Cahiers du CEFRES N° 11, Původní a noví vlastníci
Anne Olivier (Ed.)
_____________________________________________________________ Milan TUČEK Některé sociální důsledky změny vlastnických struktur
_____________________________________________________________ Référence électronique / electronic reference : Milan Tuček, « Některé sociální důsledky změny vlastnických struktur », Cahiers du CEFRES. N° 11, Původní a noví vlastníci (ed. Anne Olivier). Mis en ligne en janvier 2012 / published on : january 2012 URL : http://www.cefres.cz/pdf/c11/tucek_1996_socialni_dusledky.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE http://www.cefres.cz Ce document a été généré par l’éditeur. © CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
262
M. TUČEK
Některé sociální důsledky změny vlastnických struktur Milan Tuček
Ve svém příspěvku bych se chtěl zaměřit na dopad, resp. odraz privatizace státního majetku a revitalizace soukromého sektoru v chování a postojích české populace. Na údajích z několika reprezentativních šetření, která byla provedena v Sociologickém ústavu před i po roce 1989, bych chtěl na konkrétních číslech ukázat, k jakým změnám došlo a stále dochází v hodnocení soukromého podnikání a jak je celkově vnímán privatizační proces. Půjde především o to, zda a jak jsou postoje a chování lidí v této oblasti transformace společenského systému sociálně zakotveny, jaká je jejich dynamika. V neposlední řadě půjde o zjištění, zda v této oblasti došlo již k určité stabilizaci názorové hladiny, resp. mobilitních procesů, které s privatizací bezprostředně souvisejí. Základní informace o datových souborech je vždy uvedena pod příslušnou tabulkou údajů. Výzkumy po roce 1989 byly vesměs realizovány v týmu P. Machonina s grantovou podporou GA AV ČR (grant 828 105 “Sociální rozvrstvení a dynamika v České a Slovenské republice v období postkomunistické transformace”), GA České republiky (grant 403/95/0963 “Aktéři a strategie transformace a modernizace”) a grantem ES CIPA–CT93–0144 “System Change and Modernanization”, který koordinuje CNRS v Paříži.
1. OBNOVENÍ SOUKROMÉHO SEKTORU PO ROCE 1989 Nejprve si upřesněme představy o vlastnických změnách a revitalizaci soukromého sektoru. Nepůjde nám o to vyčíslit miliardy, které kuponovou privatizací a jinými formami privatizace přešly do soukromého vlastnictví, ale o údaje, které dokládají vlastnické změny na situaci jednotlivých osob, případně domácností. Při této příležitosti jsme považovali za důležité podívat se dále do minulosti a na základě retrospektivních údajů ozřejmit, k jakým vlastnickým změnám právě na úrovni konkrétních lidí došlo v důsledku nastolení komunistického režimu. TABULKA 1: Oč lidé přišli z důvodů odstoupení Sudet, okupace, znárodnění a kolektivizace zemědělství Továrna,větší dílna
1,8 %
Živnost, obchod, menší dílna
12,8 %
Zemědělské hospodářství
21,9 %
Nájemní či jiný dům
5,6 %
Větší finanční sumu
10,5 %
Zařízení bytu
2,5 %
Sbírky, šperky, cennosti
1,5 %
Stavební nebo zemědělský pozemek
23,4 %
Výzkum: Transformace sociální struktury 1991, So Ú AV ČR, datový archiv, N=1890, náhodný výběr populace ve věku 18-69 let Poznámky: - Nebyla zjištěna podstatnější souvislost s věkem dotázaného, což souvisí s formulací otázky, která zjišťovala zda ztráta majetku (vyvlastnění) postihlo dotázaného či jeho rodiče, případně partnera či jeho rodiče. - Naopak byla zjištěna určitá vazba mezi současným sociálním postavením dotázaného a některými položkami: - 30 % dnešních samostatně činných přišlo v minulosti (či jejich rodina) o živnost - 40 % zemědělců mělo v minulosti hospodářství, 35 % pozemky - 22 % vyšších profesionálů (podle EGP) přišlo o větší částku peněz, 26 % o stavební pozemek Tato vazba naznačuje určitou dědičnost sociálního postavení, resp. potvrzuje určité využití restitucí.
