NÁRODNOSTNÍ MENŠINY V ČÍNĚ související články: přehled národnostních menšin: http://narodnosti-ciny.navajo.cz/ hedvábná cesta, info: http://www.hedvabnastezka.cz/
- většinová národnost Han - označení národnostní menšina (少数民族 shăoshùmínzú) poprvé za ČLR – komunistům se v boji proti Kuomitangu hodil každý – proto spolupracovali i s nečínským obyvatelstvem a sebemenšímu etniku přislibovali autonomii (zachování kulturních tradic, nárok na vzdělání ve vlastní jazyce atd.). - po r. 1949 – nová politika – Čína je jednotný stát (ne federace států různých etnik, jak bylo slíbeno) a jednotlivá území jsou její součástí – autonomie pouze částečná!!! - kdokoliv, kdo po roce 1949 zažádal o status “ánrodnostní menšina”, jej dostal. Kvůli výhodám o něj zádala skoro každá skupina (např. se na ně nevztahuje zákon o 1 dítěti). → umělé vytváření menšin. → dnes je označena jako menšina např. i skupina, která je např. podskupina jiné skupiny a národnosti s vlastním jazykem nejsou označování jako nár. menšina - za kulturní revoluce jsou jakékoliv projevy národnostních menšin potlačovány – hlásá se vše čínské (plakáty čínských dělníků a vojáků, pouze čínských, ne tibetských atd.). O menšinách se nepmluví, všichni jsou 中国人 (= označení pro státní příslušnost, ne národnost) - dnes: “boom” nár. menšin – ze své kultury a historie udělali turistickou atrakci – pro cizince i samotné Číňany – podpora vnitrozemského turismu → finance do jednotlivých oblastí ETNICKÉ SKUPINY:
Čínští muslimové:
tzv. HUI (od slova 回 = vracet se domů, obracet se k bohu nebo k mešitě)) název HUI: Za období Pěti dynastií (907-960) = k označení Ujgurů, za d. Jüan (1279-1367) = název pro příslušníky středoasijských národů), za Mandžuů (1644-1911) = pro čínské muslimy, i pro muslimské Číňany jedna z nejmočetnějších menšin nemají vlastní jazyk (čínské dialekty + arabská slova), čínské znaky většiná kultura čínská s nějakými muslim. zvyky (mají své restaurace, jídla, náboženské obřady svátky, půsty, mešity, nejedí vepřové jako národnost vyhlášeni až v 50. letech jediná menšina, která se vyskytuje na celém území ČLR (nekde méně, někde více) – hlavně v autonomní oblasti Ningxia (v hl. m. Yinchuan) – tvoří 1/3 obyvatel celé provincie, dále v provincii Gansu, v XinJiangu (tzv. Čínský Turkestán), ve všech hlavních městech a na pobřeží (Fujian), v Yunnanu rozpoznatelní podle oblečení (bílé čepičky) a podle příjmení (často jsou to slabiky z čínského přepisu jmen proroků), př. Ma, Su, Na, atd.
