O h n ě n a p l a n i n á c h
O h n ě Šóhei Óoka n a p l a n i n á c h
V Y Š E H R A D
NakladatelstvÌ dÏkuje panÌ HelenÏ KonstantinovÈ za laskavÈ poskytnutÌ ilustracÌ Na p¯ebalu: Helena Konstantinov· z cyklu SvÏtlo litografie, 1997 195 x 285 mm
Copyright by äÛhei ”oka, 1951 Translation © Jan a Vlasta Winkelhˆferovi, 1976, 2007 Ilustrations © Helena Konstantinov·, 2007 ISBN 978-80-7021-889-1
Kapitola 24.
T r o j c e s t í
PodÌv·me-li se na mapu severnÌ Ë·sti ostrova Leyte, vidÌme, ûe zde ˙st¯ednÌ horsk˝ h¯bet konËÌ a p¯ech·zÌ v rovinu, t·hnoucÌ se od Taclobanu na v˝chodÏ aû po Carigaru na severu. Z tÈto roviny vybÌh· pak z·padnÌm smÏrem do mo¯e poloostrov, podobn˝ ohromnÈmu uönÌmu boltci. NiûöÌ horsk˝ h¯bet, bÏûÌcÌ tÌmto poloostrovem od severu na jih a pat¯ÌcÌ z¯ejmÏ k jinÈmu systÈmu neû hlavnÌ poho¯Ì ostrova, objÌm· Ormock˝ z·liv a v nejzazöÌm koutÏ tohoto z·livu, dalo by se ¯Ìci v ko¯eni lal˘Ëku onoho velkÈho ucha, ponech·v· mÌsto pro mÏsto Ormoc. Prostor mezi obÏma horsk˝mi h¯bety zabÌrajÌ moË·ly, jimiû vede nahoru na sever st·tnÌ silnice, takzvan· Ormock· cesta, kter· spojuje Ormoc se severnÌm pob¯eûÌm a na nÏm leûÌcÌ Carigarou, za nÌ pak obch·zÌ podÈl pob¯eûÌ severnÌ v˝bÏûky hlavnÌho poho¯Ì ostrova, aû koneËnÏ dospÌv· na v˝chodÏ do rozs·hlÈ nÌûiny kolem Taclobanu. SpojenÌm americk˝ch jednotek, bojujÌcÌch na v˝chodÏ a na z·padÏ ostrova Leyte, padly do jejich rukou Limon, Valencia a vöechny dalöÌ strategicky d˘leûitÈ osady na OrmockÈ cestÏ. Po silnici potom bez p¯est·nÌ uh·nÏly americkÈ tanky a n·kladnÌ auta a podÈl silnice mÏly sv· stanoviötÏ partyz·nskÈ hlÌdky. Proto kdyû japonötÌ velitelÈ 119
dostali rozkaz ke staûenÌ se do Palomponu, leûÌcÌho na jihoz·padnÌm okraji poloostrova, vyvstala pro nÏ jako nejv·ûnÏjöÌ problÈm ot·zka, jak se p¯es Ormockou cestu na poloostrov probÌt. NejvÌce z n·s, kte¯Ì jsme uvÌzli jako roztrouöenÈ zbytky japonskÈho vojska na ostrovÏ, mÏlo nam̯eno do okolÌ mÌsta, obecnÏ naz˝vanÈho ÑTrojcestÌì, na nÏmû odboËuje severnÏ od Limonu z hlavnÌ silnice cesta na Palompon. P¯edstavovali jsme si totiû, ûe kdyby se n·m poda¯ilo dostat se p¯es silnici na tuto cestu, mohli bychom jÌt vÌcemÈnÏ po nÌ aû do Palomponu a odpadlo by n·m brodÏnÌ p¯es moË·ly. Kdyû jsme se koneËnÏ p¯iblÌûili k TrojcestÌ, zjistili jsme, ûe se zde dosud udrûela v jakûtakû bojeschopnÈm stavu jedna naöe elitnÌ jednotka, kter· v poË·teËnÌm stadiu boj˘ zadrûela na nÏjak˝ Ëas postup americk˝ch vojsk, jeû mÏly z nÌûiny u Taclobanu obejÌt hlavnÌ horsk˝ masiv. Jednou v noci jsme uslyöeli ze st·tnÌ silnice za kopcem zn·mÈ ötÏk·nÌ japonsk˝ch kulomet˘ a rachot samopal˘. ElitnÌ jednotka se probÌjela p¯es silnici. ÑNo, ti n·m to zava¯ili,ì zabruËel vedle mÏ nÏjak˝ podd˘stojnÌk. ÑPo t˝hle jejich exhibici se my za nima na druhou stranu uû sotva dostaneme.