P Ř Í LO H A L I S T Ů L A N Š K R O U N S K A č í s l o 2 4 / X 2 0 1 0
Při samostatném prodeji cena 15 Kč
NEÚSPĚCH JE NÁŠ DENNÍ CHLÉB Rozhovor s Ing. Petrem Jansou, členem týmu profesora Antonína Holého, čtěte na stránkách 8 - 10. Foto: K. Kokešová
TIPY NA AKCE V PRVNÍM POLOLETÍ ROKU 2011 LEDEN: 1. 1.
14. 1. 14. 1. 17. 1. 21. 1. 21. 1. 22. 1. 28. 1. 29. 1. 29. 1. 29. 1.
Novoroční zahájení - čtyřlístek v Sázavském údolí (KČT Lanškroun) Maturitní ples 8.A Gymnázia Lanškroun Myslivecký ples, sál Kulturního domu Žichlínek Den otevřených dveří Gymnázia Lanškroun pro žáky 5. a 9. tříd ZŠ Maturitní ples 4.C SZeŠLanškroun, sál Lanškroun Sportovní ples, sál Kulturního domu Žichlínek Hasičský bál, sál pohostinství D.Třešňovec (SDH Dolní Třešňovec) Maturitní ples 4. ročníku Gymnázia Lanškroun Heřmanický KOBEREC – XC SKI (v rámci 1.seriálu závodů XC 3 SERIES), závod v běhu na lyžích pro děti a dospělé, dospělí 15 km (Horní Heřmanice) Hasičský ples, Horní Heřmanice Lidový ples, sál Kulturního domu Žichlínek
Vážení čtenáři, když jsem před deseti lety připravoval nulté číslo Listů Lanškrounska, měl jsem jako novinářský „zelenáč“ jen hrubou představu obrysů toho, jak by mohly noviny časem vypadat. Řešili jsme technické obtíže a hledala se i ta správná obsahová chuť. Mnohé formální a technické věci vyřešila rychle se vyvíjející digitální technika a i obsah se časem ustálil. Učili jsme se. Řekl bych, že naši čtenáři dnes už vědí, co od Listů Lanškrounska můžou očekávat. Přitom redakce stojí každých čtrnáct dní znovu na startovní čáře. Už více než 240 závodů s časem, operačním systémem Windows, termíny příspěvků, tlačítkem delete, výpadky proudu a dalšími potencionálními zádrhely jsme zvládli tak, aby Listy byly včas. Snad se to podaří i u dnešního čísla, kterým v pátek 17. prosince uzavíráme desátý ročník. Doufám, že Vám budou i tyto noviny s přílohou Zima chutnat! Za redakci a firmu TG Tisk s.r.o. František Teichmann
ÚNOR: 4. 2.
Maturitní ples 4.A Střední zemědělské školy Lanškroun, sál Kulturního domu Žichlínek 5. 2. – 3. 4. VÝSTAVA: Vily Pardubického kraje a Lanškrouna (Městské muzeum Lanškroun) 10. 2. KALIBR CUP 2011 - mezinárodní soutěž studentů středních škol v kosmetické a kadeřnické tvorbě na téma „PUNK ještě žije“ (Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Lanškroun) 11. 2. Maturitní ples 4. B Střední zemědělské školy Lanškroun, sál Kulturního domu Žichlínek 12. 2. Dětský maškarní bál (od 13.00), hostinec Dolní Třešňovec 12. 2. Maškarní bál pro dospělé (od 20.00), hostinec Dolní Třešňovec (obě akce pořádá SDH Dolní Třešňovec) 18. 2. Hasičský ples, sál Kulturního domu Žichlínek 26. 2. MASOPUSTNÍ PRŮVOD a veselice (Městské muzeum Lanškroun) 26. 2. Rybářský ples, sál Kulturního domu Žichlínek
BŘEZEN: 4. 3. 5. 3. 5. 3.
Ples ORPA, sál Kulturního domu Žichlínek Loučení se zimou – maškarní karneval na lyžích (Čenkovice) Country bál (KČT Lanškroun)
DUBEN:
2. 4. Zahájení sezóny KČT Lanškroun – Koburk (KČT Lanškroun) 9. 4. - 12. 6. VÝSTAVY: Lanškrounští sběratelé + Výtvarné práce – Dům dětí a mládeže Lanškroun, na vernisáži výstavy vystoupí: Jakub Ryba – saxofon (Městské muzeum Lanškroun) 30. 4. Hobby závody pro jezdce i koně i bez licencí (Střední zemědělská škola Lanškroun) 30. 4. Čarodějnice – loděnice (KČT Lanškroun)
KVĚTEN: 1. 5. 7. 5.
Majáles (Gymnázium Lanškroun) Den zemědělské školy a jezdecké závody Hliněný pohár 2011 (Střední zemědělská škola Lanškroun) 11. 5. Lanškroun historický V. – vyhlášení výsledků středoškolské soutěže v zámeckém sále (Městské muzeum Lanškroun) 21. 5. 30. ročník: Běh do Zámeckého vrchu (Activity Lanškroun) 28. 5. Lukovský mandel (pochod - Luková)
ČERVEN:
2. 6. - 5. 6.
Malý závod míru AVX - cyklistický závod (Cyklistický klub Lanškroun) 4. 6. Knoflíkiáda II – charitativní akce se zábavným programem, při které bude vyhodnocen nový český rekord a doprovodné soutěže (Nový zámek u Lanškrouna) 19. 6. – 28. 8. VÝSTAVA: Vladimír Skalický - fotografie Fotografický happening (Městské muzeum Lanškroun) Muzejní hrátky - vystoupení skupiny historického šermu, pohádka, hry pro děti, hudební program, sochařské objekty, výstava drobného zvířectva, interaktivní vzdělávací programy 22. 6. Liga škol (Střední zemědělská škola Lanškroun) 25. 6. Pouťová zábava (Žichlínek)
Strana 2
1.1.
