Po stopách Naší Paní z Lanky
Příprava na 5. celostátní Misijní kongres dětí Radost a naděje pro každého
Milí přátelé misií, dostáváte do rukou přípravný program pro 5. Misijní kongres dětí, který se uskuteční v sobotu 5. října 2013 v Českých Budějovicích. Věříme, že program bude inspirací pro Misijní klubka ke společnému prožívání doby před Misijním kongresem. Rádi bychom děti formou her seznámili s krásnou zemí – Srí Lankou a prohloubili jejich nadšení pro misie a také vnímavost pro potřeby těch nejbližších kolem nás.
Úvod Osnova přípravy: Příprava je rozdělena do 7 částí, přitom v každé části získá skupina dětí po vykonané aktivitě jednu ze sedmi indicií. Po získání všech 7 indicií, má skupina dětí za úkol za pomoci těchto slov odhalit příběh, pro který jsou příznačná. Pokud děti neuhádnou, může skupina dostat ještě přídavné indicie. Příprava se dá libovolně upravovat a obohacovat i o jiná témata podle vašich zkušeností a potřeb. Texty k jednotlivým částím jsou čerpány především z časopisu Duha s názvem „Srí Lanka – misie v zemi slonů a čaje“, kde naleznete mnoho doprovodných obrázků k textům. Časopis Vám rádi na požádání zašleme z národní kanceláře PMD.
Úvodní příběh: K nejznámějším poutním místům na Srí Lance patří překrásná a monumentální bazilika Panny Marie z Lanky. Chrám Naší Paní z Lanky („Our Lady of Lanka“), jak jej místní lidé nazývají, je postaven uprostřed lesů v blízkosti Tewatte. Toto místo přitahuje mnoho poutníků ze Srí Lanky, kteří se sem chodí poklonit Pánu a prosit o přímluvu Pannu Marii. Je podobné našim poutním místům, jako je např. Sv. Hora, Sv. Hostýn, Velehrad, … Místní gang „Černých tygrů“ však sochu Panny Marie z chrámu odcizil. Vaším úkolem je zachránit tuto sochu a vrátit ji opět na její místo k velké radosti všech poutníků. Jediným způsobem, jak toho docílit, je získat za splněné aktivity od překupníka Nalin Kumara Fernanda 7 indicií, které na vás čekají v sedmi zastaveních a přijít na to, jaká událost těchto 7 slov spojuje dohromady. Hodně odvahy a štěstí při pátrání po Naší Paní z Lanky!
Fotografie:
Socha „Our Lady of Lanka“
Interiér kostela
1) Velká slza pod Indií Text: Na mapě vypadá Srí Lanka jako slza přilepená na tváři kontinentu. Evropany láká na modré moře, světlé pláže pod palmami a horkým sluncem i na starobylé památky v hornatém vnitrozemí, jako suvenýry si odvážejí figurky slonů a také krabičky cejlonského čaje. Pro mnohé turisty je překvapením, když v blízkosti hlavního města vidí úhledné kostely, mariánské sošky či bílé kříže za plotem, tolik neočekávané v této buddhistické zemi. Křesťanství má v této zemi pro západního člověka někdy zvláštní nádech, rychle si ho ale oblíbí stejně jako zdejší pokrmy s pikantní chutí, když se seznámí s pohostinnými Srílančany, kteří ho pozdraví zdejším ayubowan! Tři jazyky, trojí písmo Obyvatelé Srí Lanky nejčastěji hovoří sinhálsky, vlastní jazyk mají také Tamilové. Obě tyto řeči mají vlastní písmo z jakýchsi kulatých a pokroucených znaků. Jako pozůstatek koloniální minulosti je stále úředním jazykem také angličtina, kterou ale ovládají pouze vzdělanější Srílančané, případně ti, kteří pracují v cestovním ruchu. Oficiální nápisy jako ukazatele podél silnic nebo směrové tabule na