NÁRODNÍ SOCIALISTÉ LEVICE 21. STOLETÍ

USTAVUJÍCÍ SJEZD POLITICKÉ STRANY

NÁRODNÍ SOCIALISTÉ LEVICE 21. STOLETÍ

KONCEPT POLITICKÉHO PROGRAMU PRO VNITROSTRANICKOU DISKUZI

Praha, 26. listopadu 2011

Obsah 1 Preambule .............................................................................................................................. 12 2. Zaměstnanost ........................................................................................................................ 15 2.1 Zvýšeni flexibility pracovních sil ................................................................................... 15 2.1.1 Zrušení daně z převodu nemovitého majetku pro fyzické osoby ............................ 15 2.1.2 Podpora výstavby nájemního bydlení ..................................................................... 15 2.1.3 Podpora rekvalifikace .............................................................................................. 16 2.1.4 Podpora investic (jak domácích, tak zahraničních) ................................................. 16 2.2 Zvýšeni dostupnosti pracovních sil ................................................................................ 17 2.2.1 Podpora rodin s dětmi ............................................................................................. 17 2.2.2 Podpora cílené imigrace z jihovýchodní a východní Evropy .................................. 18 2.2.3 Podpora růstu vzdělanosti ....................................................................................... 18 2.3 Provázání tempa růstu minimální mzdy s tempem růstu HDP ....................................... 19 2.4 Podpora tvůrčí práce ....................................................................................................... 19 2.5 Podpora rozvoje sociální ekonomiky ............................................................................. 19 3. Fiskální politika .................................................................................................................... 20 3.1 Vyrovnaný státní rozpočet jako střednědobý a dlouhodobý strategický cíl ................... 20 3.1.1 Navýšení příjmové strany státního rozpočtu (veřejné rozpočty na 45% HDP) ...... 20 3.1.2 Zavedení daně z finančních operací ........................................................................ 21 3.1.3 Zvýšení daně z nemovitostí ..................................................................................... 21 3.1.4 Zavedení více pásem pro zdanění příjmů právnických i fyzických osob................ 21 3.1.5 Zvláštní zdanění jednorázově vyplacených vysokých mezd a platů (tzv. zlatých padáků) ............................................................................................................................. 22 3.1.6 Navýšení spotřebních daní (alkohol, cigarety) ........................................................ 22 3.1.7 Snížení spotřební daně u pohonných hmot na výši běžnou v sousedních státech, diferenciace daně ve směru podpory ekologických paliv ................................................ 22 3.1.8 Nezvyšovaní DPH, zachování snížené sazby DPH ................................................. 22 3.1.9 Zavedení nulové sazby DPH na dětské oblečení, obuv, pleny školní učebnice apod. .......................................................................................................................................... 23 2

3.2 Podpora investic a rozšiřovaní fiskálního prostoru (3% HDP) ...................................... 23 3.2.1 Nové definování hospodářské strategie ČR ............................................................ 23 3.2.2 Aktivní příprava na evropskou finanční perspektivu v období 2014-2020 ............. 24 3.3 Zavedení eura ................................................................................................................. 25 3.3.1 Prosadit větší koordinaci fiskální politiky zemí EU ve střednědobém horizontu ... 25 3.3.2 Vstup ČR do eurozóny ............................................................................................ 25 4 Reforma sociální oblasti ........................................................................................................ 26 4.1 Reforma systému výplat sociálních dávek ..................................................................... 27 4.2 Podpora natality .............................................................................................................. 28 4.3 Podpora vzniku firemních jeslí a školek......................................................................... 31 4.4 Podpora a stabilizace poskytovatelů sociálních služeb .................................................. 31 4.5 Zlepšeni sociálního dialogu ve společnosti .................................................................... 32 5 Reforma penzijního systému - 3D důchod ............................................................................ 34 5.1 Penzijní reformy v minulosti .......................................................................................... 34 5.2 Demografický vývoj – jeho prognózy a očekávaný vliv na důchodové pojištění .......... 34 5.3 Stabilizace a posílení I. pilíře ......................................................................................... 36 5.4 Ochrana úspor ve II. pilíři............................................................................................... 37 5.5 Transformace III. pilíře................................................................................................... 38 6 Reforma zdravotnictví ........................................................................................................... 40 6.1 Definice základní sítě zdravotnických zařízení .............................................................. 40 6.1.1 Kritéria pro zdravotnická zařízení základní lůžkové sítě ........................................ 40 6.1.2 Státní zdravotnická zařízení .................................................................................... 41 6.1.3 Regionální zdravotnická zařízení ............................................................................ 41 6.1.4 Obecní zdravotnická zařízení .................................................................................. 42 6.2 Úspory ve zdravotnictví.................................................................................................. 42 6.2.1 Audit poskytovatelů zdravotní péče ........................................................................ 42 6.2.2 Léková politika ........................................................................................................ 43 6.3 Reformy ve zdravotnictví ............................................................................................... 44 3

6.3.1 Odpovědnost za sebe sama. ..................................................................................... 44 6.3.2 Bezplatná standardní péče ....................................................................................... 44 6.3.3 Zpoplatnění nadstandardní péče (úhrady formou zvláštního připojištěni).............. 44 6.3.4 Reformy v úhradách smluvním lékařským a zubním zařízením ............................. 45 6.3.5 Podpora programů zdravotní prevence ................................................................... 45 6.3.6 Zvýšení podpory domácí péče................................................................................. 46 6.3.7 Zavedení soukromého (podnikového) připojištění.................................................. 46 6.3.8 Redukce byrokratických předpisů ........................................................................... 46 6.4 Zdravotní pojištění .......................................................................................................... 46 6.5 Sloučení kompetencí Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí .............................................................................................................................................. 48 7 Životní prostředí .................................................................................................................... 49 7.1 Současná situace v oblasti ochrany životního prostředí ................................................. 49 7.2 Program udržitelného rozvoje životního prostředí a průmyslu v České republice ......... 50 7.2.1 Strategická vize udržitelného rozvoje v České republice ........................................ 50 7.3 Programové priority ........................................................................................................ 51 7.3.1 Ochrana klimatu a čisté ovzduší.............................................................................. 51 7.3.2 Ochrana přírody, krajiny, lesa a biodiverzity .......................................................... 52 7.3.3 Udržitelná energetika (výroba a spotřeba)................................................................... 52 7.3.4 Udržitelná doprava .................................................................................................. 53 7.3.5 Odpady – zdroj surovin a energie............................................................................ 53 7.4 Programové cíle v oblasti životního prostředí ................................................................ 54 7.4.1 Environmentální legislativa ..................................................................................... 54 7.4.2 Složková ochrana ŽP ............................................................................................... 54 7.4.3 Sektorová ochrana ŽP ............................................................................................. 57 8 Energetika a ekologicky šetrný průmysl ............................................................................... 59 8.1 Priority v oblasti energetiky ........................................................................................... 59

4

8.1.1 Zvyšování energetické efektivity, snižování ztrát při výrobě a rozvodu energie a snižování spotřeby energie ............................................................................................ 59 8.1.2 Posilování obnovitelných zdrojů ............................................................................. 59 8.2 Využívání jaderné energie .............................................................................................. 59 8.3 Energetické využívání fosilních paliv ............................................................................ 60 8.4 Energetická bezpečnost .................................................................................................. 60 8.5 Teplárenství .................................................................................................................... 60 8.6 Konkurenceschopný a ekologicky šetrný průmysl ......................................................... 60 9 Regionální rozvoj .................................................................................................................. 62 9.1 Podpora regionální veřejné dopravy ............................................................................... 62 9.2 Zavedení vládních strukturálních grantů ........................................................................ 63 9.3 Podpora obcí při zavádění podniků sociální ekonomiky (sociálních podniků) .............. 63 9.4 Udržitelné strategické územní plánování ....................................................................... 63 9.5 Podpora udržitelného cestovního ruchu ve struktuře místní ekonomiky ....................... 64 9.6 Státní podpora půjček na pořízení bydlení pro mladé lidi do 35 let ............................... 64 10 Zahraniční politika .............................................................................................................. 65 10.1 Priority zahraniční politiky ........................................................................................... 65 10.2 Vztahy se sousedními státy........................................................................................... 65 10.3 Evropská politika .......................................................................................................... 66 10.4 Evropský sociální stát ................................................................................................... 66 10.5 České zájmy a reformy institucí EU ............................................................................. 67 10.6 Globalizace a reformy mezinárodních institucí ............................................................ 67 10.7 Terorismus a zbraně hromadného ničení ...................................................................... 67 10.8 Zahraniční vojenské mise ............................................................................................. 68 10.9 Politika multilaterálních vztahů .................................................................................... 68 10.10 Vztahy s Ruskou federací ........................................................................................... 69 10.11 Vztahy s Čínou ........................................................................................................... 69 10.12 Návrat k dobrým vztahům a tradičním trhům ............................................................ 70 5

10.13 Dialog namísto sankcí a intervencí ............................................................................. 70 10.14 Ekonomická diplomacie ............................................................................................. 70 11 Evropská finanční perspektiva 2014-2020 .......................................................................... 71 11.1 Strategie Evropa 2020 .................................................................................................. 71 11.2 Diskuze nad prioritami pro ČR ..................................................................................... 71 11.3 Programy a fondy EU ................................................................................................... 72 11.3.1 Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) ....................................................... 72 11.3.2 Kohezní fond ......................................................................................................... 72 11.3.3 Evropský sociální fond (ESF) ............................................................................... 73 11.3.4 Evropský globalizační fond ................................................................................... 73 11.3.5 Evropská územní spolupráce ................................................................................. 74 11.3.6 Evropská seskupení pro územní spolupráci .......................................................... 74 11.4 Priority pro Českou republiku ...................................................................................... 74 11.5 Průmysl ČR................................................................................................................... 75 11.5.1 Podnikatelské prostředí ......................................................................................... 75 11.5.2 Věda, výzkum, inovace ......................................................................................... 76 11.5.3 Podpora zavádění nových technologií na úspory energií ...................................... 76 11.6 Sociální politika ............................................................................................................ 76 11.7 Zemědělství a rozvoj venkova ...................................................................................... 77 11.8 Životní prostředí ........................................................................................................... 77 11.9 Regionální politika ....................................................................................................... 78 12 Boj proti korupci ................................................................................................................. 79 12.1 Stav protikorupčního prostředí ..................................................................................... 79 12.2 Oblasti s nejvýznamnějším korupčním rizikem ........................................................... 80 12.3 Programy protikorupční prevence ................................................................................ 81 12.3.1 Legislativní proces ................................................................................................ 81 12.3.2 Personální obsazení orgánů činných v trestním řízení .......................................... 81 12.3.3 Orgány státní a vnitřní kontroly, Institut pro kriminologii a sociální prevenci ..... 81 6

12.3.4 Hromadné sdělovací prostředky a občanská společnost ....................................... 82 12.4 Represe v boji proti korupci ......................................................................................... 82 12.4.1 Zpřísnění trestů za korupční jednání ..................................................................... 82 12.4.2 Odpovědnost veřejných činitelů za náhradu škody vzniklé při hospodaření se svěřenými prostředky státu............................................................................................... 82 12.5 Další změny právního řádu ........................................................................................... 83 12.5.1 Kontrola výběrových řízení ................................................................................... 83 12.5.2 Zrušení anonymního vlastnictví společností ......................................................... 83 12.5.3 Majetková přiznání, právní úprava lobbingu, zavedení systému kontroly financování politických stran ........................................................................................... 83 12.5.4 Veřejná kontrola činnosti státních orgánů ............................................................. 83 12.5.5 Rozšíření pravomocí kontrolních orgánů .............................................................. 84 12.6 Kvalitní státní správa .................................................................................................... 84 12.7 Povinné bezpečnostní prověrky pro vedoucí zaměstnance ve státní správě ................ 84 12.8 Etický kodex politika a úředníka státní správy ............................................................. 84 13 Bezpečnostní politika a působnost Ministerstva vnitra ....................................................... 85 13.1 Vývoj Policie ČR v posledních deseti letech ................................................................ 85 13.2 Bezpečnostní politika ČR ............................................................................................. 85 13.3 Kroky potřebné pro nápravu současného stavu ............................................................ 86 13.3.1 Změna zákona č. 361/2003 Sb. ............................................................................. 86 13.3.2 Omezení věku přijímání uchazečů ........................................................................ 86 13.3.3 Důstojnické hodnosti v souladu s kariérním řádem .............................................. 86 13.3.4 Vybrané pokuty nemohou být měřítkem hodnocení práce policistů ..................... 87 13.3.5 Změna ustanovení zákona o použití služební zbraně ............................................ 87 13.3.6 Zásah policistů v době mimo službu ..................................................................... 87 13.3.7 Vzdělávání policistů .............................................................................................. 87 13.3.8 Podpora občanských sdružení ............................................................................... 87 13.3.9 Imigrační úřad ....................................................................................................... 87

7

13.3.10 Vedlejší zaměstnání pro policisty a hasiče .......................................................... 88 13.3.11 Tresty za napadení při výkonu služby ................................................................. 88 13.3.12 Změna zákon o střelných zbraních ...................................................................... 88 13.3.13 Financování policie ze zabavených prostředků ................................................... 88 13.3.14 Opatření proti extremismu .................................................................................. 88 13.3.15 Beztrestnost pro ty, kteří upozorní na korupci .................................................... 88 13.4 Bezpečnostní rizika z migrace cizinců ......................................................................... 89 14 Státní správa a samospráva ................................................................................................. 90 14.1 Státní orgány ................................................................................................................. 90 14.1.1 Prezident republiky ............................................................................................... 90 14.1.2 Transformace Senátu ............................................................................................. 91 14.1.3 Ústřední orgány státní správy ................................................................................ 91 14.2 Samospráva ................................................................................................................... 92 14.3 Služební zákon .............................................................................................................. 92 14.3.1 Jmenování generálního ředitele, zástupce generálního ředitele a dalších služebních orgánů. .............................................................................................................................. 93 14.3.2 Politické funkce, které jmenuje ministr nebo předseda vlády ............................... 94 15 Boj proti sociálnímu vyloučení - sociální integrace příslušníků sociálně vyloučených lokalit ........................................................................................................................................ 95 15.1 Oblast zaměstnanosti .................................................................................................... 96 15.2 Oblast bydlení ............................................................................................................... 97 15.3 Oblast vzdělávání ......................................................................................................... 98 15.4 Oblast bezpečnosti a prevence sociálně patologických jevů ...................................... 100 16 Obrana a bezpečnost státu ................................................................................................. 102 16.1 Posíleni úlohy ČR v rámci NATO .............................................................................. 102 16.2 Smart Defence ............................................................................................................ 102 16.3 Posíleni spolupráce na obraně se sousedními zeměmi ............................................... 103 16.4 Těsnější spolupráce na Společné obranné politice EU ............................................... 103

8

16.5 Posíleni komunikace NATO s Ruskem v rámci obranné politiky.............................. 103 16.6 Sníženi výdajů na vyzbrojování armády, posíleni úlohy armády při řešeni živelných pohrom ................................................................................................................................ 103 16.7 Zvýšeni ekonomické výkonnosti armády (zaměření nejen na výdaje, ale i na možné příjmy) ................................................................................................................................ 104 17. Zemědělství ...................................................................................................................... 105 17.1 Význam venkova jako životního prostoru .................................................................. 105 17.2 Posílení pozice tuzemských producentů a zpracovatelů ............................................. 106 17.3 Ekologické zemědělství .............................................................................................. 107 17.4 Snížení administrativy ................................................................................................ 107 17.5 Hospodaření ve znevýhodněných oblastech ............................................................... 107 17.6 Zemědělská půda ........................................................................................................ 107 17.7 Obnovitelné zdroje energie v zemědělství.................................................................. 108 17.8 Odbytová družstva ...................................................................................................... 108 17.9 Zemědělská politika Evropské unie ............................................................................ 108 17.10 Lesní a vodní hospodářství ....................................................................................... 109 17.11 Priority zemědělského programu .............................................................................. 110 17.11.1 Resort zemědělství: ........................................................................................... 110 17.11.2 Resort potravinářství: ........................................................................................ 110 17.11.3 Investice ............................................................................................................ 110 17.11.4 Aktivní agrární politika ..................................................................................... 111 18 Dopravní politika............................................................................................................... 112 18.1 Základní teze dopravní strategie ................................................................................. 112 18.2 Veřejná doprava .......................................................................................................... 113 18.2.2 Provázanost dopravy ........................................................................................... 113 18.2.3 Uvážená a transparentní liberalizace trhu ........................................................... 114 18.3 Železniční doprava ..................................................................................................... 114 18.3.1 Dostavba infrastruktury ....................................................................................... 114

9

18.3.2 Racionalizace provozu v regionech ..................................................................... 115 18.4 Doprava na pozemních komunikacích ....................................................................... 115 18.4.1 Dostavba infrastruktury ....................................................................................... 115 18.4.2 Nutnost zpoplatnění infrastruktury...................................................................... 116 18.4.3 Multimodalita jako možné perspektivní řešení ................................................... 117 18.4.4 Bezpečnost silniční dopravy................................................................................ 117 18.4.5 Zavádění informačních a inovativních technologií ............................................. 118 18.5 Letecká doprava .......................................................................................................... 118 18.5.1 Letiště .................................................................................................................. 119 18.5.2 Vzdušný prostor .................................................................................................. 119 18.6 Vodní doprava ............................................................................................................ 119 19 Bytová politika - reálné právo na důstojné bydlení pro občany 21. století ....................... 121 19.1 Vlastnické bydlení ...................................................................................................... 121 19.2 Bydlení nájemní .......................................................................................................... 121 19.3 Bydlení neziskové....................................................................................................... 121 19.4 Podpora občanům v nouzi – sociální bydlení pro občany na okraji společnosti ........ 122 19.5 Rekonstrukce, modernizace, ekologie ........................................................................ 123 20 Kultura ¨ ............................................................................................................................ 124 20.1 Podpora vícezdrojového financování kultury ............................................................. 124 20.2 Neopomíjet sílu dobrovolnictví .................................................................................. 124 20.3 Posílení kontrolních mechanismů při využívání veřejných prostředků společně s optimalizací grantového systému ..................................................................................... 125 20.4 Zachování nižší sazby daně z přidané hodnoty u kulturních produktů a služeb ........ 125 20.5 Podpora kultury a umění jako nástroje integrace sociálně vyloučených obyvatel ..... 125 20.6 Autorský zákon ........................................................................................................... 126 20.7 Zjednodušení systému mediálních rad ....................................................................... 126 20.8 Prodloužení otevírací doby muzeí a galerií ................................................................ 126 20.9 Přísnější regulace reklamy na tabákové výrobky a alkohol ....................................... 127 10

20.10 Digitalizace kulturního obsahu a tzv. osiřelých děl .................................................. 127 20.11 Finanční pomoc sbírkovým institucím a knihovnám ............................................... 127 21 Školství .............................................................................................................................. 128 21.1 Výchovně vzdělávací soustava ................................................................................... 128 21.1.1 Předškolní zařízení .............................................................................................. 128 21.1.2 Základní školství ................................................................................................. 129 21.1.3 Střední školství .................................................................................................... 129 21.3.4 Vysoké školství ................................................................................................... 130 22 Podpora a rozvoj sportu..................................................................................................... 131 22.1 Sport, význam sportu pro společnost i jednotlivce a jeho současná podpora............. 131 22.2 Úloha státu v oblasti sportu ........................................................................................ 133 22.2.1 Vyčlenění financování sportu z kompetence MŠMT .......................................... 134 22.2.2 Zřízení státního fondu na podporu a rozvoj sportu ............................................. 134 22.2.3 Sportovní infrastruktura pro širokou veřejnost ................................................... 134 22.2.4 Sportovní akce mezinárodního významu ............................................................ 135 22.2.5 Společenské ocenění úspěšné sportovní reprezentace státu ................................ 135 22.3 Financování sportu ..................................................................................................... 136 22.3.1 Zefektivnění stávajících zdrojů financování sportu ............................................ 136 22.3.2 Nové zdroje financování sportu .......................................................................... 136 22.4 Opatření pro rozvoj sportu .......................................................................................... 137 22.4.1 Zabezpečení rozvoje sportu pro širokou veřejnost .............................................. 137 22.4.2 Zabezpečení rozvoje vrcholového sportu ............................................................ 137 22.5 Legislativa v oblasti sportu ......................................................................................... 138 22.5.1 Nový zákon o sportu ........................................................................................... 138

11

1 Preambule Nestavět se na odpor nespravedlnosti je totéž jako nespravedlnost páchat. Nespravedlivé je oklešťovat sociální práva zaměstnanců, nespravedlivé je zhoršovat podmínky pro živnostenské a malé podnikání, nespravedlivé je nebojovat s nezaměstnaností, nespravedlivé je snižovat podporu mladých lidí a rodin, nespravedlivé je neřešit problémy důchodců. Nespravedlivé je nepostihnout parazitování na úkor veřejných prostředků. Nespravedlivé je nedostat za své daně odpovídající službu. A v Parlamentu není strana, která by statečně vzdorovala nespravedlnostem páchaným na většině občanů republiky. My nebudeme páchat nespravedlnost. Chceme být odvážní. Program strany dává odpovědi na aktuální největší problémy společnosti. Naše odpovědi jsou formulovány z ideových pozic národně socialistických. Je nasnadě, že témata, na kterých se vyprofilovala strana národně sociální na začátku své existence po roce 1897, a dnešní politické problémy jsou od sebe vzdáleny celou délkou jednoho století. Odpovědi, které naši předchůdci nalezli, dnes nejde jednoduše opakovat. Už proto ne, že celá řada tehdy kruciálních problémů nás dnes netrápí, jsou vyřešeny. I díky odvážné politické práci našich předchůdců. Co však zůstává, je odkaz a inspirace k poctivé politické práci, která vychází z hlubokého přesvědčení, že společnost se může plnohodnotně rozvíjet pouze v podmínkách pluralitní demokracie. Co zůstává, je odkaz a inspirace daná osobnostmi typu doktora Klofáče, dr. Beneše, dr. Horákové, dr. Hejdy a mnohých dalších významných národních socialistů, co zůstává, jsou hluboce zakořeněné křesťanské hodnoty osobní morálky každého jednotlivce, tradiční žebříček základních hodnot, na který mnozí opojeni bohatstvím zapomínají. Jsme demokraté a horizont demokratické republiky je pro nás nepřekročitelný. Konkrétní náplň demokratického rámce společnosti je pro nás stálou tvůrčí výzvou. Národní socialisté vždy otevírali demokratický prostor i méně majetným, ba nemajetným vrstvám a skupinám společnosti. Jsme přesvědčeni, že spoluúčast na demokracii a svobodě je ale podmíněna kvalitou a rozsahem sociálních práv občanů. Lidé mají právo na to nebýt ohrožováni chudobou, mají právo uplatňovat své společensky oprávněné požadavky. Ani národ, ani socialismus v našem pojetí nelze obsahově spojovat s pojmy, které těmto slovům dávalo 19. a 20. století. V tomto duchu jsme stranou moderní evropské nemarxistické levice. Národ chápeme jako nejširší entitu, ve smyslu kulturní či jazykové sounáležitosti, ze které není vyloučen nikdo, kdo chce být na této sounáležitosti účasten. Socialismus je pro nás evoluční cestou ke svobodě a plnohodnotné demokracii. Socialismu v našem pojetí je velmi vzdálen státní dirigismus, přebujelá byrokracie či úplná sociální nivelizace. Národní socialisté 12

kladou zájmy občanů a prostředí, ve kterém žijí, ať již ekonomického, sociálního, environmentálních či teritoriálního charakteru, nad zájem obchodní společnosti. V reakci na marasmus ranně středověké společenské organizace vystoupil významný český reformátor a originální myslitel Petr Chelčický s vlastní odpovědí na otázku „Co je člověk?“; odpovídá, že je to jednota práce, statečnosti a slavení. Redukce lidského života na dvourozměrný formát – skládající se s příkazů „Pracuj“ a „Bav se“ je nám cizí. Přidáváme onen třetí rozměr a říkáme: „Proto, abys byl skutečným občanem, musíš být i statečný.“ Statečností, odvahou myslíme vůli a ochotu riskovat a klást otázky po smyslu a významu politických dějů a rozhodnutí, občansky se angažovat, politicky se vzdělávat, ale také například kriticky vystupovat proti snahám zužovat prostor demokratického rozhodování. Každý problém, každá otázka, uchopená s odvahou, se stává politickým aktem, při jehož řešení musí být konečný výsledek podroben demokratickému rozhodování. Jestliže cílem hospodářské politiky národních socialistů je péče o rozvoj ekonomiky, tedy o tvorbu hodnot, na místě prvním pak bezesporu jediným účinným nástrojem této politiky je politika zaměstnanosti a plné využití potenciálu naší země, našeho národa. Vytvořením hodnoty může dojít k nastartování správné a spravedlivé metody rozdělení kapitálu a hodnot zpět mezi tvůrce těchto hodnot. Jestliže cestu k blahobytu vidíme jako cestu vlastní svobodné činnosti, pak prvořadým úkolem ekonomickým je zajistit prostředí: 

ke kvalifikovanému uplatnění pracovní síly; chceme navázat na tradice fortelu a znalostí našich občanů, chceme využít jejich dovedností, znalostí a kreativity ku prospěchu národa a tím i jich samých;



prostřednictvím vysoké kvalifikace chceme dospět k tvorbě kvalitativně nových hodnot obsahujících vysoký podíl fortelu a znalostí českých a moravských občanů; soustředěním se na činnosti obsahující vysoký podíl lidské práce a umu chceme zajistit růst a rozvoj ekonomiky a tím také růst národního i osobního bohatství;



uplatnění svých schopností, být za ně odměněn a žít v kvalitním prostředí pro život, dosáhnout obecné životní spokojenosti, klidu a bezpečí tvůrců hodnot; toto je konečný cíl hospodářské politiky národních socialistů – nikoli statistické údaje, nerovnovážná distribuce kapitálu a zisku či růst jedněch a propad druhých, ale obecná životní spokojenost, klid a bezpečí.

13

Práce, možnost ji vykonávat, odvádět ji kvalitně a být za ni dobře odměněn, je jednou z lidských potřeb. Pokud nemá člověk možnost pracovat, pokud prostředí neumožní využít jeho potenciálu, pokud není dostatečně za svou práci odměněn, pokud nemá pracovní a životní jistotu, ztrácí motivaci k práci. Umožnit občanům plně věnovat svůj potenciál k vlastnímu růstu a rozvoji ekonomiky a tak dosáhnout rozmachu svého i celé společnosti, to je základním motivem hospodářského programu národních socialistů.

14

2. Zaměstnanost Míra zaměstnanosti a zaměstnanost obecně je komplexní ukazatel toho, jak se vyvíjí ekonomika a pečlivý rozbor zaměstnanosti je schopen odhalit problémy, které se ve společnosti mohou vyskytnout. Proto považujeme opatření na podporu zaměstnanosti za zcela klíčová pro zdravý rozvoj celé společnosti.

2.1 Zvýšeni flexibility pracovních sil Plnému využití pracovního potenciálu chybí na straně poptávky tvorba pracovních míst zejména v některých regionech a mimo aktuální centra koncentrace výroby a služeb, tedy mimo největší města republiky a současně na straně nabídky také bariéry tvořené tradičním přístupem k „práci v místě“ a současně chybějící či neoptimálně rozloženou infrastrukturou dopravní i bydlení. Přitom stejně jako investice i vznik pracovního místa má multiplikační účinek na okolí – vyvolá poptávku po jiných službách, bydlení a umístění dalších výrob. Zvýšení flexibility pracovních sil je jedním z cílů národních socialistů. Chybu přitom nevidíme pouze v tradiční neochotě stěhovat se za prací, ale právě v bariérách tuto tradiční neochotu podporujících.

2.1.1 Zrušení daně z převodu nemovitého majetku pro fyzické osoby Vyšší flexibilitě pracovních sil ve smyslu teritoriálním přispěje zrušení daně z převodu nemovitého majetku pro fyzické osoby. Tato daň nepředstavuje zcela zásadní daň z hlediska příjmů státního rozpočtu, má ale v kalkulacích občanů své jasné místo a ovlivňuje rozhodnutí, zda vlastnictví nemovitosti měnit či nikoli. Namísto daně z převodu nemovitostí je vhodnější a spravedlivější uplatnit ve vyšší míře daně majetkové, případně daně z příjmů při spekulativních prodejích a nákupech nemovitostí.

2.1.2 Podpora výstavby nájemního bydlení Zásadním opatřením na straně odstranění teritoriálních bariér je podpora výstavby či užití nájemního bydlení. Český trh bydlení je do jisté míry deformován vysokou podporou vlastnického

bydlení

(podporou

hypoték),

které

může

vést

až

k ekonomicky

neopodstatněnému trendu vlastnit nemovitost i na úkor své jiné spotřeby, může vést k problémům sociálního charakteru spojených s mnohdy celoživotním zásadním závazkem spojeným se splácením kupní ceny a současně omezuje pracovní trh. Nájemní bydlení,

15

tradiční forma a daleko rozšířenější forma bydlení v zahraničí na druhé straně vykazuje u nás určitý deficit kapacit. Podpora výstavby nájemního bydlení nejen v oblasti sociální či seniorských bytů, ale také v oblastech podporovaných investiční hospodářskou politikou státu je opatřením, které rozhodně k větší mobilitě pracovní síly přispěje.

2.1.3 Podpora rekvalifikace Pracovní trh musí reagovat na technologické změny a současně budoucí poptávku po jednotlivých profesích. Dlouhodobé zanedbávání učňovského školství, degradace řemeslné výroby a prostá orientace na služby nemohou přispět k budoucímu rozvoji ekonomiky. Je třeba zajistit nástroje pro rychlejší změny kvalifikačního profilu české populace. V hospodářské politice musí mít vysokou podporu: 

další vzdělávání v současných profesích u stávajících zaměstnavatelů;



zvýhodnění praxe současné práce a rekvalifikace;



zajištění odborného zázemí (s využitím učňovského školství) pro zásadní rekvalifikační projekty;



daňové či dotační zvýhodnění investorů vytvářejících současně pracovní místa i související rekvalifikační kapacity;



zapojení obcí a samospráv do národních programů zaměřených na rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace v hospodářskou politikou státu preferovaných regionech.

2.1.4 Podpora investic (jak domácích, tak zahraničních) Motivací k teritoriální flexibilitě a zvyšování kvalifikace pracovních sil je pouze existence (nabídka) odpovídajícího pracovního uplatnění a odměny s ním spojené. Hospodářská politika státu musí být založena na pozitivním, nikoli však prospěchářském, přístupu k domácím i zahraničním investicím. Česká ekonomika se potýká jednak s vysokou oborovou závislostí a jednak s nízkou teritoriální diversifikací průmyslu. Zejména objemově menší regionální investice se prakticky vytratily. Cílem hospodářské politiky musí být podpora investic v regionech a to cestou: 

investičních pobídek stejných pro domácí i zahraniční investory;

16



společných investic státních firem či fondů a soukromých investorů, a to buď při současném působení státní investice a investice soukromé, nebo formou nastartování investice státním zásahem a její následné předání (prodej) investorovi soukromému;



využitím finanční perspektivy 2014 až 2020 k realizaci podpůrných návratných fondových zdrojů z evropských programů při investicích do výrobní a výzkumné infrastruktury;



zajištění potřebné infrastruktury energetické a dopravní, včetně zvýhodněného poskytování pozemků a areálů ve vlastnictví státu či obcí;



preference brownfield investic směřujících k obnově opuštěných či nevyužívaných výrobních kapacit;



podpora využití výzkumné a inovační práce vysokých škol ze strany soukromého sektoru;



daňové zvýhodnění reinvestice zisku v místě.