KALENDÁŘ AKCÍ KČT LANŠKROUN PRO ROK 2011
Novoroční zahájení - čtyřlístek v Sázavském údolí, start od Děl. domu ve 13.00h - ved. J. Novák 7.-8.1. Na Nový rok s TOMEM první krok, start Dělnický dům - ved. Dařílek 8.-9.1. Lyžařský přejezd BESKYDY- ved. Krejča 15.1. Autobusový zájezd LYŽE – ved. Vosátková 21.- 23.1. Lyžařský přejezd - JESENÍKY, 35.ročník, 110km - ved. Beran 4.- 6.2. Přejezd Beskyd – Rožnov - ved. Beran 19.-20.2. Lyžařský přejezd - ORLICKÉ HORY- ved. J.Frank 5.3. Country bál - 11. ročník – ved. Vosátková 12.3. „Loučení se sněhem“, LYŽE, cca 25km - ved. J.Vosátková 26.3. Oblastní zahájení turistické sezóny Svitavy,TP, cca 20km - ved. Toninger 2.4. Zahájení 100 JKM KČT Lanškroun, okolí Lanškrouna - Koburk, TP, pěší, cyklo - ved. Toninger 23.-25.4. VLK (voda-lyže-kolo) vícedenní akce – ved. Beran 24.4. Velikonoční pěší pochod - ved. Švarcová Duben Pracovní brigáda na loděnici - ved. Frank 30.4. ČARODĚJNICE na loděnici, táborák, občerstvení - ved. Hajzler, Frank, Beran, Pacovský 7.-8.5. Jarní sjezd řek - ved.Frank, Beran 1.5. Cyklovýlet Javoříčko – ved. Toninger 7.5. DP „Přes tři hrady“, bližší údaje vývěska KČT - ved. Švarcová 20.-21.5. Glacensis, cyklovýlet – ved.Emil Parent 28.5. Lukovský mandel - ved. Sedláková 15.6. Děti na vodě, dětský den- ved. Frank, Švarcová St. Červen Zájezd Polsko –Černá Gora – ved.Šesták Červen Týdenní CYKLO zájezd – ved. Svatoš 3.-9.7. Voda – Konvalina,Beran 15.– 29.7. Cyklozájezd Norsko – ved. Procházka, Konvalina 19.- 21.8. Cyklozájezd Orlické hory – ved. Konvalina 27.8. CYKLO - „Severomoravská chata“, 16. ročník, 75 km - ved.Parent Emil Srpen/září Týdenní zájezd seniorů - ved. Svatoš 9.-10.9. „Lanškrounská kopa“, 5 -110 km, 43. ročník 30.-1.10. CYKLO “Tour de Burčák“, dvoudenní akce - ved. Frank Říjen Promítání na loděnici – ved.Beran, Frank, Kolomý Říjen Brigáda na loděnici – ved. Frank 12.-14.11. Poslední puchýř - Plzeň, celostátní akce - výbor KČT Prosinec Pěší výlet, „PRVNÍ SNÍH“, termín dle sněhu - ved. Parent 3.12. Mikuláš s nadílkou a občerstvením, Nepomuky - ved.Novák J., Frank, Kolomý 27.12. Vánoční zpívání koled, odchod v 10 h. od Dělnického domu - ved. Vosátková Každou středu výlet seniorů (cyklo, pěší, lyže) – ved. Svatoš, upřesnění den předem (v úterý v 10 hod, )„Na Růžku“. INFORMACE O POŘÁDANÝCH AKCÍCH KČT LANŠKROUN: vývěsní skříňka KČT – naproti Komerční bance (u Vosátků) ZDRÁVI DOŠLI! KČT Lanškroun
Partnerem pro informace z regionu je
INFOCENTRUM LANŠKROUN
ul. Boženy Němcové 124, 563 01 Lanškroun Tel.: +420 465 320 007,
[email protected], www.lanskroun.eu
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
POZITIVNĚ A S NADHLEDEM
Milí čtenáři, číslo, které se Vám dnes dostává do rukou, je nejen posledním číslem roku 2010, ale zároveň i jubilejním číslem Listů Lanškrounska završujícím desetiletí, po které regionální noviny vydává firma TG Tisk, s.r.o. Slavíme deset let existence, deset let vývoje změn a „zrání“, chcete-li hledání prostoru, který mají vyplňovat regionální noviny obdobného rozsahu. Troufám si tvrdit, že jsme vytvořili model, který se v průběhu let „uzdravil z dětských nemocí“ a postupně si získal své věrné čtenáře, stálé dopisovatele i přízeň obchodních partnerů. Od začátku se Listy snažily vymanit z okruhu obvyklých radničních periodik, která ustrnula na sdělování informací z vedení města a úřadu. Listy Lanškrounska jsou svým přesahem do běžného života, kultury, historie i vlastivědy z hlediska velikosti regionu výjimečné a je dobře, že to Vy, čtenáři, už považujete za samozřejmost. Těší mě i fakt, že jsme dnes periodikum nezávislé. A myslím tím nezávislost politickou. K té se musely Listy propracovávat postupně, neboť v počátcích vedení města chápalo regionální noviny spíše jako PR agenturu a nikoli nezávislou instituci. V oblasti ekonomiky zůstaneme i nadále závislí na rozhodování samosprávy města a její vůli podporovat stávající rozsah i strukturu novin a potažmo i celý ekonomický model. V této souvislosti přiznávám, že momentální finanční situaci Listů považuji za ekonomicky křehkou, ale životaschopnou. Vzhledem k politickému uspořádání města očekávám, že se v nejbližší době povede diskuze o tom, jak mají regionální noviny v Lanškrouně naplňovat svou úlohu. Město jako donátor má právo říci, co za své peníze od novin očekává a zdali současné Listy tuto představu naplňují. Upřímně jsem zvědav, jak se nová samospráva k Listům Lanškrounska postaví a co jim v rámci připravovaného rozpočtu nadělí k desátým narozeninám. Nicméně věřím, že zastupitelé více než kdy před tím chápou, jak důležité jsou pro život města i budoucí historii nezávislé a obsahově pestré noviny vyvažující a doplňující virtuální svět internetu. Listy Lanškrounska vytváří tým redakce a redakčních spolupracovníků. Sluší se jim za tuto práci, kterou odvedli a odvádějí, poděkovat a jsem rád, že Vám mohu alespoň ty nejdůležitější představit (v abecedním pořadí). Petra Brejšová v redakčním týmu pomáhá zajišťovat informovanost ze strany městského úřadu i samosprávy. Eva Budzáková přispívá sice nepravidelně, ale její články jsou vždy kořením novin. V dobrém slova smyslu jí závidím její nadhled i lehkost, se kterou se vyjadřuje. Pavel Dvořáček přispívá svým kresleným humorem do Listů Lanškrounska od samého začátku. V posledních letech jsem z jeho nejlepších kameňáků několikrát připravoval do zimní přílohy LL barevný kalendář, ten nejnovější najdete v dnešním čísle. Jiří Faltus je od samého začátku členem redakční rady. Do Listů přispívá články s nezaměnitelnou ironií a sobě vlastním sarkasmem. Do jeho repertoáru patří také příprava tradičních křížovek v přílohách. Veronika Hegrová píše do Listů nyní už nepravidelně především o soužití lidí a zvířat. Začínala v novinářském klubu, který při redakci vede Lada Sitová, dnes studuje žurnalistiku v Brně. Jiří Kohout od začátku spoluvytvářel podobu i obsah Listů Lanškrounska a významně se angažoval hlavně na poli popularizace lanškrounských průmyslových firem a jejich historie. Věnoval se tématům z česko-německých vztahů, poválečné historie, místní dopravy i současné ekonomie, v neposlední řadě také lanškrounským turistům. Od minulého roku Jiří Kohout pracuje především pro web a měsíčník Lanškrounsko.cz. Kateřina Kokešová spolupracuje s Listy v několika posledních letech. Připravuje reportáže, rozhovory a fotodokumentaci, ale není jí cizí žádná novinářská práce. Na řadě článků se spolupodílí jako spoluautorka a fotograa. Petr Mareš Listům poskytuje fotografie ze sportovních utkání. Áda Novák patří do zakládajícího týmu Listů. Ze zdravotních důvodů dnes již v redakci aktivně nepracuje, přispěl do Listů především popularizací aktivit lanškrounských turistů. Lada Sitová přešla do našeho týmu z redakční rady našeho přímého předchůdce - Lanškrounského zpravodaje. V polovině roku 2001 nahradila v redakci Listů Radima Nového. Má na starost každodenní fungování redakce, komunikaci s veřejností a přispěvateli, přípravu a třídění příspěvků, sazbu, internetové zpravodajství a další pro čtenáře neviditelnou každodenní práci. Při psaní článků se díky svým zkušenostem orientuje na problematiku města a reportáže z každodenního života. Bez její důslednosti by se nenašlo mnoho chyb a dost často bych také na spoustu věcí zapomněl. Jaroslav Skalický funguje především jako stálý dopisovatel ze Žichlínku, věnuje se však i okolním obcím a občas napíše i veselou povídku.