autobusech zpravidla obsahují údaje ve všech třech jazycích: v sinhálském a tamilském písmu i anglicky v naší latince. Z historie – arabský Serendib, Portugalci a Britové i občanská válka Od starověku byl ostrov, který místní znají jako Lanka, významnou obchodní křižovatkou v Indickém oceánu. Skýtala zázemí arabským obchodníkům, kterým se slunečná oáza po strastiplné plavbě jevila jako ráj, a tak místo pojmenovali Serendib. Zboží směňovali s místními Sinhálci, jejichž králové byli ve své době mocnými vladaři, jak dodnes mohou obdivovat návštěvníci měst Anuradhapura, Polonnaruwa a Kandy. Evropané sem pronikli s prvními zámořskými plavbami – portugalské námořníky následovali misionáři, po kterých zůstalo do nynějších dob živé společenství věřících, jehož členové mají často také portugalské příjmení Silva, Perrera či Fernando. Serendib se v té době zkomolil na Cellao, po příchodu Nizozemců, kteří vystřídali upadající Portugalsko, pak oficiální název zněl Zeylan. Na začátku 19. století oblast ovládli Britové a ostrov dostal jméno Cejlon, který v roce 1972 nechala vláda už samostatné země změnit na současné jméno, pro pamětníka komunistické totality u nás lehce zneklidňující: Demokratická socialistická republika Srí Lanka (slovo Srí se používá ve významu „příznivý“ či „zářivý“). Od roku 1983 se více než čtvrtstoletí potýkala s občanskou válkou, kterou vedla armáda s příslušníky tamilského národa – ti chtěli na severu země zřídit vlastní stát. Kalendář – Nový rok v dubnu, sváteční úplněk a Vánoce Množství náboženství vyznávaných na Srí Lance se projevuje i v kalendáři. Místní zvláštností je Nový rok, který Sinhálci i Tamilové slaví v polovině dubna. Státními svátky jsou všechny dny měsíčního úplňku významné pro buddhisty, zastoupen je také lednový hlavní hinduistický svátek. Křesťanským vkladem do kalendáře jsou volné neděle, dále mají všichni obyvatelé bez ohledu na vyznání volno na Velký pátek a také na Vánoce, které „jsou takovým rodinným svátkem, slaví je tu všichni,“ jak říká biskup diecéze Chilaw Valence Mendys. Poutníci na Adamovu horu Mezi náboženské zvláštnosti Srí Lanky patří pouť na Adamovu horu – špičatý vrchol (2243 metrů) ve vnitrozemí země, na němž se nachází kamenitá prohlubeň připomínající zvětšenou lidskou stopu. Různé náboženské tradice si ji vykládají po svém – oficiální název pochází od arabských obchodníků, podle nichž tu pokání po vyhnání z ráje konal praotec Adam. Jiní ji přisuzují Buddhovi či hinduistickým božstvím, příliš se neujal výklad portugalských mořeplavců, že jde o šlépěj apoštola Tomáše, prvního misionáře Indie. Při nočním stoupání po osvětlené cestě (doporučuje se dosáhnout cíle za svítání) se tak mohou potkat Srílančané různých vyznání spolu se zvědavými turisty, žádné problémy tak ale nevznikají.
Srí Lanka v kostce státní zřízení: republika (nezávislost od roku 1948) rozloha: 65 610 km2 (tj. méně než ČR) počet obyvatel: cca 21 miliónů hlavní město: ………….. (asi 2,25 miliónů obyvatel) úřední jazyk: sinhálština, tamilština, angličtina měna: srílanská rupie (LKR), kurz zhruba 1 Kč = 6,5 rupie nejvyšší hora: Pidurutalagala (2555 m) nejdelší řeka: Mahaweli Ganga
Aktivita: V tajence naleznete ukryto, jak se jmenuje hlavní město Srí Lanky.