2.2 Zvýšeni dostupnosti pracovních sil Otázka práce a z ní plynoucího hospodářského rozvoje musí odrážet i aktuální otázku demografického vývoje. Návrat k tradičním hodnotám v otázkách ekonomických se tak týká také návratu k tradičním hodnotám rodinným, tj. v jasné propopulační politice státu, v podpoře rodin s dětmi, v důrazu na vzdělání, ale také v akceptaci cílené imigrace jako příspěvku k hospodářské prosperitě státu.

2.2.1 Podpora rodin s dětmi Rodina vychovávající děti je základním atributem budoucí prosperity. Proto je nutné, i v zájmu podpory pracovního trhu, vytvořit vyvážené podmínky pro pracovní i rodinný život, zejména: 

obnovením novomanželských a startovacích půjček na pořízení vlastního bydlení umožnit snazší start do pracovní fáze života mladým;



podporou firemních a obecních školek umožnit plnohodnotné zapojení rodičů do profesního a kariérního rozvoje;



podporou nájemního bydlení včetně bydlení pro mladé rodiny a schémat příspěvků na nájemné;

17



cílenou státní podporou migrace mladých rodin působících v oblasti státní správy, samosprávy, bezpečnosti, vzdělávání a zdravotnictví (služební byty);



zavedením nulové DPH na potřeby pro děti.

2.2.2 Podpora cílené imigrace z jihovýchodní a východní Evropy Naše země je historicky součástí středoevropského prostoru se silnou vazbou na jihovýchodní a východní Evropu. Podobný naturel obyvatel slovanských zemí lze využít k podpoře konkurence a kvality pracovního trhu při předpokladu akceptace kulturního a sociálního prostředí České republiky. Národní socialisté si váží pracovitosti a dovedností u každého národa a vidí možnost využití komparativní výhody České republiky pro získání: 

vysoce kvalifikovaných pracovníků do oborů s růstovým potenciálem;



pracovitých a morálně bezúhonných imigrantů do oborů, kde nabídka domácí pracovní síly není dostatečná.

Národní socialisté se domnívají, že cílená imigrace může přispět ke kosmopolitnímu charakteru naší společnosti a současně může obohatit náš kulturní i ekonomický život a zamezí do budoucna problémům vznikajícím z multikulturality, které zažívají některé země západní Evropy.

2.2.3 Podpora růstu vzdělanosti Česká společnost patří tradičně k nejvzdělanějším v Evropě. Pokles významu vzdělávání ve společnosti, včetně snižující se prestiže učitelského povolání na všech úrovních, je třeba zastavit. Návrat k otázce vzdělání jako zcela zásadního předpokladu dalšího zdravého vývoje společnosti je naprosto prioritní. Na úrovni základního školství jde zejména o stabilizaci a zatraktivnění příslušnosti k učitelskému stavu. Na středoškolské úrovni jde o návrat k preferenci učňovského a řemeslného školství. Na úrovni vysokého školství jde o preferenci oborů majících přímý vliv na budoucí prosperitu země. Je třeba jasně říci, které obory budou ze strany hospodářské politiky státem preferovány a podporovány. Není možné poskytovat stejnou podporu oborům, po kterých v hospodářství není dostatečná poptávka nebo nabídka absolventů tuto poptávku zásadně převyšuje. Na druhé straně nelze přehlížet deficit v oborech technických, ekonomických, oborech zemědělských a dalších, jejichž absolventi se dále přímo podílí na růstu konkurenceschopnosti naší ekonomiky.

18

Vzdělaný národ je největší devizou v našem teritoriálním postavení. Vzdělaný národ je naším skutečným bohatstvím, naším zlatým dnem, na kterém lze stavět prosperitu země. Je třeba vrátit tradiční úctu a ekonomické postavení učitelům, profesorům a vysokoškolským pedagogům, stejně jako je třeba podporovat vědecko - výzkumnou činnost vzdělávacích institucí.

2.3 Provázání tempa růstu minimální mzdy s tempem růstu HDP Jestliže je hospodářská politika národních socialistů stavěna na práci, je třeba také současně dodat, že za práci musí náležet spravedlivá odměna. Není možné sledovat růst ekonomiky a současně akceptovat zachování minimální mzdy na nízké úrovni z předchozích let. Jedná se o odbourání nepřiznané části mzdy v mnoha servisních oborech, jedná se však také o přímou podporu spotřeby a zvyšování životní úrovně nízkopříjmových skupin.

2.4 Podpora tvůrčí práce Inovace a proaktivní přístup k práci jsou motorem ekonomického růstu. Proto je třeba v oblastech, kde má stát na chování podnikatelského subjektu vliv, anebo ve státní správě a samosprávě, uplatňovat systém odměn za činnosti nad rámec standardních pracovních povinností. Národní inovační a tvůrčí fond by měl být institucí, kterou stát zřídí pro podporu inovační a tvůrčí práce jednotlivců či samospráv. Tento fond umožní financování výzkumné a inovativní práce a současně bude zodpovědný za distribuci výsledků této práce zpět do ekonomiky.

2.5 Podpora rozvoje sociální ekonomiky Podporou rozvoje sociální ekonomiky máme na mysli přímou státní (grantovou) podporu konkurenceschopných podnikatelských subjektů, které působí na běžném trhu, a které vytvářejí pracovní příležitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce.

19

3. Fiskální politika Česká ekonomika je schopna generovat dostatek zdrojů pro rozvoj společnosti a hospodářský růst. Dokázala to přes silné ztráty z doby transformační, přes nehospodárné nakládání se státními prostředky v době současné. Dramatický zásah do státních financí přinesla neoliberální fiskální politika, jejíž teorie a praxe se ukázala jako chybná. Základním úkolem pro fiskální politiku je návrat k tradičnímu uspořádání. Tedy fiskální politiku sloužící k růstu národního bohatství, když část tohoto bohatství se pak sekundárně spravedlivě přerozdělí s cílem zajištění kvalitních veřejných služeb a tvorby prostředí pro další ekonomický růst.

3.1 Vyrovnaný státní rozpočet jako střednědobý a dlouhodobý strategický cíl Vyrovnaný státní rozpočet je logickým cílem každé národohospodářské politiky. Současně je však třeba zajistit dostatečnou podporu ekonomického růstu v podobě rozvoje infrastruktury a kvalitních služeb poskytovaných státem. Dokud společnost potáhne vnitřní investiční dluh z minulosti, musí být tento dluh řešen. V periodě tří až pěti let je třeba vnitřní investiční dluh snížit na akceptovatelnou úroveň, zajistit stabilní zdroje pro příjmovou stránku státního rozpočtu a současně stabilizovat domácí poptávku a spotřebu. V této době je třeba se také zaměřit na zastavení růstu dluhu měřeného jeho podílem na HDP. V této periodě musí být ekonomický růst rychlejší, než bude růst státního dluhu. V periodě pěti až sedmi let a delší je třeba přistoupit k trvalému závazku udržení vyrovnaných státních rozpočtů. To vše za předpokladu, že recese v příštím roce nebude hluboká a nepřenese se do dalších let.

3.1.1 Navýšení příjmové strany státního rozpočtu (veřejné rozpočty na 45% HDP) Struktura příjmů státního rozpočtu musí odpovídat moderním trendům a mimo jiné také průměrům v okolních zemích. Úspěšné ekonomiky se opírají o relativně vyšší složenou daňovou kvótu, přičemž zásadní je struktura jednotlivých daní a jejich rovnovážné rozprostření mezi jednotlivými příjmovými skupinami obyvatelstva. Vnímáme potřebu: 

navýšení příjmové strany státního rozpočtu zejména zavedením progresivních příjmových daní a daní majetkových,



současné razantní zvýšení kvality služeb poskytovaných občanům i firmám za placenou daň.

20

Ve věci zvýšení některých daní a zvýšení daňové zátěže vysokopříjmovým skupinám občanů a firmám s velkou tržní silou, vysokým počtem zaměstnanců a miliardovými obraty zcela otevřeně říkáme, že to je jediná možnost, jak dospět k vyrovnanému státnímu rozpočtu, a současně také říkáme, že jiné zvyšování daní již není možné, neboť poslední vládní reformy tyto možnosti prakticky zcela vyčerpaly navzdory svým předvolebním proklamacím.

3.1.2 Zavedení daně z finančních operací Daň z finančních operací ve formě zdanění spekulativních transakcí, zdanění jiných než základních finančních služeb či vyššího zdanění jiných než základních typů příjmů bank, je věcí potřebnou a dále ji vnímáme také jako spravedlivou. Nedávné kolapsy bankovního sektoru

a

hospodářská

recese

v letech

2008-2009

byly

povětšinou

důsledkem

nezodpovědných spekulací finančního sektoru. Dluhová krize vznikla také primárně z důvodu tlaku na umístění kapitálu. Finanční sektor pro jeho důležitost pro ekonomiku, byl pak následně vždy sanován sektorem veřejným a to na úkor jiných veřejných služeb a tedy i na úkor občanů. Proto vnímáme jako správné a spravedlivé uvalit na rizikový a vysoce ziskový sektor daň, která by primárně sloužila k vytvoření rezervy pro krytí budoucích ztrát tohoto sektoru a dále by alespoň částečně navracela veřejnému sektoru již poskytnutou minulou pomoc. Velké české banky přešly do vlastnictví zahraničních bank v letech 1999 – 2001 s „vyčištěnými“ bilancemi, zcela zdravé a byly tak mimořádně dobrou investicí pro zahraniční investory.

3.1.3 Zvýšení daně z nemovitostí Majetkové daně, reprezentované mimo jiné daní z nemovitostí, jsou neúměrně nízké na potřebu veřejné služby, kterou majitelé nemovitostí čerpají (dopravní obslužnost, bezpečnost). Určité zvýšení daně by také, ač marginálně, přispělo k vyššímu využití nemovitostí, jejich komerčnímu využití, k pronájmům volných bytů namísto ponechání nemovitosti jako akumulovaného a v zásadě „umrtveného“ kapitálu.

3.1.4 Zavedení více pásem pro zdanění příjmů právnických i fyzických osob Progresivní zdanění má dlouholetou tradici nejen v naší ekonomice, ale také v ekonomikách evropských. Národní socialisté o něm hovořili již počátkem 20. století. Proti tomu rovná daň či jedno pásmo daně z příjmů fyzických osob se neosvědčilo, resp. mělo devastující důsledky pro fiskální stabilitu země. Na tezi, že vyšší výdělek má být více zdaněn, resp. že bohatství by 21

mělo být solidární, nevidíme nic nepřijatelného, naopak. Nejvyšší příjmy, zhruba nad úrovní desetinásobku průměrné mzdy, by měly být zdaněny třeba i 50% sazbou. Ostatně podobná daňová praxe je v celém západním světě – v západní Evropě, v USA i v Kanadě. U právnických osob považujeme odvod z vyšších zisků obřích firem také za spravedlivý. Nastavení minimálně dvou pásem by se v pásmu druhém, tj. v pásmu vyššího zdanění, dotýkalo zejména podniků s vysokou tržní silou či vysokou ziskovostí. V obou případech tyto podniky těží ze svého postavení v ekonomice či ze své síly, případně výlučnosti produktu. Proto považujeme za správné, že vyšším odvodem přispějí k vyšší kvalitě života v naší zemi.

3.1.5 Zvláštní zdanění jednorázově vyplacených vysokých mezd a platů (tzv. zlatých padáků) Odstupné v objemech nad třetinu ročního příjmu by mělo být považováno za nadstandardní příjem bez odvodu odpovídající protihodnoty. Proto navrhujeme zdanění takového odstupného ve výši minimálně 50%.

3.1.6 Navýšení spotřebních daní (alkohol, cigarety) Navýšení spotřebních daní na alkohol a cigarety, nikoli na pohonné hmoty, je motivováno snahou přivést do veřejných rozpočtů prostředky, které alespoň částečně uhradí výlohy, které veřejné rozpočty mají s potíráním důsledků konzumace těchto produktů (zdravotnictví, bezpečnost). Omezením spotřeby těchto produktů sice může utrpět příjmová strana rozpočtu újmu, nicméně tuto újmu považujeme za žádoucí.

3.1.7 Snížení spotřební daně u pohonných hmot na výši běžnou v sousedních státech, diferenciace daně ve směru podpory ekologických paliv U pohonných hmot vidíme jako klíčové zachování nižší spotřební daně zejména proto, že cena paliva má přímý dopad do ceny dalších produktů a služeb nabízených na trhu. Nižší spotřební daně pak navrhujeme zachovat u ekologických paliv (s vyšší příměsí biosložky, lihu, případně jiných ekologicky méně závadných příměsí).

3.1.8 Nezvyšovaní DPH, zachování snížené sazby DPH Plánované zvyšování snížené sazby DPH představuje skokovou inflaci, v příštím roce zhruba na úrovni 4%. Tato vládou způsobená inflace nejenže znehodnotí úspory obyvatelstva, ale 22

především přesune zátěž neuvážených ekonomických reforem na středně a nízko příjmové skupiny obyvatel. Pravicová vláda však tento svůj záměr, přes odpor sněmovní opozice, prosadí.

3.1.9 Zavedení nulové sazby DPH na dětské oblečení, obuv, pleny školní učebnice apod. Jako výrazně propopulační opatření vidíme osvobození od DPH u produktů, které přímo souvisí s výchovou a péčí o děti. Propopulační opatření mají svůj významný fiskální dopad, ať již ve smyslu důchodové reformy, nebo se projeví v růstu bohatství země v budoucnu. Jakákoli opatření zhoršující ekonomické postavení rodin s dětmi považujeme za nepřijatelná.

3.2 Podpora investic a rozšiřovaní fiskálního prostoru (3% HDP) Veřejné rozpočty musí využít svého možného postavení jako ekonomického multiplikátoru a prostřednictvím

vlastních

investic

podpořit

ekonomický

růst.

Kromě

vlastních

infrastrukturálních investic státu a samospráv budeme podporovat také investice soukromého sektoru.

3.2.1 Nové definování hospodářské strategie ČR Veškeré kroky hospodářské politiky musí být podnikány v souladu s dlouhodobou hospodářskou strategií. Do jisté míry lze vycházet z již zpracovaných dokumentů, např. strategie konkurenceschopnosti. Hospodářská strategie však musí být daleko širší. Navrhujeme proto: 

po důkladné analýze určit páteřní obory průmyslu a služeb, na jejich rozvoj česká ekonomika zaměří, a které budou do budoucna dominantní; vycházíme z tradic českého průmyslu a vysoké kvalifikace našich odborníků např. v medicíně, farmacii a chemickém průmyslu;



po důkladné analýze definovat nové strategie proexportních opatření, což znamená redesign České exportní banky, EGAP, ekonomické diplomacie, majetkových účastí státu v zahraničí;



novou hospodářskou strategii provázat s podporovanými obory ve školství středním a vysokém;



definovat

hospodářskou politiku republiky jako celku

a provázat

ji

s hospodářskými strategiemi pro jednotlivé regiony tak, aby docházelo k harmonickému rozvoji celého teritoria země, nikoli jen vybraných enkláv; 23



zavedení inovovaného systému investičních pobídek zaměřených na výroby a služby s vysokou přidanou hodnotou;



skutečná podpora PPP projektů;



podpora konkurenceschopnosti exportního průmyslu;



podpora (eko)technologických inovací a výzkumu a vývoje;



úspory ve výdajích státního rozpočtu (3% HDP);



snížení korupce ve veřejné správě;



zvýšení efektivity veřejných výdajů;



adresnost jednotlivých sociálních dávek;



zavedení majetkových přiznaní a zdanění majetku nad určitou velikost, pokud nelze prokázat způsob nabytí majetku.

3.2.2 Aktivní příprava na evropskou finanční perspektivu v období 2014-2020 Lze očekávat, že v období 2014-2020 bude kladen důraz na podporu oborů, které budou souviset se vzděláváním, inovacemi, vědou a výzkumem. Současně lze předpokládat, že nastavené systémy podpory budou zčásti či úplně vratného charakteru. Jako zásadní proto vidíme: 

dojednání takového objemu podpory, který se alespoň přiblíží objemu financí z období 2007-2013 (30 mld. eur); vyjednávací pozice země bude výrazně oslabena díky neschopnosti vlády čerpat stávající programy; důraz na dočerpání stávajících programů a současně na maximální transparentnost dotačních projektů považujeme za nezbytnou podmínku úspěchu projednání nové finanční perspektivy výhodné pro ČR; za cíl musí být kladeno dojednání alespoň 70% objemu z období předcházejícího;



vyjednání programů, které budou v souladu s potřebami české ekonomiky a její budoucí strategie, tj. zaměřit se na programy podporující vědu a vzdělávání a dále programy umožňující realizaci společných projektů soukromého a veřejného sektoru;



vyjednání dotačních programů pro základní dopravní infrastrukturu (novou) a pro renovaci infrastruktury stávající (silnice II a III třídy); vyjednání dotačních programů zaměřených na monitoring dopravy a jeho zpoplatnění včetně vážení dopravovaných nákladů;



vyjednání dotačních programů pro vodní dopravní cestu; 24



vyjednání programů pro zapojení české železniční sítě do vysokorychlostní evropské sítě;



vyjednání programů pro modernizaci a vybavení sítě regionálních zdravotnických zařízení;



vyjednání programů na regionální politiku, odstraňování zaostalosti hospodářství řady mikroregionů (včetně boje proti sociálnímu vyloučení).

3.3 Zavedení eura Jednotnou evropskou měnu považujeme za nutnou z hlediska konkurenceschopnosti kontinentů

v globálním

světě.

Zapojení

země

do

struktury

nejvyspělejších

a nejprogresivnějších evropských ekonomik považujeme nikoli za cíl, ale za návrat na pozici, která naší zemi historicky vždy patřila. Jako realistický vidíme vstup do EMU ve volebním období 2014-2018 a za předpokladu koordinace fiskální politiky všech zemí EU.

3.3.1 Prosadit větší koordinaci fiskální politiky zemí EU ve střednědobém horizontu Naše podpora jednotné evropské měně je podmíněna vynutitelnou a akceptovatelnou fiskální politikou zemí, které se projektu účastní. Země eurozóny musí respektovat nastavená pravidla a je možné si představit situaci, kdy některé země současnou eurozónu opustí, nebo kdy některé země posunou svou integraci na vyšší stupeň, zatímco jiné země se stanou státy přidruženými či kooperujícími. Naší ambicí je patřit mezi země s nejvyšším stupněm integrace. Z tohoto pohledu budeme prosazovat jednotnou a vynutitelnou fiskální politiku zemí zapojených do projektu vzájemné hospodářské integrace.

3.3.2 Vstup ČR do eurozóny Vstup České republiky do eurozóny musí být podmíněn reformou jejího fungováni a to tak, aby byla zajištěna stabilita eurozóny a také fiskální disciplína jejích členů (např. za nedodržení společné fiskální politiky vyloučení ze společné měny). Proto budeme: 

prosazovat změnu maastrichtských kritérií;



usilovat o připravenost ČR na přijetí eura.

25

4 Reforma sociální oblasti Existence systému sociální ochrany a záchranné sociální sítě je ukázkou vyspělosti každé společnosti. Jejím cílem je ochrana sociálně zranitelných skupin obyvatelstva před propadem do chudoby především v souvislosti s realizací ekonomických reforem. K porovnání hodnocení úrovně sociální ochrany v jednotlivých členských státech Evropské unie se často používá ukazatel „podíl výdajů na sociální ochranu k hrubému domácímu produktu“. Výdaje na sociální ochranu zahrnují dávky, které se skládají z převodů domácnostem a jednotlivcům v penězích či naturáliích s cílem ulehčit jim od břemene definovaného souboru rizik či potřeb, a nezbytné administrativní náklady vznikající v souvislosti s různými výlohami tohoto systému. Seznam rizik nebo potřeb je definován na základě dohody jednotlivých členských zemí EU prostřednictvím osmi funkcí sociální ochrany, a to jako: nemocenská/zdravotní péče, invalidita, stáří, pozůstalí, rodina/děti, nezaměstnanost, bydlení a sociální vyloučení, které není jinde klasifikováno.1 Hodnota tohoto ukazatele je v čase determinována tempem růstu HDP a výdajů na sociální ochranu. Podle zveřejněných údajů za rok 2008 výdaje na sociální ochranu v průměru EU dosáhly 26,4% HDP, samozřejmě se značnými regionálními rozdíly. Obecně platí, že nižších hodnot ukazatele dosahují státy ve střední a východní Evropě. Nejnižších hodnot v uvedeném roce tento podíl dosáhl v Lotyšsku (12,6%), nejvyšších pak ve Francii (30,8%). Hodnota podílu výdajů na sociální ochranu k HDP v České republice činila 18,7%2. V současném světě, zejména pod vlivem ekonomické a hospodářské krize, nabývá potřeba systému sociální ochrany ještě více na aktuálnosti. Nejinak tomu je i v České republice. Náklady vládních tzv. reforem, a to jak v sociální, zdravotní, důchodové i daňové oblasti, jsou však nespravedlivě rozloženy především na bedra středních a nízkopříjmových vrstev, důchodců, rodin s dětmi, nemocných, zdravotně postižených a zaměstnanců veřejného sektoru. Vládou připravovanými a realizovanými opatřeními dochází k postupné destrukci sociálního státu, což je pro nás zcela nepřijatelné. Hrozí zvyšování počtu lidí, kteří se budou

1

Jedná se o výkaznictví podle Evropského systému jednotných statistik sociální ochrany (ESSPROS), která je

budována Eurostatem za spolupráce jednotlivých členských zemí EU; zdroj: Informace o zajišťování evropského statistického systému sociální ochrany ESSPROS v ČR a o mezinárodně srovnatelných výstupech tohoto systému, březen 2011. 2

Podobných hodnot jako ČR dosahoval Kypr (18,4%), Malta (18,9%), Polsko (18,6%); nižších hodnot než ČR

dosáhlo jen osm států z evropské 27; Statistická ročenka ČR v roce 2010, ČSÚ.

26

dostávat do celkové existenční nejistoty a chudoby. Hrozí další prohlubování již existujících sociálních rozdílů a problémů ve společnosti. Všemi možnými způsoby se zasadíme o revizi opatření v sociální a souvisejících oblastech s cílem zabezpečit lidem určitou životní úroveň i v dobách, kdy se z nejrůznějších důvodů nemohou účastnit ekonomických aktivit.

4.1 Reforma systému výplat sociálních dávek Vládou připravená tzv. sociální reforma, která s sebou přináší nejen změnu v systému výplat sociálních dávek, ale v mnoha případech i jejich obsahovou změnu vedoucí k omezení sociální ochrany, je pro nás nepřijatelná. Jedním z opakujících se argumentů odpůrců poskytování sociální ochrany je otázka rostoucích nákladů a problematika zneužívání dávek. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že z makroekonomického pohledu jsou ztráty ze zneužitých sociálních dávek nepatrné ve srovnání s úniky plynoucími z korupce ve veřejné správě. Úniky ze zneužívání sociálních dávek lze ošetřit celou řadou opatření, především důslednou kontrolou nároku na jejich čerpání. Co se týče zvyšujících se nároků na samotný objem vyplácených dávek, je dobré mít na paměti, že se jedná o širokou škálu sociální pomoci. Patří mezi ně jak dávky vyplývající ze sociálního pojištění, tak dávky státní sociální podpory či dávky sociální péče. Pro rodiny s dětmi je asi nejvýznamnějším pilířem sociálního zabezpečení státní sociální podpora. Tou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších nepříznivých sociálních situacích občanů. Dávky sociální péče poskytují pomoc občanům, kteří nemají dostatečné prostředky na pokrytí svých základních životních potřeb. Cílem sociálního pojištění je pak zmírnění negativních dopadů v případě budoucí pojistné události, jakou je nemoc, mateřství, invalidita či ztráta živitele. Nárůst nároků například na dávky hmotné nouze nelze zlehčovat argumentem, že se lidé vyhýbají práci. Příčiny je nutné hledat v širších souvislostech. V rostoucí nezaměstnanosti, v poklesu příjmů v důsledku ekonomické krize, v samotném snižování výše dávek nemocenského pojištění a státní sociální podpory. Zasadíme se o uskutečnění takových opatření, která znemožní zneužívání poskytovaných dávek. Jsme však zásadně proti takovým krokům, které dostávají občany ze systému sociální pomoci a naopak je posouvají do propasti chudoby. 27

Jsme přesvědčeni, že realizace sociální reformy je možná jen na základě zpracování podrobné analýzy dopadů na občany a jednotlivé sociální skupiny, a to i s přihlédnutím k regionálním specifikům v souvislosti s demografickou strukturou, mírou nezaměstnanosti, možnostmi uplatnění na trhu práce, ale i z hlediska zajištění dostupnosti základní sítě poskytovatelů zdravotní a sociální péče. Vládou přijatá a nakonec i prosazená opatření si zaslouží revizi celé oblasti související s výplatou sociálních dávek, především: 

v oblasti zaměstnanosti (např. nepřijatelné zpřísnění podmínek pro evidenci uchazečů o zaměstnání a pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, podmínek při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, privatizace zprostředkování zaměstnání),



v oblasti státní sociální podpory (např. nepřijatelné omezení délky poskytování příspěvku na bydlení, změny ve výplatě rodičovského příspěvku),



v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi (např. nepřijatelné zpřísnění podmínek pro posuzování movitého majetku),



v oblasti sociálních služeb (revize nového systému posuzování stupně závislosti),



v oblasti daní a odvodů, kdy již realizovaná a navrhovaná opatření povedou ke snižování příjmů veřejných financí na straně jedné a ke zvyšování daňového zatížení občanů a zaměstnanců na straně druhé,



revizi samotného systému výplaty sociálních dávek z hlediska úspory nákladů a efektivnosti pro občany (revize změny způsobu výplaty dávek v hmotné nouzi).

4.2 Podpora natality Porodnost patří vedle průměrné délky života a migrace mezi hlavní faktory ovlivňující složení populace. Evropská unie, stejně tak jako Česká republika, čelí významným demografickým změnám, na které musí reagovat. Ve společnosti dochází k významným strukturálním změnám, mění se struktura rodiny. Populace stárne, úhrnná plodnost je téměř všude pod hodnotou nutnou k tomu, aby se populace sama alespoň obnovovala.3

3

Ani podle tzv. vysoké varianty z poslední projekce obyvatelstva České republiky do roku 2065 není

předpokládáno přiblížení či překročení hranice úhrnné plodnosti 2,1, která by zajistila přirozenou obnovu

28

V České republice došlo po zvyšování porodnosti v období počínaje rokem 2000, v letech 2009 a 2010 k zastavení tohoto příznivého trendu (nejvýznamnější nárůst porodnosti byl zaznamenán mezi lety 2006 a 2007, vrchol porodnosti pro období prvního desetiletí 21. století nastal v roce 2008 s hodnotou 1,497). Třetím rokem za sebou tak úhrnná plodnost v ČR byla mírně pod hranicí 1,50. Je zřejmé, že krokem ke zvrácení demografického poklesu musí být větší a komplexnější podpora rodin s dětmi prostřednictvím veřejných politik, které umožní ženám a mužům slaďovat rodinný a pracovní život. S tím bezprostředně souvisí nutnost slaďování rodinné politiky se všemi ostatními relevantními oblastmi. Na nízké porodnosti se podílí více faktorů. Patří mezi ně problémy s hledáním zaměstnání a prohlubující se hrozba jeho ztráty, vysoké náklady na bydlení, vyšší věk při narození prvního dítěte, systém státní sociální podpory a programu péče o děti, ale i rozmanitější možnosti v případě studia, práce i rodinného života mladší populace. Jsme si vědomi toho, že dlouhodobá absence žen s dětmi na trhu práce během rodičovství znamená nejen degradaci lidských zdrojů, ale i omezení celoživotních kariérních příležitostí žen. Neopominutelnou skutečností je i fakt, že veřejné rozpočty tím přicházejí o nemalý objem daní a sociálních odvodů nepracujících žen. S ohledem na stárnutí populace je nutné si uvědomit, že rodina bude hrát čím dál významnější úlohu i pokud jde o mezigenerační solidaritu. Z tohoto úhlu pohledu hraje klíčovou roli i problematika péče o seniory a zajištění ve stáří. Stát nesmí rezignovat na kompenzaci alespoň části nákladů rodiny spojených s výchovou potomků. Podporujeme princip sociální solidarity, který se mj. dotýká přímo rodičů a jejich dětí v tom smyslu, že bezdětné rodiny pomáhají hradit náklady spojené s péčí o děti ve formě státem poskytovaných dávek. Uvedený princip rodinné politiky, samozřejmě s různou mírou nastavení, nakonec můžeme nalézt ve většině evropských zemí. Významným nástrojem rodinné politiky jsou daňové úlevy, které mají za cíl zvýšit motivaci rodiny k zapojení do pracovního procesu. Jedná se buď o daňovou dávku, která snižuje částku daňového plnění (sleva na dani), nebo o nezdanitelnou částku základu daně z příjmu, která zmenšuje základ pro výpočet daňové povinnosti. S různými typy daňových dávek se můžeme

populace

v dlouhodobém

horizontu.

Střední

varianta,

která

je

považována

a prezentována

jako

nejpravděpodobnější, dokonce předpokládá stagnaci úhrnné plodnosti na úrovni 1,50, poté plynulý růst na úroveň 1,65 v roce 2025 a na 1,72 v roce 2050, kdy na této úrovni by měla stagnovat až do projektovaného roku 2065 (ČSÚ, rok 2009).

29

setkat i v celé řadě evropských zemí, ať už u příležitosti narození dítěte, adopce, na předškolní péči o děti, na přípravu na povolání či na bydlení rodiny. V zájmu podpory porodnosti budeme prosazovat nástroje rodinné politiky související s mateřstvím, rodičovstvím a výchovou dítěte, zejména pak: 

zavést nulovou sazbu DPH pro dětské oblečení a potřeby, obuv a na učební pomůcky;



úpravu dávky při narození dítěte (porodné) – návrat k poskytnutí této dávky bez ohledu na výši životního minima rodiny, tuto dávku chápeme jako kompenzaci rostoucích nákladů vzniklých s narozením dítěte;



podporu mateřské a rodičovské dovolené – podpora změn v rodičovské dovolené s cílem větší zainteresovanosti mužů na péči o dítě, podpora možnosti volby varianty doby čerpání pro pobírání rodičovského příspěvku, a to bez diskriminace při čerpání celkové výše příspěvku;



revizi systému poskytování rodinných přídavků s ohledem na zvážení možnosti zavedení univerzálnosti této dávky;



podporu politiky zaměstnanosti žen ve vztahu k genderové rovnosti, ve vztahu k udržení příjmové a sociální úrovně žen (podpora flexibilních pracovních úvazků, rozšiřování nabídky a kapacity zařízení péče o předškolní děti);



podporu startovacího bydlení pro mladé rodiny (zvýhodněné úvěry za účelem pořízení bydlení);



daňové úlevy – např. obnovení společného zdanění manželů pečujících o děti anebo závislé osoby;



podpora provázanosti s důchodovým systémem např. ve formě sdílení vyměřovacích základů pro výpočet důchodů u manželů;



podpora a rozvoj systému dávek a sociální podpory při studiu dětí na střední a vysoké škole (zvýšení objemu prostředků na sociální a prospěchová stipendia, v případě zavedení školného na vysokých školách státem garantovaný systém nízkoúrokových půjček pro studenty);



podpora vzniku „prorodinných fondů zaměstnavatelů“, které by měly za cíl poskytovat (alespoň částečnou) úhradu rozdílu předchozí měsíční čisté mzdy a peněžité pomoci v mateřství; náklady spojené s vytvořením by bylo možné zohlednit ve slevě na dani z příjmu právnické osoby;

30



změna systému úhrady rodičovské dovolené, která by byla vázána na výši předešlého výdělku, tj. jako finanční kompenzace ušlého příjmu.

4.3 Podpora vzniku firemních jeslí a školek Vybudování rozsáhlé a různorodé sítě zařízení péče o děti předškolního věku je jedním z nejlepších způsobů podpory slaďování rodinného a pracovního života. Zvýšení dostupnosti předškolních zařízení spolu s vhodnými formami podpory rodičovství jsou navíc prevencí absence žen s dětmi na trhu práce.4 Založení firemní školky současně představuje celou řadu výhod i pro zaměstnavatele. Je nástrojem zlepšení jeho konkurenceschopnosti na trhu práce, vytváří sociální zázemí pro zaměstnance, pomáhá zvyšovat motivaci a loajalitu zaměstnanců, je prevencí fluktuace a ztráty kvalifikovaných zaměstnanců. S ohledem na nízký počet zařízení denní péče o děti do tří i od tří let věku5 je nezbytné zvýšit odpovědnost a zainteresovanost nejen veřejné sféry (vznik a rozvoj sítě především obecních jeslí), ale i zaměstnavatelů, jako posílení důrazu na sdílení rodičovské zodpovědnosti a komplexní zajištění uvedených služeb. Zasadíme se o: 

podporu vzniku zařízení pro péči o děti do tří let věku (firemních jeslí) i od tří let věku (firemní školky), včetně zabezpečení dlouhodobě udržitelného systému poskytnutím státní dotace na provoz firemního předškolního zařízení,



podporu daňového uznání nákladů na zřízení a provoz firemního zařízení péče o děti předškolního věku.

4.4 Podpora a stabilizace poskytovatelů sociálních služeb Sociální služby tvoří nezbytnou součást systému péče poskytované občanům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, za účelem jejich sociálního začleňování nebo prevence 4 Jak vyplynulo z výběrového šetření pracovních sil v ČR z roku 2010, zaměřeného na otázku slaďování rodinného a pracovního života, nejvíce jsou na trhu práce nedostatečnými službami organizované péče o děti ovlivněny ženy s nejmladším dítětem ve věku 0 – 2 roky (více než 11%). 5 Zatímco v roce1990 fungovalo v České republice 1 043 veřejných jeslí, do roku 2010 klesl jejich počet na 46 (statistika ÚZIS). Ubylo i mateřských školek, kdy jejich počet od roku 2000 klesl o 950 na 4 826 (Statistická ročenka ČR v roce 2010, ČSÚ). Evropská unie si v tzv. Barcelonských kritériích v roce 2002 vytyčila budoucí představu o poskytování péče o nejmenší děti. Plánovalo se, že do roku 2010 budou mít všechny členské státy k dispozici nějaký typ zařízení pro 33% dětí do tří let a pro 90% dětí předškolních.

31

sociálního vyloučení. Obecným cílem sociálních služeb je zajištění takové míry podpory, která vede k samostatnému a důstojnému životu. Cílem sociálních služeb je tak podpora rozvoje nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti jejich uživatelů, obnovení nebo zachování původního životního stylu a jejich zapojení do běžného života společnosti v maximálně možné míře. Sociální péče, sociální prevence a sociální poradenství, coby základní druhy sociálních služeb, jsou zajišťovány širokým spektrem poskytovatelů. Ať už se jedná o zařízení zřizovaná samosprávou krajů a obcí, nestátní neziskové organizace, církevní organizace či soukromé osoby. V oblasti poskytování sociálních služeb se zasadíme především o: 

vytvoření systému veřejné podpory umožňujícího dlouhodobou udržitelnost sociálních služeb (nezbytná analýza nákladovosti úkonů a činností u jednotlivých druhů služeb);



podporu systému víceletého financování poskytovatelů sociálních služeb;



rozvoj komunitního principu poskytování sociálních služeb (podpora povinnosti plánování sociálních služeb pro všechny územně správní celky, tzn. včetně obcí, včetně zajištění vazby na financování, zabezpečení provázanosti plánů na území kraje, zavedení povinného standardu pro podobu rozvojových plánů);



rozvoj a zajištění dostatečné kapacity především terénních a ambulantních forem služeb sociální péče s cílem zachování života v přirozeném prostředí klientů v maximální možné míře, včetně nezbytného propojení systému sociální a zdravotní péče;



kontrolu kvality poskytování sociálních služeb, včetně zajištění systému a kontroly vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb (profesionálních, ale i neformálně pečujících).

4.5 Zlepšeni sociálního dialogu ve společnosti Sociální dialog je důležitým nástrojem rozvoje průmyslových vztahů a kolektivního vyjednávání nejen v České republice, ale i v rámci Evropské unie. Pomáhá sladit zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů v zájmu rozvoje podnikání a zajištění sociálního smíru jako základního předpokladu pozitivního vývoje ekonomiky a životní úrovně občanů. Jde o standardní způsob jednání především o pracovněprávních vztazích, mzdových otázkách, 32

otázkách sociálních a zdravotnictví, o hospodářských podmínkách obecně, což nabývá zejména v době ekonomické a finanční krize na významu. Budeme jednoznačně podporovat vedení sociálního dialogu v ČR prostřednictvím tripartity, která

je

společným

dobrovolným

dohadovacím

a iniciativním

orgánem

odborů,

zaměstnavatelů a vlády. Stejně tak podporujeme vedení evropského sociálního dialogu v zájmu jednání a konzultace evropských sociálních partnerů, a to na odvětvové i nadodvětvové úrovni.

33

5 Reforma penzijního systému - 3D důchod 3D důchod, tedy Doživotní Důstojné Důchodové zabezpečení, je naším vyjádřením práva na přiměřené zabezpečení ve stáří. Toto právo patří k základním právům každého občana České republiky. Je garantováno Listinou základních práv a svobod. Politická reprezentace má proto povinnost nalézt shodu na provedení takových změn, které zajistí, že důchodový systém bude dlouhodobě udržitelný, spravedlivý a výše penze bude umožňovat prožít aktivní stáří v důstojných podmínkách.

5.1 Penzijní reformy v minulosti Není pravdou, že se o penzijní reformě v minulosti jen hovořilo. Penzijní reforma probíhala v posledních dvaceti letech kontinuálně prostřednictvím řady parametrických úprav průběžného pilíře a realizace těchto změn vedla ke stabilizaci systému důchodového pojištění, který vlastně až do příchodu Topolánkovy vlády vytvářel v letech 2004 – 2008 významné přebytky. Saldo bilance důchodového pojištění ČR v mld. Kč Saldo bilance důchodového pojištění

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

-17,6

10,6

8,9

2,2

13,3

2,6

-36,8

-35,6

5.2 Demografický vývoj – jeho prognózy a očekávaný vliv na důchodové pojištění Volání po zásadnějších změnách důchodového systému vychází především z předpokladu nepříznivého demografického vývoje, kdy na jedné straně prodlužující se střední délka života vede k růstu průměrné doby pobírání důchodu a s tím souvisejícího růstu výdajů na výplatu dávek důchodového pojištění a na druhé straně očekávaná klesající porodnost vede ke snížení počtu zaměstnaných osob a tím také k poklesu příjmů z pojistného. Jakkoli je rostoucí podíl obyvatelstva v důchodovém věku na celkové populaci nevyhnutelný, v dlouhodobém

horizontu

tyto

argumenty

neobstojí.

Z

aktualizované

prognózy

Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy vyplývá, že při zohlednění dosavadního vývoje plodnosti, migrace, prodlužující se délky dožití a zvyšování věku odchodu do důchodu dojde v následujících šedesáti letech jen k nepatrnému poklesu podílu počtu pracujících na jednoho důchodce z dnešních 2,9 na 2,8. Obavy

z dramatického

zhoršení

podílu

ekonomicky

aktivního

obyvatelstva

a lidí

v důchodovém věku se tak nepotvrzují a lze se oprávněně domnívat, že tyto účelové 34

argumenty jsou pouhou záminkou k oslabení průběžného financování důchodů a k částečné privatizaci důchodového systému v zájmu soukromých penzijních fondů. Následující graf znázorňuje podíl jednotlivých ekonomických generací v prognóze do roku 2065. Ukazuje sice poměrně rychlé sbližování podílu produkční a postprodukční složky, nicméně po roce 2030 by mělo docházet ke zpomalování trendu a v posledních dvou dekádách prognózovaného období ke stabilizaci až mírnému posunu ve prospěch produkční složky obyvatelstva. Relativně dramatické změny na počátku prognózovaného období jsou silně podmíněny jak samotným nižším důchodovým věkem ročníků vstupujících do důchodu, tak i nepřirozenou skladbou obyvatelstva s vysokým podílem ekonomicky aktivní skupiny. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva a populace v důchodovém věku byl přepočítán samostatně pro muže a ženy podle pravidel současné úpravy („malá důchodová reforma“). Přestože je nárůst počtu obyvatel v postproduktivním věku nevyhnutelný, zejména pak jejich podíl v populaci, nebudou tyto změny dramatické. Je to způsobeno díky posunu „důchodového věku“ prosazenému současnou pravicovou vládou. Scénář „Jeden pracující na jednoho důchodce“ by se tak podle nejpravděpodobnějších odhadů ČSÚ nenaplnil ani v dlouhodobém horizontu padesáti let, zejména pak při porovnání skupiny mužů (horší úmrtnostní poměry). 70%

60%

50%

40%

30%

20%

10%

Ženy v důchodovém věku (podíl) Muži v důchodovém věku (podíl) Muži 20+ ekon.aktivní (podíl) Ženy 20+ ekon.aktivní (podíl) VŠICHNI Ekonomicky aktivní (podíl) VŠICHNI Postproduktivní (podíl)

0%

35

5.3 Stabilizace a posílení I. pilíře Základem penzijní reformy národních socialistů je zachování dominance průběžně financovaného pilíře důchodového systému založeného na principu mezigenerační solidarity, který představuje hlavní způsob financování starobních důchodů ve vyspělých zemích. Současné problémy českého průběžného systému nejsou důsledkem nepříznivých demografických změn, jak opakovaně tvrdí zastánci privatizace tohoto pilíře, ale především skutečnosti, že Česká republika dlouhodobě vydává na důchody v poměru k hrubému domácímu produktu výrazně méně prostředků, než kolik činí průměr zemí Evropské unie. Výdaje na důchody v zemích EU v roce 2009 v% HDP 8,3 10,0 9,8 9,1 12,6 11,0

Česká republika Německo Polsko Maďarsko Rakousko EU 27 Zdroj: Eurostat

Reforma proto musí směřovat k dlouhodobé stabilizaci průběžného pilíře posílením jeho příjmové strany a průběžným balancováním prostřednictvím parametrických změn v podobě postupného prodlužování aktivního věku v závislosti na zvyšování střední délky života, odstraněním neoprávněných rozdílů ve výši odvodů na sociální pojištění u zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, případně zapojením dalších zdrojů veřejných rozpočtů (dividendy státem vlastněných podniků, příjmy z privatizace, ostatní daňové příjmy). Diskusi lze vést i o změnách výše sazby pojistného, např. její diferenciaci podle počtu vychovávaných dětí. Na výdajové straně pilíře průběžného financování je pak třeba navázat výši penze na výši HDP dosaženého na osobu tak, aby i lidé v důchodovém věku měli prospěch z růstu bohatství společnosti. V této souvislosti je žádoucí rovněž posílit závislost výše penze na počtu vychovaných dětí a vyslat tím jasný signál, že nejlepší investicí pro zabezpečení ve stáří jsou naše děti. Současně je třeba umožnit předčasný odchod do důchodu za důstojných podmínek zejména u rizikových a namáhavých povolání, které mají za následek vysokou fyzickou opotřebovanost organismu s trvalými dopady na zdravotní stav těchto zaměstnanců. Stabilizace průběžného systému musí být vzájemně provázána s dalšími politikami, zejména s hospodářskou politikou orientovanou na zvyšování produktivity, účinnou prorodinnou politikou a podporou zaměstnanosti. 36

5.4 Ochrana úspor ve II. pilíři Vládou prosazená důchodová reforma, jejímž základem je vyvedení části odvodů na důchodové pojištění do soukromých penzijních fondů (tzv. opt-out), nejen že problém stárnutí obyvatelstva žádným způsobem neřeší, ale významně zvýhodňuje nejbohatší oproti lidem s nízkými a středními příjmy, kteří si nemohou dovolit odkládat část svého příjmu na zajištění ve stáří,6 a oslabuje solidaritu, na které je průběžný pilíř založen. Současně účastníkům penzijního spoření ve druhém pilíři nezaručuje vyšší důchod, než na který by měli nárok, pokud by zůstali v průběžném systému, neboť výnosy penzijních fondů obtížně překonávají inflaci. Oproti tomu systém valorizace nároků z důchodového pojištění je v průběžném systému pokrýván průběžným růstem mezd pohybujícím se v posledních letech okolo 4%. Zkušenosti sousedních zemí navíc potvrdily, že důchodová reforma tohoto typu vede k propadu příjmů z pojistného a k destabilizaci průběžně financovaného pilíře důchodového systému s negativními dopady na veřejné finance, které zpětně vyvolávají potřebu přijetí dalších opatření v neprospěch nároků současných i budoucích penzistů.7 Na Slovensku a v Polsku tak vlády musely přistoupit k realizaci zásadních úprav druhého pilíře, v Maďarsku byla pravicová vláda nucena úspory občanů v penzijních fondech dokonce znárodnit. Národní socialisté se zavedením druhého pilíře založeného na opt-out zásadně nesouhlasí. Vznik druhého pilíře odmítá více než 70 procent českých občanů, proti jsou odbory, zaměstnavatelé a reformu v této podobě kritizují i někteří členové NERV. Uvítali jsme proto úvahy vlády o odložení účinnosti předmětného zákona na rok 2014, neboť je naděje, že v době těsně před parlamentními volbami vláda nebude již mít k zavedení druhého pilíře dostatek odvahy. Pokud by však druhý pilíř skutečně vznikl, bude třeba přijmout opatření na ochranu úspor občanů, kteří do druhého pilíře vstoupí. V takovém případě budeme usilovat o prosazení toho, aby penzijní společnosti měly zákonnou povinnost garantovat: 

100 procent vkladů s minimálním zhodnocením na úrovni technické úrokové míry po celou dobu spoření;



výplatu vkladů formou doživotní renty nebo kapitálovou výplatou podle požadavku účastníka spoření, který vznese v závěru spoření;

6

Podle posledního průzkumu CVVM, obtížně vyjde se současnou výší příjmu 60% českých domácností.

7

Skutečnost, že vyvázání se z průběžného pilíře bude dobrovolná, tento efekt ještě zesílí, neboť této možnost

využijí zejména vyšší příjmové skupiny, což bude negativní dopady na dlouhodobou bilanci průběžného pilíře

37



stanovení závazné výše doživotní renty nebo kapitálové výplaty při podpisu smlouvy;



ochranu proti inflaci volitelnou indexací a smluvně garantovaným každoročním navyšováním doživotní renty a kapitálové výplaty;



každoroční přípis výnosů nad rámec garance;



výplatu veškerých vkladů a výnosů pozůstalým v případě úmrtí v průběhu trvání smlouvy.

Současně prosadíme, aby lidé, kteří se rozhodnou spořit ve druhém pilíři, měli možnost z něj odejít, pakliže své rozhodnutí změní.

5.5 Transformace III. pilíře Současný III. pilíř důchodového systému v podobě penzijního připojištění se státním příspěvkem vznikl v roce 1994 s cílem vytvořit k průběžnému systému doplňkový pilíř, sloužící k akumulaci úspor obyvatelstva za účelem zajištění vyšší kvality života ve stáří. Přestože je počet občanů využívajících tuto formu spoření vysoký,8 nízký průměrný měsíční příspěvek neumožňuje vytvořit dostatečné finanční rezervy pro zachování životní úrovně v důchodovém věku.9 Sjednání penzijního připojištění je navíc často motivováno pouze snahou získat příspěvek zaměstnavatele, státní příspěvek, popř. využít možnosti daňového zvýhodnění, přičemž účastníci v naprosté většině případů využívají možnosti jednorázového vyrovnání namísto sjednání výplaty doživotní penze. Systém penzijního připojištění tak ve stávající podobě neplní úlohu, pro kterou byl vytvořen, a je třeba jej transformovat způsobem, který zajistí, že prostředky z doplňkového spoření na stáří budou po odchodu do důchodu tvořit významný zdroj pravidelného příjmu doplňujícího penzi vyplácenou z průběžně financovaného pilíře. Za tímto účelem nově definujeme okruh státem podporovaných finančních produktů dobrovolného spoření na stáří, přičemž předpokládáme konkurenční volnost v jejich poskytování pod dohledem České národní banky jako orgánu odpovědného za dohled nad finančním trhem.

8

K 30. 6. 2011 se účastnilo systému penzijního připojištění 4 551 396 osob.

9

Průměrná výše měsíčního příspěvku účastníka systému penzijního připojištění činila k 30. 6. 2011 428,- Kč,

průměrná naspořená částka podle údajů Asociace penzijních fondů k 30. 6. 2011 dosáhla 49 312,- Kč.

38

Státní příspěvek a daňové zvýhodnění budeme nadále poskytovat pouze finančním produktům garantujícím doživotní penzi, popř. kapitálovou výplatu. Současně provedeme revizi výše státního příspěvku a daňových úlev s cílem posílit motivaci občanů ke spoření vyšších částek. Zrušíme státní příspěvek a daňové zvýhodnění rizikových finančních produktů investičního typu umožňujících předčasný výběr naspořených prostředků, které nenaplňují účel, pro který je státní podpora produktům spoření na stáří poskytována. Budeme rovněž usilovat o zavedení daňově zvýhodněného příspěvku zaměstnavatele k produktům dobrovolného spoření na stáří poskytovaných na základě procentní sazby z vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na důchodové pojištění. Současně se zasadíme o zavedení povinného zaměstnaneckého pojištění doplněného o daňově zvýhodněný příspěvek zaměstnavatele i zaměstnance do produktů životního a úrazového pojištění s doživotní úrazovou či invalidní penzí.

39

6 Reforma zdravotnictví Zdravotnictví České republiky prošlo po roce 1989 transformací od státem řízeného a z daní financovaného systému k modelu všeobecného zdravotního pojištění, kde hlavní odpovědnost za financování a organizaci zdravotní péče převzaly zdravotní pojišťovny (ZP). Stát garantuje zdravotní péči a systém zdravotního pojištění. Naprostá většina poskytované zdravotní péče je hrazena ze standardního veřejného pojištění. Jestliže zdravotnické zařízení nemá uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se ZP, může poskytovat zdravotní péči buď bezplatně, nebo za přímou úhradu od pacientů. Naprostá většina zdravotnických zařízení by nemohla ekonomicky obstát, pokud by nebyla smluvním zdravotnickým zařízením ZP.

6.1 Definice základní sítě zdravotnických zařízení Státem garantovaná zdravotní péče musí být organizována na územním a neziskovém principu se zvláštním zřetelem na urgentní péči a prevenci. Základem takové struktury musí být regionální generely zdravotnické struktury vypracované po důkladné analýze kapacit všech poskytovatelů zdravotní péče, demografické analýze a dalších souvisejících rozborů. Je zapotřebí popsat součinnost státu – kraje – obce – nestátních zdravotních zařízení – občanských sdružení a církví, které se zabývají problematikou všech typů zdravotní péče. Součástí takové struktury musí být i vysoce kvalitní a nezávislé kontrolní struktury, zajišťované Českou lékařskou společností J. E. Purkyně, dalšími nezávislými odbornými společnostmi, Akademií věd a Českou lékařskou komorou. Provoz a rozvoj zdravotnických zařízení, tedy veškeré jejich výdaje, by měly procházet důsledným oponentním řízením. Kontrolou nad správností celého procesu financování zdravotnictví z veřejných prostředků (tedy i ze zdravotního pojištění) by měl být pověřen NKÚ.

6.1.1 Kritéria pro zdravotnická zařízení základní lůžkové sítě 

aktuální obložnost – lůžkodny jednotlivých oddělení



odpovídající diagnostické možnosti pro hospitalizaci na akutním lůžku



odborná kvalifikace - počet lékařů oprávněných k medicínským zákrokům, které pracoviště deklaruje zabezpečovat; každé odborné pracoviště musí podléhat kontrole nadřízeného odborníku (okresní či krajské úrovně)



naplánované lékařské zákroky musí odpovídat kapacitě pracoviště a regionu 40



určení spádového území včetně zahrnutí výskytu chorob z poruch životního prostředí

Zmapování spádových území je jedním ze základních analytických podkladů pro plánování poskytování

zdravotní

péče.

Územní

analýza

definuje

skutečnou

potřebu

počtu

zdravotnických zařízení, a to jak základních primariátů (interna, chirurgie, ženské a dětské odd.), tak i speciálních oborů (podchycení výskytu chorob z prostředí či povolání v dané lokalitě, např. Ostravsko – plicní odd. atp.). Zdravotnická zařízení, která analýza označí jako nadbytečná, se mohou stát buď zařízeními s lůžky následné péče, nebo mohou být převedeny na léčebny dlouhodobě nemocných. Další možností je převedení zařízení pod správu obce či města pro pečovatelskou službu při zvýšení využití domácí péče.

6.1.2 Státní zdravotnická zařízení Státní zdravotnická zařízení zajišťují vedle specializované lékařské a zdravotní péče také zdravotnický výzkum a výchovu studentů. Mezi tato zdravotnická zařízení patří všechny fakultní nemocnice, rezortní ústavy Ministerstva zdravotnictví České republiky, státní zdravotní ústavy zabývající se mimo jiné také aplikačním výzkumem dle zadání a požadavků resortu. Státní zdravotnická zařízení jsou samostatné subjekty obsahující všechny medicínské obory včetně vědních oborů, celostátních výzkumných úkolů a výuky. Financování těchto zařízení je zajišťováno vedle systému léčebné a preventivní péče zejména z mandatorních výdajů ze státního rozpočtu a různých grantů a evropských fondů.

6.1.3 Regionální zdravotnická zařízení Regionální zdravotnická zařízení zajišťují speciální odbornou lékařskou péči a vysoce odborná vyšetření v nemocničním i ambulantním provozu. Podílí se také na aplikovaném výzkumu zaměřeném na výskyt chronických chorob a epidemiologických sledování onemocnění z poškození životního prostředí (např. vlivu uranu, jodu, selenu, prachového spadu apod.). Krajská (regionální) zařízení participují také na státních výzkumných úkolech a jednotlivé obory spolupracují v rámci „celostní medicíny“, což má za následek rychlejší diagnostiky a léčby, což umožňuje snížení času hospitalizace pacienta a ve finále i finanční úsporu zdravotnickému zařízení.

41

6.1.4 Obecní zdravotnická zařízení Obecní (městská) zdravotnická zařízení zajišťují tzv. primární lékařskou a zdravotní péči na základě základního členění primariátů (interna, chirurgie, dětské, gynekologicko-porodnické) doplněného o specializované obory (např. urologie, neurologie apod.). Tato zařízení mají za úkol zabezpečovat obložnost odpovídající regionálním podmínkám a požadavkům. Územní organizace zdravotní péče umožňuje přesnější plánování poskytování specializované zdravotní péče a její optimalizaci. Podmínkou optimalizace je, aby příslušná regionální zařízení byla pro pacienty běžně dostupná.

6.2 Úspory ve zdravotnictví Současná organizace zdravotní péče umožňuje značnou nehospodárnost. Okamžitých úspor lze dosáhnout především: 

snížením korupce při investičních akcích;



důslednou oponenturou přípravy investičních akcí;



kontrolou proplácení péče zdravotním zařízením a s tím související kontrolou vykazování péče;



zavedením přesných kurzů při přepočtu hodnoty léčiv (v současné době je kurz pro výpočet ceny léku nastaven na nesmyslných 31 Kč za euro).

6.2.1 Audit poskytovatelů zdravotní péče Výdaje ve zdravotnictví jsou nerovnoměrně rozděleny (řada dlouhodobých jednostranně nevýhodných smluv), což má za následek nedostatek peněz v některých zdravotnických oblastech a profesích. Proto je nutné celou situaci řešit nezávislým hloubkovým auditem nejen v jednotlivých zdravotnických zařízeních, ale i u všech dalších subjektů patřících pod rezort Ministerstva zdravotnictví včetně ministerstva samotného. Není přípustné, aby z rozpočtu zdravotnictví odtékala nepřiměřeně velká část peněz na režijní náklady zdravotnických zařízení a pojišťoven, které nejsou v přímé vazbě k léčbě pacienta. Je nutné důkladně zanalyzovat návratnost investic do přístrojů a nenakupovat dle módních trendů (viz tomografy, lasery, magnetické rezonance apod.) či dle nabídky atraktivní provize. Management zdravotnického zařízení nemá často zajištěnou klientelu v takovém rozsahu, aby investice byla opodstatněná. Jednotlivá zdravotnická zařízení musí být výrazně ekonomicky efektivní a nemůže docházet k nákupu předraženého zdravotnického materiálu a ani jiného 42

vybavení. Musí být zavedena přímá kontrola nezávislých zdravotnických a technických odborníků na úrovni státu, kraje a obcí. Důležitým krokem restrukturalizace ve zdravotnictví je důkladná analýza majetku a přístrojových vybavení jednotlivých zdravotnických zařízení krajů a obcí. Důležitým faktorem při analyzování ekonomické efektivity je důsledné zmapování velikosti území a počtu pacientů ve vazbě na co nejvyšší využití přístrojové techniky ve zdravotních zařízeních. Na základě takovéto analýzy lze pak stanovit potřebný počet akutních lůžek, potřebu jednotlivých odborných primariátů v regionálních lokalitách apod. Tím se získá přehled finanční náročnosti v resortu, na základě kterého lze stanovit základní celkové finanční náklady nutné k financování českého zdravotnictví.

6.2.2 Léková politika V prvé řadě je zapotřebí zajistit flexibilní a rychlý postup Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), aby mohla být co nejpřesněji stanovena hodnota léků. V současné době neexistují přesné kurzy přepočtu hodnoty léčiv, kurz pro výpočet ceny léku je nastaven na nesmyslných 31 Kč za euro. Je nezbytné operativně zmapovat veškeré výdaje na léčiva a jejich nákupy a předložit jasná a pružná pravidla cenové kontroly přes SÚKL a nezávislou odbornou organizaci farmaceutů a lékárenskou komoru. Náklady na léky jsou jednou z nejméně regulovaných oblastí zdravotnictví. Mnohdy přehnaně vysoké marže samotných lékáren (dosahují až 33%) a netransparentní nastavení léků hrazených z veřejného pojištění znamenají značnou finanční zátěž celého zdravotnictví. Naše léková politika má za cíl rozšířit podporu jednoho generika i na další výrobce a umožnit výběr vhodného léku lékařem (různá citlivost pacienta na skladbu doplňujících látek). Tímto opatřením lze výrazně omezit monopol farmaceutických firem. Z pohledu současných potřeb pacientů lze konstatovat, že lékařská péče se prodražuje a snižuje se i její dostupnost, navíc dochází k omezování preventivních programů, což je do budoucnosti velmi alarmující. V současnosti je činnost SÚKLu značně okleštěná.

43

6.3 Reformy ve zdravotnictví Stav, do kterého se naše zdravotnictví dostalo, vyžaduje okamžitou reformu, aby se zabránilo jeho dalšímu propadu a aby byla zachována zdravotní péče v nezbytném rozsahu a kvalitě pro nejširší vrstvy našich občanů.

6.3.1 Odpovědnost za sebe sama. V České republice je nutné vytvořit takové prostředí, kde by byl občan ve větší míře motivován k péči o své zdraví, což by z dlouhodobého hlediska mělo pozitivní přínos na výši zdravotních nákladů. Právě systém konkurence při vymezení správných pravidel může být trvalým nástrojem zefektivňování celého systému. Takové systémy se osvědčují ve většině západoevropských států (např. Německo, Švýcarsko, Holandsko nebo Belgie).

6.3.2 Bezplatná standardní péče Budeme prosazovat úplné zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Stále existuje absence jasného vymezení státem garantované zdravotní péče. Výklad rozsahu garantované zdravotní péče není dosud jednotný a jednotlivá navrhovaná kritéria se obsahově velmi výrazně liší. Proto je velmi důležité především stanovit základní kritéria pro vypracování standardizace bezplatné zdravotní péče garantované státem coby zřizovatelem. Základní pojistné by zahrnovalo hospitalizaci a péči během hospitalizace včetně péče semiambulantní, ošetřovatelské a rehabilitační. Zákonnou prevenci (včetně ambulantní, školní, stomatologické, gynekologické apod.), krytí léčby katastrofických onemocnění (včetně velkých a chronických diagnóz – kupř. diabetes, manifestní ICHS, nádory, úrazy apod.) včetně jejich ambulantního léčení a zákonné dispenzarizace. Zahrnovalo by farmaka základní palety (skupina bez doplatku i skupina s doplatkem).

6.3.3 Zpoplatnění nadstandardní péče (úhrady formou zvláštního připojištěni) Zdravotní pojištění musí být zajištěno ve dvou formách. Jednak formou povinného zdravotního pojištění a jednak možností tzv. komerčního připojištění. Stanovení spoluúčasti pacienta na poskytování zdravotní péče musí být pouze v oblasti nezdravotních služeb (platba formou poplatku za pobyt ve zdravotnickém zařízení, za stravu). Smluvní pojistné by zahrnovalo úhradu běžné ambulantní péče s různou mírou spoluúčasti, lázeňskou péči i u jiných než velkých diagnóz, rozšířenou paletu farmak, pomůcek apod., opět 44

jak se spoluúčastí, tak i bez spoluúčasti, dopravu bez spoluúčasti, LSPP bez doplatku, libovolné palety prevence, péči v zahraničí bez připojištění (turistika), ve speciálních případech (definice v tuzemsku nedostupné péče), chronickou péči s vyšší platbou zdravotnickému zařízení (aby nedocházelo k odmítání nemocných se základním pojistným), tak zavedení odsouhlasené ceny pobytu v určitém zařízení – dle komfortu péče – pacient se základním pojistným by, pokud by schválená cena překračovala úhradu ze základního pojištění, rozdíl doplácel, a naopak pacient se smluvním pojištěním, který by byl v zařízení s nižším komfortem, by rozdíl v úhradě mohl čerpat pro individuální zajištění doplňků péče. Péči poskytovanou v rámci základního a v rámci smluvního pojištění od sebe nelze ekonomicky zřetelně oddělit, stejně jako nelze od sebe zřetelně ekonomicky oddělit základní a smluvní zdravotní pojištění. Zejména tehdy ne, když péči či pojištění obou typů poskytuje tatáž instituce. Separovat tyto činnosti vždy v odlišných institucích by bylo ekonomicky nevýhodné. V rámci sociálního přerozdělení je opět nutné rozdělit pojistné na dvě části: základní (solidární) a smluvní (individuální). Přerozdělení by se pak týkalo jen základní (solidární) části pojistného. Smluvní část pojistného se nebude přerozdělovat a bude směřována na individuální účet pojištěnce.

