NULLA DIES SINE LINEA průvodce výstavou
Conrad Armstrong Sto z jedné 2014, animace Tato animace je výsledkem přání vytvořit sto kreseb z jedné. S použitím některých tvarů převzatých z první kresby jsem našel podnět ke druhé, která se stala počátkem třetí. Stejným postupem jsem pokračoval do sta. Kresby jsem následně skládal za sebe, přičemž jsem využíval linií, které je spojovaly, jako ukotvení v kompozici.
Aneta Bendáková Art Souboj Bendáková vs. Muchovičová 2014, kresba, akce Aneta Bendáková je grafická designérka pohybující se na hraně kresby, ilustrace a komiksu. Na výstavě se prezentuje kresbou, která vznikla v Art souboji s kolegyní Muchovičovou. Dílo vznikající v časovém presu je ovlivněno také náhodou a povzbuzováním publika; při galerijní prezentaci získává další rozměr.
David Böhm & Jiří Franta Skoro nic není úplně od 2010, kresba pastelem na plátno, video Cyklus kreseb s názvem Skoro nic není úplně je neuzavřená série, která vzniká s částečnou kontrolou nad procesem nebo zcela nekontrolovaně. Kresby vznikají prostřednictvím působení přírodních živlů, s překážkami omezujícími kontrolu rukopisu či za asistence třetích osob ovládajících nástroj nebo stroj realizující kresbu.
Nikola Čulík Popisek ve dvou větách. Popisek ve dvou větách. 2014, kresba na zeď
Mira Gáberová Heros/Hrdinovia 2005, 2014 kopírovací papír, 21 × 29,7 cm
V médiu kresby Nikola Čulík vyniká svým osobitým pojetím, kde se prolínají autobiografické postřehy s komentáři na současnou uměleckou scénu, a to především v procesu vzniku jeho výstav, které jsou mnohdy postaveny na experimentu, na autenticitě a na spontánním projevu.
V týchto kresbách som pracovala s privlastnením reprodukcií antických sôch. Väčšina týchto sôch postráda penis, (to, čím sú charakteristickí mužský hrdinovia). S istou dávkou irónie a nadsádzky im prinavraciam ich hrdinstvo.
Michal Drozen Míša č. 5, 8, 12, 13 a 22, 2012–13, 2014 olej na plátně, kresba na zdi, 200 × 100 cm Jedná se o výběr ze série dvaceti tří figurálních autoportrétů.
Petr Dub Death of Philosopher, Slavoj, I Know What You Did Last Summer instalace z cyklu Know-How 2014, kombinovaná technika Je čtvrtého července a v malém přímořském městečku v Severní Karolíně se studenti loučí s bezstarostným mládím. Krásná Helen dnes večer získala titul královny krásy maturitního ročníku a to je důvod k pořádné oslavě s nejbližšími přáteli na opuštěné mořské pláži. Když se pak Helen, Julie, Barry a Ray vracejí vypůjčeným BMW do městečka, srazí na opuštěné přímořské silnici záhadného chodce v gumovém rybářském plášti. Díky krvavým zraněním nevidí do jeho tváře a zdá se, že neopatrný nešťastník je mrtev. Co s ním?
Mira Gáberová Bez názvu / Untilted 2014, záznam performance
Pavla Gajdošíková 80 procent naší kriminality je vymyšleno gádži 2014, objekty Skládanky, které vycházejí z modelářské volnočasové aktivity v procesu tvorby Pavly Gajdošíkové nabývají nových rozměrů pochopení. V jejím podání zobrazují situaci v ústecké čtvrti Předlice, kde žijí převážně Romové. Vystavené objekty upozorňují na absurditu kolem narůstající „romské otázky“. Objekty jako hezké domečky vytvořené podle techniky domácích kutilů jsou příkladem sociálního přesahu do výtvarné oblasti. Poukazují nejen na neonacistické pochody, ke kterým se přidává stále vice lidí, ale ukazují také bezvýchodnost situace, že z ghetta není cesty ven. Objekty zobrazují jak reálné vybydlené domy z čtvrti Předlice, tak ubytovny, kde Romové mnohdy bez souhlasu končí. Zde paradoxně nemají na vysoký nájem a tak se pro ně tyto nové domovy stávají klecí.
