Nejzadluženější město v republice a příšera na Mikulovské

Valtický zpravodaj 7. září 2009

Nejzadluženější město v republice a příšera na Mikulovské Končí teplé letní období, vrcholí období příprav na předčasné parlamentní volby a tak pomalu ustávají fámy kolující městem. Nejdříve to byl stav zadluženosti Valtic (taky jste slyšeli, že jsme nejzadluženějším městem v republice?) a z toho vyplývající fakt, že jsme zastavili bance městské domy, potom údiv nad tím, jaká obrovská příšera roste v místech, kde měla stát malá útulná tělocvična. A jelikož „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, u některých spoluobčanů zavládla panika. Dovolím si proto uvést tyto „informace“ na pravou míru.

Město za poslední tři roky realizovalo a realizuje několik velkých projektů. Sportovní hala na Mikulovské, opravy komunikací do-

tčených rekonstrukcí kanalizace, komplexní stavební úprava náměstí, obnova zeleně ve Valticích, zateplení fasády a výměna oken na základní škole, nákup nového hasičského auta, vybudování Oranžového hřiště u Žirafy. To všechno jsou nemalé investice. Většina těchto peněz však pochází z dotací, ať už ze státního rozpočtu nebo z fondů EU. Většina těchto investic tedy nijak neovlivnila stav zadluženosti města, byť ten se díky stavbě sportovní haly vyšplhal značně nahoru (k samotné hale se vracím níže). Stav městské zadluženosti za poslední roky sice opravdu výrazně vzrostl, zdaleka však nejsme neschopni tyto dluhy splácet, natož abychom byli nejzadluženějším městem. Audit městských financí se zaměřením na dluhovou bilanci v této souvislosti provedl náš největší věřitel, Česká spořitelna a nezávisle na ní i státní auditor. A oba konstatovali, že vše je v pořádku. Odborníci spořitelny i auditor se shodli, že město je schopno dostát všem svým závazkům a bez problémů splácet své dluhy. Platební bilance města je vyrovnaná a plnění rozpočtu v pořádku. Přes tyto uklidňující zprávy je však třeba si přiznat, že díky výše uvedeným investicím bude v příštích několika málo letech plánování rozpočtu komplikovanější a je pravděpodobné, že další takto významné investice se v nejbližší době plánovat nebudou. Na chodu města se však tyto akce jistě promítnou pozitivně: po desítkách let plánování a slibů budeme mít kvalitní zázemí pro sport, náměstí Svobody se konečně stane opravdovým reprezentačním centrem Valtic, díky nové kanalizaci a komunikacím vypadá měs-

to o mnoho lépe, zateplení školy jen v prvním roce ušetřilo cca 140 000 Kč, projekt zeleně je v novodobé historii města ojedinělým projektem, který sjednotí ráz ulic a vrátí Valtice do doby největšího rozmachu jako centra vlády Lichtenštejnů. O dětském hřišti nejlépe vypovídají samy děti a spokojení rodiče. Co se týče zástavního práva, není nic jednoduššího, než nahlédnout do Smlouvy o úvěru z Českou spořitelnou. V článku VI – Zajištění - se píše: „Banka a klient se dohodli, že peněžité závazky Klienta vzniklé na základě této Úvěrové smlouvy nebudou zajištěny žádnými zajišťovacími prostředky.“ Je k tomu potřeba něco dodávat?

A nakonec samotná sportovní hala na ulici Mikulovské. Šířily se a šíří zvěsti o tom, jak se hala kvůli několika málo sportovcům rozrostla do nebývalých rozměrů a jak se výrazně prodražila. Shrnu tedy několik základních faktů, které lze lehce ověřit z projektové a rozpočtové dokumentace. pokr. na str. 12

TAXI LEV +420 605 10 22 10 SEVA-FLO RA s.r.o.

Město VALTICE

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615

VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311

 ZASTUPITELSTVO  RADA  KOMENTÁŘ 

Usnesení č. 31 z mimořádného zasedání zastupitelstva města konaného dne 17. srpna 2009 Tento výpis má pouze informativní charakter. Některé údaje jsou vypuštěny s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. I.

Zastupitelstvo města bere na vědomí: 1. Určení paní Bc. Lucie Klepáčkové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva.

II. Zastupitelstvo města schvaluje: 1. Návrhovou komisi ve složení MVDr. Ivo Sobotka, Ing. Petr Zelinka a Ing. Pavlína Vlková. 2. Ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva Mgr. Slávku Janků a Mgr. Adama Jana Poláška. 3. Program jednání dnešního zasedání Zastupitelstva města Valtice. 4. V souladu s podmínkami ROP JV financování první a druhé etapy realizace projektu „Komplexní stavební úprava náměstí Svobody Valtice“, včetně vlastního podílu v celkové výši Kč 18.402.595,00. 5. Smlouvu o dílo pro zakázku „Údržba a obnova zeleně ve Valticích“ mezi zhotovitelem REKO a.s., Brno a městem Valtice jako objednatelem a pověření starostky podpisem této smlouvy. 6. Přípravu projektu „Valtická trasa“ včetně zpracování a podání žádosti o dotaci v rámci ROP II Jihovýchod – Opatření 2.1 – Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch. 7. Přípravu projektu „Rekultivace skládky Lednická“ včetně zpracování a podání žádosti o dotaci v rámci Operačního programu Životní prostředí - Oblast podpory 4.2 - Odstraňování starých ekologických zátěží. 8. Podání žádosti o dotaci ze státního rozpočtu na projekt „Venkovní sportoviště pro ZŠ Valtice“. 9. Prodej pozemku parc. č. 2566, zahrada, pozemku parc. č. 2567, ostatní plocha, část pozemku parc. č. 2562, ostatní plocha a část pozemku parc. č. 2553/1, ostatní plocha v lokalitě Polní o celkové výměře 2 676 m2 v k.ú. Valtice manželům Dřímalovým za cenu 60 Kč/m2 a ostatních podmínek uvedených v záměru prodeje a pověření starostky podpisem kupní smlouvy. III. Zastupitelstvo města Valtice zrušuje: 1. Usnesení č. 27 ze dne 23.3.2009, bod č. 17 „V souladu s podmínkami ROP JV financování první a druhé etapy realizace projektu „Komplexní stavební úprava náměstí Svobody Valtice“, včetně vlastního podílu v celkové výši Kč 7.500.000,00“. IV. Zastupitelstvo města rozhodlo: 1. O přidělení zakázky „Údržba a obnova zeleně ve Valticích“ uchazeči REKO a.s., Brno, jehož nabídka získala nejvyšší počet bodů dle kritéria ekonomické výhodnosti. V. Zastupitelstvo města jmenuje: 1. Komisi pro otevírání obálek výběrového řízení na dodavatele stavby „Venkovní sportoviště pro ZŠ Valtice“ ve složení: Ing. Pavlína Vlková, Ing. Petr Vrbka a Lenka Cyrnerová + náhradníci: Jiří Špaček, Ing. Marek Slabý a Ing. Ludmila Horková. 2. Hodnotící komisi pro výběrové řízení na dodavatele stavby „Venkovní sportoviště pro ZŠ Valtice“ ve složení: Ing. Pavlína Vlková, Ing. Květoslava Bartošová, Jiří Špaček, Ing. Petr Vrbka a Lenka Cyrnerová + náhradníci Mgr. Adam Jan Polášek, Ing. Josef Vlk, Anna Režňáková, Ing. Marek Slabý a Ing. Ludmila Horková.

3.

steinsko v záležitosti navázání přátelské spolupráce a případné Smlouvy o přátelské spolupráci. s městem Vadúz. Starostku jednáním se společností Comlux, spol. s r.o., Břeclav za účelem předložení levnějších variantních řešení navrhované Změny č.1 SO 03 „Komplexní stavební úpravu náměstí Svobody“ – rozšíření elektrifikace pro osazení rozvodů pro napojení stánků.

VII. Zastupitelstvo města souhlasí: 1. Se záměrem navázání přátelské spolupráce s městem Vadúz, Liechtensteinsko. Ing. Pavlína Vlková v.r. místostarostka

Ing. Terezie Lvová v.r. starostka

Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne 21.9.2009 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

Došlo do Schránky důvěry Vážená paní starostko, chtěli bychom Vás požádat o zvýšení počtu laviček nebo míst k sezení. Žádáme o to z důvodu, že v posledních letech jste snížili počet laviček na minimum, tudíž si není kam sednout a proto místní mládež sedává na drogerii, obsazuje starším lidem lavičky na náměstí, taktéž i čekajícím lidem na nádraží a v neposlední řadě dělají z našeho krásného zámeckého parku smetiště! Vy se divíte, že když policie udělá nečekanou kontrolu ve zdejších hospodách, tak nachytá minimálně 4 nezletilé s alkoholem v krvi, ale kam si oni mají sednout nebo kam mají jít, když tu vlastně nic není?! Vy si klidně postavíte dětské hřiště za Kinopolisem, nic proti tomu nemáme, ale oni už měli kam jít. Měli tu prolézačky a pískoviště, ale že mládež nemá kam jít, nikoho nezajímá. Proto tráví většinu času v hospodách a popíjí alkohol a obsazuje lavičky. Jestli to tak půjde dál, tak vám mládež bude sedávat na patnících u silnic s lahvemi alkoholu v ruce, ale budete si za to moct sami. My vás jenom žádáme o více laviček nebo o něco, co nám pobyt ve Valticích zpříjemní a obohatí. Proto ses toutoprosbou obracíme na Vás, protože věříme, že s tímto problémem pomůžete. Děkujeme alespoň za zvážení našeho návrhu a doufáme, že tento problém začnete brzo řešit. Vaše nespokojená mládež :-) PS: Každý den, když jdeme ven, tak se ptáme: „Kam pudem?“ a vždy si odpovídáme „Nevím, tady není kam jít :-( “. I nezletilí mají právo si sednout a bavit se! Slovo starostky Naše nespokojená mládeži (nebo nespokojení dospělí?)! Přijďte na zasedání Zastupitelstva města. Jsem připravena odpovědět na kritiku i návrhy této, byť anonymní stížnosti. Terezie Lvová, starostka

VI. Zastupitelstvo města pověřuje: 1. Místostarostku Ing. Pavlínu Vlkovou přípravou výběrového řízení na zhotovitele projektu „Venkovní sportoviště pro ZŠ Valtice“. 2. Starostku jednáním se starostou města Vadúz, Liechten2

Zahrádky ve Valticích Nabízím k pronájmu zahrádky ve Valticích směr na Lednici od roku 2010 Informace na tel. 737 728 758