6.3.4 Reformy v úhradách smluvním lékařským a zubním zařízením Úhradový systém je v současné době složitý a v některých oblastech vede k nerovnoměrnému a nespravedlivému rozdělení finančních prostředků mezi zdravotnická zařízení a jednotlivé zdravotnické odbornosti. Cílem reformy je zjednodušení systému úhrad, a to cestou kultivace „Seznamu zdravotních výkonů“ a zavedením úhrady formou DRG. Důsledkem těchto změn je spravedlivé odměňování zdravotnických zařízení za provedené identické zdravotní výkony. V neposlední řadě lze touto cestou zajistit odpovídající ohodnocení práce všech zdravotnických pracovníků.

6.3.5 Podpora programů zdravotní prevence Preventivní programy je třeba nadále podporovat a rozšiřovat, neboť důsledné využívání plně hrazených preventivních programů vede ve svém důsledku k nižším nákladům na zdravotní péči. Proto je třeba nadále podporovat a zvyšovat informovanost občanů o preventivních programech, a to cestou médií, edukační činností zdravotnických pracovníků, ale i činností zdravotních pojišťoven (pozvánky, dostupné přehledy pracovišť provádějících preventivní 45

vyšetření). Občané s pozitivním postojem k preventivním programům by měli být zvýhodnění bonusy (např. sleva na pojistném). Naopak neúčast na preventivních programech by měla být důvodem k zúžení úhrady zdravotní péče ze všeobecného zdravotního pojištění, a to na základě doporučení odborných společností.

6.3.6 Zvýšení podpory domácí péče Posláním domácí péče je zajistit občanům v jejich vlastním sociálním prostředí takový rozsah a kvalitu zdravotní a sociální péče, aby nemuselo docházet k jejich zbytečné hospitalizaci. Vzhledem k demografickému vývoji je nutné posílit význam a dostupnost domácí zdravotní péče, neboť takto poskytovaná péče přináší nižší náklady na zdravotní péči a je jednoznačně humánnější než např. dlouhodobé pobyty v léčebnách dlouhodobě nemocných.

6.3.7 Zavedení soukromého (podnikového) připojištění Podniky by měly mít daňové stimuly k podpoře skupinových smluv smluvního zdravotního pojištění pro své zaměstnance, aby se jim vyplatilo na úhradu smluvního pojistného přispívat v rámci zaměstnaneckých příspěvků od zaměstnavatele.

6.3.8 Redukce byrokratických předpisů Řada legislativních předpisů vede k nárůstu byrokracie ve zdravotnictví, lékaři jsou přetíženi administrativní prací a zbývá jim stále méně času na pacienty. Redukce, příp. zrušení zbytečných předpisů povede k zefektivnění práce lékařských pracovníků a k větší spokojenosti pacientů. Dále je potřeba zapojit do zdravotnických služeb i organizace, které mají ve své náplni sociální aspekty onemocnění lidí a dlouhodobou péči o nemocné atd.

6.4 Zdravotní pojištění Úkolem zdravotních pojišťoven je provádět zákonné veřejné zdravotní pojištění. Kromě toho mohou, mají-li k tomu povolení, nabízet i smluvní zdravotní pojištění nad rámec zdravotní péče hrazené veřejným zdravotním pojištěním. Výsadní postavení má v českém systému zdravotního pojištění VZP ČR. V současném systému je velmi nízká zodpovědnost Ministerstva zdravotnictví za dodržení finanční rovnováhy v resortu, neboť ministerstvo svými vyhláškami a vstupy do 46

dohodovacího řízení způsobuje vznik finanční nerovnováhy. Prakticky ve všech složkách systému veřejného zdravotního pojištění jsou nesprávně nastaveny motivace, což vyúsťuje v jeho zneužívání, respektive plýtvání veřejnými prostředky. V současném systému je velmi slabé postavení občana, který je sice přímo formou spoluúčastí a poplatků za poskytnutou péči zatěžován mnohem méně než téměř ve všech zemích na světě, ale zároveň je vystaven silnému morálnímu hazardu. Informace o kvalitě a nákladech poskytované péče jsou pro něho prakticky nedostupné. Dalším problémem je, že omezování rozhodovacích pravomocí zdravotních pojišťoven a jejich odpovědnosti vůči pojištěncům za náklady a kvalitu péče oslabuje smysl jinak potenciálně výhodného modelu plurality nositelů zdravotního pojištění. Nutné je i zmínit, že rozsah služeb hrazený z veřejného zdravotního pojištění je velmi široký a nereflektuje medicínské priority. Z veřejného zdravotního pojištění jsou hrazeny i výdaje, jež jsou sociálního charakteru, či výdaje hotelového typu. Společným rysem všech těchto faktorů je ignorování ekonomických principů a kategorií. Hlavní problémy současné právní úpravy zdravotních pojišťoven a veřejného zdravotního pojištění, jejichž nápravu budeme prosazovat: 

nestandardní právní forma zdravotních pojišťoven,



nedostatečné a nejasné vymezení podmínek pro vznik a zánik zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven,



nedostatečně vymezené podmínky fungování zdravotních pojišťoven,



nedostatečně upravené povinnosti vůči klientům,



nevhodné vymezení rolí a zodpovědností orgánů zdravotních pojišťoven,



neexistence subjektu dlouhodobě odpovědného za činnost zdravotní pojišťovny



neodůvodněné rozdíly v právní úpravě postavení a činnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven,



nedostatečně upravený a nejasně vymezený dohled nad činností zdravotních pojišťoven,



nedokonalá definice nároku pojištěnce,



nedostatečné zajištění dostupnosti zdravotních služeb,



neefektivní vynakládání prostředků,



neexistující ochrana pojištěnců,



nemožnost legální kombinace veřejných a soukromých zdrojů, 47



nejednoznačná definice finančních toků,



chybějící sankce pro neplatiče.

6.5 Sloučení kompetencí Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí Pacient potřebuje komplexní péči. Bohužel se u nás stalo praxí, že u chronicky nemocných, u kterých není zřejmá naděje na zlepšení zdravotního stavu, zdravotní pojišťovny nechtějí proplácet péči. Sociální péče však nepracuje s podobnými kategoriemi jako zdravotní péče a dochází tak ke sporům a nejasnostem. Je proto v zájmu pacientů nutné uvažovat o sloučení kompetencí Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí tak, aby nedocházelo ke sporům o to, kdo má za povinnost péči poskytovat. Budou tak účelněji využívány prostředky potřebné pro komplexní péči o pacienty, kde zdravotní péče přechází v péči sociální.

48

7 Životní prostředí Před rokem 1989 patřilo Československo mezi nejzdevastovanější státy Evropy. Stav životního prostředí se po prudkém zlepšení v období let 1990 až 1999 (v letech 1990-1993 v důsledku poklesu výroby a v letech 1993-1999 v důsledku vysokých investic do životního prostředí) v podstatě stabilizoval. Největší objem finančních prostředků na ochranu životního prostředí byl vynaložen v letech 1995-1997, a to především v oblasti ochrany ovzduší (odsíření) a v menší míře rovněž v oblasti ochrany vod. Celkově investovala Česká republika od roku 1990 do ochrany životního prostředí více než 390 mld. Kč.

7.1 Současná situace v oblasti ochrany životního prostředí Některé ukazatele, zejména v oblasti kvality ovzduší, mohou indikovat počátek nových negativních trendů. Problémem stále zůstává vysoká energetická a materiálová náročnost hospodářství, částečně daná vysokým podílem těžkého průmyslu a rozvojem silniční dopravy, nízká míra recyklace a využívání odpadů, pokračující úbytek biodiverzity, celková degradace půdy a fragmentace krajiny. Poslední dvě tzv. pravicové vlády v České republice (pod vedením Topolánka a Nečase) dokázaly a stále ukazují, že jejich prioritou není udržitelný rozvoj a život v souladu se zájmy ochrany životního prostředí. Tím opomíjejí i rovinu sociální a ekonomickou. Vrací českou společnost zpět do dob normalizace a totality, kdy ochrana životního prostředí byla vždy až na posledním místě a kdy informace o kvalitě životního prostředí byly veřejnosti málo dostupné. Jejich přístup k životnímu prostředí je vykořisťovatelský a zpátečnický. Na přírodní zdroje se dívají

pohledem

maximalizace

zisku.

Pod

falešnou

nálepkou

co

největší

konkurenceschopnosti odmítají zohledňovat negativní dopady své činnosti na životní prostředí. Ekonomický rozvoj je nutnou podmínkou pro zvyšování kvality života a posilování jeho udržitelnosti. Rovněž platí, že kvalita a udržitelnost života je jedním z důležitých faktorů ekonomického rozvoje.

Naší povinností vůči budoucím generacím je snažit se neustále hledat ideální rovnováhu mezi ekonomickým rozvojem a kvalitou a udržitelností života, která dosud neexistuje.

49

V současné době je u nás zapotřebí co nejdříve zahájit nápravu největších problémů v oblasti ochrany životního prostředí, které vznikly právě za působení předchozích pravicových vlád a které mají velký korupční potenciál. Jde zejména o následující oblasti: 

ekotendry na sanace starých ekologických škod,



koncepce hospodářské politiky státních lesů od roku 2012,



Národní park Šumava a jeho další rozvoj a ochrana,



zlepšení splavnosti řeky Labe (jezy na Labi - Děčín a Přelouč),



nedemokratické omezování práv občanů v rozhodování o životním prostředí,



velmi pomalé čerpání finančních prostředků z fondů EU v rámci programu OPŽP.

7.2 Program udržitelného rozvoje životního prostředí a průmyslu v České republice Základní nosnou myšlenkou našeho ekologického programu je udržitelný rozvoj životního prostředí a průmyslu v České republice. Udržitelný rozvoj je hlavním cílem všech politik Evropského společenství stanovených ve Smlouvě. Evropský parlament definoval udržitelný rozvoj jako zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace.10

7.2.1 Strategická vize udržitelného rozvoje v České republice Politika udržitelného rozvoje musí vyřešit otázku, jak čelit globální hrozbě klimatických změn, která svými důsledky zcela předčí všechny ekonomické a sociální problémy světa. Jde o vážné ohrožení naší planety. V perspektivě příštích čtyřiceti let je tedy nutné usilovat zejména o odstraňování příčin globálního oteplování, tj. o redukci skleníkových plynů, které jsou vyprodukovány lidskou činností (např. oxid uhličitý ze spalování fosilních paliv). Vzhledem k tomu, že již dnes jsme zasaženi klimatickými změnami, musíme být připraveni také na eliminaci následků těchto klimatických změn, jako jsou střádání extrémních projevů počasí (v našich podmínkách častá období sucha a povodně).

10

Základní aspekt udržitelného rozvoje nejlépe ale vystihuje definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro

životní prostředí a rozvoj (WCED): (Trvale) udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.

50

Zásadním úkolem udržitelného rozvoje v České republice je proto minimalizovat negativní dopad lidské činnosti na životní prostředí (snížit tzv. ekologickou11, resp. uhlíkovou stopu12). Ekologická stopa republiky totiž dnes sedminásobně přesahuje její aktuální rozlohu.

7.3 Programové priority Při stanovování prioritních oblastí našeho programu, a z nich vyplývajících cílů a jejich opatření,

vycházíme

z

hodnocení

současného

stavu

životního

prostředí

a jeho

předpokládaného vývoje, včetně jeho nejvýznamnějších problémů. Cílem je zlepšit tento nevyhovující stav a udržet jeho dobré podmínky tak, abychom dosáhli udržitelného rozvoje, tedy abychom dosáhli rovnováhy mezi ekonomickým rozvojem a kvalitou životního prostředí.

7.3.1 Ochrana klimatu a čisté ovzduší Mezi největší současné globální problémy způsobené činností člověka je znečištěné ovzduší, které způsobuje klimatické změny. V některých našich regionech stav ovzduší vážně ohrožuje životní prostředí a zdraví lidí. Ochrana klimatu a čisté ovzduší je proto naše nejdůležitější priorita. Jedním z nejefektivnějších nástrojů, jak dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů, jsou zákony, kde budou stanoveny limity pro vypouštění nebezpečných látek, a dobrovolné dohody, kde se jednotlivé průmyslové závody zaváží dobrovolně snižovat ještě více objem vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší, než je stanoveno zákonem. Námi navrhované parametry takové dobrovolné dohody jsou následující: 

snižování emisí skleníkových plynů v souladu s požadavky EU (o 2% ročně do roku 2050), a přijetí příslušného zákona;

11

Ekologická stopa definované populace (jednotlivec, město, stát atp.) je celková plocha ekologicky produktivní

země a vodní plochy, využívaná výhradně k zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používání běžných technologií. Ekologická stopa je vyjadřována v jednotkách plošné míry v hektarech, přesněji v globálních hektarech. 12

Uhlíková stopa je množství oxidu uhličitého a ostatních skleníkových plynů uvolněných během životního

cyklu produktu či služby, našeho života nebo jedné cesty apod. Je to nástroj k měření dopadů lidských aktivit na životní prostředí vyjadřovaný v ekvivalentech oxidu uhličitého. Jeho množství se udává v jednotkách hmotnosti: gramech, kilogramech či tunách.

51



zlepšovat kvalitu ovzduší, a to především s ohledem na nadlimitní koncentrace malých prachových částic (PM10 a PM2,5), přízemního ozonu a benzo(a)pyrenu, které mají přímý dopad na zdraví obyvatelstva.

7.3.2 Ochrana přírody, krajiny, lesa a biodiverzity Naše krajina se celkově stala předmětem nepřiměřené intenzifikace zemědělské i lesnické výroby, nadměrné či nevhodné urbanizace a velkoplošné těžby nerostných surovin. Výrazně se také zvyšuje fragmentace krajiny a tím dochází k úbytku biodiverzity a narušování krajinného rázu. Imisní dopady z průmyslu, zesilující projevy extrémních klimatických výkyvů a nevhodná druhová skladba ohrožují zdravotní stav a kompaktnost lesů. Proto je také naší zásadní prioritou zvýšení retenční schopnosti krajiny, schopnosti přizpůsobit se nepříznivým důsledkům změny klimatu (přívalové deště, delší období sucha nebo silné poryvy větru) tím, že se posílí ekologická stability krajiny. Za tímto účelem je zapotřebí uskutečnit následující opatření: 

budování preventivních opatření zmírňujících následky přírodních nebezpečí (povodně, sucha, extrémní přírodní jevy a další);



zvýšení retenční schopnosti krajiny, schopnosti přizpůsobit se nepříznivým důsledkům změny klimatu;



omezení a zmírnění dopadů fragmentace krajiny včetně říčních systémů, zajištění ochrany biodiverzity;



změna koncepce hospodaření ve státních lesích směrem k odpovědnému udržitelnému hospodaření;



šetrné využívání území a udržitelné hospodaření s půdou (ochrana proti erozi a degradaci, zvýšení retence vody v půdě, zachování úrodnosti půdy).

7.3.3 Udržitelná energetika (výroba a spotřeba) Průmyslově zatížené regiony, oblasti s intenzivní silniční dopravou a malá sídla, kde je ovzduší znečišťováno především z vytápění domácností, patří mezi oblasti, kde je zhoršení kvality ovzduší nejmarkantnější. Chceme-li mít čisté ovzduší, musíme se tedy zabývat i oblastmi udržitelné energetiky a dopravy, které jsou s kvalitou životního prostředí přímo svázány.

52

Přechod k nízkouhlíkové ekonomice a ekonomice, která využívá zdroje účinným způsobem, musí vést přes ukončení závislosti ekonomického růstu na fosilních zdrojích a energii. Udržitelná společnost šetří energií, směřuje k minimalizaci její spotřeby a maximální ekologizaci její výroby. K naplnění cílů v oblasti udržitelné výroby a spotřeby je zapotřebí: 

zajistit závazek zvyšování energetické účinnosti, úspor energie a podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 v souladu s politikou EU;



snižovat energetickou náročnost budov (pokračování v zateplování v rámci programu Zelená úsporám či jiném obdobném programu, zavedení pasivního energetického standardu pro budovy s nulovou spotřebou energie) do roku 2020 v souladu s požadavky EU;



cíleně snižovat energetickou a materiálovou

náročnost hospodářství ČR,

nebudovat další velké energetické zdroje, které jsou příčinou rozsáhlých negativních externalit.

7.3.4 Udržitelná doprava Negativním dopadům dopravy na životní prostředí a zdraví obyvatel se nikdy nelze úplně vyhnout, avšak v zodpovědné a udržitelné společnosti jsou aplikovány soubory opatření, které tyto dopady omezí na nezbytně nutné minimum. Ta mohou zahrnovat oblast výstavby komunikací,

technických

parametrů

vozidel,

legislativy

nebo

podpory

využívání

environmentálně příznivých druhů dopravy. Mezi navrhovaná opatření patří zejména: 

zajištění využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě (podpora výroby biopaliv druhé a třetí generace);



podpora obměny vozového parku ČR vytvořením dotačních programů pro občany;



podpora a rozvoj alternativních environmentálně příznivých druhů dopravy, zejména železniční a vodní dopravy;



podpora prodeje domácích spotřebních produktů tak, aby se zamezilo nadbytečné kamionové dopravě.

7.3.5 Odpady – zdroj surovin a energie Máme-li chránit životní prostředí a zamezit plýtvání přírodními zdroji, je zapotřebí využívat zejména obnovitelné zdroje, mezi které patří také odpady. Význam odpadů je doposud nedoceněn. Při správném využití odpadů získáme cenný zdroj surovin a energie. Odpady se 53

u nás zatím ve vysoké míře především skládkují - procento recyklace odpadu je nízké. Nedokonalé skládkování a spalování odpadů zároveň představuje významný zdroj znečištění půdy, vody a ovzduší nebezpečnými látkami. Pro zlepšení situace v oblasti odpadového hospodářství je zapotřebí: 

zvýšit recyklaci a materiálové a energetické využívání odpadů, výrazně snížit skládkování v souladu s vyspělými státy EU;



snižovat celkovou produkci odpadů (nejlepší odpad je žádný odpad).

7.4 Programové cíle v oblasti životního prostředí

7.4.1 Environmentální legislativa 

Včas a řádně implementovat evropské právo.



Zjednodušit a zpřehlednit stávající právní úpravy legislativy.



Vyřešit právní úpravu u tzv. environmentální kriminality, zpřísnit a doplnit trestní úpravu.



Zajistit plnění nejdůležitějších závazků z mnohostranných environmentálních smluv.



Provést legislativní úpravy za účelem demokratického rozhodování a účasti občanů v ochraně životního prostředí.



Zpracovat kodex ochrany životního prostředí.

7.4.2 Složková ochrana ŽP Ochrana ovzduší a klima 

Zvýšit schopnost přizpůsobení se změnám klimatu (realizace přírodě blízkých i technických protipovodňových opatření - přirozené rozlivy, suché poldry a další opatření).



Snížit celkové emise skleníkových plynů min. o 2% ročně (přijmout zákon – viz Velká výzva).



Snížit emise z dopravy nejméně o 60% k roku 2020 oproti roku 2010.



Zlepšit kvalitu ovzduší v místech, kde jsou překračovány imisní limity, a zároveň udržet kvalitu v územích, kde imisní limity nejsou překračovány.



Snižovat cíleně emise těžkých kovů a persistentních organických látek.

54

Ochrana vody 

Vodní zdroje chránit před negativními následky lidské činnosti (zlepšení splavnosti Labe – prosazovat varianty řešení, které zachovají přírodní hodnoty místních ekosystémů a jsou i ekonomicky méně náročné, otevřít na tato téma diskuzi s veřejností).



Chránit vodní zdroje před následky spojenými s probíhajícími klimatickými změnami.



S vodou ještě lépe hospodařit a zajistit uplatnění těch nejmodernějších technologií ve vodním hospodářství.



Zabezpečit nezávadnou pitnou vodu a co nejlepší vyčištění odpadních vod u všech měst, obcí a rozptýlených zdrojů (výstavba a rekonstrukce chybějících čistíren městských odpadních vod v souladu s požadavky evropské směrnice).



Dosáhnout alespoň dobrého ekologického a chemického stavu povrchových vod a jeho nezhoršování.

Nakládání s odpady 

Výrazně snižovat podíl skládkování na celkovém odstraňování odpadů.



Zvyšovat materiálové a energetické využití odpadů, zvyšovat postupně celkovou úroveň sběru, využití a recyklace odpadů v souladu s EU.



Podporovat rozvoj kompostování (domácího, obecního, podnikového).



Zlepšovat recyklační služby ve spolupráci se soukromými subjekty (optimalizace svozu a nádob).



Podporovat rozvoj a navyšování kapacit zařízení pro energetické využívání odpadů, včetně zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu komunálních odpadů.



Uskutečňovat environmentální výchovu a osvětu občanů v oblasti správného shromažďování a třídění odpadů podle pravidel recyklace, nevytváření černých skládek a litteringu.



Podporovat

a rozvíjet

environmentální

technologie

a ekoinovace

v oblasti

využívání odpadů. 

Dodržovat hierarchii nakládání s odpady ve státním i soukromém sektoru.



Snižovat celkovou produkci odpadů (vypracování nové legislativy).

55

Ochrana přírody a krajiny, včetně lesa 

Zvyšovat ekologickou stabilitu krajiny (územní systém ekologické stability – obnova, údržba, nové prvky, metodu hodnocení ekologické újmy zakotvit v legislativě).



Obnovit retenční schopnost krajiny (revitalizační a přírodě blízká protipovodňová opatření).



Omezit a zmírnit dopady fragmentace krajiny včetně říční sítě (vč. migrace živočichů).



Prosazovat udržitelné a šetrné zemědělské a lesnické hospodaření.



Omezit úbytek původních druhů, a to jak celkového počtu druhů, tak početnosti původních druhů.



Zajišťovat ochranu a péče o nejcennější části přírody a krajiny a rozšiřovat plochy přírodě blízkých krajinných struktur (Národní park Šumava, vyhlášení Národního parku Jeseníky, CHKO na Soutoku Moravy a Dyje, CHKO Brdy, další cenná území pro systém Natura, koncepce ochrany alejí v ČR).



Omezit negativního vliv nepůvodních invazních druhů na biodiverzitu a snižovat podíl ploch výskytu přítomných invazních druhů (iniciovat Evropské centrum pro management invazních druhů).



Zlepšovat systém zeleně v sídlech a jeho strukturu.



Posilovat regeneraci brownfields s pozitivním vlivem na kvalitu prostředí v sídlech.



Zajistit šetrné hospodaření s vodou v sídelních útvarech.



Omezit negativní vliv působení hluku a světelného znečištění na zdraví lidí a ekosystémy.

Ochrana půdy a horninového prostředí 

Omezit nevratné zábory zemědělské půdy (legislativně).



Snížit ohrožení zemědělské a lesní půdy erozí (legislativně, agrotechnické prvky a další opatření).



Omezit a regulovat kontaminaci a ostatní degradaci půdy způsobenou lidskou činností.



Sanovat kontaminovaná místa, včetně starých ekologických zátěží, napravovat ekologické újmy.



Zahlazovat a předcházet následkům po hornické činnosti a těžbě nerostných surovin. 56

Územní plánování a rozvoj 

Účinněji prosazovat strategické a územní plánování (řešení negativních důsledků suburbanizace).



Vytvořit předpoklady pro udržitelné využívání území.



Hospodárně využívat zastavěné území a chránit nezastavěné a nezastavitelné pozemky.



Zvýšit a zkvalitnit dopravní dostupnost, technologickou, energetickou a znalostní úroveň sídel, a tím dosáhnout i zlepšení životního prostředí v sídlech.



Posílit zastoupení udržitelného cestovního ruchu ve struktuře místní ekonomiky (ekofarmy atp.).

7.4.3 Sektorová ochrana ŽP Udržitelná doprava 

Zajistit min. 10% podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě v roce 2020 (podpora výroby biopaliv druhé a třetí generace, min. 15% podíl CNG).



Podporovat a rozvíjet elektromobilitu (legislativa, národní plán, dotace a další opatření).



Zajistit povinnou obměnu vozového parku ČR, u veřejné správy s cílem úplného přechodu k “ekologicky přátelským” vozidlům k roku 2020, vytvořit dotační programy pro obměnu vozového parku u občanů.



Podporovat a rozvíjet alternativní environmentálně příznivé druhy dopravy (železniční a vodní doprava).



Zpoplatnit negativní externality a jiná omezení (hluk, emise, zácpy, budování obchvatů, nízkoemisní zóny a další).

Udržitelná výroba a spotřeba Účinná opatření na úrovni výrobců, veřejné správy a zvyšování informovanosti spotřebitelů by měla představovat konkurenční výhodu a ekonomický stimul a měla by vytvářet společnost, která: 

dosáhne efektivní výroby a konkurenceschopnosti prostřednictvím optimálního snížení materiálové a energetické náročnosti procesu;



bude rozvíjet průmyslové hospodářství založené na obnovitelných zdrojích a na maximálním využití druhotných surovin z odpadů;

57



zajistí výrobky, které jsou nenáročné na spotřebu během jejich životnosti a které jsou snadno využitelné ve fázi odpadu, čímž přispívají k uzavírání materiálových toků;



zásadně sníží svou závislost na primárních a neobnovitelných surovinách a na jejich dovozu;



bude masivně investovat do eko-technologických inovací a do výzkumu a vývoje;



uspokojí své základní životní potřeby (energie, voda, potraviny) prostřednictvím efektivních výrobků a potravin vyrobených z bezpečných látek a surovin s důrazem na kvalitu, zdraví a životní prostředí, včetně výrobků fair trade a podpory spravedlivého obchodu;



bude podporovat a rozvíjet vzdělávání, výchovu a osvětu od předškolních dětí až po dospělé;



má veřejné instituce, jež jsou příkladem udržitelné spotřeby (zelené veřejné zakázky, zelené nakupování, nákup ekologických vozidel apod.);



bude věnovat větší pozornost a podporu nevládním neziskovým organizacím;



bude

posilovat

a podporovat

zavádění

tzv.

dobrovolných

nástrojů

u podnikatelských subjektů

58

8 Energetika a ekologicky šetrný průmysl Zelená energetika a ekologicky šetrný průmysl se stávají novým motorem ekonomiky. Deklarované opuštění jaderné energetiky Německem vyvolává potřebu výstavby nových, ekologicky šetrných energetických zdrojů. Bohužel se v ČR zatím nepodařilo tyto ekologické trendy zachytit. Vládní podpora obnovitelných zdrojů a ekologické průmyslové produkce zdaleka nedosahuje evropského průměru. Náš program se snaží tuto oblast řešit a zajistit podporu našim domácím výrobcům tak, aby byli schopni v nadcházejícím konkurenčním boji nabídnout na evropských i světových trzích technicky vyspělou a ekologickou produkci.

8.1 Priority v oblasti energetiky

8.1.1 Zvyšování energetické efektivity, snižování ztrát při výrobě a rozvodu energie a snižování spotřeby energie 

Do roku 2020 snížit spotřebu energie o 20% a do roku 2050 o 40%.



Snižovat ztráty při přenosu a při distribuci elektřiny.



Snižovat náklady na energii a suroviny.

8.1.2 Posilování obnovitelných zdrojů 

V roce 2050 by mělo v ČR z obnovitelných zdrojů pocházet nejméně 50% energie.



Závazný cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 zvýšit pro ČR min. na 15%.



Přechod k obnovitelným zdrojům musí přispět k zlepšení kvality života občanů, udržitelnému a spravedlivému rozvoji.

8.2 Využívání jaderné energie Další rozvoj jaderné energetiky v ČR budeme vázat na nové důkladné a kritické zhodnocení tohoto způsobu získávání energie i z hlediska ekonomické náročnosti (maximálně dostavba Temelína, prodloužení životnosti Dukovan, nerozšiřovat již další neekonomickou těžbu uranu v ČR).

59

8.3 Energetické využívání fosilních paliv Zajistíme vhodnou formou podpory snižování spotřeby fosilních paliv jak v sektoru výroby elektrické energie, tak v sektoru vytápění budov a dodávek průmyslového tepla. Problematiku územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí chceme řešit posunem limitů na lomu Bílina, o budoucnosti lomu ČSA musí rozhodnout občané Ústeckého kraje v referendu.

8.4 Energetická bezpečnost Základem aktivního přístupu k řešení této problematiky je důraz na snižování spotřeby energie a podpora rozvoje využívání obnovitelných zdrojů energie. Zvyšovat energetickou bezpečnost pomocí aktivní mezinárodní spolupráce, zejména na úrovni EU. Je proto nutná podpora a aktivní účast na vytváření společné energetické politiky EU a na koordinování společné pozice EU vůči třetím zemím.

8.5 Teplárenství Je nutná jeho celková restrukturalizace a rekonstrukce ve směru modernizace, ekologizace a výrazného snížení spotřeby uhlí. Musíme zajistit plnění nových evropských emisních limitů z velkých zdrojů v sektoru teplárenství. Zavedeme podporu výroby tepla z obnovitelných zdrojů (včetně solárních kolektorů a tepelných čerpadel).

8.6 Konkurenceschopný a ekologicky šetrný průmysl Vhodnou dotační politikou podpoříme zavádění energeticky úsporných technologií, obnovitelných zdrojů a restrukturalizaci průmyslu směrem k odvětvím nenáročným na spotřebu energie (největší příležitosti jsou v potravinářském průmyslu, v papírenství, textilní výrobě a strojírenství). Podpora ekoinovací, výroby progresivních výrobků a ekotechnologií s potenciálem uplatnění na světových trzích prostřednictvím daňového zvýhodnění vládních zakázek.

60

Zavedeme povinné upřednostňování při nákupech a zadávání veřejných zakázek ekologicky šetrné výrobky, projekty a postupy a také firmy s certifikátem EMAS nebo ISO 14000 – podpoříme tak tzv. environmentálně šetrné (zelené) veřejné zakázky (GPP - Green Public Procurement).

61

9 Regionální rozvoj Ačkoliv je Česká republika svou rozlohou nevelikou zemí, rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou významné. Doposud se nepodařilo prosadit programy, které by napomohly zaostalejším regionům zvyšovat jejich hospodářskou vyspělost a také životní úroveň jejich obyvatel. Problematikou rozvoje regionů se zabývala Strategie udržitelného rozvoje České republiky (usnesení vlády č. 1242/2004), která představovala dlouhodobý rámec pro udržení základních hodnot a kvality života společnosti a definovala pro tuto oblast strategické cíle. Záměrem našeho programu je zajistit konkurenceschopnost regionů vedoucí ke zvyšování životní úrovně a kvality života jejich obyvatel. Je zapotřebí vhodnými rozvojovými programy snižovat

rozdíly

v úrovni

hospodářského,

environmentálního

a sociálního

rozvoje

jednotlivých regionů. Důvodem je, že úroveň některých regionů se již dostala do stavu, který je nežádoucí. Naším cílem není potírání rozdílů vyplývajících z rozmanitosti podmínek jednotlivých regionů a z nich vyplývajících rozdílů v kvalitě života např. v městských nebo venkovských oblastech, kde se výhody a nevýhody navzájem vyvažují. Naším cílem je podporovat takové aktivity, které budou zaměřené podle konkrétní situace regionu na podporu opatření vedoucích k růstu ekonomických aktivit, k rozvoji infrastruktury a k lepšímu územnímu rozložení.

9.1 Podpora regionální veřejné dopravy Naším záměrem je podpora regionální veřejné dopravy s důrazem na její šetrnost k životnímu prostředí. Regionální veřejná doprava musí být funkčním protipólem individuální automobilové dopravy. Regionální veřejná doprava také musí být schopna zajistit dopravní obslužnost v hospodářsky a turisticky atraktivních územích a také dostatečné propojení s okrajovými částmi regionu. Vhodným způsobem organizovaná regionální doprava pak zvyšuje zájem obyvatel regionu o využívání veřejné dopravy a také činí region zajímavějším z hlediska jeho návštěvnosti a turistiky. Regionální doprava také musí řešit usnadnění pohybu osob s omezenou schopností pohybu a orientace. 62

9.2 Zavedení vládních strukturálních grantů Vedle grantů z EU je zapotřebí pro kvalitativně vyšší rozvoj regionů přistoupit k zavedení vládních strukturálních grantů. Tyto granty by měly být určeny za přesně definovaných podmínek na vyrovnávání hospodářských rozdílů mezi regiony (podpora ekonomicky zaostávajících regionů a mikroregionů, výrazná podpora sociálně vyloučených lokalit). Oblast poskytování těchto grantů by měla zahrnovat podporu úpravy veřejných prostranství, včetně výsadby okrasné zeleně, infrastruktury pro poskytování sociálních, vzdělávacích a zdravotnických

služeb,

podporu

výstavby

zařízení

na

poskytování

zájmových

a volnočasových aktivit, ale i například podporu regenerace bytových domů apod.

9.3 Podpora obcí při zavádění podniků sociální ekonomiky (sociálních podniků) Hlavním cílem podniku sociální ekonomiky je vytvoření pozitivního sociálního dopadu a nikoli pouze tvorba zisku ve prospěch vlastníků nebo akcionářů. Působí na trhu tak, že poskytuje podnikatelským a inovačním způsobem výrobky a služby a zisky používá hlavně pro naplnění sociálních cílů. Tímto způsobem získané prostředky zůstávají v regionu a slouží pro jeho další rozvoj. Náplň práce podporovaných podniků bude především v těchto oblastech: 

poskytování sociálních služeb a/nebo výrobků a služby pro ohrožené a zranitelné skupiny obyvatelstva (přístup k bydlení, přístup k péči, pomoc starším a zdravotně postiženým osobám, začlenění zranitelných skupin, hlídání dětí, přístup k zaměstnání a vzdělání, řízení závislosti …);



sociální a profesní začleňování prostřednictvím přístupu k práci pro znevýhodněné osoby, zejména z důvodu jejich nedostatečné kvalifikace nebo sociálních a profesních problémů, které vedou k vyloučení.

Očekáváme v oblasti zavádění podniků sociální ekonomiky významný rozvojový potenciál, a to vzhledem ke skutečnosti, že tento druh podnikání je v ČR v plenkách. Přitom podíl sociální ekonomiky na celkové zaměstnanosti dosahuje v EU úrovně téměř 6%.

9.4 Udržitelné strategické územní plánování Strategické územní plánování zaručuje stabilní vnější prostředí, které je pro dlouhodobý úspěšný rozvoj určitého regionu (obce) nezbytným předpokladem. Je zapotřebí vycházet ze všech podstatných a komplexně zmapovaných oblastí, které budou zasaženy řešeným 63

územním plánem. Předkládaný strategický územní plán musí být hodnocen jak z finančního hlediska, tak i z hlediska přínosů environmentálních a sociálních.

9.5 Podpora udržitelného cestovního ruchu ve struktuře místní ekonomiky Udržitelný cestovní ruch ve struktuře místní ekonomiky má především naplňovat potřeby současných turistů i hostitelských regionů. Musí být organizován tak, aby chránil a zvyšoval příležitosti do budoucna. Podpora udržitelného cestovního ruchu musí být směřována na řízení všech zdrojů takovým způsobem, aby mohly být naplněny ekonomické, sociální a estetické potřeby při udržení kulturní integrity regionu, při respektování základních ekologických procesů a biologické rozmanitosti. Rozvoj udržitelného regionálního cestovního ruchu zaměřujeme především na: 

minimalizaci negativních vlivů cestovního ruchu na společnost a prostředí;



maximalizaci pozitiv cestovního ruchu;



vytváření přínosů místním ekonomikám;



uchování přírodního a kulturního dědictví a kvality života hostitelů a návštěvníků.

Státní dotační politika pak musí být zaměřena na zabezpečení životaschopnosti a konkurenceschopnosti

podporovaných

regionálních

destinací

cestovního

ruchu

a podnikatelů v této oblasti tak, aby byly schopni pokračovat v prosperitě a zachování dlouhodobých přínosů.

9.6 Státní podpora půjček na pořízení bydlení pro mladé lidi do 35 let Naším cílem je navýšení finančních prostředků určených na poskytování úvěrů osobám mladším 36 let na výstavbu nebo pořízení bytu (podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb.) tak, aby bylo možné uspokojit více žadatelů. V současné době bývají tyto prostředky vyčerpány již v 1. kvartálu příslušného roku.

64

10 Zahraniční politika Zahraniční politiku státu vnímáme jako nástroj, který nám umožňuje prosazovat zájmy českého národa v Evropě i ve světě a zároveň se spolupodílet na utváření moderního, bezpečného a sociálně spravedlivého uspořádání světového společenství národů. Z historického hlediska naše strana navazuje na bohatou tradici hlubokých mravních základů euroatlantické civilizace vyjádřených v židovsko-křesťanské tradici a jejích kodexech. Současné členství země v NATO a EU je nezbytným základem české zahraniční politiky, takové hospodářské a bezpečnostní ukotvení země považujeme za nejlepší v historii naší země.

10.1 Priority zahraniční politiky Naši zahraniční politiku definujeme jako pragmaticky proevropskou. Prioritou zahraniční politiky České republiky jako plnohodnotného a suverénního člena Evropské unie je přirozeně politická a ekonomická orientace na spolupráci se zeměmi EU. Na jedné straně musíme být schopni účinně hájit své národní zájmy v rámci EU, na straně druhé jsme plně otevřeni spolupráci s nejrůznějšími zahraničními partnery na všech úrovních. Podporujeme rozšiřování integračního procesu EU, a sice přijímaní dalších evropských zemí do Evropské unie, samozřejmě po řádném splnění všech přístupových podmínek jednotlivými kandidátskými zeměmi. Jsme pro Evropu blahobytu, bez válek a sociálních nepokojů. Jsme pro Evropu, jež nebude bezradně přihlížet přesunu pracovních míst do oblastí, které při honbě za nízkými náklady neberou ohled na životní prostředí, ignorují základní sociální a zdravotní zabezpečení pracujících, standardy bezpečnosti práce, či které dokonce schvalují dětskou práci. Právě zodpovědný a solidární přístup v těchto oblastech vnímáme jako část hodnot, ve kterých je evropská integrace ukotvena.

10.2 Vztahy se sousedními státy Jako samozřejmost chápeme prioritní povinnost věnovat mimořádnou péči vztahům k sousedním zemím, přičemž vztahy se Slovenskou republikou mají výjimečné postavení. Hájíme myšlenku politiky „dobrého sousedství“. Nejen proto, ale také z důvodů historických i pragmatických, usilujeme o rozvoj vztahů se zeměmi středoevropského regionu v rámci Visegrádské skupiny (V4) – regionálního uskupení tvořeného Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem. Kromě evropských zemí Severoatlantické aliance považujeme za nutné udržovat nadstandardní vztahy s nejsilnějším členem euroatlantických 65

struktur - se Spojenými státy, ale také s Kanadou. Ke všem klíčovým partnerům považujeme za nutné utvářet soustavné a cílevědomé pozitivní politické vztahy.

10.3 Evropská politika V evropském měřítku je nám blízká politika Strany evropských socialistů (PES), která je druhou nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu. Evropští socialisté hájí v EU - stejně jako my - tradiční hodnoty sociálního státu, které vycházejí z principů sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství. V rámci evropské politiky klademe důraz na sociální jistoty, zaměstnanost, ochranu zaměstnanců, rovnost různých společenských skupin, především žen a menšin, ochranu spotřebitele a ochranu životního prostředí v rámci trvale udržitelného rozvoje. Svoboda, bezpečnost, spravedlnost a solidarita jsou hodnotové pilíře socialistických stran v mezinárodním měřítku, se kterými se ztotožňujeme. Jde nám o shodné cíle jako evropským socialistům a dalším progresivním silám a mezi něž patří vedle zajištění nového trvale udržitelného a sociálně spravedlivého modelu růstu. Dosažení fundamentální reformy finančních trhů, boj proti klimatickým změnám, zajištění čisté energie pro budoucnost, prosazování silných, spravedlivých a účinných systémů sociální péče v globalizovaném světě a v neposlední řadě zformování globalizace lidského pokroku a bezpečnosti v rámci nového globálního světa. V neposlední řadě učiníme na mezinárodních fórech maximum ve snaze dosáhnout celosvětové dohody na ochraně životního prostředí, zejména v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. 10.4 Evropský sociální stát Prosazujeme národotvorné ideje s důrazem na sociální a mravní obsah, v rámci Evropské unie jsme proto přirozeně stoupenci evropského modelu sociálního státu. Ten chápeme především jako sociální model vycházející z tradice osvícenství a ideálů Velké francouzské revoluce. Evropský sociální stát pro nás znamená závazek zajistit každému občanu důstojný život a individuální práva podle principu, který spočívá nejen v rozhodnutí většiny společnosti, ale také v účasti na dosáhnutém a prací získaném blahobytu. Evropský sociální stát stojí hodnotově nad extrémním americkým individualismem a extrémním asijským kolektivismem. Model evropského sociálního státu je nutné průběžně modifikovat a reformovat tak, aby se přizpůsoboval dynamickým změnám, jimž Evropa čelí – od hospodářských turbulencí, přes snižování konkurenceschopnosti až po nepříznivý demografický vývoj a problémy související s migrací. Vždy budeme obhajovat zachování a rozvoj institucí sociálního státu, jenž je založen na principu spravedlnosti a solidarity.

66

10.5 České zájmy a reformy institucí EU Jako strana národní a socialistická považujeme za nutné hájit české zájmy v Evropě i ve světě. K prosazování národního zájmu v EU potřebuje Česká republika vysoce kvalifikované a zkušené politiky - vyjednavače. Právě takové osobnosti do české vysoké politiky hodláme přivádět. V dlouhodobé perspektivě připravujeme ambiciózní plán na splnění tzv. Maastrichtských konvergenčních kritérií, která jsou nutná pro vstup České republiky do Evropské hospodářské a měnové unie, tedy pro zavedení společné měny eura. Samotný vstup do eurozóny však podmiňujeme nezbytnou reformou fungování Unie tak, aby byla zajištěna stabilita eurozóny, fiskální disciplína všech členů eurozóny a stanoveny rovné podmínky všech států EU bez ohledu na jejich velikost a sankce při jejím nedodržení. Podporujeme myšlenku, že členství v Evropské hospodářské a měnové unii není trvalé a měl by proto existovat mechanismus pro vystoupení či vyloučení z eurozóny. Prosazujeme další potřebné reformy institucí a procesů EU tak, aby se Unie stala demokratičtější a transparentnější. Jedním z takových cílů je především posílení pravomocí Evropského parlamentu, kde jsou zastoupeni volení zástupci občanů, na rozdíl od dalších orgánů EU. 10.6 Globalizace a reformy mezinárodních institucí Jsme přesvědčeni, že při současném stupni globalizace světové ekonomiky musejí být světové hospodářské trhy regulovány formou nadnárodních mechanismů. Dějiny přesvědčivě prokazují, že „neviditelné ruce trhů“ bez regulace a kontroly vedou k opakovaným hospodářským a společenským krizím, jimž chceme předcházet. Proto usilujeme o to, aby mezinárodní organizace byly více schopné regulovat negativní dopady nepříznivých hospodářských a finančních krizí na občany. Podporujeme reformy mezinárodních institucí (OSN, včetně Rady bezpečnosti OSN, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky), které by měly být schopny zajistit stabilnější a spravedlivější uspořádání světa, jak z hlediska ekonomického, tak i bezpečnostního. 10.7 Terorismus a zbraně hromadného ničení Podporujeme omezení šíření zbraní hromadného ničení a hledání způsobů, jak účinně čelit terorismu ve světě. Jsme zastánci smluv pro účinnější kontrolu dodávek zbraní, které mají omezit šíření zbraní hromadného ničení. Fenoménem globálního věku je mezinárodní terorismus, který vyžaduje globální, respektive nadnárodně organizované a vynucované řešení, které se musí ubírat dvěma směry. Prvním z nich je globální koordinace bezpečnostních aparátů a modernizace jejich technickoorganizačních složek, intenzivnější zapojení struktur OSN a dalších nadnárodních organizací. Proto také podporujeme vytvoření samostatných evropských bezpečnostních složek a přijetí bezpečnostní strategie EU, která by měla být kompatibilní se strategií NATO, přičemž učiní bezpečnostní pilíř Evropy i celé 67

euroatlantické civilizace mnohem účinnější. Druhým směrem řešení je globální koordinace při odstraňování příčin, které mezinárodnímu terorismu v jeho vlastních očích, a dokonce v očích nezanedbatelné části světové veřejnosti, propůjčují legitimitu. Pro mnoho chudých třetího světa není mezinárodní terorismus zločinem, který je třeba vymýtit, ale svého druhu emancipačním hnutím, se kterým přinejmenším sympatizují. Tuto hrůznou a falešnou optiku Západ nezmění stále silnějším řinčením zbraní, politikou velkého klacku, která obyvatele třetího světa spíše zastrašuje a teroristy provokuje. Tuto optiku lze změnit, pokud se Západ mnohem účinněji zasadí o odstranění světové chudoby a globální nespravedlnosti. Jen tak Západ dostojí svému přívlastku civilizovaný a jen tak může nakonec nad mezinárodním terorismem zvítězit. 10.8 Zahraniční vojenské mise Důležitou součástí našeho členství v mezinárodních institucích je účast na zahraničních vojenských misích. Jde o to, aby před příslibem české účasti byla vždy důkladně zkoumána její smysluplnost a prospěšnost v každém jednotlivém případě. Vždy hledáme její reálný, dosažitelný a mezinárodně dohodnutý cíl. Je nutné nepřetržitě vyhodnocovat průběh misí a mít možnost realizovat změny v jejich charakteru. Jsme přesvědčeni, že čistě vojenská řešení nemusejí být vždy úspěšná, proto hledáme komplexní řešení každého jednotlivého konfliktu. Na bodácích se dlouho sedět nedá. 10.9 Politika multilaterálních vztahů V globální perspektivě 21. století není možné členství v EU chápat jako jediné a výhradní partnerství. Proto strana dlouhodobě uskutečňuje na mezinárodním poli politiku multilaterálních vztahů - „politiku všech azimutů“. Usilujeme o posílení obchodní orientace na klíčové země východní Evropy, Asie, Latinské Ameriky i Afriky. Je proto nutné pružně rozvíjet vztahy s rychle se rozvíjejícími centry světového obchodu, kupříkladu zeměmi ekonomického sdružení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika), ale udržovat také dobré vztahy s těmi tradičními, kromě jiných i s Japonskem. Slovanské národy považujeme z historické perspektivy za národy bratrské. Půjde nám o rozvoj dobrých vztahů se zeměmi západního Balkánu (Chorvatskem, Srbskem, Černou Horou, Makedonií, Bosnou a Hercegovinou)

i Tureckem

a aktivně

jim

pomoci

v rychlejším

začleňování

do

euroatlantických struktur. Pokládáme za příhodné navázat na historicky přátelské vztahy Československa a bývalé Jugoslávie, přičemž již sami disponujeme značným know-how a vlastní zkušeností s členstvím v těchto organizacích. Česká republika je schopna výrazně přispět k budování projektu tzv. Východního partnerství, jenž byl iniciován Evropskou unií v rámci evropské politiky dobrého sousedství. Jeho cílem je těsnější spolupráce Unie se státy

68

východní

Evropy a Kavkazu (Bělorusko,

Ukrajina, Moldavsko,

Gruzie, Arménie,

Ázerbájdžán). 10.10 Vztahy s Ruskou federací Představitelé institucí NATO a EU deklarují zájem na strategickém partnerství s Ruskou federací, vzájemné vztahy však zatím postrádají skutečnou hloubku. Jsme přesvědčeni, že korektní vztahy Evropské unie s Ruskem jsou nesmírně důležité pro mír a stabilitu v Evropě, ale také prospívají ekonomickému rozvoji v Evropě. Proto zastáváme ve vztahu k Rusku názor pragmatického, racionálního a realistického přístupu, tedy bez zbytečného „antiruského komplexu“. Je zapotřebí vybudovat novou kvalitu vztahů v oblasti mezinárodního práva, vytvořit zónu volného obchodu, odstranit vízový režim a zahájit realizování společných projektů, například v energetice či v oblasti infrastruktury. Vzájemně vstřícná spolupráce a modernizované Rusko bude prospěšnější pro obě strany. Pro EU i pro Rusko. Rusko potřebuje progresivní evropské technologie a Evropská unie potřebuje ruské suroviny a volný přístup na ruský trh. 10.11 Vztahy s Čínou Mezi naše významné priority patří také zájem o zlepšení vztahů s Čínou. Také v tomto případě upřednostňujeme před neproduktivním antikomunismem pragmatický přístup. Čína je v současnosti druhou největší ekonomikou světa a novou finanční velmocí. Tím, že Čína drží významné množství devizových rezerv v amerických dolarech a eurech, má přirozeně zájem na stabilitě euroatlantické civilizace, potažmo celé světové ekonomiky. Proto prosazujeme vůči Číně pragmatickou politiku, jakou dnes praktikují mnohé další významné země EU. Naším hlavním cílem je snížení schodku naší obchodní bilance s Čínou. Podporujeme spolupráci v oblasti investic, ta však vyžaduje další jednání nad novými bilaterálními smlouvami o ochraně investic a o zabránění dvojího zdanění. Čínskou lidovou republiku považujeme za významného obchodního partnera České republiky a je proto naším zájmem rozvíjet nejen obchodní vztahy, ale budovat rozumné partnerství i v dalších oblastech, například v kultuře, v cestovním ruchu či v oblasti výměny studentů. Nebráníme se s Čínou diskutovat citlivé otázky, jako je reforma OSN, vztahy mezi EU a Čínou ve všech hlavních aspektech, včetně zbraňového embarga EU vůči Číně či oblasti lidských práv. Na druhou stranu respektujeme specifika čínské zahraniční politiky, mezi které patří prosazování tzv. „principu jedné Číny“.

69

10.12 Návrat k dobrým vztahům a tradičním trhům Usilujeme o obnovení kdysi dobrých vztahů a úspěšné spolupráce se zeměmi severní Afriky, klíčových zemí Latinské Ameriky a Asie. Našim cílem je znovu navázat dobré vzájemné mezinárodní vztahy na politické úrovni, v hospodářské oblasti pomoci českým firmám uspět na těchto historicky tradičních trzích. Rovněž mírové řešení konfliktu na Blízkém východě patří mezi naše přednostní zájmy. Trváme na udržování rovnocenných korektních vztahů k arabským státům a k Izraeli, které musejí být v rovnováze. Podporujeme mezinárodní uznání palestinského státu, takové řešení by v dlouhodobém horizontu mohlo přinést mírové urovnání sporů nebo alespoň zklidnění napětí v regionu. 10.13 Dialog namísto sankcí a intervencí Téma lidských práv je nedílnou součástí zahraniční politiky strany. Věříme však, že ideály, hodnoty a ideje nemohou být prosazovány sankcemi či importovány vojenskými intervencemi, nýbrž dialogem, trpělivým jednáním a přesvědčováním o výhodách obrany lidských práv a posilování demokratických institutů. V takových případech prosazujeme hledání společného konsensu při bilaterálních jednáních a na poli mezinárodních institucí. Současně odmítáme politiku „dvojích standardů“. Prioritou strany je zapojení České republiky do hlavních vývojových proudů v systému mezinárodních vztahů v Evropě i ve světě. Upřednostňujeme konstruktivní a konsensuální přístup při řešení obtížných hospodářských a politických problémů současného světa. 10.14 Ekonomická diplomacie Jsme přesvědčeni, že povinností politické reprezentace země je uskutečňování aktivní ekonomické diplomacie. Mezi naše obecné cíle zahraniční politiky proto patří budování silné české pro-exportní ekonomiky, podpora investic v České republice i českých investic v zahraničí, ale také podpora kulturních projektů, projektů cestovního ruchu, výměnných studijních pobytů. V neposlední řadě prosazujeme posílení České republiky v mezinárodních politických a finančních institucích. V tomto kontextu jsme pro zachování a rozšiřování počtu českých

zastupitelských

úřadů

v zahraničí,

stejně

jako

smíšených

hospodářských

a obchodních komor, zahraničních zastoupení agentur pro podporu podnikání a investic CzechInvest, CzechTrade či kulturních příspěvkových organizací Českých center, jež pomáhají při naplňování cílů aktivní ekonomické diplomacie. To je ovšem limitováno finančními možnostmi státu. Všechny uvedené instituce je však zapotřebí motivovat na orientaci jejich činnosti na konkrétní ekonomické výsledky a na přímý význam pro Českou republiku, její kraje, města a obce i další české subjekty.

70

11 Evropská finanční perspektiva 2014-2020 11.1 Strategie Evropa 2020 Evropská finanční perspektiva na období 2014-2020 vychází primárně z dokumentu Strategie Evropa 2020, který si klade za cíl zajištění efektivního fungování konkurenceschopné Evropské unie v následujících letech. Tři hlavní, vzájemně se posilující priority této strategie jsou: inteligentní růst (silná podpora ekonomiky založené na znalostech a inovacích), udržitelný růst (podpora konkurenceschopné ekologičtější ekonomiky méně náročné na zdroje) a růst podporující začlenění (podpora vysoké zaměstnanosti vyznačující se sociální a územní soudržností). Předpokládaný rozpočet EU na období 2014-2020 počítá se 162,6 miliardy eur pro méně rozvinuté regiony (HDP dle parity kupní síly per capita do 75% průměru EU), 38,9 miliardy eur pro regiony v tranzici (HDP dle parity kupní síly per capita 75-90% průměru EU) a 53,1 miliardy eur pro více rozvinuté regiony (nad 90% průměru EU). Pro teritoriální spolupráci se předpokládá vyčlenění 11,7 miliardy eur, pro kohezní fond 68,7 miliardy eur a předpokládaná alokace pro řídce osídlené a okrajové regiony zatím činí 0,926 miliardy eur. Nástroj pro propojení Evropy v dopravě, energii a ICT počítá s vyčleněním 40 miliard eur a s dodatečnými 10 miliardami eur v rámci Kohezního fondu.

11.2 Diskuze nad prioritami pro ČR Naše strana prosazuje zahájení široké diskuze mezi vládou a opozicí, odbornou veřejností, podnikatelskými svazy a asociacemi. Požadujeme, aby vládní materiál, který bude obsahovat strategii rozvoje ČR na programové období 2014-2020, byl zpracován na základě celospolečenské diskuse a konsensu. Teprve po připomínkách vzešlých z důkladné diskuze s odbornou veřejností vyplynou priority pro ČR, na jejichž základě může dojít ke stanovení prozatímních priorit čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Evropská komise předloží návrh společných pravidel - Společný strategický rámec pro všechny fondy - tedy pro Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond tak, aby došlo ke zvýšení soudržnosti mezi těmito nástroji a vzájemné propojenosti. Součástí předloženého nařízení budou také detailní pravidla pro hlavní fondy, prostřednictvím nichž je tvořena politika soudržnosti - tj. Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Evropský sociální fond a Fond 71

soudržnosti. Výše podpory se bude odvíjet od stupně hospodářského rozvoje jednotlivých zemí s cílem zvýšit hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Mezi Evropskou komisí a jednotlivými členskými zeměmi bude podepsána smlouva o partnerství, která stanoví přesné závazky dané země, na jejichž základě budou průběžně uvolňovány finanční prostředky z EU. Další finanční prostředky budou uvolněny pouze na základě předložených výsledků vztahujících se k dané smlouvě o partnerství. Oceňujeme, že vedle zjednodušené administrace projektů a snazšího průběhu financování budou v novém období rovněž nastaveny daleko přísnější kontrolní a auditní mechanismy a dojde k upřesnění a stanovení zásad veřejné podpory ještě před vlastním započetím nového programovacího období.

11.3 Programy a fondy EU

11.3.1 Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Finanční prostředky z navrhovaného ERDF budou využívány k rozvoji energetické účinnosti, využívání obnovitelných zdrojů, inovacím a k podpoře malých a středních podniků. Naší výhodou může být, že nejméně 80% podpory bude směřovat do vyspělejších regionů a alespoň 50% do méně rozvinutých oblastí. Ve všech regionech jsou stanovena minimální množství investic do energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů. Předpokládá se také podpora programů na šetření energií (např. zateplování veřejných budov a panelových domů). Nemalá finanční část bude věnována na integrovaný udržitelný rozvoj měst a pomoc při výměně postupů a zkušeností mezi městy.

11.3.2 Kohezní fond Hlavním cílem Kohezního fondu bude i nadále podpora rozvoje dopravy a životního prostředí s důrazem na dodržování stanovených norem. Využívání prostředků bude určeno pro země, u nichž hrubý domácí důchod nedosahuje 90% průměru EU. Fond bude podporovat investice zaměřené na dodržování norem, projekty v energetice s pozitivním dopadem na životní prostředí (např. zvyšování energetické účinnosti, obnovitelné zdroje), rozvoj dopravní infrastruktury v podobě transevropských dopravních sítí. Podpořen bude nově i tzv. nástroj pro propojení Evropy, směřující ke konkurenceschopnému a udržitelnému dopravnímu systému.

72

11.3.3 Evropský sociální fond (ESF) Vzhledem k vysokému počtu nezaměstnaných v EU (cca 23 milionů) a počtu obyvatel žijících pod hranicí chudoby (cca 113 milionů) je nezbytné přijmout v následujícím programovacím období taková opatření, která pomohou EU vyrovnat se s těmito problematickými otázkami. V rámci ESF bude proto kladen velký důraz na podporu vzdělávání obyvatel v oborech požadovaných na trhu práce, na pracovní mobilitu a na celkové zlepšení nastavení vzdělávacích systémů. ESF bude podporovat zaměstnanost a vytvářet příležitosti pro boj s chudobou a se sociálním vyloučením. V ČR žije mnoho občanů na hranici chudoby a s prohlubujícími se ekonomickými turbulencemi lze bohužel očekávat negativní vývoj dopadů právě na tuto skupinu obyvatel. Proto považujeme za nutné vyrovnávat rozdíly mezi regiony, mj. například podporou odborného školství, které pomůže připravit kvalifikované pracovní síly požadované na trhu práce. Podporu zaměstnanosti požadujeme zaměřit primárně na mladé lidi a dlouhodobě nezaměstnané a rovněž ženy, které se vracejí na pracovní trh, včetně systému poradenství. Hodláme podporovat antidiskriminační projekty a projekty vedoucí ke zrovnoprávnění žen a mužů. Podniky, neziskové organizace a další veřejné orgány obdrží podporu na projekty spojené s přechodem na nové technologie a nízkouhlíkovou ekonomiku. Podporovány budou rovněž sociální inovace. Velice vítáme, že celý systém ESF bude výrazně zjednodušen a prioritou bude dosažení reálných výsledků.

11.3.4 Evropský globalizační fond V současnosti je fond nastaven do konce roku 2013, nicméně vzhledem k jeho účinnosti se předpokládá pokračování v následujícím období. Jedná se o přímou podporu pracujícím, kteří ztratili zaměstnání v důsledku globalizace a světové ekonomické krize. Fond bude v následujícím období rozšířen o dočasně zaměstnané, o majitele mikropodniků a o malé a střední podniky, včetně zemědělců. EU přispěje do výše 50% na opatření při hledání nové pracovní příležitosti (rekvalifikace, pomoc při hledání zaměstnání, podpora začínajícímu podniku atp.) na 24 měsíců, v některých případech může podpora dosáhnout až 65%. Předpokládaná alokace činí 3 miliardy eur. Fond by se měl do budoucna stát trvalým nástrojem pro podporu uvedených skupin občanů v případě ekonomické krize.

73

11.3.5 Evropská územní spolupráce Hlavním cílem evropské územní spolupráce je společné řešení problematických záležitostí, které spojují jednotlivé regiony EU (např. výměna zkušeností při podpoře inovací, lékařská péče v zahraničí atp.) Spolupráce bude probíhat ve třech úrovních: přeshraniční spolupráce (projekty pro státy sdílející stejnou hranici), nadnárodní spolupráce (spolupráce států sdílejících společný region – např. Alpy, Balt atp.), meziregionální spolupráce (výměna osvědčených postupů a příkladů dobré praxe mezi regiony – např. v oblasti inovací). V rámci evropské územní spolupráce se zaměříme na zlepšení spolupráce zejména s našimi sousedními zeměmi v oblasti poskytování vzájemné přeshraniční zdravotní péče.

11.3.6 Evropská seskupení pro územní spolupráci Od roku 2006 mohou regionální a místní subjekty zakládat tzv. evropská seskupení pro územní spolupráci. V následujícím období je nutné přijmout některá zjednodušení a úpravy systému (např. zjednodušení postupu zakládání seskupení, úprava činnosti uskupení, zapojení mimoevropských regionů). Územní spolupráce je přímo zaměřená na obyvatele dotčených regionů prostřednictvím realizace projektů (např. lépe integrované dopravní systémy, koordinované inovační strategie). V této oblasti požadujeme přípravu metodiky pro strukturálně zanedbané regiony, aby bylo možné zapojit do programu co nejvíce subjektů z české strany. Maximální podporu zaměříme na posílení nejslabších - nejvíce strukturálně postižených - regionů.

