Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele Diplomová práce

Vedoucí práce: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D.

Michaela Trojanová

Brno 2007

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D. vedoucí mé diplomové práce, za cenné rady a připomínky, které mi během zpracování této práce poskytla.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu v závěru práce.

V Brně dne 14. května 2007

......................................................

4

Abstract Trojanová, M. Unfair competition from the consumer`s point of view. Diploma thesis. Brno, 2007. This dissertation deals wit unfair competition activities of physical and legal entities and the impact of such behaviour on consumers. Its objective is to examine the issue of economic competition. At first, basic terms like consumer, economic competition and unfair competition are defined. It focuses on the merits of unfair competition in more details, whereas the position of the consumer is always emphasized. The individual merits of the cases are appended by legal interpretation and practical examples for easier visualisation. Furthermore, I was dealing with the possibilities of public-legal, private-legal and out-of-court protection of the consumer against unfair competition behaviour.

Abstrakt Trojanová, M. Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele. Diplomová práce. Brno, 2007. Tato diplomová práce se zabývá nekalosoutěžním jednáním fyzických a právnických osob a dopady takového jednání na samotné spotřebitele. Jejím účelem je podat ucelený náhled na problematiku hospodářské soutěže. Nejprve jsou zde definovány a vysvětleny základní pojmy jako spotřebitel, hospodářská soutěž a nekalá soutěž. Podrobněji se zaměřuje na skutkové podstaty nekalé soutěže, přičemž je vždy zdůrazněno postavení spotřebitele. Jednotlivé skutkové podstaty jsou doplněny právním výkladem a pro lepší názornost i praktickými příklady, ke kterým došlo. Dále jsem se zabývala možnostmi veřejnoprávní, soukromoprávní a mimosoudní ochrany spotřebitele vůči nekalosoutěžnímu jednání.

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele

5

Obsah 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE ..................................................................................... 7 1.1 Úvod.........................................................................................................................7 1.2 Cíl práce ..................................................................................................................9

2

METODICKÝ POSTUP ................................................................................ 10

3

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ .............................................................. 11 3.1 Spotřebitel..............................................................................................................11 3.2 Nekalá soutěž .........................................................................................................13 3.3 Hospodářská soutěž ...............................................................................................13 3.3.1 3.3.2 3.3.3

Účastníci hospodářské soutěže .......................................................................... 14 Soutěžní vztah.................................................................................................... 14 Soutěžní záměr .................................................................................................. 15

3.4 Dobré mravy soutěže .............................................................................................15 3.5 Způsobilost přivodit újmu......................................................................................16

4

SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE ................................................ 17 4.1 Klamavá reklama...................................................................................................17 4.1.1 4.1.2

Právní úprava..................................................................................................... 17 Příklady jednání................................................................................................. 20

4.2 Klamavé označení zboží a služeb...........................................................................22 4.2.1 4.2.2


4.3 Vyvolání nebezpečí záměny ...................................................................................26 4.3.1 4.3.2


4.4 Parazitování na pověsti .........................................................................................30 1.1.1 4.4.2


4.5 Podplácení .............................................................................................................34 4.5.1 4.5.2


4.6 Zlehčování .............................................................................................................37 4.6.1 4.6.2


4.7 Srovnávací reklama ...............................................................................................40 4.7.1

Právní úprava..................................................................................................... 40


4.7.2

6

Příklady jednání................................................................................................. 42

4.8 Porušení obchodního tajemství .............................................................................43 4.8.1 4.8.2


4.9 Ohrožování zdraví a životního prostředí ...............................................................46 4.9.1 4.9.2

5


VEŘEJNOPRÁVNÍ OCHRANA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI.............................. 49 5.1 Trestní zákoník.......................................................................................................49 5.2 Zákon o ochraně spotřebitele ................................................................................50 5.3 Rada pro reklamu ..................................................................................................51

6

SOUKROMOPRÁVNÍ OCHRANA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI .......................... 51 6.1 Jednotlivé právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži...................................53 6.1.1 6.1.2 6.1.3 6.1.4 6.1.5

7

Zdržovací nárok................................................................................................. 53 Odstraňovací nárok............................................................................................ 54 Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ............................................. 54 Nárok na náhradu škody .................................................................................... 54 Nárok na vydání bezdůvodného obohacení ....................................................... 55

MIMOSOUDNÍ OCHRANA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI ................................... 55 7.1 7.2 7.3 7.4

Ochrana podle § 5 občanského zákoníku ..............................................................55 Svépomoc podle § 6 občanského zákoníku ............................................................56 Nutná obrana.........................................................................................................56 Oprávněná obrana.................................................................................................56

8

NEJZNÁMĚJŠÍ SOUDNÍ SPOR O ZNAČKU „APETITTO“ VS. „APETITO“ .... 58

9

ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A NÁVRHY ŘEŠENÍ ........................................... 61

10 ZÁVĚR ....................................................................................................... 63 11 LITERATURA ............................................................................................. 65 PŘÍLOHY .......................................................................................................... 67


7

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Začátkem devadesátých let minulého století došlo k úplné liberalizaci hospodářské soutěže a v tržním prostředí se v důsledku této liberalizace začala rozvíjet také soutěž nekalá. Právní ani morální prostředí v naší zemi nebylo na tuto změnu připraveno a teprve postupně s pronikáním nekalosoutěžního chování na trh začaly vznikat zákony a normy bojující proti tomuto nežádoucímu jednání. Problematika ochrany hospodářské soutěže, nekalé soutěže a ochrany spotřebitele je v současné době velice aktuální a živá. Tržní hospodářství, které se v České republice rozvíjí, staví účastníky tržních vztahů, tj. zejména výrobce, obchodníky, poskytovatele služeb a spotřebitele, do zcela nových situací a směřuje jejich pozornost ke skutečnostem, které byly v minulých letech považovány za nedůležité, ne-li zbytečné. Pro dnešní podnikatele nabývají na významu takové statky, jako je pověst firmy, obchodní tajemství, vlastní postavení na trhu, vztah k ostatním soutěžitelům a účastníkům trhu. Podnikatelský subjekt (soutěžitel) se někdy ocitá v situacích, kdy je buď sám ohrožen nenáležitým jednáním jiných podnikatelů nebo mu naopak jiní podnikatelé vytýkají, že se na trhu chová nepatřičně, že jedná v rozporu s dobrými mravy soutěže, že nevyužívá, ale zneužívá svého postavení na trhu. V dnešní době, kdy je hlavním krédem každé obchodní společnosti získat co největší podíl na trhu, maximalizovat zisk za každou cenu, často dochází k nekalosoutěžním praktikám, které poškozují nejen spotřebitele, ale i konkurenci, tj. další soutěžitele. Velká část soutěžitelů hledá mezery v zákonech, aby mohli realizovat své nekalé praktiky. Proto musí právní řád regulovat toto chování a snažit se postihnout subjekty nekalosoutěžních praktik. Základem je fungující právní systém, který chrání svobodu hospodářské soutěže a snaží se co nejvíce zamezit nekalé soutěži. Právní regulace soutěžního chování musí brát v úvahu zákonitosti lidského chování. Mají-li například právní normy tolerovat a dokonce podporovat hospodářské soutěžení, musí zaručovat i právo na úspěch v hospodářské soutěži. Pravidla hospodářské soutěže nelze koncipovat tak, aby každé utkání skončilo nerozhodným výsledkem. To by bylo především proti lidské přirozenosti. Z hospodářské soutěže by se tak mimo jiné vytratil hravý moment, stala by se nudnou, nezajímavou záležitostí; byl by potlačen stimulující moment, který je obsažen již v samé možnosti, že zvítězíme; bylo by pak asi méně těch, kteří by se určitým hospodářským aktivitám hodlali věnovat.


8

Jestliže jedni mají mít právo na úspěch v hospodářské soutěži, musí existovat jiní, kteří v hospodářské soutěži neobstojí a dokonce zaniknou jako subjekty hospodářského soutěžení. Právo proto nemůže nikomu bránit, aby v soutěži likvidoval konkurenta, pokud k takovému výsledku vedla vyšší soutěžní zdatnost uplatňovaná metodami považovanými za přijatelné, byť tato zdatnost byla kombinovaná se šťastnou náhodou na jedné straně a s náhodou nešťastnou na straně druhé. Česká právní úprava přiznává soutěžitelům právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Zároveň však jsou soutěžitelé povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Za zneužití účasti v hospodářské soutěži označuje obchodní zákoník nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže.


1.2

9

Cíl práce

Spotřebitel v České republice si mnohdy neuvědomuje svoje práva a možnosti, které mu právní ochrana poskytuje, není zvyklý se účinně bránit a tohoto prostoru využívají nepoctiví podnikatelé k vlastnímu obohacování. V hospodářské sféře probíhá soutěž jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Na straně nabídky při projevech konkurence převažují pozitivní funkce hospodářské soutěže – tlak na vzestup kvality, na pokles cen, na větší efektivitu výroby a celkové výkony podniků. Tyto pozitivní jevy ale provázejí i jevy negativní. Je to hlavně snaha soutěž úplně vyloučit nebo alespoň omezit, snaha získat zákazníky levnými, ale nekvalitními produkty a snaha vypořádat se s konkurencí. Český trh je v mnoha směrech specifický a tuzemští podnikatelé jsou velmi zdatní ve využívání četných skulin v českém právním řádu, a proto je zde relativně velký prostor pro úpravu a zdokonalení zákonů omezujících nekalou soutěž. Cílem této diplomové práce je podat ucelený náhled na problematiku postavení spotřebitele ve vztahu k nekalosoutěžním praktikám. V této práci nejprve vymezím základní pojmy jako je spotřebitel, hospodářská soutěž, nekalá soutěž a dále se podrobněji zaměřím na popis právní úpravy jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže, které jsou definovány v Obchodním zákoníku. Za cíl si kladu tyto skutkové podstaty vysvětlit a přiblížit je čtenáři a současně uvést názorné příklady nekalosoutěžního jednání, ke kterým v praxi došlo. Chtěla bych upozornit i na postavení spotřebitele v nekalé soutěži a uvést možnosti, jak se spotřebitel může proti nekalosoutěžnímu jednání bránit. V další části se budu zabývat veřejnoprávní a soukromoprávní ochranou proti nekalé soutěži a mimosoudními prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, možnostmi jejich využití a nároky, kterých se může poškozený domáhat. V závěru této diplomové práce uvádím konkrétní soudní spor, jehož skutková podstata se týká nekalé soutěže. Věnuji se její podrobnější analýze, postupu od vzniku sporu po konečný rozsudek. Na tomto případu chci ukázat, jak právo aplikuje zákonná ustanovení uvedená v teoretické části v soudní praxi.


10

2 Metodický postup Prvním krokem při zpracování této diplomové práce bylo prostudování dané problematiky a dostupné odborné literatury. V úvodní části této práce jsem vymezila pojmy jako spotřebitel, hospodářská soutěž a podrobněji se zaměřila na právní úpravu nekalé soutěže. Poté jsem rozebrala jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže uvedené v obchodním zákoníku, které se bezprostředně dotýkají ostatních soutěžitelů. Pod uvedením jednotlivých skutkových podstat následuje postavení spotřebitele ve vztahu ke konkrétní skutkové podstatě a konkrétní příklady ze současné praxe. V další části jsem se zabývala veřejnoprávní a soukromoprávní ochranou proti nekalé soutěži a mimosoudními prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, možnostmi jejich využití a nároky, kterých se může poškozený domáhat. V poslední části této práce jsem se věnovala konkrétnímu soudnímu sporu, který se stal a cílem bylo tento případ podrobněji analyzovat od vzniku sporu až po konečný rozsudek. Teoretická část vychází ze základní právní úpravy nekalé soutěže, tedy ze zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění, kterým je Obchodní zákoník. Další právní předpisy upravující postavení spotřebitelů představují zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění a zákon č. 40/1964 Sb., kterým je Občanský zákoník. Doplňujícími právními předpisy jsou pak zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (oba v platném znění).


11

3 Vymezení základních pojmů 3.1

Spotřebitel

Aniž bychom si to výrazně uvědomovali, denně jako spotřebitelé uzavíráme řadu smluvních vztahů. Již při cestě do zaměstnání tzv. veřejným prostředkem jsme účastníky smlouvy o přepravě. Při zakoupení denního tisku, cigaret nebo potravin se stáváme účastníky nejčastěji uzavírané smlouvy kupní. Takto bychom mohli pokračovat ve výčtu dalších smluvních typů, kde na jedné straně vystupuje podnikatel a na straně druhé spotřebitel. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu spotřebitele se spotřebitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky a užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Z uvedené definice lze vyvodit, že spotřebitelem je pouze subjekt (bez ohledu na to, zda se jedná o občana – fyzickou osobu – či uměle vytvořený útvar, jež označujeme za osobu právnickou), který je konečným uživatelem výrobku nebo služby, určených pouze pro jeho osobní (konečnou) spotřebu. Jako konečný uživatel tedy může vystupovat i podnikatel, který také řadu věcí denně kupuje pro svou osobní spotřebu a neslouží mu k jeho podnikatelské činnosti. Není důležité, zda spotřebitel věc pro sebe již nepotřebnou posléze odprodá dalšímu spotřebiteli. Rozhodující je účelové určení výrobku nebo služby k vlastní spotřebě v době pořízení (Zdražil, 2000). Předmětem zájmu spotřebitele jsou obecně výrobky a služby. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona na ochranu spotřebitele je za výrobek považována jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli. Výrobek je tedy jakákoliv věc, která má pro spotřebitele nějakou užitnou hodnotu a je způsobilá být předmětem poptávky, tedy zbožím. Podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona na ochranu spotřebitele je nebezpečný výrobek takový výrobek, jež z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém způsobu používání, sestavování nebo uchovávání, jakož i únikem škodlivých látek anebo v důsledku spoléhání se na přesnost, při náležité opatrnosti představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku. Službou se pak podle § 2 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu spotřebitele rozumí jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s vyjímkou činností upravených zvláštními zákony.


12

Služby se nejčastěji člení na služby věcné a služby osobní. Věcné služby souvisí s konkrétními movitými nebo nemovitými věcmi (např. opravy, údržba, služby čistíren, prádelen apod.). Osobní služby se pak týkají člověka bezprostředně (např. kadeřnictví, fitcentra, kosmetické služby, restaurační služby apod.). Důležité je zmínit, že podle ustanovení § 43 živnostenského zákona se službami rozumí poskytování opravy a údržby věcí, přeprava osob a zboží, provozování cestovních kanceláří, poskytování ubytování, hostinská činnost, provozování zastaváren a jiné práce a úkoly k uspokojování dalších potřeb. Rovněž je nutné považovat služby za zboží svého druhu a platí o nich totéž, co již bylo řečeno o výrobcích. Definice pojmu spotřebitel lze v literatuře najít hned několik. Obecně lze tedy říci, že spotřebitel je vedle podnikatelů dalším účastníkem trhu, je subjektem vznikajících právních vztahů a zároveň je i možným objektem nepoctivého jednání ze strany podnikatelů. Spotřebitele chápeme jako subjekt, který spotřebovává, užívá, konzumuje zakoupené zboží. Ze zákona o ochraně spotřebitele vyplývá, že spotřebitelem nemusí být vždy pouze jednotlivec ale může to být i organizace či domácnost, zkrátka každý, kdo si prostřednictvím koupě opatřuje výrobky nebo služby k uspokojení svých potřeb. To znamená, že spotřebitelem je i podnikatel, který nepoužívá zakoupených výrobků, respektive služeb, ke své podnikatelské činnosti a vystupuje jako jejich konečný uživatel. Důležitým rozlišovacím znakem tedy je, že spotřebitel neužívá zakoupené zboží pro podnikání, může ho však využít v souvislosti s podnikáním (oblečení, kosmetika) (Horová, 2006). Pokud si například zakoupíme televizní přijímač ve velkoobchodě Makro a chcemeli jej v případě závady reklamovat, pak v reklamačním řízení se nemůžeme odvolávat na ustanovení zákona na ochranu spotřebitele, protože zákazníky firmy Makro mohou být pouze podnikatelé. Koupíme-li si výrobek v Makru nejsme spotřebitelé ve smyslu „zákona o ochraně spotřebitele“ a lhůta k vyřízení reklamace se na nás tímto nevztahuje. Vše se váže k Obchodnímu zákoníku a záleží jen na naší dohodě s firmou Makro (Klabusayová, 2005).


3.2

13

Nekalá soutěž

(1) Podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) se za nekalou soutěž považuje jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označení zboží a služeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobku či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) porušování obchodního tajemství, h) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Generální klauzule nekalosoutěžního jednání obsažená v prvním odstavci § 44 ObchZ je obecné ustanovení, které vymezuje pojmové znaky každého nekalosoutěžního jednání. Jednak definuje nejobecnější podmínky, které musí splňovat každé jednání obsažené v odstavci druhém § 44 tohoto zákona, aby mohlo být zařazeno pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěže a zároveň je také samostatnou skutkovou podstatou. Určité jednání lze kvalifikovat jako nekalou soutěž, pokud splňuje tyto tři podmínky (Munková, 2001): • uskutečňuje se v hospodářské soutěži, • odporuje dobrým mravům soutěže, • a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Na základě těchto znaků posuzujeme, zda vzniklo právo domáhat se ochrany nebo ne. Vzhledem k značně obecné úpravě formulované v generální klauzuli, je právo proti nekalé soutěži především právem soudcovským, kde mají velký význam soudní rozhodnutí, tzv. judikatura.

3.3

Hospodářská soutěž

Právní úprava hospodářské soutěže proti jejímu narušování provedená zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a zastřešená Obchodním zákoníkem


14

č. 513/1991 Sb., je jednou z těch právních norem, které jsou v každém tržně orientovaném státu a tedy i v České republice páteří ekonomiky. Hospodářskou soutěž lze obecně charakterizovat jako soutěž podnikatelů (profesionálů) o přízeň spotřebitelů (odběratelů). Hospodářská soutěž může za určitých okolností přerůst do roviny nemorální, v níž vzniká újma primárně konkurujícím soutěžitelům, sekundárně též spotřebitelům. Z tohoto důvodu muselo dojít k právní úpravě hospodářské soutěže. Právní úprava je vymezením mantinelů, kam až mohou soutěžitelé v boji o přízeň spotřebitelů vstoupit (Hulva, 2006). Právo hospodářské soutěže řadíme do oblasti upravujícího odpovědnost účastníků za jednání souvisící s právy k nehmotným statkům. Právo účastnit se hospodářské soutěže je právo spojené s uskutečňováním práva podnikat (Sciskalová, 2005). Hospodářská soutěž je upravena v obecné rovině v ustanovení § 41 a 43 ObchZ.

3.3.1 Účastníci hospodářské soutěže Fyzické i právnické osoby, které se podle § 41 ObchZ účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Soutěžitel Soutěžitelem se rozumí každá fyzická i právnická osoba účastnící se hospodářské soutěže, přičemž nemusí být podnikatelem ve smyslu § 2 ObchZ. Hospodářskými soutěžiteli jsou v podstatě všichni, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu (Hajn, 1994). Spotřebitel Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu spotřebitele se spotřebitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky a užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami.