Městská policie informace o činnosti - srpen 2009 •

•

•

• • •

• •

•

• • •

• •

•

•

•

3.8. poskytovali strážníci součinnost Potravinářské inspekci Brno. Dále byla provedena kontrola veřejného pořádku na Raistně, v Úvalech, na Belvedéru, v Zámeckém parku, u Besedního domu a na dětském hřišti. 4.8. byla provedena kontrola placeného stání na náměstí, kontrola na ulicích Růžová, Vinařská, K Venerii, Sobotní, Poštovní a Střelecká. Téhož dne byly uloženy blokové pokuty za porušení obecně závažné vyhlášky. 5.8. doručovali strážníci dodejky (nezaplacený poplatek za svoz TKO). Dále byli upozorňováni někteří občané na zjištěné nedostatky. Většinou se jednalo o úklid okolo nemovitostí. 6.8. bylo provedeno měření rychlosti v obci v rámci BESIP. 8.8. bylo strážníky prohledáváno město za účelem nalezení pohřešované osoby. 10.8. byla provedena kontrola v areálu zahrádkářské kolonie na ulici P.Bezruče, v ulicích Modřínová, Vilová, Jirásková, K lesíku a Česká. Dále bylo kontrolováno placení parkovného a proveden dovoz zdravotnického materiálu z nemocnice Břeclav. 11.8. bylo provedeno měření rychlosti v obci v rámci BESIP. 12.8. byla přijata stížnost, která byla postoupena OOP Břeclav z podezřením ze spáchání trestného činu. Téhož dne poskytovali strážníci součinnost při hlídání vozidel u místního hřbitova. 13.8. byl odchycen zatoulaný pes, který byl umístěn do útulku v Bulharech. Dále bylo kontrolováno placení parkovacích poplatků. Neukázněným řidičům byly uděleny blokové pokuty. 15.8. byla poskytována součinnost PČR, při hledání pohřešované osoby. 17.8. byla provedena kontrola dětského hřiště, Raistny, starého nádraží, Belvedéru a fotbalového hřiště. 18.8. bylo uloženo několik blokových pokut za nezaplacení parkovacího poplatku. Téhož dne byly doručovány platební výměry na byty. 20.8. byla provedena obchůzka v Úvalech, na Raistně, na Belvedéru, v areálu zahrádkářských kolonií a na ulici Dlážděné. 24.8. byly doručovány platební výměry na byty a psy. Dále byl proveden odvoz a dovoz knih do místní knihovny. Bylo uloženo několik blokových pokut za špatné parkování. 25.8. byla provedena kontrola na Bořím dvoře, na ulicích Vinohrady, Okružní, Nová,Česká a Sadová. Téhož dne doručovali strážníci některým spoluobčanům platební výměry. Dále byla provedena kontrola zaparkovaných aut u hřbitova, zda jsou zajištěna proti krádeži. 27.8. byla provedena kontrola dětského hřiště, Besedního domu, nádraží ČD a okolí hřbitova. Dále byla provedena kontrola placení parkovného. Bylo uloženo několik blokových pokut. 28.8. byly doručovány dodejky (bytové výměry, správní řízení atd.). Ve večerních hodinách byla provedena kontrola v Úvalech, na Raistně, v areálu pískoven a Belvedéru. zapsal strážník M. Šesták

zřejmě valtická vína a burčáky. Večerní atmosféru dokreslí posezení u ohně nebo si můžete zatančit či zazpívat s cimbálovou muzikou. V sobotu ráno se bude ve valtických restauracích podávat vyprošťovací snídaně. Člověk si po takovém bouřlivějším večeru musí zkrátka spravit chuť. Voňavá česnečka, vinařský gulášek, hemenex, různé pikantní omelety, čerstvé pečivo a samozřejmě malé pivo. Protože právě tento mok, obsahuje látky, které působí blahodárně na zažívací trakt. V 10 hodin začne na náměstí Dětské dopoledne, vystoupí mažoretky a dětské folklorní soubory. Ve 12 hodin vyjde průvod od Vinařské školy a po několika zastávkách dojde na náměstí, kde začne bohatý kulturní program. Uvidíte studenty Vinařské školy s tradičními vinařskými rituály, Valtickou krojovanou společnost, hosty z Vlčnova i rakouského Schrattenbergu. V 16 hodin začne koncert skupiny Koňaboj, která vás pobaví lidovými písněmi v poněkud modernějším pojetí. Novinkou jsou slosovatelné vstupenky a ceny budou samozřejmě obsahovat víno i burčák. Taneční zábava se koná tradičně v zámecké jízdárně a začíná v 19 hodin. Vyhrávat bude dechová hudba a cimbálová muzika. Restaurace budou také nabízet po celý den vinařské speciality a také se otevře Gurmánský dvůr. Valtické víno i odrůdové burčáky si můžete dopřát v otevřených sklepech nebo vinotékách. Otevřený bude Zámecký sklep i Národní salon vín. Na náměstí bude také jarmark a různé atrakce pro děti. V neděli ráno budou pro vás už připraveny zase vyprošťovací snídaně, po kterých doporučujeme rehabilitační vycházku na Rajstnu, ze které je krásný výhled na Valtice-Hlavní město vína. Potom dostanete zaručeně chuť na vinařské speciality, které se budou podávat ve valtických restauracích. Srdečně vás zveme do Valtic – Hlavního města vína již 18. a 19. září na Dýňobraní, týden na to jsou Dny valtických burčáků a opět po týdnu 2. a 3. října to výše popisované Valtické vinobraní. Přijďte si vychutnat čas počínajícího podzimu s vůní burčáku a valtických vín! František Schulz Program •

• •

• •

__________________________________________________________________________________

•

Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail: [email protected]

Valtické vinobraní 2009 Dlouhá léta pořádala vinobraní ve Valticích Vinařská škola. Po dohodě s městem se z této školní akce stává zajímavý a pestrý program, který svým významem již překročil hranice města. V žádném případě nechce konkurovat vinobraní mikulovskému nebo snad znojemskému. Chce si ponechat svůj komornější charakter a programový model pokud možno, neměnit. Pořadatelé se každoročně snaží přinést něco nového, a tak letos vsadili na dobré jídlo, jako partnera vyhlášených valtických vín. Letošní vinobraní se tedy bude konat pod názvem „Láska k vínu prochází žaludkem.“ Už v pátek 2. října budou valtické restaurace podávat různé vinařské speciality, večer se potom otevře „Gurmánský dvůr“ s grilovanými masy, steaky, maďarskými specialitami, pečeným selátkem, vinařským gulášem nebo čerstvě smaženými řízky. K tomu budou samo-

•

•

•

Sobota 3.10. Dopolední program: 10.00 – 12.00 hod. - Dětské dopoledne, Valtické mažoretky, Borověnka, Valtičánek, Hrozének z Bulhar, Jatelinka, z Moravské Nové Vsi 10.00 - Otevření Gurmánského dvora Sobota 3.10. Odpolední program: 12.00 - 16.00 hod. - Průvod od Vinařské školy, zastavení Vinné sklepy, areál Školního statku, Náměstí - příchod průvodu, zahájení, přivítání, zdravice hostů. Požehnání úrody valtickým farářem. Předání hroznů úrody starostce města a ředitelce Vinařské školy. Zarážání hory, vinařské rituály studentů Vinařské školy. Valtická krojovaná společnost, pěvecké sbory, krojovaná chasa, cimbálová muzika. Pěvecký sbor žen a mužů z Vlčnova s cimbálovou muzikou Durancija. Mažoretky z Vlčkova. Folklórní soubor ze Schrattenbergu 16.00 – 18.00 hod. - Koncert skupiny Koňaboj 18.00 – 18. 20 hod. - Tombola, slosovatelné vstupenky. Sobota 3. 10. večerní program: 19.00 hod. - Taneční zábava při dechové hudbě a cimbálové muzice v jízdárně. Doprovodný program - Láska k vínu prochází žaludkem Pátek 2.10. 17.00 – 24.00 hod. - Gurmánský dvůr, grilovaná masa, steaky, uzeniny, maďarské speciality, vinařský guláš, pečené sele, čerstvé smažené řízky. Vína, burčáky, nápoje. Hudba, zpěv, tanec. Vinařské speciality ve valtických restauracích. Sobota 3.10. 9.00 – 10.00 hod. Valtická vyprošťovací snídaně, česnečka, vinařský gulášek, hemenex, pikantní omelety, pivo. Po celý den podávají valtické restaurace Vinařské speciality. Neděle 4. 10. Valtická vyprošťovací snídaně a Vinařské speciality ve valtických restauracích. Individuální rehabilitační vycházky na Rajstnu. Jarmark na náměstí, atrakce, otevřené sklepy a vinotéky, zámecký sklep, Národní salon vín, ochutnávky a prodej vína burčáků.

3

INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI Náměstí Svobody ve Valticích Kulturní kalendář komplexní stavební úprava - informace o postupu prací

září Pretium laborum non vile - rytíři Řádu Zlatého rouna Termín: září – říjen 2009 Místo konání: státní zámek Valtice – 2. patro Organizátor: NPÚ Brno a státní zámek Valtice, 519 352 423 Pozdrav z Valtic - výstava historických pohlednic Valtic Termín: 1.9. – 28.9.2009 Místo konání: TIC, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Občanské sdružení Valticko, www.valticko.cz Kácení máje - kácení hodové máje, folklórní vystoupení Termín: 12.9.2009 Místo konání: Valtice, nám. Svobody – před TIC Organizátor: Valtická krojovaná společnost, 519 352 808 Klubová výstava staroanglických ovčáků – bobtailů Termín: 12. – 13.9.2009 Místo konání: Valtice – zámecký park (jízdárna) Organizátor: Bobtail club ČR, www.bobtailclub.cz, 274 778 181 Valtické dýňobraní - výstava vyřezávaných dýní, ochutnávka a prodej burčáků, gastronomie, kulturní program Termín: 18. – 19.9.2009 Místo konání: Valtice, náměstíčko na ul. Vinařská Organizátor: Valtické podzemí a Město Valtice Dny poezie a vína Valtice 2009 - mezinárodní literární festival v kraji vína Termín: 24. – 27.9.2009 Místo konání: areál státního zámku Valtice Organizátor: Nakladatelství a agentura Větrné mlýny, Brno Dny valtických burčáků - ochutnávka valtických burčáků, folklórní a gastronomické doprovodné akce Termín: 25. – 26.9.2009 (pá 15.00–22.00 hod., so 14.00–22.00 hod.) Místo konání: Valtice, ul. Vinařská Organizátor: Cech valtických vinařů, 720 484 884 BACK AT THE CASTLE – Návrat na zámek Martino Hammerle-Bortolotti - pěvecký recitál rakouského koncertního pěvce. Na flétnu bude hrát Mgr. Marta Talabová z olomoucké filharmonie, klavírní doprovod Mgr. Šárka Králová z JAMU Brno Termín: 26.9.2009 od 16.30 hod. Místo konání: státní zámek Valtice - kaple Organizátor: Spolek přátel vídeňského chrámového muzea sv. Štěpána a Město Valtice Vstupenky á 130,- Kč jsou v předprodeji v TIC Valtice.

1. 2.

3. 4.

5.

6. 7. 8.

Stavba byla zahájena dne 20.7.2009. Ve staničení mezi km 0,080 – 0,180 byly v trase komunikace a přilehlých ploch odstraněny stávající konstrukční vrstvy až do úrovně navržené zemní pláně. Z důvodu velmi špatných výsledků únosnosti pláně, zjištěné měřením akreditovanou laboratoří, a současně zjištěného malého krytí některých inženýrských sítí (zejména plynu) bylo nutno provést úpravu navrženého řešení stabilizace podloží. Průběžně jsou prováděny správci dotčených inženýrských sítí kontroly jejich rozvodů. Na stavbě je prováděn i průběžný archeologický dohled odbornými pracovníky RMM Mikulov. Za tímto účelem byla mezi Městem Valtice a jmenovanou organizací uzavřena příslušná smlouva. V termínu od 12.8. do 17.8., kdy probíhaly Valtické hody, byla zajištěna přístupnost jihovýchodní části náměstí - před TIC a zámeckou zdí pod kaštany. Shodný požadavek pak bude zajištěn i pro termín od 1.10. do 5.10., kdy se koná Valtické vinobraní. Práce na úseku od křižovatky s I/40 po ul. Poštovní budou zahájeny nejdříve 5.10. po Vinobraní. Pokládka dlažby by měla být zahájena cca od 10.9.2009. Terezie Lvová, starostka

Národní zemědělské muzeum připravilo na září tyto expozice: Ořechy doma i v zahradě - pěstování a využití lískových i vlašských ořechů a ořechového dřeva Pomocníci v zemědělství - výstava plastových modelů zemědělských strojů Místo konání: NZM Valtice, nám. Svobody 8, tel.: 519 352 144, Co nového nás čeká nebo co pokračuje v říjnu 2009: Pomocníci v zemědělství - výstava plastových modelů zemědělských strojů Tajemný svět hub, mechorostů a lišejníků - unikátní sbírky modelů z vlastnictví NZM Valtice Valtické vinobraní - 3.10. - tradiční vinařská slavnost Linoryty Františka Schulze - 5. - 29.10. – výstava v TIC Komponované krajiny - přednáška Ing. Přemysla Krejčíříka na téma zahradnické úpravy obdobné Lednicko-valtickému areálu Drakiáda