ì Louka, na kterÈ jsme se zastavili, byla sev¯ena kolem dokola kopci jako dno otev¯enÈho mÏöce. R·no jsem se vyökr·bal na vrchol kopce, za nÌmû se t·hla silnice, a naöel tam jiû skupinu naöich, jak poschov·v·ni za k¯ovÌm obhlÌûejÌ terÈn. Dole p¯ed n·mi se rozprostÌrala baûina, p¯es kterou bÏûel nap¯ÌË jedin˝ pruh öirokÈ cesty na vyv˝öenÈm n·spu; to byla Ormock· cesta. Vlevo nar˘stal moË·l do ö̯ky a t·hl se za cestou jeötÏ hodnÏ dlouho, neû dos·hl vzd·lenÈho lesa. Jen tu a tam v nÏm st·ly osamÏlÈ ak·cie, r˝sujÌcÌ se v mlûnÈm oparu jako ostrovy. Zato na pravÈ stranÏ vybÌhal do baûiny mys 120
hustÏ zalesnÏnÈho kopce, od kterÈho se jako vleËka t·hlo po moË·lu k cestÏ nÌzkÈ ml·zÌ. V d·lce nad lesy se tyËila skalnat· hora s Ëepcem mrak˘, nejvyööÌ ötÌt v poho¯Ì poloostrova, jemuû FilipÌnci dali n·zev Kanquipot. Naöi voj·ci toto jmÈno pojaponötili na KankihÛ neboli ätÌt radosti, i kdyû z hlediska japonsk˝ch voj·k˘ uvÌzl˝ch na Leyte by bylo mnohem p¯ÌpadnÏjöÌ hovo¯it o ätÌtu hr˘zy. Na nejzazöÌm viditelnÈm konci silnice vpravo, kde st·lo u sebe jen nÏkolik domk˘, bylo TrojcestÌ. Ze silnice tam doleva odboËovala cesta na Palompon; bylo jeötÏ vidÏt, ûe mÌ¯Ì zhruba ke ätÌtu radosti, ûe vöak p¯itom nezach·zÌ do hloubi lesa, ale obÌh· protilehlÈ pahorky po jejich obvodu. ÑJestli se dostaneme tamhle k tomu lesu, tak to m·me v suchu,ì prohodil jeden z voj·k˘, leûÌcÌch se mnou ve skrytu na kopci. Po silnici projÌûdÏla obËas americk· vojensk· n·kladnÌ auta a zelenÈ dûÌpy. PoprvÈ jsem vidÏl tak zblÌzka Ñnep¯Ìteleì. Na n·kladnÌch autech se vezli voj·ci s ocelov˝mi p¯ilbami, naraûen˝mi hluboko do Ëela, a st¯Ìleli nazda¯b˘h ze samopal˘ do svahu, na nÏmû jsme se skr˝vali. NÏkdy takÈ nÏco volali. ÑPche, jsou to hajzlovÈ! Men·ûe majÌ z¯ejmÏ dost, vyûran˝ jsou jak prasata,ì ozval se nÏkdo, koho jsem sice nevidÏl, protoûe mezi n·mi byly stromy, ale kousav˝ tÛn jeho hlasu mi byl velice povÏdom˝. Mohl pat¯it jen des·tnÌkovi, o nÏmû jsem si p¯ed dvÏma dny myslel, ûe ho uû nikdy nedohonÌm. ÑJste to vy, pane veliteli?ì vyk¯ikl jsem proti svÈ v˘li a zvedl se na nohy. ÑSakra, ne tak nahlas!ì napomenul mÏ ze strany podd˘stojnÌk, kter˝ vypadal jako velitel jinÈ skupinky. Obeöel jsem malÈ k¯ovÌ a tam skuteËnÏ odpoËÌval cel˝ m˘j trojlÌstek: nadsvobodnÌk, svobodnÌk a samoz¯ejmÏ 121