1. Kolik si vyvolil Ježíš učedníků? 2. Podle kterého zvířete Noe v arše poznal, že už venku neprší? 3. Na kterém ostrově přistál sv. Pavel, když ztroskotala loď? 4. Jak se jmenoval člověk, kterému Bůh dal Desatero pro izraelský národ? 5. Který ze čtyř evangelistů má ve znamení lva? 6. Jaké zvíře spolklo Jonáše? 7. Jak se jmenuje zvíře, na kterém Ježíš vyjížděl do Jeruzaléma? ŘEŠENÍ TAJENKY: D V A N Á C T
H O L U B I C E
M A L T A
M O J Ž Í Š
Indicie: PŘEKVAPENÍ
M A R E K
R Y B A
O S E L
2) Král místní přírody – cejlonský slon Text: Ačkoli vlajka Srí Lanky – netypická svým tvarem i barvami – znázorňuje sinhálského lva, zvířecím symbolem ostrova je beze sporu cejlonský slon. Nedosahuje velikosti afrického slona, ale i tak je majestátním tvorem, který se těší značnému respektu. Na Srí Lance jsou sloni zčásti zdomácnělí – pomáhají například při nakládání velkých dřevěných klád a konají další práci. Na starosti je mají popoháněči zvaní máhauti. Zahraniční návštěvníci Srí Lanky se ke slonům nejsnadněji dostanou návštěvou sloní farmy. Vyhledávaný je takzvaný sloní sirotčinec Pinnewala poblíž hlavní silnice z Kolomba do vnitrozemského Kandy. Jde o záchrannou stanici pro slony, kteří například utrpěli zranění – slon Sáma kupříkladu přišel o nohu při došlápnutí na minu. Sirotčinec ale také odchoval zdravá mláďata, pozorovat slony při koupeli v řece je vyhledávanou atrakcí. Sloni bývají také součástí slavností, včetně náboženských. Kráčejí v čele průvodu Esala Perahera, kterou jednou ročně pořádá buddhistický chrám v Kandy, objevují se na obrazech i v textech písní a existuje také sloní tanec, který kupodivu není založený na dupání, ale na velké přesnosti kroků. Sloní papír Velké hromady trusu, které sloni na svých rozvážných cestách zanechávají, jsou překvapivě ceněnou surovinou pro výrobu takzvaného sloního papíru. Po vysušení, lisování a dalších procedurách vzniká poněkud hrubější papír než klasický, bez problému na něj ale lze zapisovat. A opravdu ani trochu nezapáchá!
Aktivita: Do příští schůzky vyhledejte správné odpovědi na následující otázky. Poté může skupina obdržet další indicii. 1. Napiš alespoň dva rozdíly mezi africkým a indickým slonem? 2. Kolik váží mládě slona po narození? 3. Jak je veliký a kolik váží slon indický? 4. Kolik let se v průměru dožívají sloni? Správné odpovědi: 1. Africký slon je větší než indický (měří až 4 m a váží 7 500 kg) a má větší uši. Cirkulace krve v tepnách boltců slouží k lepšímu ochlazování pod africkým sluncem. Zatímco samice slona afrického má kly, samice slona indického je nemá. Na rozdíl od svého asijského bratrance má africký slon na chobotu dva „prsty“. Slon indický má na chobotu pouze jeden prstík (výběžek na konci chobotu sloužící k uchopení menších předmětů). Slon indický má více klenutou páteř než slon africký, na každém zadním chodidle má čtyři nehty místo tří, na čele dvě vybouleniny a pouze 19 párů žeber (slon africký jich má 21). 2. Po narození mládě váží kolem 100 kg a je kojeno 2-3 roky. 3. Slon indický dorůstá do výšky 2-4 metry a váží 3-5 tun. Jeho ocas dosahuje délky 1 m až 1,5 m. 4. Sloni žijí průměrně 60 let v přírodě a 80 let v zajetí. Denně zkonzumují potravu o hmotnosti 10 % svého těla, u dospělých je to 170-230 kilogramů. Potřebují denně 80-200 litrů vody a další využijí ke koupání. Zdroj: Wikipedie
Indicie: JAN
3) Čaj – zelené bohatství Srí Lanky Text: „Na vlastní oči uvidíte ráj Srí Lanky,“ hraje až do omrzení zahraničním návštěvníkům letecká společnost cestou jednoduchou melodii, zatímco na obrazovkách promítá scenérii krásných pláží, vodopádů, palem i špičatých hor. Skutečnost však za těmito reklamními snímky nikterak nezaostává – bez jakéhokoli přehánění lze říci, že Srí Lanka je nádhernou zemí. U pobřeží a v přímořských nížinách dominuje kokosová palma se svými klenutými ratolestmi, občas ale uvolní místo rýžovému políčku, mezi zdejší plodiny patří také skořice. Při zdlouhavé cestě přecpanou klikatou silnicí do vnitrozemí se postupně začnou prosazovat listnaté koruny na štíhlých kmenech kaučukovníků, které lidská ruka nařízla a do kelímků chytá tekutinu, jež je základem gumy. Ještě výše, tam, kde se objevují prudké rokliny, vodopády a modravé vrcholky hor, se nachází zelené bohatství Srí Lanky – čajové keříky. Svou zelení pokrývají všechny svahy i údolíčka a poskytují práci desítkám tisíců lidí. Sklizeň se totiž provádí ručně, jen tak lze zajistit, aby z každého keříku byly odtrženy jen nejmladší lístky, z nichž se pak zpracuje základ pro nápoj podávaný zde s mlékem a cukrem. Na plantážích jsou zaměstnány především ženy, které ukládají lístky do pytlů připevněných na zádech. Přitom se prodírají zelenou džunglí, často balancují na velmi strmém svahu – rozhodně nemají vůbec lehkou práci a mzdou dostanou jen malou část bohatství, které čaj Srí Lance přináší. Pěstování čaje v horách Srí Lanky je počinem britských kolonizátorů, kteří tuto plodinu nasadili v 19. století poté, co kávovník postihla silná neúroda. Brzy zjistili, že čaji se ve svěžím prostředí tropických hor dobře daří, navíc sklizeň probíhá celoročně a postupně. S historií pěstování čaje a technologií jeho výroby se lze seznámit v několika muzeích zřízených v sídlech velkých plantáží.