Ján Vychodil * 17.09.1972 + 25.09:2007

Bližší informace v říjnovém čísle VZ nebo TIC Valtice tel.: 519 352 978, www.valtice.eu

CHYBÍŠ NÁM... Paulina H. s rodinou a kamarády

4

Padne nový český rekord ve vyřezávání dýní? 18. až 19.9.2009 ve Valticích překročí rekord hranici 1000 kusů dětmi vyřezaných dýní. Dávné tradice, rituál střídání ročních období a vlády světla a stínů uchvátí celé Valtické Podzemí a Vinařské náměstíčko v rámci Dýňobraní 2009

Stovky dýní zaplaví Valtické Podzemí a Vinařské náměstíčko ve Valticích – Hlavním městě vína v duchu znovuoživení tradice. Dávné legendy a hlavně rozsvícené dýně všech velikostí a tvarů přilákají tisíce návštěvníků, zejména dětí. Loňský první ročník této akce, pořádané Vinařstvím Valtické Podzemí, sklidil mimořádný úspěch a ohlas. Byl dokonce vytvořen národní rekord v počtu vyřezaných a ozdobených dýní v počtu 637 ks a zapsán do knihy rekordů. Letos bychom chtěli tento rekord pokořit a být ještě více originální v dýňořezbě a zdobení. Výtěžek z prodeje ozdobných dýní a tykví poputuje na konto nemocné Karolínky Horské z Valtic. V minulém období jsme Karolínce předali 101.600,- Kč. Dýňobraní také pomůže nedaleké ZOO, kam po skončení oslav poputuje část dýní a tykví a kde se z jejich chuti budou radovat zvířata. Dýňobraní ve Valtickém Podzemí oživuje dávné tradice. Oslavuje pozdní léto a podzim coby období stěhování světla a tepla zpátky do domovů a lidských příbytků. Přijďte znovu probudit nejen staré mýty a legendy konce léta a podzimu, ale obdivovat hlavně fantazii a tvořivost dětských návštěvníků. Pokuste se s námi pokořit loňský český rekord v tzv. dýňořezbě. Na přípravě výstavy se budou podílet nejen valtické mateřské a základní školy, ale i lednické, mikulovské, hlohovecké. Dokonce i z nedalekého Schrattenbergu nás přijedou podpořit. Také bude pomáhat mnoho nadšenců z řad dospělých. Loni jsme připravili pro školy balíčky s různými druhy semínek dýní a tykví, ze kterých si doma všichni přátelé dýní vypěstovali originální plody. Děti tak sledovaly růst rostlinek, staraly se o ně a nakonec projeví svoji fantazii a tvořivost ve spojení s tajuplným Dýňobraním. A samozřejmě se mohou pochlubit se svým dílem ostatním na podzim na největší výstavě v Čechách a na Moravě ve Valtickém Podzemí a v okolí Vinařského náměstíčka na Vinařské 34. Součástí oslav bude bohatý kulturní program s řadou soutěží a dárků pro děti. Největší výstava tykví a dýní v České republice bude pokračovat pod zemí, uvnitř Valtického Podzemí, kde nebudou chybět ani dýňové speciality. Pro rodiče bude připraven odrůdový burčák z prvních sort révy vinné jako je Veltlínské červené rané nebo Muller Thurgau.

PRODEJ PŠENICE

Program Dýňobraní Valtického Podzemí: 17.9. • Navážení vyřezaných a ozdobených dýní před Valtické Podzemí ve Vinařské ulici 34 ve Valticích. Instalace dýní, které přivezete sebou - dýně označte cedulkami s Vaším jménem, názvem města či školy a třídy • 18.9. • 10:00 hod. Slavnostní zahájení za účasti slavných osobností jako například Upíra Krejčího, Yvetty Blanarovičové a dalších známých osobností • 11:00 hod. Den s dýněmi pro školy, školky, rodiče a děti • 19:00 hod. Tajuplné zapalování svíček uvnitř vydlabaných dýní a večerní výstava • 19.9. • 9:00 hod. Dýňobraní pokračuje • 19:00 hod. Zapálení svíček a večerní výstava Doprovodný program a střípky z Dýňobraní : • Největší výstava tykví a dýní v ČR ve Valtickém Podzemí • Možnost vyřezávání a kreací dětí i dospělých přímo na místě • Pravé valtické odrůdové burčáky Vinařství Valtické Podzemí • Ochutnávka dýňových specialit v tajuplném podzemím bludišti • Vystoupení mažoretek a zpěváků s dětskými cimbálovými sbory • Prohlídka sklepního labyrintu • Odměna pěstitelům, kteří darují více dýní • Soutěže a dárky pro děti • Předpoklad celkem více než 5 tun dýní a tykví • Celkem více než 1500 ks dýní a tykví • V roce 2008 český rekord v „dýňořezbě“ 637 ks • V roce 2009 přesáhnout 1000 ks • Večerní tajemná svíčková slavnost a zapálení 1000 svíček • Dýňový jarmark, dýňová zábava •

Přijďte zažít dýňový jarmark ve dnech 18. až 19. 9. 2009 ve Valtickém Podzemí - Vinařská 34, Valtice !

BACK AT THE CASTLE Návrat na zámek Po velmi úspěšném vystoupení v zámecké kapli ve Valticích se sem opět vrací Martino Hammerle – Bortolotti se svým pěveckým recitálem. Koncert se uskuteční v sobotu 26. září 2009 od 16.30 hod.

Tento neobyčejně všestranný a charismatický koncertní pěvec se narodil v rakouském Innsbrucku a svůj jevištní debut zažil v Janáčkově opeře v Brně. Posluchači u nás i v zahraničí oceňují nejen jeho jedinečný hlas a strhující projev, nýbrž i objevitelského ducha a nadšení, s nímž prezentuje proslulé evergreeny, ale i skryté klenoty světové hudební literatury. Více na www.martino.at. Tentokrát bude umělec prezentovat nejen speciality ze světa opery a operety, ale i písně a songy ze “zlaté” doby němého filmu a songy z Ameriky a Itálie. Jako host vystoupí flétnistka Marta Talabová z olomoucké filharmonie, na klavír doprovází Šárka Králová z JAMU Brno. Po koncertu bude přípitek ve vinotéce. Vstupenky za 130,- Kč - předprodej či rezervace v TIC Valtice, nám. Svobody 4, +420 519 352 978; [email protected]. Doporučujeme zakoupit si vstupenky včas, kapacita míst je omezená. Světlana Hanáková, TIC

Půjčky 6 000,- až 250 000,- Kč

VIVA Valtice, s.r.o. Valtice 305, zemědělská firma směr Boří Dvůr, celňák

pro všechny zaměstnance, důchodce, podnikatele a ženy na MD bez ručitele, rychle, levně a hlavně BEZ POPLATKU

tel. 519 352 333

Tel.: 775 699 334

200,- Kč / 1 pytel (pytle výměnou)

www.prijemne-penize.cz 5

ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

Písmenkov zkouška pro malé statečné indiány „Rád tě přijímám mezi členy velkého kmene, osvědčil jsi se v táboře indiánů a všechny úkoly, které jsi splnil, tě zocelily pro další, náročnější život. Na důkaz toho ti vkládám orlí pírko do tvé čelenky.“ Tímto rituálem s každým budoucím prvňáčkem ukončil „velký náčelník“ Michal Hyčka dvoudenní pobyt na Hájovně u velkých Haluzic, který každoročně organizuje valtická základní škola pro nastávající prvňáčky a jejich rodiče, a který je mezi rodiči známý jako PÍSMENKOV. Letos, jak je zřejmé ze zasvěcovacího proslovu „velkého náčelníka“, byl pobyt ve znamení indiánů. Na začátku byly děti rozděleny do dvou kmenů podle budoucích tříd – vznikl tak kmen VRAN a kmen ŽÍZNIVÝCH VLKŮ A VLČAT. Náčelníkem kmene VRAN byla paní učitelka Macková a kmene ŽÍZNIVÝCH VLKŮ A VLČAT paní učitelka Mauksová (budoucí třídní učitelky). Společně s dětmi jsme ještě postavili indiánský stan „týpí“ a namalovali totem, ale pak se naše cesty „indiánsky“ rozešly a my rodiče už jen tušíme co naše děti

Významnými pomocnicemi byly žákyně vyšších ročníků „rychlé šipky“ Jana Petrová, Markéta Kadlčková a Nikola Klepáčková. Průvodkyní a organizátorkou aktivit pro dospělé bylo „veselé slunce“ Katka Urbánková. Na závěr bych chtěl poděkovat panu řediteli školy a jeho týmu za bezchybnou přípravu, osobní a kreativní přístup. Protože co může být lepším výsledkem těchto dvou dní, než to, že se děti první den školy cítí dobře a spokojeně se svými spolužáky a smějí se na třídní učitelku a rodiče mají ten těžko sdělitelný pocit sounáležitosti. „HESO HEJ, HESO HEJ, JÁ JSEM INDIÁN ŠIKOVNEJ“ Díky, bylo to fakt dobrý. Petr Zelinka, rodič

Poděkování Tak, jako každý rok, i letos uspořádala naše škola pro nastupující prvňáčky a jejich rodiče dvoudenní akci s názvem „Písmenkov“. Haluzická hájenka, krásné přírodní prostředí, chuť pedagogů naší školy, ochota rodičů a jejich dětí zapojit se do plánovaných činností, to vše je zárukou budoucí spokojenosti a úspěchu. Domnívám se, že náš Písmenkov má velký význam pro všechny zúčastněné strany - školu, rodiče i děti. Nechci tento projekt dále popisovat a hodnotit, to možná udělá někdo jiný. Chci však ze srdce poděkovat pedagogům naší školy, kteří obětavě přistoupili k realizaci tohoto projektu. Dále děkuji PaeDr. Kopecké z PPP Břeclav, která fundovaně poskytla rodičům odpovědi na řadu otázek z problematiky související s přechodem dítěte na ZŠ. Hladký průběh naší akce zajišťoval také pan Janeček a 3 děvčata ze současné 9. třídy. Tradičně výborná byla spolupráce s personálem Haluzické hájenky v čele s panem Chvílou. Za vstřícnost a snahu o spolupráci si však zaslouží velkou pochvalu i rodiče a jejich děti. Zkrátka a dobře – všem zúčastněným stranám moc děkuji za podíl na zdaru naší akce. Písmenkovu zdar!!! Mgr. Michal Hyčka, ředitel školy

Ze školních lavic Něco, co mohou napsat jen děti

se svými náčelníky v rámci přípravy na náročný život ve škole prováděly. Zato moc dobře víme, co čekalo nás. V rámci různých aktivit jsme se postupně seznámili, vyzkoušeli jsme si, jak jsme schopní si navzájem důvěřovat, společně tvořit, komunikovat, spolupracovat a bavit se. I ohnivé vody jsme se napili a někteří z nás i po indiánsku hodně. Indiánského písmenkova se zúčastnila i paní doktorka Zdeňka Kopecká z pedagogicko-psychologické poradny Břeclav, která nám pomohla v rámci několika přednášek a diskusí pochopit, co se děje v dušičkách na-

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

šich dětí při vstupu do první třídy a odpověděla na zajímavé dotazy rodičů. Celý pobyt a program organizovalo 6 pedagogů včetně výše jmenovaných třídních učitelek, pana ředitele školy Michala Hyčky, výchovné poradkyně Pavly Dvořáčkové a koordinátorky paní učitelky Janečkové.