i des·tnÌk, ten vöak s rozmotan˝mi ovinovaËkami. Zatv·¯il se zcela z¯ejmÏ otr·venÏ. ÑCoûe? To jsi ty? Ty seö jeötÏ naûivu?ì ÑJsem, pane des·tnÌku. Potkal jsem se tam s kamar·dy a trochu mÏ to zdrûelo. ProsÌm za prominutÌ.ì ÑNenÌ co zvl·öù promÌjet,ì zaöklebil se des·tnÌk trpce. ÑStejnÏ to jedin˝, co teÔ m·me na pr·ci, je uû jenom takovej malej pr˘lomeËek tamhle p¯es silnici.ì ÑP˘jdeme do toho v noci?ì ÑJo. Jindy neû v noci to moûn˝ nebude, to je bez debaty. Do tÏch moË·l˘ totiû zapadneme pÏknÏ hluboko.ì Sotva sto metr˘ ¯ÌdkÈho bl·ta dÏlilo n·ö kopec od silnice a na povrchu tÈto baûiny plavala zelen· tr·va, öirok· a oslizl· jako mo¯skÈ chaluhy. ÑJakpak je tam asi hluboko?ì uvaûoval nahlas nadsvobodnÌk, kter˝ pr·vÏ upÌral nep¯Ìtomn˝ pohled tÌm smÏrem.ì ÑTo vodtuÔ jenom voËima nepozn·ö,ì pouËil ho des·tnÌk. ÑCopak hlubok˝ to bude dost, ale z¯ejmÏ je to po¯·d jeötÏ to nejlepöÌ, kdyû se vöichni t·hnou jenom sem.ì NÏjak˝ voj·k, kter˝ leûel opod·l, se k n·m otoËil a ¯ekl: ÑKdepak, k silnici je to jen asi po kolena a tam d·l uû pak nijak zvl·öù hluboko nebude.ì ÑJÛ? Ty se tu nÏjak vyzn·ö,ì reagoval na to des·tnÌk. ÑAsi si p¯es to uû öel, ûe jo?ì TÛn jeho slov byl i na frontovÈ podmÌnky, v nichû se ËlovÏk nikdy nemohl spolehnout na to, co mu druh˝ ¯ekl, aû p¯Ìliö jÌzliv˝. Osloven˝ se na chvÌli dotËenÏ odmlËel, ale pak jen tak do vzduchu zahuhlal: ÑSlyöel jsem to od jednoho voj·ka, co d¯Ìv slouûil v muniËnÌm skladu na TrojcestÌÖ ale kdyû myslÌö, ûe lûu, tak si trhni nohou. Nikdo se tÏ o nic neprosÌ.ì NaËeû se zvedl a odeöel. Byl ponÏkud vyööÌ postavy a pohyboval se nejistÏ, jako by mÏl ruce a nohy öpatnÏ zasazeny v kloubech. 122
ÑTen je nÏjakej divnej,ì öklÌbil se posmÏönÏ d·l des·tnÌk, jehoû se to oËividnÏ nedotklo. ÑNevÌm, co ho mohlo tak naötvat.ì ÑZ·leûÌ snad na tom? Jde stejnÏ jenom o to, abysme se, my i on, dostali vöichni do Palomponu,ì ¯ekl nadsvobodnÌk a jeötÏ bruËivÏ dodal: ÑI kdyby to bylo jen kv˘li tomu, abysme mohli zam·vat oficÌr˘m a öt·bu, aû si budou odplouvat sami na Cebu.ì V tÈ chvÌli svobodnÌk, kter˝ se zd·l b˝t z celÈ skupiny nejslaböÌ jak tÏlesnÏ, tak i povahovÏ, p¯ilezl blÌû ke mnÏ a zeptal se: ÑTy, nem·ö jeötÏ s˘l?ì Zbytek soli v mÈ braönÏ byl promoËen deötÏm a jelikoû brambory mi d·vno doöly, ûivil jsem se teÔ uû jen tÌm, ûe jsem cestou lÌzal slanou vodu, prosakujÌcÌ hrub˝m pl·tnem. ÑTrochu m·m, aleÖì ÑJ· uû nem·m nic. Velitel mi ji zabavilÖ hele, nedal bys mi jeötÏ troöiËku?ì Zdr·havÏ jsem otev¯el svou braönu. Hrub· tmav· filipÌnsk· s˘l, prom·Ëen· deötÏm, ztvrdla v braönÏ i s neËistotou na dnÏ. Uû jsem chtÏl prsty kousek odlomit, kdyû mÏ svobodnÌk chytil za ruku. ÑPoËkej, pojÔ tamhle,ì ¯ekl a odt·hl mÏ na mÌsto, kam nebylo od des·tnÌka vidÏt. Tam s mnoh˝mi dÌky p¯evzal kousek soli a hned jej spolkl. ÑTy, nÏco ti poradÌm, jestli chceö,ì nabÌdl mi. »ekal jsem beze slova, co to bude. ÑTy se po¯·d kolem n·s toËÌö a seö sam˝ ano, pane des·tnÌku, a rozkaz, pane des·tnÌku ñ j· bych s tÌm bejt tebou p¯estal. J· jsem s tÌmhle des·tnÌkem byl uû na Nov˝ Guineji a co se pamatuju, umÌ ËlovÏka jenom vyûdÌmat, ale nikdy pro nÏj nic dobr˝ho neudÏl·. Jo, kdyû jsme byli v bar·cÌch v t·bo¯e, to to s nÌm jeötÏ ölo, ale pak na frontÏ 123