Strana 3
Simona Stupenová, studentka SZeŠ Lanškroun, „vyrostla“ v novinářském klubu vedeném Ladou Sitovou a do Listů posílá úvahy a reportáže. Anežka Šimečková přispívá do Listů jako dopisovatelka z Domova pro seniory. Její svérázné články plné nezdolného optimismu se staly pravidelnou a laskavou součástí našeho časopisu. Dušan Šlahora měl být původně šéfredaktor, ale nakonec si ze zdravotních důvodů našel náhradníka v mé osobě. Doménou pana Šlahory byla a je historie Lanškrouna i celého regionu. Snažíme se také ctít jeho celoživotní krédo a informovat o životě v Lanškrouně pozitivně a s nadhledem. František Teichmann (autor tohoto textu) - v novinách pracuji od prvopočátku jako šéfredaktor. Spolupodílím se na sazbě, ale především připravuji rozhovory, komentáře, reportáže a sloupky. K mé práci patří také hledání témat a námětů na rozhovory, komunikace s obchodními partnery a celková strategie novin. Jan Zezula se během prvního ročníku Listů zapojil do práce redakce jako pravidelný gramatický korektor textů. Dnes si neumím představit fungování redakce bez jeho pomoci. Zapomenout však nechci ani na spolupracovníky, kteří už dlouhá léta spoluvytváří sportovní rubriku. Z těch nejpilnější chci poděkovat Janu Ruščákovi – lední hokej, Liboru Tomiškovi – volejbal, Blance Smejkalové – fotbal, Jiřímu Dingovi – badminton, Vladimíru Langrovi – stolní tenis. Důležitá vždycky byla i spolupráce s lanškrounskými fotografy - Jiřinou Strakovou, Radkem Lepkou, ale i dalšími. Vážím si dlohodobých kontaktů s lidmi z obcí regionu, většinou jde o starosty nebo zaměstnance obce, velmi aktivní je ale třeba i kastelánka Zámečku paní Krasava Šerkopová. Důležité je také to, aby se hotové Listy dostaly ke svým čtenářům. O to se starají Jan Kozák a Zdena Netková, kteří je předplatitelům roznášejí, a to za každého počasí. Zmínit chci i ty, kteří pro redakci pracovali, ale dnes již nejčastěji z důvodů zcela jiných profesí a změny působiště do Listů nepřispívají. Jana Hajzlerová začala přispívat do Listů už jako studentka lanškrounského gymnázia. Věnovala se aktuálním tématům z oblasti rozvoje města a komunální politice. Dnes se soustředí na vysokoškolské studium a další mimolanškrounské aktivity. Stanislava Jansová spolupracovala jako externí redaktorka. Dnes zastává pozici šéfredaktorky časopisu Pes přítel člověka. Radim Nový pracoval pro Listy během prvního ročníku a byl vůbec první redaktorem v prvním půlroce jejich existence. V současnosti je zaměstnán v obchodním úseku firmy Contipro. Jaroslav Špaček byl po celá léta pravidelným přispěvatelem. S nebývalou vytrvalostí láskyplně vzpomínal na svá kantorská léta, kriticky připomínal dobu normalizace a vášnivě komentoval i současnou politickou situaci. Listy dnes sleduje už jen zpovzdálí - kvůli pokročilému věku a zdravotním komplikacím žije u svého syna mimo Lanškroun. Nabízí se zamyslet se nad tím, jak by mohly Listy Lanškrounska vypadat za dalších deset let. Ty nejdůležitější kameny jsou dnes založené. Noviny jsou však nikdy nedokončenou stavbou, stejně jako člověk se vyvíjejí a mění. Budu proto rád, pokud Listy neztratí nic ze své pestrosti, zůstanou nestranné a nezapomene se při jejich tvorbě na poselství Dušana Šlahory: „Pozitivně a s nadhledem“. František Teichmann
Část týmu Listů Lanškrounska u ofsetového stroje, na kterém se LL tisknou od samého začátku. Zleva: Jan Zezula, Lada Sitová, Jaroslav Skalický, Kateřina Kokešová, František Teichmann a Dušan Šlahora.