6

Muslimská Bible se jmenuje Kodak. Papež bydlí ve Vakuu. Ve Francii kdysi vykonávali trest smrti nad kriminálníky želatinou. U nás se muži mohou ženit jen s jednou ženou. To se jmenuje monotonie. U nás má každý svůj pokoj. Jen táta ne, ten musí spát s mámou. Ryby se množí tak, že kladou jiskry. Životní pojištění jsou peníze, které dostane člověk, když přežije smrt. Adopce je v podstatě lepší možnost. Tak si rodiče sami vyberou dítě a nemusí se tak smířit s tím, co se jim narodilo. Během týdne žije Bůh v ráji. Jen v neděli je v kostele. Severní pól se otáčí v opačném směru než jižní. Krávy nesmějí rychle utíkat, aby se jim nevylilo mléko. Červi nekoušou, protože mají ocásek vzadu i vepředu. Broskev je jako jablko s kobercem. Jíme-li nemocné krávy, dostaneme ISDN. Nejsem pokřtěn, ale zato jsem očkován. Když lidé přestali být opicemi, stali se Egypťany. Vagón se zastavil a cestující se vyprázdnili na nástupiště. Moje teta měla takové bolesti kloubů, že mohla zvednout ruce jen kousek nad hlavu. I s nohama měla stejné potíže. Kruh je kulatý čtverec. Všechny ryby kladou vajíčka. Ruské dokonce kaviár. ZOO je super. Tam můžete vidět i taková zvířata, která vůbec neexistují.

Old Stars na Mistrovství Evropy Poslední prázdninový víkend patřil v mažoretkovém sportu ME v polském Opole. V letošním roce díky nové disciplíně FREE STYLE se na toto soutěžní klání probojovala skupina Old Stars, složená z rodičů mažoretek. Do Opole jsme neodjížděli v žádném případě v roli favoritů, ale brali jsme to spíše s jistým nadhledem a nadsázkou. Jako fandy jsme si přibrali naše děti a tak se naše role trochu vyměnily.

Skladba, kterou jsme předvedli, se nám díky báječné atmosféře povedla a diváci nás odměnili bouřlivým potleskem a skandováním. Obrovskou radostí pro nás bylo, když nás chvíli poté hlasatelka vyzvala, abychom se dostavili k vyhlašovacímu ceremoniálu. Jako jediní jsme obdrželi od prezidenta cenu nejvyšší a to za vysokou úroveň našeho vystoupení.

Z Polska jsme přijeli unaveni, ale plni elánu a nadšení do dalších soutěžních bojů. Od září začínáme cvičit novou skladbu a v listopadu nás čeká další soutěž. Lenka Poláková

Ing. Josef VLK Stavební projekce 777 867 966 [email protected]

Ohlédnutí za letošními hody V sobotu 15.8.2009 jsem navštívil odpolední hodovou zábavu na náměstí ve Valticích. Počasí se vydařilo a návštěva byla určitě větší, než organizátoři předpokládali. Téměř polovina návštěvníků musela kolem parketu postávat. V tom ale nevidím celkem problém, protože „pod kaštanama“ byl příjemný stín. Přesto mám několik připomínek. Chyběl určitě stánek, kde by se dal koupit např. párek v rohlíku, pečené cigáro, hranolky, pro děti nějaké sladkosti, něco mraženého, méně slazené nealkoholické nápoje a podobně. Jedna pípa na pivo a jedna na kofolu je na odpolední hodovou zábavu žalostně málo. Nelze přece spoléhat na to, že na druhé straně náměstí je několik restaurací, ani na to, že si domácí nosí občerstvení z domu. V dnešní době tyto akce navštěvuje mnoho turistů a ti tu možnost nemají. Stánek, který k hodové atmosféře patří, jsem nenašel, ale mohl jsem si koupit „maskáče“, sandály, čepice, opasky atd. Já osobně jsem víno nekupoval, tak neznám přesně cenu, ale vyslechl jsem rozhovor dvou turistů, kteří se bavili o tom, že tak drahé víno se neprodává ani u nich na „posvícení“ a přitom se dováží až z Moravy. Pokud někdo přijde na hodovou zábavu, nechodí degustovat špičková vína, ale posedět s přáteli u dobré muziky a popíjet svěží, lehčí, třeba jakostní víno, které lze ve Valticích koupit u několika vinařských podniků v cenách 30,- až 40,- Kč za litr. Chápu, že pořádající společnost potřebuje uhradit výdaje, ale i při 100% cenovém navýšení by 1l stál 80,- Kč. Ale abych se nevyjadřoval jen negativně. Velmi fandím od začátku krojované společnosti a oceňuji spoustu hodin práce a příprav při zajišťování tak náročných akcí, jako jsou například hody. Pohled na průvod krojovaných musí potěšit každého, kdo má alespoň trochu cit pro folklór. Myslím, že dechová hudba „Hovoranka“ se postarala o dobrou náladu. Také kvalita vůbec prvního mužáckého sboru ve Valticích stále roste a jejich přednes se dnes příjemně poslouchá a láká k tomu připojit se. Velmi mile jsem byl překvapen zpěvem žen pod vedením slečny Petry Filipové. Z vlastní praxe vím, že bez pravidelných a častých zkoušek se žádných kvalitních výsledků nedá dosáhnout. Přeji krojované společnosti i mužskému a ženskému folklórnímu sboru elán a mnoho úspěchů v jejich činnosti. Tolik můj subjektivní pohled na letošní hody. Josef Pouchlý

Miroslav Kostiha Penzion "U Kostihů" Prodej ovocných stromků a ovoce Sadová 900 691 42 Valtice tel.: 519 352 659 mobil: 602 864 161 [email protected] 7

Poděkování valtickým hasičům Pozdě, ale přece. S téměř dvou měsíčním zpoždění bych chtěl touto cesto poděkovat valtickým hasičům za včasný a profesionální zásah při požáru dvou automobilů v Úvalech. Když mě toho dne vzbudil štěkot našeho psa, zjistil jsem, že před sousedovým domem hoří dva automobily. Hasiči mé oznámení přijali 48 minut po půlnoci. A 1:10, možná i o chvíli dříve, už na místě zasahovala jednotka dobrovolných hasičů z Valtic. Když o něco později dorazily profesionální jednotky z Mikulova a Břeclavi, měli už valtičáci oheň pod kontrolou. Vzbudit mě někdo ve tři čtvrtě na jednu v noci, ať jdu hasit, nevím nevím. Oni však jednoznačně vyvrátili zvěsti o tom, že jsou amatéři, jezdící všude poslední. Navíc dle mého právě díky těm cca 10 minutám, o které předběhli profesionály, zabránili rozšíření požáru na přilehlý seník. Těsně vedle něj stojí garáž a následně rodinný dům. Chytnout tenkrát to seno, byl by to opravdu frkot. Takže ještě jednou pánové, děkuji. Adam Jan Polášek

Rusko - nejen země klášterů Muzejní spolek Valtice uspořádal ve čtvrtek 13. srpna v salonku Hotelu Apollon přednášku s promítáním MVDr. Ivo Sobotky „Rusko – nejen země klášterů“. Největší část přednášky byla věnována promítání digitálních fotografií, neboť Ivo Sobotka předpokládal, že valtičané jsou obeznámení s knihou, kterou o putování po Rusku napsal, a která byla zveřejněna na pokračování právě na stránkách Valtického zpravodaje.

Promítáním fotografií jako by doplnil tuto svoji knihu o další obrazy ze své 24 denní cesty Ruskem, která měla uspokojit jeho zvědavost, jak to v bývalém Sovětském svazu funguje dnes. Zjistil, že však ani nedávná komunistická minulost nedokázala změnit svéráznou ruskou povahu stejně jako krásu, majestátnost a duchovnost dochovaných klášterů či tajemných labyrintů komunikujících s vesmírným prostorem. A právě o toto své poznání se s přítomnými rád rozdělil. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ II. Valtice jako dočasná rezidence Liechtensteinů - pokračování Z Jana Adama (tak se mu všeobecně říkalo) se stal vynikající hospodář a finančník rodu. Vzal si doporučení otce k srdci, nevstupoval tedy do císařských služeb a věnoval se výhradně jen hospodaření a zvětšování majetku. Výrazně omezil počty služebnictva a úředníků. Hony se sice konaly i nadále, ale už ne tak honosné jako za jeho otce. Značně omezil zbytečný lesk života na Zámku. Zavedl velmi tvrdý režim na jednotlivých panstvích, včetně zvýšení robotní povinnosti. Zejména na severní Moravě zavedl tak tvrdý robotní systém, že ve 178 obcích dochází k rebeliím a tito poddaní hledají pomoc dokonce u císaře Josefa I. Takže dějiny si budou pamatovat Jana Adama Ondřeje sice jako vynikajícího, ale až nelidsky krutého hospodáře. Kromě dluhů mu otec zanechal i obrovský majetek a bohatou sbírku obrazů a hodně dobrých rad do života. Tvrdý robotní režim poměrně brzy přinesl hospodářské výsledky. Byl splacen otcův dluh a ještě zbylo dostatek peněz pro potřeby Zámku a nákup dalších panství. Za jeho vlády bylo nakoupeno 14 panství, různých významných budov a stavebních pozemků. Nejznámější z nakoupených panství jsou například Hodonín, sklárny Malá Moravka nebo Liptovský Hrádok na Slovensku. Mezi historicky nejvýznamnější nakoupené majetky patří velká zahrada s letohrádkem Rossau, později přebudována na palác, kde měl Jan Adam Ondřej své milované umělecké sbírky a knihovnnu, a další stavební pozemky ve Vídni. Dále zakoupil Vaduz a Schallenberg, což je dnešní Liechtensteinsko. Z tohoto panství vznikla v roce 1719 Spojená Liechtensteinská panství, německy nazvána Fürstertum Liechtenstein = Liechtensteinské knížectví, které leží mezi Švýcarskem a Rakouskem. Dnes má asi 157 km a něco přes 20 000 obyvatel s hlavním městem Vaduz. Od roku 1938 má jednokomorový parlament a vlastní ústavu. To jsem ale trochu předběhl dobu a musíme se vrátit zpět do 17. stol. Jak jsem již uvedl, podařilo se mu poměrně rychle splatit otcův dluh, a to zásluhou především nelidské robotní povinnosti mimo Valtice. Proto Jana Adama někdy nazývali finančním géniem. V roce 1702 byla ve Vídni založena Girobank a Jan Adam se skutečně stává jejím prezidentem až do roku 1705. Odstoupil z této funkce jen proto, aby se výhradně mohl věnovat řízení svého majetku a v neposlední době také svým milovaným sbírkám. Jeho obrovský majetek ho zařazuje mezi nejbohatší muže monarchie a tím i mezi nejvýznamnější mecenáše umění. Chtěl bych vás seznámit alespoň jmenovitě s jednotlivými panstvími, která se podařila, ne zrovna s malou námahou, vyhledat. Tento majetek byl nejdříve centrálně řízen z Valtic a po přestěhování jejich rezidence pak z Vídně. Z hlediska řízení byl tento majetek (panství) členěn na tzv. Inspekční okrsky: • Rakouský okrsek: sem patří panství Valtice (FeÍdsberg), Ranšpurk (Rabens-