3.3.2 Soutěžní vztah Za soutěžní vztah můžeme považovat určité jednání v hospodářské soutěži, které předpokládá existenci minimálně dvou soupeřících subjektů a tím i existenci soutěžního


15

vztahu. V soutěžním vztahu se nacházejí nejen obchodníci se shodnými či podobnými výrobky nebo službami, ale i obchodníci s produkty velmi rozdílnými, pokud existuje blízkost v jejich účelovém určení (Hajn, 1994). Příkladem je třeba obchodník s výpočetní technikou, který použije slogan „Co darovat za vysvědčení? Zkuste místo obvyklé knihy kalkulačku“, se nachází v soutěžním vztahu s knihkupcem. Do tohoto vztahu se sám svým prohlášením uvedl. Samozřejmě ne každý případ, kdy jeden hospodářský subjekt způsobí újmu druhému hospodářskému subjektu se dá kvalifikovat jako soutěžní jednání ve smyslu právě popsaném a může být řešen podle ustanovení o nekalé soutěži. Příkladem může být oprava silnice před obchodem s potravinami. V důsledku toho se sníží obrat a následně i konkurenceschopnost prodejny a majiteli vznikne škoda. Posouzení podle soutěžního práva nepřichází v úvahu, protože mezi firmou opravující silnici a majitelem obchodu neexistuje soutěžní vztah. Proto je nutné rozlišovat mezi vztahy závazkovými a vztahy soutěžními, protože pokud dojde k porušení dohody ve dvoustranném právním poměru a podléhá to jen režimu závazkových vztahů, tak se nejedná o nekalou soutěž, jelikož běžné závazkové vztahy mezi soutěžní vztahy nepatří. Avšak, kdyby mezi partnery závazkového vztahu existoval i vztah soutěžní, k nekalé soutěži by již docházelo.

3.3.3 Soutěžní záměr Aby se jednalo o nekalou soutěž, musí být jednání v hospodářské soutěži motivováno soutěžním záměrem a ne nějakým záměrem jiným (například přispívat ke vzdělání, k informaci spotřebitelů atd.). Soutěžní záměr existuje tehdy, když určitým jednáním jsou objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle, na rozdíl od možných cílů jiných (vzdělávacích atd.). O nekalou soutěž se tedy pravděpodobně nebude jednat v případě, kdy hospodářskému subjektu vznikla soutěžní újma tím, že o něm byla uveřejněna nepříznivá novinová kritika nebo byl záporně hodnocen ve spotřebitelském testu (Hajn, 1994). V těchto případech jde o zájem informovat veřejnost a nikoliv záměr soutěžní.

3.4

Dobré mravy soutěže

Abychom mohli určité jednání posoudit jako nekalosoutěžní, musí k němu docházet v rozporu s dobrými mravy soutěže. Důležité je, aby se toto jednání odehrávalo během soutěže, jinak by spadalo pod jiné právní normy a z našeho pohledu by se dalo kvalifikovat maximálně jako chování nevhodné. Hospodářská soutěž jako nezbytný předpoklad tržně orientované ekonomiky má dva aspekty – přílišnou svobodu a nedostatek jakékoliv regulace a na druhé straně přílišnou


16

regulaci a omezení podnikatelské svobody. Svoboda soutěže vyžaduje stejně tak jako svoboda jedince stanovení hranic a omezení. Dobré mravy soutěže jsou „mravní názory, obyčeje a zvyklosti, usance apod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu“ (Sciskalová, 2005). Soutěžní právo připouští určité projevy konkurenčních aktivit, které by před maximy obecné morálky jen obtížně obstály. Toto hledisko lze předvést na reklamním sloganu „Vychutnej svého kozla“ doprovázeném obrazovým řešením výrazně erotického charakteru (reklamní kampaň pivovaru ve Velkých Popovicích), nebo na poněkud přisprostlém sloganu „Kdo nezná Blesk, ví kulový“ (ze zaváděcí reklamy nábytku IKEA, kdy si homosexuální dvojice vybírá jídelní stůl s úslovím „Máme poněkud jiné chutě“, apod. Je ale důležité říci, že některé výstřelky tohoto druhu, které soutěžní právo ještě toleruje, stíhá právo veřejné (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek a kol., 2004). Rozpor s dobrými mravy soutěže je předpoklad objektivní, a proto nevyžaduje zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Za protiprávní jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže považujeme i takové jednání, které dosud žádnou újmu nezpůsobilo. Musí však dojít k ohrožení, ze strany jednajícího. Jedná se tu o tzv. ohrožovací delikt, kdy poškozený nečeká na vznik újmy, ale uplatňuje právo na ochranu již v okamžiku ohrožení. Posouzení, které jednání je proti dobrým mravům soutěže a které nikoliv, je složitou záležitostí, protože posuzujeme rozpor s normami, které nejsou psané a právní povahu nabývají až rozhodnutím soudu. Proto je rozhodování ponecháno ve velké míře na subjektivním pohledu soudu. Podle mého názoru až dlouhodobá praxe vytvoří určité modely postupů a precedens, jak rozhodovat.

3.5

Způsobilost přivodit újmu

Posledním a neméně důležitým znakem nekalé soutěže je způsobilost jednání „přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům“. Újmou může být škoda hmotné povahy, tedy materiální újma (skutečná škoda, ušlý zisk), ale i újma nehmotná, na pověsti. Nemusí nastat, stačí když pouze hrozí. Soutěžní vztah sice nastává mezi soutěžiteli (nikoliv mezi soutěžitelem a spotřebitelem), ale poškozen může být i spotřebitel a i to je postihováno (Švarc a kol., 2005). Při řešení případů bude záležet většinou na jejich konkrétní povaze a na úsudku soudce, který musí rozhodnout, co hodlá a co nehodlá pokládat za možnou nebo existující újmu pro spotřebitele nebo soutěžitele. Obchodní zákoník se tu dostává do těsného sousedství s tzv. právem na ochranu spotřebitele, které je dynamickou právní disciplínou veřejného práva u nás v současné době ztělesňovanou zákonem o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších


17

předpisů. Obchodní zákoník poskytuje ovšem spotřebiteli ochranu jenom soukromoprávní upravenou v § 53 a 54 obchodního zákoníku.

4 Skutkové podstaty nekalé soutěže 4.1

Klamavá reklama 4.1.1 Právní úprava

a) Podle § 45 ObchZ je klamavou reklamou šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. b) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. c) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Nejprve bych chtěla zmínit pojem reklama. Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak (zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy). Klamavá reklama je základní nekalosoutěžní formou, jakou dochází k poškozování jiných soutěžitelů a spotřebitelů ze strany soutěžitele – škůdce či jiného „rušitele“ (Hulva, 2004). Je důležité zmínit, že klamavá reklama je pojem podstatně užší než „nekalá reklama“. Mezi nekalou reklamu musíme řadit i reklamu, při níž dochází ke zlehčování spotřebitele (§ 50 ObchZ) či k parazitování na jeho pověsti (§ 48 ObchZ) nebo k vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ) (Hajn, 2000). Od klamavé reklamy musí být také odlišováno klamavé označení zboží a služeb (§ 46 ObchZ). Skutková podstata klamavé reklamy bývá v literatuře označována za „malou generální klauzuli“, protože kryje široké spektrum jednání nekalé soutěže (Večerková, 2005). Skutková podstata klamavé reklamy je naplněna: a) šířením údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, b) takto šířené údaje jsou způsobilé vyvolat klamavou představu a


18

c) zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Ad a) V § 45 odst. 1 ObchZ je klamavá reklama charakterizována jako „šíření údajů“ a podle odst. 2 téhož ustanovení se „za šíření údajů považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem“, nekalé reklamy se tedy lze dopustit i sdělením, která jsou učiněna vůči jednotlivým adresátům. Pojmem „údaje“ je třeba rozumět jakoukoli výpověď soutěžitele o určitých skutečnostech nebo hodnoceních (týkajících se vlastního nebo cizího podniku, vlastních nebo cizích výrobků nebo výkonů) (Hulva, 2004). Nezáleží na tom, zda údaje jsou pravdivé či nepravdivé nebo jakým prostředkem nebo formou byla tato výpověď uskutečněna. Zákon odlišuje šíření údajů od použití nejrůznějších druhů označení. Šíření údajů se musí dít nikoliv pouhým označením, ale především sdělením. Klamavé údaje lze šířit nejrůznějšími způsoby: jednak různými výrazovými prostředky (mluvené a psané slovo, vyobrazení, fotografie) a jednak prostředky různých komunikačních médií (tisk, rozhlas, televize či jiný sdělovací prostředek). Údaje lze sdělovat posunkem či dokonce mlčením tam, kde by se ze situační souvislosti vyžadovalo vyjádření. Klamavým může být i určitý způsob předvádění výrobku, kterým jsou zprostředkovány zavádějící informace (Hajn, 2000). Důležité k naplnění skutkové podstaty klamavé reklamy je to, aby šíření klamavých údajů mohlo přivodit nebo přivodilo prospěch vlastnímu nebo cizímu podniku na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Ve skutečnosti nemusí nastat ani újma, ani prospěch, pro postih postačí, zda takové šíření údajů je objektivně způsobilé tyto následky vyvolat. Následky nemusí být jen povahou materiální, ale i nemateriální povahy (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Ad b) Způsobilost údajů k vyvolání klamné představy není zdaleka totéž jako nepravdivost těchto údajů. Klamání často používá běžnou demagogickou taktiku. Operuje s jednotlivými pravdivými údaji, které jsou však vybrány z celkového spektra údajů tak, že je poskytována celkově nepravdivá informace. Naopak zase údaje nepravdivé nemusí vykazovat způsobilost ke klamání a jsou proto v reklamě přípustné, jde zejména o případy tzv. obvyklého reklamního přehánění (Večerková, 2005). K naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže nestačí sám fakt, že reklamou šířené údaje neodpovídají skutečnosti. Šířené údaje musí být způsobilé vyvolat klamnou představu, což ale v žádném případě neznamená, že šířené údaje by musely být pravdivé. Reklama totiž vždy musí pracovat s určitou nadsázkou; taková nadsázka však musí být na první pohled zřejmá. Asi by nikoho nenapadlo podezírat z klamavosti slogan „Naše střešní tašky přežijí i konec světa“. Avšak užijeme-li údaj, který se více blíží pravdě,


19

například „Naše střešní tašky vydrží tak dlouho, jako Váš dům“, je již takové tvrzení na hranici vyvolání klamné představy. A pokud bychom inzerovali chladný údaj „Naše střešní tašky vydrží třicet let“ a nebyla to pravda, podložená nejlépe odpovídající zárukou, vznikne z takového tvrzení zcela zákonitě klamná představa. Údaj, který se blíží pravdě, je tedy nejklamavější. Postačuje i sama způsobilost k vyvolání klamné představy, aniž ještě došlo k oklamání skutečnému. O klamavou reklamu půjde nejen v případě prosté nepravdy, klamavou představu mohou vyvolat údaje neúplné (např. informace na reklamním letáku, že ceny zájezdů jsou od 8 900,- Kč, ve skutečnosti zatajuje, že cena konkrétního zájezdu v sezóně se může vyšplhat až na sumu o polovinu vyšší), nebo údaje, které nepřiměřeně zdůrazňují jen kladné stránky určité skutečnosti. Velmi často jsou pravdivé údaje formulovány tak, že vzbuzují dojem zvlášť výhodné nabídky. Děje se tak zejména v souvislosti s cenami, je-li zboží nabízeno za cenu „včetně DPH“, jakoby šlo o výjimečnou nabídku, což méně znalého kupujícího může zlákat ke koupi nebo jsou-li jako zvláštní vlastnosti výrobků nebo poskytovaných služeb samozřejmostí, které například vyplývají z právních předpisů. Ad c) Má-li být naplněna skutková podstata § 45 ObchZ, musí být šířené údaje způsobilé nejen vyvolat klamavou představu, ale také „zjednat vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů“. Zde se opět zdůrazňuje slovo „způsobilost“ naznačující, že ke vzniku škodlivého následku nemusí fakticky dojít, ale postačí, je-li nekalosoutěžní jednání objektivně způsobilé jej vyvolat (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Následky mohou být opět povahy materiální nebo nemateriální. Postavení spotřebitele ve vztahu ke klamavé reklamě Spotřebitel může být oklamán i poškozen – snad každý zná příklad pekáren tvrdících, že prodávají chléb bez konzervačních přípravků a barviv, přičemž se však jedná o běžnou vlastnost tohoto pečiva. Spotřebitel se však domnívá, že dostal něco lepšího, tak neváhá a nakupuje. Oblíbeným trikem veškerých obchodních domů, supermarketů, hypermarketů a dalších je tzv. „slevová cenovka“. Stačí na ni zvýraznit nynější cenu výrobku, která je ovšem stejná jako ta původní cena. K této původní ceně přičtete několik korun navíc a v menším provedení (a samozřejmě „přeškrknutou“) ji vyznačíte vedle. Spotřebitel tak vůbec netuší a ani ho nenapadne, že byl oklamán. I když se klamavá reklama bezprostředně dotýká spotřebitele (viz. předchozí příklad), mohou proti nekalosoutěžnímu jednání zasáhnout i soutěžitelé (v tomto případě to budou další prodejci). V případě klamavé reklamy jsou tedy aktivně legitimovány


20

(tj. oprávněni podat žalobu) všechny subjekty, jejichž práva byla porušena nebo ohrožena, tj. spotřebitelé, soutěžitelé a osoby chránící práva spotřebitelů nebo soutěžitelů.

4.1.2 Příklady jednání Příkladem klamavé reklamy může být situace, kdy supermarket nabízí balení dvou lahví kvalitního značkového vína za 399 Kč. Na regále je uvedena cena 399 Kč. Naložíte zboží do košíku a přijdete k pokladně. Na displeji vyskočí cena 399 Kč. Pokladní vytáhne dva kartony krabicového levného stolního vína za 500 Kč a na displeji vyskočí 899 Kč. Ohradíte se, že jste si přišel pro inzerované značkové víno za 399 Kč a že nechcete dva kartony stolního vína. Prodavačka argumentuje, že si ho musíte koupit, jinak Vám to značkové víno neprodá, takže ve výsledku musíte zaplatit 899 Kč pokud si chcete to inzerované víno za 399 Kč skutečně odnést. V tomto případě by byl supermarket obviněn z klamavé reklamy a klamání spotřebitele a konkurenti by se snažili zakročit. Dalším příkladem byla upoutávka na billboardu u eskalátoru na stanici metra, která hlásala „Zlevňujeme“. Tato upoutávka uváděla pod přeškrtnutou starou cenou velkým červeným písmem cenu novou: 399 Kč*. Malá hvězdička dává tušit, že tomu tak asi nebude, ale aby měl člověk doopravdy jasno, musel by se zastavit a přečíst si nenápadný dodatek v drobném písmu: „…cena je uvedena bez DPH“. To je ovšem na jedoucích schodech těžko proveditelné, a tak zůstává v paměti jen ten údaj, který v zájmu prodejce prezentované nabídky zůstat má – nízká a nepravdivá cena.

Obrázek 1 Klamavá reklama

Skutečná cena nabízeného produktu činí 474,81 Kč, což je proti uvedeným 399 Kč dost podstatný rozdíl. Stokorunová hranice je důležitým psychologickým faktorem jak v marketingu, tak i v kalkulaci cen a bezpochyby i v konkurenčním boji. Ale uvedená cena musí být pravdivá. V roce 2000 se na billboardech a v tisku objevila reklama na časopis Esquire. Vyobrazená žena leze po rukou a po nohou k natažené mužské ruce nabízející zrní. Slogan


21

zněl „Chcete, aby Vám zobala z ruky?“. Stěžovatelé poukazovali na zjevnou degradaci důstojnosti ženy, prvky sadismu a podporu násilí na ženách.

Obrázek 2 Reklama snižující důstojnost

Arbitrážní komise vyzvala zadavatele, aby se k této žalobě vyjádřil – ten však nereagoval a proto komise vycházela z podkladů, která měla k dispozici. Reklamu uznala závadnou a doporučila zadavateli stáhnout reklamu z billboardů do sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí. Příkladem stížnosti na reklamu ohrožující mravnost by mohl být spor mezi zadavatelem reklamy – společností Celadon Group s. r. o. a stěžovateli, mezi něž patřily i Výzkumný tým Gender v sociologii a Sociologický ústav AV ČR. Jde o reklamní billboardy propagující sady hands free od firmy Nokia. Na obrázku je kreslená reklama, na níž je vyobrazen telefonující muž pomocí hands free se zarputile chlípným výrazem na tváři a oběma rukama na prsou své spolujezdkyně. Spolujezdkyně má vystrašený, skoro plačtivý výraz a obě ruce zvednuté nad hlavou v bezbranné pozici.

Obrázek 3 Reklama ohrožující mravnost

Podle stěžovatelů reklama propaguje násilí, obsahuje prvky snižující lidskou důstojnost a je v rozporu s dobrými mravy. Stížnost byla Radou pro reklamu zamítnuta. Zadavatel reklamy uvedl, že nasazení této kampaně bylo z jeho strany dlouho a pečlivě zvažováno, načež dospěl k závěru, že použitá nadsázka je tak zřejmá, že nezpůsobí nikomu psychickou újmu. Arbitrážní komise rozhodla, že použitou karikaturu převážná většina veřejnosti vnímá jako reklamní nadsázku a nikoli tak, jak to popisují ve svých stížnostech


22

stěžovatelé. Reklama proto neporušuje žádná etická pravidla uvedená v Kodexu reklamy a proto byla stížnost v plném rozsahu zamítnuta.

4.2

Klamavé označení zboží a služeb 4.2.1 Právní úprava

1. Klamavým označením zboží a služeb podle § 46 odst. 1 ObchZ je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Ustanovení § 45 odst. 3 platí obdobně. 2. Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy „druh“, „typ“, „způsob“ a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku. 3. Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označování druhu nebo jakosti zboží, ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako například „pravý“, „původní“ apod. 4. Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony. Používání nejrůznějších symbolů, značek nebo stručných pojmenování se stává stále častěji způsobem předávání poznatků. Jde o reakci na přemíru informací i výraz zrychlujícího se životního tempa. Pomocí symbolů a značek používaných k označování zboží a služeb lze klamat stejně snadno jako pomocí reklamních sloganů a jiných slovních vyjádření. Nezáleží na tom, co určitým označením hodlal jeho autor sdělit, podstatné je, jak to může být chápáno spotřebitelem (Hajn, 2000). Úprava klamavého označení má nejblíže k úpravě klamavé reklamy v § 45 ObchZ. Hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že klamavá reklama vyžaduje k postihu šíření určitých údajů, které je způsobilé vyvolat klamnou představu, kdežto v případě druhém jde


23

o jakékoli klamavé označení, které nemusí být šířeno, stačí pouze, že je používáno. Nemusí být ani uváděno se záměrem získat vlastnímu nebo cizímu podniku prospěch. Klamavým označením zboží a služeb je podle autora (Hulva, 2006) každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Zákon charakterizuje předmět klamavého označení zboží a služeb následujícím způsobem: a) údaji o zeměpisném původu; b) údaji o výrobci a způsobu výroby; c) údaji o jakosti nebo charakteristice výrobku. Tento zákaz chrání nejen odběratele, ale také spotřebitele a jiné soutěžící, kteří označení užívají po právu (což platí hlavně o údajích zeměpisného původu) například na základě licenčních smluv o obchodním zastoupení. V případě uvedení klamavých údajů o zeměpisném původu nemusí jít o výslovné označení země původu nebo kraje. Stačí i nepřímý náznak, že zboží z nich pochází. Takovým nepřímým náznakem může být například použití cizojazyčného označení, jestliže se s určitým zbožím určitého původu spojuje zvlášť dobrá pověst nebo jakost. Příkladem může být francouzské víno (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Označení původu výrobku není totožné s označením „Made in…“ nebo „vyrobeno v…“, které se užívá zejména v zahraničním obchodě. Není jím ani označení „Czech made“, které bylo zavedeno z důvodu vyznačení zvláštní jakosti tuzemského výrobku, které se uděluje především jako odměna za kvalitní výrobek (Munková, 2000). Údaje o výrobci a způsobu výroby mohou velmi významným způsobem ovlivnit rozhodování spotřebitelů při rozhodování, jaký výrobek si zakoupit. Skutečnost, že spotřebitel nakupuje zboží nebo službu od určitého prodejce či výrobce, svědčí o jeho očekávání jistého kvalitativního standardu příznačného pro ten který podnik (Hulva, 2004). Podobně to platí i pro označování jakosti. Například výraz „pravé dřevo“ lze použít u výrobků z masivního dřeva, nikoli z dřevotřísky. Ani různé dodatky sloužící k odlišení zboží neodstraňují nebezpečí klamavosti, jako jsou výrazy „druh“, „typ“, „způsob“, pokud i přes existenci těchto dodatků může vzniknout mylná domněnka o povaze zboží. Například označení tuzemského alkoholického nápoje jako „typ Martini“ nestačí k tomu, aby v očích průměrného spotřebitele zcela vyloučil představu o tom, že jde o druh italského vermutu. Podle § 46 odst. 3 ObchZ se o klamavé označení nejedná tehdy, jestliže je uveden název, který se již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označení druhu nebo jakosti zboží. Například „turecká káva“ se již vžila pro označení určitého typu kávy a není