se zmÏnil a zaËal tu v·lku straönÏ ûr·t. Jestli budeö pokraËovat tak, jak to dÏl·ö, obere tÏ nap¯ed o vöechnu s˘l a pakÖ pak se na tebe vykaöle.ì ÑJe to pravda, ûe jste na Guineji jedli lidi?ì zeptal jsem se. ÑLidi,ì jako by se zasnil, obr·til oËi k nebi a odmlËel se. ÑO tom radöi mluvit nebudem. Ale ¯eknu ti nÏco zajÌmavÏjöÌho, co se stalo, kdyû jsme se p¯esunovali z Buny. To byl pochod jeötÏ horöÌ neû ta cesta sem. P¯iöli jsme tam na mlad˝ho voj·ka, kterej se doplazil s pr˘st¯elem v prsou aû k cestÏ. Ten voj·k mÏl uû skoro smrt na jazyku, ale po¯·d ¯Ìkal: ÑZabte toho lumpa, je to zr·dce!ì Potom z nÏj vylezlo, ûe ten lump byl velitel jeho Ëety, a nakonec jsme z nÏj dostali, ûe ustupoval s·m s tÌm sv˝m velitelem a ten ûe ho zaËal p¯emlouvat, aby se spoleËnÏ vzdali. On nechtÏl poslechnout, tak velitel po nÏm st¯elil a öel se pak asi vzd·t s·m. Takov· to byla svinÏ. ProË ho zabÌjel, kdyû se mohl vzd·t i bez toho, no ne?ì ÑTo je pravda.ì ÑJo, tenkr·t byla jeötÏ spousta spr·vnejch voj·k˘, a p¯esto mezi veliteli byly i tam takov˝hle svinÏ. A protoÖì ÑCo proto?ì ÑProtoÖ j· ne¯Ìk·m, ûe i n·ö des·tnÌk je takovej, ale je to prostÏ podd˘stojnÌk a u tÏch nikdy nevÌö, co si doopravdy myslÌ. J· pod nÌm slouûÌm, a tak od nÏj zdrhnout nesmÌm, ale ty seö p¯ece docela volnej. Ono ti bylo asi smutno, kdyû jsi byl s·m, j· vÌm, ale mÏl bys to tak kaûdop·dnÏ lepöÌ. NejlepöÌ jak to v˘bec m˘ûeö mÌt, to mi vϯ.ì ÑJ· ti rozumÌm,ì pok˝val jsem hlavou. ÑTo je dob¯e. Tak se podle toho za¯iÔ,ì poradil mi jeötÏ, neû jsme se vr·tili zpÏt. Des·tnÌk n·s sledoval ˙kosem: ÑCo jste si to tam öeptali vy dva? Radili jste se, jak se vzd·t, co? Jestli chcete zved124
nout ruce, tak k tomu je teÔ nejlepöÌ p¯Ìleûitost. KdovÌ kdy zase uvidÌte Amerik·ny, aû se dostaneme do PalomponuÖ kouknÏte, tamhle zrovna jedou a jak˝ jsou pÏkn˝!ì Po silnici dole projÌûdÏlo malÈ auto s n·pisem Ñvojensk˝ knÏzì. Z okna vystrkoval hlavu drobn˝ sta¯Ìk v khaki uniformÏ a rozhlÌûel se nervÛznÏ na vöechny strany. ÑHej, ty!ì OtoËil jsem se po des·tnÌkovÏ hlasu a zjistil, ûe se dÌv·m p¯Ìmo do hlavnÏ jeho puöky. ÑJestli myslÌö, ûe se m˘ûeö vzd·t,ì zasyËel na mÏ, Ñtak si to jenom zkus. Dokud jsem tady j·, tak nem˘ûeö, rozumÌö? Copak se aspoÚ kapku nestydÌö? Zkusil jsi uû zdrhnout jednou, a nevyölo ti to. Ale pamatuj si, j· tÏ do Palomponu dostanu, i kdybych tÏ tam mÏl s·m p¯it·hnout!ì Zd·lo se, ûe tÌm skonËil, ale pak jeötÏ dodal: ÑA netva¯ se aspoÚ tak blbÏ, jo?ì a pobavenÏ se nad m˝m v˝razem rozesm·l.