Aktivita: Pokus s pytlíkem od čaje (malá katecheze) Pomůcky: pytlík čaje s malou kovovou svorkou a s provázkem, nůžky, talířek, zápalky. Každý z nás touží jít za Ježíšem, ale sami dobře víme, že je v nás spousta překážek, abychom mohli zakusit sílu Ducha svatého. Někdy nás spoutává i malá závislost (stejně jako je úzký provázek na pytlíku od čaje). Když tuto závislost odstřihneme, jsme svobodní pro Boží působení v nás. Odstřihnout provázek od pytlíku čaje. Někdy naše srdce svírá zloba, neodpuštění. Pokud ze sebe „vysypeme“ všechny hříchy, to nedobré v nás, můžeme se tak více otevřít Boží lásce a jejímu působení. Dobrou příležitostí je k tomu svátost smíření. Odstranit svorku z pytlíku a vysypat čaj z pytlíku. Vidíme, že nyní jsme průhlední, čistí a může skrze nás prostupovat světlo. Ale to by bylo ještě málo. Je třeba, aby do této prázdnoty vstoupil Duch sv. a zapálil nás, abychom hořeli jeho láskou, silou, mocí, a tak byli blíže Bohu a člověku. Z rozbaleného volného pytlíku se vytvoří trubička a tu postavíme na talířek. Zápalkou zapálíme ze shora trubičku pytlíku. Pytlík těsně před dohořením vzlétne velkou rychlostí k nebi.
Indicie: NÁDOBA
4) Místní mučedník a papežské návštěvy Text: Katolíci na Srí Lance chovají ve zvláštní úctě zejména světce spojené s působením v Asii. Jeden z nich, blahoslavený Joseph Vaz (1651-1711), zemřel mučednickou smrtí přímo na Cejlonu, kam se jako misionář vydal z rodné Indie v době, kdy na přelomu 17. a 18. století pokračovalo protikatolické tažení nizozemských kolonizátorů – ti se snažili odstranit vliv Portugalců, kteří obyvatele vedli právě ke katolické víře. Srí Lanka se může pochlubit tím, že ve své historii hostila papežskou návštěvu. Blahoslavený Jan Pavel II. přicestoval v roce 1995 a pozvedl hlas proti pokračující občanské válce. Už v 60. letech tisíce lidí uvítaly Pavla VI., který byl historicky prvním papežem, jenž podnikl zámořskou cestu během svého pontifikátu. Tehdejší Cejlon nebyl jeho cílem, na cestě do Austrálie ale absolvoval mezipřistání v Kolombu, během něhož pozdravil místní věřící. Osm procent křesťanů Kostel svatého Antonína stojí na rušné ulici v tamilské čtvrti Kolomba. Vcelku nenápadná stavba je obklopena neustávajícím ruchem, v němž evropského návštěvníka zaujme především motorová tříkolka zvaná tuk-tuk. Rušno je i uvnitř, přestože se v dohledné době nekoná žádná bohoslužba – hučící větráky pod stropem se snaží zajistit dýchatelný vzduch pro lidi sedící v lavicích i klečících před soškou zdejšího patrona. „Sem se chodí modlit nejen křesťané, je to významné poutní místo pro lidi všech náboženství,“ popisuje kněz Reginald Saparamadu. Hlavním náboženstvím na Srí Lance, k němuž se hlásí asi tři čtvrtiny obyvatelstva, je buddhismus. Barevné pruhy na pestré státní vlajce se sinhálským lvem označují další dvě náboženské skupiny: hinduisty, kterými jsou zvláště příslušníci tamilského národa, a muslimy. Pro asi osmi procenty zastoupené křesťany místo na vlajce nezbylo, ve společnosti jsou však respektováni, zejména v křesťanských lokalitách kolem hlavního města Kolomba. „Když jedu autobusem, uvolňují mi lidé místo vepředu, nemusím platit za jízdenku a ještě mi někdy sami dávají peníze, abych je použil pro potřebné,“ popisuje katolický kněz Pradeep Manawado. Duchovního lidé poznají snadno – chodí v černě přepásané albě, zatímco bosí buddhističtí mniši, kteří se těší stejné úctě, nosívají dlouhý oranžový oděv. „Lidé na Srí Lance oceňují, co dělá církev pro lidi v nouzi, například opuštěné děti, velmi dobrý zvuk mají také naše školy a další aktivity,“ popisuje arcibiskup z Kolomba, kardinál Malcolm Ranjith. Na mnoha činnostech se podle něj katolíci podílejí například s buddhistickými mnichy, kteří mají v zemi velkou autoritu.