burg), Judenburg, Liechtenthal (dnes je součástí Vídně) a Wilfersdorf. • Okrsek Žďánický na Moravě: Ždánice (Steinitz), Lednice (Eisgrub), Bučovice (Butschowitz), Pozořice (Posoritz), Břeclav (Lundenburg), Hodonín (Gőding) a Uherský Ostroh (Ostra). • Okrsek Šternberk na Moravě a ve Slezku: Šternberk (Sternberg), Karlovec (Karlsberg), Šumperk (Aussee), Plumlov (Plumenou) a Opava (Opau). • Okrsek Třebovský: Česká Třebová (Trűbau) ,Landškroun (Landskron), Zábřeh (Hohenstadt), Ruda (Eisenberg), Koldštýn (Goldstein). • Okrsek Černokostelecký: Kostelec na Černými lesy, Uhříněves (Aurzinowes), Škvorec (Skworec), Kounice (Kaunitz), Radim, Rataje (Rattay), Roztoky (Rostock) a Rumburk (Rumburg). Jelikož názvy některých panství jsou uvedena v němčině, bylo nutno vyhledat české názvy, pokud v té době existovaly. K uvedeným panství patřilo celkem 756 obcí, z toho 25 měst a 35 městýsů s 310 000 obyvateli, 164 hospodářských dvorů s více jak 10 000 kusy hovězího dobytka a s více jak 100 000 kusy ovcí. Uvedená panství měla ve své správě i 15 cihelen, které sloužily pro jedno či více panství, zpočátku pro vlastní potřebu, později i pro komerční účely. V tomto počtu není uvedena valtická cihelna, protože měla charakter pro potřeby valtického dvora, takže označení cihel HF není označení Hersehaft, ale Hof Feldsberg (dvůr Valtice). Dále v tomto počtu nemůže být uvedena Liechtensteinská továrna na hliněné zboží a cihelna v Poštorné, která byla založena v letech 1866–1867. Za uvedené údaje bych chtěl poděkovat panu Ing Stanislavu Schneiderovi, který má vynikající vědomosti o naších cihelnách (na našem území jich mělo být až 220). Bydlí ve Valticích, možná jej denně potkáváte a ani netušíte jaké znalosti tohoto oboru má zemědělsky inženýr. Pokud se týká Poštorenské cihelny, chtěl bych ji v některé části tohoto vyprávění uvést několika větami už proto, že byla řízena přímo z Valtic, a to správcem valtického velkostatku Janem Protowinským. Jestliže jsem na počátku o Janovi Adamovi napsal, že dějiny si ho budou pamatovat jako vynikajícího, ale krutého hospodáře, tak na druhé straně dějiny našeho města si ho budou pamatovat jako všestranného mecenáše svého rezidenčního města. Hned při nástupu do vedení rodu obnovil městu Privilegia dané Karlem I. v roce 1625 a Karlem Eusebiem v roce 1632. Již dříve jsem uvedl, že ve skutečnosti se jednalo o drobná privilegia, představitelé obce po nástupu nového regenta ihned žádají jejich písemného obnovení. To dokládá jak těžký život měli poddaní. V roce 1692 zajistil návrat Františkánů do Valtic. Paradoxem však je, že to byli právě Liechtensteinové, kteří je z Valtic přímo vyhnali. Byl to především Hartmann z Liechtensteina, 8

který udělal z Mikulova středisko Novokřtenství, a to donutilo Františkány v roce 1541 Valtice opustit. Takže návrat se uskutečnil až po 150 letech. Jiří VI. Hartmann z Liechtensteina (1540–1562) dokonce požádal císaře Maximiliána, aby mohl klášter zbourat. Císař dal svolení kromě kostela, který byl zasvěcen sv. Michalu Archandělu. Zásluhou Jana Adama byl klášter nejen obnoven, ale i značně rozšířen a kostel zdobily oltáře Panny Marie a Antonína Paduanského na straně evangelia a na straně epištolní oltář sv. Kříže a sv. Františka. Až po smrti Jana Adama (1712) byl v roce 1714 oltář sv.Kříže ozdoben ostatky sv. Justa, které věnoval papež z Callixinské hrobky v Římě. V roce 1713 opět řádil mor snad všude kolem Valtic. Město bylo tentokrát moru záhadným a snad nevysvětlitelným způsobem ušetřeno. Lidé měli za to, že město bylo ochráněno zásluhou sv. Justa, který byl prohlášen za ochránce města. Někteří autoři vyčítají Janu Adamovi, že neměl ani velký zájem na přestavbě zámku ve Valticích. Konkrétně Jiří Kroupa ve stati Zámek Valtice v 17. a 18. st. v knize Město Valtice na str. 172 doslova píše: „Shrneme-li nyní vše, co víme o výstavbě valtického zámku kolem roku 1700, pak zjistíme, že nejvýznamnější liechtensteinský mecenáš a sběratel uměleckých děl, kníže Jan Adam se o stavbu své rezidence příliš nepostaral.“. Chtěl bych toto tvrzení přece jen trochu poopravit tím, že Erich Kippes ve své knize na stranách 140–145 vyjmenovává všechny stavební práce, které se za Jana Adama na zámku uskutečnily, doložené i účetními doklady. Není ani úkolem tohoto vyprávění všechny tyto práce zmapovat. Jsou uvedeny literární prameny, takže kdo bude mít hlubší zájem, může si uvedenou stať prostudovat. Obecně se snad dá říci, že toho na zámku mohl udělat více. Pravdou je však i to, že od návratu Františkánského řádu se stavební práce úplně zastavily a ne jen tam. Jan Adam všechny své síly i finanční prostředky soustředil na novou výstavbu kláštera (na místě dnešní Střední vinařské školy) ještě ve větším rozsahu než byl ten původní. Zřejmě pravdou bude i to, že Valtice přestaly být dosti reprezentativní pro muže, který patřil mezi nejbohatší v monarchii. Takže již při přestavbě zámku a výstavbě nového kláštera se kníže zabýval myšlenkou postavit ve Vídni dva velké paláce. Takže v dokladech můžeme najít, že v roce 1692, již zadal architektu Domenicu Martinellimu úkol vypracovat projekt na palác se zahradou v Rossau a městský palác ve Vídni jako budoucí centrum řízení Liechtensteinského majetku. Zahradní palác byl podle přání Jana Adama projektován jako rezidenční zámek, i když se všeobecně mluví o paláci. Je bezpochyby, že pro aristokratickou společnost byl mnohem luxusnější než zámek ve Valticích. Další důvod byl v tom, že v tomto moderně stylizovaném zámku měl mnohem více prostoru pro jeho oblíbené umělecké sbírky a knihy, dále pak dostatečné prostory pro aristokratickou reprezentaci. Jestliže se v literatuře často uvádí, že kníže byl

samotářem a většinu času trávil mezi svými sbírkami, po tragické události v jeho rodině, úmrtí jeho dvou synů, se na veřejnosti téměř neobjevoval. Bylo mu naprosto jasné, že nemá dědice, nemá možnost předat tento obrovský majetek přímému následníkovi a že přejde do rukou jiné rodové větve. Jiří Kroupa v knize Město Valtice na str. 172 píše, že Janu Adamovi zemřel jeho jediný syn, kdežto Erich Kippes ve své knize Feldsberg und das Haus Liechtenstein im 17 Jahrhundert na str. 140 píše tato slova: „Jana Adama potkalo na konci svého života veliké neštěstí. Zemřeli mu dva synové ještě jako mladí muži. Karel Josef, narozen 15. října 1684 zemřel ve věku 20-ti let dne 14. října 1704 na dětské neštovice. Mladší syn František Dominik, narozen 1. září 1689, umírá 19. března 1711, tedy rok před úmrtím svého otce Jana Adama. Oba jsou pochováni v rodinné hrobce ve Vranově u Brna. Jak jsem uvedl v úvodní části svého vyprávění, toto je další rozdílný výklad dvou autorů jedné události, i když tentokráte až příliš smutné. S podobnými nesrovnalostmi se v tomto vyprávění setkáme ještě několikráte. Po dokončení obou vídeňských paláců bylo definitivně rozhodnuto o přesídlení rezidence do Vídně. Co asi vedlo Jana Adama k tomuto rozhodnutí, uvážíme-li, že valtická rezidence Lichtensteinů tu trvala déle jak 100 let? Těchto důvodů bude jistě několik. Pokusme se odpovědět alespoň na ten nejdůležitější. Především to bylo úmrtí jeho dvou synů. Tím si s plnou vážností uvědomil, že jeho celoživotní práce přejde do jiných rukou, do rukou jeho nenáviděného bratrance Antonína Floriana z větve Gundakarta z Wilfersdorfu. Důvod jejich vzájemné nesnášenlivosti není znám, ale všechna literatura, která o tomto vztahu hovoří je až nápadně shodná. Ještě před smrtí Jan Adam učinil některá dědická rozhodnutí, aby mu přece jen celý tento obrovský majetek nespadl do klína bez zásluh. Panství Vaduz a Schellenberg, které Jan Adam koupil na konci svého života, připojil k moravskokrumlovskému panství a nově vybudované vídeňské paláce včetně uměleckých sbírek odkázal svému oblíbenci, i když z jiné větve Liechtensteinů, Josefu Václavovi. Jan Adam Ondřej umírá 16. července 1712 a jeho smrtí bylo potvrzeno to, co již bylo řečeno. Postupně se z Valtic do Vídně stěhuje politická a hospodářská agenda včetně vyšších lichtensteinských úředníků. Již před svou smrtí si Jan Adam z Valtic odvezl hodně uměleckých předmětů a obrazů do paláce v Rossau. Přesídlením rezidence se pro Zámek ani město nic nezměnilo a obyčejný občan o tom vlastně ani nevěděl. Členové knížecí rodiny se do Valtic neustále vraceli a zvali si jako dříve významné osobnosti, například Marii Terezii, která navštěvovala Valtice pravidelně, nebo císaře Josefa II. To ovšem o nějaký ten rok předbíhám dějiny. Karlova větev, byla větev tří mimořádných osobností. Karel I., první kníže z Liechtensteinu dal základ obrovskému majetku rodu. Jakými způsoby je nabyl, bylo stručně již popsáno. Jeho syn Karel Eusebius dal v té době Valticím patřičný lesk, který má rezidenční město mít. Nechal postavit skvostný kostel, mimořádně se věnoval rozšiřování lesů a rybníkářství a nutno mu přiznat, že snad jako jediný chtěl z valtického zámku vybudovat skutečné rezidenční sídlo, které by bylo důstojné postavení Liechtensteinů mezi tehdejší nejbohatší šlechtou v zemi. Jana Adama Ondřeje budou dějiny města a Františkánského řádu chválit za to, že tento řád v roce 1692 přivedl zpět do města a nechal vybudovat úplně nový klášter včetně bohatě vyzdobeného kostela. Na druhé straně to zase byl on, který se postaral, aby tak významná rezidence Liechtensteinů byla přesídlena do Vídně. Dnes můžeme již jen spekulovat, co by to dalo městu, kdyby rezidence tu zůstala. Úmrtím Jana Adama Ondřeje roku 1712 na zástavu srdce vymírá

Karlova větev a vládu přebírá Antonín Florián z Liechtensteina z větve Gundackarta z Wilferdorfu. Ing. Vilém Komoň Pokračování příště: III. Valtice a Liechtensteinové od 19. do. poloviny 20. století