24

pravděpodobné, že by v někom vznikla mylná domněnka, že káva je opravdu vyráběna v Turecku. Naproti tomu název „finská vodka“ se vžil pro označení vodky skutečně vyráběné ve Finsku a označení českého nápoje tímto názvem by ještě vyvolalo mylnou domněnku. K takovým označením však nelze připojit dodatek, který je schopný klamat o původu. Proto nelze zmíněnou kávu označovat například za „pravou tureckou kávu“ – takto může být označena pouze káva dovezena skutečně z Turecka. Klamavé označení lze třídit (Hajn, 2000) především podle jeho: a) technických nosičů – zde zákon používá demonstrativní výčet a uvádí, že označení může být mimo jiné uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech; b) prostředků – zákon nepodává jejich příkladný výčet, pouze usuzovat z § 45 odst. 2 ObchZ, že se jedná zejména o psané slovo, vyobrazení, fotografie, kombinaci barev, dokonce i jisté prostředky působící na sluch a čich nelze vyloučit. Zákon dále rozeznává, jestli ke klamavému označení došlo: a) přímo – například se jedná o situaci, kdy určité kakao bude v rozporu se skutečností označeno za „holandské“; b) nepřímé – v případě, jestliže na balíčku s tímto kakaem by byl umístěn obrázek větrného mlýnu a dívky v charakteristickém holandském čepci. Postavení spotřebitele ve vztahu ke klamavému označení zboží a služeb Spotřebitelé mohou být i v tomto případě oklamáni. Stačí si vzpomenout na výrobce značky Adidas – je sice pravda, že rozumný a věrný spotřebitel by si tričko na tržnici nekoupil, ale ve značkové prodejně, ale ti méně movitější neváhali. V tomto případě nedošlo pouze k oklamání spotřebitele, ale i k poškození dobrého jména původního výrobce, což je rovněž jedna ze skutkových podstat nekalosoutěžního jednání. Klamat lze i použitím cizí věci. Příkladem může být česká firma, která dovezla zboží, na němž by uvedla text pouze v českém jazyce, a to takovým způsobem, že by bylo nemožné zjistit zemi původu, spotřebitel by výrobek považoval za domácí a tudíž „kvalitnější“, čímž by opět došlo k jeho oklamání. V případě klamavého označení zboží a služeb jsou aktivně legitimovány všechny subjekty, jejichž práva byla porušena nebo ohrožena, tj. spotřebitelé, soutěžitelé a osoby, chránící práva spotřebitelů nebo soutěžitelů. Pro posouzení klamavosti není rozhodné, zda klamavé označení je umístěno na zboží samém, na jeho obalu, v ceníku, katalogu či jiné obchodní písemnosti.


25

4.2.2 Příklady jednání Ukázkou nekalosoutěžního jednání v praxi byla situace, kdy se na tržnicích objevovaly sportovní a dětské boty, které se tvářily jako výrobky obuvnického giganta Adidas. Byly levné, vypadaly jako poslední módní výstřelky, ale měli jednu vadu – nebyly od firmy Adidas. Ke klamání stačilo zaměnit jedno písmenko v názvu firmy, boty se totiž jmenovaly Adidos. Zákaznice Hana Suchá nakupovala ve spěchu oblečení na tržnici a u stánku si všimla dětských botiček za sto padesát korun. Zaradovala se nad levnými botami, hlavně proto, že si myslela, že se jedná o renomovanou značku. Teprve doma zjistila svůj omyl a poté ji došlo, s čím stánkaři počítali: „Představte si maminku, která v jedné ruce vláčí zlobící dítě, v druhé nákupní tašku, a teď už chybějí jen boty. V tu chvíli prostě nemá čas ani chuť přemýšlet, kdo ji podvede s údajně značkovým zbožím“. Výrobci bot se zavádějící značkou se však nevyhýbají ani modelům pro dospělé. Na tržnicích se objevoval také poslední model Adidasu v tmavě modré barvě se žlutým ohraničením firemního loga za pět set dvacet korun. Nápis Adidos jasně parazituje svým tvarem,typem písma i jménem na značce Adidas a porušuje tak právo, jelikož dochází ke klamavému označení výrobku, říká při pohledu na fotografii dětských botiček Vladimír Rott z patentové a advokátní kanceláře, která zastupuje Adidas. Boty Adidos se přitom prodávají na většině vietnamských tržišť po celé republice. Nejpadělanější značky v ČR jsou Adidas a Niké, potvrzuje Vladimír Rott a dodává na vysvětlenou: „Jen za celý rok evidujeme dvaadvacet tisíc kusů padělaného oblečení a bot značky Adidas, které státní orgány zadržely. Podle Rotta toto zboží obvykle pochází z Asie, občas se i vyskytne polský padělek. Přistižení padělatelé i prodejci většinou dostávají peněžitý trest, někdy podmínečný roční trest odnětí svobody, zároveň s uloženým trestem propadá veškeré padělané zboží státu. Dalším příkladem výrobku nesoucího klamavé označení může být případ, kdy si česká mlékárna zaregistruje doménové jméno „francouzsky-syr.cz“ a na adrese „www.francouzsky-syr.cz“ bude prezentovat vlastní výrobky. Pokud tuto prezentaci neopatří upozorněním na to, že nabízené sýry nepocházejí z Francie, jedná se o klamavé označení zboží, neboť adresa prezentace může, jakožto označení příslušné služby, vyvolat v návštěvníkovi dojem, že nabízené sýry pocházejí od francouzských výrobců.


4.3

26

Vyvolání nebezpečí záměny 4.3.1 Právní úprava

Vyvolání nebezpečí záměny je podle § 47 ObchZ: a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem, b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele. Vyvolání nebezpečí záměny je další skutkovou podstatou nekalé soutěže, která je založena na klamavosti. Toto ustanovení chrání vše, co individualizuje nebo charakterizuje určitý podnik v obchodním světě, co je pro něj příznačné, ovšem jen z hlediska zaměnitelnosti v soutěži. Netýká se ochrany právem chráněných statků, jakými jsou např. obchodní firma, ochranná známka, chráněný vzor apod., jež disponují vlastními prostředky ochrany. Zpravidla bývá obtížné od sebe oddělit jednání nekalosoutěžní od porušení práva chráněného statku (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Postačí pouhá způsobilost k tomu, aby bylo vyvoláno nebezpečí záměny, ke skutečné záměně nemusí dojít. Nebezpečí záměny musí existovat ve vztahu k podniku, obchodnímu jménu, zvláštním označením, výrobkům anebo výkonům jiného soutěžitele. Pokud nejde o tento případ (dojde například k neoprávněnému užití zvláštních označení školské instituce a možnosti záměny s ní či k neoprávněnému užití jména fyzické osoby), nelze aplikovat § 47 ObchZ (Hajn, 2000). Nebezpečí záměny musí být dáno ve vztahu k jinému soutěžiteli. V praxi se totiž příležitostně vyskytují případy, kdy soutěžitel vyvolá nebezpečí záměny mezi svými vlastními výrobky nebo výkony různého druhu či nebezpečí záměny mezi jednotlivými součástmi svého podniku. V takových situacích jde sice o vyvolání nebezpečí záměny


27

podle obecného významu těch slov, právě se však – podle okolností – kvalifikují buď jako klamavé označení zboží a služeb § 46 ObchZ nebo jako klamavou reklamu § 45 ObchZ, popřípadě je podřadíme pod generální klauzuli proti nekalé soutěži Záměna je způsob, kterým se soutěžitel snaží oklamat spotřebitele, aby si koupil zboží, o kterém si myslí, že jde o zboží určitého výrobce (tzv. značkové). Zákon v této skutkové podstatě rozlišuje tři specifické způsoby, jež způsobují nebezpečí vyvolání záměny. Jedná se o: a) vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 písm. a) ObchZ – podle tohoto ustanovení je chráněno jak obchodní firma, tak i zvláštní označení podniku užívaných již po právu jiným soutěžitelem. Pokud by poškozený soutěžitel nebyl zapsán v obchodním rejstříku, nebyl by před cizím užitím „obchodní firmy“ chráněn (Hulva, 2004). Podmínkou je, aby na jedné straně soutěžitel, který se domáhá ochrany, obchodní firmu nebo firemní označení užíval po právu, a dále možnost, že užíváním téže obchodní firmy nebo firemní označení někým jiným dojde k záměně mezi oběma subjekty. Někdy tato skutková podstata bývá propojena s parazitní soutěží, protože užití obchodní firmy nebo firemního označení může navozovat organizační spojení s postiženým podnikem, a to zejména tehdy, jde-li o podnik v obchodních kruzích známý (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). b) Vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 písm. b) ObchZ – zde jsou postiženy dvě kategorie případů z části odlišných. Jedná se o užití zvláštních označení podniku a zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku (například i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků). Vedle obecných podmínek pro aplikaci § 47 ObchZ musí být v obou kategoriích případů splněna i další podmínka, že se totiž taková označení nebo úpravy v životě prosadily a staly se pro určitý podnik nebo závod příznačné, například dlouhodobým užíváním (Hajn, 2000). Zvláštní označení podniku nemusí být pouze ve slovní podobě. Patří sem i například specifické oblečení zaměstnanců, podniková vlajka, typické podnikové barvy a jejich kombinace, zvláštní úprava podnikových vozidel, ale i telefonní číslo. Jde o jakékoliv „vnější zařízení“, s nímž je v představách veřejnosti spojeno jméno určitého podniku a ohledně něhož může vzniknout nebezpečí zaměnitelnosti (Hajn, 2000). To platí například pro různé symboly označující provozovny téhož podniku, které nejsou sice chráněny jako ochranné známky, ale veřejnost s nimi spojuje určitý podnik, popřípadě jeho výrobky nebo služby.


28

Příkladem může být uvedení na trh botasek s pěti pruhy uspořádanými od nejmenšího po největší do trojúhelníku (znak je zaměnitelný s logem známého výrobce sportovního textilu a obuvi Adidas). c) Napodobení cizích výkonů nebo výrobků a jejich obalů podle § 47 písm. c) ObchZ. Předmětem třetího klasického nekalosoutěžního vyvolání nebezpečí záměny je ochrana cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů. Toto ustanovení poskytuje soutěžiteli ochranu především na úrovni práva autorského, práva k užitným a průmyslovým vzorům a práva k patentům. Slovo napodobení navozuje představu záměrné činnosti. Napodobením rozumíme „vytvoření věci či výkonu, jež se podobá věci či výkonu někoho jiného“(Hajn, 2000). Napodobení cizích výkonů spočívá v tzv. otrockém napodobení výrobků, jejich obalů nebo výkonů, při němž chybí jakýkoliv prvek vlastní tvůrčí činnosti. Napodobení má svoji mez, která je dána prvky výrobku podmíněnými funkčně, jestliže ovšem podnikatel učiní veškerá opatření k tomu, aby zabránil zaměnitelnosti, tzn. napodobení je možné, pokud je nezbytné z hlediska funkce výrobku. Zaměnitelnosti lze zabránit, pokud výrobce na povrch výrobků umístí zřetelné označení odlišující jeho výrobek od podobného výrobku jiného výrobce (Pelikánová, 1997). Postavení spotřebitele ve vztahu k vyvolání nebezpečí záměny Dovolávat se § 47 ObchZ mohou nejen soutěžitelé, jejichž obchodní firma, zvláštní označení, úpravy výrobků, výkonů nebo obchodní materiály byly užity nebo jejichž výrobky, výkony či obaly byly napodobeny. Je oprávněn tak učinit i spotřebitel, který jednáním mohl být oklamán. Příkladem může být to, kdy stánkový prodejce asijského původu nabízel ve své provozovně sportovní obuv, která byla tvarově shodná se známou značkou „Puma“ a byla označena názvem „Punna“ za cenu nižší než za jakou je prodávána značková sportovní obuv. Název „Punna“ měl obě souhlásky „n“ umístěny tak, že při běžném pohledu bylo možno obě „n“ zaměnit za „m“. Takto je z pohledu běžného spotřebitele zboží objektivně způsobilé vzbudit domněnku, že se jedná o zboží značky „Puma“.

4.3.2 Příklady jednání Příkladem vyvolání nebezpečí záměny může být konflikt mezi portálem Seznam.cz a firmou LMC s.r.o. o využívání domény „Sprace.cz“. Společnost LMC s.r.o. se na českém Internetu zabývá inzercí pracovních míst velmi dlouho. Už 16. března 1997 zakoupila atraktivní doménu „Prace.cz“, aby ještě rozšířila své portfolio služeb, dosud převážně nabízených na serveru „Jobs.cz“. V květnu roku 2003 si dokonce podala žádost na Úřad


29

průmyslového vlastnictví o zapsání slovní grafické ochranné známky „Prace.cz“, která jí byla následně zapsána. To už ale začal na internetovém trhu s nabídkou pracovních pozic vyvíjet činnost portál Seznam, který do té doby na subdoméně „Prace.seznam.cz“ pouze přebíral data mj. právě od LMC s.r.o. na základě licenční smlouvy. Seznam tuto spolupráci v prosinci 2003 zrušil (s účinností k 29. 2. 2004) a od Computer Pressu koupil server „Volna-mista.cz“ a na podzim roku 2002 se se zaregistrovanou doménou „Sprace.cz“ osamostatnil. Společnost LMC podala návrh k Městskému soudu v Praze na vydání předběžného opatření, ve kterém požadovala, aby se Seznam zdržel nabízení pracovních míst na „Sprace.cz“, a dále aby zde Seznam zatímně umístil text informující o vedení soudního sporu. Městský soud v Praze 14. dubna 2004 návrh LMC přijal, umístění textu ale zamítl. Seznam tak musel své aktivity na doméně „Sprace.cz“ zastavit a přesunout je na „Sprace.seznam.cz“. Doména „Sprace.cz“ byla přesměrována na hlavní stránku Seznam.cz. Žalobce tvrdí, že doménová jména „Sprace.cz“ a „Prace.cz“ jsou natolik zaměnitelná, že mohou uživatele Internetu zmást a ztížit mu přístup k informacím o službách žalobce. Žalobce má za to, že jednání Seznamu je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a je jednáním naplňující skutkovou podstatu vyvolání nebezpečí záměny na straně veřejnosti, odlákání uživatelů a inzerentů. Podle soudu přináší Seznamu užívání domény „Sprace.cz“ neodůvodněné výhody, protože využívá známosti domény „Prace.cz“ k vlastnímu prospěchu a naopak zhoršuje pozici žalobce v hospodářské soutěži. Seznam napadl v odvolání to, že doménu „Sprace.cz“ si zaregistroval již 6. listopadu 2002 a žalobce dosud nic nenamítal, a že označení „Prace.cz“ je označením druhovým, proto nelze hovořit o zásahu do práv žalobce. Podle Vrchního soudu žalobce neprokázal, jak již uvedl odvolatel, naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, což plyne již z uvedeného, že žalovaný si doménu „Sprace.cz“ zaregistroval již k 6. listopadu 2002 a žalobce dosud nic nenamítal. Soud prvního stupně považoval podle Vrchního soudu také jednání žalovaného nesprávně za jednání nekalosoutěžní, neboť jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy soutěže. Označení „prace“ je totiž označením druhovým a i když je součástí označení domény žalovaného „Sprace“ toto slovo, nelze v tom hledat žádný zásah do práv žalobce. Soud také shledal, že snahou žalovaného je naopak odlišit se od žalobce a neexistuje nebezpečí záměny obou domén ani webových stránek na daných adresách provozovaných.


30

Odvolací soud uzavřel řízení s tím, že není osvědčen základ nároku na vydání předběžného opatření, jelikož nejsou splněny podmínky § 44 odst. 1 ObchZ a není dán požadavek nezbytnosti zatímní úpravy poměrů účastníků. Z uvedených důvodů návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Po květnovém rozhodnutí Vrchního soudu v Praze může společnost Seznam doménu „Sprace.cz“ opět provozovat.

4.4

Parazitování na pověsti 4.4.1 Právní úprava

Podle § 48 ObchZ je parazitování využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. Parazitování na pověsti jiného soutěžitele je speciální podstatou ke generální klauzuli. Hospodářským parazitováním rozumíme snahu „přiživovat se“ na pracovních výsledcích jiného subjektu, šetřit vlastní náklady na úkor jiného a dosáhnout tak více, než by odpovídalo vlastním schopnostem, úsilí, vynaloženým nákladům. Obrazně se tu hovoří o těch, kdo „sklízejí, aniž zaseli“ (Hajn, 2000). Příkladem může být nekalosoutěžní jednání spočívající v označování parfémů neznámého výrobce nápisem „Chrisler“, který je v podvědomí lidí zapsán jako značka automobilů světového věhlasu. Soutěžitel (porušitel) tak uměle navozuje spotřebitelům dojem, že výrobce vozidel Chrisler mohl např. založit nějakou společnost, která se zabývá výrobou parfémů, obdobně jako např. společnost ADIDAS, která je proslulá hlavně výrobou sportovní obuvi a textilu, začala vyrábět deodoranty a jiné kosmetické doplňky. Poté dochází k případům klamání spotřebitele tím, že soutěžitel ze spotřebitele těží, protože parfém, který má takový název, bude mít větší poptávku než parfém neznámého výrobce s neznámým označením. Nejčastější formou parazitování na pověsti je reklama. Může jít o tzv. „opěrnou reklamu“, která spočívá v šíření údajů o tom, že zboží jednoho soutěžitele se svou kvalitou vyrovná zboží jiného soutěžitele, které je spotřebitelům dobře známé a svou prodejností osvědčilo svou jakost. I v případě, že toto tvrzení je pravdivé, samotné opírání se o pověst výrobku jiného soutěžitele je z hlediska ochrany soutěže závadné (Zdražil, 2000). Nejčastěji bývá parazitně využívána pověst těch soutěžitelů, kteří působí ve stejné nebo zaměnitelné hospodářské oblasti. Příkladem může být zahraniční výrobce hraček, který tvrdil, že jím produkovaná panenka kamarádí s panenkou Barbie a vyměňují si spolu


31

hračky. V poslední době se považuje za přípustné tvrzení, že určitý výrobek bývá slučitelný, kompatibilní s výrobkem jiným (Hajn, 2000). Druhou možností parazitování na pověsti formou reklamy je přímé využití reklamy soutěžitele způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Jsou to například různé formy snižování pověsti nebo očerňování. Zvláštní problematiku v této souvislosti tvoří výroba a prodej náhradních dílů k cizím výrobkům, zejména značkových (automobily, stroje a zařízení). To je zásadně dovoleno vždy, pokud tyto náhradní díly nejsou předmětem průmyslově-právní ochrany jako patenty nebo průmyslové vzory. Není parazitováním na pověsti výrobce původního výrobku, jsou-li takové náhradní díly nabízeny k použití do těchto výrobků, jestliže výrobce svou nabídku dostatečně specifikuje tak, že nemůže vzniknout dojem, že jde o originální díly výrobce cizího výrobku (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Parazitování na pověsti se zpravidla musí obávat podniky, které se se svou firmou nebo ochrannou známkou zvláště prosadily na trhu a jejichž ochranné známky patří do okruhu známek všeobecně známých (Munková, 2000). Podle této skutkové podstaty nelze parazitovat na soutěžiteli, který jistou pověst nemá. Pověst musí být vázána k jeho podniku, výrobkům či službám. Také se můžeme setkat s takovým jednáním, kterým se parazituje například formou napodobení cizích sloganů nebo jiným „kladením myšlenek“ (Hulva, 2006). K běžným parazitním praktikám patří i to, že označení významných subjektů nebo světově proslulých hodnotných výrobků se přenáší na subjekty ze zcela jiné a hospodářsky nezaměnitelné oblasti (označení kompaktních disků jako Rolls Royce; název Tiffany pro kino promítající filmy nevalné úrovně). Taková praxe bývá označována jako „ředění“ určitého označení. O parazitování na pověsti výrobků či služeb jiného soutěžitele se může jednat i tehdy, když soutěžitel nebude přímo jmenován (Hajn, 2000). Příkladem můžou být výrobci umělých tuků, kteří budou parazitovat na pověsti másla („chutná jako máslo“). Parazitovat se dá nejen na pověsti, ale i na hmotných zařízeních jiného soutěžitele. Představme si, že tradičnímu provozovateli autobusové přepravy na určitých linkách počínají konkurovat další firmy. Jedna z nich bez zvláštní dohody a bez úhrady, používá nejrůznější zařízení původního provozovatele (tabule pro vyvěšování jízdních řádů, staniční vybavení). Zde se jedná o parazitní využívání cizího majetku. To je nepřípustné z hlediska soutěžního, protože umožňuje získávat soutěžní výhodu (nižší náklady, nižší ceny). Tato výhoda je podložena u konkurujícího subjektu jeho vyšším úsilím, nápaditosti či jinými obecněji prospěšnými ekonomickými počiny. Takové jednání lze podřadit pod generální klauzuli v § 44 odst. 1 ObchZ (Hajn, 2000).