původ: 3 zcela nezávislé populace (úplně jiný etnický ůvod, spojuje je pouze islám): 1. na SZ: - přístup do stř. Asie (kvůli hedvábné cestě nejblíže islámu) - důležitý Čingischán – postoupil do stř. Asie a dále a západ, bral zajatce (řemeslníky, umělce atd.) různých národností a odváděl je zpět na své území (tzn. do Mongolska a na území dnešní Číny) → první muslimská komunita (žení se s Číňankami a postupně se stávají spíše Číňany – mluví čínsky a většina z nich dnes už neumí arabsky) - 19. st. - povstání čínských muslimů – Qingové nakonec povstání potlačili, někteří čín. muslimové odešli na západ (do Kazachstánu př., dnes mluví mixem čínštiny a ruštiny) 2. na JV (Kanton, J Fujian): - přítomnost od 8., 9. st. (doložena stavba mešity v Kantonu) - na toto území přes mořskou hedvábnou cestu - v této oblasti hodně muslimů - byla zde dokonce komunita s vlastními soudci atd. 3. na JZ (Yunnan): - přišli přes Bengál. Záliv, východní Indii a barmské pomezí - problémová a výbušná skupina – v 19. st. povstání, vlastní stát – Qingům trvalo cca 10 let, než provincii znovu dostali pod kontrolu. Někteří z muslimů utekli do Barmy a dále, až do Afriky → čínská komunita v JAR
QIANG (羌族 : Qiāng Zú): - etnikum známé už z nápisů z doby Shang - jazyk qianský - hl. v provincii Sichuan - polyteisté – vyznávají boha slunce, věří v “bílé kameny”, v okolí Tibetu jsou i Buddhisté TIBEŤANÉ: po celém světě cca 6 milionů vlastní historický vývoj sami se nazývají Phöpa vl. autonom. oblast (od r. 1956), hl. m. Lhasa po r. 1959 migrace – do Indie, USA, Kanady, Evropy (Švýcarsko, skandináv. země) starobylá civilizace (vysoká úroveň materiální i duchovín kultury) YI (彝族 : Yí Zú):
- jinak zváni Lolo - 4. nejpočetnější skupina (po Zhuang, Hui a Ujgurech) - žijí hlavně v tibetské autonom. oblasti - 7. st. n. l. - vlastní stát (v dnešní prov. Yunnan) Nanzhao – významná mocnost, ovládala velké území, velký soupeř Hanů, expandovala do JV Asie i na hanské území. Málo informací o tomto státu. Rozpadl se po příchodu Mongolů, obyvatelé prchají na jih a ázakldají stýty – příbuznost s dnešními Thajci atd. - dnes žijí hlavně v Sichuanu a Yunnanu - vyznávají kult předků, šamanismus, taoismus - bohatá kultura (písně, tance, epos Ašma) NAXI (纳西族 : Nàxī Zú):
- jsou doloženi už v Zápiscích historika - velká turistická atrakce (SZ Yunnan – vl. Autonom. okres) - přijali buddhismus, později navázali úzké vztahy s Tibeťany - krom tibetskému buddhismu měli ještě svůj vlastní nábož. systém - DONGBA – šamanské náboženství, různá božstva, komunika s předky, zvláštní hudební nástroje, speciální knihy – piktogramické písmo (obrázky, ne znaky!) - vztah s Čínou – Čína udělila vládci titul a nechala je, ať si vládnou po svém, ale byli čínskému dvoru podřízení – toto trvá cca 600 let, až do r. 1911 - hlavní prac. Síla ženy BAI (白族 : bái zú): - Yunnan, Kanton - v 10.-13. st. tvořili hlavní etnikum státu Nanzhao – hl. m. přestěhovali do Dali JINGPO (景颇族 : Jǐngpōzú) : - více známí jako Kachin (barmský název)
ZHUANG (壮族: Zhuàngzú) : - nejzastoupenější menšina v Číně (cca 17 milionů) - mají vlastní písmo – používají speciální latinku (dříve znaky, díky misionářům latika, př. jako vitnamština), mluví zhuangským jazykem – poměrně bohatá literatura (nejstarší díla z pol. 9. st.) - měli svůj vlastní stát – Stát jižních nebes – v oblasti Kantonu
- dnes mají svou vlastní autonomní oblast Guangxi, krom toho žijí i jinde v jižní Číně