Čím je a jak pracuje ČČK Poslání Českého červeného kříže je zejména předcházet a zmirňovat lidské utrpení, chránit zdraví, život a úctu k lidské bytosti, podporovat vzájemné porozumění, přátelství a mír mezi národy bez rozdílů národnostních.rasových, třídních a politických a naplňovat principy hnutí Červeného kříže, což jsou humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost. Prostor pro práci ČK je tedy rozsáhlý, pomáhá sociálně slabým, zdravotně postiženým dětem a seniorům a obětem katastrof, vytváří programy výuky první pomoci či propagaci bezplatného dárcovství krve, pátrání po nezvěstných a jiné aktivity. V roce 2008 poskytl Český červený kříž 4 finanční humanitární pomoci: Barma - zmírnění následků cyklonu Narcis – 100.000,- Kč, Čína - zemětřesení v provincii Se čuan – 150.000,- Kč, Ukrajina - pomoc oblastem zasažených povodněmi – 97.824,- Kč a Rumunsko - pomoc krajanům při zajišťování zdravotnického materiálu – 20.000,- Kč. Jedním z nejvýznamnějších úkolů ČK je získávání bezplatných dárců krve. Český červený kříž spolupracuje s transfúzními stanicemi a komplexně zajišťuje oceňování bezplatných dárců krve. V roce 2008 bylo oceněno celkem 26.442 dárců, z nichž 5.261získalo zlatou medaili za 40 odběrů. Dalším důležitým úkolem ČK je výuka a poskytování předlékařské první pomoci. Hlavní myšlenkou projektu je seznamovat děti a mládež se zásadami zdraví a naučit je prakticky ovládat život zachraňující úkony. Právě proto má ČK zájem organizovat na školách kroužky mladých zdravotníků 1. a 2. stupně. Takto vyškolené děti v poskytování první pomoci pak mohou pomáhat spolužákům a kamarádům ve škole při hrách, při sportu i při nehodách rodinných příslušníků. Zdokonalovací školení dětí a mládeže ve znalostech první pomoci probíhá v rámci studijních středisek ČČK (okresní, krajské, ústřední). V rámci této programové činnosti se ČČK zapojil do evropské kampaně „Bezpečnost dětí na silnicích“. ČČK se zabývá také sociální činností a je již třetím rokem zapojen do projektu „Zdravé stárnutí“. V rámci tohoto projektu jsou pořádány rekondiční pobyty pro seniory. ČČK organizuje rekondiční pobyty pro děti se středně významnými ortopedickými vadami, s astma bronchiale, alergiemi, epilepsií, obezitou či mentálním postižením. Zahraniční pobyty jsou zaměřeny na děti postižené astma bronchiale a atopickým ekzémem a psoriázou. V roce 2008 se zúčastnilo těchto pobytů 1.113 dětí. V ČČK pracuje také specializovaná pátrací služba, která vyřizuje žádosti týkající se především pátrání po osobách nebo osudech osob, zejména z období 2. světové války, zajišťování dokumentů souvisejících s perzekucí za 2. světové války, předávání tzv. rodinných zpráv do oblastí postižených válečnými konflikty nebo přírodními katastrofami a jiné. ČČK také šíří znalosti mezinárodního humanitárního práva, což jsou normy mezinárodně platné v ozbrojených konfliktech. Jejich účelem je maximálně omezit násilí provázející války. U jejich zrodu stál v roce 1864 Mezinárodní výbor ČK. Tolik pro tentokrát o práci Českého červeného kříže všeobecně a příště o mládeži ČČK a místní organizaci ČČK ve Valticích. Mgr. Ludmila Sobotková, předsedkyně MS ČČK Valtice

Antika restaurování a konzervování starožitností

608 782 777

Počítače, internet 724 950 605

9

Hluboce pokořená

Perly

Doma Veronu velmi netrpělivě očekávali. Pořád tu byla nepatrná naděje, že se matka zmýlila. Verona vešla se sevřeným srdcem, ale navenek odhodlaná nést odvážně a hrdě svou zodpovědnost. Všichni na ni viseli očima. Nakonec však nevydala ani hlásek. Jen lehce přikývla. Nastal poprask. Otec zesmutněl a utíral si orosené oči. Matka zoufale lomila rukama. „Já jsem to věděla! Já jsem to říkala! Taková hanba. A to si říkáš učitelka? Byla jsi naší největší chloubou! Byla jsi naší největší nadějí! Dali jsme tě vystudovat a ty jsi nás tak zklamala. Že ti není hanba! Jsi docela obyčejná děvka!“ Verona se pod nemilosrdnými slovy schoulila jako by byla kamenovaná. Nedokázala se bránit. Zrovna v těchto chvílích potřebovala docela obyčejné lidské pochopení, docela obyčejnou mateřskou podporu. Místo toho na ni dopadala slova tvrdá jako kámen. Hledala pomoc u otce. Snad alespoň on ji nezatratí. „S kým?“ zeptal se tiše a objal ji. „S Pavlem Harčárem. Je mu teprve osmnáct. Tati, prosím tě, nevyháněj mě z domova. Dovol mi, abych tu zůstala. Prosím. Prosím.“ Přitiskla se k němu. „Co tě to napadá, děvčátko moje? Proč bych tě vyháněl, holčičko? Potřebuješ naši pomoc. Marii jsme také nevyhnali, když měla Bětku. Zůstaneš doma a my ti pomůžeme. Společně to malé vychováme,“ rozhodl otec. *** Další den se Verona sešla s Pavlem. Zářil štěstím, ale po chvíli se překvapeně zahleděl na smutnou Veroninu tvář. „Stalo se něco?“ „Ano stalo. Jsem těhotná. S tebou.“ „Beruško moje! Lásko moje sladká! Budeme mít dítě! Já se zblázním štěstím,“ zajásal a prudce Veronu objal a líbal. „Uvědomuješ si, co ti říkám?“ „Ano. Budeme mít dítě. To je pro tebe nějaký problém?“ „Bože můj. Vždyť ty jsi sám dítě. Uvědomuješ si vůbec, co bude?“ „No co, neopustím tě. Přece tě miluji. Doma to vyřídím. Já vím. Nebude to lehké, ale od mého rozhodnutí mě nikdo neodradí. A když budou proti, tak spolu utečeme,“ usmál se, něžně ji pohladil a políbil. Mluvilo z něj nezkušené mládí. Nevyzrálost. „Jsi dítě,“ opakovala. „Kam bys chtěl utéct? To přece není jenom tak. Manželství. To není jenom milování. Je to především zodpovědnost k partnerovi a k dětem. Manželství je také starat se, i když se ti zrovna nechce. Chápeš to vůbec?“ „Samozřejmě, že to chápu. Jsem přece zodpovědný muž.“ „Ne. To nejsi. Sám jsi ještě dítě. Nechci ti kazit život. Jsi ještě tak mladý!“ po tváři jí sté-

kniha na pokračování... kaly slzy. Ne proto, že je těhotná, ale z celkové situace, kterou zatím není schopna řešit. Zpackala si život. „Mýlíš se. A co ty a vaši? Jak to vypadá u vás?“ „Slíbili, že mi pomohou.“ „Víš co, řekni jim, že k vám zítra přijdu. Chci si s nimi promluvit.“ *** Po poradě s rodiči zajela Verona do Plešovic na školský odbor. Požádala o přeložení do domovské obce. Bude to tak lepší už kvůli dítěti. Budou se společně o ně starat. „Jé, ahoj, Veroniko! Co ty tu?“ objevila se před ní její bývala spolužačka a kolegyně z prvního místa Jana. „Žádala jsem o přeložení do naší školy. Budu mít dítě a naši mi s tím chtějí pomáhat.“ „A kdo je ten šťastný otec?“ Verona jí vyprávěla celý příběh této lásky nelásky, ale vášně s téměř obvyklým koncem. „Buď ráda, že budeš doma. Matka ti dítě ohlídá. A toho kluka si vezmi, když tě chce a má tě rád. Snaž se o co nejméně problémů. Musím letět. Jede mi autobus. Tak zas někdy ahoj!“ Jo, Jana. Ta uměla vždycky poradit. Večer přišel Pavel i s kytarou. Otec mu nabídl židli a matka postavila na stůl láhev rumu. To aby se muži při rokování posílili. „Podívej se, Pavlíku, ty jsi ještě velmi mladý. Ani školu zatím nemáš hotovou. Chybí ti zkušenosti. Verona na přerušení jít nemůže. Už to nejde. Je na to pozdě. Mám pro tebe návrh. Ne, počkej, až to dopovím. Pak můžeš mluvit. Vezmete se. Vezmete se proto, aby se dítě narodilo ze svazku manželského. No, a pak požádáš o rozvod. Jako důvod uvedeš, že je pro tebe stará, že si nerozumíte. To bude pro vás oba nejlepší řešení. Lidem zavřeme ústa a ona jako učitelka také nebude mít pošramocenou pověst. Musíme ji přece chránit. Co na to říkáš?“ Veroniku rozběsnilo, že se o ní vedou řeči jako o nějakém kusu něčeho. Nesnesla to. Vyskočila, praštila do stolu a jedním dechem vykřičela vzpouru svého srdce. „Ne! Já s tím nesouhlasím! Ať si mě nebere. Dítě si vychovám sama. Nemyslete, že na tu šaškárnu se svatbou na oko přistoupím. To neudělám! Jasné?!“ Ještě jednou praštila do stolu a vyběhla z domu na své oblíbené místečko. Naplněna hořkostí a vztekem nebyla chvíli schopna žádné kloudné myšlenky. Tolik ponižování jako v této době snad nikdy před tím nezažila. Vždyť si ani není jistá, zda má toho kluka vůbec ráda. Pomalu se uklidnila a v myšlenkách se vracela k Ale-

10

xandrovi a pak k Pavlovi. Žádná velká sláva to nebyla, ti její muži. Musí však myslet na své dítě a také na sebe. Už je ze všech těch bitev docela unavená. Ona a její dítě! To teď musí být její jediná životní cesta. Otec s Pavlem seděli v kuchyni v docela družné náladě. Všimla si, že si tykají. To znamená, že si porozuměli. Pavel už od Daňů neodešel. Zůstal i s kytarou. „Ty nepůjdeš domů?“ „Ne. Zatím ne. Mám ještě prázdniny.“ „A co vaši? Nebudou tě hledat? Nebudou se na tebe zlobit?“ „Na to je čas. Domů půjdu, ale až budu muset zase do školy. Poslední ročník by bylo špatné zanedbat. Maturitu mít musím. Ty ji máš přece také.“ „Mně se to, Pavle, nelíbí, že rodičům nevysvětlíš situaci a neřekneš jim, kde jsi a co chceš dělat. To je právě to nezodpovědné. To je to, co jsem říkala. Jsi ještě dítě.“ „Neříkej mi to pořád. Mám všechno promyšlené a udělám to podle sebe. Už jsem ti řekl mockrát, že tě mám rád a že tě neopustím.“ *** V nástupním týdnu přišla Verona do školy. Představila se, ačkoli ji všichni znali a ona znala je. Byla si vědoma, že musí nasadit veškeré síly, aby domácím ukázala, že své „řemeslo“ dokonale zvládá a že to s dětmi umí. Už se moc těšila, až zase bude ve třídě. „Verono, viděl jsem v papírech, že jsi učila první třídu a že sis vedla velmi dobře. Rozhodl jsem se dát ti 1.b. Jistě budeš spokojená,“ řekl jí na poradě ředitel. „Ano. Jsem spokojená. Děkuji.“ Třídu si vyzdobila, nanosila pomůcky a připravila se na zahájení školního roku. Měla trochu trému. Vždyť některé ty děti, které bude učit, jsou dětmi jejich bývalých spolužáků. To se s nimi bude vídat. A určitě se jí s nimi bude dobře spolupracovat. To je zejména u prvňáčků velmi důležité. Snad ji dobře přijmou i ostatní rodiče. O děti strach neměla, protože s dětmi to přece dovedla. Pro děti, zejména ty malé, jak si vzpomíná, byla vždycky autorita, byla královna a její slovo bylo zákon. Andílci! *** Doma se všechno pomalu dávalo do pořádku. Byl vcelku klid. Čekalo se jen na to, až Pavel oznámí rodičům, že se bude ženit. Pak udělají malou svatbu. Veronka bude krásná nevěsta. I když to nebude v kostele, bude to platné. Dnes se lidé berou i na radnici. Ona by stejně jako učitelka svatbu v kostele mít nemohla. Takové bylo nařízení. Škoda. Otec Daňo by tu svou princeznu tak rád viděl u oltáře! Táňa Tichá příště: Na dně