11.4 Priority pro Českou republiku Za klíčové považujeme nutnost vyjednání programů a alokací odpovídajících české socioekonomické struktuře. Požadujeme zjednodušení vnitřní administrativy, včetně legislativních postupů a kontrolních mechanismů, například formou vytvoření jedné implementační agentury pro administraci strukturálních fondů, což přinese úsporu nákladů a efektivní management projektů. Prosazujeme jednodušší členění programů podle priorit EU – v ideálním případě jeden program na ESF (vzdělávání, zaměstnanost, sociální oblast), dva programy na ERDF (první pro vzdělanostní ekonomiku, udržitelnou ekonomiku a obnovitelné zdroje a vědu a výzkum a druhý program pro regionální politiku) a jeden program na Kohezní fond (politika životního prostředí, rozvoj silniční a dálniční sítě, podpora hromadné železniční dopravy, podpora obnovy železničních vozidel - významné příležitosti pro české průmyslové firmy).

74

11.5 Průmysl ČR Naší

prioritou

je

usilovat

o efektivní

propojení

podnikatelského

sektoru

s vědecko-výzkumnými inovačními procesy pro zajištění konkurenceschopné ekonomiky naší země v následujících letech.

11.5.1 Podnikatelské prostředí Zasadíme se o zajištění maximálního využití zdrojů fondů EU při přípravě nového programovacího období na roky 2014-2020, přičemž musíme dosáhnout efektivního propojení finančních zdrojů pro podporu podnikání z fondů EU, státního rozpočtu a prostředků soukromého sektoru. Naši pozornost zaměříme na systém podpory zejména pro malé a střední podnikatele prostřednictvím programů strukturálních fondů EU a národních zdrojů a na usnadnění přístupu firem k finančním prostředkům pro jejich investiční a rozvojové záměry. Považujeme za nezbytné vytvořit Koncepci podpory malého a středního podnikání na roky 2014-2020, která se stane základním strategickým dokumentem pro přípravu programů podpory podnikání na další období. Prosazujeme důkladnou diskusi v rámci celého politického spektra, s odbornou veřejností a se zástupci podnikatelů a jejich svazy na toto téma tak, aby výsledná koncepce byla široce konsensuální. Jsme přesvědčeni, že právě malé a střední podniky (s počtem zaměstnanců do 250 osob) tvoří základ české ekonomiky, proto považujeme komunikaci nad prioritami za nesmírně důležitou, aby byly programy EU zacíleny co nejefektivněji. Nesmíme však zapomínat ani na střední třídu společnosti, která je opomíjena a přitom je nositelem stability společnosti. Hodláme rozvinout politiku podpory investování a tvorby nových pracovních míst, podporovat investiční aktivity v oblasti vývoje, výroby a služeb s vysokou přidanou hodnotou a vznik nových technologických center. V oblasti podpory rozvoje průmyslových zón klademe důraz na strategické investice v nejvíce strukturálně postižených oblastech ČR. Budeme prosazovat rozvoj perspektivních šetrných technologií, zvýšení efektivity českých podniků a posílení jejich konkurenceschopnosti na vyspělých světových trzích. Voláme po vytvoření efektivního systému podpory českých firem na mezinárodních veletrzích a výstavách, který bude soustředěn na klíčové trhy a na rozšíření propagačních a prezentačních aktivit státu spojených s pozitivním budováním image ČR pro zahraniční investory a obchodní partnery. V tomto kontextu bojujeme za zachování počtu českých zastupitelských úřadů v zahraničí, podporu smíšených hospodářských a obchodních 75

komor, posílení role agentur pro podporu podnikání CzechTrade a CzechInvest, jež pomáhají při naplňování našich cílů aktivní ekonomické diplomacie.

11.5.2 Věda, výzkum, inovace Zasadíme se o vytvoření podmínek pro rozvoj znalostní společnosti a ekonomiky, v níž budou mít výzkum a vývoj společně se vzděláváním jednoznačnou prioritu. Součástí tohoto úsilí bude jak vytváření prostoru pro růst investic do celého tohoto vědeckého komplexu, tak i optimalizace jeho způsobu řízení vedoucí k funkční integraci jeho složek a síťování vědeckých pracovišť pro využití vzájemných synergií. Požadujeme plné zapojení České republiky do evropského výzkumného prostoru a rozhodovacích procesů v oblasti výzkumu a vývoje v EU. Považujeme za nutné vytvořit koncepci podpory výzkumu a vývoje. Využití strukturálních fondů se bude opírat o aktualizovanou Národní politiku výzkumu a vývoje a o Národní inovační politiku, která musí být také důkladně prodiskutována se všemi partnery. V souladu s pravidly nastavenými EU bude probíhat pravidelné a objektivní hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, jež bude jedním z rozhodujících kritérií dalšího rozdělování finanční podpory výzkumu a vývoje ze strukturálních a veřejných zdrojů. Za účelem podpory výzkumu, vývoje a inovací je nutné dbát o provázání politiky výzkumu a vývoje s politikou inovační a o návaznost inovační politiky na výsledky průmyslového výzkumu a vývoje a jejich efektivní uplatňování v nových inovovaných produktech, technologiích a službách. Výsledky projektů průmyslového výzkumu a vývoje musí sloužit jako vstup pro projekty technických inovací. Domníváme se, že výsledky programů EU lze využívat nejen na spolupráci se zeměmi EU, ale v rámci maximalizace jejich přínosů i celosvětově.

11.5.3 Podpora zavádění nových technologií na úspory energií Úspory energií a snížení energetické náročnosti výroby považujeme za naši prioritu. Cílů hodláme dosahovat prostřednictvím zavádění nových technologií a lokálního využití obnovitelných zdrojů pro účely výroby.

11.6 Sociální politika V souladu se Strategií Evropa 2020 bude našim základním východiskem boj proti nezaměstnanosti, chudobě a sociálnímu vyloučení, podpora kvalifikované a vzdělané pracovní síly po celou dobu aktivní kariéry. Velký důraz klademe na další vzdělávání, pracovní 76

mobilitu a celkové zlepšení nastavení vzdělávacích systémů. Budeme požadovat podporu podniků, neziskových organizací a dalších veřejných orgánů při realizaci projektů spojených s přechodem na nové technologie a nízkouhlíkovou ekonomiku, včetně implementace potřebných reforem podporujících jejich konkurenceschopnost. Budeme rovněž podporovat projekty sociálních inovací, antidiskriminační projekty a projekty kladoucí důraz na zrovnoprávnění mužů a žen. Vytvoříme jednotný systém kvalifikací a jeho uznávání na úrovni EU. Zvláštní zřetel věnujeme snaze udržet talentované absolventy středních a vysokých škol na domácím trhu práce. Zasadíme se o zavedení institutu sociálního podniku do českého pracovního prostředí. Sociální podnik usnadní sociálně vyloučeným osobám vstup na trh práce a do podnikatelského prostředí. Posláním sociálního podniku je generace zisku a jeho investice do dalšího rozvoje organizace a podpory jeho zaměstnanců. Dalšími principy, na kterých je sociální podnik založen, je lokální orientace a uspokojování místních potřeb a využívání místních zdrojů. Zvyšováním věkové hranice odchodu do důchodu se zvyšuje počet starších osob, které jen obtížně nalézají zaměstnání ve vyšším věku. Sociální podnik právě seniorům a dalším sociálně vyloučeným osobám umožní nabídnout vhodné zaměstnání.

11.7 Zemědělství a rozvoj venkova Vyvineme maximální úsilí o vyjednání podpory ve společné zemědělské politice na úrovni "starých" členských států EU. Budeme podporovat konkurenceschopnost zemědělců a produkční zemědělství s důrazem na environmentální a sociální přínosy. Hodláme podpořit harmonický rozvoj venkovských oblastí a vesnic, s přihlédnutím ke krajovým a lokálním specifikům, včetně tradiční potravinářské a zemědělské výroby, zvláštní pozornost chceme věnovat

podpoře

mladých

zemědělců

a rozvoji

potravinářského a zpracovatelského průmyslu

agroturistiky.

budeme požadovat

V oblasti

podpory

zajištění pestrosti

a bezpečnosti potravin po spotřebitele a prosazovat zvýšení spotřeby kvalitní domácí produkce. Naší ucelenou strategií je komplexní rozvoj venkova, zejména z hlediska podpory malého a středního podnikání a vzniku nových pracovních míst.

11.8 Životní prostředí V oblasti životního prostředí trváme na zajištění kvalitní péče o chráněná území, včetně podpory účasti zainteresovaných vlastníků, obcí a neziskového sektoru. Budeme podporovat

77

programy na využívání energie z obnovitelných zdrojů, po důkladné diskusi a v součinnosti se všemi zainteresovanými aktéry.

11.9 Regionální politika Naší prioritou je harmonický rozvoj jednotlivých regionů - s důrazem na oblasti nejméně rozvinuté, a to ve všech oblastech - dopravní infrastruktura, podnikatelské prostředí, cestovní ruch, vzdělávání, životní prostředí, využití vědy a výzkumu, zvyšování zaměstnanosti. Naši pozornost upneme na aktivní spolupráci krajů, obcí a ostatních partnerů při plánování a realizaci rozvoje regionů. Budeme podporovat všechny tři typy projektů: přeshraniční spolupráce (projekty pro státy sdílející stejnou hranici), nadnárodní spolupráce (spolupráce států sdílejících společný region), meziregionální spolupráce (výměna osvědčených postupů a příkladů dobré praxe mezi regiony, např. v oblasti inovací, energetiky atp.).

78

12 Boj proti korupci Korupce je jev historicky velmi starý, který se objevil již v raných fázích vzniku státu a v různých formách přetrvává stále. Bylo by naivní si myslet, že ze života společnosti lze korupci zcela vymýtit. Odpovědní politici však mají reálné možnosti proti korupci velmi razantně a i účinně zasáhnout. Korupci se snížit nejenže nepodařilo, ale naopak docházelo k neustálému zvyšování korupčního jednání, navíc za bezostyšné podpory těch nejvyšších politiků, viz například kauza Promopro. V žebříčku vnímání korupce zaujímá Česká republika již 53. místo a nastoupený nepříznivý trend svědčí o tom, že se situace bude ještě více zhoršovat. Předchozím vládám se „podařilo“ prakticky zcela zprofanovat a zdiskreditovat všechny snahy na tomto poli. Lidé již nevěří, že jakýkoli politický subjekt je schopen zhostit se tohoto významného úkolu opravdově a se ctí. Korupci veřejnost vnímá jako zcela běžnou, setkává se s ní prakticky kdykoli a kdekoli, rozdíl je pouze v míře korupčního jednání. Nejhorší je, že veřejnost – snad z pocitu určité rezignace – přestává vnímat korupci jako fenomén nežádoucí, zhoubný a hlavně kriminální a vůči němu otupěla. Přesto korupci naprostá většina občanů považuje za společenský problém číslo jedna. Nejvyšší státní zastupitelství ve výroční zprávě o své činnosti za rok 2010 konstatuje, že společnosti se dosud nepodařilo najít žádný efektivní nástroj pro boj proti korupci. Není znám žádný konkrétní případ korupce, který by zasahoval do špiček politiky či státní správy a jehož řešení by dospělo do úspěšného konce. Naším politickým programem je korupci aktivně předcházet. O korupci nelze jen mluvit, je zapotřebí neprodleně konat. Co ovšem lidé očekávají zcela nepochybně, to je uplatnění principu presumpce viny v případě politiků.

12.1 Stav protikorupčního prostředí Absence centrální protikorupční koncepce a jejího praktického naplňování vede k tomu, že vlastní recepty boje proti korupci se roztříštěně objevují v jednotlivých rezortech (např. ve zdravotnictví) a jednotlivé programy přijímají samostatně i samosprávy (např. hl.m. Praha). Uvědomujeme si, že prosazení jednotlivých kroků k potlačení korupce nebude jednoduché. Stejně těžké, ne-li těžší, bude znovu získat důvěru veřejnosti pro podporu takových kroků. Potírání korupce bude pro naši stranu absolutní prioritou. Máme připraveny zcela konkrétní 79

postupy, které se budeme snažit prosadit. Zdůrazňujeme, že každý – skutečně každý i dílčí úspěch - bude úspěchem cenným. Nikdy neodmítneme žádný nástroj boje proti korupci z principu a jen proto, že jej vymyslel a připravil náš politický soupeř. Ta politická strana, která náš program s různými výmluvami nepodpoří, ukáže, že boj proti korupci je pro ni prázdnou frází a něčím, co ve skutečnosti prosadit nechce. Pak se do puntíku splní stará známá kriminologická poučka, podle níž se organizovanému zločinu a v jeho rámci i korupci nejlépe daří, pokud ovládne již samotný legislativní proces, aby zeslabil, nebo už v prvopočátku zlikvidoval právní nástroje, které ji mají potírat.

12.2 Oblasti s nejvýznamnějším korupčním rizikem Je třeba upřímně přiznat, že je můžeme hledat prakticky kdekoli. Jsou ovšem oblasti, kde je riziko korupčního jednání velmi vysoké. Jde zejména o tyto oblasti: 

zadávání veřejných zakázek;



energetika;



doprava;



zdravotnictví, zejména léková politika;



justice;



školství;



stavební řízení;



sport;



životní prostředí;



penzijní reforma.

Stranou ovšem nezůstává ani legislativní proces ovlivněný živelným lobbingem a sponzoringem politických stran. Obzvláště znepokojující je ovšem výskyt korupce v justici, od níž se naopak očekává, že bude naopak aktivním činitelem jejího potírání. Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2010 se zmiňuje v této souvislosti o kontaktech představitelů justice s kriminálním prostředím, vynášení citlivých informací či o liknavosti činitelů justice a o tom, že určující charakteristikou stávajícího českého soudnictví je klientelismus, tedy takový systém organizace, jenž je založen na konexích, protekci a zákulisních rozhodnutích. To musí skončit.

80

12.3 Programy protikorupční prevence Nejdůležitějším nástrojem boje proti korupci jsou preventivní programy. Smutným paradoxem je fakt, že již současný právní řád obsahuje řadu kvalitních nástrojů prevence korupce, které však nejsou vůbec využívány.

12.3.1 Legislativní proces Nedostatek kvalitních právních předpisů je jednoznačně jedním z kriminogenních faktorů korupce. Protože korupce je de facto průřezovým problémem, je třeba usilovat o průřezovou změnu právních předpisů. Právní předpisy musí být snadno aplikovatelné, s jednoznačným výkladem a zejména pro boj s korupcí přijaty co nejrychleji.

12.3.2 Personální obsazení orgánů činných v trestním řízení Orgány činné v trestním řízení musí být vybaveny kvalifikovanými odborníky s potřebnou dávkou erudice i schopnosti obyčejné lidské komunikace. Jejich zaměstnanci musí rozhodovat skutečně zákonně, spravedlivě, bez průtahů, vnějších vlivů či zásahů, s obavami z osobního pochybení, ale bez obav z jakékoli újmy v souvislosti s nezávislým a nestranným rozhodnutím. Je zapotřebí tyto orgány zapojit se všemi možnými způsoby do procesu zvyšování právního vědomí občanů, hlavně mládeže.

12.3.3 Orgány státní a vnitřní kontroly, Institut pro kriminologii a sociální prevenci Orgány státní i vnitřní kontroly musí více využívat své metodické činnosti v zájmu kvalitní aplikace právních předpisů zejména neprávními odborníky a podílet se tak na zvyšování obecného právního vědomí obyvatelstva. Smyslem kontroly bude mimo jiné upozorňování na nedostatky v systémech, u nichž hrozí jejich zneužití pro trestnou činnost. Je zapotřebí přesněji úkolovat Institut pro kriminologii a sociální prevenci tak, aby jeho činnost byla orientována na opravdu potřebné výzkumné úkoly a analýzy, z nichž bude možno čerpat, a na základě kterých bude možno sestavovat dílčí programy potírání korupční kriminality nebo je podle podmínek upřesňovat. Je zapotřebí důsledný a intenzivní sběr podstatných statistických dat, periodicky vyhodnocovat kvantitu trestné činnosti spojené s korupcí a svá zjištění předávat kompetentním orgánům.

81

12.3.4 Hromadné sdělovací prostředky a občanská společnost Působení hromadných sdělovacích prostředků v procesu prevence je naprosto nezastupitelné. Je třeba využít toho, že média významně působí na veřejné mínění a dále že veřejné mínění má tendenci se ztotožňovat s názory prezentovanými v médiích. Média mají tudíž velkou moc. Úkolem médií je cestou správného, úplného, avšak ve střízlivém množství podaného informování o trestných činech, pachatelích, trestním řízení, účinných postizích pachatelů apod. přispívat k autoritě orgánů činných v trestním řízení. Média nesmí glorifikovat pachatele korupčního jednání, naopak se od nich očekává veřejná podpora všech seriózně míněných kroků k jejich potlačování. Nechť média vyvíjejí tlak na politiky a veřejné činitele vůbec, aby i pouhé podezření z korupčního jednání bylo nepřijatelné a neslučitelné s výkonem veřejné moci. Je zapotřebí těsněji spolupracovat s občanskými sdruženími jako je například Transparency International a také s profesními organizacemi.

12.4 Represe v boji proti korupci V boji proti korupci se nelze obejít bez represí, ideálně vyváženě a v jednotě s prevencí. Je však třeba otevřeně přiznat, že represivní stránka bude dominantnější. Chceme vytvořit právní a technické podmínky pro vyhledávání, vyšetřování, prokázání a odsouzení korupčního jednání. Žádný policista, státní zástupce ani soudce se nesmí obávat postihu, pokud bude zákonným postupem stíhat korupční jednání kohokoli. Z erudovaných a zkušených odborníků vytvoříme specializované justiční orgány pro stíhání korupčního jednání a specializované soudní tribunály.

12.4.1 Zpřísnění trestů za korupční jednání Zákonnými změnami trestního zákoníku dosáhneme zpřísnění trestů za trestné činy, jejichž znakem

je

korupční

jednání,

obligatorního

ukládání

trestu

propadnutí

majetku,

nepromlčitelnosti korupčních trestných činů.

12.4.2 Odpovědnost veřejných činitelů za náhradu škody vzniklé při hospodaření se svěřenými prostředky státu Zavedeme odpovědnost veřejných činitelů za náhradu škody vzniklé při hospodaření se svěřenými prostředky státu bez nutnosti prokazovat jejich zavinění - naopak žalovaní budou muset u soudu prokázat, že škodu nezavinili nebo za ni neodpovídají. 82

Zpřísníme odpovědnost za škodu státních zaměstnanců vůči státu v případech, kdy je škoda způsobena jeho jménem při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Stát musí vymáhat škodu po svých zaměstnancích, pokud mu ji způsobili.

12.5 Další změny právního řádu Důsledný boj proti korupci se neobejde bez celkové revize nejdůležitějších právních předpisů.

12.5.1 Kontrola výběrových řízení Chceme co nejvíce zprůhlednit výběrová řízení. Tento neuralgický bod největšího „tunelu“ státního rozpočtu bude bezvýjimečně pod veřejnou kontrolou a celý zveřejňován na internetu ministerstev a dalších veřejných zadavatelů, stejně jako průběh aukcí.

12.5.2 Zrušení anonymního vlastnictví společností Anonymní vlastnictví obchodních společností se musí stát minulostí. Týká se to zejména akcií na doručitele, nastrčených „bílých koní“ v obchodních společnostech a institutu tichého společenství. Zápisy v obchodním rejstříku musí být pravdivým odrazem skutečných vlastnických struktur firem. Samozřejmostí bude proto vymáhání plnění povinností obchodních společností ve vztahu ke sbírce listin obchodního rejstříku, a to i za cenu jejich zrušení.

12.5.3 Majetková přiznání, právní úprava lobbingu, zavedení systému kontroly financování politických stran Zavedeme majetková přiznání a povinné prokazování původu nabytého majetku. Budeme usilovat o obecně závaznou právní úpravu lobbingu, zavedení nového a průhledného systému financování politických stran a hnutí, včetně jejich sponzoringu a stanovení limitů pro náklady volebních kampaní.

12.5.4 Veřejná kontrola činnosti státních orgánů Naším cílem je transparentní a veřejně kontrolovatelná činnost státních orgánů. Tak, jako je (až na výjimky) veřejné jednání před soudy, mělo by být veřejné i jednání orgánů státní správy a jejich veškerá činnost. Zavedení povinného elektronického hlasování při rozhodování kolektivních orgánů a jeho záznam prokáže odpovědnost každého hlasujícího člena, tedy zastupitele či členy rady a dalších odpovědných činitelů. 83

12.5.5 Rozšíření pravomocí kontrolních orgánů Budeme usilovat o rozšíření pravomocí kontrolních orgánů o pravomoc kontrolovat hospodaření s prostředky všech veřejných rozpočtů (tedy např. i obcí, krajů, regionálních rad, dobrovolných svazků obcí a zdravotních pojišťoven). Všechna kontrolní zjištění budou zveřejňována.

12.6 Kvalitní státní správa Nepřipustíme další zdržování účinnosti služebního zákona, jeho účel naplníme. Propracovaný systém státní služby včetně definitivy musí korupci ve státní správě stlačit na minimum. Hůře uplatitelným úředníkem pak bude ten, který bude nejen dobře zaplacen státem, ale také ten, který bude vybrán jako nejkvalitnější osobnost. Vedoucí ústředního orgánu státní správy nebude mít vliv na personální práci úřadu. Zastavíme rozvrat státní správy a její personální decimaci. Nepřipustíme, aby povolební výměny politických reprezentací měly zásadní vliv na personální obměnu ve státní správě. Úředník nesmí pracovat ve strachu před postihem, naopak úředník, jistý si svou pracovní pozicí, bude zárukou přijímání kvalitních a odborně zargumentovaných rozhodnutí vedoucích zaměstnanců správních orgánů.

12.7 Povinné bezpečnostní prověrky pro vedoucí zaměstnance ve státní správě Zavedeme povinné bezpečnostní prověrky pro všechny vedoucí zaměstnance ve státní správě, kteří rozhodují o čerpání prostředků z veřejných rozpočtů. Je zapotřebí, aby kontrola všech odpovědných osob byla účinná a aby byl stát schopen odhalit a stíhat každého nepoctivce, který si žije nad úrovní svých prokazatelných příjmů.

12.8 Etický kodex politika a úředníka státní správy Vypracujeme Etický kodex politika a úředníka cestou sjednocení dosud existujících dílčích (odvětvových) kodexů v zájmu zlepšení všeobecné politické kultury v zemi se zakotvením „presumpce viny“ odpovědných osob.

84

13 Bezpečnostní politika a působnost Ministerstva vnitra V oblasti působení a funkčnosti Ministerstva vnitra je životně důležité učinit opatření, která zkonsolidují zničené vztahy a principy státní služby zvláště u Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR.

13.1 Vývoj Policie ČR v posledních deseti letech V posledních letech došlo u Policie ČR k naprosté destabilizaci působením nezodpovědných ministrů a jejich tzv. reforem, což se projevilo odchody kvalifikovaných a velmi zkušených policistů – odborníků. Tyto odchody byly způsobeny nejenom „reformami“, ale i ztrátou důvěry v systém, který tito lidé hájili. Stálé zdůrazňování, že na jejich místa přijdou mladší a lepší je přesvědčilo, že služba pod takovým vedením je nemožná. Veřejnost sama ví, jaký je dopad na bezpečnost a kvalitu ochrany zákonnosti díky „divokým“ náborům na straně jedné a zničujícímu nedostatku financí na straně druhé. Ministři, kteří toto způsobili, jsou dostatečně známi pro širokou veřejnost. Mnohokrát v médiích kritizovaný stav, kdy policista z „kanceláře“ radí po necelém roce služby velmi zkušeným policistům v přímém výkonu, je smutným obrázkem pokřivenosti zákona č. 361/2003 Sb. Boční vstupy, předem určený vítěz výběrových řízení a podobné machinace učinily z Policie ČR sbor, který pozbyl vážnosti, útočí na něj kdokoliv mediálně a je určen k posměchu a ke hříčkám politiků. Zodpovědná místa zastávají jedinci, kteří neudělili jedinou pokutu, neprovedli jediné zadržení a nikdy nebyli v přímém výkonu služby.

13.2 Bezpečnostní politika ČR Bezpečnostní politika ČR je v současné době v krizi způsobené nekoncepčností ve všech oblastech. Máme na paměti nutnost posílit účinnost zákonů tak, aby si byl občan vědom toho, že platí státu za službu, která má zajistit jeho bezpečnost a jistotu nedotknutelnosti jeho zdraví a majetku. To se v současné době neděje. Jsme svědky „dvojích metrů“ a ustupování různým zájmovým skupinám. Policie pak neví, zda koná správně, či nikoliv a raději některé věci přehlíží. Je proto nutné zkonsolidovat policejní sbor, a to jde pouze tak, že dáme policistům jasně najevo, že státní administrativa za nimi bude stát v každém případě, kdy budou hájit zájmy občanů, jejich práva a zákonnost. Situace nesmí dojít k bodu, kdy se budou vyrábět stížnosti na policisty, kteří v daný okamžik uvážili, že je nutný ten či onen zásah k ochraně práva. V našem programu vyjmenováváme požadavky, bez nichž není možné uvést 85

Policii ČR opět do stavu, kdy v ni bude mít občan opět důvěru. Policisté vědí, jaké jsou jejích problémy a mají jasnou představu, co by se mělo změnit. Stejně tak občan bude vědět, co se musí změnit u policie.

13.3 Kroky potřebné pro nápravu současného stavu

13.3.1 Změna zákona č. 361/2003 Sb. Tento zákon vnímáme jako složitý, nesrozumitelný a neodrážející náročnost služby policistů a hasičů v přímém výkonu. I když je zde uveden tabulkový systém tarifů, je velmi nepřehledný a komplikovaný. Příplatky a jiné náležitosti neodpovídají dnešní situaci. Také systém přesčasové práce „150 hodin ročně zdarma“ je naprosto ponižující. Tyto základní atributy je nutno změnit ve prospěch policistů a hasičů podílejících se na přímé službě, dále příslušníků kriminální služby a jiných složek. Tito lidé jsou vystaveni každodennímu stresu, nebezpečí, ale i posměchu a napadání. Toto je nutno si přiznat a změnit zákon tak, aby došlo k eliminaci popsaných jevů. Jsme přesvědčeni, že si zaslouží stejnou úctu jako jejich kolegové v zahraničí.

13.3.2 Omezení věku přijímání uchazečů Prosadíme omezení věku při přijímání nových uchazečů. Toto nesmí být vnímáno jako diskriminace, ale jako nutnost a schopnost důstojně vykonávat službu pro stát. Výjimky mohou existovat po vyčerpání dostupných zdrojů. Každý policista projde určitý čas službou v přímém výkonu, aby pochopil náročnost a v budoucnu, při vykonávání případné řídící funkce, chápal své podřízené a dokázal s nimi hovořit o aspektech přímé služby. Zároveň zavedeme služební zkoušku z praktických činností přináležejících specializaci funkce při každém požádání o vyšší služební místo v dané specializaci.

13.3.3 Důstojnické hodnosti v souladu s kariérním řádem Zamezíme institut „bočních“ vstupů prosazovaných bývalými ministry. Tyto vstupy vnímáme především jako budování „trafik“ pro známé. Dosáhnout důstojnické hodnosti po třech měsících základní odborné přípravy bez praxe v přímém výkonu považujeme za nemorální a škodlivé pro další výkon služby. Budeme prosazovat snížení počtu funkcí u Policie ČR, které pouze zatěžují aparát a nepřinášejí nic nového.

86

13.3.4 Vybrané pokuty nemohou být měřítkem hodnocení práce policistů Zrušíme praktiky úkolování policistů na základě udělených pokut a jejich odměňování na základě tohoto „nepsaného“ systému.

13.3.5 Změna ustanovení zákona o použití služební zbraně Zjednodušíme ustanovení o „použití služební zbraně“. Zároveň zkvalitníme výcvik se zbraní. V současné době jsou policistům vydávány náboje na měsíční výcvik v počtu asi 20 ks, což je naprosto nedostačující. Někde jsou jim dokonce odebírány i náboje, které jim byly přiděleny při nástupu.

13.3.6 Zásah policistů v době mimo službu Posílíme možnosti a pravomoci při zásahu policistů mimo službu. Občan musí mít důvěru i v policistu v civilním oděvu a ten musí mít jistotu, že koná dle zákona v případě přestupku i trestného činu. Takový policista musí mít ochranu ze strany státu i v případě slovního napadení, podobně jako v zahraničí.

13.3.7 Vzdělávání policistů Zrušíme současný nepružný systém vzdělávání policistů. Existuje minimální koordinace mezi vzdělávacími středisky a také rámcové vzdělávací programy pro policisty jsou nedostatečné. Mezi přednášejícími je minimum policistů s praxí v přímém výkonu a na výukových metodách se tato skutečnost negativně projevuje.

13.3.8 Podpora občanských sdružení Budeme podporovat skupiny a sdružení občanů majících zájem na podílení se na spolupráci s Policí ČR a Městskou policí.

13.3.9 Imigrační úřad Zavedeme imigrační úřad, který bude soustřeďovat civilní zaměstnance pro úkony spojené s udělováním různých druhů pobytů na území ČR, a policisty kontrolující dodržování těchto pobytů a jiné činnosti směřující k potírání nelegální migrace. Zároveň je nutné, aby si cizinci, mající zájem žít na území ČR, osvojili jazyk státu, který je přijímá.

87

13.3.10 Vedlejší zaměstnání pro policisty a hasiče Zvýšíme možnost vykonávání vedlejšího zaměstnání policistů a hasičů dle zkušeností ze zahraničí. Policisté a hasiči musí být ve svých právech zrovnoprávněni s ostatními příslušníky v rámci EU.

13.3.11 Tresty za napadení při výkonu služby Zasadíme se o zvýšení trestů při napadení policisty, hasiče nebo zdravotníka při výkonu služby nebo činnosti integrovaného záchranného systému.

13.3.12 Změna zákon o střelných zbraních Budeme prosazovat změnu některých ustanovení zákona o střelných zbraních tak, aby nebyli šikanováni občané dodržující zákon o střelných zbraních, ale tvrdě postihováni ti, kteří zákon porušují, a to zavedením zvýšených sankcí.

13.3.13 Financování policie ze zabavených prostředků Po vzoru ze zahraniční budeme prosazovat, aby ze zabavených prostředků bylo možno uvolnit část na financování práce policie i hasičů a část na preventivní programy.

13.3.14 Opatření proti extremismu Přijmeme opatření k boji proti extremismu tak, aby neměl podmínky pro svůj růst právě v této ekonomicky těžké době. To předpokládá součinnost s dalšími státními orgány a ne pouze represi.

