Návštěva Srí Lanky 2010 Vyprávění o návštěvě misijních a charitativních projektů naší partnerské organizace I.N. Network vznikalo jako cestovní deníček, posílaný po částech e-mailem rodině a blízkým přátelům. Zveme i Vás na cestu do cizích končin, vstříc podivuhodným setkáním. Na konci srpna 2010 mě čekala cesta do atraktivních destinací, ale nemohu říci, že bych cítil přiměřené nadšení. K cestování jsem příliš nepřirostl... Cílem dlouhého letu do srílanského hlavního města Colomba byla především konference naší mezinárodní organizace I.N. Network, pořádaná od 30. 8. do 3. 9. 2010. Pracuji v ní – jako výkonný ředitel naší členské české Nadace Mezinárodní potřeby – již devátým rokem. Za ta léta jsem se (téměř) naučil anglicky, vím, jak najít ve spleti letiště svoje letadlo a nasbíral jsem také mnoho velice zbohacujících zážitků z práce našich partnerů jak v České republice, tak v zahraničí. Byl jsem bezprostředně svědkem práce řady lektorů přednáškové práce v České republice. Setkal jsem se s mnoha dalšími obdarovanými služebníky na Božím díle. Navštívil jsem křesťanské sbory v USA i Kanadě a zavítali jsme také do škol v africké Ugandě. Zvláštní kapitolou byla samozřejmě loňská cesta po Nepálu, který je blízký našemu srdci (zprávu z Nepálu si můžete přečíst na www.incz.info/z-cestyNepalem.htm). Srí Lanka (dříve Cejlon) je ostrov v Indickém oceánu. Je to země jen o něco menší než ČR, ale má zhruba dvojnásobek obyvatel. Nejbližším sousedem je Indie, je to do ní 30 km přes moře. V zemi žije nejvíce Sinhálců, dále Tamilové a Maurové. Místní rozhlas vysílá sinhálsky, tamilsky a anglicky. Všechny důležité materiály se také vydávají vždy trojjazyčně. V letech 1983–2009 probíhala v zemi občanská válka vedená tamilskými separatisty (tzv. Tamilskými tygry).
V Colombu se na přelomu srpna a září 2010 sešly čtyři desítky delegátů naší nevelké organizace, abychom hledali cestu dál (anglicky „way forvard“). Naše práce se za posledních 5–6 let rozrostla zhruba čtyřnásobně a dosavadní struktury mezinárodní koordinace a řízení zůstaly za tímto vývojem poněkud pozadu. Jak tedy dál? Toto byl předmět 5 dní strávených společně na konferenci v hotelu Galle Face v Colombu.
Mezinárodní hotel nám připravil velkolepé uvítání s tanečníky a bubny. Na jejich místě bych toto vynechal a spíše bych soustředil energii na to, aby jim fungovala klimatizace v jednacím sále a na pokojích. Totiž: ne že by nefungovala, ale nešla regulovat. Buď běžela, a pak se po pár hodinách začala teplota blížit pozdnímu podzimu v ČR, nebo neběžela, a pak jsme za chvíli byli zpět v Colombu se vším všudy. Teploty venku se totiž pohybovaly okolo 30 °C a vlhkost vzduchu byla přes 80 %. Výkonná chladící aparatura (myslím, že z minulého století) v jednacím sále nadto způsobovala hluk, takže jsme ji během diskuse museli v každém případě vypínat.