32

Postavení spotřebitele ve vztahu k parazitování na pověsti Spotřebitel není v případě parazitování na pověsti aktivně legitimován, vzhledem k tomu, že poškozeným subjektem je vždy konkurent – soutěžitel. Existují však i opačné názory uvedené například v publikaci (Zdražil, 2000), podle kterých je i v těchto případech aktivně legitimován spotřebitel, protože se tato jednání mohou bezprostředně dotýkat jeho zájmů. Nemusí však být vždy jednáním, které spotřebitele postihne (má-li zboží stejnou kvalitu a je lacinější, může být takový postup spotřebiteli i uvítán). Právní stanoviska tedy v tomto případě nejsou zcela jednotná.

4.4.2 Příklady jednání Dne 15. 11. 2004 byla podána ze strany společnosti ART PRODUCTION s. r. o. a Miloslava Zapletala (dále jen „žalobci“) proti Miss Marketing s. r. o., Mgr. Michaele Maláčové a České Miss s. r. o. (dále jen „žalovaní“) k Městskému soudu v Praze žaloba o ochraně proti nekalé soutěži. Žalobci se domáhali proti každé ze žalovaných splnění rozdílných povinností, které lze shrnout tak, že Miss Marketing s. r. o. se měla zdržet při označování jí organizované soutěže krásy slovního spojení Česká Miss, ve svých prezentačních materiálech se měla zdržet použití kombinací různých odstínů modré barvy a tvrzení, že projekt Česká Miss nabízí spojení s prestižním projektem se stabilně vysokou sledovaností a zájmem médií a veřejnosti.

Obrázek 4 Spor o označení „Česká Miss“

Podstatou sporu bylo právní posouzení, zda se žalovaní dopustili porušení práva na ochranu proti nekalé soutěži a práva o ochranných známkách. V obou případech se jedná o to, zda je označením soutěže „Česká Miss“ pořádané Miss Marketing vyvoláno nebezpečí záměny, v případě ochrany proti nekalé soutěži navíc soud na základě tvrzení žalobců zkoumal, zda nedošlo k parazitování na pověsti soutěže Miss ČR ze strany společnosti Miss Marketing a Mgr. Maláčové. Soud se přiklonil k názoru žalovaných, že není akceptovatelné stanovit právní omezení v podobě, jakých se domáhají žalobci a znemožnit ostatním soutěžitelům, aby se


33

účastnili na hospodářské soutěži v oblasti soutěží miss na celonárodní úrovni. Označení Miss Česká republika je složeno pouze z obecných popisných výrazů - výrazu miss, znamenající v angličtině v původním významu pojem slečna a v přenesené podobě též krásnou mladou ženu, resp. nejkrásnější ženu, jak je slovo "miss" chápáno také v jazyce českém, a výrazu Česká republika, označující název státu a jeho politickou formu. Žádný ze soutěžitelů si proto bez dalšího nemůže vyhradit ani používaní pojmu Česká republika a jeho ekvivalenty jako Česko, český apod., ani označení miss. Jediným důkazem, který byl soudu předložen žalobci s cílem prokázat zaměnitelnost označení obou soutěží, byly novinové články publikované v posledních letech v různých časopisech. V těchto článcích byly vítězky soutěže Miss ČR označovány titulem česká miss, a na základě toho mělo získat označení Česká Miss rozlišovací způsobilost pro označení zboží nebo služby (v tomto případě soutěž Miss ČR) žalobců. Ani v tomto případě nejde ze strany o relevantní argument, protože každá vítězka soutěže krásy pořádané v ČR na celonárodní úrovni bude vždy označována jako česká miss s případným doplnění, jaké soutěže je vítězkou. Zásadní pro ochranu práv soutěžitelů však je, zda spotřebitelé vnímají skutečnost, že různé soutěže krásy jsou pořádány různými subjekty. Obě soutěže mají též rozdílné pojetí a jsou rozdílně prezentovány. Ve vztahu k širší veřejnosti bylo od začátku mediální prezentace soutěže Česká Miss používáno motto "miss nové generace", a to právě s cílem dostatečně zdůraznit rozdíl ve filosofii soutěže Česká Miss a zaměření na mladou generaci s tím, že Česká Miss měla být chápána spíše jako "reality show". Co se týče nebezpečí zaměnitelnosti ochranné známky Miss ČR s ochrannou známkou Česká Miss, je podstatnou skutečností, že ochranná známka Miss ČR vlastněná žalobci je tzv. známkou kombinovanou. Při srovnání této kombinované ochranné známky a označení Česká Miss (též v grafickém provedení s tzv. korunkou) a posouzení jejich možné zaměnitelnosti je nutné vzít v úvahu celkový dojem, kterým kombinovaná ochranná známka působí. Posuzuje se tedy hledisko vizuální, fonetické i významové, přičemž pro případnou zaměnitelnost mají význam zejména jednotlivé distinktivní prvky ochranné známky. Po takovém zhodnocení pohledem průměrného spotřebitele lze dojít k závěru, že kombinovaná ochranná známka není s označením Česká Miss zaměnitelná a není tedy ani možné domáhat se ochrany v takové podobě, jak se domáhají žalobci. Ohledně parazitování na pověsti lze uvést, že základním znakem naplnění této skutkové podstaty je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb s tím, že pokud jde o pověst, ztotožňuje se tato velmi často s goodwillem. Nelze tedy parazitovat na pověsti, pokud není dán goodwill soutěžitele, na jehož úkor k nekalosoutěžnímu jednání mělo dojít. Dobrá pověst soutěže krásy pořádané žalobci je však poznamenána různými skandály, které jsou v posledních letech se soutěží Miss ČR spojeny. Aby parazitování na pověsti


34

bylo postižitelné, musí být navíc úmyslně orientováno. Tento cíl spočívá v získání prospěchu pro výsledky vlastního nebo cizího podniku, ale pouze takového, kterého by soutěžitel jinak nedosáhl. Uvedené však žalobci neprokázali (Analýza soudního sporu, 2007). I kdyby bylo prokázáno naplnění některé ze speciálních skutkových podstat nekalé soutěže, zejména vyvolání nebezpečí záměny nebo parazitování na pověsti nemůže být jednání žalovaných kvalifikováno jako nekalosoutěžní, neboť nebyly porušeny dobré mravy soutěže. Samotná skutečnost, že existence konkurenční soutěže označené Česká Miss může žalobcům způsobit újmu, neznamená, že jsou porušeny dobré mravy soutěže. Aby tomu tak bylo, musí nastat ještě další okolnosti, znamenající porušení pravidel chování v soutěži.

4.5

Podplácení 4.5.1 Právní úprava

Podplácením podle § 49 ObchZ je jednání, jímž: a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch. Životní a soutěžní úspěchy záleží mnohdy na schopnosti prosadit svou vůli a přesvědčit druhé k určitému způsobu chování. K obvyklým „přesvědčovacím“ metodám patří agrese či klamání. I zde se však uplatňuje značná variabilita lidského chování a schopnost kombinovat různé druhy počínání. Ovlivňovat nositele hospodářských rozhodnutí lze například tím, že se využijí jejich parazitní sklony – snaha získávat výhody, aniž by museli vynakládat mimořádnou námahu. Podplácet druhé (a nechat se podplácet) je výrazným a rozšířeným projevem takového parasitismu (Hajn, 2000). Ustanovení o podplácení má svou podstatou velmi blízko k trestněprávní úpravě, ačkoli je koncipováno výlučně jako civilněprávní delikt. Od úpravy skutkové podstaty podplácení v trestním zákoně se liší v tom, že objektem nemusí být osoba zvlášť kvalifikovaná (veřejný činitel), ani nemusí jít o věci obecného zájmu, jak požaduje pro naplnění obdobných skutkových podstat trestní zákon. Třetí velmi důležitý rozlišovací


35

znak je, že trestné činy stíhá veřejnoprávní orgán, kdežto postih nekalosoutěžního podplácení je výlučnou věcí soukromoprávní iniciativy dotčených subjektů (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). • Subjekt podplácející – musí být zásadně jiný soutěžitel jednající v hospodářské soutěži. Odpovědným je tedy soutěžitel a může jím být nejen fyzická osoba, podnikatel, která podplácí nebo za ni podplácí její zaměstnanec, ale rovněž právnická osoba, která jedná skrze fyzické osoby. Pro naplnění skutkové podstaty podplácení je ale nezbytné, aby jednání směřující k podplácení bylo soutěžiteli přičitatelné. V praxi se vyskytly případy, kdy podplácející zaměstnanec následně tvrdil, že jednal „na vlastní triko“. V takových případech je třeba uplatnit obecnou zásadu soutěžního práva, jež říká, že nezáleží na tom, čeho chtěla jednající osoba dosáhnout nebo čím byla k jednání motivována. Relevantním je pouze skutečnost, jaké důsledky uvedené jednání mělo pro konkurenční vztahy mezi soutěžiteli (Hulva, 2004). • Subjekt podplácený – je fyzická osoba, která se může podílet na utváření hospodářského rozhodnutí jiného subjektu. Půjde především o člena statutárního a jiného orgánu soutěžitele, ale někdy i o řadového pracovníka, pokud může ovlivnit určitá hospodářská rozhodnutí (například pracovník technické složky vyjadřující se z hlediska své odbornosti ke komerční nabídce). V případě tzv. pasivního podplácení, které je upraveno v písm. b) § 49 ObchZ, jde o případy, kdy uvedené osoby přímo žádají, dají si slíbit nebo přijmou za stejným účelem jakýkoli prospěch. Ani zde nemusí být vyžádání úplatku přímé. K naplnění skutkové podstaty „podplácení“ podle § 49 písm. a) ObchZ se vyžaduje, aby podplacené osobě byl přímo či nepřímo nabídnut, slíben či poskytnut: a) jakýkoli prospěch za tím b) účelem, aby jejím c) nekalým postupem docílil soutěžitel d) na úkor jiných soutěžitelů pro e) sebe nebo jiné soutěžitele f) přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži. Ad a) Prospěchem (úplatkem) se rozumí nejen peníze, ale i věcné dary, poskytnutí protislužby, příslib úvěru, příslib výhodného zaměstnání v podniku soutěžitele a další (Zdražil, 2000). Podplácení může být i v případě, když jsou zaměstnancům soutěžitelem nabízeny například zvláštní prémie a nemusí se tak konat v rozporu se zájmy jejich zaměstnavatele, který může být o záležitosti informován. Příkladem může být výrobce alkoholického nápoje, který nabízel číšníkům ve vinárně zvláštní odměnu za každý


36

odevzdaný uzávěr od jeho nápoje s vědomím jejího majitele. Cílem bylo, aby na úkor konkurence přednostně nabízeli právě jeho výrobek. O podplácení se nejedná v případě poskytnutí drobných dárků například k Vánocům, i když jsou poskytovány zaměstnancům jiných soutěžitelů. Ad b) Podle formulace zákona je podplácení účelovým jednáním zaměřeným do budoucna. Proto například přijetí dodatečného prospěchu překračujícího rámec obvyklé obchodní pozornosti může znamenat jednání proti dobrým mravům soutěže (Hajn, 2000). Ad c) Pro zodpovězení otázky „Co je považováno za nekalé?“ je nutné se zamyslet nad předmětem ochrany v této skutkové podstatě. Předmětem budou nepochybně soutěžní mravy jako celek. Z tohoto důvodu můžeme nekalost definovat jako jednání spočívající v samotné nabídce slibu či poskytnutí určitého prospěchu (Hulva, 2000). Ad d) Spotřebitel je zde na první pohled pomíjen. Pokud však existuje nedostatek určitého zboží využitelného jak pro podnikatele, tak i pro jednotlivé spotřebitele a jiný subjekt, soutěžitel, podplácením toto zboží získá, pak bude spotřebitel ve vztahu k podplácejícímu soutěžiteli v postavení soutěžitele (Hulva, 2006). Ad e) Podle ustanovení do § 49 písm. a) ObchZ nepochybně spadají i případy, kdy se určitý soutěžitel pomocí podplácení snaží získat dodávkovou přednost nebo další neoprávněnou výhodu pro jiného soutěžitele. Jako příklad lze uvést reklamní agenturu, která by mohla být postihnuta v případě koncipování a uveřejnění inzerátu, v němž se vyjadřuje ochota k podplácení nebo by organizovala odbytovou „hru“, která má ve skutečnosti charakter soukromoprávního podplácení. Ad f) Jinou neoprávněnou výhodou je určitá úsluha spočívající v protekčním zacházení s podpláceným subjektem, jakou mohou být například speciální podmínky při přejímce, neuplatnění záručních nároků atd. (Hajn, 2000).


37

Postavení spotřebitele ve vztahu k podplácení Jde o typickou situaci, která se odehrává mezi soutěžiteli, spotřebitel není v tomto případě aktivně legitimován. Existuje však i opačný názor, který je uveden v publikaci (Zdražil, 2000), podle které je aktivně legitimován i spotřebitel. Příkladem může být poskytnutí prospěchu, kterým soutěžitel získá zakázku, zpravidla se odráží tento postup i v ceně dodávaného zboží (služeb, díla) a v konečném souhrnu může postihnout i spotřebitele. Další možnost může nastat v situaci, kdy je na trhu nedostatek určitého zboží, které slouží podnikatelům i spotřebitelům a podnikatel s podplácením zajistí přednostní dodávku, čímž jedná na úkor spotřebitele.

4.5.2 Příklady jednání Je zřejmé, že nedochází tak často k soudním sporům v této části nekalosoutěžního práva, jako je tomu u ostatních zde uvedených nedovolených jednání. Podplácení nebývá zřejmě pro obtížnost dokazování v této oblasti častým důvodem žalob, podávaných ze strany podnikatelských subjektů. Ze strany spotřebitelské veřejnosti zřejmě už vůbec ne. Spotřebitel není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť jeho újma z těchto jednání by mohla být chápána zřejmě jako hypotetická. Spotřebitel nebývá tedy tím, kdo je v těchto případech poškozen. V dostupné judikatuře z poslední doby jsem bohužel nenašla vhodný příklad týkající se skutkové podstaty Podplácení, který by se vztahoval k tématu mé diplomové práce.

4.6

Zlehčování 4.6.1 Právní úprava

1. Zlehčováním je podle § 50 ObchZ jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. 2. Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana). Podmínkou pro posuzování jednání podle § 50 odst. 1 ObchZ je, aby údaje byly nepravdivé. Jedná se v tomto případě o objektivní nepravdivost, proto se někdy hovoří v této souvislosti o očerňování. Není nutné, aby jednající o nepravdivosti takového údaje


38

věděl. Údaje musí být způsobilé k tomu, aby soutěžiteli přivodily újmu, která ve skutečnosti vzniknout nemusí (Munková, 2001). Hrozící nebo skutečně vzniklá újma se musí týkat podnikatelské činnosti soutěžitele, nikoli jeho osobních, mimosoutěžních vztahů. Újmou je zde třeba rozumět jakékoli poškození, nejen újmu materiální, ale zejména poškození dobrého jména, důvěryhodnosti podniku, kvality výrobků a jiné (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Zlehčující údaje se musí týkat poměrů, výrobků nebo výkonů jiného soutěžitele. Půjde proto o zlehčování určitého subjektu právě v jeho kvalitě jako soutěžitele (zejména podnikatele), nikoli v jeho kvalitě jiné. To musíme mít na paměti zejména tehdy, když budeme vykládat pojem „poměry soutěžitele“. Například tvrzení, že truhlář věnuje malou pozornost svým dětem a špatně je vychovává a má vůbec neuspořádané rodinné poměry, nevypovídá nic významného o kvalitě jeho truhlářských výrobků a jím poskytovaných služeb (Hajn, 2000). Častým případem zlehčování je i srovnávací reklama, při níž je porovnáváno určité zboží se zbožím jiného soutěžitele a zvýrazněno hledisko cenové, kvalitativní a další, při nichž vždy nabízené zboží zastíní zboží srovnávané. Například známé srovnávání „neběžného“ pracího prostředku se všemi ostatními prostředky „běžnými“, které se snaží spotřebiteli vnutit názor, že ostatní „běžné“ prací prostředky prádlu spíše uškodí (Zdražil, 2000). O zlehčování se může jednat i v případě, že zlehčovaný není jmenovitě uveden, pokud je snadno identifikovatelný. Zlehčování může být naplněno i opomenutím, např. slogan představující členy zájmového hospodářského sdružení jako nejdynamičtější obchodníky v Saverně „je nepřímým zlehčováním ve vztahu k ostatním obchodníkům tohoto města“. Zlehčováním může být také vysílaná reklamní kampaň na blízké výrobky, např. byla posouzena jako zlehčující reklamní kampaň mlékárenské společnosti poukazující na vlastnosti másla, která působila nepříznivě vzhledem k reklamě na margarín, jenž byl předmětem první kampaně (Pelikánová, 1997). Jistá zahraniční mlékárna se například ve svém prostředí stala známou pomocí reklamy, na níž byl obraz fyzicky zdatného jedince doprovázen textem „Tento silný muž konzumuje naše mlékárenské výrobky“. Konkurenční mlékárna ve své reklamě pak použila heslo: „Nemusíte být silný muž na to, abyste konzumoval naše mlékárenské výrobky“. Soud dospěl k závěru, že nezanedbatelná část konzumentů musí toto tvrzení vztahovat k prvně zmíněnému sloganu konkurenční mlékárny a chápat je jako nepřímé, ale nepochybné zlehčování této mlékárny. Proto soud druhou z uvedených reklam zapověděl (Hajn, 2000).