DAI (傣族 : Dǎi Zú): - jižní Yunnan - příbuznost s Thajci (zůstali na území Číny) - théravádový buddhismus - na začátku 13. st. své vlastní písmo
LI (黎族 : Lí Zú):
- na ostrově Hainan - měli svůj vlastní stát
Miao a Yao: - Miao spolu s etnikem Yao známí jako jižní barbaři - na jejich území se Číňané dostávají v 13. st. - vytlačují etnické skupiny z úrodné půdy do hor
MIAO ( 苗 族 : Miáo Zú):
- jižní i jihovýchodní Asii – v provincii Guizhou, v provincii Yunnan - i na území Vietnamu - mají 5 vlastních autonomních krajů, 10 autonomních okresů - dělí se na skupiny – nesrozumitelné dialekty (kvůli reliéfu oblasti) – jednotlivé skupiny se jmenují podle barvy oblečení (př. Černé Miao, Pestré Miao, Modří Miao) - zaměření na zemědělství, rybolov, chov dobytka, tkalcovství - díky vlivu Číňan vyznávají kult předků, jsou taoisté nebo buddhisté, někde ještě stále animisté YAO (瑶族 : Yáo Zú): - Guangdong, Guangxi, Hunan (až do severního Vietnamu – pod jiným jménem) - cca 1m2 milionu - sami se nazývají minové (tzn. lidé) - nízký stupeň kulturního i ekonomického rovoje - nemají vlastní písmo, používají čínské znaky Vietnamci (京族 : Jīng Zú): - na hranici s Vietnamem - severní Vietnam Čína dlouho ovládala – od d. Qin - většinou taoisté, kult předků, někde i katolíci - mluví severo-vietnamským dialektem, používají ale i kantonštinu. Píší latinkou VA (佤族 : Wǎ Zú): - pomezí mezi Čínou a Barmou - lovci lebek (zvyk až do začátku 20. st. - pro kult pro plodnost polí – dávali je na pole) – lovili př. britského lékaře (byl tam přidělen k britské ednotce, která ho nezachráníla) – 1903 KAYAN - ženy s obručemi na krku (přidáváno s věkem) – při nevěře atd. ji kruhy sundali – zlomení vazu GAOSHAN (高山族 : Gāoshān Zú): - velice malá skupina zahrnující více malých národů na Taiwanu (Amiové, Atajalové, Bununové, Jamiové, Pajwanové, Pujumové, Rukajové, Sajsielové atd.) - Taiwan (na Taiwanu jiné etnické skupiny než Čína) – Čínští zemědělci vytlačili původní obyvatele ostrova do horských oblastí Mongolové: - široká oblast stepí - dělí se na tzv. vlastní a východní Mongoly - autonom. oblast Vnitřní Mongolsko (zřízena velmi brzy) - jako menšina měli vždy výhodné podmínky, byli na tom nejlépe, Číňané si je snažili udržet na své straně - tradiční mongolské písmo (nahrazeno azbukou), snaží se ho znovu zavádět - do r. 1911 bylo Monglosko spokojeno, bylo ovládáno vlastními mocnými rodinami a čínský císař udržoval mongolské a čínské etnikum od sebe, navštěvoval Mongolsko, lovil s Mongoly po mongolském způsobu atd.
MANDŽUOVÉ: - odvozují svůj původ od Džurdženů - v historii ovládali severní Číny, po porážce Mongoly se rozpadají a později se objevují až Mandžuové - Mandžusko = oblast provincií 辽宁 (Liáoníng), 吉林 (Jílín) a 黑龙江 (Hēilóngjiāng)
- celá jejich společnost (kmenová struktura) organizována do tzv. 8 korouhví (každou vedl nějaký šlechtic, každý s clou rodinou patřil do nějaké korouhve) – přetrvalo to do dnes (manžusko a vnitřní Mongolsko se nedělí na okresy jako jiné provincie, ale na korouhve) XIBO (锡伯族 : Xíbó Zú): - potomci jedné mandžus. korouhve – uchovali si svou kulturu - mluví archaickým dialektem mandžuštiny, mají své vlastní písmo (odvozeno od tradičního mongolského písma) Ujguři (维吾尔族 : Wéiwúěr Zú): - Xijing (autonom. oblast) - nemají nic společného s historickými Ujgury – nemluví ujgursky - vyznávali buddhismus, později nestoriánství, pak přechází na islám (korán se čte v arabštině!!! - sklony k terorismu) - Čínská vláda se snaží potlačovat jejich svébytnost (jako v Tibetu)
Tádžikové