Aktivita: Tumba lata (padající plechovka) Pomůcky: plechovka, boty Kontinent/Země: Asie/Filipíny Hráči se rozdělí do dvou skupin. Jedna skupina nakreslí křídou startovní čáru. (skupina A) Druhá skupina (B) se postaví do kruhu okolo plechovky a dávají pozor, aby nebyla plechovka shozena. První skupina se pokouší shodit plechovku pomocí lehkých bot. Když plechovka spadne, musí si hráči rychle posbírat boty a utíkat ke startovní čáře. Musí dávat pozor, aby nebyli před čárou chyceni družstvem, které hlídá plechovku. Pokud je někdo chycen, stává se zajatcem. Vysvobodí se tehdy, když někdo z jeho bývalého družstva zasáhne plechovku.
Indicie: RADOSTNÁ UDÁLOST
5) Bouřící oceán Text: Pokud se misionáři chtěli dostat na pevninu Srí Lanky, aby tam mohli hlásat radostnou zprávu, museli často čelit nepříznivým podmínkám na moři stejně jako Ježíšovi učedníci. Mt 14, 22 – 33 Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“ Rozhovor nad evangeliem: V dnešním evangeliu vidíme apoštoly, jak pluli na jezeře bez Ježíše, který se o samotě modlil. Nikdo z nich nespal. Proč nespali, když se mohli nechat ukolébat? Foukal proti nim silný vítr. Museli se proto střídat u vesel, neboť plavit se proti vlnám bylo hodně namáhavé. Evangelista také potvrzuje, že „vlny jejich lodí zmítaly.“ Jistě se tedy muži na lodi i báli, neboť dobře věděli, do jakých nesnází se při vlnobití mohli dostat. Apoštolové pluli celou noc proti vlnám. K ránu se zděsili, protože se na obzoru podle nich objevil přízrak (něco nevysvětlitelného, děsivého, neskutečného). Nedovedli si totiž vysvětlit, kdo nebo co se k nim přibližuje. Apoštolové se tak báli, že dokonce začali ze strachu křičet. Byl to Ježíš, který se k nim přibližoval, když kráčel po vodě. Promluvil na ustrašené apoštoly: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Kdo na Ježíšova slova zareagoval a co žádal? Petr. Přestává se nejenom okamžitě bát, ale zatouží jít za Ježíšem také po vodě. Petr ví, že k cestě po vodě potřebuje božskou sílu, jakou má Kristus. Petr věří, že ji dostane. Nebojí se vstoupit na rozbouřené moře. K Ježíši však nedojde, protože uprostřed vln se začíná bát. Jeho víra se mění v paniku. V takových vlnách utonu. Vlny si se mnou pohrají jako s třískou dřeva. Petr má strach. Velký strach vytěsňuje z jeho srdce víru. Víra až dosud spojovala Ježíše s Petrem. Vírou proudila do Petrových nohou zázračná síla. Nyní bez spojení s Ježíšem začíná Petr tonout. Kdo zachránil Petra před utonutím? Pán Ježíš. Důležité je, že Petr hledá u Ježíše pomoc. Topí se, ale volá: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš mu podává hned ruku a Petra zachycuje. Přitom mu jemně vyčítá: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Na lodi se pak přidává Petr k ostatním apoštolům, kteří jsou uchváceni Ježíšovou mocí, klanějí se mu a říkají: „Jsi opravdu Boží syn.“ Dnešní úryvek z evangelia má jasné poselství pro nás: Dívejme se na Boha, důvěřujme mu a nebudeme mít strach.