Proměny města

Foto č. 1 - 7

Lázeňská ulice (3) Ještě v roce 1978 stával v Lázeňské ulici dům č. 297, který můžete vidět na přiložené fotografii (foto č.1). Dům byl po válce přidělen reemigrantovi panu Málkovi, který byl prý bednářem, ale byl to také starý legionář. Vedle domu pana Málka vedla cesta ke špitálu a ulice pokračovala tzv. liechtensteinskými domy až ke kovárně, která byla součástí liechtensteinského statku. Tyto domy nechal kníže zbudovat pro své zaměstnance. Prvním v pořadí byl dům č. 294 (foto č.2). Zašla jsem za paní Mariou Suchomelovou, rozenou Balajovou, která v tomto domě vyrůstala. „My jsme přišli do Valtic z Trenčína v roce 1959. Na tomto domě jsme bydleli ještě s dalšími rodinami. Bylo tam tenkrát ubytováno asi pět rodin. Vzpomínám si na Lišovské, Poljakovy a Kellerovy. Prožila jsem zde celé své dětství. Celý dům obklopoval dvůr se zahrádkou, kde si každý z obyvatel choval slepice, králíky, taky tam byly chlívky pro prasata. Když se na farmě v Úvalech začaly chovat krůty, tak jsme chovali i krůty. Ale tak to vypadalo u všech domů v naší ulici. Samozřejmě Břeclavská za naším domem nevedla tak, jak je tomu dnes. Za námi byla zahrada patřící k domu pana Šmoldase, který měl trafiku naproti nemocnice a doma také prodával tzv. přes okno. Pak tam bydleli Rafajovi a byla tam stolařská dílna a vyráběla se tam myslím především dřevěná kola k selským vozům. Dalo se tudy také chodit zadem do pekárny, která stávala naproti nemocnice. K nemocnici se však normálně chodilo po hlavní cestě vedle našeho domu. Vedle cesty byl takový travnatý prostor, ve kterém bylo nasazeno nejméně pět moruší různého druhu. Pak byl takový parčík až k bývalé Břeclavské ulici, která vedla kolem nemocnice (foto č.3). Nepamatuji si již, v kterém to bylo roce, když se prodávaly domy v Lázeňské ulici do osobního vlastnictví a naši si jej koupili spolu s rodinou Opálkovou. Tehdy byl dům rozdělen na dům č. 294 a 295. Dnes na domě bydlí můj bratr Miroslav Balaj a já již vlastně třicet let bydlím na Malé Straně.“ Děkuji paní Suchomelové za rozhovor. Z údajů o domě se dovídám, že před válkou bydleli na tomto domě Johan a Aloisie Drábkovi a také Anton a Barbara Schubertovi. Sousední dvojdomek má dnes domovní č. 464 a 481. Bylo mi divné, proč domovní čísla nejdou po sobě a tak jsem se na to zeptala pana Luboše Veleckého st. Jako bývalý soudní znalec má přehled o stavebních věcech i v dobách dřívějších. „To následné číslování tu není zachováno proto, že Liechtensteinové měli tzv. rezervovaný určitý počet čísel pro výstavbu domů. Normálně dostává dům číslo až po postavení, ale liechtensteinští uředníci přidělovali čísla domům z číselné rezervy knížete hned při projektování stavby. Takže dům měl od samého počátku, tedy již v plánech své

číslo. Tato ulice je zajímavá i tím, že ještě před pojmenováním ulice na Hausssnerovu, první domy zde stojící jakoby v poli byly označovány jako Feldgasse, tedy podobně jako souvislé osídlení nad zahradami těchto domů Feldstrase – Polní ulice. K tomuto pojmenování mě přivedl Anderka a jeho kniha o Valticích. Odtud pochází také informace, že na tomto domě před válkou bydleli manželé Anton a Maria Newesovi. Po válce se zde vystřídalo několik rodin. Byli to manželé Rozárie a Štěpán Michalcovi, Augustin Smoček se svou ženou Štěpánkou, rodina Poljakova a jiní. Někdy se ta rodina i několikrát stěhovala tzv. na lepší, když se uvolnil nějaký větší byt v jiném domě. Tyto bývalé liechtensteinské domy se prodávaly do vlastnictví v šedesátých létech a prodej zajišťoval zaměstnanec města pan Vegil.“ Poslední dvojdomek dnes s č. 289 a 1006 byl také původně obýván několika rodinami, které pracovaly na statku. Za první republiky na domě bydlel Franz Czerny (údajně šafář) s rodinou, Berková Josefína, Meduzová Kateřina a Marietta Mezelová a rodina Kalužíkova. Ta pak vlastnila polovinu tohoto domu, když byl v šedesátých letech rozdělen na dva samostatné domy. Když však pan Kalužík zemřel, jeho žena Kateřina Kalužíková se přestěhovala do jednoho z bytů, které vznikly na domě zrušených městských lázní č. 290, na pravé straně Lázeňské ulice. Pak se na dům přestěhovala rodina pana Pesaua, která dům asi před dvěma léty prodala a nový majitel dům zrekonstruoval a dále prodal. Za tímto domem byla proluka, kde byl možný vjezd do statku a pak zde stával starý liechtensteinský dům se zděnými opěrami (foto č.4). Myslíme si, že byl jen o málo mladší než statek sám. Měl č. 288 a bydlelo v něm několik rodin. Údajně v tomto domě také byla ordinace zvěrolékaře a pozdějšího valtického starosty města Karla Haussnera. Před válkou zde bydlel Johan Bohrn a manželkou Barbarou, Jindřich Dvořák s Marií, Sítek Jakob, Josef a Hermina Wanke. Po válce byl dům spravován městem jako bytový dům a bydleli na něm například Kyselovi, Indrovi atd. V sedmdesátých létech byl dům zbořen. Mezi tímto pozemkem a domem č. 1006 bylo po sametové revoluci vybudováno nové ředitelství Státního statku Valtice. Stavba byla provizorní z UNIMO buněk (foto č.5), ale záhy bylo celé ředitelství přesunuto do Mikulova. Kanceláře pro své účely zakoupila firma Matys a později La11

guna s.r.o. Dnes jsou buňky šikovně upraveny v jednotnou budovu hostince a pensionu „U Vlků“. Celá stavba je obklopena krásnou zelení a obehnána stylovým plotem, jaký tu kdysi býval. Domovní č. 288 bylo přiděleno nově vybudovanému pekařství pana Josefa Bočince na pravé straně Lázeňské ulice. Zbývající část parcely byla použita na stavbu bytového domu č. 918. Ten však pravděpodobně stojí i na části pozemku dalšího a to posledního zbořeného domu č. 285 (foto č.6). V tomto domě bydlela paní Verunka Hubáčková, provdaná Krausová, a tak jsem za ní zašla na kus řeči. „Ano, my jsme bydleli na posledním liechtensteinském domě v Haussnerové ulici. Oba moji rodiče byli zaměstnáni na statku a měli osm dětí. Spolu s námi bydleli na č. 285 ještě Balgovi a Vaculíkovi. Dům měl dvorek, kde si každá rodina pěstovala slípky a byly tam také chlívky pro prasata. Já jsem se pak provdala a odešla jsem za svým mužem do Chorvatska, ale tam se mi nelíbilo. Tak jsem ho přemluvila a za dva roky jsme se vrátili zpět do Valtic. Už jsem se však nevracela na tento dům v Lázeňské ulici, ale jako reemigrantům nám byl přidělen dům na Lednické ulici, dnes Bezručové. Moji sourozenci také, jak dospěli, postupně odešli z rodného domu. Pak se tam vystřídalo několik rodin, ale jejich jména si již nepamatuji. A nakonec byl dům zbořen. Za naším domem byla už jen kovárna patřící ke statku. Tam býval nějaký kovář Haussner, to byl snad bratranec pana starosty Haussnera. Ale zcela jasně si vzpomínám, že naproti kovárny, skoro až naproti ovčárny byl takový velký kámen či balvan. Možná, že v něm byly zabudované kovové kruhové úchyty na přivázání koní, ale nikdy jsem ten kámen podrobně neprohlížela. A tento kámen byl rájem pro valtické karbaníky. Vždycky, když čekali na okutí dobytka, tak vozy stály u kovárny a oni mastili na tomto kameni karty.“ „A ve Valticích bylo tolik karbaníků?“ „To byste se divila. Ti bohatší Němci, tzv. lepší lidi (lichtensteinští úředníci), chodili hrát karty do restaurace Prinz a sedláci hráli buď v hospodě U Kopečků, V Německém později Besedním domě, prostě kde se dalo a byli tady i takoví, co přišli v kartách i o celý dům. Ale nebudu raději jmenovat, aby se to jejich potomků nedotklo.“ Děkuji paní Krausové za vzpomínání. Na pozemku po domě č. 285 byl postaven další obytný dům č. 919. A už jsme vlastně na samém konci lázeňské ulice. Tam stála donedávna ještě bývalá ovčár-

Mikulovská 151 691 42 Valtice  519 352 365

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00

na (foto č.7), která byla svým způsobem unikátní stavbou, protože její půdorys kopíroval terén. Dlouho ji však nedokázal nikdo využít a tak chátrala, až byla zbořena. Na jejím místě dnes stojí hasičská zbrojnice. Vedle ovčárny vedla prašná cesta kolem cihelné zdi klášterní zahrady milosrdných bratří. Ta již v dřívějších letech byla přeměněna na asfaltku a klášterní zeď byla postupně rozebrána a cihly použity jako levný stavební materiál. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Nejzadluženější... pokr. ze str. 1

Podle původního projektu, schváleného v minulém volebním období, měla mít sportovní hala mimo jiné tyto parametry: • Rozměr hrací plochy zhruba 30 x 15 metrů, což odpovídá jen velmi těsně hřišti pro basketbal a volejbal. • Hlediště s kapacitou 400 diváků! • Třípokojový byt správce. • Dvě šatny. • Energeticky nepříliš úsporný systém vytápění. • Nepočítalo se vůbec s venkovní fasádou a vnitřním vybavením šaten. Po úpravách, vyvolaných členy stavební komise a mimo jiné mnou, jakožto zastupitelem města, má hala tyto parametry: • Hrací plocha 40 x 20 metrů, což odpovídá všem běžným sportovním hrám (basketbal, volejbal, tenis, házená, florbal, …) včetně možnosti pořádat národní a mezinárodní sportovní akce. • Kapacita hlediště byla snížena na 150 diváků, víc jich tam stejně nikdy nepřijde. • Místo bytu správce pouze kuchyňka, která bude sloužit jako bufet. • Čtyři šatny, aby bylo možné pořádat turnaje. • Energeticky úsporný systém vytápění, který ušetří tisíce korun ročně.