39

Nejen uvedení, ale i šíření pravdivých údajů o soutěžiteli, jeho výrobcích a výkonech je přípustné a nenaplňuje skutkovou podstatu nekalé soutěže, jestliže se jedná o případ tzv. oprávněné obrany. O oprávněnou obranu (v podobě uvádění pravdivých údajů o soutěžiteli) se jedná nejen tehdy, když k takovému počínání byl někdo donucen soutěžitelem. Postačí, když k tomu byl – jak praví zákon – donucen okolnostmi. Předpokládejme například, že v odborné žurnalistice budou jednostranně vyzdvihovány přednosti určitého typu hormonální antikoncepce oproti prezervativům. Pak by výrobce prezervativů mohl například ve své reklamě uvést a šířit pravdivý údaj o tom, že hormonální antikoncepce (na rozdíl od prezervativů) neposkytuje ochranu proti sexuálně přenosným chorobám, zejména proti AIDS (Hajn, 2000). Postavení spotřebitele ve vztahu ke zlehčování Aktivně legitimováni jsou pouze soutěžitelé, spotřebitelů se skutková podstata zlehčování vůbec nedotýká. Spotřebitel tedy opět nepředstavuje osobu přímo dotčenou na svých zájmech. Újma, která hrozí soutěžiteli se musí týkat jeho podnikatelské činnosti nikoli jeho osobních vztahů. V praxi často dochází k souběhu se skutkovou podstatou zlehčování (§ 48 Obch.Z), například pokud je méněhodnotný výrobek přirovnáván k výrobku hodnotnějšímu. V tomto případě lze takové jednání napadat s odvoláním na § 48 i § 50 Obch.Z.

4.6.2 Příklady jednání Internetová společnost P.E.S. Consulting poskytuje na síti tak zvaný webhosting. Český Telecom, který má ve vlastnictví server Světnamodro.cz, se dopouštěl nekalé soutěže zlehčování tím, že na serveru Svět namodro bylo již po dobu více než dva roky opakovaně uveřejněno mnoho nepravdivých, polopravdivých či záměrně zkreslujících informací. Jednatel společnosti P.E.S. podal několik trestních oznámení na autory článků a požádal o vydání předběžného opatření. Český Telecom v té době rovněž poskytoval webhosting, a proto mohl být „Psovi“ potenciálním konkurentem. Městský soud nařídil dotyčné články zlikvidovat, což také bylo uskutečněno.


4.7

40

Srovnávací reklama 4.7.1 Právní úprava

• • •

•

•

• •

•

1. Srovnávací reklama je podle § 50a ObchZ jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. 2. Srovnávací reklama je přípustná, jen pokud není klamavá srovnává jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, objektivně srovnává jen takové znaky daného zboží nebo služeb, které jsou pro ně podstatné, relevantní, ověřitelné a representativní; zpravidla musí být srovnání ve více znacích, mezi něž může patřit i cena; jen výjimečně lze připustit srovnání v jediném znaku, splňuje-li takové srovnání v plné míře všechny uvedené podmínky, nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu mezi tím, jehož výrobky nebo služby reklama podporuje, a soutěžitelem nebo mezi jejich podniky, zbožím nebo službami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, která se pro jednoho nebo druhého z nich stala příznačnými, nezlehčuje nepravdivými údaji podnik, zboží nebo služby soutěžitele ani jeho ochranné známky, firmu či jiná zvláštní označení, která se stala pro něj příznačnými, ani jeho činnost, poměry či jiné okolnosti, jež se jej týkají, se vztahuje u výrobků, pro které má soutěžitel oprávnění užívat chráněné označení původu, vždy jenom na výrobky se stejným označením původu, nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou soutěžitele, jeho firmou či jinými zvláštními označeními, která se pro něj stala příznačnými, anebo z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboží, a nenabízí zboží nebo služby jako napodobení nebo reprodukci zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou nebo obchodním jménem nebo firmou. 3. Jakékoli srovnání odkazující na zvláštní nabídku musí jasně a jednoznačně uvést datum, ke kterému tato nabídka končí, nebo musí uvést, že bude ukončena v závislosti na vyčerpání zásob nabízeného zboží nebo služeb. Jestliže zvláštní nabídka nezačala ještě působit, musí soutěžitel také uvést datum, jímž začíná období, v němž se uplatní zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky.


41

Bezprostředním důvodem pro doplnění úpravy nekalé soutěže o skutkovou podstatu srovnávací reklamy je harmonizace českého právního řádu s právem EU. Přístup jednotlivých členských států ke srovnávací reklamě byl značně divergentní a kolísal mezi liberálním přístupem, podle kterého taková reklama nevedla ke snižování soutěžitele a přístupem, který zásadně možnost srovnávací reklamy vylučoval. To se projevovalo nepříznivě jak z hlediska harmonizace poměrů na vnitřním trhu EU, tak i z hlediska zabezpečení dostatečné informovanosti spotřebitelů o zboží, s nímž se setkávají na vnitřním trhu EU (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Pojmem srovnání rozumíme přímý nebo nepřímý odkaz na určitého soutěžitele nebo na výrobky, popřípadě služby určitého soutěžitele. Identifikovány musí být také výrobky nebo služby, které jsou srovnávány, musí tedy jít o výrobky nebo služby, které jsou z hlediska uspokojování potřeb spotřebitelů totožné, srovnatelné nebo vzájemně zastupitelné; nebo jsou podnikatelem zamýšleny pro stejný účel, jaký mají srovnávané produkty (Munková, 2001). Podle vztahu ke konkurenčním výrobkům a výrobcům teorie rozeznává různé formy srovnávací reklamy (Večerková, 2005). a) Kritizující – soutěžitel poukazuje na výhodnější parametry vlastních výrobků a služeb a porovnává je s horšími parametry výrobků a služeb konkurenta (menší provozní náklady, delší trvanlivost, příznivější cena). b) Opěrnou – soutěžitel, který nově přichází na trh, se prosazuje oproti tradičním, již zavedeným soutěžitelům, jejich výrobkům a službám tak, že své výrobky či služby porovnává s tradičními výrobky nebo službami, které slouží jako „referenční vzorek“. V této reklamě nejde primárně ani tak o srovnání, ale o postavení vlastního výrobku do lichotivého kontextu s renomovaným výrobkem a o přiživení se na jeho pověsti (jde o parazitní variantu srovnávací reklamy). c) Osobní – soutěžitel zdůrazňuje některé vlastnosti a charakteristiky jiného soutěžitele (například získanou kvalifikaci soutěžitele, náboženství nebo morální vlastnosti). Od reklamního srovnávání je nutné odlišit srovnávání vědecké nebo spotřebitelské, které je často námětem různých spotřebitelských časopisů. Takové jednání nepodléhá regulaci právem nekalé soutěže. Při takovém hodnocení totiž není naplněna jedna ze základních podmínek nekalé soutěže – nejde o jednání v hospodářské soutěži, neexistuje tu soutěžní situace a soutěžní orientace jednání.


42

Postavení spotřebitele ve vztahu ke srovnávací reklamě Skutková podstata srovnávací reklamy se podle převažujících názorů dotýká výlučně soutěžitelů. Spotřebitelé tedy nejsou aktivně legitimováni a právo podat žalobu mají pouze soutěžitelé. V případě, že tedy bude soutěžitel ohrožen na svých právech, je oprávněn se proti takovému nekalému jednání bránit (názor z publikace Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001).

4.7.2 Příklady jednání Případem, kterým se zabýval soud byla žaloba, kterou podal Český Telecom na konkurenční společnost Radiokomunikace kvůli srovnávací reklamě, která vyzývá klienty Telecomu, aby neplatili měsíční paušál. Telecom označil reklamu za nekalou soutěž, protože přímo napadá jiného soutěžitele, přičemž radiokomunikace považují žalobu za neopodstatněnou. Telecom se žalobou domáhá, aby soud uložil Radiokomunikacím zákaz šíření této reklamy a veřejnou omluvu. V reklamě se dobrodruh prosekává pralesem, ve kterém postupně ničí žlutá telefonní sluchátka. Reklama je provázena sloganem „Prosekejte se ke svobodě, neplaťte měsíční paušál Českému Telecomu“. Podle Telecomu reklama identifikuje jiného soutěžitele a přitom neobsahuje objektivní srovnání služeb nabízených oběma firmami. Navíc má klamat tím, že neuvádí, že přechod je možný jen v menší části linek. Společnost Radiokomunikace považuje samotný fakt podání žaloby za absurdní důsledek snah Telecomu zadusit úspěšný nástup technologie pronájmu místního vedení, která ho začíná ohrožovat v tom nejcitlivějším místě a skutečné liberalizace telekomunikačního trhu v ČR v praxi. Začátkem roku 2003 přišel řetězec rychlého občerstvení McDonald´s s reklamní akcí „Kupónka plná výhod“. Červené brožurky, které měli zajistit slevu na určité produkty v restauracích McDonald´s, byly doručeny do více než dvou milionů domácností. Mimo to bylo také možné kupóny v libovolném množství vytisknout z internetu. Konkurenční řetězec KFC vybídl své zákazníky, aby stejné kupóny využili v rámci podobné nabídky KFC, a proto je začal od svého rivala přijímat. Kampaň přispěla jak k výraznému nárůstu prodejů McDonald´s, ale spotřebitelé pozitivně zareagovali i na protiakci KFC, která přijímá konkurenční kupóny, aniž by platila za jejich tištění, reklamní akci a aniž by přišla s vlastní originální myšlenkou. Tento případ skončil u soudu.


43

Vedle samotného využití marketingové kampaně konkurence ve svůj prospěch však měl spor ještě jednu rovinu. Tím byla vlastní komunikační kampaň informující o přijímání kupónů McDonald´s v síti KFC a její slogan „Jen u nás víte, co jíte“. Podle tehdejšího hodnocení mohl slogan u běžného spotřebitele vyvolávat dojem, že v McDonald´s spotřebitel „neví, co jí“, přičemž taková neznalost se zpravidla chápe negativně. Touto poznámkou se KFC nejen přibližuje vymezení srovnávací reklamy, ale zároveň se dopouští zlehčování svého konkurenta. V tomto případě bylo rozhodnuto ve prospěch žalujícího, tedy McDonald´s a nekalé jednání KFC bylo přerušeno.

4.8

Porušení obchodního tajemství 4.8.1 Právní úprava

Porušením obchodního tajemství je podle § 51 ObchZ jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dověděl: a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu. Obchodním tajemstvím jsou veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel jejich utajení zajišťuje. Obchodní tajemství je předmětem práv, která náleží podniku a tvoří součást jeho hodnoty. Soutěžitel provozující podnik, jemuž vlastnické či jiné dispoziční oprávnění (např. podle licenční smlouvy) náleží, má výlučné právo s obchodním tajemstvím pro potřeby své podnikatelské činnosti disponovat (Zdražil, 2000). Obchodní tajemství nelze srovnávat s hospodářským tajemstvím, protože ochrana obchodního tajemství není předmětem trestněprávní úpravy ochrany hospodářského tajemství, jež má své specifické kvalifikační znaky. Hospodářským tajemstvím je vše, co je důležité pro hospodářskou činnost (což nepochybně kryje i obchodní tajemství), rozhodující je však utajenost v obecném zájmu před nepovolanou osobou, kdežto povinnost utajování obchodního tajemství je dána především v soukromém zájmu.


44

Předmětem ochrany obchodního tajemství jsou zpravidla informace vztahující se k provozování určitého podniku. Jedná se zejména o tzv. know-how. Obchodní zákoník tak blíže specifikuje a upravuje jeden z předmětů průmyslového vlastnictví, který není upraven speciální právní úpravou jako např. užitné a průmyslové vzory či patenty. Významným pro podnikatele je, že k ochraně obchodního tajemství dochází ze zákona. Není zapotřebí dodržení formálně-právního postupu, jakého je třeba pro dosažení ochrany formou uvedených jiných práv průmyslového vlastnictví (tedy průmyslové a užitné vzory a patenty) (Hulva, 2004). Skutková podstata nekalé soutěže upravená v § 51 ObchZ je naplněna jednáním, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo jiného využije informace a) splňující obecné podmínky obchodního tajemství, jak jsou definovány v § 17 ObchZ, b) využitelné v hospodářské soutěži, c) získané některým ze způsobů v zákoně blíže specifikovaných. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně. V 51 písm. a) ObchZ se rozeznávají tři podskupiny případů v závislosti na tom, zda se jednající dozvěděl o obchodním tajemství tím, že a) tajemství mu bylo svěřeno nebo se mu jinak stalo přístupným (například z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli; b) tajemství mu bylo svěřeno nebo se mu jinak stalo přípustným na základě jiného vztahu k soutěžiteli; c) tajemství mu bylo svěřeno nebo se mu jinak stalo přístupným v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán. V § 51 písm. b) ObchZ jsou upraveny další dva dílčí případy získání vědomosti o obchodním tajemství podle toho, zda se jednající o něm dověděl a) vlastním jednáním příčícím se zákonu; b) cizím jednáním příčícím se zákonu. Není podmínkou, aby původcem (autorem) utajovaných skutečností byl podnikatel. Té samé ochrany se dostává i skutečnostem získaným na základě licenční smlouvy (viz § 513 ObchZ) nebo jiné smlouvy, jestliže v ní účastník převzal závazek k utajení. Je-li původcem utajovaných skutečností sám zaměstnanec, nejde o obchodní tajemství ve smyslu § 17 ObchZ. Proto by měly být takové vztahy o využití např. zlepšovacích návrhů mezi původcem takové skutečnosti a zaměstnavatelem zásadně řešeny ve smlouvě mezi nimi uzavřené (Munková, 2001). Pokud jde o dobu, po kterou trvá povinnost zachovávat obchodní tajemství, zákon upravuje její délku obecně odkazem na trvání skutečností uvedených v § 17 ObchZ.


45

Z hlediska ochrany podle § 51 ObchZ je nejzažší dobou doba, po kterou podnikatel skutečnosti, které jsou předmětem obchodního tajemství, utajuje a ty se nestaly obecně známými. Je třeba zvlášť upozornit na to, že povinnost zachovávat obchodní tajemství nekončí se skončením pracovního poměru zaměstnance v podniku podnikatele, ale trvá tak dlouho, jak dlouho trvají skutečnosti je zakládající. Je-li původem utajovaných skutečností zaměstnanec, který je do podniku vnesl, měla by dohoda o jejich využívání pamatovat i na případ ukončení jeho pracovního vztahu k podniku. Jestliže se tak nestalo, je možno věc řešit následně formou licenční smlouvy, a kdyby nedošlo k dohodě, bylo by třeba dovodit, že právo podniku na využívání obchodního tajemství, jehož původcem je odcházející zaměstnanec, zaniká skončením jeho pracovního poměru (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Postavení spotřebitele ve vztahu k porušení obchodního tajemství Jde typicky o skutkovou podstatu, kde jsou dotčeny zájmy soutěžitelů, spotřebitel tedy není aktivně legitimován k podání žaloby a ochraně porušených práv. Existuje však i opačný názor, který je uveden v publikaci (Zdražil, 2000), podle kterého je aktivně legitimován i spotřebitel. Může nastat jak pozitivní, tak negativní dopad na spotřebitele. Lze si představit případ, kdy tuzemský výrobce, který nekalou soutěží získal a využil ve výrobě chráněnou recepturu jinak dovozového výrobku, jej dodává na vnitřní trh při srovnatelné kvalitě za nižší cenu. Spotřebitel patrně nebude proti takovému nekalému jednání nic namítat, takže se bude jednat o pozitivní dopad na spotřebitele. Může však nastat i případ, kdy naopak zahraniční výrobce takovým jednáním získá tuzemský recept a v důsledku modernější výrobní technologie a tím nižší ceny tuzemského výrobce vytlačí z trhu konkurenta. Posléze svého postavení na trhu využije a zvýší cenu žádaného výrobku tak, že přesahuje cenu původního výrobku tuzemského soutěžitele. Takové jednání pak postihuje i spotřebitele a bude se jednat o negativní dopad na spotřebitele.

4.8.2 Příklady jednání V září roku 2002 uveřejnil deník Pražské slovo a deník Večerník Praha články nazvané „Policie se zajímá o elektroměry“, „Vada elektroměrů měla zůstat tajná“, „Protáčejí elektroměry miliony?“. Články obsahují tvrzení týkající se údajného porušování zákona ze strany Pražské energetiky a Cejchovny elektroměrů při nákupu elektroměrů, záměrného utajování konstrukčních vad elektroměrů Siemens a i nepodložená obvinění z nekalých praktik vedoucích zaměstnanců společnosti.


46

Proti informacím, které byly zveřejněny v těchto článcích se ohradila společnost Pražská energetika a. s., Cejchovna elektroměrů Praha a. s. a společnost Siemens. Jmenované společnosti považují zveřejněné údaje za nepravdivé, účelově zkreslené a závažným způsobem poškozující dobrou pověst společností, což potvrdila i kontrola provedená Českým meteorologickým institutem a audit vypracovaný renomovanou advokátní kanceláří. Po provedení interní kontroly ve společnosti Cejchovna elektroměrů Praha a. s. bylo zjištěno, že nepravdivá tvrzení pochází od dvou zaměstnanců společnosti. Pracovní poměr těchto osob byl ukončen pro porušení obchodního tajemství, hrubého porušení pracovní kázně a z podezření páchání trestné činnosti. Aktivity zmíněných bývalých zaměstnanců společnosti Cejchovna elektroměrů Praha a. s. dnes prověřují orgány činné v trestním řízení a soudy České republiky.

4.9

Ohrožování zdraví a životního prostředí 4.9.1 Právní úprava

Ohrožováním zdraví a životního prostředí je podle § 52 ObchZ jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Poslední skutkovou podstatou nekalosoutěžního jednání je ohrožování zdraví a životního prostředí. Toto ustanovení je koncipováno jako ohrožovací delikt, takže pro naplnění skutkové podstaty postačí, jestliže výrobky, resp. výkony, popřípadě výroba jsou objektivní zkreslit soutěž a ohrozit zákonem chráněný zájem. Nevyžaduje se, aby k porušení těchto zájmů skutečně došlo. Případný souběh s postihem podle zákona chránícího zájmy zdraví nebo životního prostředí výslovně řešen není, pro aplikaci § 52 by však byla spojitost s hospodářskou soutěží nezbytná (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Jednání soutěžitele spočívá ve výkonu jeho podnikatelské činnosti – ve výrobě výrobků, v jejich uvádění na trh nebo v provádění výkonů, které ohrožují zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí (což je asi širší než ohrožování zdraví a životního prostředí). Ne však všechny tyto zájmy, ale jen ty, jež jsou chráněny zákonem. Bude se jednat především o ochranu veřejnoprávními předpisy. Tyto předpisy jsou ovšem obvykle vybaveny vlastními veřejnoprávními sankcemi. Obchodní zákoník tu doplňuje sankce soukromoprávní. Jejich aplikace však bude závislá na splnění specifických podmínek


47

daných soutěžním právem. Protiprávní jednání musí mít za následek zkreslování hospodářské soutěže (Pelikánová, 1997). V případě, že by nebyla soutěž chráněna před nekalými praktikami, jež se přímo soutěžiteli nabízejí z popsaného „defektu trhu“, mohlo by dojít k vážnému ohrožení zdraví spotřebitelů (ať už skutečných nebo potenciálních) a životního prostředí (Hulva, 2004). Důvodem může být případ, kdy si soutěžitel při kalkulaci nákladů uvědomí, že neekologickým přístupem ušetří nemalé peněžní prostředky (např. za nejrůznější čističky, filtry), které bude moci dále investovat do výroby (z toho vyplývá zlepšení kvality výrobků) nebo si uvědomí, že o ušetřené náklady bude moci snížit cenu zboží nebo služeb. Protože se i spotřebitel chová tržně, bude proto nakupovat stejné výrobky za nižší cenu, které jsou neekologické, než výrobky ekologicky vyrobené za vyšší cenu. Spotřebitel tak tímto chováním ohrožuje své zdraví a životní prostředí, proto ho právní úprava paradoxně směřující sekundárně pro ochranu spotřebitele do jisté míry chrání před jím samotným. Životní prostředí a reklama Pokud jsou v reklamě určitým výrobkům či výkonům připisovány zvlášť příznivé účinky na zdraví nebo je zdůrazňována jejich ekologická šetrnost a propagovaný výrobek dané pozitivní vlastnosti nevykazuje, zároveň ale nejsou zdraví či životnímu prostředí škodlivé, taková reklama bude hodnocena jako nekalosoutěžní podle ustanovení obchodního zákoníku o klamavé reklamě, popřípadě podle ustanovení o klamavém označení zboží a služeb. Pokud pod opatření, jímž se výrobek uvádí na trh, zařadíme reklamu, pak může být dán souběh i s § 52 ObchZ. Pokud jsou tedy na trh uváděny výrobky či výkony nezávadné z hlediska zdraví či životního prostředí, jsou jim ale připisovány zvlášť pozitivní vlivy na tyto hodnoty, pak výrobky, resp. výkony vykazující skutečně pozitivní vliv mohou být vytlačeny z trhu (Hajn, 2000). Zmíněné počínání v takovém případě ohrožuje zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí a naplňuje skutkovou podstatu nekalosoutěžního jednání podle zkoumaného ustanovení. Postavení spotřebitele ve vztahu k ohrožování zdraví a životního prostředí Spotřebitel není v případě skutkové podstaty „ohrožování zdraví a životního prostředí“ aktivně legitimován, vzhledem k tomu, že poškozeným subjektem je vždy konkurent – soutěžitel (Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv, 2001). Existují také opačné názory, podle kterých je i v těchto případech aktivně legitimován spotřebitel, protože se tato jednání mohou bezprostředně dotýkat jeho zájmů, a to zejména v případě vadných výrobků ohrožujících zdraví (Zdražil, 2000).