CAHIERS DU CEFRES
263
V tabulce 1 je vyčísleno a v poznámkách k tabulce rozvedeno, k jakým majetkovým přesunům došlo ve čtyřicátých a padesátých letech a jakých vrstev obyvatelstva se tyto přesuny týkaly. V zjednodušené terminologii některých současných politiků údaje mapují “co a komu bylo režimem ukradeno”. I když se neptáme na magickou hranici 25. února 1948, ke které se vztahovaly restituce (vráceno bylo pouze to, co bylo zestátněno po tomto datu), a je tedy možno předpokládat, že část údajů z tabulky se týká majetkových přesunů z období po obsazení Sudet a hlavně z období okupace (např. konfiskace majetku Židů), přesto je pravděpodobné, že většina uvedených majetkových ztrát proběhla až po únoru 1948 (živnosti, hospodářství, pozemky, domy). Podstatným zjištěním je, že o určitý větší majetek přišlo kolem jedné třetiny dotázaných či jejich rodin, že majetkové přesuny měly tak široký dosah a rozsah. Se zrušením (zestátněním) živností a združstevněním vesnice proběhla téměř úplná likvidace soukromého sektoru. Soukromý sektor, který v osmdesátých letech v Československu přežíval víceméně pouze v existenci nevelkého počtu jednotlivě hospodařících rolníků (a s jejich fyzickým stárnutím vymíral), byl sice po roce 1980 zákonně povolen ve smyslu drobných provozoven (komunální služby, ubytovací služby), ale do listopadu 1989 nenabyl většího významu. Koncem roku 1988 bylo těchto soukromníků–živnostníků kolem 4,5 tisíce. Pochopitelně nesrovnatelně větší počet “soukromníků” působil v tzv “šedé” či “stínové” ekonomice. Tito “soukromníci” svojí činností vesměs nahrazovali nedostačně rozvinuté služby; využívali materiál, nástroje a začasté i pracovní dobu ve svém legálním zaměstnání pro svoje vlastní výdělečné aktivity. O jejich počtu i rozsahu poskytovaných služeb neexistují žádná data, kvalifikované odhady hovoří zhruba o jejich třetinovém podílu na objemu poskytovaných tzv. komunálních služeb obyvatelstvu. Teprve legislativní normy, které vyšly v roce 1990, nastartovaly renesanci především drobného a středního soukromého podnikání. Současné soukromé podnikání vychází ze tří zdrojů: z osobního hospodářství (zemědělská produkce, bytový fond v soukromém vlastnictví), z privatizovaných (ve smyslu malé privatizace), případně restituovaných státních a komunálních podniků a družstev, a především z individuálních aktivit občanů (většinou realizující svoji profesi na bázi soukromého podnikání). Pro značnou část právě posledně jmenovaného typu podnikatelů to znamená vedlejší (souběžnou) pracovní činnost, což názorně vyplývá z porovnání údajů o počtu zaměstnanců na straně jedné a počtech vydaných podnikatelských oprávnění na straně druhé. I když údaje z různých zdrojů se od sebe částečně odlišují, kvalifikovaný odhad říká, že v současné době působí kolem 500 tisíc soukromých podnikatelů na “plný pracovní úvazek”, tj. takových, kteří mají podnikatelskou činnost jako jediný zdroj obživy. TABULKA 2: Obnovení soukromého sektoru: počty platných povolení k samostatné výdělečné činnosti, živnostenských listů, počty státních podniků, počty akciových společností Povolení
Státní podniky
Akciové společnosti
l. 1.1991
120 tisíc
3 505
658
1. 1.1992
890 tisíc
3 737
2 541
1. 1.1993
980 tisíc
3 272
4 076
1. 1.1994
1044 tisíc
2 924
4 811
1.12.1994
856 tisíc
1 522
6 811
Pramen: Statistická ročenka: Statistická ročenka České republiky 1995 Poznámky: - Podle zjištění z výběrových šetření zhruba třetina osob svoji samostatnou činnost vykonává při zaměstnání, tj. jako vedlejší výdělečnou činnost. - Podle Statistické ročenky pracovalo koncem roku 1994 38,5 % ekonomicky aktivní populace ve státních organizacích, 4,8 % v družstvech
Tempo nárůstu podnikatelů se od roku 1992 výrazně snižovalo, až po jeho faktické zastavení koncem roku 1993. Tato fakta mohou sloužit jako východisko pro další úvahy o vývoji této sociální skupiny, která je, podle dřívější terminologie, složena převážně z obchodníků a živnostníků. Jak již bylo řečeno, je možno předpokládat, že se početně již tato skupina téměř stabilizovala. Z údajů z první republiky víme (Census 1930), že tehdy bylo v českých zemích okolo 1,5 milionu živnostníků a drobných zemědělců. Protože plná obnova soukromého sektoru v zemědělství v podobě rozptýlených drobných vlastníků je velice nepravděpodobná a zjevně ekonomicky nesmyslná, můžeme odhadnout, že ve sféře obchodu a služeb byl a je prostor pro 500–600 tisíc soukromých podnikatelů. Pochopitelně je třeba do těchto odhadů započíst nové moderní oblasti lidské činnosti: především oblast vytváření a zpracování informací.