Příběh: Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl je domů, vyléčil a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování. Jednou šel kolem dřevorubec a zeptal se statkáře: „Proč je orel, král veškerého ptactva, zavřený na dvoře se slepicemi?“ Statkář odpověděl: „Našel jsem ho v lese zraněného. Naučil jsem ho chovat se stejně jako slepice a jíst s nimi. Létat se nenaučil. Osvojil si způsoby, jaké mají slepice, a proto už není orel.“ Dřevorubec odvětil: „Je to od tebe moc hezké, že ses ho ujal a vyléčil ho. Přežil díky tvé pomoci a na dvoře našel společnost a blízkost slepic. Ale přesto má srdce orla a určitě je schopen naučit se létat. Co kdybychom to vyzkoušeli.“ „Nerozumím ti. Kdyby chtěl létat, tak už by to udělal. Já mu v tom nebráním.“ „Máš pravdu. V létání mu nebráníš. Ale sám jsi řekl, že jsi ho naučil chovat se jako slepice, a proto nelétá. Je to však orel, tak co kdybychom ho zkrátka létat naučili?!“ „Proč na tom tak trváš? Vždyť se chová jako slepice, už to není orel. Co se dá dělat?! Některé věci se prostě změnit nedají.“ „Je pravda, že se v posledních měsících chová jako slepice. Ale zdá se mi, že se příliš soustředíš na jeho obtíže s létáním. Proč bychom se teď nezaměřili na to, že má orlí srdce a možnost naučit se létat?“ „Trochu o tom pochybuji. Jaký je rozdíl, jestliže místo o obtížích budeme uvažovat o možnostech?“ „To je dobrá otázka. Když se budeme zabývat obtížemi, tak se nejspíš spokojíme s jeho současností. Pokud se ale zaměříme na to, že je možné, aby vzlétl, dáme mu tím šanci a vyzkoušíme, zda se možnosti zakládají na pravdě.“ „Zní to zajímavě.“ „Vyzkoušíme to?“ „Ano.“ Druhý den vzal spokojený dřevorubec orlíka něžně do rukou, odnesl jej na svah nad statkem a řekl mu: „Tvoje místo je na nebi, ne na zemi. Roztáhni křídla a leť!“ Ale orel se nedal na pobídky k letu. Byl zmatený, a jakmile dole uviděl slepice, doskákal za nimi na dvůr. Myslel si, že ztratil schopnost vzlétnout a dostal strach. Dřevorubec se však nenechal odradit. Druhého dne odnesl orla na střechu statku a naléhal: „Jsi orel, tak roztáhni křídla a leť!“ Orel se však podíval dolů a dostal veliký strach. Pevně obepjal svými prsty ruku dřevorubce a nezamával ani křídly. Dřevorubec se nevzdal a statkářovi zdůraznil: „Do třetice se to podaří.“ Tentokrát vystoupal s orlem na vrchol kopce. Vyšel brzy ráno, takže právě vycházelo slunce. Něžně orlíka pohladil a přitiskl k sobě. Pták se chvěl strachem. „Neboj se,“ zašeptal tiše muž a něžně ho pohladil. Když se pták uklidnil, natočil ho směrem ke slunci. Pozvedl ho a vyzval pevným hlasem: „Leť ke slunci!“ Orel napjal křídla a zamával jimi tak silně, že se lehce odpoutal od rukou dřevorubce. Zamířil ke slunci tak, jak ho to kdysi učili rodiče a jak to dělají všichni orli, když krouží nad krajinou. Zamířil ke slunci a teprve když s ním splynul v jeden bod, spustil se dolů v nádherné křivce. K dřevorubcovi se však již nevrátil. Ani snadná strava slepic ho již nikdy nezlákala. Patřil ke slunci a v jeho síle pozbyl strachu. Dokázal statkáři, že patří na nebe.
