj. zhruba dva či tři měsíce před vydáním pokynu k pozastavení akce, v nichž vysídlovací operace, a to zvláště ze Slovenska, početně vrcholily, nemluvě Dobová o tom, že i po pozastavení přibývaly ještě několik týdnů další protikulacká desítky a stovky ústředně zaznamenaných případů. To také karikatura zřejmě opravňovalo tehdy velmi dobře informovaného před(Lev Haas) nostu II. odboru ministerstva vnitra Josefa Kočiše k tomu, z 50. let.

[ 14 ]

BELETRIE

Edice Světová próza José Jiménez Lozano VĚNO PO MÉ MATCE K 2045, váz., 208 s., 228 Kč Neznámý člověk, který každý večer vyhlíží stejný vlak – zřejmě se z něj zachránil, když jej odváželi… kam? Na popravu? Novinář žádající trest smrti pro vraha dětí v okolí, aby se nakonec ukázalo, že je jím on sám. Vzdělávací ústav, v němž všichni opakují jen jedno: poslušnost je svobodou. A další povídky o neznámých či zmizelých povoláních, rodinných dramatech, lidských úzkostech a selháních, jimiž se znovu českým čtenářům připomíná španělský autor J. J. Lozano. Každá povídka je malým literárním skvostem, a tak nepřekvapuje, že právě Věno po mé matce bylo v roce 2002 oceněno Cervantesovou cenou, kterou Španělsko prokazuje úctu a uznání svým největším spisovatelům. V drobných povídkách se autor dotýká témat, která prostupují v menší či větší míře všechna jeho díla: laciné modernosti, ztrátě hodnot, mizení řádu. Vždy mu byla blízká náboženská a sociální témata, a i když se nikdy nenechal unášet moderními literárními proudy, je nositelem všech nejvýznamnějších literárních cen Španělska a ve svých 79 letech hlasem, který má k dnešku stále co říct.

Antoine de Saint-Exupéry TANEČNICE MANON K 2015, brož., 4 svazky, 368 s., 448 Kč Prof. ing. arch. Zdeněk Ziegler obdržel za grafickou úpravu této knihy výroční cenu za rok 2008.

Soubor získal Cenu ministra kultury – 1. místo v kategorii krásná literatura v soutěži NEJKRÁSNĚJŠÍ ČESKÁ KNIHA ROKU 2008 Obálku a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Ziegler. Výjimečnost souboru dotvářejí ilustrace Jana Híska. Vytiskla tiskárna Ekon, Jihlava.

FA K TA O Z Á H A D N É S M RT I S A I N T- EX U PÉ RY H O , autora Tanečnice Manon, Citadely, Malého prince

Jacques Pradel, Luc Vanrell ST-EXUPÉRY – POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ K 2037, váz., 192 s., 225 Kč Příběh světově proslulého francouzského spisovatele Saint-Exupéryho je vzrušující a dojímavý zároveň. Muž obří postavou, statečný činy – bojoval proti fašistům jako vojenský pilot – a stále tak trochu dětský srdcem, je i pětašedesát let po smrti stále milován svými čtenáři a jeho Malý princ svou křehkostí a fantazií okouzluje stále nové a nové generace. Proto není divu, že se mnoho badatelů pokoušelo rozluštit záhadu jeho smrti: 31. srpna 1944 se ve svém vojenském letadle ztratil kdesi nad Středozemním mořem… Nejnovější kniha, která snad již objasnila většinu záhad kolem spisovatele, se charakteristicky jmenuje St.-Exupéry – Poslední tajemství a jejími auto-

ry jsou novinář Jacques Pradel a podmořský archeolog z Marseille Luc Vanrell, rok po své francouzské premiéře vychází zásluhou nakladatelství Vyšehrad česky. Kniha literatury faktu líčí s dramatickým napětím připomínajícím díla Miroslava Ivanova pátrání po okolnostech spisovatelovy smrti. V září 1998 nalezl marseillský rybář Jean Claude Bianco poblíž ostrova Riou část stříbrného řetízkového náramku se jménem Antoine de Saint-Exupéry, křestním jménem spisovatelovy manželky a adresou amerických vydavatelů Malého prince. Exupéryho příbuzní, potomci jeho sestry Gabriely, však zprvu prohlásili tento nález za podvrh. A tím bylo odstartováno vzrušující pátrání po pravosti náramku i po vraku spisovatelovy stíhačky. A pak opravdu našli a vytáhli z vody kusy letadla Lockheed F5-B a pomocí identifikačních znaků se prokázalo, že skutečně jde o šedesát let hledaný stroj, na kterém onoho osudného dne vzlétl z korsické základny slavný pilot-spisovatel. Od léta 2004 můžeme vidět bájné letadlo autora Malého prince v pařížském muzeu Letectví a kosmonautiky… Kniha se čte jako detektivka. (recenze Lubora Falteiska, Naše rodina)


BELETRIE

[ 15 ]

Edice Čtení ke krbu Barbara Vineová (Ruth Rendellová) ASTIN DENÍK K 2001, váz., 384 s., 348 Kč Čí vlastně je to příběh? Ann? Vypravěčky všech událostí? Ann, která se snaží přijít na kloub téměř sto let starým událostem? Nebo její tety Swanny? Swanny prožila příjemný, chráněný život milované dcery a hýčkané ženy a zdálo by se, že se jí nepřihodilo nic pozoruhodného. Najednou však jejím pocitem bezpečí otřásl anonymní dopis, který ji přinutil hledat vlastní kořeny. Anebo je to hlavně příběh Swannyiných rodičů Asty a Rasmuse? Když přišli roku 1905 z Dánska do Londýna s malými dětmi a služebnou Hansine, nemůže si Asta přivyknout na cizí prostředí, nemá s kým pořádně promluvit, a tak si začne psát deník, který se jí stává důvěrníkem a přítelem. Nikdo o tom neví a může se deníku vyznat ze svých strachů, přání i pocitů osamělosti, ze svého složitého vztahu k Rasmusovi i k příteli Harrymu. A za jejího života se o její tajné vášni ani nikdo nedozví, neboť se deníky najdou až po její smrti. Právě Astin deník vede k rozluštění dávného zločinu a záhady, co se před dlouhými desetiletími stalo s jednou malou holčičkou a jak to ovlivnilo pozdější životy lidí, kteří o sobě ani nevěděli. 14. července 1905 Ozval se mi Rasmus a poslal mi peníze. Hansine byla samý úsměv, ducatý obličej měla celý červený a pusu od ucha k uchu, když mi dnes ráno přinesla dopis. Říkala jsem, že neumí číst, ale dokáže rozpoznat jeho písmo a dánskou známku. Oslovuje mě „nejdražší Asto“ a později „má drahá ženo“, takhle ale se mnou vůbec nemluví, to ti řeknu. (Co myslím tím ,ti‘? Začala jsem si povídat s deníkem?) Na tom nesejde. Peníze jsou tady, právě když jsme si začínali myslet, že i frikadeller jsou nad naše možnosti a budeme odkázaní na polámané sušenky a Butterine. Byla to poštovní poukázka na 700 kroner, což dělá téměř 40 liber, nejvíc, co je povoleno poslat. Odnesla jsem poukázku na poštu v Lansdowne Road, kde mi ji bez potíží proplatili, na nic se nevyptávali a ani se neusmívali mému přízvuku. Teď si budu moct v každém případě koupit materiál na oblečení pro miminko. A už jsem to udělala, bílý batist a lehké plátno a bílou vlnu na pletení z velkého obchodního domu Matthew Rose na Mare Street. Budu moct zaplatit doktorovi, pokud pro něho budu muset poslat, až dítě přijde. Ale doufám, že to nebude zapotřebí. Ti ostatní se narodili rychle, zvláště chudáček Mads, bez komplikací, i když s velkými bolestmi. Zavoláme doktora, pokud nastanou problémy, ale bude tady Hansine, aby mi pomohla, tak jako s Madsem. Ví, co se má udělat po porodu, a jak zacházet s pupeční šňůrou. (Ještě dobře, že píšu dánsky. To pomyšlení, že by to někdo četl!) Rasmus je zpátky v Aarhusu a dal mi adresu, abych mu napsala, ale píše, že se tam nejspíš nezdrží dlouho. Nedovedu si představit, co dělá. Je strojník, snad, nevím, jak jinak mu ří-


kat. Býval kovář, v každém případě umí okovat koně, a může dělat všechno kolem zvířat. Vychloubá se, že ten nejdivočejší pes se zklidní, když na něj promluví, a je to pravda, to je zvláštní. Dokáže zvířata přimět, aby ho milovala. Škoda, že to takhle neumí s manželkou. Dále umí vyrábět věci ze dřeva. Mohl by se živit jako truhlář, ale to on ne. Něčím takovým pohrdá. Motory má rád. Jednou mi říkal – málokdy mi něco vypráví, vůbec se mnou moc nemluví, ale tohle mi říkal –, že chce do Anglie dostat automobily. Podle mého už je tady mají, vlastně je často vídám, i tady, kde bydlíme my, jich pár uvidíte každý den, ale on má na mysli automobily pro každého. Představte si ten den, kdy každý člověk bude mít svoje vlastní auto! Co se stane s koňmi, řekla jsem, a vlaky a omnibusy, když už jsme u toho, ale neodpověděl. Nikdy neodpovídá na otázky, které mu položím. Jedna věc je jistá, a to, že v Aarhusu žádné automobily nejsou. Leží mi v hlavě, jestli tam je, aby si zkusil vypůjčit peníze. Prý má bohatého strýce na konci světa, v Hjo/rringu, i když tak docela nevěřím, že ten člověk existuje. Asi bych měla být vděčná, že není Rasmus mohamedán, jinak by si tam určitě hledal další ženu, s kterou by se oženil za pět tisíc kroner. (ukázka z knihy) OSUDNÝ ZVRAT Jako v předchozích románech i zde Vineová mistrovsky pracuje s psychologickým podtextem postav a postihuje ducha osmdesátých let v Anglii, kdy se mladí lidé chtěli především nezávazně bavit. K 1769, váz., 296 s., 268/69 Kč

DŮM SE SCHODIŠTĚM Jaký byl motiv vraždy krásné Bell Sangerové, která byla právě propuštěna z vězení? K 1305, váz., 256 s., 218/69 Kč

TŘINÁCTÉ VÝROČÍ Mladé ošetřovatelce Jenny pomáhá řešit složitou životní situaci tragický příběh její pacientky. K 1575, váz., 288 s., 288/69 Kč


[ 16 ]

BELETRIE

Edice Čtení ke krbu P. G. Wodehouse LETNÍ BOUŘKA K 2061, váz., 256 s., 228 Kč Představte si krásnou letní pohodu na zámku Blandings, sídle Clarence, devátého hraběte z Emsworthu. Dále pak samotného Clarence s jeho životní láskou Císařovnou z Blandingsu, skvostným prasetem, jež vyhrává výstavy. Potom jeho bratra Galahada, jehož bujnost ani škodolibost s přibývajícím věkem nevyprchala, sestru Constance, dámu, jež pohrdavým okem shlíží na své bratry a podobnou havěť,

neteř Millicent a jejího snoubence Huga, dočasného Clarenceova sekretáře, znamenitého chlapíka, jenž devátého hraběte neobtěžuje žádnými dopisy a místo toho bloumá, hraje tenis a užívá si čerstvého vzduchu. Přidejte ještě Sue a Clarenceova synovce Ronnieho Fishe, kteří by rovněž rádi slyšeli svatební zvony, jen kdyby se podařilo ze strýčka vyrazit něco peněz. Celou směs okořeňte rozvážným, důstojným komorníkem Beachem, londýnským detektivem Pilbeamem, který dobře ví, kdy je čas setrvat na místě a kdy překonat rekord v běhu, baronetem Parsloe-Parsloem, jehož Pýcha Matchinghamu konkuruje Císařovně, a bývalého tajemníka lorda Clarence, snaživého otrapu, který po zásluze dostane na frak. A pak už nic nebrání tomu, abyste se pohroužili do nápaditého a zábavného světa, který pro své čtenáře stvořil nenapodobitelný anglický humorista P. G. Wodehouse.

Další humorné čtení P. G.Wodehousese

P. G. Wodehouse ŠIBAL KEGGS K 2047, váz., 192 s., 228 Kč

P. G.Wodehouse JARNÍ HOREČKA K 1972, váz., 224 s., 228 Kč

P. G. Wodehouse AŽ NAPRŠÍ A USCHNE K 2048, váz., 224 s., 228 Kč

P. G. Wodehouse UKVAPENÝ SAM K 1891, váz., 264 s., 248 Kč

P. G. Wodehouse PAN GALAHAD ZASAHUJE K 1986, váz., 224 s., 198 Kč

P. G. Wodehouse DÍVKA NA PARNÍKU K 1986, váz., 224 s., 228 Kč

P. G. Wodehouse KOKTEJLOVÝ VĚK K 2013, váz., 192 s., 198 Kč

P. G. Wodehouse ARCHIBALDOVY NEPŘÍSTOJNOSTI K 1919, váz., 224 s., 248 Kč


Pe t e r Tr e m a y n e / Pá n d u š í

Esumaro se podíval dolů a viděl, že má z páru svých námořnických vysokých bot pouze jednu. Nedokázal se upamatovat, kde přišel o druhou. Nebyl si jistý, jestli ji ztratil na útěku z vraku nebo později. Rychle se zeptal: „Co tady děláte, paní? Kdo jste?“ „Já jsem abatyše Faife z opatství Ard Fhearta. Všechny jsme z Ard Fhearty. Konáme každoroční pou2 do oratoře zakladatele našeho opatství na Bréanainnově hoře.“ Esumaro se na ni zahleděl poněkud podezíravě. „Ale Ard Fhearta leží severně za těmito horami. Viděl jsem Bréanainnovu horu z moře, a ta také leží na severní straně poloostrova.“ Abatyše Faife se zamračila, ale odpověděla pokojně. „Zdá se, že na galského námořníka, jímž podle mého názoru jsi, se v této končině dobře vyznáš. Ale připadá mi, že jsi nedůvěřivý, příteli. Pobyly jsme dvě noci v opatství Colmán, kde jsme musely něco vyřídit. Po dvou dnech, které jsme tam strávily, nyní cestujeme na západ, na Bréanainnovu horu. Proč jsi tak podezíravý?“ Esumara to poněkud uklidnilo. „Omlouvám se, paní,“ řekl, vyhýbaje se odpovědi. „Je mi zima, jsem hladový a velice unavený. Prosím tě za prominutí mých neomalených otázek. Je tu někde poblíž nějaký přístřešek, kde bych si mohl odpočinout?“ „Kousek za námi je nějaký přístřešek. Můžeme ti darovat nějaké jídlo a suchý šat, dokonce i boty. Oheň bude ještě hřát, protože my jsme si tam udělaly na naší cestě přestávku. Odešly jsme z colmánského opatství dnes ještě před úsvitem. Myslíš, že můžeš chodit?“ Když se Esumaro pracně zvedal, abatyše Faife se k němu sklonila, aby mu pomohla. Chvíli se potácel, pak se mu podařilo obnovit rovnováhu. Mladá žena, která stála u něho, mu přispěchala na pomoc. „Kterým směrem leží opatství Colmán?“ zabručel. „Nedaleko odtud směrem na východ, ale to musíš obejít zátoku.“ Nachýlenou hlavou ukázala směr. „V tomto stavu nedojdeš daleko.“