A najdou se snad i peníze na fasádu a nějaký nábytek do šaten. Celá hala se díky těmto zásahům rozrostla o šest metrů do délky, šířka i výška haly se nijak nezměnila. Objem finančních prostředků se zvýšil ze 45 na 51 miliónů. Celkově tedy o 6 miliónů, za které však hala získala obrovskou přidanou hodnotu a stala se po Pohořelicích druhou halou nejvyšší kvality na okrese Břeclav. Je teď už jen na nás, sportovcích, sportovní veřejnosti a správci haly, aby toto skvělé sportoviště bylo plně využito a aby podpořilo rozvoj mírně skomírajícího sportu nejen ve Valticích, ale v celém okrese. S pozdravem Mgr. Adam Jan Polášek, zastupitel, občan a sportovec Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku. 12

Advokátní kancelář JUDr. Ivany Lorenzové oznamuje všem obyvatelům Valtic otevření své nové pobočky kanceláře, kterou můžete navštívit v pondělí a ve čtvrtek v době od 10.00 do 16.00 hodin nebo po předchozí tel. dohodě kdykoli. Kancelář se nachází vedle zámku na adrese nám. Svobody 3, v budově Městského kulturního a informačního centra, v prvním poschodí. S hájením Vašich práv Vám pomůžeme zejména v oblasti občanského, rodinného a obchodního práva, ale i práva trestního či správního. Zajistíme sepisy a uzavírání smluv kupních, darovacích, nájemních, zástavních a zřizování věcných břemen. Nabízíme také možnost úschovy peněžních prostředků u advokáta a ověření podpisu na listinách. Právní pomoc poskytujeme fyzickým i právnickým osobám, podnikatelům i široké veřejnosti, včetně zastoupení před soudy a dalšími institucemi. Telefonické objednávky na čísle

602 24 98 18 adresa nám. Svobody 3, Valtice O tento článek z internetu jsme se s Vámi chtěli tentokrát podělit dva. Pan učitel Adam Polášek a já. Adam ho upravil a zkrátil trochu víc, ale mi se celý tak líbil, že mi bylo líto Vás o ten zbytek ochudit. Tak snad mi to Adam promine a nikoho tím neurazíme… 

Ty vole, na základní škole… Lákají vás adrenalinové sporty? Už máte za sebou bungee jumping, let stíhačkou, potápění mezi žraloky či střemhlavý skok do propasti? Takže zkuste teď něco opravdu nebezpečného – učit na základní škole! Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu. V Anglii dnes verbují do školství důstojníky s výcvikem pro přežití v extrémních podmínkách. Současné učitelství je služba v permanentně nepřátelském prostředí bez možnosti obrany. O krizové situace, napětí, stres a adrenalin tu není nouze. Jedna hodina učitele rovná se prý tři hodiny v jiné práci. Zkuste si to jediný den! Vsaďte se, že o velké přestávce se budete cítit vyčerpaní, jako byste holýma rukama povalili stoletý dub a odpoledne radši strčíte hlavu lvovi do tlamy, než byste si znovu stoupli před tabuli. Cestou za adrenalinovým zážitkem si nevšímejte dopravního značení – všechny otočené a zasprejované značky jsou jen dílem žáků krátících si cestu z domova. Zásadně neparkujte před školou, pokud nechcete mít urvané stěrače, ucpaný výfuk, poplivané sklo. V učitelské šatně si pak všimněte nápisu: „Když Pán uviděl mzdu služebníků tohoto domu, vložil hlavu do dlaní a hořce zaplakal.“ To jev typický příklad zoufalého humoru univerzitně vzdělaných lidí k výši jejich platu.

Ještě před otevřením školy si dojděte na WC. Až tu budou žáci, mohli by vás tam zabarikádovat. Pokud budete přece jen nuceni jít se vymočit během dne, stoupněte si zády ke dveřím. Jinak vás vyfotí mobilem a fotku pověsí na web školy. Abyste si užili, vybrali jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl, proč sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají učit? No přece, protože je pro ně škola druh zábavy, estrády a show. Tak připraveni ke vstupu do třídy? Nenechte se zmást malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky – musí nakoupit v kiosku naproti kuřivo, čipsy a redbully. Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy vůně trávy, cigár a tabáku vodních dýmek. Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím - pitný režim zaručuje školní řád. Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové láhve, které se občas za letu srazí. „Kreténe, debile, ….!“ ozve se obvykle po takové kolizi, což druhá strana kvituje slovy: „Mr-píp na tebe, čuráku vyj-píp! Oslovení „čuráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat stejně jako kdysi „ty vole“. Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny. Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ či Wowku (World of WarCraft), třetina si začne vyřizovat korespondenci v mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic či, patří-li k hnutí emo, do svého předloktí. Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka „NUDA K CHCÍPNUTÍ!“ opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“ či „lžýce“. Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák. Nikdy nedávejte k rozboru věty jako: „Chlapec měl malého ptáčka.“ „Láďa objel vesnici.“ či „Jedli jsme vejce natvrdo.“ Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu. Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat, nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino. Že si snad děláme srandu.... Nikoliv. Vytrženi cvrkotem z letargie začnou žáci kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat, vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně typu: „Jsem gay, jsem teplej!“ Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na vás ukazuje vztyčený prostředník „jako že jste jednička“. Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce. Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, rozečtený Blesk či inteligentní plastelína. Během vyšetřování se pak ozývají výkřiky: „Drž hubu, prase, buzno, faráři!“ Směřují k žákovi v přední lavici, který celou hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí s ostatními do Žab-

ky ani hulit na kuželník. „Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj. 60 dní strávil od rána do noci u počítače a už dávno ztratil pojem o realitě. Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce na WC, nepustíte ho. „To si snad děláte prdel? To je moje právo!“ začne křičet a vy máte chuť srolovat závěsnou tabuli Práva dítěte, co visí na zdi, prásknout ho s ní, až by hubou smazal tabuli. Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez jejich souhlasu. Ale zase můžete od nich chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy konečně zavolal, že je ve škole bomba. Tím adrenalinová lekce končí. Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu záchrany. Některé z nich sanitky odvážejí rovnou do Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce ukazovátkem. A ti největší šílenci zůstávají až do důchodu. A tak přeji učitelům hodně sil a elánu do nového školního roku a žáky a studenty prosím, buďte na své učitelé hodnější. Je to všechno trochu nadsázka i když v některých školách to opravdu nemá k pravdě daleko. Já mám zkušenost, že valtičtí žáci mají nakonec školu i své učitele rádi. Nejvíce je to vidět právě u těch deváťáků, kteří základní školu opouštějí, mnohdy se slzami v očích. Pavlína Vlková, šéfredaktorka PS: Bohužel společnost, kterou my, dospělí tvoříme tyto žáky svými příklady učí, že je nutné být tvrdý, drzý, mít ostré lokty a že hodného a slušného člověka si jen těžko někdo všimne. Však sami víme jak málo se takových hodných slušných lidí objevuje v médiích, tisku či televizi. Koho by zajímali? Ten, kdo dodržuje všechny zákony, je mírný a slušný, se dnes obvykle jen těžko prosadí. Takže si myslím, že ta arogance, netečnost a hulvátství naší mládeže, je jen snaha vytvořit si dostatečně tvrdou slupku na ochranu proti zbytku silně agresivní společnosti. Kdo by taky chtěl být dobrovolně ostatními „sežrán“. Děti byly a jsou v každé době, takovým naším zrcadlem, odrazem společnosti a pokud se nám tento odraz nelíbí, měli bychom se zamýšlet nad tím, kde je chyba. Nejsme-li spokojeni s tím, co v zrcadle vidíme, těžko to napravíme úpravou zrcadla. Chyba bude jinde. Co jsme do těch dětí vložili, to v nich holt je, jaké jsme jim dali vzory, takové dnes jsou. Zkusme se zamyslet, jak nás asi naše dospívající mládež vidí Lamentujeme nad skandály dnešních politiků. Nadáváme na bující systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Pohoršujeme se nad skutečností, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je každá investice 2x dražší. Nerespektujeme zákony, nevěříme policii, nedůvěřujeme soudům. Denně veřejně prezentujeme, že se dějí nepravosti a také to, že nebývají potres13

tány, protože se je nepodaří prokázat, přestože jsou pro všechny zřejmé. Masochisticky se vyžíváme v diskuzích o tom, jak hrozné panují poměry, ale jinak, snad kromě vymýšlení vtipů, neděláme nic. Jsme líní shánět si informace, vytvářet a prosazovat svůj vlastní názor. Jsme líní zapojit se zapojit do řešení věcí veřejných. To se raději necháme bavit nekonečnými televizními seriály. A stále čekáme, že problémy společnosti za nás „někdo“ vyřeší, a když to nebude ono, budeme zase dále nadávat. Za tento svůj přístup k věcem veřejným však platíme vysokou cenu. Když se kolem sebe lépe podíváte, zjistíte, že si nějak „přilepšují“ všichni. Schválně neříkám, že kradou, protože ani oni sami to tak nevnímají. A ti, co jsou schopni si takto přilepšit míň, závidí těm, kteří v tom umí chodit lépe, kteří se víc vyznají a v podstatě i nějakou svou vlastní pílí se dostanou k jiným informacím a přilepší si víc. Vleklá vyšetřování velkých průšvihů, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho totiž překryje další. Vypadá to skoro tak, že všichni víme, že nejsme nejlepší, ale omlouváme to tím, že křičíme „podívejte oni jsou ještě horší“. Můžeme se pak divit, že nás naše děti neberou vážně, že jsou otrávené z duchovní a kulturní úrovně společnosti, jenž je vychovává? A co mají ti mladí dělat, když se to ně ze všech stran valí a řešení nikdo z dospělých kolem nich žádné nemá. Mají nás snad za to obdivovat? Mají si nás snad za to vážit? A tak vzdorují a rebelují po svém, než se unaví, zrezignují a zařadí… Ostatně znáte posledních 7 divů světa? Sedm divů socialismu: * * * * * * * * * * * * * *

Každý měl práci. I když měl každý práci, nikdo nic nedělal. I když nikdo nic nedělal, plán se plnil nad 100%. I když se plán plnil nad 100%, nikde nic nebylo. I když nikde nic nebylo, tak měl každý všechno. I když měl každý všechno, tak všichni kradli. I když všichni kradli, nikdy to nikde nechybělo. Sedm divů kapitalismu: Nikdo nemá jistou práci. I když nemá každý práci, všichni stále pracují. I když všichni stále pracují, plán se neplní na 100%. I když se plán neplní na 100%, všude je všeho nadbytek. I když je všude všechno, tak každý nemá všechno. I když nemá každý všechno, tak kradou i ti, co všechno mají. I když kradou i ti, co všechno mají, nikoho nikdy nechytili a všude něco chybí.

A když už jsme tentokrát tolik řešili tu naši mládež, tak přidávám ještě jeden hezký článeček neznámého autora

Borec nakonec aneb volná výchova dětí Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno. Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtverce seděla stará paní a její manžel, naproti nim maminka a její asi 5-letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního módního časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek, vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz. Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal: „Proboha, fuj, kam jsem se to dostala.“ Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka. Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora. Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty. Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop - a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla - a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři - kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících. Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu. Žvýkal žvýkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici. Pak se zase díval znuděně ven, žvýkal a mlčel. Nedělal nic. Byl jeden z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví nebo je pohoršen. Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a řekl mamince: „Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá?“ Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě: „Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu.“ Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující. Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezúčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvýkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka

602 722 322 E-mail:[email protected]

čela. Takové to „áááá - lup ho tam“. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic. Maminka zalapala po dechu a vypískla: „No co to děláš magorééé? Seš blbéééj?“ Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil: „Né, ale naši mě taky dopřávali volnou výchovu... Naschlééé.“ Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele. Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě „volná výchova“ přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový „borec nakonec“. od fajn kamarádky z mailu

Úvoz Pouští se listy větve, své mámy, lehounce snáší se k zemi. Co jen jich tu leží pod nohami, lístečků spadlých pod větvemi. Toulám se ráda po úvoze, vítám tu podzim i s jeho barvami. Slunce mě hledá na obloze, brouzdám se voňavým listím pod nohami. Ve větvích se hašteří hejno černých vran, nemohou černé být víc, jedna druhé nevěří, křiku do všech stran. Tu vznesou se a letí temným mrakům vstříc. Z oblohy padá rudý stín na trsy zralých jeřabin. Stojím pod zářícím hlohem, starostem dávám tu sbohem. Musím se nabažit všech sladkých vůní, chce se mi dlouho žít a slunce tak hladit umí. Svěží vítr tu vane, na zemi si barvy míchá, já vím, já vím co se stane, tady nikdo nepospíchá. Zase jen kousek štěstí dá mi podzimní píseň listů pod nohami. Božena Trčková

KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka [email protected]

Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba

Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043

Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 300,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXX. prodejné, cena 5.- Kč

vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. zářijové číslo, vyšlo 7.9.2009

14