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
BYLI JSME U TOHO
2001 - 2010
KDYŽ SE VDÁVALA LUCIE BÍLÁ
KDYŽ SE BUDOVALY STAVBY, KTERÉ ZMĚNILY KVALITU ŽIVOTA V LANŠKROUNĚ
KDYŽ PŘÍRODA LIDEM UKÁZALA SVOU NEZKROTNOU SÍLU
KDYŽ SPORTOVCI VŠECH GENERACÍ PROŽÍVALI RADOST Z ÚSPĚCHU
Strana 4
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
KDYŽ VZNIKALY VĚCI, KTERÉ DODNES VYVOLÁVAJÍ EMOCE
KDYŽ SE POLITICI USMÍVALI, AŤ UŽ TO MYSLELI JAKKOLIV UPŘÍMNĚ
KDYŽ KRAJINA VLIVEM ČLOVĚKA MIZELA NEBO SE VRACELA KE SVÝM KOŘENŮM
KDYŽ SE DÍKY LIDSKÉMU UMU TVOŘILO TO, CO DNES POVAŽUJEME ZA SAMOZŘEJMÉ
Strana 5
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
Strana 6
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
Strana 7
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
Rozhovor s Ing. Petrem JANSOU, členem týmu profesora Antonína Holého
NEÚSPĚCH JE NÁŠ DENNÍ CHLÉB
Petra Jansu jsem „od vidění“ znal už několik let a vždycky jsem si ho spojoval především s hudbou a lanškrounským oktetem Somebody’s singing. Když jsem se ale dozvěděl, že se stal členem výzkumného týmu profesora Antonína Holého, poněkud mi poklesla brada, protože jestli dnes v české vědě existuje nějaká neoddiskutovatelná, celosvětově uznávaná autorita, pak je to právě profesor Holý, jehož léky dokáží léčit nejen žloutenku typu B, ale také HIV a další nemoci. Nikoho asi nepřekvapí, že akademie věd profesora Holého navrhovala na Nobelovu cenu za medicínu. Když mi Petr Jansa po rozhovoru popisoval fungování chemických nanorobotů, kteří dokáží aktivně vyhledávat a ničit nádorové buňky v krvi, znělo to tak trochu jako science-fiction. Petr ale nehovořil o pohádkách, jen se mi srozumitelným jazykem snažil přiblížit, kam kráčí moderní věda v oblasti výroby léčiv. O své práci mi vyprávěl s tako- „Rád relaxuju s knihou, můj oblíbenec je Brown nebo Däniken, líbí se mi, že se umějí ptát a odkrývat tak jiné vývým zaujetím, že už je mi zcela jas- znamy běžných věcí. Taky rád čtu Čapka, dneska jsem měl zrovna v ruce Hovory s TGM.“ architekti, modely molekul látek a pak se je snažíme připravit. né, proč ho profesor Holý vzal do svého týmu. Ono se vědě bez vášně a lásky k ní nedá asi odpustit to množ- Jak vzpomínáš na svá studia v Pardubicích na Vysoké škole chemicko-technologické? Byla to ta instituce, která ti otevřela a dala to, co jsi od chemie očekával? ství neúspěchů a zklamání, které tak pravidelně přináší. Určitě byla. Sám jsem si zpočátku nebyl až tak úplně jistý. Maturoval Překvapuje tě, že je dnes chemie jedním z nejslabších školních předmětů, ve jsem v sedmnácti a přípravný kurz na vysoké škole jsem absolvoval také kterém žáci dlouhodobě dosahují slabého prospěchu? Řekl bych, že ten problém hodně závisí na kantorovi, který ten před- takhle mladý. Připadal jsem si doslova jako zelenáč, ale hned první předmět učí. Těžko můžeme, na rozdíl od jiných předmětů, očekávat, že nám nášku z předmětu obecná chemie vedl zkušený, šedesátiletý docent, člozáklady chemie předají rodiče, tak jako je tomu například u matematiky věk pro mě dodnes ztělesňující pojem moudrosti, který nám začal vyprávět a českého jazyka. Všechno u chemie jde na vrub učitele a záleží čistě na chemii jako krásnou pohádku a představil mi tuto vědu ještě v úplně jiném světle. Hned tu první hodinu jsem věděl, že jsem tam, kde mám být, a že tom, jak se mu podaří žáky pro tenhle předmět nadchnout. Já sám jsem se setkal se spoustou lidí, kteří ten předmět buď milují, nebo tohle chci dělat. nenávidí. Nikdo k ní neměl takový ten střední přístup „ Jo chemie, to jsme Nicméně z Pardubic následoval „skok“ hned do Mekky české chemické vědy - Ústavu organické chemie a biochemie v Praze. Oprav mě, jestli se pletu, měli, dobrý“. Šel jsem na víceleté gymnázium, kde jsem se s chemií poprvé setkal pro- ale tebe si údajně přímo pan profesor Antonín Holý vybral do svého týmu? Celé to začalo u toho člověka, který nás měl hned na tu první hodinu střednictvím pana Ing. Veselého. Ten měl krom pedagogického vzdělání také vysokou školu chemicko-technologickou a úroveň jeho výuky byla obecné chemie. Když jsem mu v pátém ročníku představil výsledky své diexcelentní. To se projevilo i na tom, že z našeho ročníku šlo na vysokou plomové práce, tak mi řekl, že to vypadá pěkně. Snažil jsem se tam připravit nějaké potencionální léky. Ale skutečně jen v uvozovkách potencionální. školu chemickou pět mých spolužáků. Znamená to, že pan Ing. Veselý byl jedním z těch, kteří ovlivnili tvé další Řekl mi: „Tohle tady v republice dělá poctivě jediný člověk, profesor Holý.“ životní směřování? Ptám se na to i proto, že vím, že chemie je tak trochu Já se podíval na pana profesora Holého, o kterém jsem do té doby vůbec nic nevěděl, a napsal jsem mu, jestli by neměl zájem o dalšího pracovníka do své součástí tvojí rodiny. U nás je jí v rodině opravdu hodně. Tatínek studoval školu chemicko- skupiny. V té době jsem měl velké štěstí, neboť od lidí z Pardubic, kteří mě -technologickou v Pardubicích, strejda studoval matematicko-fyzikální znali, jsem si nechal napsat doporučující dopisy a přímo školitel mé diplofakultu se zaměřením na chemii a z maminčiny strany je to zase farmacie, mové práce byl, jak jsem později zjistil, blízký přítel profesora Holého. Prokterá má k chemii velice blízko. Neříkám, že by mě k chemii rodiče vedli fesor Holý, když pak četl tento posudek, tak už se tvářil spokojeně a pouze ani že by mě od ní odrazovali. Nechali mě jít vlastní cestou, za což jsem se mě zeptal, jakou oblast chemie nemám rád. Odpověděl jsem mu, že je to jim moc a moc vděčen, ale to prostředí mě asi ovlivnilo a mohlo sehrát chemie bóru, která je dost specifická a dělá se jen za velmi specifickými cíli. „Tak to my tu stejně neděláme,“ odpověděl mi profesor Holý a bylo to. svou roli. Láska k chemii nezačíná ve školních lavicích, ale v experimentování. Snad Vzhledem k tomu, čím vším se zabýváš, dokážeš si udržet určitý odstup od tedy i díky tomu, že rodiče měli doma určité chemické vybavení, mi ten té své vědy, nebo tě to už také zcela pohltilo? Ptám se na to speciálně v soustart nepřímo ulehčili. Samozřejmě jsem si doma některé pokusy vyzkou- vislosti s profesorem Holým, protože o něm se ví, že ho věda zcela uchvátila šel. Ne že bych doma vyráběl výbušniny, ale zkoušel jsem si doma urych- a podřídil jí veškerý svůj život. Já bych řekl, že asi ne. Když se porozhlédnu okolo sebe na své spolupralovat růst obilí pomocí katalyzátorů fotosyntézy atd. Takhle jsem já začínal. Uvažoval jsi někdy i o jiném povolání, nebo byla chemie od začátku jasná covníky po celém ústavu nebo i jinde ve vědecké sféře, tak většina lidí to dělá z lásky k vědě, protože se stejně jako učitelé pohybujeme ve stejné platové volba? Tak chemie byla vždycky můj velký koníček. Samozřejmě mě bavilo i dost sféře. Pokud člověk chce dělat dnes vědu opravdu dobře, tak zároveň soupeří dalších věcí, uvažoval jsem o studiu teoretické fyziky nebo matematiky. s celým světem. Když se rozhodneme připravit nějakou látku, tak ten samý Lákala mě fyzika plazmatu, termonukleární fůze jako alternativní zdroj nápad může mít kdokoli na světě, třeba na druhé straně zeměkoule, v Japonsku nebo Číně. A tam je chemiků o dva řády více než u nás. Všechno je to tedy získávání energie, ale nakonec zvítězila ta chemie. Dalším velkým koníčkem byla architektura, která má však k chemii ku- i soutěž s časem a lidé u nás to obvykle dohánějí tím, že vědě věnují prakticky podivu neuvěřitelně blízko. To, čím se třeba já konkrétně zabývám, se veškerý svůj pracovní i volný čas. Není výjimkou pracovat 14 až 18 hodin nazývá molekulární design. Doslova „na papíře“ navrhujeme, tak jako denně. Můj kolega byl jednou v práci dokonce celých 37 hodin v kuse.