125
Kapitola 25.
S v ě t l a
Pomalu se jiû stmÌvalo, ale vytrval˝ lij·k nebral konce a zahaloval st·le baûiny jemnou mlhou. Nejprve zmizel v d·lce ätÌt radosti, po nÏm ostr˘vky ak·ciÌ a nakonec i les a ml·zÌ p¯ed n·mi. Brzy potom se udÏlala tma, ûe nebylo vidÏt ani na krok, a s nÌ ustala zcela i americk· doprava na silnici. TouûebnÏ oËek·van˝ okamûik se p¯iblÌûil a tmou se ozvaly jiû prvnÌ charakteristickÈ zvuky: sm˝k·nÌ tÏûk˝ch tÏl, klouzajÌcÌch po mokrÈ hlÌnÏ z kopce dol˘, a do toho mumlav˝ öepot. ÑTak snad taky vyrazÌme, ne?ì oslovil jsem rovnÏû öeptem naöi skupinu. ÑKuö, ty pitomËe!ì odpovÏdÏl mi des·tnÌk. ÑOd teÔka budeö drûet hubu a jestli jenom cekneö, tak ti d·m takovou, ûe se z nÌ uû neprobereö.ì SjÌûdÏl jsem po svahu dol˘, nohama nap¯ed. Nar·ûel jsem p¯itom do strom˘ a zachycoval se o hust˝ podrost. UvÏdomoval jsem si stejnÈ zvuky, dolÈhajÌcÌ ke mnÏ z obou stran, avöak potÈ, co jsem se na ˙patÌ kopce zastavil, zvuky docela p¯estaly a j· najednou nevÏdÏl, m·m-li v˘bec nÏkoho kolem sebe. Des·tnÌk a ostatnÌ se o mÏ samoz¯ejmÏ nestarali.
126
V baûinÏ p¯ede mnou nebylo ani zn·mky po nÏjakÈm pohybu. Na okamûik mÏ p¯epadla dÏsiv· myölenka, ûe se stalo nÏco nep¯edvÌdanÈho, kv˘li Ëemu vöichni zatÌm od p¯echodu upustili, a ûe zde stojÌm ˙plnÏ s·m. Ale tu jsem zaslechl z temnoty p¯ed sebou klepnutÌ, jako kdyû jÌdelnÌ miska narazÌ na pochvu bod·ku. Jakoby v·bena tÌm zvukem m· noha sama vykroËila vp¯ed. Byly tam hluboko se bo¯ÌcÌ trsy tr·vy a nÏkde blÌzko tekla voda. TakÈ bos· noha, kterou jsem zapadl aû po l˝tko, mi zvÏstovala chlad vody. Druh· noha sice jeötÏ doöl·pla na dalöÌ trs tr·vy, ale vz·pÏtÌ nato jsem zapadl nÏjak˝ch öedes·t centimetr˘ hluboko. To uû zaËÌnalo naprosto jasnÏ jenom bahno. Nohy se do nÏj bo¯ily a jejich chodidla uû nenahmat·vala pevn˝ podklad. Ch˘zi prov·zel zneklidÚujÌcÌ pocit, ûe celou v·hu tÏla nese jenom hloubka seöl·pnutÈho bl·ta. Puöka na rameni jako by mi svou tÌhou sama vtlaËovala nohy do bahna, kterÈ bylo ËÌm d·l hluböÌ. Vöude kolem bylo tma. DÈöù ustal a nejspodnÏjöÌ vrstvou vlhkÈho vzduchu se zd·lky oz˝val jen p¯er˝van˝ ötÏkot psa. ObËas, kdyû jsem zvedl hlavu, rozeznal jsem Ë·ru n·spu silnice, kter· p¯ede mnou bÏûela nap¯ÌË tmou, jako nez¯eteln· hranice mezi vzduchem a zemÌ. To byl m˘j cÌl, avöak v˘bec se mi nep¯ibliûoval. Bahno, jehoû hloubka se zvÏtöovala, mi uû objÌmalo stehna. Nedalo se jÌt jinak neû vyt·hnout jednu nohu co nejv˝ö, pak udrûet rovnov·hu na druhÈ noze, kter· se p¯enesenou vahou zaËÌnala bo¯it hloubÏji do bahna, vytaûenou nohou opsat velik˝, vröek baûiny rozhrnujÌcÌ oblouk a na jeho konci nakroËit vp¯ed. Pak bylo t¯eba p¯enÈst v·hu na nakroËenou nohu, kter· s Ëvachtav˝m bubl·nÌm zajela do bahna a cel˝ proces se opakoval s druhou nohou.