Bůh stvořil člověka, aby žil v jeho blízkosti - důvěřoval mu, a tak neměl strach, neboť Bůh má sílu táhnout člověka vzhůru do nebe. Člověk a Bůh, to je jako orel a slunce. Může se stát, že člověk ztratí důvěru k Bohu. Myslí si, že si všechno zařídí sám. Bez Boha se nemůže udržet na dráze k nebi, neboť má strach. A strach ho sráží stále níž, až se podobá orlu, který ztratil pohled na slunce a zůstal mezi slepicemi. Bez Boha je člověk jako orel bez slunce. Má strach a spokojí se s tím, že má plný žaludek. Nedopusťme, abychom hříchem nebo pýchou ztratili pohled na Boha. Slyšme Ježíšovu výzvu: „Nebojte se!“ Pojďme spolu s Petrem za ním v každé situaci a nebojme se, neboť nás převede i přes vlny velkých těžkostí. Může se stát, že zapochybujeme. Ale vždycky můžeme s Petrem zvolat: „Pane, zachraň mě!“ Pán Ježíš nás zachytí a posílí nás, abychom neměli strach. Udělá nás podobné orlu, který se přestává bát, když uzří slunce. I my tak dospějeme k Bohu, dárci Světla, které září už tady a jednou nezastřeně v nebi. Zdroj: http://josefjansta.opava.org/nedelea/mezidobi.htm
Aktivita: Za pomoci následujících pomůcek vytvořte duhového ptáka, který vám může připomenout orla z předešlého příběhu. Duhový pták Pomůcky: 1 kousek látky (25x25 cm) ½ kelímku od jogurtu písku barevný krepový papír 1 m tenké šňůrky S tímto duhovým ptáčkem létáme do mnoha zemí naší Planety a pozorujeme děti při hře. Způsob výroby: Písek nasypeme doprostřed na látku. Rohy látky se chytí dohromady a svážou šňůrkou, tak vznikne malý balónek. Následně můžete přečnívající látku odstřihnout. Nastříhejte 6 pruhů krepového papíru asi 5 cm širokých a mezi 1m – 1 1/2m dlouhých. Pruhy musí být různě dlouhé. Připravte si asi 80 cm – 1 m dlouhou šňůrku a s ní svažte těch 6 pruhů krepového papíru. Potom je spojte smyčkou s balónkem. Šňůrku neodstřihávejte. Jestliže má ptáček létat, chyťte ho za smyčku, roztočte a pusťte směrem k nebi.
Indicie: VODA
6) Pozvání ke stolu Text: Jídlo na Srí Lance je velmi chutné a sluší se mu věnovat dostatek času – možná právě proto místní nepoužívají příbor a krmí se malými dávkami pravou rukou. Ať už je návštěvník země napodobí či nikoli, neměl by si nechat ujít zejména • rýži s karí – směsí koření, někdy doplněnou masem a zeleninou • kiribath – rýži uvařenou s kokosovým mlékem, typický pokrm novoročních oslav • ryby a mořské plody – existuje nespočet způsobů jejich zpracování • chili papričky – dodávají pikantní chuť, nečekaně dobře se doplňují s kokosovou moučkou • chlebovník – údajné jídlo chudých je velmi chutnou přílohovou zeleninou • banány – ve velkých trsech čekají na každé tabuli jako vyhledávaný dezert Lze potvrdit, že jídlo na Srí Lance je velmi ostré a pálivé. Kupodivu si na to ale návštěvník poměrně rychle zvykne, také proto, že hořící ústa se dají uchlácholit porcí rýže nebo zdejších tenkých nudlí. Labužníky potěší také množství čerstvého tropického ovoce a ke svačině třeba černý cejlonský čaj s mlékem, kterým lze zapíjet sladké sušenky.
Aktivita: Co takhle ochutnat tradiční srílanský koláč "Love Cake" ze sušeného ovoce, ořechů a koření a pozvat k tomu ještě hosta z vašeho okolí na milé a lahodné překvapení? Tento koláč je dědictvím z dob, kdy na ostrově pobývali Portugalci. Podává se především na narozeniny nebo při zvláštních příležitostech.
"Love Cake" • 150 g másla • 350 g cukru krupice • 6 vajec • 3 lžíce medu • 2 lžíce růžové vody (nahradit šťávou) • nastrouhaná kůra z 1 pomeranče • nastrouhaná kůra z 1 citronu • 1 lžička čerstvě nastrouhaného muškátového oříšku • 1 lžička mletého kardamomu • 1 lžička mleté skořice • 200 g nesolené kešu oříšky, nasekané nahrubo (nepovinné) • 250 g hrubé krupice (nebo hrubé mouky) • může se přidat kandované ovoce • 25 g kandovaného zázvoru • moučkový cukr na posypání koláče Předehřejte troubu na 150 ˚C. Měkké máslo, cukr a žloutky našleháme. Přidáme med, růžovou vodu, muškátový oříšek, kardamom a skořice. Pak vmícháme kešu oříšky, krupici (mouku), kandované ovoce a zázvor. Nakonec lehce vmícháme sníh z bílků. Dáme do vymazané formy a pečeme v troubě asi 1 hodinu až je povrch světle zlatý. Necháme vychladnout a posypeme moučkovým cukrem. Dobrou chuť! Zdroj: http://www.stylist.co.uk/life/recipes/sri-lankan-love-cake-recipe#image-rotator-1
Indicie: PŘÍMLUVA
7) Bohoslužba ve znakové řeči Text: Katolická církev na Srí Lance také vede školu určenou neslyšícím žákům, jimž pomáhá v začlenění do společnosti, která lidi s takovým postižením odsouvá na okraj. Znakovou řeč ovládá kromě učitelů také jeden z kněží, takže žáci mohou prožít mši svatou s překladem veškerého dění – včetně zpěvu – do znakové řeči. V ní také absolvují zpověď.