Strana 8
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
Ty jsi zmínil konkurenci, ale mě napadá, jestli místo konkurence není někdy výhodnější postavit vědu na spolupráci, která by mohla výzkum kompletně urychlit. Spolupracují dnes přední vědecké týmy, nebo mezi sebou především soutěží? My se snažíme vyvíjet léky, a tak je spolupráce omezená na tu nejnižší možnou míru. To znamená, že to, co si nejsme schopni udělat sami, tak tam hledáme partnera. Třeba připravujeme potencionální lék, ale sami ho nedokážeme otestovat. To znamená, že i když třeba pracujeme na léku proti HIV, tak já nikdy kulturu ani zvíře nakažené HIV neviděl. To všechno probíhá ve spolupracujícím ústavu v Belgii, kde se naše látky testují. Tam třeba spolupráce probíhá, ale třeba i proto, že náš vývoj má potencionálně komerční dopad, tedy že se jím dají vydělat peníze, tak je to dost střežená věc a my nemůžeme v tomto ohledu nic publikovat ani zveřejňovat. Jak dnes vypadá špičkové chemické pracoviště? Člověk má z médií představu, že se jedná o sál plný chemických aparatur, baněk a zkumavek, ze kterých se linou rozličné výpary, ale to v době vyspělých počítačových technologií asi nemusí být až tak úplně pravda? Ono je to tak, že počítače celý ten koncept moderní vědecké chemie podpořily na všech úrovních. Ale tak, jak jsem řekl na začátku, my si pomocí počítače dokážeme připravit trojrozměrný model látky, ale nakonec je vždycky třeba vzít do ruky baňky a, jak se říká slangově, „jít to uvařit“. A ono to má s tím vařením skutečně leccos společného. Celý den stojíme u digestoře, sléváme, vážíme, ohříváme a chladíme látky v baňkách. Skoro mi to připomíná alchymistickou laboratoř na dvoře císaře Rudolfa. Nicméně mě v té souvislosti napadla otázka náhody. Jaké má v dnešní vědě náhoda a potažmo něco jako štěstí místo? Já na náhodu nevěřím, ale i přes to, že je to statisticky nevýznamný faktor, tak - teď nevím, čí je to výrok - „náhoda přeje připraveným“. Pokud se někdo na náhodu připraví a je ji vůbec schopen rozpoznat, tak se může stát, že mu „náhoda“ pomůže. Řada lidí ale něco zajímavého objeví, ale tak nějak se jim to po cestě ztratí nebo to nedokáží dotáhnout do konce. To určitě není případ pana profesora Holého. Pokud má někdo štěstí, tak za svůj život objeví jeden lék. Ta šance je tak 1: 1000. Tedy jeden vědec z tisícovky to dokáže. Pan profesor Holý objevil čtyři léky, to se zcela vymyká statistice, ale není to náhoda! Rozumím tomu dobře, že dnes se při vývoji nového léku vytipuje látka, v počítači se vytvoří její model, připraví se a pak teprve po systému testování může vstoupit na trh s léčivy? To asi skýtá mnoho slepých uliček a potencionálních neúspěchů. Ptám se na to i vzhledem k mediálně známému případu vývoje léku proti rakovině GS 9219, objeveného právě týmem profesora Holého. Do té látky se asi vkládalo hodně nadějí, ale teď se z důvodu silných vedlejších komplikací u několika pacientů od dalších testů upustilo. Je takový případ demotivující, nebo se s tím prostě počítá a cesty k novým lékům a objevům jsou dlážděny omyly a neúspěchy? S tím se ve vědě člověk musí naučit žít. To, že se něco nepovede, je náš denní chléb. V případě léčiv je to často i v těch pokročilých fázích testování. Látka, která vstupuje do první fáze testování, má šanci tak 1: 1000, že se dostane do lékárny. Ta pravděpodobnost postupem úspěšného testování vzrůstá, ale velmi dlouho pracujeme v nejistotě. My když se rozhodneme nějakou látku připravit a nakreslíme si ji na papír, tak lidově řečeno papír snese všechno, ale příroda nás někdy dál nepustí. Výsledkem pak může být, že celodenní nebo i celoměsíční práce je k ničemu. Jde ale o to, že chemie je dnes tak bohatá a má tolik nástrojů ke spojování molekul, že jsme prakticky schopni cokoli přemluvit k tomu, abychom dostali to, co chceme. Přesto platí, že neúspěch je denní chléb. Člověk ho eliminuje úrovní znalostí a zkušeností. Při přípravě chemických látek je to ale stejné jako při přípravě jídla v kuchyni. Někdy je to potřeba doslova vypiplat, reálně to udělat rukama. Jenom inteligence a znalosti tady pak nestačí, chce to i šikovnost a intuici. A konkrétně s látkou GS 9219 se rozhodně flinta do žita nehází. Výzkum bude pokračovat a pokračuje i nadále a právě snížení toxicity je jedním z úkolů. Tým profesora Holého pracuje na lécích proti HIV i nádorovým onemocněním. Ovlivňuje tě při práci v této souvislosti pocit zodpovědnosti? Spíše to člověka motivuje k té vlastní práci. Řada lidí si dnes myslí, že teoretická věda nemá žádný význam a že není potřeba u nás cokoli vymýšlet. Leckomu by stačilo, kdybychom byly národem montážních techniků, ale já zastávám opačný názor. V případě mé práce je to šance, že její výsledky můžou jednou někomu zásadně pomoci. To je ta věc, která mě může držet nad vodou po měsíci, kdy se nic nedařilo a člověk si obrazně řečeno nebo i skutečně jen popálil ruce. Jakým stylem pracuje profesor Holý se svým týmem? Je to pohodář, nebo naopak rtuťovitý perfekcionalista, který nezná slitování? Jak bys ho charakterizoval? Tak ono se to asi dost měnilo v průběhu času. Já do ústavu přišel v době, kdy už to byl pán v letech a už měl tu vyšší úroveň bytí a životní moudrost,
Strana 9