Pět dní jednání nám uběhlo rychleji, než by člověk čekal. Program jsme měli natolik nabitý, že zbývalo jen málo chvil na procházku po pobřeží Indického oceánu nebo po blízkém okolí. Druhý jednací den byla více než třetina účastníků atakována střevními problémy, nepříjemnými sice, jak mohu říci z vlastního prožitku, ale krátkými. Zdá se, že hotel má problém i s hygienou…
Účastníci konference v debatě – zleva ředitel I.N. Network na Novém Zélandu Jeremy, dále delegát z Velké Británie Mike a z Ghany Rinhold a Rachel. Přeskočím pestré jednání konference, přesouvání se do pracovních skupin a návraty k opětné diskusi v hlavním sále… a přejdu k tomu, kam nás má zavést toto vyprávění především: na návštěvu projektů I.N. Network na Srí Lance a Filipínách. Bylo by přece chybou nevyužít toho, že jsme museli cestovat téměř celý den do vzdálené destinace, a nespojit účast na konferenci s unikátní možnosti vidět konečně po letech na vlastní oči práci, kterou již dlouho podporujeme z České republiky. Upřímně se na to těším – a to i přes mou nechuť k cestování. Nebudu tentokrát cestovat sám. Se mnou se na konferenci i na cesty vydává také Ing. Jaroslav Pleva, dlouholetý člen naší správní rady. Jarek umí dobře anglicky a není to tedy poprvé, že se spolu se mnou účastní mezinárodních jednání, kde je třeba dvou delegátů. Tentokrát ale Jarek projevil přání pokračovat v cestě po projektech se mnou s tím, že si náklady uhradí z vlastních prostředků. Během cest jsme si pak opakovaně říkali, jak je dobré, že jsme ve dvou. Teď už chápeme lépe, proč i Ježíš posílal učedníky po dvou. Ve dvou jsme stihli více, dosáhli jsme více, vzájemně jsme se podpořili a doplňovali v desítkách situací… Jarek je nadto stejně nadšený a zkušený fotograf, mezi jaké se počítám…, a tak i naše fotoaparáty „nastřílely“ ve dvou více než jeden. Zvláště poté, co můj postarší Lumix začal ve vlhkém cejlonském vzduchu vynechávat, až nakonec svou životní pouť na Filipínách ukončil. I Jarek říkal, že elektronika jeho aparátu měla potíže, vázla – ale vydržela. Než se ale vydáme dál, podíváme se přece jen na několik zajímavostí a drobných událostí z hotelu v Colombu a jeho okolí:
Sotva jsme první den navečer vystrčili nos z hotelu na krátkou vycházku, narazili jsme na dva zaklínače hadů ☺ – začíná to vesele. „Jen si prý klidně udělejte fotku…,“ načež když bylo po všem, tak začali říkat, kolik jim za to máme dát peněz. Jenže my s sebou žádné neměli. Procházka po nábřeží u hotelu byla příjemná a osvěžující. Ze Srí Lanky toho mnoho nevidíme, navečer jsme si jen udělali několik snímků u pláže. V tomto místě se nikdo nekoupe – snad za to může špinavá voda (lepší podmínky jsou prý dál od města).
Během jedné z přestávek na oběd jsem si zaběhl podívat se k moři a s překvapením jsem zjistil, že na kamenném molu je spousta krabů. Některé jsem stačil vyfotografovat, ale pak jsem raději opustil prostor – dorážející vlny byly nevyzpytatelné.
Čtvrtý a předposlední den konference jsme na celé odpoledne přerušili jednání a navštívili jsme krátce práci, kterou provádí místní organizace I.N. Network. Pro nás všechny byla návštěva „Harrisonova centra péče o děti“, kde se m.j. dostává vzdělání cca 650 dětem, skvělým zážitkem a hlubokým povzbuzením. Dostalo se nám krásného – až dojemného – uvítání. Harrisonovo centrum nestojí v žádné výstavní čtvrti Colomba a když nás autobus vyklopil na stísněné silničce u příjezdové cesty k centru, otevřel se nám překvapivě hezký pohled. Na obou stranách cesty stály podporované děti ve školních uniformách a v ruce měly vlaječky všech zemí, sdružených v I.N. Network. Každý z nás účastníků postupně objevil svou národní vlajku. Nadšeně jsme děti zdravili, fotografovali se s nimi…
U centra nás čekalo další milé překvapení – starší studentky centra každému zavěsily na krk věnec s květy živých orchidejí. To se opravdu nevidí každý den.
Všichni jsme se postupně shromáždili v proslulé garáži – prostorné stavbě vedle centra, kterou má I.N. Network v nájmu a využívá ji pro větší akce, rodičovské dny atd. Tento prostor má v práci centra ohromný význam. My jsme zde měli možnost strávit asi 2 hodiny spolu s 250 dětmi z centra a také s učiteli a místními pracovníky I.N. Network.
Děti měly připravený program, byly zde tance a písně, jak spojené s tradicemi Srí Lanky, tak velmi pěkné křesťanské písně. Prohlédli jsme si pak 3 budovy centra. Mezitím děti spolu s učitelkami opět začaly zpívat křesťanské písně a když jsem znovu vstoupil po krátké prohlídce centra zpět do garáže, ohromila mě nádherná atmosféra a nadšení jejich zpěvu. Kousek ode mne stál Mike, delegát z Velké Británie, a zdál se být tak unešen tímto zpěvem, že si mě sotva a až po chvíli všiml. Kývnuli jsme na sebe s pochopením a úsměvem. Viděli jsme, že děti mají opravdovou radost, a vnímali jsme, jak práce Harissonova centra hluboce obohacuje jejich životy.
Po návratu ve čtvrtek jsme před dalším programem využili volnou hodinu, abychom se šli „vykoupat“ do Indického oceánu, když už tu jsme ☺. Ve skutečnosti jsme si jen smočili nohy – i to se počítá.
Vedle na skalisku se opět producírovali naši staří známí – krabi:
