ROZHOVOR S .... Petrem Žufanem
1) Jaký byl tvůj nejlepší nebo nejvtipnější zážitek spojený se školou? Nejlepší zážitek byl ..... (chvíle přemýšlení) .... těch zážitků bylo, nedokážu vybrat. 2) Existuje něco, co bys vrátil, kdyby to šlo? NE!!!! 3) Co ti škola za těch devět let dala nebo popřípadě vzala? Dala mi studium, naštěstí mi nevzala nic. 4) Chybí ti něco? ....... Ani ne 5) Scházíte se s bývalými spolužáky? Ano! 6) Kde se cítíš líp, na základce nebo na střední? Nedokážu popsat, všude je to dobré. 7) Chybí ti nějaký učitel? Popřípadě jaký? Ne. Všichni byly v něčem dobří. 8) Když porovnáš naší školní jídelnu a tu středoškolskou, nezačíná ti základka chybět? Asi ne, všude vaří dobře. 9) Je něco, co na naší základce nechápeš do teď? Proč se tam tolik trvá na sportovních výkonech. (Směje se) 10)
Napadá tě něco, co tě ve škole měli naučit, ale nenaučili?
Nejspíš nic.
Děkuji za obsáhlé odpovědi a přeji hodně životních úspěchů!
Exkurze do Bruselu Od 24.3 do 27.3 bylo z osmých a devátých tříd vybráno 13 žáku, aby jelo na poznávací exkurzi do Bruselu. Umožnila nám to europoslankyně Michaela Šojdrová. Začali jsme odjezdem od školy (jak jinak). Pro všechny z nás to bylo velice zajímavé vstávání v brzkých ranních hodinách. Většina si nejspíš také říkala: „Nezapomněl jsem něco?“ S příjezdem autobusu jsme však přemýšleli jen o tom, jak se nejlíp uvelebit na sedadle a znovu usnout. Před námi už v autobuse seděli žáci z Morkovické školy. Po nás přišlo na řadu Veselí, lidé, kteří vyhráli výlet na různých plesech, a autobus byl kompletní. Cestu zpříjemňovali organizátoři. Radim Sršen, který byl jako tetička Wikipedie a pan Lojzík, který fungoval na principu džuboxu. Cesta proběhla bez jakékoli nehody. Jeli jsme přes Německo, kde jsme navštívili Würzburg. Ukázalo se, že radu vemte si příjemné oblečení na cestu - si někteří vyložili jako větu - oblečte si tepláky. Tímto stylovým outfitem naše skupina všude vynikala a mnohé turisty zaujala. Nechyběla skupinová fotka. Poté jsme se odebrali do hotelu Formule 1, kde nás čekal zasloužený odpočinek. Následující den jsme se po vydatné snídani vypravili k Atomiu a na vlastní oči jsme se přesvědčili o jeho velikosti, pak následovala okružní jízda Bruselem, u které nechyběl odborný výklad. Následovalo Muzeum čokolády, kde jsme zjistili, jak se z čokolády vyrábí belgické pralinky. Aby to byl pořádný výlet se vším všudy, dostali jsme osobní volno, kterého jsme využili - k nákupu čokolády :-). Jakmile nás učitelé svolali, přejeli jsme k evropskému parlamentu, kde na nás čekal výtečný oběd v jídelně parlamentu. V parlamentu jsme také byli náležitě poučeni odbornou přednáškou, kterou netradičním způsobem přednášel pan Černoch, který je takovou zvláštností, umí totiž třináct jazyků. Z parlamentu jsme se přesunuli do centra na večeři dle naší libosti. Účastnila se jí také Michaela Šojdrová. Nechyběla dobrá muzika. Po večeři jsme se autobusem přesunuli do hotelu a plní zážitků jsme v pozdních hodinách usnuli.
Poslední respektive předposlední den jsme se vypravili do městečka Bruggy, které mělo kouzelnou atmosféru. Foťáky byly nabité a spouště jen cvakaly. Jediným záporem bylo deštivé počasí, které nás doprovázelo skoro celou cestu. Nakonec jsme se zastavili u moře a dokonce jsme si ho kousek odvezli domů v podobě drobných mušliček a písku. Výlet byl za námi a už zbývala jen cesta domů, při které se osvědčil pan Lojzík, jenž hrál na harmoniku písničky podle našeho přání, a my jsme ho vždy odměnili potleskem. Cesta proběhla úspěšně a my se těšíme na další zahraniční zážitky. Martina Žufanová
Osvětim 2015 „Tak brzo?“ vypadlo z úst žákům, když nám to učitelé oznámili. Co? Čas odjezdu na poznávací historickou exkurzi do Osvětimi. Odjezd našeho autobusu byl totiž již v 5:30! Ale co jiného jsme také mohli čekat? Polsko neleží za kopcem... Cesta trvala asi 3 hodiny. Když jsme projížděli kolem prvních ostnatých drátů, autobus ztichl. Když jsme přijeli na místo, rozdělili jsme se do dvou skupin, při čemž každá skupina měla svého průvodce. Už jenom kontrola, sluchátka a můžeme vyrazit. Naše první zastávka byla v koncentračním táboře Auschwitz 1. Prohlédli jsme si několik bloků a nakonec i plynovou komoru. Dozvěděli jsme se spoustu věcí. Po prohlídce Auschwitz 1, kde prohlídka trvala asi dvě a půl hodiny, jsme nasedli do autobusu a přejeli do další části Osvětimi Březinky. Když jsme prošli bránou smrti, nejprve jsme navštívili příjezdovou rampu, kde byli lidé po strastiplné cestě, rozdělováni. Následně jsme si prohlédli „ubytovny“ těchto lidí, majících prvotní „štěstí“. Zde nám průvodci povyprávěli o zdejších, nám nepředstavitelných, životních podmínkách. V Březince (Birkenau) jsme strávili asi hodinu. A věřte, že to bohatě stačilo. Po krátké přestávce jsme nasedli do autobusu a vydali se na cestu zpět. Ovšem byly před námi ještě nákupy. Většina žáků se do autobusu vrátila s plnými taškami polských krowek. Plni zážitků a dojmů jsme se vydali na cestu domů. Klárka Kopuncová
Nikdo není dokonalý Odpovídali:
Jakub Machálek
Ondřej Třetina
Anna Linhartová
Aleš Rybníkář Romana Šáchová
1. Vyjmenuj tři zvířata, která se vyskytují ve vyjmenovaných slovech po S? (Správná odpověď: sýkora, sýček, sysel) Aleš – sýkora, sýček, sysel. Romča – počkat, já to nechápu, já je ani nevím.. syn, sytý a to je vše. Anička – sysel, sýček, sýkora. Kuba – sova..hm..počkej.. sysel a sokol? Ondra – Em.. když já vůbec nevím.. musím si vzpomenout. Ne, prostě nevím. 2. Kolik souhlásek je ve slově NEPROMOKAVÝ? (Správná odpověď: šest, protože N, P, R, M, K, V) Aleš - pět. Romča – pět? Anička – šest? Kuba – Jéžiš.. čeština.. třeba pět? Ondra – Ježiš co je to za otázky toto? (smích) tři? 3. Proč trojský kůň neměl mláďata? (Správná odpověď: protože trojský kůň byl pouze velký dřevěný kůň) Aleš - Není to zvíře. Romča – no protože to nebyl jako žívý. Anička – tak protože to nebyl kůň opravdový.. Kuba – asi nebyl plodný (smích). Ondra – Nechci ze sebe dělat blba, ale není to vir? 4. Vyjmenuj tři jména, která začínají na písmeno Č? (Správná odpověď: například Čestmír, Čeněk, Česlav, Česlava) Aleš - Česlav, Čeněk, Čestmír Romča – jména? Čeněk a dál nevím. Anička – Čeněk, Čestmír,… Čáslav? Kuba – Čeněk… na Č? Proč na Č bože..? Čenda a Čáslava třeba. Ondra – Čeněk.. 5. Jaké ovoce dovážíme z jižního pólu? (Správná odpověď: žádná, na jižním pólu neroste žádné ovoce) Aleš – nic. Romča – Já fakt nevím. Anička – nic. Kuba – žádné. Ondra –nic? 6. Co je zkouška z dospělosti? (Správná odpověď: maturita) Aleš – maturita. Anička – tak to vůbec nevím.. Romča – vůbec nevím, nic mě nenapadá Kuba – ztráta panictví, já nevím.. (smích). (smích). Ondra – to bude asi řidičák.
Karolína Klišíková, Adéla Mládková
Poradna umluveného spáče (tentokrát v opačné roli)
1) Co ty a ženy? Momentálně jsem nezadaný, ale není to tak, že já nemám holku, to holky nemají mě! 2) Jak odoláváš jejich zájmu? No abych pravdu řekl, zatím není čemu odolávat, ale abych nebyl moc skromný, tak vždy, když si jdu něco koupit do obchodu, tak se na mě paní prodavačka podívá někdy i usměje, a já raději odvrátím pohled jinam, protože náš věkový rozdíl je přece jen krapet větší. Myslím si, že tohle je moje odolávání ženám.. . 3) Dáváš ženám dárky? Jaké? Samozřejmě že dávám ženám dárky , většinou jde o mé napůl rozbité figurky Star Wars , dle jejich pohledu usuzuji. že se jim velmi líbí. Komu by se taky nelíbili, že? 4) Byl jsi někdy v koncích? V koncích jsem vždy když se píše písemka. Ale to se teda žen moc netýká. 5) Co ty a blondýny ? No tak z důvodu že jsem Brunet, a ne blondýn, tak se mi blondýny celkem zamlouvají, protože protiklady se prej přitahují. Šimon Ilenčík
Malí a velcí Edisoni 1) Co je to fotorezistor? Správná odpověď: součástka ke zjištění závislosti odporu látky na osvětlení. Malí Edisoni:
Velcí Edisoni:
Foťák? :D
Joo….to je něco ve fyzice :D.
Starý název pro foťák.
Něco to zjišťuje, ale nevím co.
Foto vím, ale nechápu, co je ten rezistor…
Tak to už si nepamatuju :D
2) Jaké jsou látky, když jsou karcinogenní? Správná odpověď: látky jsou rakovinotvorné. Malí Edisoni :
Velcí Edisoni :
To slovo znám, ale nevím, co znamená.
Joo….nezpůsobují rakovinu?
Nějaké jedovaté? :D
Něco s rakovinou?
Netuším…
Znám to z chemie :D, ale nevím. Šárka Malinová
Posmívání Klárka byla nová ve škole a chtěla se začít kamarádit s holkami ve třídě a holky se Klárce posmívali.
Klárka seděla sama na sedačce na chodbě a byla smutná.
Proč se Klárce posmívají?
Nevím, proč se se mnou nebaví?
Bože ta je hrozná a divná. A zase se mi posmívají!
Holky se Klárce pořád posmívají, ale Klárka to trošku ignoruje.
Bože ta je divná.
Bětka s Kájou se dívaly, jak se holky Klárce, posmívají a chtějí s tím něco udělat. Tak šly za ní a promluvily si s Klárkou.
Já chci domů.
Háá… nemá se s kým bavit, protože se s ní nikdo nebaví!
Buď v klidu.
Ahoj, my jsme viděly, jak se ti posmívají a chceme ti pomoct.
Bětka, Kája a Klárka šly do třídy za holkami, které se Klárce posmívaly, a ptaly se, proč se ji posmívají a nechtějí ji mezi sebe.
Na domluvu Klárky a Bětky se holky zastyděly a uvědomily si, že trochu přestřelily.
Klárka je úplně v pohodě...
Promiň, Klárko, my jsme nechtěly. Byly jsme hloupé kozy. Odpustíš nám to?
Jo ! Nevidím jediný důvod, proč se nebavíte s Klárkou! Přece vám nic neudělala!
Bětka, Kája a Klárka jsou teď s holkama dobré kamarádky.
Karolína Tkadlecová, Alžběta Černá