kdy byl schopen se něčemu už jen pousmát, když viděl, že nám zelenáčům se nedařilo. Neměl už potřebu něco komentovat a jen nám s úsměvem nabídl radu. Ale je to i člověk, který si umí dupnout, protože i díky tomu tu některé jeho léky jsou. Nejde o to, být jen schopným vědcem, který látku vymyslí a připraví. On musí umět být také manažerem, který výsledky své práce dokáže prezentovat a nabídne je tomu, kdo na nich dokáže dál pracovat a uvést je v život. On stále byl se svým týmem a vždy, když bylo potřeba něco zajistit, ať už peníze, lidi nebo zařízení, on to dokázal. I díky tomu tady dnes ty léky jsou! Znamená to, že musel občas bojovat i pověstnými větrnými mlýny? Ano, to určitě. Slyšel jsem spoustu historek, kdy ze své kanceláře někoho doslova vyhodil zavřenými dveřmi nebo přímo z okna. Práskat telefony prý mu také docela šlo. Ale ono je to pochopitelné, když se člověk o něco snaží, tak holt někdy musí dát najevo, že si za tím stojí! Když jsem zjišťoval, co je to Ústav organické chemie a biochemie, tak jsem zjistil, že je to obrovské pracoviště se stovkami zaměstnanců. Jak je do této struktury začleněn tým profesora Holého a kolik má dnes lidí? V současné době čítá zhruba čtyřicet lidí, kteří jsou rozčleněni do čtyř podskupin, aby se panu profesorovi odlehčilo od množství administrativní práce. On nad tím vším bdí jako emeritní profesor, radí a pomáhá organizovat práci. O administrativu se starají ti čtyři noví vedoucí. Celý ústav má okolo pěti set zaměstnanců a co do velikosti je jedním z největších v republice. Pro takové ekonomické srovnání stojí například za zmínku, že jsme větším plátcem DPH než celé Ruzyňské letiště. Objem peněz, přístrojů a chemikálií je neuvěřitelný. Je ale potřeba říci, že tomu také odpovídají výsledky. Podle vyjádření vlády jsou věda a školství jediná dvě odvětví, kde se penězi šetřit nebude. Na druhé straně platí, že peněz ve vědě není nikdy dost. Jakou máš ty osobně v tomto ohledu zkušenost? Já tohle asi nemohu dost dobře posoudit. O našem ústavu se říká, že je to stát ve státě. Je naprosto unikátní, a co se týče přímo skupiny profesora Holého, tak my jsme zase ještě někde úplně jinde. Díky panu profesorovi Holému dosáhneme i na peníze od farmaceutických firem. Moje mzda například není hrazena ze státu, ale přímo z grantů, které nás financují a které jsme si také sami sehnali. Znamená to, že když někdo pracuje pro tým profesora Holého, tak peníze se shánějí mnohem snadněji? Musím říci, že ano, ale má to svou logiku. Pokud se žádá o grant, tak v první fázi se hodnotí kvalita toho kterého vědeckého týmu a skupina profesora Holého je dobrou známkou kvality. To se týká jak evropských peněz, tak i soukromých nadací nebo peněz přímo od farmaceutických společností. Docela často to funguje jen za příslib toho, že to co eventuelně objevíme, budou moci zrovna oni, za podmínky, že duševní vlastnictví zůstane pouze nám, vyvíjet. Nabízí se otázka, jakou pozici vlastně v týmu profesora Holého máš ty osobně? Já měl to štěstí, že si mě pan profesor od začátku oblíbil. Možná mi to mají někteří i tak trochu za zlé, protože jsem opravdu velmi mladý a je tam řada starších, zkušených kolegů. Zhruba už rok a půl poté, co jsem nastoupil, jsem dostal možnost zařídit si vlastní laboratoř s vybavením za desítky milionů korun. Do ní jsem sehnal 5 – 6 lidí a mám tak unikátní příležitost pracovat v takhle mladém věku s takovýmto zázemím. Mohu jen poděkovat panu profesorovi, že jsem dostal takovou příležitost! Jsem rád i za to, že jsem mohl krom té čistě vědecké práce také žádat o granty a učit se tak i tu manažerskou část vědecké práce. Ono je obrovskou devizou vidět, jak to dělá člověk, který se tomu věnuje prakticky celý život. Je zajímavé, jak je při psaní grantu někdy nutné využívat entuziasmu a nadnést možnosti vědy a jindy naopak psát až stroze a s despektem. Na čem konkrétním teď aktuálně pracuješ? Dokončuji především věci okolo mé disertační práce. Jejím úkolem bylo pokračovat ve vývoji léku proti HIV. Pokoušel jsem se vylepšovat aktivitu léku proti HIV od profesora Holého tak, aby byl lék ještě účinnější, ale zároveň se snížily vedlejší účinky jako například renální toxicita - toxické působení na ledviny. Daří se? Musím říci, že ano. Připravili jsme řadu látek, které jsou účinnější než původní léky profesora Holého, ale to rozhodně neznamená, že se někdy budou jako léky vyrábět. To vylepšení není dostačující. Na to, aby to bylo komerčně zajímavé, je mé zlepšení účinnosti příliš malé. Jedná se o to, že už ty první léky profesora Holého jsou tak dobré, že nové léky by z medicínského hlediska podstatné vylepšení nepřinesly. Platí tady neúprosná ekonomika. Nový lék musí být o tolik lepší, aby se ta investice v řádu miliardy dolarů vyplatila. O dalších výsledcích nemohu zatím mluvit, protože jsou právě příliš zajímavé a v budoucnu by opravdu mohly pomáhat léčit některá závažná onemocnění. Nyní připravuji patentové přihlášky chránící toto duševní vlastnictví. Mohu ještě zmínit námi právě patentovaný postup na levnější výrobu léků pana profesora Holého
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