„Děkuji ti. Chvíli si odpočinu a pak se vydám do opatství.“ „Napřed se musíš ohřát, obléci si něco suchého a trochu pojíst. Poj<, dovedeme tě do přístřešku, tam se můžeš vysvléknout z toho promáčeného šatstva.“ Esumaro se zjevně vylekal a řeholnice se usmála. „Neboj se, neseme ranec šatstva a bot pro bratra Maidíua, který se stará o oratoř na Bréanainnově hoře. Je asi tak stejně velký jako ty, a pokud nebudeš mít námitky proti řeholnímu šatu, bude ti celkem dobře padnout.“ Abatyše Faife se obrátila a společně se svou mladší družkou pomohla Esumarovi ve sněhu klopýtavě ujít krátkou vzdálenost. Ušli pár kroků, a už viděl, že ho vedou do malé kuželovité kamenné chaty, připomínající úl. Vzpomněl si, že to je to, čemu lidé v této zemi říkají coirceogach, velice staré kamenné stavení. Stálo vzadu mezi stromy a z hlavní cesty, na níž ho našli, bylo sotva vidět. Pouze pošlapaný sníh svědčil o tom, že tam nedávno někdo byl. Než k němu došli, viděl, že z něj stoupá obláček kouře. Abatyše Faife měla pravdu. Oheň vzplál brzy. V jeho teple svlékl promočené zbytky svého oděvu a dostal suchý vlněný šat z rance, který nesla jedna mladá řeholnice. Abatyše měla pravdu, když usoudila, že mu šat dobře padne. Byl teplý a Esumaro si nestěžoval. Než se převlékl, mladá řeholnice, která mu pomáhala, na něho naléhala, aby se napil jakési pálenky. Před sebou měl chléb, sýr a studené maso. Esumaro vše přijal s výrazem vděčnosti, ale víčka mu padala a nemohl zadržet nápor spánku, který se ho zmocnil. Byl to jeden z těch krátkých spánků, na které si jako kapitán na palubě zvykl. Byl hluboký, ale trval pouze hodinku; pak zvedl hlavu, zamrkal a cítil se osvěžen. K jeho překvapení seděla skupinka řeholnic stále ještě u ohně. Mladá žena, která ho našla, seděla u něho a vlídně se usmívala. „Usoudily jsme, že bude lepší, když zůsta-


neme, než se probudíš,“ řekla na vysvětlenou. „V lesích kolem jsou vlci.“ Když si mnul oči a sedal si, přistoupila k němu abatyše. „Jsem odpočatý,“ ujistil ji dříve, než měla příležitost položit mu otázku, kterou měla už na rtech. „Víš jistě, že už ti bude dobře?“ zeptala se. „Odpočiň si ještě chvíli, jestli potřebuješ, ale neusínej, ledaže by sis byl jistý, že se okamžitě probudíš. V lesích všude kolem jsou vlci, jak už tě upozornila sestra Easdan. Ale cesta do opatství bude te< snadná. Pokud jde o nás, my musíme spěchat na západ, jinak nedojdeme na místo před západem slunce.“ „Už je mi úplně dobře,“ ujiš2oval ji Esumaro vážně. „Osvěžil jsem se, a nikdy vám nebudu moci oplatit vaši laskavost. Možná že se mi podaří sehnat v opatství Colmán nějakou galskou lo
s rozcuchanou černou bradou a jizvou na čele, se zasmál. Byl to nepříjemný zvuk. „Co by, hledáme tebe a tvé řeholní stádo, ženská. Potřebuje tě náš mistr. Takže musíte jít všechny s námi.“ Esumaro cítil, jak mu mrzne krev v žilách. Poznal hlas – byl to onen vůdce vykradačů vraků, před nimiž utekl. Jak že se jmenoval? Olcán! „My sloužíme pouze našemu Pánu, a tím je Ježíš Kristus,“ odpověděla abatyše. „Jsme na cestě do – “ „Já vím, kam si myslíš, že jdete, ženská,“ vyjel na ni velitel. „Ale taky vím, kam te< půjdete. Brzy budete sloužit jinému pánovi.“ Mluvil tak, jako by to měl být černý humor. „Tak poj

Esumaro k ní rychle přikročil s paží zvednutou, jako by se chtěl chránit před mužovým ostřím. A zároveň se rychle sklonil a zvedl mladou ženu ze země. „Te< není čas na protesty,“ zašeptal jí rychle, „jestli chceš zůstat naživu.“ Na okamžik se zarazila, pohlédla na hrozivého válečníka a obrátila oči k Esumarovi; pak rychle přikývla a rozvaha se jí opět vrátila, pouze pevně semkla ústa na znamení, jakou námahu musela vynaložit. Když vstala, natáhla ruku, jako by se chtěla dotknou ňader abatyše. Pouze Esumaro viděl, jak prsty sevřela řemínek, na němž byl zavěšený její kříž, a rychle jím trhla. Kříž jí zůstal v dlani.

Obrátila se, jako by Esumarovi dovolovala, aby jí pomohl vstát od těla, a kříž přitom svírala v rukách. „Lépe uděláš, když budeš jedním z nás, dokud nezjistíme, co to znamená,“ zamumlala mu do ucha. Esumara překvapilo, jak rychle to dívce myslí. Vzal si kříž. Právě jej sevřel v prstech, když na něho vyjel vůdce válečníků. „Hej, ty tam! Ten muž!“ Esumaro se k němu otočil s přivřenýma očima. (ukázka z knihy)

Historické detektivky z nakladatelství Vyšehrad

Peter Tremayne PÁN DUŠÍ K 2044, váz., 312 s., 278 Kč

Peter Tremayne ZVON MALOMOCNÉHO K 2014, váz., 288 s., 268 Kč

Peter Tremayne ZLÝ ÚPLNĚK K 1985, váz., 304 s., 268 Kč

Peter Tremayne OPAT S MEČEM K 1952, váz., 280 s., 248 Kč

Peter Tremayne DÝM VE VĚTRU K 1920, váz., 272 s., 248 Kč

Peter Tremayne PANÍ TEMNOT K 1818, váz., 272 s., 228 Kč

Peter Tremayne NECHTE MALIČKÝCH K 1778, váz., 272 s., 248 Kč

Peter Tremayne ROZHŘEŠENÍ VRAŽDOU K 1684, váz., 200 s., 194 Kč

Bernard Knight HROZIVÉ TAJEMSTVÍ K 1683, váz., 232 s., 228/69 Kč

Bernard Knight OTRÁVENÁ ČÍŠE K 1723, váz., 240 s., 228/69 Kč


KU C H AŘKY

[ 21 ]

Edice Kuchařky Jarmila Mandžuková ŠKOLA PEČENÍ MOUČNÍKŮ K 2052, brož., 160 s., 148 Kč Šneci, a to nejen skořicoví V jednoduchosti je krása a tento recept toto tvrzení jen potvrzuje. Zůstává jen na vás, zda se inspirujete a pustíte se s chutí do pečení. V náplních se můžete „vyřádit“ a pro ještě hezčí vzhled můžete šnečky upéci v košíčcích na muffiny a povrch ozdobně pokropit čokoládovou nebo citronovou polevou. Klasické kynuté nebo rychlé těsto z poloviční dávky, 1 lžička mleté skořice, 1 sáček vanilínového cukru, 100 g pískového cukru, 1 lžíce kakaa, nahrubo pokrájené ořechy (nemusí být), rozehřáté máslo na potření, moučkový cukr na posypání 1. Skořici, vanilínový a pískový cukr, kakao a ořechy smícháme dohromady. 2. Z kynutého těsta vyválíme plát asi 1 cm silný, potřeme ho rozehřátým máslem, posypeme směsí a pevně stočíme jako závin. 3. Plech vyložíme papírem na pečení a zapneme troubu na teplotu 180 °C. 4. Ze závinu krájíme ostrým nožem asi 1,5 cm silné řezy, které položíme na připravený plech. Vložíme do předehřáté trouby a pečeme asi 15 minut dozlatova. 5. Po upečení šneky necháme vychladnout a poprášíme je moučkovým cukrem. Skvělé nápady navíc: – Těsto můžeme plnit i makovou, ořechovou nebo kokosovou náplní – recepty jsou na straně 150. Mým velkým hitem je plát těsta potřený čokoládovou pomazánkou nugetou a posypaný strouhanými oříšky s cukrem. – Plát těsta můžeme kromě skořicového cukru posypat také rozinkami, strouhaným kokosem nebo nahrubo nakrájenými mandlemi, lískovými oříšky či slunečnicovými nebo sezamovými semínky. Někdy můžeme chuť šnečků obohatit i kandovaným ovocem. (ukázka z knihy)


Karina Havlů RAJČATA NA 170 ZPŮSOBŮ K 2053, brož., 128 s., 138 Kč

Karina Havlů VAŘÍME V TITANOVÉM NÁDOBÍ K 2051, brož., 160 s., 148 Kč

Rajčatová hnízda se špagetami

Kuřecí stehna s bylinkami

12 velkých tvrdých rajčat, 150 g špaget, 2 lžíce pesta, 2 lžíce olivového oleje, sůl, pepř

U omytých rajčat odkrojíme vršek a rajčata vydlabeme. Odstraníme semínka a dužninu nakrájíme na kostičky. Vnitřek rajčat nepatrně osolíme a opepříme. Špagety uvaříme podle návodu na obalu, scedíme je (trochu vody zachytíme) a vložíme zpět do hrnce, v kterém se těstoviny vařily. Přimícháme pokrájenou rajčatovou dužninu, pesto, které rozředíme trochou vody ze špaget, prohřejeme, omastíme lžící olivového oleje a podle chuti osolíme a opepříme. Stáhneme z ohně. Rajčata naplníme špagetami a dáme do středně vyhřáté trouby prohřát. Podáváme k různým masovým, drůbežím nebo rybím pokrmům. (ukázka z knihy)

12 kuřecích stehen (paliček), 4 větší brambory, 2 snítky rozmarýnu, několik snítek tymiánu, 1 větší cibule, 3 stroužky česneku, 1 lžíce sójové omáčky, 2 lžíce kečupu (i pikantního), 1 lžička hořčice, 1 lžička sladké mleté papriky, 2 lžíce oleje, 1 lžíce octa, sůl, pepř Cibuli jemně nasekáme, prolisovaný česnek smícháme se solí, přidáme jehličky rozmarýnu, lístečky tymiánu a ostatní uvedené suroviny, kromě stehen, a důkladně je promícháme. Do marinády vložíme kuřecí stehna a necháme je asi 2 hodiny v chladu. Stehna s marinádou potom dáme do titanového čtyřhranného pekáče, podlijeme nepatrně vodou a zakryjeme rozpáleným víkem. Po 15 minutách přidáme oloupané a na kostky nakrájené brambory, podle potřeby podlijeme ještě trochu vodou a za občasného podlévání vlastní šťávou upečeme dozlatova. Stehna podáváme se zeleninovým salátem. (ukázka z knihy)


[ 22 ]

Z D R AV Í

Edice Zdraví Richard Béliveau, Denis Gingras VÝŽIVOU PROTI RAKOVINĚ K 1965, váz., 216 s., 298 Kč

míře v jídelníčku, patří zelený čaj, sója a koření kurkuma. POZOR NA KANCEROGENY – Zatímco některé potraviny kanadští lékaři doporučují, před jinými varují. K těm druhým patří uzené maso, uzeniny a jiné potraviny obsahující jako konzervační látky nitrity a nitráty, jež se mění na kancerogeny. „Omezte konzumaci těchto potravin, stejně tak dočerPřekladatelka knihy Gabriela na opečeného masa. Když se maso peče nad plamenem, vytéKliková obdržela za překlad této kající tuk se žárem při tom přemění na toxické látky, které se knihy výroční cenu nakladatelusazují na povrchu masa,“ varují autoři knihy. „Kromě toho, ství Vyšehrad za rok 2008. pokud se maso, tedy živočišná bílkovina, peče při příliš vysoPotraviny proti zlé nemoci ké teplotě, vznikají další kancerogenní látky, heterocyklické Zprávy o lécích na rakovinu lidé doslova „hltají“ a medikaaminy.“ Nedávné studie naštěstí uvádějí, že tvorbu těchto jementy ihned shánějí. Na rady, jak zhoubným nemocem před- dovatých látek lze omezit, pokud je maso předem naloženo do cházet, už tak silná odezva nebývá. Rakoviny se bojíme jako marinády obsahující kyseliny, tedy například citronovou čert kříže. Nic s tím ale nenaděláme: naše tělo podléhá přírod- šťávu. Další rada zní: vyhýbejte se potravinám, kde byla jako ním zákonům stejně jako kterýkoliv jiný organismus. Když konzervační látka použita sůl. V zemích, kde se konzumuje jsme při hodinách chemie slévali ve zkumavce dvě či více láhodně nasolených potravin, byl zaznamenán vyšší výskyt tek, občas vznikla krásná barva, ale leckdy také nevzhledná rakoviny žaludku (Portugalsko, Japonsko, Čína, Latinská sraženina. Není proto divu, že když do svého těla dnes a den- Amerika)… ně posíláme spoustu podivných potravin a nápojů, naše imu(z recenze Zdeny Lackové, Vlasta) nita to nakonec nezvládne. Následkem špatné životosprávy jsou choroby. Aby naše tělo mělo větší šanci uniknout nádorům, je třeba začít u jídelníčku… ALIKAMENTY – LÉČIVÉ JÍDLO… Podle kanadských lékařů se dá některým typům rakoviny předcházet prostou změnou stravovacích návyků. Stačí do jídelníčku začlenit potraviny obsahující molekuly s výraznými protirakovinnými účinky. Dá se říci, že tyto potraviny mají léčebné schopnosti srovnatelné s vyráběnými léky. Proto pro ně doktoři Béliveau a Gingras začali používat termín „alikamenty“ – jedná se o kombinaci slov aliments = potraviny a médicaments = léky. „Máme nyní možnost využívat ve svůj prospěch celý arzenál protirakovinných látek, které jsou přirozeně obsaženy v různých potravinách, a podpořit tím běžně používané léčebné postupy,“ dodávají lékaři.Velká většina potravin, které jsme si dnes v západní kuchy- Jarmila Mandžuková MUDr. Lenka Kejvalová ni oblíbili, by se do výčtu těch, jež působí proti rakovině, ovVÝŽIVA VÝŽIVA DĚTÍ šem bohužel nedostala. Pod nadpis „zdravé potraviny“ totiž V TĚHOTENSTVÍ OD A DO Z patří především některé druhy ovoce a zeleniny. Oproti cheK 2007, brož., 104 s., 128 Kč K 1799., brož., 160 s., 148 Kč mickým lékům mají tu výhodu, že při jejich konzumaci nehrozí žádné nežádoucí toxické účinky.Ze zdravých potravin je však třeba dále vybírat, protože protirakovinné látky obsahují jen některé z nich. Mezi produkty s nejvyšším obsahem látek působících proti rakovině, jež by neměly chybět v hojné P ř i p rav u j e m e vo l n é p o k ra č o vá n í k n i h y Výživou proti rakovině

Richard Béliveau, Denis Gingras ZDRAVÝM VAŘENÍM PROTI RAKOVINĚ K 2078, brož., asi 216 s., vyjde v listopadu, cca 298 Kč

Jarmila Mandžuková POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU OD A DO Z K 1921, brož., 128 s., 148 Kč

Simona Sedláková ZÁDA, KTERÁ CVIČÍ, NEBOLÍ Cvičíme podle Ludmily Mojžíšové K 2006, brož., 64 s., 128 Kč


S E Z N A M K N I H K U P E C T V Í , K D E N A KO U P Í T E K N I H Y N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D (řazeno abecedně podle měst) Knihkupectví Daniela Chodské