Daniel Hanzlík Echo – série akustických kreseb 2013, kresba tuší, 100 × 70 cm Nepřesnost gesta ruky, vedené mentálním zvukovým signálem, se postupně stává nástrojem harmonizace vnitřního rytmu a přibližuje se k mechanické přesnosti stroje. Zvukové kontemplace, převedené do rastru tušových kreseb, mají i proto nápadnou podobnost s algoritmy grafického rozhraní softwaru pro editaci zvuku.
Miroslav Hašek Portrét umělce 2014, akce, kresba, participace Do svého projektu Hašek zapojil několik desítek dětí z mateřské školy, kterým dal za úkol nakreslit jeho portrét v krajině. Hašek vystavuje vzniklé dětské kresby a otevírá tak otázky o původu autorství v současném umění, zapojení diváka do procesu vzniku autorského díla a o povaze konceptuálních uměleckých děl současné produkce.
Petra Herotová Různé druhy od 2008, série kreseb, propiska na kancelářském papíře A4, 30 × 21 cm Autorka sbírá různá balení obyčejného kancelářského papíru A4. Motiv z obalu kopíruje pomocí propiskové kresby na papír pocházející z daného balení. Obyčejný průmyslový produkt je povýšen na jedinečné umělecké dílo. Motiv z obalu, tedy značka určuje estetiku díla a poukazuje na „odlišnost“ a „jedinečnost“ čistého bílého papíru.
Markéta Hlinovská Komín triptych z cyklu Hnízda a pasti 2013, plexi, suchá jehla, 150 × 150 cm Tvorba Markéty Hlinovské je založena na prolínání zvířecího světa do lidského pomocí personifikovaných zvířat. Fragmenty předmětného světa odkazují na ukryté symbolické významy. „Na počátku je inspirace z venku, po čase se obestavíme, uvnitř jsme otevření, nakonec to uzavřeme a počkáme, co se z toho vyklube.“
Markéta Jáchimová Dívky z domu číslo 651 2012, kombinovaná technika, 110 × 80 × 90 cm Tři sochy, tři dívky v životní velikosti, které jsou sklíčené, klečí na podlaze a kreslí cosi svým sádrovým prstem. Snaží se neverbálně komunikovat s okolím. Co vlastně kreslí či píší, nevědí. Bílá těla, z části vytvořená z odlitků autarky, z části domodelovaná kombinovanou technikou. Tělo jim zakrývá reálné oblečení. Mysl zakrývá temnota. Místo ovládla nicota.
Jan Nálevka Ráda bych totiž i podotkla, že… 2010, kresba modrou propiskou na kancelářském papíru A4, instalace Listy bílého kancelářského papíru byly ručně nalinkovány tak, aby výsledek byl co možná nejméně rozeznatelný od standardních předtištěných čtverečkovaných papírů. Čistý papír dostal svůj řád. Přestože byla plocha papíru zaplněna, můžeme ji stále vnímat jako prázdnou, jako tabulku, která jen determinuje způsob případného příštího zaplnění, jako uspořádání prázdného prostoru, organizaci v nejobecnějším slova smyslu. Exaktní řád je narušen lidským faktorem: ačkoliv jsou všechny kresby stejné, každá je svými drobnými nepřesnostmi originál. Kresebným materiálem se stala modrá propiska, nejobyčejnější kancelářský nástroj. Výsledek je nesrovnatelně pracnější verzí (napodobeninou) běžného utilitárního materiálu. Kresby byly instalovány v prostoru tak, aby čtverečkovaná struktura každé z nich navazovala na ostatní. Stávají se tak jednou časoprostorovou kresbou, pokrývající všechny stěny galerie, otevřenou geometrickou strukturou, která teoreticky může pokračovat do nekonečna. Přestože byly stěny galerie zaplněny, můžeme je stále vnímat jako prázdné, jako vizualizaci prázdného prostoru.