48

Soutěžitel, který v zájmu předstižení jiných soutěžitelů porušuje normy sledující ochranu zdraví a zachování příznivého životního prostředí, aby tak snížil výrobní náklady, mohl stanovit nižší cenu a dosáhl vyššího zisku, dopouští se zakázaného jednání. Takové jednání nemusí vyvrcholit závažným onemocněním spotřebitele nebo ekologickou havárií. Nekalým je již jednání, které k vyvolání nebezpečí ohrožení chráněného zájmu (zdraví a životního prostředí) směřuje, pokud je jím sledována soutěžní výhoda. Za příklad může posloužit výroba lihovin ze zdravotně závadného lihu, výroba zdravotně závadných plastových hraček pro děti, uvádění na trh nespolehlivé zábavné pyrotechniky a další (Zdražil, 2000).

4.9.2 Příklady jednání Dalším nekalosoutěžním jednáním je také případ společnosti Danone a používání označení BIO, které se objevuje na jejich produktech.

Obrázek 5 Spor o značení „BIO“

V roce 1997 začala dceřiná společnost největšího výrobce mléčných výrobků na světě, Danone a.s. vyrábět a uvádět na český trh výrobek pod názvem „BIO – bifidus aktiv“. Značka „BIO“ však byla a je tradičně používána pro výrobky pocházející z produkce tzv. ekologického zemědělství. V souvislosti s uvedením nového výrobku zahájila společnost Danone masivní kampaň. Brzy na to začali konkurenti s mléčnými výrobky používat „BIO“ také na svých výrobcích. To vedlo k faktické devalvaci značky „BIO“. Není pochyb o tom, že počínání společnosti Danone a.s. poškodilo rozvoj zemědělství, potažmo stav životního prostředí v ČR. Označení „BIO“ uvedené na mléčných produktech bylo i svým designem nápadně podobné označení používanému ekologickými zemědělci pro bioprodukty. Společnost Danone a.s. tak dosáhla velkého zisku neoprávněným využíváním dobré pověsti biopotravin. V roce 1999 podala proti společnosti Danone a.s. žalobu pro nekalosoutěžní chování společnost Pro-Bio s.r.o., KEZ – kontrola ekologického zemědělství, sdružení Ekologický právní servis a Ars Aequi et Boni. Nekalosoutěžního jednání se společnost Danone a.s. dle názoru žalobců dopustila nejenom skutkové podstaty ohrožování zdraví a životního prostředí, ale také parazitování na pověsti, vyvolání nebezpečí záměny, klamavého


49

označení zboží a služeb a v neposlední řadě také klamavé reklamy. Žalobci se žalobou alternativně domáhali, aby společnost Danone a.s. přestala používat značku „BIO“ na svých výrobcích, případně aby na svých výrobcích uváděla upozornění, že nejde o produkt pocházející ze systému ekologického zemědělství. V roce 2001 nabyl v účinnosti zákon o ekologickém zemědělství, který explicitně zakázal používání značky „BIO“ pro produkty, které nepocházejí ze systému ekologického zemědělství. Společnost Danone a.s. ve stejném roce nahradila značku „Bio bifidus aktiv“ názvem „Aktivia“. Ve sporu proto nadále pokračovala společnost „Pro-Bio s.r.o., která žádala po společnosti Danone a.s. veřejnou omluvu za své chování, které mohlo vést ke klamání spotřebitelů a parazitování na pověsti výrobců biopotravin. Při nařízeném ústním jednání u Vrchního soudu navrhla společnost Danone a.s. smírné řešení sporu spočívající v jiném znění omluvy. Hlavní rozdíl v navrhovaném smírném řešení formou omluvy spočíval v tom, že Danone a.s. se omluví nikoliv společnosti Pro-Bio s.r.o., ale spotřebitelské veřejnosti. Tento návrh nakonec společnost Pro-Bio s.r.o. akceptovala, neboť hlavním cílem žaloby bylo obecné napravení precedentu nebezpečného pro hospodářskou soutěž, který spočíval v tom, že velký hospodářský subjekt využil svého postavení a choval se nezodpovědně ke spotřebitelům. Společnost Danone a.s. se tedy následně spotřebitelům omluvila za to, že až do roku 2001 neoprávněně užívala značku „BIO“, která je vyhrazena pro produkty ekologického zemědělství (Franc, 2007). Na tomto konkrétním případě vidíme, jak špatná je v naší republice vymahatelnost práva. Soudní jednání jsou zdlouhavá a nekalosoutěžně jednající subjekt mnohdy po celou dobu sporu využívá výhod, jichž tímto protizákonným jednáním dosáhl. O to větší problém je to v případě poškození zdraví a životního prostředí, protože zde se vzniklé škody napravují jen velmi složitě a mnohdy je to téměř nemožné.

5 Veřejnoprávní ochrana proti nekalé soutěži 5.1

Trestní zákoník

Podle § 149 TZ kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniků soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.


50

Ochrana před nekalou soutěží je mimo obchodního zákoníku zpracována také v trestním zákoně č. 140/1961 Sb., a to v § 149. Nekalá soutěž byla do tohoto zákona zařazena v návaznosti na přistoupení našeho státu k Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví. Novela trestního zákoníku č. 175/1990 Sb. výrazně přispěla k uplatnění tohoto zákona v praxi. O trestný čin se jedná tehdy, když jednání splňuje následující podmínky: je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo v rozporu se zvyklostmi soutěže, uskutečňuje se v hospodářské soutěži, což vyžaduje existenci alespoň dvou soupeřících subjektů, je způsobilé poškodit dobrou pověst nebo ohrozit chod nebo rozvoj podniku soutěžitele. Aby se jednalo o trestný čin, musí dojít kromě vlastního protiprávního jednání také ke škodlivému následku. Kdyby k žádné újmě nedošlo, jednalo by se pouze o ohrožení podle § 44 ObchZ a nikoliv o trestný čin. Dále podle § 3 odst. 3 TZ je předpokladem úmyslné zavinění, což není podmínkou v obchodním zákoníku. Další odlišností oproti ObchZ je, že pachatelem může být pouze fyzická osoba. V ObchZ je za pachatele považován každý účastník hospodářské soutěže, tzn. fyzická i právnická osoba.

5.2

Zákon o ochraně spotřebitele

Problematika nekalé soutěže je také zpracována v zákoně o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. Zákaz klamání spotřebitele v tomto zákoně je veřejnoprávní obdobou nekalosoutěžní úpravy v obchodním zákoníku, avšak na rozdíl od obchodního zákoníku, který je zaměřen na ochranu soutěžitelů, je tato veřejnoprávní úprava zaměřena na ochranu spotřebitelů. V ČR platí zákon o ochraně spotřebitele, který uvádí základní povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb. Můžeme mezi ně zařadit zejména tyto: poctivost prodeje a poskytování služeb, hygienické podmínky prodeje výrobků a poskytování služeb, zabezpečení prodeje výrobků a poskytování služeb, zákaz diskriminace spotřebitele, zákaz nabídky a prodeje nebezpečných výrobků, zákaz klamání spotřebitele, informační povinnost, omezení reklamy.


51

Ustanovení zákona, která se bezprostředně týkají ochrany hospodářské soutěže jsou především zákaz diskriminace spotřebitele, zákaz klamání spotřebitele, informační povinnost a omezení reklamy.

5.3

Rada pro reklamu

Rada pro reklamu byla založena v srpnu 1994 zadavateli, agenturami a médii po vzoru vyspělých evropských států jako první východoevropská organizace samoregulace reklamy k dosažení čestné, decentní, legální a pravdivé reklamy na území ČR. Rada pro reklamu je nestátní, nezisková organizace, která funguje jako sdružení s vlastní právní subjektivitou. Stížnost na konkrétní reklamu (reklamní kampaň) může předložit Radě pro reklamu fyzická či právnická osoba nebo státní orgán. Dále může Rada pro reklamu zahájit řízení také z vlastního podnětu. Tato organizace nemůže udělovat finanční pokuty nebo jiné sankce, vydává pouze rozhodnutí, jež mají formu doporučení.

6 Soukromoprávní ochrana proti nekalé soutěži Právní úprava je provedena obchodním zákoníkem a to v těchto ustanoveních: § 53: Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. § 54: (1) Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 48 a 51 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. (2) Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 a 47 a § 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže a neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vždy žalobce, i když jím je spotřebitel.


52

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži speciálně definují subjekt aktivně legitimovaný (tj. potenciálního žalobce) a subjekt pasivně legitimovaný (tj. potenciálního žalovaného). Dále vyjmenovává nároky, které je aktivně legitimovaný subjekt oprávněn požadovat. Neupravuje však již otázku, jaký subjekt a kdy je aktivně nebo pasivně legitimovaný, ani k čemu je legitimovaný, respektive jakých nároků se může domáhat. Dále speciálně upravuje otázku uplatnění práva spotřebitelem a důkazního břemene ve vztahu ke spotřebiteli. Co však přes svůj velký význam v ObchZ úpravu nemá, je tzv. předběžné opatření (Hulva, 2004). Osoby aktivně legitimované ve sporech z nekalé soutěže Obchodní zákoník uvádí výčet osob aktivně legitimovaných domáhat se ochrany proti nekalé soutěži v ustanoveních § 53 a 54. Z formulace výše uvedených citovaných paragrafů lze odvodit existenci dvou základních skupin subjektů oprávněných uplatňovat nároky z nekalé soutěže: osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Všechny osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou z titulu nekalé soutěže požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Soutěžitelé mohou uplatnit stejné nároky a navíc se mohou proti rušiteli domáhat, aby se jednání zdržel a odstranil závadný stav. Uvedené nároky mohou uplatnit též právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, tyto právnické osoby však nemohou požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení (Hajn, 2000). Zvláštní postavení mezi osobami aktivně legitimovanými zaujímají právnické osoby hájící zájmy soutěžitelů a spotřebitelů. Právnické osoby za tímto účelem zřízené a tuto činnost provozující mohou aktivně vystupovat proti nekalé soutěži pouze v rozsahu, který by jinak příslušel skupině dotčených subjektů – soutěžitelům nebo spotřebitelům (nikoli jiným subjektům dotčených nekalou soutěží). U právnických osob oprávněným hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů je třeba upozornit, že spojka „nebo“ má v tomto případě význam disjunktivní. Záleží tak na věcné působnosti dané právnické osoby, zda bude hájit výlučně zájmy soutěžitelů, výlučně zájmy spotřebitelů nebo zájmy obou skupin dohromady. Z praktických důvodů se třetí varianta nejeví jako pravděpodobná.


53

Pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže Kdo může být v nekalosoutěžních věcech žalován, neboli být pasivně legitimován ve sporu, je otázka komplikovanější. Zákon obecně označuje takovou osobu jako rušitele, aniž by jej blíže definoval. Může jím být fyzická i právnická osoba, která se svým aktivním jednáním dopustí nekalé soutěže. Je jím však i tehdy, jestliže za sebe nechá jednat jiného nebo mu dá k takovému jednání podnět nebo je podporuje nebo pro sebe využije. Nejde však vždy jen o bezprostřední vztah mezi rušitelem a osobu dotčenou v jejich právech. Například v souvislosti s reklamou, prodejem, všude tam, kde mezi podnikatelem a adresátem jeho podnikatelských snah je vsunuta třetí osoba (nakolik je tato třetí osoba odpovědná za nekalousoutěžní jednání). Rozhodující pro posouzení bude zřejmě vztah mezi rušitelem a touto třetí osobou. Jde-li o zcela závislého zaměstnance, který pouze provádí příkaz svého zaměstnavatele, neměla by zde přicházet v úvahu jeho odpovědnost, jestliže nemohl jednání svého zaměstnavatele nijak ovlivnit (Munková, 2001).

6.1

Jednotlivé právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Jednotlivé právní prostředky ochrany před nekalosoutěžním jednáním jsou upraveny v ustanovení § 53 ObchZ. Osoby aktivně legitimované se mohou domáhat, aby rušiteli byla uložena povinnost: zdržet se určitého jednání, odstranit závadný stav, poskytnout přiměřené zadostiučinění, nahradit škodu, vydat bezdůvodné obohacení.

6.1.1 Zdržovací nárok Povinnost zdržet se určitého jednání se vztahuje jen k takovému jednání, u kterého existuje nebezpečí, že by v budoucnu mohlo být opakováno. Žalobní petit na zdržení se jednání musí obsahovat přesné označení závadného jednání. V právní praxi bývá petit formulován tak, aby kryl i závadná jednání podobná jednání napadenému. Jinak by totiž postačila jen nepatrná obměna napadeného jednání a bylo by nutné žalovat znovu. Povinnost zdržet se určitého jednání může být stanovena i jako povinnost k jistému aktivnímu činění. Jestliže soutěžitel zamlčuje například v reklamě určité údaje a tím klame spotřebitele, lze mu uložit, aby nadále tyto údaje uváděl. Takové opatření lze chápat i jako odstranění závadného stavu (Hajn, 2000).


54

6.1.2 Odstraňovací nárok Další možností aktivně legitimovaného subjektu je domáhat se odstranění závadného stavu. Z povahy věci plyne, že žalovat na takové konání bude možné pouze za předpokladu, že nadále trvá možnost návratu v předešlý stav. V teorii práva se objevuje názor, že žalobní nárok by měl směřovat postupně podle možností tak, aby došlo k co největšímu uspokojení žalobce při co nejmenším možném zásahu do sféry žalovaného. Uplatňuje se tak posloupnost reparace způsobené újmy tímto způsobem: restituce-kompenzace-satisfakce. Odstranění závadného stavu je prvním stupněm odčinění vzniklé újmy, restitucí (Hulva, 2004).

6.1.3 Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění slouží k reparaci nemateriální újmy vzniklé v důsledku nekalosoutěžního jednání. Proto je třeba tento nárok odlišovat od nároku na náhradu škody, která má charakter újmy majetkové. Nárok na přiměřené zadostiučinění přichází v úvahu zejména při poškození dobré pověsti soutěžitele a jeho produkce a při parazitování na pověsti jiného soutěžitele. Zákon připouští, aby bylo žádáno a přiznáno přiměřené zadostiučinění v nepeněžní formě nebo v peněžní formě nebo v obou uvedených formách. Výše peněžní částky, kterou soud může přiznat jako přiměřené zadostiučinění, není v zákoně stanovena určitou sazbou, kritériem je tu přiměřenost. Soud tak stanoví peněžní zadostiučinění na základě vlastní úvahy. Soudcovská úvaha ohledně výše peněžního zadostiučinění však musí být přezkoumatelná (Hajn, 2000).

6.1.4 Nárok na náhradu škody Legitimovaný subjekt má možnost se domáhat také náhrady škody. Při uplatňování tohoto nároku se postupuje za použití § 757 ObchZ ve spojení s § 373 a násl. ObchZ, jež upravují tuto oblast speciálně i pro nároky vznikající v důsledku nekalé soutěže. Zmíněné ustanovení § 757 ObchZ vztahuje režim náhrady škody podle obchodního zákoníku na všechny případy, kdy škoda byla způsobena porušením povinností podle Obchodního zákoníku. To znamená, že při odpovědnosti za škodu způsobenou nekalou soutěží se uplatní princip objektivní odpovědnosti. To je v souladu s celkovou koncepcí, na níž je založena odpovědnost za nekalou soutěž. Ke vzniku této odpovědnosti se totiž nevyžaduje zaviněný charakter jednání (Hajn, 2000).


55

6.1.5 Nárok na vydání bezdůvodného obohacení Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se řídí podle § 451 občanského zákoníku. V § 451 odst. 2 občanského zákoníku jsou taxativně vymezeny případy bezdůvodného obohacení. Podle toho se o bezdůvodné obohacení jedná v následujících případech: majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, plněním z právního důvodu, který odpadl, majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Vzniká otázka, pod jakou skutkovou podstatu podřadit prospěch získaný nekalosoutěžním jednáním. Pravděpodobně půjde o majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Nepoctivé zdroje zde chápeme jako synonymum pro výraz „právem nedovolené zdroje“ (Hulva, 2004).

7 Mimosoudní ochrana proti nekalé soutěži Občanskoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži nejsou upraveny pouze v obchodním zákoníku, ale mimosoudní prostředky použitelné k ochraně proti nekalé soutěži nalezneme také v občanském zákoníku. Proti nekalé soutěži za podmínek uvedených zejména v § 5 a § 6 občanského zákoníku se lze bránit i mimosoudním postupem. Použití mimosoudních prostředků ochrany ale sebou nese pečlivě zvážit všechny okolnosti daného případu (splnění zákonných podmínek), aby odvetné jednání samo nepůsobilo nekalosoutěžně nebo neporušovalo jiné právní předpisy. Soudní ochrana bývá často až poslední možností řešení obrany proti porušování práva a vždy je nutné zvažovat prostředky méně nákladné.

7.1

Ochrana podle § 5 občanského zákoníku

Z ustanovení § 53 ObchZ vyplývá, že „osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav“. Toto ustanovení ale neříká, že by se této ochrany bylo možné domáhat pouze u soudu. Ochrany je možné domáhat se i u správních orgánů. Vzhledem k charakteru ustanovení a nejasné příslušnosti správního orgánu lze souhlasit se závěrem Petra Hajna, který dospěl k závěru, že postup podle § 5 občanského zákoníku je sice teoreticky možný, ale nepraktický. Aplikace § 5 občanského zákoníku by měla smysl jen tehdy, pokud by zásah do pokojného stavu trval nebo by hrozilo jeho opakování.


56

Zásahem do pokojného stavu se rozumí například přelepování konkurentových plakátů, umisťování billboardů na majetku někoho jiného nebo výkon prodejní činnosti na místě dosud užívaném konkurentem (Hajn, 2000).

7.2

Svépomoc podle § 6 občanského zákoníku

Svépomoc představuje rychlý a zpravidla účinný prostředek k odstranění následků nekalosoutěžního jednání. Použití svépomoci však musí být uvážené a respektovat zákonem stanovené podmínky uvedené v § 6 občanského zákoníku, a to: existenci bezprostřední hrozby zásahu, neoprávněnost zásahu, jednání přímo ohrožené osoby, přiměřenost svépomoci. Svépomoc nelze použít tam, kde zásah do práva trvá již delší dobu za účelem obnovení původního stavu. Ke svépomoci se mohou uchýlit i spotřebitelé. Zejména to bude platit v případech, kdy vůči nim dojde k některému z jednání, která jsou souhrnně označovaná jako obtěžování spotřebitele a jsou řazena pod generální klauzuli v § 44 odst. 1 ObchZ. Za svépomocné opatření lze považovat důrazné vyzvání podomního obchodníka k odchodu nebo zbavení se zboží, které bylo zasláno na naši adresu, aniž by bylo objednáno. Vyžaduje se ovšem splnění podmínek uvedených v § 6 občanského zákoníku (Hajn, 2000).

7.3

Nutná obrana

Nutnou obranu upravuje občanský zákoník ve svém § 418 odst. 2. Skrze ustanovení o nutné obraně je řešena otázka náhrady škody pro případy použití svépomoci. Pojmové znaky nutné obrany v občanském zákoníku jsou obdobné jako v trestním zákoně protiprávnost útoku, hrozící nebo trvající přiměřenost obrany povaze útoku.

7.4

Oprávněná obrana

Od nutné obrany musíme přísně rozlišovat obranu oprávněnou upravenou v § 50 odst. 2 ObchZ. Obchodní zákoník za oprávněnou obranu považuje jednání, kdy okolnosti donutí soutěžitele uvést a rozšiřovat pravdivé údaje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele, přičemž tyto údaje jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Přestože zvolené přívlastky svádějí k závěru, že jde o synonyma, obsah uvedených pojmů dokazuje opak. Spojující prvek u obou pojmů sice nacházíme ve vyloučení protiprávnosti daného obranného jednání vynuceného objektivními skutečnostmi, zásadní rozdíl však spočívá v časovém horizontu uplatnění obranného jednání. Zatímco u nutné


57

obrany zákon vyžaduje existenci hrozícího nebo trvajícího útoku, u obrany oprávněné může obranné jednání následovat s určitým časovým odstupem po nekalosoutěžním jednání.


58

8 Nejznámější soudní spor o značku „Apetitto“ vs. „Apetito“ Předmětem soudního sporu, který probíhá již od roku 2000, je užívání označení Apettito versus Apetito mezi společností Bel Sýry Česko a společností TPK. Sýr Apettito vyrábí a na trh dodává společnost Želetavská sýrárna (nyní BEL Sýry Česko) a sýr s označením Apetito vyrábí a na trh dodává společnost TPK, jejímž vlastníkem je společnost Bongrain Europe.

Obrázek 6 Spor o označení „Apettito“

Obě společnosti jsou právními nástupci bývalých odštěpných závodů státního podniku Lacrum v Želetavě a Hodoníně. Právě v nich se až do privatizace v roce 1994 vyráběl stejný tavený sýr Apetito. Jeho výroba byla zahájena v roce 1973 v želetavském závodě. Na základě vzrůstající poptávky spotřebitelů rozšířil podnik Lacrum jeho výrobu v roce 1974 i do odštěpného závodu v Hodoníně. V Želetavě a Hodoníně pokračovala souběžná výroba sýru Apetito i po roce 1994, kdy byly oba závody privatizovány dvěma různými subjekty. Hodonínský závod odkoupila společnost TPK, závod v Želetavě získala společnost Ramax, jejímž nástupcem se stala Želetavská sýrárna (nyní BEL Sýry Česko). Po privatizaci obě nástupnické společnosti pokračovaly ve výrobě sýru Apetito. Označení sýru Apetito nebylo nikdy formálně chráněno. Této skutečnosti využila společnost TPK, která si ještě před dokončením privatizace a převzetím odštěpného závodu v Hodoníně přivlastnila označení Apetito přihlášením ochranné známky. Tehdejší ředitel hodonínského závodu si totiž jako jednatel společnosti TPK slovní ochrannou známku Apetito přihlásil na Úřadě průmyslového vlastnictví již v roce 1993, tedy ještě před dokončením privatizace Lacrumu, přičemž jako sídlo uvedl své vlastní bydliště. Želetavská sýrárna, nástupce odštěpného závodu Lacrum v Želetavě, kde byl sýr vyvinut a poprvé vyroben, se po privatizaci pokoušela bez úspěchu ochrannou známku Apetito zaregistrovat. Úřad průmyslového vlastnictví všechny její přihlášky formálně zamítl s odkazem na starší ochrannou známku Apetito společnosti TPK. Proto začala Želetavská sýrárna v roce 1995 používat pro odlišení svého výrobku od konkurence název Apetitto s dvěma „t“.


59

16. 2. 2000 podala společnost TPK první žalobu u Krajského obchodního soudu v Brně, kde se domáhala na Želetavské sýrárně (nyní BEL Sýry Česko), aby se zdržela užívání označení Apetito a Apetitto pro sýry, odstranila takto označené výrobky z trhu a zaplatila přiměřené odškodnění. Své nároky společnost TPK opřela o existenci své ochranné známky Apetito a o podezření z nekalé soutěže ze strany konkurence, která vědomě označuje své výrobky ochrannou známkou někoho jiného a vyvolává tak nebezpečí záměny a klamání spotřebitelů. Želetavská sýrárna naopak tvrdila, že se právě společnost TPK dopouštěla a dopouští nekalé soutěže tím, že zneužívá nekorektně získanou ochrannou známku k vyloučení konkurenta, který jako první sýr pod značkou Apetito vyvinul a v roce 1973 jej poprvé uvedl do výroby. V hodonínském závodě se sýr stejné značky začal vyrábět až v roce 1974. Přitom si však společnost Želetavská sýrárna (nyní BEL Sýry Česko) výlučné právo k užívání značky Apetito vůbec nenárokuje. Toto označení mají podle jejího názoru právo užívat po privatizaci „společného“ státního podniku všechny subjekty, které výrobek této značky mají dosud ve výrobním programu. V reakci na postup společnosti TPK podala u stejného soudu 22. 12. 2000 žalobu i Želetavská sýrárna (nyní BEL Sýry Česko). Žalobou proti nekalé soutěži se domáhala toho, aby společnost TPK přestala používat slovo „Originál“ pro označování svých sýrových výrobků značky Apetito. Současně žádala, aby společnost TPK přestala uveřejňovat nekorektní sdělení, která poukazují na porušování práv k ochranné známce Apetito včetně výhružek vůči odběratelům sýrů s názvem Apetitto Želetavské sýrárny. Svou žalobu zdůvodnila tím, že je dřívějším oprávněným uživatelem označení „Apetito“, resp. „Apetitto“, bez ohledu na formální zápis ochranné známky společnosti TPK. Oba rozsudky vyhlásil 3. 9. 2001 Krajský soud v Brně. Žalobu společnosti TPK zamítl v plném rozsahu. Žalobnímu návrhu Želetavské sýrárny včetně nároku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění, zveřejnění rozhodnutí a náhradu škody soud vyhověl. V soudním řízení bylo prokázáno, že originální Apetito má svůj původ v Želetavě, kde se vyrábělo jako první, tudíž je tvrzení žalovaného, že jím distribuovaný sýr „Apetito“ je originálem, klamavá reklama. Proti oběma rozhodnutím se společnost TPK dne 29. 10. 2001 odvolala s odůvodněním, že soud věc posuzoval výlučně z hlediska nekalé soutěže a nepřihlédl k právu na ochrannou známku Apetito. Vrchní soud v Olomouci 15. 7. 2004 oba rozsudky soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. 22. 9. 2005 krajský soud v Brně vynesl nové rozsudky, ve kterých vyhověl žalobě společnosti TPK a společnosti BEL Sýry Česko uložil povinnost zdržet se dalšího užívání značky Apetitto. Po obdržení písemného vyhotovení obou rozsudků se společnost BEL Sýry Česko 10. 1. 2006 odvolala.


60

Sice společnost Bel Sýry Česko v září 2006 přejmenovala tavené sýry Apetitto s dvěma „t“ uprostřed na „Smetanito“, kdy tento obchodní název mnohem přesněji vystihuje jeho typickou smetanovou chuť a jemnou krémovou konzistenci, ale tím soudní spory o značku „Apetito“ s hodonínskou společností TPK nekončí. Nadále se však souboj právníků obou firem povede o původní značku Apetito s jedním „t“ (Apettito vs. Apetito, 2007). Vlastní řešení Podle mého názoru považuji za stěžejní bod celého sporu to, zda se společnost TPK dopustila zapsáním ochranné známky nekalé soutěže. Myslím si, že označení „Apetito“ by měla používat společnost, která tento sýr vyvinula a jako první vyrobila a uvedla na trh. Jedná se o bývalý odštěpný závod státního podniku Lacrum, kam patřili jak Želetavská sýrárna tak Hodonínský závod. Proto by označení „Apetito“ měli používat všechny bývalé odštěpné závody státního podniku Lacrum a nemělo by jim to být zakázáno. Zároveň by společnost TPK neměla své výrobky označovat pojmem „originál“, protože tím vytváří klamavou reklamu spotřebiteli.


61

9 Zhodnocení výsledků a návrhy řešení Oblast ochrany spotřebitele patří k tématům, která si zaslouží mnoho pozornosti. Právních norem, které se tímto tématem zabývají, je mnoho. Běžný občan proto mnohdy ani neví, kde všude figuruje ochrana spotřebitele. Důležité je vědět, že hlavním pramenem je pro něj občanský zákoník a poté i zákon o ochraně spotřebitele. Nekalá soutěž je pojem na našem trhu poměrně známý, ale značná část spotřebitelů ji nevěnuje dostatečnou pozornost. Nekalosoutěžní jednání berou jako něco od trhu neoddělitelného, samozřejmého a jsou přesvědčeni o tom, že vynalézavý člověk vždy najde nějakou cestu, jak vyzrát nad konkurencí, a to i mimo meze etiky a zákona a žádná instituce mu v tom není schopna zabránit. Většina spotřebitelů se s nekalosoutěžním jednáním již osobně setkala, a to hlavně při prezentaci reklamy a ve velkém množství případů také při účasti na výběrovém řízení. Značným problémem shledávám složitost legislativního prostředí v České republice, kdy stále dochází k novelizacím zákonů a pro běžného uživatele se tento systém stává nepřehledný. Podle mého názoru je zde také špatná vymahatelnost práva a díky tomu současné prostředí nahrává právě protizákonně jednajícím soutěžitelům, kteří se nemusí bát včasného postihu. Právě díky zdlouhavosti soudních jednání a vysokým nákladům se spotřebitelé raději tohoto práva vzdají, než aby museli dlouhou dobu čekat na vyřízení záležitosti, které pro ně v podstatě už nemají takový význam. Existuje zde však určitá shoda, že dochází ke zlepšení situace a zdokonalení práce soudů díky jejich rostoucím zkušenostem. Velkým přínosem pro spotřebitele bylo zavedení tzv. spotřebitelských smluv do českého právního řádu. Spotřebitelské smlouvy vyznívají jednoznačně ve prospěch spotřebitele a velkou měrou se podílí na jejich ochraně a umožňují spotřebitelům od takovýchto smluv, které vyznívají v jejich neprospěch, odstoupit. Dále tak často nedochází k jedné ze skutkových podstat nekalé soutěže, kterou je podplácení, jako je tomu u ostatních zde uvedených nedovolených jednání. Podplácení nebývá zřejmě pro obtížnost dokazování v této oblasti častým důvodem žalob, podávaných ze strany podnikatelských subjektů. Ze strany spotřebitelské veřejnosti zřejmě už vůbec ne. Dalším zjištěním, k němuž jsem dospěla je skutečnost, že ochrana spotřebitelů je zabezpečována v praxi spíše prostřednictvím veřejnoprávních postupů a je prováděna spíše veřejnoprávními orgány (např. Česká obchodní inspekce, apod.). Chybí zde informovanost možného využití i mimosoudních prostředků ochrany proti nekalé soutěži, čímž by se výrazně ušetřila práce soudům. Domnívám se však, že by zde byla určitá obava z využití


62

nutné a oprávněné obrany podle občanského zákoníku. S tímto jednáním není v naší republice dostatečná zkušenost a podnikatelé by se mohli obávat, že by se při uplatňování tohoto práva mohli dostat do rozporu se zákonem. Ze všech těchto důvodů by mělo být porušení zákona více postihováno, a to nejen několika tisícikorunovými pokutami, ale v případech závažného porušení i zastavením činnosti, v případě cizinců i vyhoštěním. Dále by mělo být prioritou státních orgánů více kontroly nad dodržováním zákonů, protože pokuty vybrané při správním dozoru jsou příjmem do státního rozpočtu.


63

10 Závěr Hospodářská soutěž jako taková je velmi diskutovaným tématem a jedná se o prostor, kde účelem není někomu pomáhat či se s někým dělit. Cílem je ekonomicky těžit z účasti v hospodářské soutěži, čehož se může dosahovat jednak dosažením úspěchu u spotřebitelů a jednak eliminací, tzn. zničením nebo omezením konkurence. Podnikatelé se ke svým konkurentům snad nikdy neuměli chovat čestně – proto nelze přepokládat, že by se takovým způsobem chovali i ke spotřebiteli. Najít v dnešní době slušnou a solidní obchodní společnost, jejíž prioritou je spokojený zákazník, je velmi obtížné. Proto je zapotřebí, aby stát nejen své občany chránil před nekalými praktikami kvalitními zákony, ale sám jim také byl řádným příkladem. Je velký rozdíl porazit někoho ekonomicky nebo porazit ho pomluvami a klamy. Přitom není pravda, že by soutěžní právo chránilo slabší, neschopnější nebo méně nápaditější. Chrání ty poctivější. Není smyslem ani účelem zabraňovat někomu v růstu i ekonomickém vzestupu. Smyslem je důsledně a obezřetně sledovat, jestli svého vzestupu nedosahuje nějakým nekalým a společensky nežádoucím způsobem. Z příkladů, které jsem uvedla ve své diplomové práci je patrné, že řešení nekalosoutěžních sporů je mnohdy problematické a nejednoznačné, a to z důvodu nedostatku zkušeností a praxe institucí, které se těmito spory zabývají. Na druhou stanu již bylo vyneseno několik precedentních rozsudků ve sporech nekalé soutěže, které měly bezpochyby vliv na úspěšný boj proti nekalosoutěžním praktikám. Jak jste již mohli z mé práce vypozorovat, za nejčastější porušení jednotlivých dílčích skutkových podstat lze považovat právě klamavou reklamu, klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti a srovnávací reklamu, kdy porušení uvedených skutkových podstat spolu velice úzce souvisí a v mnoha případech se prolínají. K porušení výše uvedených skutkových podstat dochází bohužel velmi často, kdy si soutěžitel ani neuvědomuje, že porušuje zákon o nekalé soutěži. Ve většině případů se jedná o dravé praktiky konkurence, která se snaží za každou cenu získat co největší počet zákazníků a snaží se o maximální odliv zákazníků od konkurence. Za nejúčinnější ochranu považuje v daném případě odstranění závady a zdržení se daného chování. Cílem práce bylo popsat jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže a uvést k nim i příklady z praxe. Speciální orgán, který se zabývá stížnostmi nejen soukromých osob, ale i podnikatelů – Rada pro reklamu – řeší takových případů i několik desítek ročně. Podle mého názoru je většina stížností Radou zamítnuta proto, že se jedná o povolenou reklamní nadsázku. Některé reklamní agentury však dokáží i šokovat svými výtvory plnými neetických prvků – reklamy ohrožující mravnost, příliš naturalistická či cynická


64

vyobrazení atd. Takové jsou pak uznány jako závadné a Rada podá návrh zadavateli na jejich odstranění či změnu. Jelikož je oblast nekalé soutěže ještě příliš mladá, pouští se poškození soutěžitelé jen zřídka do soudních sporů. Důvodem jsou problémy při uplatňování nároků z titulu nekalé soutěže u soudu, nedostatečná rychlost soudů, nejistý rozsudek a velké náklady, které se ne vždy vrátí. A právě nedostačující judikatura je důsledkem ne příliš velkých zkušeností, o které by se mohli čeští soudci v soudních sporech opřít. Proto bych v současné době kladla důraz zejména na zvyšování kvality našeho soudního systému, a to zejména na tvorbu spravedlivých precedentních rozsudků ve sporech z nekalé soutěže, které budou mít bezpochyby vliv na úspěšný boj proti všem formám nekalosoutěžních jednání. V případě tvrdého konkurenčního boje, který se navíc se vzrůstajícím počtem subjektů i rozšiřováním trhu ve všech směrech dále ztěžuje, přibývá i na agresivitě, průraznosti používaných prostředků, především reklam. Člověka, který si jak známo zvykne téměř na cokoliv, je už dnes těžké něčím upoutat a zaujmout. Aby reklama správně zapůsobila, je nutné vymýšlet stále nové postupy. To je ovšem značně rizikové, neboť se často můžeme dostat na tenký led. Spotřebitelé získávají zkreslené a neúplné informace, které je mnohdy vedou k rozhodnutí, které učiní na základě klamavé reklamy a není pro ně tak výhodné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podle mého názoru však není náš spotřebitel schopen a mnohdy ani ochoten se bránit, pokládá takovou reakci za ztrátu času bez konkrétního výsledku a soudní proces mu připadá složitý, dlouhý a nepředvídatelný. Podle mého názoru vypracování této diplomové práce mi bylo velkým přínosem, neboť jsem se seznámila s právem nekalé soutěže a jejich skutkových podstat, které se týkají ochrany spotřebitele. Bohužel jsem nezískala mnoho zkušeností, jak jsem se domnívala, s návštěvou Sdružení ochrany spotřebitelů nebo Krajského soudu, které se zabývají nekalou soutěží, neboť je opravdu výjimkou, že se spotřebitel domáhá svého práva. A proto bych doporučila spotřebitelům a Sdružením ochrany spotřebitelů, aby se více domáhali svých práv jako například v jiných zemích. Na druhé straně by měli podnikatelé umět nabízet své zboží povolenými způsoby, které nikomu nezpůsobí jakoukoli újmu, nikoho neobtěžují a svoje podnikání realizují eticky. Na závěr bych chtěla uvést, že situace se jistě bude s postupem doby a přibýváním soudních sporů z nekalé soutěže zlepšovat a bude ubývat poškozených soutěžitelů. Lze přepokládat, že vyšší informovanost o právní úpravě povede k lepším vztahům mezi podnikatelskými subjekty.


65

11 Literatura Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2004. 649 s. ISBN 80-7179854-1. Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha, a.s., 1995. 239 s. ISBN 80-85647-93-1. Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000. 329 s. ISBN 80-210-2282-5. Horová, O. Ochrana spotřebitele po vstupu do EU. Praha: VŠE Praha, 2006. 185 s. ISBN 80-245-1106-1. Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: Aspi, a. s., 2004. 452 s. ISBN 80-7357-064-5. Hulva, T. Právo ochrany spotřebitele. Praha: Aspi, a. s., 2006. 360 s. ISBN 80-7357-172-2. Klabusayová, N. Principy a trendy ochrany spotřebitele. Ostrava, 2005. 167 s. ISBN 80-248-0913-3. Munková, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. 347 s. ISBN 80-7179-569-0. Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví Praha, 2000. 122 s. ISBN 80-85100-95-9. Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. Praha: Linde Praha, 1997. 414 s. ISBN 80-7201-083-2. Sciskalová, M. a kol. Obchodní právo. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2005. 299 s. ISBN 80-7248-298-X. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2001. 702 s. ISBN 80-7179-032-X. Švarc, Z. a kol. Základy obchodního práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005. 476 s. ISBN 80-86898-51-2. Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9. Zdražil, M. O ochraně spotřebitele. Praha: Linde Praha, 2000. 231 s. ISBN 80-7201-240-1.