Masarykovo nám. 101 knihkupectví

Knihkupectví Král Petr

Poznání – Václav Lukeš

Benešov

Nám. Míru 125 Domažlice

Pražská 947, Kolín 1

1. máje 29 Olomouc 2

Knihkupectví „U Veselých“

Knihkupectví Riegrovo nám.133/65 U Minoritů

Knihkupectví Kanzelsberger Palackého 26 Beroun 1

Knihkupectví Oty Pavla Pivovarská 104 Beroun 1

Knihkupectví Academia Náměstí Svobody 13 Brno

Knihkupectví Barvič a Novotný Česká 13, Brno

Knihkupectví Barvič a Novotný

Revoluční 71 Dvůr Králové

Vysočina knihkupectví

Rašínova 5, Brno

Knihkupectví Kanzelsberger FUTURUM Vídeňská 100, Brno

Portál Dominikánské náměstí 8, Brno

Knihkupectví Šedivý Jiří

Knihkupectví Academia

Knihkupectví Z. Dvořáková

Palackého nám. 91 Kutná Hora

Zámecká 2, Ostrava

Národní třída 21 Hodonín

Knihkupectví Fryč

Knihkupectví Kanzelsberger Čelakovského 10 Hradec Králové

Kanzelsberger Dukelská tř. 3 Hradec Králové

Knihkupectví Kosmas Mánesova 781 Hradec Králové 2

Knihkupectví Jana Zábrany Družstevní 1241 Humpolec

Knihkupectví Vašíček Ivo

N. S. Centrum Kamenná 20, Cheb

Sady 28. října 17 Břeclav 2

Knihkupectví

Knihkupectví Monika Karvánková Moskevská 20 Česká Lípa

Bohuňková Dana Palackého 183 Chrudim 1

Pohodové knihkupectví Filištínská 25 Chrudim 1

Knihkupectví Kuba & Pařízek

knihkupectví U sv. Antonína

Kostelní 9/7, Liberec

Knihkupectví Jonáš Mírové nám. 15 Litoměřice

Knihkupectví Hadáček Tomáš Sokolská 1100/9 Lysá nad Labem

Knihkupectví Kanzelsberger OC Olympia Jičínská 3 Mladá Boleslav

Knihkupectví Karolínka S. K. Neumanna 2 Mohelnice

Knihkupectví Alice Horová, Pavel Maur Palackého 26

Knihkupectví Kanzelsberger Lannova 31 České Budějovice

Knihkupectví Kanzelsberger

Jihlava 1

Knihkupectví Kanzelsberger Panská 132/1 Jindřichův Hradec


Hroznová 17 České Budějovice

OC Varyáda ul. Kpt. Jaroše 31 Karlovy Vary

Děčínské knihkupectví


Tržní 1069/32 Děčín 4

T. G. Masaryka 253 Kladno

Knihkupectví Dočkálek Jiří Křížkovského 14 Olomouc

Knihkupectví Kanzelsberger OC Haná, Kafkova 8 Olomouc

Knihkupectví Matice cyrilometodějská Wurmova 9 Olomouc 1

Jungmannova 9 Praha 1

Knihkupectví Karolinum Celetná 18, Praha 1


Aveline – knihkupectví

Knihkupectví U svatého Jindřicha

obch. dům Mír

Jindřišská 23 Praha 1

Librex

Smetanovo nám. 127 Karlovy Vary Litomyšl

Nám. Míru 14 Litvínov 1

Kalich

Knihkupectví Kratochvílová, Martinovská Husovo nám. 115 Rakovník Knihkupectví Naděje Panská 25 Rychnov n. Kněžnou NAVA knihkupectví Staré náměstí 31 Sokolov

Hlavní třída 697 Ostrava


Knihkupectví Paseka Ostrov Krušnohorské knihkupectví

Kaprova 10, Praha 1

Dům knihy, Václavské Knihkupectví nám. 4, Praha 1 Kanzelsberger Knihkupectví Velké nám. 215 Kanzelsberger Strakonice Orbis, Václavské Knihkupectví nám. 42, Praha 1 Selinger Josef Knihkupectví Portál nám. Míru 82, Svitavy Jindřišská 30 Knihkupectví Praha 1 Kanzelsberger OD Dvořák II. Knihkupectví Seidl tř. 9. května 2886 Štěpánská 26 Tábor Praha 1

Pražská 14, Liberec 1 FUTURUM Novinářská 6A Karmelitánské Ostrava

Knihkupectví Paseka Masarykovo nám. 21 Náchod Horáček Ladislav Jihlava Karmelitánské Hýblova 51 knihkupectví Knihkupectví Česká Třebová F. Procházky 101 Vetchý Jiří Nová Paka Knihkupectví Beseda Benešova 11 Na sadech 18 České Budějovice

Librex

Knihkupectví U Stříbrného groše

Havlíčkovo nám. 180 Havlíčkův Brod

Knihkupectví U Kadleců

Sedláčkova 109 Čelákovice


Masarykova 39 Opava 1 Ostrožná 33, Opava

Masarykova 6, Brno


Kroměříž

Vodní 61, Kroměříž

Masarykova 26, Brno Knihkupectví

Knihkupectví Cesta

Knihkupectví Jiří Dočkálek

Knihkupectví Fišer

Knihkupectví Lejhanec Tř. Míru 65 Pardubice


Knihkupectví Kanzelsberger Hypernova Srbická 464, Teplice

Palác knih Neoluxor Knihkupectví

Václavské náměstí 41 Kanzelsberger 28. října 1, Teplice Praha 1 Knihkupectví Paulínky Kanzelsberger Petrská 1178/9 Krakonošovo nám. 19 Praha 1 Trutnov