13.3.15 Beztrestnost pro ty, kteří upozorní na korupci Boj proti korupci je téma, které všechny strany hlásají, ale nikdo je neplní. Zůstává to pak pouze na jednotlivcích a jejich odvaze upozornit na korupci, což je pak většinou řešeno jejich „odejitím“ ze zaměstnání. Tuto situaci není dále možné tolerovat. Ten kdo upozorní na skutečnou korupci kdekoliv, musí mít zajištěno, že to nebude on, kdo ponese následky, ale ten, kdo korupční jednání koná nebo podporuje. ¨

88

13.4 Bezpečnostní rizika z migrace cizinců Jedním z nejopomíjenějších bezpečnostních rizik je migrace cizinců. Bez řádné kontroly migrace na našem území, bez kontroly nelegálního přistěhovalectví není možno registrovat případné zárodky kriminality a korupce, které nutně následují a zasáhnou pak do života mnoha občanů přímo nebo nepřímo. Vliv zahraničních chapadel pak podporuje i domácí kriminální prostředí, které se rychle přizpůsobí. Zajistit bezpečnost pro občany je nutností proto, aby občan opět získal důvěru ve státní orgány a nemusel sahat na ochranu svých práv k nelegálním řešením. Je-li občan ohrožován, musí nastoupit státní moc, která zjedná nápravu a zároveň dá jasně najevo, že ochrana řádného člověka je prioritou na celém území ČR. Všechna tato opatření musí jít v součinnosti s dalšími orgány, aby nedocházelo k „dublování“ činností.

89

14 Státní správa a samospráva Státní správa v našem pojetí představuje odpovědnou práci nejen úředníků, ale i zástupců občanů. Zároveň také práci efektivní a smysluplnou. Je proto zapotřebí provést analýzu celého našeho právního pořádku a ty agendy, které jsou nadbytečné a nevyužívané, pak bez náhrady zrušit a tím zahájit proces snižování celospolečenských nákladů spojených se státní správou a samosprávou.

14.1 Státní orgány

14.1.1 Prezident republiky Národní socialisté prosazují přímou volbu prezidenta republiky, a to nejen dlouhodobě, ale také již pro volbu nástupce Václava Klause. Má-li se tato přímá volba uskutečnit, je třeba nyní z časových důvodů přistoupit pouze k jednoduché změně Ústavy České republiky při zachování současných kompetencí a pravomocí prezidenta republiky a o změně kompetencí prezidenta vést debatu s občany před sněmovními volbami v roce 2014. Současně jsme si ovšem dobře vědomi toho, že změna způsobu volby a tím i změna legitimity této ústavní funkce vyžaduje zahájit odbornou i širokou společenskou diskusi o vhodnosti celkové revize kompetencí a pravomocí prezidenta republiky, která zcela jistě časově přesáhne současné volební období prezidenta republiky minimálně v těchto třech oblastech: 

udělování milostí (vyloučit právo „abolice“, tj. možnost, aby prezident republiky přikázal, že trestní řízení nebude zahájeno nebo se v něm nebude pokračovat, právo individuální milosti „agraciace“ vázat na kontrasignaci ministrem spravedlnosti a právo hromadné milosti, tj. „amnestie“ vázat na kontrasignaci předsedy vlády);



zahraniční politika (zpřesnit ústavu tak, aby byla zajištěna jednotná zahraniční politika a překonána současná dvojkolejnost mezi prezidentem na jedné straně a vládou na straně druhé, kdy za formulaci zahraniční politiky státu je odpovědná vláda);



výběr a jmenování členů bankovní rady (současná bankovní rada nemá názorově pluralitní charakter, jelikož ji prezident postupně „přeobsadil“ výlučně odpůrci eura).

90

14.1.2 Transformace Senátu Je objektivní skutečností, že v unitárních státech, k nimž Česká republika patří, nemá Senát jako druhá komora velký praktický smysl. Jeho prvotním politickým účelem bylo „uspokojit“ českou část poslanců tehdejšího Federálního shromáždění, kteří do Senátu měli přejít, aby souhlasili s rozdělením československé federace. To se však pro nesouhlas poslanců tehdejší České národní rady, z níž se transformací stala Poslanecká sněmovna, nepodařilo, a Senát pak řadu let nebyl „naplněn“. Objektivní politickou realitou zůstává, že Senát, i když v unitárním státě nemá smysl, je v současné době i v budoucnu nezrušitelný. Z toho musíme realisticky vycházet. V úvahu však připadá jeho budoucí transformace na komoru, která by vyjadřovala územní princip organizace státu a reprezentovala zájmy územních samospráv a případná změna způsobu jeho volby. Již dnes je senátory celá řada starostů, takže tato možnost se přímo nabízí. K problematice transformace Senátu máme v úmyslu na jaře roku 2012 uspořádat odborné kolokvium právních expertů všech rozhodujících stran, abychom zahájili diskusi o možnosti a průchodnosti takové transformace.

14.1.3 Ústřední orgány státní správy Pokud jde o strukturu vlády, navrhujeme vytvořit na bázi současného Ministerstva průmyslu a obchodu rozšířením jeho dosavadních kompetencí Ministerstvo hospodářství a práce, obdobně jako je tomu např. v Německu a Rakousku. Jednak otázka zaměstnanosti je dnes primárně otázkou podpory podnikání, jednak by tím vznikla protiváha Ministerstvu financí, které dnes do vlády předkládá většinu ekonomických materiálů a prakticky tak vytváří hospodářskou politiku vlády, což je ve vyspělých západních zemích zcela nestandardní. Druhou změnou, kterou navrhujeme, je rozšíření kompetencí současného Ministerstva zemědělství o část regionální politiky na venkově a péči o krajinu. Nově proponované Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova by tak komplexním způsobem mohlo pečovat o všestranný rozvoj venkova. Ke snížení náročnosti agend zajišťovaných státní správou je možné využít analýzu, která byla zpracována jednotlivými ministerstvy a Úřadem vlády v době úřednické vlády premiéra Jana Fischera. Jejím obsahem bylo vytipování agend a jim odpovídajících ustanovení v zákonech, která je možno jednoduše a bez náhrady zrušit, protože je ve skutečnosti nikdo nepotřebuje.

91

Tuto analýzu stačí pouze aktualizovat a následně přistoupit k novelizaci a „vyčištění“ jednotlivých zákonů. Dosud je veškerý výnos z prodeje budov či pronájmů ústředních úřadů třetím osobám ze 100% příjmem státního rozpočtu. Navrhujeme proto zainteresovat tyto úřady k přestěhování do provozně méně náročných budov, ať již způsobem koupě – prodej či změnou nájmu, tím, že jim určité procento, jehož výše bude předmětem další odborné debaty, bude jako motivační ponecháno pro vlastní potřeby. Výrazných úspor ve státní správě v řádu 20 – 30% lze dosáhnout centrálním zadáváním zakázek pro celou státní správu. K tomu je možné využít některou z menších státních akciových společností (např. PPP Centrum, a.s., které je nevyužité, neboť na centrální úrovni se projekty PPP vůbec nerealizují a na regionální a komunální úrovni jich je zatím také málo), která by vysoutěžila rámcové smlouvy s výraznými množstevními slevami pro centrální nákup vybraných komodit pro všechna ministerstva a ostatní úřady. V úvahu připadá centrální nákup aut, pneumatik, pohonných hmot, kopírek, počítačů, kancelářských potřeb aj. Jednotlivé úřady by musely nakupovat povinně přes tento centrální nákup vždy, když cena takto centrálně vysoutěžená by byla nižší než jimi dosahovaná či nabízená na trhu. Úřady by mohly samy nakupovat zboží a služby pouze tehdy, když by se jim podařilo dosáhnout ceny ještě nižší než by byla „centrální cena“. Zaměstnanci této „centrální“ nákupní akciové společnosti by byli motivačně zainteresováni na dosahování co nejnižší ceny tím, že z prokazatelně dosažené úspory by jim šlo určité promile do zvýšení jejich platu.

14.2 Samospráva Na rozdíl od jiných politických stran nejsme v nejbližším následujícím volebním období pro přímou volbu starostů. Nicméně po hlubší společenské diskuzi a vyhodnocení zkušeností z Německa, kde přímé volby starostů probíhají, budeme iniciovat takovou legislativní úpravu, která přímou volbu starostů v dalším následujícím volebním období umožní.

14.3 Služební zákon O nutnosti zajistit odbornost státních úřadů a jejich odpolitizovaní se stále hovoří, ale nenastaly žádné činy v tomto směru. Situace se naopak postupně stále zhoršuje. Nyní již dochází nejen k výměně náměstků, ale běžně i k výměně (bez udání důvodů) ředitelů odborů, vedoucích oddělení i řadových referentů. Je proto třeba, aby konečně nabyl účinnosti zákon o státní službě, jehož účinnost je stále odkládána, a státní správa získala stabilitu a klid na 92

práci. Do doby, než nabude účinnosti zákon o státní službě, vyzýváme ministry a předsedy ostatních státních úřadů, aby se dobrovolně zavázali, že na jimi spravovaných úřadech nevymění kromě svých náměstků, poradců, ředitele kabinetu a tiskového mluvčího bez důvodu (hrubého porušení pracovní kázně) žádného zaměstnance. Z hlediska požadavků formálně právních je třeba akcentovat čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanoví, že právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Tato ústavní proklamace zůstává dlouhou dobu jen mrtvou literou.

14.3.1 Jmenování generálního ředitele, zástupce generálního ředitele a dalších služebních orgánů. Tyto kroky nebyly realizovány, přičemž měl být aplikován § 236 zákona o státní službě. Vláda měla projednat návrh na jmenování generálního ředitele a doručit jej kanceláři prezidenta republiky, který by ho jmenoval. Generální ředitel a zástupce generálního ředitele je jmenován do služby na dobu neurčitou; službu na služebním místě generálního ředitele nebo zástupce generálního ředitele vykonávají po dobu tří let ode dne jmenování. Generální ředitel a zástupce generálního ředitele podle věty první jsou služebními orgány podle tohoto zákona.“ Tato ustanovení jsou platná a účinná, nejsou však vládou naplněna. Obdobně se postupuje při jmenování dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech, předpokládá se však jmenování podle výsledků personálních auditů. Generální ředitel písemně jmenuje ve správních úřadech, jimiž jsou ministerstva, v dohodě se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády v dohodě s vedoucím Úřadu vlády státního tajemníka a zástupce státního tajemníka. Státní tajemník písemně jmenuje ve správních úřadech, jimiž jsou ministerstva a Úřad vlády, personálního ředitele a zástupce personálního ředitele. Státní tajemník vyhlásí nejpozději do doby dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona výběrové řízení na služební místo personálního ředitele a na služební místo zástupce personálního ředitele. Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19 služebního zákona. Pro budoucnost je třeba rychlé revize a následné novelizace služebního zákona, jeho platných a účinných částí, i těch odložených, které by měly platit v budoucnosti. Tam asi nastanou změny největší. 93

14.3.2 Politické funkce, které jmenuje ministr nebo předseda vlády Politické funkce, které spadají do kompetence jmenování ministrem nebo předsedou vlády, by měly být: 

tiskový mluvčí člena vlády;



vedoucí organizačního útvaru, který pracuje pro člena vlády, poradci a zaměstnanci, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro člena vlády;



náměstek člena vlády a zástupce vedoucího Úřadu vlády;



vedoucí organizačního útvaru, který pracuje pro vedoucího Úřadu vlády, poradci a zaměstnanci, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro vedoucího Úřadu vlády;

Zaměstnanci, kteří vykonávají pouze pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, jakož i zaměstnanci, kteří pouze řídí, organizují a kontrolují výkon pomocných, servisních nebo manuálních prací, by do kompetence jmenování ministrem být neměli. Rehabilitace státního úředníka jako nestranného profesionála je možná jen přesnou definicí jeho postavení, subordinace, kariérním řádem. O to se musíme zasadit, to je náš program pro státní a veřejnou správu!

94

15 Boj proti sociálnímu vyloučení - sociální integrace příslušníků sociálně vyloučených lokalit V řadě okresů České republiky je dlouhodobě velmi vysoká nezaměstnanost. Jedná se o oblasti hospodářsky zaostávající, s nízkou nabídkou volných pracovních míst. Zdá se, že v řadě okresů nedojde ani v nejbližších letech k razantnímu snížení nezaměstnanosti. V těchto okresech, zejména v sídlištích s vysokým podílem romských spoluobčanů (ale nejen jich), je míra nezaměstnanosti dlouhodobě velmi vysoko nad celostátním průměrem. Prostor, kde jsou koncentrovány sociálně vyloučené osoby, přičemž tato lokalita vykazuje takové charakteristiky jako je vysoká míra nezaměstnanosti přesahující národní průměr, ztížený přístup k legálním formám obživy, nízká vzdělanostní úroveň, špatná občanská vybavenost, nefunkční infrastruktura, vyšší výskyt rizikových forem chování, se označuje jako sociálně vyloučená lokalita (SVL). Klíčovou je pro řešení problematiky sociálního vyloučení tvorba nových pracovních míst. Cestou k tomu jsou nové investice především v průmyslových zónách. V některých okresech – tam, kde nemohou vzniknout průmyslové zóny – navrhujeme provést přípravu území včetně objektů (odstranění ekologických zátěží atd.) tak, aby byl podpořen vstup nových investorů, zejména z prostředí malých a středních firem (využitím brownfields např. na Šluknovsku). Tyto investice je potřeba podpořit investičními pobídkami či daňovými úlevami pro investory. Očekáváme také velmi aktivní činnost CzechInvestu, který zvýší účinnost své práce ve vztahu k okresům s vysokou nezaměstnaností a s SVL. Velkým problémem pro investory, zábranou pro rozsáhlejší investice v zaostávajících mikroregionech, je většinou velmi nedostatečná a zastaralá dopravní dostupnost těchto území. Vedle rozsáhlých veřejných investic do vytváření nových průmyslových zón a sanace nefungujících průmyslových objektů (Děčínsko aj.) je nezbytné zkvalitnit také dopravní infrastrukturu. Zajistit větší dopravní dostupnost okresů se strukturálními problémy a se sociálním vyloučením. K těmto investicím je vhodné použít financí z evropských strukturálních fondů. To je zejména aktuální v situaci, kdy hrozí značné vyčerpání peněz z těchto fondů. Po dohodě s Evropskou komisí restrukturalizovat v letech zbývajících do konce současné evropské finanční

95

perspektivy čerpání těchto peněz ve prospěch dopravy (výstavba silnic) a ekologie (sanace ekologických zátěží v bývalých průmyslových objektech). Také ve finanční perspektivě EU na léta 2014 – 2020 je nutné, aby se jednou z jejích priorit stala regionální politika, resp. velké investice především do dopravy a ekologie související s vyrovnáváním hospodářské úrovně zaostávajících regionů, mikroregionů a SVL. Sociální vyloučení charakterizují především tyto znaky: 

problém vznikající dlouhodobě - nelze aplikovat krátkodobá řešení;



komplexní problém vyžadující komplexní řešení - nikoli jednostranně zaměřená řešení;



nízké kompetence sociálně vyloučených osob především ve čtyřech základních oblastech - vzdělávání, zaměstnanost, bydlení a bezpečnost;



nízké sebevědomí sociálně vyloučených osob s minimálním zájmem participovat na změně své situace;



předsudečné až xenofobní a diskriminační projevy okolí;



velmi nízká informovanost o příčinách, projevech a důsledcích sociálního vyloučení v celé české společnosti.

Řešení problematiky sociálního vyloučení vyžaduje přijetí komplexních opatření v oblastech zaměstnanosti, vzdělávání, bydlení a bezpečnosti (prevenci sociálně patologických jevů), které budou reflektovat výše uvedené ostatní charakteristické znaky sociálního vyloučení. Tato opatření také musí být zaměřena ve větší míře na podporu prevence než na péči či represe. Podpora preventivních opatření bohužel není stále dostatečně chápána jako účinný prostředek předcházení problémů. Proto přicházíme s uceleným programem podpory především preventivních opatření proti sociálnímu vyloučení, která povedou k prohloubení sociální integrace příslušníků SVL.

15.1 Oblast zaměstnanosti Aby bylo možné řešit nejpalčivější otázku SVL, je zapotřebí především zvýšit zaměstnanost. Proto budeme prosazovat programy, které budou obsahovat následující konkrétní opatření: 

podpora vzniku sociálních podniků (družstev; společností);



podpora aktivní politiky zaměstnanosti - vytváření míst na veřejnou službu (VS), veřejně prospěšné práce (VPP), společensky účelná pracovní místa (SÚPM), 96

dotovaných míst (problém je v novelizaci zákona o zaměstnanosti, která je ve svém důsledku proti aktivní politice zaměstnanosti); 

podpora systému tzv. prostupného zaměstnávání (postup osoby od účasti na VS přes VPP, sociální firmu až po dostatečné kompetence osob k uplatnění na volném pracovním trhu);



podpora vzniku nových pracovních míst – podpora zaměstnavatelů, sanace tzv. brownfields, podpora vzniku nových a naplňování existujících průmyslových zón;



přizpůsobení možností rekvalifikací s ohledem na poptávku lokálního trhu práce;



podpora poskytovatelů sociálních služeb (podpora prostřednictvím terénních programů, sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, podpora pracovní asistence, informovanosti cílové skupiny,…) – nezbytná podmínka úspěšnosti systému prostupného zaměstnávání – potřeba přizpůsobení dotačních titulů, dotační politiky státu (i z EU), krajů i obcí;



podpora dluhového poradenství, finančního poradenství, zlepšování finanční gramotnosti a poskytování bezplatného právního servisu;



mapování a postihování subjektů poskytujících nevýhodné půjčky (např. zákaz rozhodčích doložek apod.);



razantnější potírání nelegálního zaměstnávání;



podpora řešení diskriminace na trhu práce (např. vyšší pokuty, navýšení kapacit a kompetencí inspektorátu práce, podpora již zmíněné pracovní asistence,…);



změna zadávání veřejných zakázek – stanovení podmínky - vítězná firma musí při práci na zakázce zaměstnat alespoň určité procento lidí z řad dlouhodobě nezaměstnaných.

15.2 Oblast bydlení Pro úspěšné řešení problematiky bydlení je zapotřebí přijmout konkrétních opatření zajišťující následující oblasti: 

podpora systému prostupného bydlení (založen na prostupu osoby tzv. stupni bydlení, kterými jsou: v prvním stupni noclehárna, v druhém azylový dům a ve třetím sociální byty); po prostupu všemi stupni dojde k navýšení kompetencí cílové skupiny na volném trhu s byty;



podpora poskytovatelů sociálních služeb – prostup mezi stupni prostupného bydlení musí být podpořen asistencí terénních pracovníků NNO, kteří pomohou cílové skupině navýšit si zmíněné kompetence; 97



podpora vzniku sociálních služeb, které jsou prvními stupni prostupného bydlení;



podpora vzniku sociálních bytů (od podpory formou dotačních titulů po určení povinnosti obcím k vlastnictví určitého procenta bytového fondu, který bude sloužit k účelům sociálního bydlení);



vznik garančního fondu – fond, který by obsahoval určitý objem finančních prostředků, které by sloužily jako záruka majitelům bytového fondu, kteří by ho poskytli pro účely sociálního bydlení; z fondu by se hradily případné výpadky v placení nájemného, přičemž by s lidmi v těchto bytech muselo být důsledně dále pracováno; pokud se tento systém osvědčí, mohl by následně vzniknout systém pojišťování bytového fondu klasickými pojišťovnami;



potřeba navázání spolupráce s majiteli soukromých ubytoven – možnost vyjednání spolupráce v modelu prostupného bydlení až po určení povinností těmto majitelům při správě majetku;



podpora opatření vedoucích k řádnému užívání bytového fondu – zaangažovat nájemníky do správy o své ubytování – opět potřeba spolupráce s majitelem bytového fondu;



podpora rozšíření institutu zvláštního příjemce dávek;



nastavení spolupráce a předávání informací vlastníka bytového fondu a nestátních neziskových organizací, a to především za účelem prevence vzniku dluhů a ukončování nájemního vztahu;

15.3 Oblast vzdělávání Většina obyvatel SVL patří do skupiny se základním vzděláním nebo bez vzdělání. Nízká snaha těchto lidí ze SVL si vzdělání zvýšit je zapříčiněna vysokou mírou nezaměstnanosti v rodině či širší komunitě, v níž se pohybují. To snižuje jejich motivaci vyvíjet v tomto směru aktivitu. Podle údajů neziskových organizací i současných výzkumů mají děti ze sociálně znevýhodněných rodin nižší šance na získání kvalitního vzdělání a v průběhu školní docházky vykazují nižší školní úspěšnost, která jim znemožňuje další studium na střední a vysoké škole, což negativně ovlivňuje jejich budoucí pracovní kariéru. Zásadní bariérou v přístupu romských dětí ke vzdělávání je jejich segregace mimo hlavní vzdělávací proud, kdy jejich vzdělávání probíhá podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, což dokládá i rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku z roku 2007 (D. H. a ostatní 98

oproti České republice). Kromě omezení šancí žáků ze SVL na získání kvalitního vzdělání má segregace negativní celospolečenské dopady. Vyčlenění romských dětí z klasických tříd znemožňuje jim i neromským žákům vzájemný kontakt, a tím ohrožuje jejich připravenost na budoucí společné soužití a zvyšuje riziko nedůvěry, šíření předsudků a xenofobie mezi oběma skupinami. Proto navrhuje přijmout následující opatření: 

podpora předškolního vzdělávání – úlevy při placení poplatků v MŠ za předpokladu plnění povinností a možnost sankcí pouze v případě, že je dostatek míst v MŠ a je zajištěna maximální podpora cílové skupiny a není vyvíjen pouze nátlak;



vznik pozice asistenta pedagoga také v MŠ či předškolních ročnících – potřeba úpravy dotačních titulů;



podpora sociálních služeb, které opět zajistí práci s klientem v situacích, kde jsou již kapacity a kompetence vzdělávacích institucí překročeny – podpora především terénních služeb, které jsou poskytovány v přirozeném prostředí cílové skupiny a také sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, které se věnují rodině jako celku a pomáhají řešit jejich problémy komplexně – provázanost na oblast zaměstnanosti – rodičům se musí napomoci při získání zaměstnání;



podpora klubu matek a předškolních klubů tam, kde je nedostatek MŠ; kluby matek budou mít funkci aktivizaci maminek v případě, že dítě navštěvuje předškolní klub;



dále podpora pedagogického, sociálně právního, psychologického, speciálně pedagogického či právnického servisu na školách nebo poskytovaného vně školy (opět zajištění NNO); tito pracovníci nabídnou školám odbornou pomoc a asistenci při efektivní spolupráci s rodinou žáka či studenta a budou pracovat na posílení komunitní role škol;



podpora asistentů pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním – potřeba zjednodušení administrativní náročnosti pro školy a zajištění dostatku finančních prostředků; tímto bude maximálně zajištěna možnost nezbytné individuální práce s problémovými žáky (dítě se po vstupu do ZŠ ocitá v cizím prostředí, je dezorientované a může se projevovat podle měřítek majority nedisciplinovaně, přičemž pedagogové vesměs nemají k dispozici tolik času, aby se dítěti věnovali individuálně, a vzniká tak mnoho konfliktů);

99



snížení limitu počtu dětí v jedné třídě na ZŠ potřebného k rozdělení na dvě třídy (nyní to je 31 žáků) – problém neefektivní práce s mnoha žáky;



zajistit změnu rozřazovacích (inteligenčních) testů, kvůli nimž končí řada dětí ze SVL neoprávněně ve speciálním školství;



zajistit podporu spolupráce nestátních neziskových organizací, orgánů sociálně právní ochrany dětí, pracovníků škol, školských zařízení, pedagogicko psychologických poraden příp. i Policie ČR, a dalších tak, aby byla zajištěna koordinovaná činnost všech, kdo vyvíjejí podpůrnou činnost v SVL;



podpora kariérního poradenství, doučování, využívání stipendií pro nadané romské žáky;



podpora spolupráce ZŠ a SŠ při přechodu žáků ze SVL ze ZŠ na SŠ – pořádání dlouhodobějších exkurzí a stáží dětí na SŠ – volba a motivace k dalšímu studiu;



podpora rekvalifikačních kurzů, vzdělávacích kurzů a dalšího vzdělávání dospělých.

15.4 Oblast bezpečnosti a prevence sociálně patologických jevů Většina majoritní populace vnímá SVL především jako bezpečnostní riziko. Problémem je snižování stavu policistů – málo hlídek, policie neplní funkci „Pomáhat a chránit“ a není tak ani společností vnímána. Policisté nejsou v dostatečné míře informováni a školeni v oblasti problematiky sociálního vyloučení ani v oblasti charakteristik etnických menšin. U mnoha policistů převládá předsudečné jednání. Aby bylo možné oblast bezpečnosti a prevence úspěšně začít řešit, je zapotřebí zajistit: 

podporu asistentů prevence kriminality – většinou z řad osoby žijících v SVL – dohlížení na veřejný pořádek;



podporu poskytovatelů sociálních služeb – především nízkoprahových zařízení pro děti a mládež – organizování a naplňování volného času dětí, kontaktních center – služba pro drogově závislé;



informovanost - podpora pořádání přednášek na téma prevence na ZŠ, SŠ (drogy, šikana, trestná činnost,…) různými subjekty (policie, školy, NNO…);



spolupráci subjektů zajišťujících služby v SVL – nutnost přijetí konkrétních plánů a strategií „šitých na míru“ dané lokalitě (kraji, obci);



navýšení finančních prostředků k možnosti navýšení počtu policejních hlídek v lokalitě (události ze Šluknovska vypovídají o tom, že to lze), zároveň je nutno přiblížit policii sociálně vyloučeným osobám (potažmo Romům), aby byla 100

prohloubena důvěra a následně i možnost odhalování trestné činnosti ve větším rozsahu (služba asistenta pro vyjednávání s policií a dalšími úřady – metodiku vytvořilo Ministerstvo vnitra a Ministerstvo práce a sociálních věcí); 

vzdělávání policistů v oblasti práva a sociálního vyloučení;



celkové navýšení potírání trestné činnosti v SVL.

101

16 Obrana a bezpečnost státu Program národních socialistů na zajištění obrany a bezpečnosti státu je postaven na základech zaručení bezpečnosti jednotlivce, ochrany jeho života, zdraví a majetku. Nástrojem zajišťujícím obranu a bezpečnost musí být souhrnný, výkonný a dynamicky se rozvíjející bezpečnostně obranný systém. Tento systém musí vycházet z principu nedělitelnosti bezpečnosti, neboť bezpečnost ČR nelze oddělovat od bezpečnosti v euroatlantické oblasti, ani od globální bezpečnostní situace. Vzhledem k charakteru bezpečnostního prostředí obrana a ochrana občanů a území státu nemůže končit na hranicích ČR. Vnímáme, že naše národní zájmy mohou být chráněny i daleko za hranicemi spojeneckých států, neboť naše bezpečnostní politika je těsně svázána se spojenci v NATO a EU. Základním východiskem pro zajištění obrany ČR je naše aktivní účast v systému kolektivní obrany NATO. Podporujeme přijetí opatření na zvýšení schopností EU zvládat krize (Lisabonská smlouva obsahuje řadu institucionálních i funkčních změn, jejichž implementace by měla vést k celkovému zefektivnění zahraničně-bezpečnostní a obranné politiky EU). Naše členství v NATO a EU nám přináší výhody kolektivního zajištění obrany a bezpečnosti, proto přijímáme náš závazek přispívat ke společné obraně a bezpečnosti. Členství v mezinárodních organizacích zajišťujících kolektivní bezpečnost neznamená, že Česká republika není primárně odpovědná za vlastní obranu a že nemusí budovat svůj účinný bezpečnostně obranný systém.

16.1 Posíleni úlohy ČR v rámci NATO V rámci sdílení společných rizik a odpovědnosti v NATO podporujeme posílení naší specializace v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení (chemická jednotka, tréninková infrastruktura pro výcvik obrany proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným zbraním).

16.2 Smart Defence Obranu nemůžeme zaručit pouze tím, že budeme zvyšovat rozpočtové výdaje. Navíc ani zvyšování výdajů na obranu není možné, protože finanční zdroje v době probíhající recese pro to prostě nejsou. Potřebujeme nový přístup, který představuje právě Smart Defence. Tento program NATO zajišťuje větší bezpečnost za méně peněz tím, že je do obranné spolupráce zapojeno více států. Právě nadnárodní spolupráce je nejatraktivnější a nejefektivnější 102

možností úspory finančních prostředků. Tento přístup umožňuje efektivní sdílení schopností, napomáhá stanovit správné obranné priority a také lépe koordinovat obranné úsilí.

16.3 Posíleni spolupráce na obraně se sousedními zeměmi Posílení spolupráce na obraně se sousedními zeměmi umožňuje efektivněji využívat vynakládané

prostředky

na

obranu.

Jedná

se

především

o výstavbu

společných

infrastrukturních kapacit, center excelence (společná chemická, biologická, radiační a jaderná obrana - JCBRN), zavádění společné standardizace a zajištění kvality, posouzení možnosti společné účasti na operacích NATO a na jiných mezinárodních operacích.

16.4 Těsnější spolupráce na Společné obranné politice EU Rámcem společné obranné politiky EU je bezpečnostní a obranná politika Evropské unie (EBOP). Národní socialisté nevnímají Společnou obrannou politiku EU jako platformu pro budování evropské armády, ale jako politiku, jejímž cílem je zvládání krizí, organizování humanitárních a záchranných operací a prevence týkající se konfliktů na mezinárodní úrovni.

16.5 Posíleni komunikace NATO s Ruskem v rámci obranné politiky Podporujeme strategický koncept NATO založený na principu spolupráce stanoveném zakládajícím aktem NATO-Rusko. Považujeme spolupráci mezi NATO a Ruskem za důležitou, neboť přispívá k vytvoření společného prostoru míru, stability a bezpečnosti.

16.6 Sníženi výdajů na vyzbrojování armády, posíleni úlohy armády při řešeni živelných pohrom Prosazujeme přijetí jasné strategie mezinárodní spolupráce budování ozbrojených sil, pomocí které lze dosáhnout požadovaných operačních schopností armády ČR, a to při dosažení podstatného snížení finanční náročnosti vyzbrojování. Při snižování početního stavu Armády ČR a počtu jejích posádek došlo také k poklesu kapacity pomáhat při velkých živelních pohromách a průmyslových havárií a radikálně se snížil i počet armádou vycvičených záchranářských specialistů. Podporujeme nápravu tohoto stavu a také podporujeme opětovné navýšení armádních kapacit schopných účinné pomoci při velkých živelních pohromách a průmyslových haváriích.

103

16.7 Zvýšeni ekonomické výkonnosti armády (zaměření nejen na výdaje, ale i na možné příjmy) Armáda ČR vzhledem k proběhlé transformaci vlastní obrovský majetek, který nebude schopna nikdy plně a efektivně využít. Navrhujeme proto na takovýto majetek po částech vyhlásit veřejnou dražbu a z utržených prostředků sanovat propad armádního rozpočtu.

104

17. Zemědělství Resort zemědělství prošel za posledních dvacet let výrazným útlumem, který se projevil razantním snížením výroby, snížením zaměstnanosti a zvýšením dovozu veškerých potravin. Naše země se postupně stala většinově závislou na zahraničních producentech, přestože díky historii má výrobní a zpracovatelské kapacity pro naprostou většinu místních rostlinných a živočišných komodit. Děje se tak na počátku nové hospodářské recese a nejistoty, v době rostoucí poptávky po potravinách na světových trzích, kde se očekává v příštích dvaceti letech její nárůst až o 50%. Avšak současný pasivní přístup Nečasovy vlády a neexistence jakékoliv koncepce pro oblast zemědělství staví podnikatele v zemědělství, potravinářství a dalších oborech do provozní nejistoty s obavami o vlastní budoucnost a jejich zaměstnance do obav o zdroj příjmů. Tuto disproporci je třeba začít řešit, a proto národní socialisté pokládají agrární a potravinovou politiku za jednu ze svých programových priorit.