127
Brzy jsem byl blÌzek vyËerp·nÌ. DÏsilo mÏ pomyölenÌ, ûe o kus d·l by mohla b˝t baûina jeötÏ hluböÌ, protoûe pak bych v nÌ uvÌzl docela. Musel bych tu z˘stat aû do r·na po p·s v bahnÏ a d·t se od prvnÌch AmeriËan˘ ze silnice zast¯elit. Byly to opravdu straölivÈ chvÌle. P¯emÌtal jsem, zda ostatnÌ voj·ci jsou takÈ v bahnÏ tak hluboko jako j·, a velice jsem touûil se o tom p¯esvÏdËit. ChtÏlo se mi na nÏ zavolat, ale tentokr·t mi ˙sta zavÌral strach z jejich zlosti, kdybych vyk¯ikl. Hlavou mi ölehla myölenka, ûe bych se mÏl radÏji vr·tit. Ale tu jsem si zase uvÏdomil, ûe bych uû ani nebyl schopen projÌt celou tu cestu bl·tem nazp·tek jeötÏ jednou. Ne, nemÏl jsem na vybranou. MusÌm jÌt d·l tak dlouho, dokud budu moci. A uvÌznu-li tu neschopen pohybu, pak aù mÏ r·no AmeriËanÈ t¯eba zabijÌ. Anebo p˘jdu, dokud neum¯u s·m; s tÌm jsem se p¯ece uû sm̯il v poslednÌch dnech nÏkolikr·t. Kdyû jsem se takto p¯ipravil na smrt, rozlil se ve mnÏ p¯Ìjemn˝ pocit pohody, jako bych se vr·til dom˘. Asi jsem nejvÌc pot¯eboval ke spokojenosti pr·vÏ vÏdomÌ nÏËeho, co, aù p˘jdu kamkoli a budu zkouöet dÏlat cokoli, na mÏ tam nÏkde na konci urËitÏ poËk·. Najednou mi bylo lehce u srdce. Dokonce jako by ve mnÏ vzkypÏla nov· sÌla. I nohy jsem zaËal vytahovat z bahna bez k¯eËovitÈho ˙silÌ, s pocitem, ûe si mohu jÌt podle svÈho. A z·roveÚ se mi zd·lo, ûe se dost·v·m kup¯edu rychleji. Spolu s tÌmto ulehËenÌm se vöak zrodil i jin˝, velice podivn˝ pocit: ûe mÈ pohyby nÏkdo sleduje. Na okamûik jsem se zastavil. V tÈ tichÈ ËernotÏ okolnÌ baûiny p¯ece vöak nemohl b˝t nikdo, kdo by mÏ sledoval. V duchu jsem se vysm·l vlastnÌm halucinacÌm a zaËÌnal se brodit d·l. 128
Ale m˝lil jsem se. NÏkdo mÏ musel sledovat. M·m na to d˘kaz: jakmile jsem v duchu odmÌtl pocit, ûe jsem sledov·n, ztratily moje pohyby onen pocit volnosti a lehkosti a p¯estalo se mi zd·t, ûe postupuji rychle. N·sep silnice se p¯ede mnou vztyËil neoËek·vanÏ n·hle. BlÌzko mÏ se ozval nÏËÌ tÏûk˝ dech. M· dop¯edu rozp¯·hl· lev· ruka se dotkla pochvy bod·ku a instinktivnÏ se jÌ chytla. ÑPusù, potvoro, pusù mÏ!ì zaöeptal nÏkdo v˝hruûnÏ. Zd·lo se mi, ûe pozn·v·m des·tnÌk˘v hlas. Ale bl·to uû troöku ztr·celo na hloubce. JeötÏ jsem do nÏj sice dva kroky zapadl aû po stehna, pak vöak se jiû noha op¯ela o pevnou zemi jako o vysok˝ schod. Byl to z·klad silniËnÌho n·spu. KoneËnÏ jsem mohl d·t puöku dol˘. V tr·vÏ snad dvoumetrovÈho svahu pod silnicÌ se daly vytuöit zn·mky hemûenÌ lidsk˝ch bytostÌ. Chom·Ëe tr·vy öustily voj·k˘m pod rukama, jak se jich p¯idrûovali, kdyû öplhali nahoru. Tam se t·hla na obÏ strany do tmy bÌl· Ormock· cesta. Kdyû jsem se p¯es ni plÌûil a opÌral se lokty o tvrd˝ ötÏrk, t·hl jsem puöku za sebou. Neuölo mi p¯itom, ûe bÏlobu cesty se mnou p¯elÈzala spousta jin˝ch podobn˝ch tvor˘, ËernajÌcÌch se na nÌ jako mravenci. A zase ke mnÏ dolehlo ötÏk·nÌ psa. Na opaËnÈ stranÏ se dalo sjet po tr·vÏ z n·spu rychle dol˘. Bylo tam slyöet tekoucÌ vodu. P¯ekroËil jsem ji jen tak po sluchu a öel d·l. Bl·to zde dosahovalo jenom ke kotnÌk˘m. Onen nezn·m˝ voj·k v poledne se ve svÈ p¯edpovÏdi nem˝lil. BezdÏky jsem se nap¯Ìmil a chtÏl jÌt d·l, ale nÏkdo se na mÏ obo¯il: ÑPliû se, ty pitomËe!ì PlÌûili jsme se tedy. P¯ed n·mi se jiû r˝soval temn˝ okraj lesa. Hnala n·s myölenka, ûe dostaneme-li se k tomu lesu, m·me vyhr·no. Pololeûe, polokleËe jsme lezli pomocÌ lokt˘ a kolen pomÏrnÏ rychle kup¯edu. 129