264
M. TUČEK
S postupem času, a to již signalizují údaje o počtu zaměstnanců a počtu malých a středních firem v soukromém sektoru, bude docházet ke sdružování a vzniku středních firem, a tudíž k snížení počtu podnikatelských subjektů. Tento proces má pomalejší tempo – viz nárůst počtu organizací v podnikovém rejstříku (tabulka 2). Navíc do této statistiky intervenují restituce a velká privatizace, což jsou procesy zcela odlišného charakteru. Další podnikatelé – živnostníci (případně obměna stávajících) se budou přirozeně rekrutovat z lidí, kteří zatím podnikají vedle svého hlavního zaměstnání. Odhad velikosti této skupiny se pohybuje, jak již bylo řečeno, kolem 500 tisíc s tím, že pouze 20 až 25 % z nich bude chtít přejít na “podnikání na plný úvazek”. Určité informace o změnách v podnikatelských aktivitách a jejich třídně profesionálním zakotvení (roky 1991, 1993 a 1995), které doplòují fakta o počtu registrovaných podnikatelů podává tabulka 3. TABULKA 3: Záměr podnikat: souvislost s věkem, se socioprofesními skupinami 1991
Podnikám
Začnu
Uvažuji
Spíše ne
Určitě ne
Nevím
do 29
9,2
6,5
23,1
32,7
12,2
16,3
30-44
12,2
5,7
18,1
29,5
16,6
17,9
45-59
33,1
2,7
2,7
9,1
18,7
33,7
Inteligence
8,8
3,5
16,7
39,5
18,4
13,2
Dělníci
4,9
7,7
14,3
25,6
25,1
24,4
1993
Podnikám
Začnu
Uvažuji
Spíše ne
Určitě ne
Nevím
do 29
13,7
5,3
28,6
30,3
7,9
14,2
30-39
20,5
3,4
16,7
29,0
17,7
12,7
40-49
15,6
1,7
13,6
26,4
27,3
15,4
50-59
9,4
0,6
5,7
14,8
43,6
25,9
20,9
4,3
18,8
27,4
21,8
6,8
7,9
3,5
20,3
22,3
25,0
24,4
Inteligence Dělníci
Výzkum: Transformace sociální struktury 1991, So Ú AV ČR, datový archiv, N=1890, náhodný výběr populace ve věku 18-69 let. Názory na společenské změny 1993, So Ú AV ČR, N=1902, náhodný reprezentativní výběr z populace ve věku 18-69 let
TABULKA 4: Data z roku 1995: Kde by chtěl dotazovaný pracovat, kdyby si mohl vybrat Soukr. podnik
Státní podnik
Vlastní firma
Zahraničí
Nepra-covat
20-29
30,6
19,3
38,2
8,2
3,6
30-39
14,5
29,7
39,5
9,4
6,9
40-49
18,4
42,0
32,6
3,9
3,2
50-59
15,8
52,5
21,4
3,5
6,7
Celkem
20,2
34,9
33,6
6,3
4,9
Výzkum: Aktéři a strategie sociální transformace a modernizace, So Ú AV ČR, datový archiv, N=1 209, náhodný representativní výběr z populace ve věku 20-59 let. Poznámky: -Ze souvislostí s třídně profesionálním postavením považujeme za podstatné: ve vlastní firmě by chtělo pracovat - 44 % dělníků s náročnější profesí - 33 % vysokoškoláků - 77 % současných samostatně činných osob (a 15 % v soukromé firmě) - 47 % managerů na střední úrovni (a 20 % ve státním podniku) - 34 % managerů na vyšší úrovni (a 45 % ve státním podniku)
Uvedené výsledky z výběrových šetření prokazují, že i když z hlediska početnosti soukromě podnikajících osob došlo k stabilizaci situace, procento osob, které uvažuje o podnikatelských aktivitách (a také dosud nerozhodných lidí) je stále vysoké. Za povšimnutí stojí zjištění, která jsou uvedena v poznámce pod údaji z roku 1995 a porovnání mezi jednotlivými roky, které odhaluje učité trendy. Tato zjištění dokládají: – stabilizuje se představa o vlastním podnikání mezi značnou částí odborníků ve prospěch zaměstnaneckého statusu (včetně manažerů);
CAHIERS DU CEFRES
265
– nelze předpokládat návrat současných samostatně činných zpět mezi zaměstnance; – mezi dělníky existuje stále vysoké procento těch, kteří v tomto směru nezaujímají konečné stanovisko. Poznámka na okraj: Vznik velkých vlastníků je možno očekávat nejspíš ze současného nejvyššího řídícího článku dříve státních podniků a představitelů finančního kapitálu včetně investičních fondů, kteří jako poučené skupiny vstupují do procesu velké privatizace. Druhým jejím zdrojem bude postupná akumulace kapitálu v malém a středním podnikání. Až třetím v pořadí jsou velcí restituenti.