Neoluxor

Hypernova Písecká 972, Plzeň

knihkupectví Chodov Knihkupectví Roztylská 17, Praha 4 J. Demla Karlovo nám. 38 Knihkupectví Třebíč Kanzelsberger Knihkupectví Trojan Zlatý Anděl Kotlářská 1, Třebíč Plzeňská 344, Praha 5 Kniha Českého Ráje Knihkupectví Hluboká 280, Turnov Neoluxor Dům knihy Portál Nový Smíchov Masarykovo nám. 35 Plzeňská 8, Praha 5 Uherské Hradiště Knihkupectví Beran Karmelitánské Revoluční 179 knihkupectví Ústí nad Labem U sv. Vojtěcha Kolejní 4, Praha 6 Knihkupectví Knihkupectví Letná Marie Žížalová Veverkova 16, Praha 7 Komenského 1700 Vlašim



Tř. Míru 2670 Pardubice

Knihkupectví Kanzelsberger Nerudova 88, Písek

Nava Dům knihy Nám. Republiky 17 Plzeň

Knihkupectví u františkánů Františkánská 9 Plzeň


Václavské náměstí 34 OC Eden, U Slávie 1527, Praha 10 Praha 1

Knihkupectví Academia Národní třída 7 Praha 1


Knihkupectví Kanzelsberger Starostrašnická 56 Praha 10

Knihkupectví Sovíčková Marta

nám. T. G. MasaNa Florenci 3, Praha 1 ryka 15, Prostějov Knihkupectví Daniel Knihkupectví Kanzelsberger Národní třída 38 Wilsonova 6, Přerov Praha 1 Knihkupectví Knihkupectví Maria Olšanská Dobra Bednářová Pražská 128 Příbram I. Celetná 32, Praha 1

Knihkupectví Archa tř. T. Bati 190, Zlín

Knihkupectví Kanzelsberger Nám. Míru 2, Zlín

Knihkupectví Adamcová Andrea Nám. Svobody 52 Žatec

Knihkupectví Šemrichová Věra Nám. republiky 1785/49 ŽNár nad Sázavou

Knihkupectví Kanzelsberger nám. Republiky 147 ŽNár nad Sázavou

[ 24 ]

BELETRIE

Edice Dětská literatura Jiřina Rákosníková, Jan Kudláček, Jiří Pavlica STUDÁNKO RUBÍNKO Součástí knihy je CD skupiny Hradišťan. K 1989, váz., 96 s., cena spolu s CD 388 Kč

Jiřina Rákosníková, Jiří Pavlica a Hradišťan HRAJEME SI U MAMINKY Součástí knihy je CD skupiny Hradišťan. Ilustrace Jan Kudláček K 2027, váz., 80 s., cena spolu s CD 368 Kč

Jiřina Rákosníková TEN VÁNOČNÍ ČAS Součástí knihy je CD lidových koled v úpravě Marka Ivanoviće Ilustrace Jan Kudláček K 1911, váz., 80 s., cena spolu s CD 368 Kč

Žebříček nejprodávanějších knížek z nakladatelství Vyšehrad za měsíc srpen 2009 Celkově zvítězila kniha: Pán duší (Peter Tremayne) Beletrie, dárkové, kuchařky a zdraví: 1. Peter Tremayne: Pán duší 2. Jean Giono: Muž, který sázel stromy 3. Barbara Vineová: Astin deník 4. J. Rákosníková, J. Kudláček, J. Pavlica: Studánko rubínko 5. Chalíl Džibrán: Prorok Odborná literatura: 1. Paul Krugman: Návrat ekonomické krize 2. Yvetta Dörflová, Věra Dyková: Kam se v Praze chodilo za múzami 3. Jan Heller: Na čem mi záleží 4. Jacques Pradel, Luc Vanrell: St.-Exupéry – Poslední tajemství 5. Jacques Le Goff: Zrození očistce

Při nákupu v expedičním skladu a platbě v hotovosti poskytujeme – jednotlivcům slevu 20 % Spojení: – knihkupcům slevu 30 % Od metra Háje směr Skalka autobusem č. 154 na zastávku Morseova; Najdete nás na adrese: ze směru Háje č. 240, 267, Bellova 352, Praha 10. 271 na stanici Expediční sklad je Sídliště Petrovice; v budově Středního ze směru Skalka č. 271 na polygrafického učiliště. stanici Sídliště Petrovice; Otevřeno: ze směru Černý Most po–pá 8–13 hod. č. 240 na stanici Sídliště Petrovice ADRESA VAŠEHO KNIHKUPCE

bus. Morseova bus. Sídliště Petrovice

KO M P L E T N Í N A B Í D K U N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D NAJDETE NA

www.ivysehrad.cz Objednávky: Vyšehrad, Bellova 352, 109 00 Praha 10, tel./fax: 271 961 380

VYŠEHRAD NAKLADATELSTVÍ PUBLISHERS LTD

Recommend Documents