66

BEL Sýry Česko, a.s. Apetitto vs. Apetito. [on-line]. Praha: 2005. [cit. 12. 4. 2007]. URL . Franc, P. Společnost Danone, a. s. prohrála u Vrchního soudu. [on-line]. Brno: Ekologický právní servis, 14. 9. 2004. [cit. 20. 2. 2007]. URL . Ambrož, J. Kauza Prace.cz vs. Sprace.cz – pohled zpět i vpřed. [on-line]. Praha: Internet Info, s. r. o., 23. 8. 2005. [cit. 6. 3. 2007]. URL . ČTK, eko. Telecom zažaloval radiokomunikace.[on-line]. Praha: NetCentrum, 14. 12. 2005. [cit. 15. 3. 2007]. URL . Jedličková, P. Kdo komu zobe z ruky? [on-line]. Ikaros, 2000. [cit. 30. 4. 2007]. URL . Jedličková, P. Máte volné ruce? [on-line]. Ikaros, 2001. [cit. 26. 4. 2007]. URL . Česká miss. Analýza soudního sporu. [on-line]. Praha: 28. 4. 2006. [cit. 12. 1. 2007]. URL . Právní normy: Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, v platném znění Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, v platném znění


Přílohy Rozhodnutí soudu ve sporu Apettito vs. Apetito Tisková zpráva Apettito vs. Apetito 1:1

67

25.2.2003

O 136237

ROZHODNUTÍ Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví na návrh odborné komise ve věci rozkladu podaného dne 10.4.2002 namítatelem, společností Ž., zastoupeným JUDr. M. R., proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 14.3.2002 o zamítnutí námitek proti zápisu zveřejněného kombinovaného označení "APETITO", přihlášeného pod zn. sp. O 136237, po přezkoumání napadeného rozhodnutí rozhodl takto: Podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, se rozklad zamítá a napadené rozhodnutí o zamítnutí námitek se potvrzuje. Složená kauce ve výši 2 500 Kč se nevrací.

Odůvodnění Ve shora uvedené věci bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí námitek podaných podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) a g) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, proti zápisu zveřejněného kombinovaného označení ve znění "APETITO" s odůvodněním, že z dokladů předložených namítatelem je zřejmé, že užíval shodné nezapsané označení "APETITO" v průběhu dvou let před podáním napadené přihlášky ochranné známky, a to pro označování svých výrobků, které jsou shodné a podobné výrobkům, pro něž byla podána uvedená přihláška. Právo k nezapsanému označení ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona lze ale získat pouze

kvalifikovaným užíváním, které je dlouhodobé, pro svého držitele příznačné a samo o sobě není porušením práv třetích osob. Jelikož přihlašovatel je zároveň majitelem zapsané ochranné známky č. 178903 ve znění "APETITO", s právem přednosti od 14.9.1993, a nikdy nedal namítateli souhlas k užívání shodného nebo zaměnitelného označení, přičemž soudní žaloba v této věci je v současnosti v řízení před Krajským soudem v Brně, nelze užívání namítaného nezapsaného označení namítatelem označit jako kvalifikované, a tudíž namítateli nelze přiznat právo držitele tohoto označení. K námitce uplatněné dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb. je v napadeném rozhodnutí uvedeno, že takovou námitku je oprávněn podat pouze ten, jemuž náležejí práva k autorskému dílu, přičemž ale namítatel se za majitele autorských práv neoznačuje a pouze uvádí, že jednou ze spoluautorek díla je paní E. V. Navíc autorské dílo není nikterak specifikováno, ani není uvedeno, v čem jsou práva k tomuto dílu dotčena. Proto je uvedená námitka věcně neopodstatněná. K otázce priority užívání označení "APETITO", resp. "APETTITO" se v napadeném rozhodnutí uvádí, že Úřad není oprávněn v rámci řízení o námitkách tuto otázku řešit a rozhodovat. Proti tomuto rozhodnutí podal namítatel v zákonem stanovené lhůtě rozklad, ve kterém zejména uvedl, že zásadně nesouhlasí s konstatováním Úřadu, podle kterého jediným důvodem pro zamítnutí námitek podaných dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb. je skutečnost, že užívání nezapsaného označení namítatelem nebylo užíváním kvalifikovaným, neboť toto užívání údajně mělo být porušením práv k ochranné známce. Dle názoru namítatele Úřad v tomto směru pouze převzal argumentaci přihlašovatele, aniž by zjišťoval skutečný stav věci ohledně užívání označení "APETITO", resp. "APETTITO". Navíc konstatováním, že užívání označení "APETITO" namítatelem je porušením práv k ochranné známce Úřad mimo rámec své kompetence učinil závěr, který patří do výhradní pravomoci soudu. K probíhajícím soudním sporům, týkajícím se shora uvedených označení, namítatel uvedl, že žaloba na zdržení se užívání označení "APETITO", podaná přihlašovatelem, byla Krajským soudem v Brně dne 3.9.2001 v celém rozsahu zamítnuta. Naopak ve věci žaloby podané k témuž soudu namítatelem bylo přihlašovateli uloženo zdržet se uveřejňování jakýchkoli údajů, které by poukazovaly na to, že namítatel porušuje právo k ochranné známce č. 178903. Z těchto rozhodnutí údajně vyplývá, že namítateli svědčí právo na označení "APETITO", a že užívání tohoto označení není porušením práv třetích osob, čímž namítateli nelze upřít právo držitele nezapsaného označení ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb. Závěrem

namítatel navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo ve výroku změněno v tom smyslu, že se námitkám vyhovuje a napadená přihláška ochranné známky se zamítá, případně aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena orgánu prvého stupně řízení k došetření. Přílohy rozkladu, na něž se namítatel odvolává, jsou uloženy ve spisu zn. O 141960, který je současně předmětem jiného řízení o námitkách. Dne 29.5.2002 byl rozklad zaslán k vyjádření přihlašovateli, společnosti T., zastoupenému JUDr. K. Č. V tomto vyjádření, doručeném Úřadu dne 4.7.2002 je zejména uvedeno, že věc, v níž byl vydán rozsudek Krajského soudu o zamítnutí žaloby přihlašovatele, je v současné době v řízení před Vrchním soudem v Olomouci. Shora uvedený rozsudek, na který odkazuje v rozkladu namítatel, je dle názoru přihlašovatele stejně bezpředmětný, neboť se týká celého komplexu vztahů mezi namítatelem a přihlašovatelem a nevyplývá z něj, že by přihlašovatel nebyl řádným majitelem ochranné známky č. 178903 s prioritou od 14.9.1993. Užívání stejného či zaměnitelného označení namítatelem v období po zápisu této ochranné známky je porušením známkových práv přihlašovatele, a nemůže se tudíž jednat o kvalifikované užívání, v jehož důsledku může takové nezapsané označení nabýt rozlišovací způsobilost pro svého držitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb. I kdyby soud v konkrétním případě, daném konkrétními skutkovými okolnostmi, dospěl k závěru, že žalobu podanou přihlašovatelem je třeba zamítnout, nevypovídalo by to nic o kvalifikovanosti užívání označení "APETITO" namítatelem ve vztahu k nabytí rozlišovací způsobilosti právě pro namítatele, jeho podnik a výrobky. Přihlašovatel dále uvádí, že kvalifikovanost užívání ve smyslu citovaného ustanovení nespočívá jen v tom, že toto užívání nesmí porušovat práva třetích osob, ale i v tom, že v důsledku takového užívání musí označení nabýt rozlišovací způsobilost právě a jedině pro jeho držitele a jeho výrobky, resp. služby. Označení "APETITO" bylo přitom přede dnem podání napadené přihlášky ochranné známky prokazatelně užíváno nejen namítatelem, ale též přihlašovatelem, resp. i dalšími subjekty, a je tudíž vyloučeno, aby toto označení nabylo rozlišovací způsobilost výlučně ve vztahu k namítateli a jeho výrobkům. Pokud jde o kompetenci Úřadu k posouzení kvalifikovanosti užívání předmětného označení, přihlašovatel se domnívá, že posouzení této otázky je nezbytným předpokladem vydání rozhodnutí o námitkách, a to včetně posouzení, zda užívání nepředstavuje porušení práva k ochranné známce třetí osoby. Přihlašovatel taktéž upozorňuje, že soudní řízení, na nějž odkazuje namítatel, se netýká kvalifikovanosti užívání nezapsaného označení, a Úřad by proto nebyl v této věci vázán ani pravomocným

rozhodnutím soudu. Závěrem přihlašovatel navrhuje, aby byl rozklad zamítnut a aby bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V podání ze dne 8.7.2002 přihlašovatel Úřadu zaslal kopii odvolání, které podal proti výše zmiňovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2001. Rozhodnutí o rozkladu se opírá o následující důvody. Ve smyslu ustanovení § 10 a § 11 zákona č. 137/1995 Sb., Úřad v rámci projednávání námitek přezkoumá, zda zápisem přihlášeného označení do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných starších práv třetích osob. Jestliže Úřad zjistí, že přihlášené označení nezasahuje do zákonem chráněných práv třetích osob, námitky zamítne. Zjistí-li však, že přihlášené označení nesplňuje podmínky pro zápis do rejstříku, zamítne přihlášku ochranné známky. Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona může proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek podat zdůvodněné námitky ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění držitel shodného nebo zaměnitelného označení, které v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky získalo rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby tohoto držitele.

Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) citovaného zákona může proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek podat zdůvodněné námitky ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění ten, jemuž náležejí práva k autorskému dílu, je-li shodné či zaměnitelné se zveřejněným označením, jestliže jeho užitím by mohla být dotčena práva k autorskému dílu.

S přihlédnutím k ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. odvolací orgán z podnětu podaného rozkladu přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, přičemž zjistil následující skutečnosti.

Zveřejněné kombinované označení "APETITO", s právem přednosti od 24.9.1998, bylo přihlášeno pro mlékárenské výrobky, sýry, tavené lahůdkové sýry ve třídě 29 mezinárodního třídění výrobků a služeb, a zveřejněno dne 13.9.2000 ve Věstníku Úřadu. Námitky byly podány dne 13.12.2000 podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) a g) zákona č. 137/1995 Sb. s odůvodněním, že namítatel je právním nástupcem odštěpného závodu Ž., státního podniku L., kde byl sýr pod názvem "APETITO" v roce 1972 vyvinut, přičemž tento výrobek se od roku 1973 v Ž. kontinuálně vyrábí a uvádí na trh. Zveřejněné označení, tedy označení "APETITO", provedené v logotypu skloněným písmem se stínováním a umístěné v obdélníkovém rámečku, je ve svém provedení shodné s označením, které bylo poprvé použito v roce 1972 na obalech shora uvedeného výrobku. Spoluautorkou tohoto výtvarného díla - etikety s nápisem "APETITO" v příslušném logotypu je paní E. V. Namítatel uvedl, že zápisem zveřejněného označení do rejstříku by došlo k zásahu do jeho práv jakožto dřívějšího uživatele nezapsaného označení pro shodné výrobky. Jako doklady, podporující podané námitky, byly namítatelem předloženy tyto materiály: doklady týkající se privatizačního projektu L., státní podnik, o.z. Ž., z let 1991 až 1993, delimitační protokol a související doklady týkající se shora uvedeného subjektu z roku 1991, ekologický audit privatizovaného subjektu a související dokumenty z roku 1993, několik kupních smluv uzavřených mezi zmíněným subjektem a soukromými osobami ze 70. a 80. let, které se týkají koupě nemovitostí, soubor dokumentů týkajících se vývoje společnosti (doložení nástupnictví) od roku 1993 do roku 1998, dokumenty (např. kopie podnikového časopisu z roku 1974, čestné prohlášení Ing. J. J. a MVDr. L. Š. z roku 1999) týkající se počátku výroby sýru označeného názvem "APETITO" v první polovině 70. let., kopie barevných etiket tohoto výrobku z různých období, kopie faktur z let 1991 až 1999 a kopie z různých tiskovin z let 1994 až 2000. V podání ze dne 30.4.2001, jímž se přihlašovatel vyjádřil k podaným námitkám, byly mimo jiné předloženy kopie faktur a dodacích listů z let 1994 až 1998 a Rámcová dohoda o podmínkách obchodní spolupráce uzavřená 1.5.1998 mezi přihlašovatelem, jakožto dodavatelem, a společností M., jakožto odběratelem. V kontextu podaného rozkladu bylo tudíž rozhodnou otázkou, kterou se odvolací orgán zabýval, posouzení toho, zda je namítatel držitelem nezapsaného označení, jež v uplynulých dvou letech před podáním napadené přihlášky ochranné známky získalo v

České republice rozlišovací způsobilost pro něj a jeho výrobky (ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb.), a zda by zápisem zveřejněného označení do rejstříku došlo k zásahu do jeho zákonem chráněných starších práv (ustanovení § 11 odst. 1 téhož zákona). Pokud jde o doklady, předložené během řízení namítatelem, odvolací orgán konstatoval, že velká část těchto dokladů se týká procesu privatizace L., státní podnik, odštěpný závod Ž., přičemž z těchto dokladů nikterak nevyplývá souvislost namítatele (či jeho právního předchůdce) s předmětným označením. V těchto dokumentech lze např. nalézt prohlášení ze dne 12.5.1993, že jednotka určená k privatizaci - tedy právní předchůdce namítatele, nevlastní žádná nehmotná aktiva, např. ochranné známky. Přestože doklady, týkající se počátků výroby sýru označovaného názvem "APETITO", prokazují, že výroba tohoto výrobku byla zahájena v roce 1973 v Ž., též z nich vyplývá, že po deseti letech bylo s produkcí uvedeného výrobku započato i v Gottwaldově a Hodoníně (tedy v odštěpném závodu, který byl právním předchůdcem přihlašovatele). V kontextu dalších dokladů, a zejména shora zmíněného prohlášení ze dne 12.5.1993, lze dovodit, že přestože výroba sýru označovaného předmětným označením skutečně započala v odštěpném závodě Ž., pokračovala v rámci téhož subjektu (tedy státního podniku L.) i v jiných jeho odštěpných závodech, přičemž po změně právního i ekonomického prostředí v České republice, kdy došlo k privatizaci zmíněného subjektu a k jeho faktickému rozdělení na více podnikatelských subjektů, nebyla otázka případného vlastnictví nehmotných statků výslovně řešena. Z dalších dokladů, konkrétně kopií etiket předmětného výrobku a kopií různých tiskovin (časopisů, novin či reklamních letáků, určených v některých případech pouze odborné veřejnosti, nebo v některých případech běžně dostupných) pak vyplývá, že během 90. let bylo označení "APETITO", shodné se zveřejněným označením, užíváno namítatelem pro označování výrobků shodných s těmi, pro něž je zveřejněné označení přihlášeno. Pokud jde o faktury z let 1991 až 1999, odvolací orgán zjistil, že v podstatě všechny předložené faktury z roku 1994 se týkají objednávek etiket, kde namítatel je odběratelem, přičemž z těchto faktur nelze dovodit, že by výrobky označené touto etiketou, a tedy nezapsaným označením, byly skutečně uvedeny na trh. Ze všech uvedených dokladů v jejich celkovém kontextu vyplývá, že namítatel v rozhodné době užíval označení shodné se zveřejněným označením pro stejné výrobky, pro něž je zveřejněné označení přihlášeno.

Odvolací orgán posoudil též doklady předložené přihlašovatelem a zjistil, že tyto doklady prokazují užívání označení "APETITO", resp. uvádění výrobků (sýrů) označených tímto názvem na trh, přihlašovatelem v letech 1994 až 1998, neboť z těchto dokladů vyplývá, že přihlašovatel ve větším množství dodával předmětné výrobky, označované zveřejněným označením různým odběratelům v České republice. Je tedy nutno uvést, že v době před podáním napadené přihlášky ochranné známky existovaly prokazatelně nejméně dva subjekty, a to přihlašovatel a namítatel, které na českém trhu užívaly označení "APETITO" pro sýry. Jelikož se takto označené výrobky ve stejné době setkávaly na trhu, je zřejmé, že předmětné označení se nemohlo stát příznačným pouze pro jeden z těchto subjektů. Jelikož toto označení nemohlo získat rozlišovací způsobilost právě a pouze pro výrobky namítatele, nebyla splněna jedna z podmínek stanovených pro úspěšné uplatnění námitek dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem nebylo dále nutno zabývat se vztahem nezapsaného označení namítatele a ochranné známky č. 178903 ve znění "APETITO", jejímž majitelem je přihlašovatel zveřejněného označení, a údajným porušováním práv majitele této ochranné známky ze strany namítatele, potažmo zmiňovanými rozsudky Krajského soudu v Brně. Přesto odvolací orgán k tomu uvedl, že dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. bez souhlasu majitele ochranné známky nesmí nikdo užívat označení shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou zapsanou pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby, nebo je užívat ve spojení s těmito výrobky nebo službami. Výjimku z tohoto zákazu pak upravuje mimo jiné ustanovení § 16 odst. 3 téhož zákona, dle něhož je majitel ochranné známky povinen strpět užívání shodného nebo zaměnitelného označení jeho držitelem, jestliže toto označení získalo v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky ochranné známky rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby svého držitele. Z dikce a výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že se musí jednat o získanou rozlišovací způsobilost takového označení kvalifikovaným užíváním, tedy užíváním příznačným toliko pro držitele označení, obdobně jako v případě námitek, uplatněných dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Vzhledem ke shora uvedenému, dospěl odvolací orgán k závěru, že namítatel držitelem předmětného označení není, a proto nelze na něj vztáhnout ani výjimku podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb. Z tohoto důvodu by užívání označení shodného či zaměnitelného s ochrannou známkou č. 178903 bez souhlasu jejího majitele, tedy přihlašovatele zveřejněného označení, bylo porušením práv k této ochranné známce.

Meritorní výrok v této věci, včetně stanovení případných sankcí však náleží ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. do pravomoci soudu. Takové pravomocné rozhodnutí by však pro otázku posouzení námitek podaných dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) téhož zákona bylo bezpředmětné, proto se odvolací orgán nevyjadřoval ani k rozsudkům Krajského soudu v Brně, zmiňovaným namítatelem, a to též proto, že tyto nejsou pravomocné a ve věci probíhá další řízení. Ve věci námitek podaných dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb. se odvolací orgán ztotožnil se závěrem rozhodnutí vydaném v prvním stupni řízení o neopodstatněnosti této námitky. V podání námitek byla pouze označena třetí osoba, rozdílná od namítatele, jako spoluautor díla, přičemž toto dílo nebylo nikterak specifikováno, ani nebylo uvedeno, jakým způsobem by mohla být užíváním zveřejněného označení dotčena práva k tomuto dílu. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací orgán k závěru, že rozhodnutí vydané v prvním stupni řízení bylo jak po stránce věcné, tak i po stránce formální v souladu s právními předpisy, a proto nebyl shledán důvod pro jeho zrušení nebo změnu. O rozkladu bylo tudíž rozhodnuto tak, jak je vpředu uvedeno. Rozklad nebyl oprávněný, a proto se složená kauce ve výši 2 500 Kč s odvoláním na ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. nevrací.

Apetitto vs. Apetito 1:1 Praha 23. ledna 2006 – Společnost BEL Sýry Česko (BSČ) podala odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve sporu s výrobcem sýru značky Apetito, firmou TPK. Rozsudek zvrátil předchozí verdikt ve prospěch BSČ a nyní společnosti uložil zdržet se dalšího užívání značky Apetitto, přestože v soudním řízení jednoznačně prokázala své prvenství v uvedení sýru s označením Apetito do výroby i na trh.

„Soud už jednou potvrdil, že jako původní výrobce máme právo značku Apetitto používat. Proto jsme se odvolali,“ řekla Kamila Sušanková, marketingová ředitelka společnosti BEL Sýry Česko. Výroba sýrů s tímto označením v Želetavě pokračuje. V soudním sporu není rozhodnuto, ve vztahu k obchodníkům ani spotřebitelům se tak nic nemění. „Oblíbené želetavské Apetitto zůstává i nadále na regálech. Navíc, v těchto dnech jej představujeme v novém designu a s vylepšenou smetanovou recepturou,“ dodala.

Další informace o sporu mezi BEL Sýry Česko a společností TPK včetně relevantních právních dokumentů jsou k dispozici na www.zeletava.cz/sporoznacku.

Kontakt: Donath-Burson-Marsteller Simona Kopová Tel.: 224 211 220 GSM: 602 682 609

Nekalá soutěž z pohledu spotřebitele

Recommend Documents