PodvÏdomÏ jsem cÌtil, ûe tma kolem je pln· voj·k˘, postupujÌcÌch stejn˝m smÏrem jako j·. KoneËnÏ jsem p¯estal b˝t jenom Ñj·ì a znovu se stal Ë·stÌ Ñmyì. N·hle to nÏkde v naöÌ skupinÏ zazvonilo, jako kdyû kov ude¯Ì o kov. Tak¯ka v tÈmûe okamûiku na n·s dopadlo zep¯edu svÏtlo a s nÌm i sprcha st¯el. ÑTanky!ì vyk¯iklo nÏkolik hlas˘ souËasnÏ. Hned jsem se nat·hl rovnÏ na b¯icho a p¯itiskl svÈ tÏlo co nejvÌce k zemi. MÏl jsem dost Ëasu na to, abych si vöiml, ûe v lese p¯ed n·mi bylo vedle sebe nÏkolik ost¯e z·¯ÌcÌch svÏtel, kter· sv˝mi paprsky p·trala jako ob¯Ì oËi sem a tam. A takÈ jsem vidÏl, ûe na obou stran·ch kolem mÏ leûÌ v travnatÈ mok¯inÏ, po nÌû jezdily k¯Ìûem kr·ûem kuûele svÏtla, plno naöich voj·k˘. Tiskl jsem Ëelo k zemi. PokaûdÈ kdyû zasvÌtilo do koutk˘ m˝ch oËÌ z obou stran svÏtlo, zafiËelo mi tÏsnÏ nad hlavou nÏkolik st¯el. Sunul jsem se kousek po kousku zp·tky. I v tom tlukoucÌm rachotu kulomet˘ a v dutÈm pl·c·nÌ st¯elami vyhazovanÈho bl·ta mÏ matnÏ napadlo, ûe rychl˝ a trhan˝ pohyb m˝ch ˙d˘ se musÌ velice podobat scÈn·m ze starÈho kinematografu. ÑTeÔ jsem ji koupil,ì vyk¯ikl nÏjak˝ ranÏn˝. ÑA-a-ah!ì ozval se v˝k¯ik, kter˝ sÌlil a pak najednou zmlkl. Jiû podruhÈ se mi zazd·lo, ûe pozn·v·m des·tnÌk˘v hlas. SkoËil jsem na nohy a rozbÏhl se zp·tky. Tr·va na n·spu byla tak jasnÏ osvÏtlena, ûe na nÌ bylo vidÏt i m˘j stÌn. Hnal jsem se p¯Ìmo k tomuto svÏtlÈmu pruhu. TÏsnÏ pod n·spem jsem p¯ece p¯ekraËoval strouhu, musÌm se do nÌ dostat! Ze smaragdovÏ z·¯ÌcÌ tr·vy, kter· rostla na okraji, jsem se skulil do strouhy. Tekla v nÌ zurËivÏ voda. Nade mnou lÈtaly st¯ely a p¯ejÌûdÏly kuûele svÏtla, kterÈ st·le oza¯ovaly n·sep silnice. NÏjakou dobu to tu vydrûÌm, uvaûoval jsem. AmeriËanÈ se asi s tanky p¯es moË·l nepustÌ a bez nich na zteË sotva p˘jdou. 130
Jak dlouho to uû asi trv·? KoneËnÏ p¯estaly st¯Ìlet kulomety. Jenom svÏtla reflektor˘ p¯ejÌûdÏla neust·le po tr·vÏ n·spu. Za nÏjakou dobu i ta postupnÏ pohasla. Uû zbylo jen jedinÈ, jeû z˘stalo svÌtit do jednoho mÌsta jako dlouho se t·hnoucÌ v˝k¯ik. Nakonec zhaslo i to. Znovu se rozhostila vöude tma a ticho. Nic se neh˝balo. Kam se podÏli vöichni ti voj·ci, kte¯Ì se se mnou plazili po b¯iöe k lesu? NevÏdÏl jsem. Cel˝ m˘j svÏt se v tom okamûiku skl·dal jenom ze tmy, kter· mi zaslepovala oËi, z vody, kter· vytrvale obtÈkala mÈ tÏlo a zd·lo se, ûe jiû pros·kla celou mou k˘ûÌ, a pak jeötÏ z pachu bl·ta a tr·vy. Zhluboka jsem si oddechl a zvedl se ze strouhy. Les vp¯edu se temnÏ r˝soval ve svÈ p˘vodnÌ Ëerni, jako kdyby se bylo v˘bec nic nestalo. Do uöÌ se mi znovu donesl psÌ ötÏkot. Tu vöak jsem zaslechl od silnice nov˝ zvuk. Byl to dÈöù. SmÌöen s nÌm p¯ich·zel i öepot nÏkolika hlas˘. Pak jeötÏ jako by nÏkdo zpÌval a klepal p¯itom do plechu. Vyöplhal jsem se pomalu na n·sep, p¯itiskl ucho k zemi a kdyû jsem se ujistil, ûe se ke mnÏ neblÌûÌ û·dnÈ kroky, p¯ebÏhl jsem rychl˝mi p¯Ìskoky p¯es silnici jako û·ba a vrhl se na druhÈ stranÏ po hlavÏ dol˘. Tam jsem si chvilku odpoËinul a vydal se znovu p¯es baûinu. Puöku uû jsem v rukou nÏjakou dobu nemÏl. Snad proto se mi zd·la zp·teËnÌ cesta mnohem p¯ÌjemnÏjöÌ.