Vím, že jsi léta zpíval v oktetu Somebody’s singing. Máš čas si dnes ještě zazpívat nebo i třeba jinak zarelaxovat od každodenní práce? Moc času nemám, ale člověk by měl udržovat i ten normální život. Pravdou je, že řada vědců skutečně funguje tak, jak si někteří lidé vědce představují. Rozježený, v práci na klávesnici spící muž, který po probuzení, kafi a cigaretě jede dál, i to je realita některých vědců. Já se vždy snažil využívat relaxace k tomu, abych si odpočinul. Ať už to byla hudba nebo sport – několik let jsem za Lanškroun hrával stolní tenis. Pokud je dnes možnost, jdu si zahrát squash nebo sálovou kopanou, ale mám dnes také dva syny a to je obrovský relax. Rodina člověka natolik vytrhne z jakéhokoliv uvažování o práci, že je to dostačující. Malý Péťa bude mít dva roky a je natolik hravý, že si nedokáži představit lepší vyčištění hlavy, než je stavění vláčků. Ne tedy, že by si u toho člověk úplně odpočinul (smích). Ovlivňuje tě tvá práce a znalosti třeba v tom, že se snažíš jíst zdravě a sleduješ, co z jakých sloučenin je vyrobeno a čím ošetřeno? Řadu věcí se snažím kontrolovat a dodržovat. Třeba to abych dodržoval pitný režim, aby v jídelníčku byla zelenina, ovoce a ryba. Ono se dá lehce sklouznout k tomu, že si cestou do práce člověk koupí salám a rohlík a sní si to v autobuse. Ale že bych studoval složení potravin nebo kontroloval, nejsou-li v jídle éčka, to nedělám. Éčka se dnes dávají do lecčeho a schovávají pod různými názvy. Ale to se týká lecčeho. Nedávno jsem se dostal k odlakovači na nehty, na kterém bylo velkými písmeny napsáno, že neobsahuje aceton. Přitom jsem už z dálky aceton cítil, aniž bych lahvičku otevřel. Pracuji s ním v laboratoři často a jsem na něj docela „vycvičený“. Na lahvičce bylo zezadu napsané, že obsahuje propanon, což je jen jiný název pro tu samou chemickou látku. Tak to mě někdy pobaví, přečíst si složení v příbalovém letáku! Jediné, co na potravinách sleduji, je výrobce, protože preferuji české producenty. Je třeba dnešní moderní laboratoř z hlediska zdraví bezpečná? Pamatuji si živě na ovzduší kabinetu Ing. Veselého na gymnáziu, ze kterého mě při vstupu štípaly oči! Ty původní laboratoře takové skutečně byly, ale bezpečnostní regule pro moderní laboratoře jsou dost striktní. U nás v laboratoři se sice nesmí jíst, ale jíst bych se tam nebál. Všude se dodržuje perfektní čistota. Neříkám pořádek, protože tam panuje pracovní nepořádek, tak aby bylo všechno po ruce. Člověk ale čistotu pozná už ze vzduchu. Všechno se dnes dělá v digestořích, které jsou po celé místnosti podél stěn. Je tam taková recyklace vzduchu, že není výjimka, když tam někdo nastydne. Místy tam doslova fouká vítr. Láká tě dnes z hlediska vědy a tvého uplatnění život v zahraničí? Já sám sebe považuji za embryo vědce. Zahraničí mě láká, ale jsem na vahách. Spíše jsem k tomu dnes nucen celým tím systémem, jak je nastaven. Vědec musí mít zahraniční zkušenost na to, aby měl ukončené vzdělání. A ještě platí, že je dobré být na stáži pokud možno co nejdál od své domoviny a pracovat tak v co možná nejzměněnějších podmínkách. Uvažuji proto o stáži i třeba v nějaké neakademické oblasti, tzn. ve sféře soukromé. To je zase úplně nový vědecký svět. Já chápu, že to má efekt a že je to potřeba. V mém případě i proto, abych vylepšil cizí jazyk. Angličtina totiž není zrovna má silná stránka. Díky panu profesorovi Holému jsem měl možnost se po světě v rámci kratších konferencí a návštěv podívat a řadu věcí tak poznat a poté osobně posoudit. V tomto ohledu má ale přínos jakákoliv zahraniční dovolená, protože člověk většinou přijde na to, jak je doma dobře, v jak bohaté a svobodné zemi vlastně žije! Žijeme v zemi, která je svobodnější než jakákoliv jiná na světě. Mám z tebe tak nějak pocit, že jsi typický vlastenec a že bys nejraději zůstal doma. Určitě. Pokud budu muset, a já budu muset, vycestovat, tak se ale určitě vrátím. Chci pracovat tady a žít tady. Pokud by byla možnost, tak nejlépe přímo v Lanškrouně! I ta věda se dá dělat mimo velká města, třeba jako detašované pracoviště nějaké soukromé farmaceutické firmy či výzkumného ústavu. V zahraničí je to docela obvyklé. František Teichmann, foto: K. Kokešová a archiv P. Jansy Ing. Petr Jansa (28 let) studoval na gymnáziu v Lanškrouně a poté na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích. Hned po škole nastoupil do týmu profesora Antonína Holého do Ústavu organické chemie a biochemie v Praze. Zde má k dispozici vlastní laboratoř a tým lidí. V současnosti dokončuje disertační práci zaměřenou na vylepšení léku proti viru HIV vyvinutého profesorem Holým. Popis fotografií vpravo Nahoře: Petr Jansa se svým synem Petrem Jansou. Dole: Patr Jansa s panem porfesorem Antonínem Holým
Strana 10
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