Aktivita: Zkuste se naučit alespoň pár slov ze znakové řeči. Nebo si vymyslete svoje slova ve znakové řeči, přičemž vaši kamarádi mohou hádat, o jaké slovo jde.
Ukázkové znaky
ano Dlaň je malíkovou hranou kolmo dolů. Pohyb vychází ze zápěstí a může se opakovat. (ne Buď zakroucení hlavou, nebo kolmo postavená ruka s roztaženými prsty se vytáčí.)
dobrý, dobře Palec s ukazovákem spojeny, ruka se ohýbá v lokti. Čím větší pohyb, tím větší důraz.
den Pohyb obloukem zleva doprava.
sejít se, potkat, nashledanou
rozumět, rozumím Ukazovák s prostředníkem tvoří V, ruka vedle čela krátce kmitá. nerozumím Totéž se současným zavrtěním hlavou.
prominout, promiňte, pardon, omluva Levá ruka před tělem, pravá po ní opisuje kruh.
blbost Ruka se opakovaně vodorovně odklání od hlavy.
Zdroj: http://verca1991.blog.cz/0706/znakova-rec-zaklad
Indicie: HODINA
Závěr Text: Blahopřejeme k získání 7 indicií: PŘEKVAPENÍ JAN NÁDOBA RADOSTNÁ UDÁLOST VODA PŘÍMLUVA HODINA Všechna tato slova spojuje jedna význačná událost. Víte, která? Ano, je to svatba v Káně Galilejské. Chování Panny Marie na svatbě v Káně nás může naučit mnohému o ní, ale také o nás. Maria chodí s očima otevřenýma k potřebám novomanželů. Ukazuje nám, že není pouze matkou Ježíšovou, ale matkou všech. Tento příběh je také propojen s historií chrámu Naší Paní z Lanky. Po vypuknutí druhé světové války, arcibiskup Colomba – Jean Marie Masson OMI, učinil slib, že pokud bude Srí Lanka uchráněna od konfliktu, pak dá postavit baziliku pod názvem Panny Marie z Lanky. A tak se také stalo. Srí Lanka byla skutečně ušetřena nejhoršího, protože hrozila invaze japonských vojsk. V roce 1946 obdržel s radostí arcibiskup Masson od papeže Pia XII. souhlas pro stavbu baziliky na počest Panny Marie. Stejně jako se Panna Maria přimlouvala před 2000 lety na svatbě v Káně, tak se stále přimlouvá i za nás a svěřuje naše těžkosti a trápení svému Synu k proměnění. I my jí můžeme svěřit celý svět, jeho těžkosti, naše kamarády, svoji rodinu,… a učit se od ní mít stále oči otevřené pro potřeby všech lidí kolem nás. Pokud každé ráno necháme vstoupit do svého života Ježíše a Marii, pak se můžou i v našem životě dít zázraky, stejně jako v Káně Galilejské nebo na Srí Lance.
Aktivita: Zahrajte pantomimu o zázraku na svatbě v Káně Galilejské. Jak konkrétně mohu pomoci chudým a opuštěným dětem na Srí Lance?
Úkol pro kongres: Vytvořte společně sochu Naší Paní z Lanky (můžete použít jakýkoliv materiál nebo malbu) a přivezte ji na Misijní kongres do Českých Budějovic nebo ji zašlete do 20. září 2013 do národní kanceláře PMD. Vaší Pannu Marii zašleme do Srí Lanky, aby se tak díky Vám opět dostala na své místo v chrámě a doufejme, že i do srdcí lidí.
Přídavné indicie: ŽENICH, VÍNO, ZÁZRAK