131
OBSAH
1. Odchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2. Cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3. OhnÏ na planinÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 4. Vyhnanci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 5. FialovÈ stÌny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 6. Noc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 7. H¯mÏnÌ dÏl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 8. ÿeka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 9. MÏsÌc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 10. Kokrh·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 11. V r·ji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 12. Symbol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 13. Sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 14. Cesta dol˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 15. éivot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 16. Psi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 17. VÏci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 18. De profundis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 19. S˘l . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 20. Puöka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 21. Kamar·di . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
22. PoutnÌci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 23. DÈöù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 24. TrojcestÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 25. SvÏtla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 26. ZjevenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 27. Plamen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 28. Hladem umÌrajÌcÌ a bl·zen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 29. Ruka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 30. PolnÌ lilie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 31. Ptactvo nebeskÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 32. OËi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 33. Maso . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 34. Lidstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 35. Opice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 36. Chv·la na promÏnu tÏla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 37. DenÌk bl·zna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 38. JeötÏ jednou k ohÚ˘m na planin·ch . . . . . . . . . . . . . 188 39. PsanÌ mrtvÈho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198
Šóhei Óoka
O h n ě n a
O h n ě n a
p l a n i pn l áa cn hi n á c h EDICE SVÃTOV¡ PR”ZA
Z japonskÈho origin·lu Nobi p¯eloûili a doslov napsali Jan a Vlasta Winkelhˆferovi. Ob·lku s pouûitÌm ilustrace Heleny KonstantinovÈ a grafickou ˙pravu navrhl VladimÌr Verner. Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2007 jako svou 775. publikaci. OdpovÏdn· redaktorka Radka Fialov·. Vyd·nÌ druhÈ. AA 7,83. Stran 208. Vytiskla tisk·rna Finidr, s. r. o. DoporuËen· cena 248 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7021- 889-1