2. POSTOJ VEŘEJNOSTI K SOUKROMÉMU PODNIKÁNÍ A PRIVATIZACI Ve výzkumech prestiže povolání bylo zjištěno, že soukromé podnikání má ve veřejném mínění spíše pozitivní než negativní ohlas a tento ohlas se s postupem doby příliš nemění (Machonin 1993). I když v tomto směru nemáme srovnatelné údaje s obdobím před rokem 1989, určitá komparativní data o postoji české populace k podnikatelským aktivitám kupodivu existují. Ve výzkumu “Sociální a třídní struktura Československa”, který byl uskutečněn v roce 1984, byla do baterie otázek zjišťující hodnotové orientace zahrnuta položka, zjišťující důležitost možnosti soukromě podnikat. Tuto položku jsme v podobné baterii otázek zadali i ve výzkumu v roce 1993 (výzkum “Názory na společenské změny”). TABULKA 5: Změna v hodnotových orientacích: “Jak je důležité mít možnost soukromě podnikat?” 1984 20-30 31-45 45-59 60+ Celkem Inteligence Dělníci 1993 20-29 30-39 40-49 50-59 Celkem Inteligence Dělníci
velmi 9,1 5,9 4,4 3,1 5,7 2, 8 7,8 velmi 22,3 17,9 14,2 11,0 16,7 19,0 12,6
spíše ano 14,6 11,3 7,8 8,5 10,5 6,2 12,0 spíše ano 27,9 28,2 22,7 12,9 23,6 30,5 30,2
spíše ne 30,3 28,3 23,9 18,8 26,2 16,6 27,2 spíše ne 34,2 36,3 35,1 38,2 35,8 33,1 34,1
vůbec ne 46,0 54,5 63,8 69,6 57,7 64,4 53,1 vůbec ne 15,6 17,7 27,9 38,0 23,9 17,4 23,1
Výzkumy: Šetření třídní a sociální struktury 1984 (výzkum postojů), So Ú AV ČR, datový archiv, N= 2 430, náhodný reprezentativní výběr z populace starší 15 let. Názory na společenské změny 1993, So Ú AV ČR, N=1902, náhodný reprezentativní výběr z populace ve věku 18-69 let
Jak jsme již uvedli, v polovině devadesátých let existovala legální možnost podnikat, ale se řadou omezení nejen legislativního charakteru. Šlo o materiální podmínky (vybavení dílny, materiál), možnosti půjček, administrativní těžkosti atd. Jak dokládá výsledek šetření z roku 1984, tak i veřejné mínění nebylo podnikatelským aktivitám nakloněno. Pouze 15 % dotázaných považovalo možnost podnikat za důležitou. Přitom je překvapivé, že dotázaní staršího věku, z nichž značná část mohla mít buï vlastní zkušenosti nebo zkušenosti ze širší rodiny s podnikatelskou činností (viz tabulka 1), se k této záležitosti stavěla zvláště odmítavě. Podobně překvapivý je i postoj skupiny vysokoškolsky vzdělaných respondentů, který ovšem může být ovlivněn tím, že v té době byla možnost samostatné činnosti (podnikání) otevřena především pro oblast komunálních služeb. Po roce 1989 došlo k zásadní změně postoje k možnosti podnikání. Nejen v celku populace, kde více jak 40 % lidí je přesvědčeno o důležitosti této možnosti v jejich životě, ale i ve změně postoje vysoce kvalifikovaných odborníků. Určitý odstup si zachovala starší generace. Porovnáme-li tento výsledek s údaji o podnikatelských záměrech je zřejmé, že v postojích k podnikání se do určité míry odráží zhodnocení vlastních možností a perspektiv, že pro část dotázaných nejde o hodnotu jako takovou, charakterizující určitý sociálně ekonomický systém. V poloze obecné hodnoty o postojích společnosti ke změně vlastnických struktur vypovídá podle našeho názoru postoj k privatizaci.