Libor Novotný Flower Architecture 2013, fotografi Libor Novotný Tree Architecture 2013, fotografie Libor Novotný Puddle Architecture 2013, fotografie Libor Novotný Squirrel Architecture 2013, fotografie Miniaturní struktury implantované na městskou zeleň se stávají její součástí a vytvářejí drobné živé architektury, proměňují se během růstu. Vznikly pro pobyt v New Yorku jako nenáročná kapesní varianta intervence do přírodních lokálních podmínek místa. Jsou přenosné v kapse, lehce instalovatelné a často nenápadné, což snižuje možnost jejich úmyslného odstranění. Po dobu jejich životnosti během mého pobytu jsem si z jejich lokací vytvořil místa na Manhattanu, které jsem během cest městem průběžně vědomě navštěvoval a pozoroval změny, které byly ovšem v takto krátkém časovém horizontu velmi nepatrné. Podobně je implantovaná i struktura na sošce veverky, která je stejně jako architekturky na květech, spojená z částí až na finálním tvaru, tak aby vytvořila zámky, které zabraňují sejmutí bez poškození struktury.
Jan Pfeiffer Tlak v zádech 2014, foto tapeta, černobílý digitální tisk
Dana Sahánková bez názvu (IV–IV) 2012-13, tuš na plátně, 210 × 510 cm
Stojící postavy, mužské karyatidy s popruhem na hrudi a objímkou na zádech. Jsou uvězněni na vzdálenosti umožnující buď přímku, či co největší blízkost druhého – Vítězný oblouk, to je však doprovázeno tlakem v zádech.
Bohatá vnitřní struktura děl Dany Sahánkové, která vzniká mnohahodinovou automatickou kresbou, působí na diváka svým expresivním charakterem. Střídáním tmavých a světlých ploch dokáže autorka velmi mistrně vyjádřit témata, která vycházejí ze zvířecí říše, ale také z té lidské. „Segmenty našich domovů se propojují v nedefinovatelném prostoru, který sice nemá jasné hranice, ale je hmatatelný. Hmoty srstí pokrývají vše živé i neživé, předměty a zvířata se do sebe vpíjí. Prostor hmotného světa se prolíná s tím pro nás nehmotným, nekonečným prostorem prosvíceným hvězdami.“
Jan Pfeiffer Kresba bez autora 2014, reproduktor, papír Při cestách na večerní kreslení se mě vracela představa prázdného papíru, ve kterém byl obsažen zvuk kresby.
Jan Preiffer Prostorové vize 2010, video animace, 2:52 min Animace představuje několik možností rozvržení prostoru a lidské interakce s ním. Klasickou urbánní mřížku střídá šachovnice, mírný posun už způsobuje chaos. Inverze prostoru vede k izolaci obyvatel do jednotlivých „dvorů“ a v poslední scéně je rastr města nahrazen vlastním otiskem v myslích lidí, kteří mají i na volném prostranství potřebu tvořit geometrický řád.
Matěj Smetana Pád Louvru 2014, 30 m × 90 cm, digitální tisk na papíře Sekvence digitálních kreseb postupně sledující fiktivní zánik Louvru. Třicet fází kreslených tenkou čarou mezi dvěma obrazy romantického malíře Huberta Roberta. Jednotlivé části animace, ze kterých se ale animace nikdy nestane. Kresba, jejíž tenká čára nikdy neumožní jí vizuálně uchopit v celku. Je ale možné sledovat jednotlivé fragmenty kresby, které jsou postupně se měnící fáze. Téma vychází z disertační práce Matěje Smetany na téma o nezáměrných vlivech v umění.
Adéla Součková Narcis 2014, kresba na zeď, video Adéla Součková se výtvarně vyjadřuje především v médiu malby, grafiky či kresby. V její tvorbě se objevují i objekty a instalace. Obsahově se práce dotýká existenciálních témat – bytí nebo nebytí, lásky, štěstí či neštěstí, smrti. „Co dělat nevěděl a přepadla ho touha tknout se Boha tvrdým slovem šeredný narcis v plíseň zrcadla se díval v šedém rámci jantarovém.“
Magda Stanová Algoritmy v umení 2010, 2012, kresby, instalace Edgar Allan Poe bol nielen básnik, ale aj teoretik. Veľmi ho iritovalo, že básnici a spisovatelia popisujú svoj tvorivý proces ako niečo mysteriózne či transcendentálne. Aby sa proti tomu vymedzil, napísal v roku 1846 esej Filozofia básnickej skladby, v ktorej krok po kroku opisuje svoj postup pri písaní básne Havran.