Jubilejní kameny jubilují Známý spisovatel a znalec Jizerských hor Miloslav Nevrlý píše, že při svých potulkách po těchto horách a lesích objevil až 250 různých pomníčků, památníků, křížků, kamenů a jiných dokladů připomínajících bývalé urputné a krvavé bitky pytláků s hajnými. Vedle těchto nejpočetnějších dokladů úmrtí našel tu i nemalý počet dokladů úmrtí v důsledku přírodních katastrof, nešťastných náhod, lidské nenávisti, tragické lásky atp. Také v nevelkých lesích a nevysokých kopcích našeho Orlického podhůří nacházíme podobné památníky, ať už z doby velmi vzdálené, či docela nedávné, jako je např. pomník partyzána Jaroslava Tůmy ve lese mezi Cotkytlí a Horními Heřmanicemi nebo pomníček obětem letecké katastrofy nad damníkovskou hájenkou. Mezi těmito celkem nečetnými památníky nás zaujmou svým zvýšeným počtem a jednotnou úpravou tzv. jubilejní kameny, které zasazovala v letech 1888–1908 do svých lesních revírů lichtenštejnská lesní správa. Každý zkušenější lanškrounský turista ví, že se Červenovodskému sedlu pod Suchým vrchem říkalo „U kamene“. A skutečně se tam poblíž nově postaveného informačního stánku skrývá kamenný pomník s nápisem: „Fürst Johanes Eichen, XXXX. Jahr. Reg. Jubil. Nov. MDCCCXCVIII.“ Tento německý nápis čteme takto: „Duby knížete Jana, vysázeny ke 40. výročí vládnutí v listopadu 1898.“ Skupinka asi 40 dubů, která byla kolem tohoto a všech dalších jubilejních kamenů vysazena, se bohužel skoro nikde neudržela. Nedaleko červenovodského kamene se na svahu Bukové hory nachází ještě jeden podobný, ale málokomu známý kámen. V okolí Lanškrouna jsou známější dva jubilejní kameny nad damníkovskou hájenkou. Ze starých fotografií se dovídáme, že jeden jubilejní kámen se nacházel v Sázavském údolí u bývalého drtiče. Podle svědectví kronikáře Františka Šilara byl tento kámen později přemístěn do blízkosti vodního zdroje Korejka, pod haldovskou hájenku, ale dnes o něm nevíme. Známý je jubilejní kámen u Ústí nad Orlicí směrem na Andrlův chlum, protože je vyznačen na turistických mapách. Pěkně upravený a doplněný česky psaným informačním panelem je jubilejní kámen u Králík, vedle kapličky Sv. Trojice na východním svahu hory Jeřáb. Z uvedeného panelu se dovídáme, že jubilejní kameny byly zasazovány v letech 1888-1908 z iniciativy ústřední lichtenštejnské lesní správy v Olomouci, a to ve všech 168 lesních revírech. Dělo se tak na počest majitele těchto lesů, vládnoucího lichtenštejnského knížete Jana Marii Františka, který se proslavil mimo jiné tím, že byl nejdéle vládnoucím panovníkem na světě. Narodil se roku 1840, na lichtenštejnský trůn nastoupil roku 1858 a zůstal tam celých 71 roků, až do své smrti roku 1929. Jeho těžko překonatelný rekord je zaznamenán i v Guinessově knize rekordů. K Lanškrounu měl tento lidumilný kníže přátelský vztah, vyhověl městu při směně pozemků potřebných pro nový hřbitov, souhlasil roku 1927 s proražením nové ulice bývalou zámeckou zahradou atd. A to navzdory tomu, že mu pozemková reforma v roce 1925 bez náhrady vzala tisíce hektarů zemědělské půdy a lesů.
1
Strana 11
2
Jubilejní kámen u kaple sv. Trojice
Kaple sv. Trojice u Králík stojí kousek od lanškrounskými turisty oblíbené Severomoravské chaty V roce 2008, kdy tyto památné jubilejní kameny měly své jubileum, jsem díky panu Jiřímu Fingerovi zjistil, že se jeden jubilejní kámen nachází přímo na katastru našeho města, a to u Olšového rybníka. Je sice značně poškozen, jeho kamenný sokl se zcela rozpadl, ale vlastní pískovcová deska rozměrů 100 krát 120 cm zůstala zachována a celý pomníček může být znovu postaven. Jeho obnovu by měla zajistit lesní správa, na jejímž pozemku pomníček stál. Okolí Lanškrounských rybníků by tak získalo další drobnou historickou a kulturní pozoruhodnost. Dušan Šlahora, foto: archiv autora a internet
3
Popisky obrázků: 1 - Jubilejní kámen u kaple sv. Trojice byl zasazen stejně jako i mnohé další v letech 1888-1908 z iniciativy ústřední lichtenštejnské lesní správy v Olomouci. 2 - Kresba jubilejního kamene na kopci Hříva u Spálené boudy. 3 - Kámen na Červenovodském sedle nese německý nápis: „Fürst Johanes Eichen, XXXX. Jahr. Reg. Jubil. Nov. MDCCCXCVIII.“, který se dá česky číst jako: „Duby knížete Jana, vysázeny ke 40. výročí vládnutí v listopadu 1898.“ Skupinka dubů vysazená okolo se bohužel nezachovala.
ZIMA NA LANŠKROUNSKU
SKIBUSY – jezdí v sobotu, neděli a ve svátek
(od 25.XII. do 27.III. v 6,7, nejedou 1.ledna 2011) Trasa: Litomyšl-Ústí n/O-Č.Třebová-Lanškroun-Čenkovice Litomyšl, aut.nádr. - odj. v 6.45, Damníkov, u Vondráčků - 7.54, Rudoltice, křiž.I-43 - 8.00, LANŠKROUN, AUT.NÁDR. - 8.10, H.Čermná, Nepomuky - 8.20, Výprachtice, škola - 8.30, hobl. Pod Převáží - 8.35, Čenkovice, u parkoviště - 8.39, ObÚ - 8.40 Zpět: Čenkovice, ObÚ v 16.00, Lanškroun, aut.nádr. - 16.35, Litomyšl - 17.50 Trasa: Lanškroun-Č.Třebová-Ústí n/O- Deštné v Orl.horách-Říčky LANŠKROUN, AUT.NÁDR. odj. v 7.00, Česká Třebová, Terminál J.Pernera - 7.30, Ústí nad Orlicí, aut.nádr. - 7.50, Žamberk,aut.nádr. - 8.23, Rokytnice v Orlických horách, žel.st. - 8.45, Říčky, parkoviště - 8.50 Zpět: Říčky, parkoviště v 15.30, Lanškroun, aut.nádr. - 17.20 Aktuální informace pro lyžaře: 17. prosince zahajuje provoz SKIPARK ČERVENÁ VODA (součást Skiregionu Buková hora), kde je připravena vyhřívaná čtyřsedačková lanovka. Info na http://www.skiparkcervenavoda.cz/ Od 18. prosince můžete lyžovat také na Dolní Moravě, kde budou v areálu SNĚŽNÍK spuštěny dvě nové sedačkové lanovky (http://www.sneznik.as/)
ZIMA, příloha LISTŮ LANŠKROUNSKA (vydává za podpory MÚ v Lanškrouně TG TISK s.r.o.)
Adresa: 5. května 1010, 563 01 Lanškroun, tel.: 465 322 270, 605 206 635, fax: 465 322 271. E-mail:
[email protected]; www.listy.lanskroun.eu, www.lanskrounsko.info. Šéfredaktor Mgr. František Teichmann, redakce RNDr. Lada Sitová. Foto: soukromé archivy autorů