266
M. TUČEK
TABULKA 6a: Hodnocení privatizace Proti
Neutrální
Pro
Vyšší odborníci
29,2
14,9
55,9
Nižší odborníci
38,5
13,4
48,1
Rutinní nemanuální prac.
42,2
19,7
38,1
Podnikatelé se zaměstnanci
26,6
7,3
66,1
Samostatně činní
15,0
21,8
63,2
Kvalifikovaní dělníci
49,6
27,5
22,8
Nekvalifikovaní dělníci
48,6
17,8
34,2
Zemědělští dělníci
57,7
23,7
18,6
Osobní zkušenost lidí s transformací vlastnických struktur se sice nepochybně promítá do celkového hodnocení privatizačního procesu, ale podstatným momentem bude celkový postoj k transformaci společnosti. Jak je uvedeno v poznámce pod tabulkou, jsou názory na dílčí otázky spojené s privatizací (rozvoj národního hospodářství, spravedlnost, zájmy společnosti) natolik mezi sebou provázány, že je možno tvrdit, že privatizace je vnímána jako celek, že její určité nepochybně protikladné momenty jsou překryty “ideologizujícím” pohledem. V tomto smyslu považujeme dále za podstatné zjištění, že obecné mínění je do značné míry polarizováno, a že je výrazně sociálně determinováno. Postoj k privatizaci se stává určujícím pro řadu dalších postojů; v tabulce 6b uvádíme výraznou vazbu se sebezařazením v politickém spektru. TABULKA 6b: Hodnocení privatizace Proti
Neutrální
Pro
Mladí
31,6
19,3
49,1
Staří
54,1
13, 8
32,1
Levice
82,8
12,6
4,6
Levý střed
56,2
25,9
17,8
Střed
48,3
19,2
32,5
Pravý střed
23,2
16,0
60,8
Pravice
18,4
11,0
70,5
Výzkum: Aktéři a strategie sociální transformace a modernizace, So Ú AV ČR, datový archiv, N=1 209, náhodný representativní výběr z populace ve věku 20-59 let. Poznámky: Znak “hodnocení privatizace” je konstrukt, který vychází z faktorové analýzy baterie pěti otázek vztahujících se k procesu privatizace: -je užitečná pro rozvoj společnosti (souhlas 60 %) -je v rozporu se zájmy většiny (souhlas 46 %) -vede k růstu sociální nespravedlnosti (souhlas 49 %) -je krádeží národního majetku (souhlas 27 %) -vede k růstu životní úrovně většiny (souhlas 35 %) Tato baterie otázek měla jednofaktorové řešení, které vyčerpávalo přes 60 % variance. To znamená, že odpovědi dotázaných byly konzistentní a tedy proces privatizace je vnímán veřejným míněním buï pozitivně nebo negativně. Dalo by se říci, že vztah k privatizaci je do jisté míry zideologizován.
Změny vlastnických struktur po roce 1989 vnesly zcela nové otázky do společnosti do té doby víceméně nivelizované (určitě z hlediska příjmů a majetku). Problém sociální spravedlnosti, správnosti a spravedlnosti prohlubujících se nerovností, problém chudoby a bohatství atd. se otevřel v podobě, ve které se s ním dlouhé roky společnost nesetkávala. Jak prokazují údaje z tabulky 7, majetkové nerovnosti vyvolávají výrazně negativní reakci a většina společnosti je v tomto smyslu rovnostářská. O tom, že majetek by neměl být zdrojem společenských nerovností je přesvědčeno kolem 80 – 85 % dotázané populace, přičemž rozdíly mezi sociálními skupinami jsou minimální. (Do tabulky jsme z důvodů přehlednosti zařadili jen vybrané sociální skupiny, o kterých bylo možno předpokládat, že jejich vztah k sociální spravedlnosti a sociálním nerovnostem by mohl být různý až protikladný.)
CAHIERS DU CEFRES
267
TABULKA 7: Vnímané rozpory: sociální nerovnost by měla záviset/ve skutečnosti nyní závisí a. Na majetku
ano/ano
ne/ano
ano/ne
ne/ne
Inteligence
16,0
69,1
0,6
14,4
Podnikatelé
19,6
57,6
3,2
19,6
Dělníci b. Na podnikání
17,1 ano/ano
64,0
0,7
18,3
ne/ano
ano/ne
ne/ne
Inteligence
19,7
45,2
l,l
34,0
Podnikatelé
37,2
30,4
12,0
20,4
Dělníci
14,9
49,0
3,8
32,3
Výzkum: Názory na společenské změny 1993, So Ú AV ČR, N=1902, náhodný reprezentativní výběr z populace ve věku 18-69 let
Podstatným zjištěním z první části tabulky je, že dvě třetiny dotázaných je přesvědčeno, že majetek je již nyní zdrojem, ve své podstatě nesprávné, společenské diferenciace. Naopak názory na podnikatelskou činnost ve smyslu příčiny nerovného sociálního postavení jsou jak sociálně diferencované, tak zdaleka ne tak jednoznačné z hlediska jejich současné role v diferenciaci společnosti. Podnikatelé z 50 % vyjadřují přesvědčení, že nerovnosti mezi lidmi vyplývající z podnikatelské činnosti jsou spravedlivé. V tomto názoru se zjevně projevuje představa o uspořádání společnosti na základě zásluhovosti: nutnost nést značná rizika, nutnost obstát v konkurenčním prostředí, osobní odpovědnost, časová náročnost atd. u velké části samostatně činných zdůvodòuje tento postoj. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že většina podnikatelů začínala od nuly. Zmíněné faktory se částečně odrážejí i v dalších údajích tabulky (první a třetí sloupec), kdy názor podnikatelů je výrazně odlišný od ostatních sociálních skupin.
SHRNUTI Po roce 1989 se změna vlastnictví osobně dotkla téměř stejného procenta domácností jako ve čtyřicátých a padesátých letech. Ke změně vlastnických struktur došlo ve velmi konkrétní podobě: restituce majetku a především vstup do podnikatelských aktivit se všemi důsledky v majetkové oblasti (vytvoření finančních a materiálních předpokladů, úvěry apod.). Makroekonomické a makropolitické společenské změny se tímto způsobem výrazně promítly na mikroúroveò společnosti. Na této úrovni dochází následkem těchto změn k výrazné sociální diferenciaci. Nejde jen o postupnou majetkovou a příjmovou diferenciaci, krystalizaci názorů na spravedlnost, polarizaci veřejného mínění v oblasti postojů k privatizaci apod. Na mikroúrovni jde také o celkovou spokojenost lidí s vlastním životem, která se pak následně promítá do celkového společenského klimatu. Určitou informaci o současné situaci ve společnosti v tomto ohledu nám podává následující tabulka. TABULKA 8: “Když porovnáte svoji dnešní osobní situaci s rokem 1988, jste více spokojen se svým životem?” Ano
Asi stejně
Ne
Vyšší odborníci
56,7
27,1
16,2
Nižší odborníci
41,9
37,3
20,9
Rutinní nemanuální prac.
36,3
39,6
24,1
Podnikatelé se zaměstnanci
73,9
8,7
17,4
Samostatně činní
66,1
20,9
13,0
Kvalifikovaní dělníci
33,7
32,0
36,3
Nekvalifikovaní dělníci
25,3
40,5
34,2
Zemědělští dělníci
24,7
38,3
37,0
Výzkum: Aktéři a strategie sociální transformace a modernizace, So Ú AV ČR, datový archiv, N=1 209, náhodný representativní výběr z populace ve věku 20-59 let.
Uvážíme-li vše, co již víme o rozměrech změny vlastnických struktur a o postojích celku populace i jednotlivých třídně profesionálních skupin k těmto změnám, a co jsme datově doložili v předchozích tabulkách, pak je zjevné, že možnosti jednotlivců (jejich seberealizace) ve změněných vlastnických podmínkách do značné míry determinují jejich celkové hodnocení vlastní životní situace. Z jiného okruhu analýz, zaměřených na zjišťování
268
M. TUČEK
změn v životních strategiích jednotlivců a jejich domácností, by bylo možno ještě doplnit, že tyto názory a postoje nacházejí svůj odraz v konkrétním chování populace. V našem případě určitá polarizace názorů na privatizaci včetně diferencovaného hodnocení podnikatelské činnosti má za následek, že podnikání, které bylo v prvních letech po roce 1989 považováno za v podstatě jedinou úspěšnou strategii, již ztratilo svůj primát.
LITERATURA TUCEK, M., MACHONIN, P.: “Prestiž povolání v České republice v roce 1992”, Sociologický časopis, 3, 1993, pp. 367–381.