17.1 Význam venkova jako životního prostoru Pozice venkova v posledních dvaceti letech neustále slábne. Venkov se vysidluje, jeho populace stárne, výrazně se zhoršila dopravní obslužnost, místní služby i kvalita sociálního zázemí. Lidé musí za prací, vzděláním a zdravotnictvím, či za nákupy i zábavou náročně cestovat. Život na venkově v této podobě je potřeba změnit, se základním požadavkem obnovit důstojnou a kvalitní úroveň života. Cílem je vytvořit plnohodnotný prostor ke kvalitnímu životu ve všech potřebných sférách každodenních potřeb a v souladu s požadavky zde žijících lidí. Nezbytné je diverzifikovat a posílit místní podnikatelské možnosti a soustředit se na plné využití místního prostředí a jeho předností v celém nabízejícím se spektru, např. intenzivní a extenzivní hospodaření, využití krajinných zajímavostí, přírodního, kulturního a historického dědictví. Venkov a krajina se svou bohatou historií a tradicí mají předpoklady nejenom k produkčnímu využití, ale také pro nabídku služeb, volnočasových aktivit, turistiky či rekreace a z nich plynoucímu příjmu kapitálu. Veškeré stimuly a podpory musí posílit nejenom ekonomickou a hospodářskou úroveň venkova, ale také ekologické závazky vedoucí ke zlepšení životního prostředí České republiky.

105

Venkov je schopen naplnit ambice zajímavého a finančně samostatného životního prostoru nejenom pro svou současnou populaci, ale také pro návrat mladých lidí, především pak rodin s dětmi, které zde díky cíleným podporám naleznou možnost zázemí, tedy zaměstnání, vzdělání i možnosti využití volného času. V této vazbě je nezbytné podporovat také nepřímé hospodářské aktivity venkova udržující a posilující místní společenský život jako je myslivost, rybaření, včelařství, chovatelství a působení dalších podobných spolků a uskupení nejrůznější zájmové činnosti.

17.2 Posílení pozice tuzemských producentů a zpracovatelů Zemědělství a zpracovatelský průmysl v současné době zdaleka nedosahují využití svých možností a kapacit. Díky stávající zemědělské politice EU i ČR jsme výrazně pasivní a paradoxně nastavením současných podpor upřednostňujeme a zvýhodňujeme nevýrobu a pouhou údržbu krajiny před racionálním využitím přírodních zdrojů. Česká republika tak sama sebe postavila do pozice dovozce základních potravin. Odtud pramení nejenom hrozba cenového diktátu dovozců, ale i potenciálního nedostatku potravin v případě nouze. Naše záměry směřují ke změně tohoto stavu a k obnovení výroby základních místně běžných komodit nejenom na hranici pokrytí soběstačnosti a místní poptávky, ale s ambicemi stát se opětovně silnou agrární zemí s možnostmi vývozu. Tento krok by přinesl také změnu dlouhodobě pasivního salda agrárního zahraničního obchodu a přímé úspory státního rozpočtu. Posílením životaschopnosti sektoru a plným zajištěním a využitím otevřených zemědělských podpor z EU i národních zdrojů budeme schopni udržet cenu potravin pro spotřebitele na přijatelné výši a tím i sociální smír. Investicemi, pobídkami a změnami struktury unijních a národních podpor pro tuzemské podnikatele chceme podnítit opětovný rozvoj zemědělství a zpracovatelského průmyslu, který bude směřovat nejenom k zajištění dostatečného objemu kvalitních a bezpečných potravin pro české spotřebitele, ale také ke zvýšení naší konkurenceschopnosti v rámci EU se zapracováním nejnovějších poznatků domácího výzkumu a vývoje ve vazbě na světové trendy.

106

Nezbytné je pokračovat v zavádění a kontrole potřebných hygienických standardů ve výrobě, zpracování a prodeji potravin, včetně recyklace a neškodné likvidace vznikajících odpadů jako priority k dodržení ochrany zdraví spotřebitele a životního prostředí. Potřebné a zvláštní stimuly budou věnovány oblastem regionální produkce a specialit, rozvoji farmářských trhů, lokálního a místního prodeje s garancí vysoké kvality a přidané hodnoty potravin a výrobků.

17.3 Ekologické zemědělství Budeme pokračovat v podpoře ekologického zemědělství, budeme zavádět systémy pro posuzování kvality welfaru hospodářských zvířat v celé jeho šíři a podporovat další formy šetrného a ohleduplného hospodaření jako alternativní cesty příznivé pro krajinu i pro spotřebitele s tím, že jednotlivé podpory budou upraveny ve prospěch výroby potravin místní produkce. Podpořeny budou jak velké a samostatné podniky zemědělské a potravinářské výroby, tak střední podniky a malé, či rodinné farmy jako vhodná, potřebná a identifikovatelná alternativa a doplnění velkoprodukce.

17.4 Snížení administrativy Souběžně s úpravami struktury podpor bude snížena administrativa, byrokracie a kontrolní činnost v každodenní praxi, avšak při zachování dostatečné operativnosti a šíře služeb. V tomto směru a s cílem zvýšení efektivity bude učiněna potřebná restrukturalizace resortních institucí a orgánů.

17.5 Hospodaření ve znevýhodněných oblastech S požadavkem na udržení hospodaření v mimoprodukčních a znevýhodněných oblastech budou nastaveny podmínky, které umožní potřebný rozvoj zde podnikajících subjektů doplněný např. alternativami agroturistiky, což umožní potřebné využití těchto zdrojů. Současně tento postup zlepší řádnou péči o krajinu s důrazem na ekologické aspekty.

17.6 Zemědělská půda Výrazným tématem je nabývání půdy hospodařícími subjekty tuzemského původu jako primární základny pro stabilitu zemědělské výroby a produkce vlastních potravin. Bude 107

dokončen prodej státní půdy za zvýhodněných podmínek pro nabyvatele a samotný trh s půdou bude chráněn před spekulativními vstupy domácího i zahraničního kapitálu. Bude pokračovat zavádění účinných opatření proti větrné a vodní erozi půdy, která budou vycházet z požadavků a možností praxe. Společně s tím bude zvyšována retenční schopnost krajiny jako ochrany před povodněmi a záplavami plošného i lokálního charakteru. Významným tématem k řešení je účinná ochrana zemědělského půdního fondu před průmyslovou a dopravní zástavbou.

17.7 Obnovitelné zdroje energie v zemědělství Jako vhodnou cestu diverzifikace zemědělské výroby a zajištění externích kapitálových zdrojů mimo oblast agropotravinářské výroby bude v souladu s Národním akčním plánem účinně podpořeno využití obnovitelných zdrojů energie (biopaliva, bioplynové stanice, biomasa jako zdroj tepla, aj.). To přispěje: 

ke snížení závislosti na dovozu fosilních paliv,



nulovou uhlíkovou bilancí k ochraně klimatu,



k udržení zaměstnanosti na venkově,



při využití stávající techniky a technologií k efektivnímu řešení současných nepotravinářských přebytků primární zemědělské produkce.

17.8 Odbytová družstva V neposlední řadě budou v praxi uplatněna taková opatření, která svými pravidly umožní posílení pozice zemědělských prvovýrobců např. formou sdružování do komoditních odbytových družstev, která ochrání subjekty prvovýroby a zpracovatele před nekalými praktikami trhu a hospodářské soutěže.

17.9 Zemědělská politika Evropské unie V jednání s EU o Společné zemědělské politice bude zvláště kladen důraz na prosazení principu rovnoprávných podmínek podnikání ve všech jednotlivých zemích s odstraněním zvýhodňování zvláštními národními podporami. Rozhodovat tak budou nikoliv peníze, ale vlastní schopnosti každého podnikatele. Z pohledu celé EU pak bude kladen důraz na zachování její vlastní soběstačnosti pro spotřebitele EU27. Ve snaze omezit stále rostoucí dovozy zemědělských komodit a potravin 108

ze třetích zemí budou těmto dovozům nastaveny stejné standardy, jaké jsou kladeny na výrobce v EU.

17.10 Lesní a vodní hospodářství Lesní hospodářství je dnes velmi neprůhledným sektorem, který trpí nekoncepčními změnami a nařízeními ze strany státu a nejasnými praktikami obchodu a služeb. Nezbytným požadavkem tedy je navrátit hospodaření s lesy a dřevem jasná pravidla, která nebudou poškozovat největšího vlastníka lesů, tedy stát, ani jednotlivé obecní a soukromé vlastníky a podnikatele. Těžba dřeva však nesmí překročit přirozený roční přírůstek. Lesy patří k nejvýznamnějším bohatstvím státu, a proto bude podpora směrována na ochranu lesních porostů jako celku, jejich jednotlivých prvků a zdravotního stavu, na výsadbu druhově pestrých porostů a původních dřevin, na hospodaření se záměrem zvýšit plochy porostů lesa i jeho bohatství s vědomím zodpovědnosti vůči následujícím generacím. Využití lesů a dřeva se všemi jeho mimoprodukčními funkcemi, včetně relaxace, turistiky a sběru lesních plodů, patří k významným sektorům hospodaření v krajině, které využívá plně obnovitelnou surovinu pro mnoho účelů lidské činnosti. Z tohoto důvodu udržíme i nadále stávající otevřenost lesů pro veřejnost a vysoký podíl státu na jejich držbě a správě. Česká republika je díky své poloze a geografické členitosti přirozeným rozvodím evropských řek. Z tohoto titulu nese zodpovědnost nejenom vůči svým potřebám na využití vody, ale také za kvalitu a množství vod směřujících mimo naše území. Proto musí zesílit péči v oblasti ochrany a využití přirozených zdrojů a umělých vodních ploch. Je nezbytné účinnými zásahy navrátit krajině její schopnost přirozeného zpomalování odtoku vody a její přímé akumulace v povrchových i podzemních zdrojích, i nepřímo například v lesních porostech. Zrychleně budou řešeny lokální a plošné problémy vyplývající ze stále častějšího výskytu povodní a záplav, včetně těch bleskových, a to nejenom prvky aktivní ochrany v nejvíce ohrožených místech, např. velkých měst, ale také zvýšením akumulační schopnosti stávajících vodních děl, výstavbou poldrů, retenčních nádrží, rozlivných a vsakovacích ploch, úpravami terénu, vytvářením prvků přirozené ochrany vycházející z místních podmínek, aj. Pokračovat se musí v plnění závazků ochrany zdrojů pitné vody, nejenom přímou ochranou proti primárnímu a sekundárnímu znečištění, ale také výstavbou a modernizací čistíren

109

odpadních vod a kanalizačních systémů měst a obcí. Dále investicemi do čištění sedimentů rybníků a nádrží. V souladu s těmito základními aspekty je možné provozovat hodnotné a v moderní podobě řízené odvětví chovu ryb s výrazným produkčním a spotřebitelským potenciálem v režimu blízkém přirozené funkci a údržbě vodních toků a ploch. V souladu s tím se nabízí i přirozená možnost rekreace a vodních sportů, včetně např. rybaření.

17.11 Priority zemědělského programu

17.11.1 Resort zemědělství: 

Zastavit zmenšování rozměru českého zemědělství, jeho stabilizace a následný rozvoj s cílem navýšení produkce o minimálně 10% v horizontu 4 let (volebního období.



Vytvořit nová pracovní místa v řádu 15 tisíc v horizontu 4 let (nárůst o 10%).



Zvýšit soběstačnost potravin postupně na úroveň minimálně 80% domácí spotřeby.



Zapojit půdu, která není využita k potravinové produkci, do energetické bilance státu – do výroby surovin pro výrobu energie (cca 600 tis. ha).

17.11.2 Resort potravinářství: 

Podporovat programy investic do zpracovatelských kapacit regionálního charakteru – plošný rozvoj středních a malých potravinářských kapacit s domácí produkcí



Podporovat programy informačních a reklamních kampaní ke zvýšení spotřeby českých potravin

17.11.3 Investice Klíčové pro dosažení stanovených cílů budou smysluplné investice do modernizace výrobních fondů a do lidských zdrojů. Naším cílem bude zabezpečit maximum zdrojů financování investic z fondů EU.

110

17.11.4 Aktivní agrární politika Naše strana se vrací k aktivní agrární politice na domácí i zahraniční scéně. Politice založené na využití domácích přírodních, lidských a dalších zdrojů. Politice založené na aktivní a kvalifikované obhajobě českých zájmů v rámci Společné zemědělské politiky EU.

111

18 Dopravní politika Za prioritní úkol v oblasti dopravní politiky státu považujeme vypracování krátkodobé a dlouhodobé dopravní strategie se zaměřením na jednotlivé obory dopravy. Tyto strategie musí vycházet z reálných potřeb i zdrojů a budou definovány jako splnitelné cíle v plánovaných termínech. Za důležité považujeme zahájení celospolečenské diskuze na toto téma a dosažení kompromisu napříč politickými stranami, odbornou veřejností i ekologickými organizacemi. V oblasti dopravy se hlásíme k principům trvale udržitelné dopravy. Proto obecně preferujeme ekologičtější dopravní obory - železniční a vodní - před silniční dopravou. Tuto preferenci hodláme upravit prostřednictvím spravedlivého nastavení poplatků za použití infrastruktury (harmonizace zpoplatnění infrastruktury) a postupným zahrnutím externích nákladů dopravy (hluk, vibrace, znečistění ovzduší, dopravní kongesce) do těchto poplatků, v souladu

s legislativou

EU.

Výsledným

efektem

bude

významné

posílení

konkurenceschopnosti ekologičtějších způsobů dopravy. Inspirací pro zavedení takových opatření nám může být například švýcarský model. Prosazujeme rozvoj integrovaných dopravních systémů v osobní přepravě a rozvoj multimodálních přeprav (zejména kombinované dopravy železnice/silnice) v nákladní dopravě v souladu s evropskými standardy. Podpoříme snižování emisí dopravy daňovým zvýhodněním nákupu vozidel na alternativní pohon. V dlouhodobém horizontu hodláme otevřít diskusi nad regulací vjezdu vozidel do center obcí formou splnění emisních limitů, případně stanovením poplatků za vjezd a parkování v centrech obcí. Podporujeme vytváření dopravně zklidněných oblastí. Podporujeme budování sítě bezpečných, udržovaných a značených cyklistických stezek a jejich napojení na ostatní druhy dopravy.

18.1 Základní teze dopravní strategie Je nutná shoda na definování obecných parametrů dopravy, i na odlišnosti mezi jednotlivými obory dopravy. Tedy jakou dopravu vlastně potřebujeme a chceme. Jsme přesvědčeni o tom, že doprava má být především bezpečná, ale i rychlá, plynulá, technicky vyspělá, uživatelsky příjemná, dostupná, ekonomická, ekologická a logická. Vše samozřejmě platí současně a v situačních i časových souvislostech, protože zde dosud významně působí individuální vlivy i rizikovost lidského faktoru. 112

Mezi naše hlavní cíle patří dokončení páteřních dopravních sítí v železniční, silniční a vodní dopravě a jejich napojení na evropské dopravní sítě v souladu s dopravní politikou EU. Zasadíme se o maximalizaci využití programů a fondů EU, prosadíme širší zapojení spolupráce veřejného a soukromého kapitálu (například formou projektů PPP) a budeme přicházet s dalšími návrhy na urychlení výstavby dopravních sítí.

18.2 Veřejná doprava Hlavním naším cílem v oblasti veřejné dopravy je vytvoření podmínek pro kvalitní, efektivní a dostupnou veřejnou dopravu jako nástroj zajišťování mobility osob v regionech a obcích. Kvalitní a funkční doprava je jedním z předpokladů udržitelného rozvoje společnosti. Státem garantovanou dopravní obslužnost považujeme za základní právo občanů na přístup ke kvalitním dopravním službám za přijatelnou cenu. Mezi naše základní zásady, které vycházejí z významu veřejné dopravy, patří rovnost šancí a sociální souvislosti (otázka zaměstnanosti, dojíždění do škol), ekologická udržitelnost dopravy, bezpečnost (systém veřejné dopravy je významně bezpečnější než jiné druhy dopravy) a udržitelný a rovnoměrný regionální rozvoj území (zajištění mobility obyvatel, působení proti vysídlování venkovských oblastí).

18.2.2 Provázanost dopravy Jak vyplývá ze srovnání situace v evropských zemích, s rostoucí globalizací se významně zvyšuje mobilita, tedy objem cestování, a to proporcionálně jak v individuální, tak ve veřejné hromadné dopravě. Veřejná doprava má dostatečný potenciál k dalšímu růstu a k plnění přepravních výkonů. Stát by měl potenciálním cestujícím nabídnout četnou, dostupnou a pravidelnou veřejnou dopravu pokrývající celé území v přiměřené kvalitě a za přijatelnou cenu. V případě nevyhovující časové polohy části přepravního požadavku nebo prostorové nedostupnosti určitého území bývá realizován celý přepravní požadavek jinou, zpravidla individuální formou. Realizace požadavků nadbytečným způsobem zatěžuje provoz na pozemních komunikacích a nabízí se jiná řešení. V oblasti veřejné dopravy se proto budeme snažit zajistit provázanost dopravy na celostátní, krajské i místní úrovni, s využitím výhod autobusové i železniční dopravy. Při podpoře integrovaných dopravních systémů bude kladen důraz na vytvoření uživatelsky výhodného systému jízdného. Naším záměrem je překonat současné vnímání veřejné dopravy jako sociální služby. Chceme proto zaměřit naši pozornost v rozvojových segmentech (zejména v aglomerační a dálkové dopravě) na běžného 113

cestujícího, který preferuje kvalitativní parametry pro rozhodování o způsobu dopravy a volbě dopravního prostředku. V této souvislosti je nezbytné zajistit, aby například maminky s kočárky a cestující s omezenou schopností pohybu a orientace mohli využívat veřejnou dopravu za srovnatelných podmínek jako ostatní cestující.

18.2.3 Uvážená a transparentní liberalizace trhu Jsme přesvědčeni, že vstup nových soukromých dopravců přispívá k vyšší kvalitě vozidlového parku i poskytovaných služeb obecně. Stát by však měl zajistit, aby tyto podnikatelské projekty neohrožovaly ekonomiku veřejných služeb v přepravě cestujících tím, že odčerpají významnou část výnosů z provozování objednávaných vlaků, aniž by byly plnohodnotnou náhradou objednávaných dopravních služeb z pohledu zajištění přepravních potřeb a síťového charakteru celého systému veřejné dopravy. Proto podporujeme postupné vypisování

spravedlivých

a transparentních

veřejných

soutěží,

s jasně

nastavenými

podmínkami ze strany státu. Na základě zahraničních zkušeností se přikláníme k modelu vypisovat otevřené soutěže na víceleté provozování jednotlivých tratí exkluzivně jen jedním dopravcem. Jednoznačně hodláme dosáhnout vybudování přehledného a transparentního systému veřejných financí v dopravě.

18.3 Železniční doprava

18.3.1 Dostavba infrastruktury Za klíčové považujeme dokončit výstavbu železničních koridorů, pokračovat v modernizaci rozhodujících tratí a železničních uzlů, včetně propojení koridorů v pražském železničním uzlu, modernizovat další celostátní tratě zařazené do evropského železničního systému i vybrané ostatní tratě s ohledem na napojení na sousední země a rozvoj příměstské a městské dopravy v hlavních aglomeracích ČR. Je nezbytné připravit podmínky pro napojení všech krajů na kvalitní železniční síť s přihlédnutím k požadavkům účastníků dopravy. Neméně důležitým úkolem je zajištění dostatečných finančních zdrojů pro státní organizaci Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) na údržbu stávajících tratí tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu. Je nezbytné zahájit proces implementace připravovaného nařízení o evropské železniční síti zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy, a to zejména prostřednictvím vytvoření tří nákladních železničních koridorů vedoucích přes území ČR.

114

Za prioritní úkol považujeme přehodnocení koncepce vysokorychlostních tratí a jejich napojení na evropskou síť tak, aby došlo k výraznému urychlení termínů jejich výstavby. Podporujeme projekt železničního spojení Letiště Praha v Ruzyni a Středočeského kraje s centrem Prahy, včetně přímého napojení letiště na dálkovou železniční dopravu. V neposlední řadě hodláme vytvářet podmínky pro technický rozvoj městské železniční dopravy, včetně účelného zvýšení počtu zastávek. Všechny uvedené projekty považujeme za důležité nejen z hlediska naplňování cílů v oblasti dopravy, ale investice do dopravní infrastruktury obecně pokládáme za velice účinné nástroje protikrizových opatření s pozitivními dopady na ekonomiku, zaměstnanost a ekologii.

18.3.2 Racionalizace provozu v regionech Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že se ČR nevyhne nezbytné racionalizaci provozu vybraných regionálních drah v krajích. Proto budeme usilovat o vytvoření komplexní studie využitelnosti jednotlivých tratí regionálních drah a u ekonomicky neudržitelných tratí pečlivě zvážíme jejich převod na kraje, sdružení obcí, případně privatizaci obchodním společnostem při dodržení podmínky zachování jejich dostupnosti a provozuschopnosti novým vlastníkem. V případech nevyužívané a nepotřebné kapacity železničních tratí budeme usilovat o změnu kategorie dráhy, změnu vlastníka, případně zajistíme změnu dopravní funkce - například využitím nepotřebné infrastruktury pro cyklostezky nebo pro rozšíření místních komunikací.

18.4 Doprava na pozemních komunikacích

18.4.1 Dostavba infrastruktury Nezbytnou podmínkou pro silniční dopravu je síť kvalitních pozemních komunikací. Pro ekonomický rozvoj jednotlivých regionů a celé České republiky je nutné urychleně dobudovat kvalitní páteřní síť dálnic a rychlostních komunikací tak, aby všechny regiony byly napojeny na evropskou silniční síť. Považujeme za nutné nalézt celospolečenskou shodu na vytvoření efektivního systému dlouhodobého financování, který bude garancí pro budování a rozvoj sítě kvalitních pozemních komunikací. Zasadíme se o maximalizaci využití programů a fondů EU, úvěrů EIB, prosadíme širší zapojení spolupráce veřejného a soukromého kapitálu (například formou projektů PPP) a budeme přicházet s dalšími návrhy na urychlení výstavby dopravních sítí.

115

Investice do budování dopravní infrastruktury pokládáme za jedno z účinných protikrizových opatření. Považujeme za nezbytné předložit návrh zákona na zjednodušení a urychlení přípravy liniových staveb bez dopadu na kvalitu přípravy i jejich samotné realizace. Bude určena přímá odpovědnost za průběh staveb a jejich kvalitu. Finanční úspory hodláme dosáhnout zavedením nových opatření, která zajistí, aby dopravní stavby byly projektovány v některých méně náročných parametrech, čímž dojde k významnému snížení cen oproti současnému stavu. Pro vybudování a udržení bezpečné a kvalitní sítě dálnic a silnic je nutné vytvořit efektivní systém dlouhodobého financování. Přes určité zlepšení stavu pozemních komunikací ve vlastnictví státu, tzn. dálnic, rychlostních silnic a silnic I. tříd, jejich kvalita zatím zdaleka nedosahuje úrovně silnic a dálnic našich západních sousedů. Tento stav je zapříčiněn jak dlouhodobě podfinancovanou oblastí údržby a oprav těchto komunikací, tak také technologickou nekázní při jejich výstavbě. Dochází k nesystémovému přerozdělování finančních prostředků v průběhu roku a následně pak k náhodnému a zbrklému výběru opravovaných úseků jenom proto, aby byly v administrativní shodě příslušné finanční prostředky vyčerpány.

18.4.2 Nutnost zpoplatnění infrastruktury Důsledně prosazujeme harmonizaci podmínek na přepravním trhu, tedy mj. objektivní zpoplatnění užití dopravní cesty (jednotlivá dopravní odvětví se musí ve srovnatelné míře podílet na úhradě části nákladů, spojených s provozováním, údržbou a obnovou dopravní cesty). Tím nemyslíme jenom stálé zvyšování ceny mýtného a pouhou podporu dalších aktivit v tomto směru, požadující zpoplatnění dalších částí silniční sítě. Trvalé zvyšování finanční zátěže dopravců i ostatních řidičů má také negativní vedlejší efekty, takže je nutné velmi zodpovědně hledat i jiné způsoby podílu na zajištění technické udržitelnosti dopravní sítě. Současný způsob sice přináší - kromě dalších vedlejších efektů - vyšší objem poplatků od nákladních silničních dopravců, ale je nutné hledat i další možnosti optimalizace či změny stavu v této oblasti. Je otázka společenského konsenzu, i ve vztahu k současné ekonomické situaci, zda prosazovat jenom urychlené rozšíření výkonového zpoplatnění. Tedy systému elektronického mýtného i na ostatní silnice ve správě státu, krajů a obcí, a to formou hybridní, jak kombinací stávající mikrovlnné technologie (převážně na dálnicích a vybraných rychlostních silnicích), tak satelitní technologií na ostatních komunikacích. Formálně lze namítnout, že pozemní 116

komunikace užíváme přece všichni, nejen jako řidiči. Je proto nutné hledat možnosti, jak optimalizovat či upravit sazby mýta s ohledem na diferenciaci podle emisních tříd vozidel a počtu náprav, ale i podle jiných parametrů. V dlouhodobém horizontu předložíme k diskusi možnost zavedení systému spravedlivějšího výkonového zpoplatnění dálnic - podle délky ujeté vzdálenosti - také v osobní individuální dopravě, a to namísto dosavadních dálničních známek, se sofistikovanou diferenciací sazeb pro občany a podnikatele. Všechna uvedená opatření by významně přispěla k rychlejšímu získávání finančních zdrojů na výstavbu a údržbu silniční infrastruktury. Na druhé straně všechna přijímaná opatření by měla přinést uživatelům provozu větší komfort ve všech směrech tak, abychom další ekonomickou zátěž uživatelů mohli vyrovnat tím, že jsme dosáhli vyváženosti mezi položkami „má dáti – dal“.

18.4.3 Multimodalita jako možné perspektivní řešení Podporou kombinované nákladní dopravy hodláme snížit vliv těžké nákladní dopravy na zhoršování životního prostředí, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a v neposlední řadě na zhoršování stavu dálniční a silniční sítě. Proto také podporujeme vznik multimodálních logistických center. Zlepšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu chceme dosáhnout také efektivním využitím dopravních telematických systémů, které pomáhají optimalizovat a řídit provoz na dopravní síti například při nehodách či uzavírkách.

18.4.4 Bezpečnost silniční dopravy Bezpečnost je důležitou složkou nejen v dopravě. Je nutné revidovat a změnit současnou filozofii silniční dopravy a jejího řízení. Současný stav je dán jednak historicky a jednak technickým vývojem motorových vozidel a technické úrovně a také vybavením silniční sítě. V návaznosti na základní teze by v našem pojetí měla být každá doprava především bezpečná. Tento solitérní požadavek je nutné rozšířit. Tedy i s využitím potřeb a názorů veřejnosti dojít ke shodě v definování obecných parametrů silniční dopravy. I s přihlédnutím k odlišnostem mezi jednotlivými obory dopravy. Všichni bychom měli respektovat ergonomickou zásadu obecné bezpečnosti MAX a MIN, tj. maximalizovat bezpečí a minimalizovat riziko. Vždy a všude, protože se to rozhodně vyplatí a je to levnější, než řešit následky nehod.

117

V oblasti bezpečnosti silniční dopravy se chceme dále zaměřit na důslednou kontrolu zákonem stanovené doby řízení a doby odpočinku řidičů nákladních automobilů a také zábraně v přetěžování vozidel. Chápeme, že současné postupy a normy jsou postaveny na teoretickém modelu „průměrného řidiče“. Žádný průměrný řidič přitom není, ale individuální dispozice pro zvládání zátěže jsou ale často překvapivě odlišné. V budoucnu nelze vyloučit i jiné přístupy a zásady při řešení prevence proti únavě. Zákonem stanovené zákazy jízd nákladních automobilů o víkendech a svátcích, dodržování předpisů pro silniční přepravu nebezpečných věcí jsou důvodem pro jejich častou kontrolu a mají naší podporu. Přetěžování vozidel, tedy jeho kontrola by se neměla omezit pouze na vnitřní dopravní síť, ale kontrola by měla být už při vjezdu na území našeho státu. Řidič nemůže odpovídat za všechno. Jeho povinností je bezpečně dojet z místa A nejen do obvyklého místa B, ale kamkoli potřebuje a zase zpět, a to mnohokrát. Za přetěžování vozidel musí odpovídat ten, kdo vozidlo nakládá, tedy nikoli řidič. Současná obecná prevence nehodovosti nemotivuje k pozitivním změnám ve vzájemném chování účastníků dopravy, ani k racionálnímu způsobu jízdy.

18.4.5 Zavádění informačních a inovativních technologií Obecně podporujeme realizaci informačních preventivních aktivit posilujících silniční bezpečnost, zavádění inovativních technologií v procesu přepravy nebezpečných věcí (RFID), realizaci systémů ITS pro logistiku nákladní dopravy a využívání globálních navigačních družicových

systémů

(EGNOS,

GALILEO,

GPS).

Vyvoláme

jednání

s výrobci

automobilových navigací, pro zavedení technologických změn současného software, které by výrazně napomohlo bezpečnosti jízdy a jízdnímu komfortu především u řidičů z povolání.

18.5 Letecká doprava Letectví již dávno není výsadou nejbohatších vrstev, pro zrychlení cestovní doby a zvýšení cestovního komfortu ji využívají všechny sociální skupiny obyvatel. Letecká doprava je dnes nedílnou součástí dopravního mixu ve všech vyspělých zemích, i když v resortu Ministerstva dopravy ČR bylo letectví dosud na okraji zájmu. Ve Státním fondu dopravní infrastruktury – na rozdíl od silniční, železniční nebo vodní dopravy - nebyla za celou dobu jeho existence na letectví vyčleněna jedna jediná koruna. V oboru letectví je v České republice zaměstnáno více než deset tisíc pracujících. Podle statistik platí zásada, že na každý milion cestujících připadá přibližně tisíc přímých 118

pracovních míst a další tisícovka míst nepřímých u subdodavatelů. Za posledních dvacet let došlo k cca pětinásobnému nárůstu odbavených cestujících na letištích v ČR a pro další období následujících deseti let se očekává další růst. Proto je zapotřebí tomuto trendu přizpůsobit letištní infrastrukturu i veškeré systémy souvisejících služeb, vše samozřejmě s pečlivým ohledem na dopady do životního prostředí.

18.5.1 Letiště Nejúčinnějším nástrojem péče o leteckou dopravu ze strany státu je podpora udržení a rozvoje stávajících letišť, ať již se jedná o letiště v majetku státu, krajů, letiště soukromá nebo občanských sdružení. Naše strana se zasadí o jejich ochranu proti riziku jejich likvidace ze strany různých developerských aktivit, a to formou novely zákona o civilním letectví, vypracováním strategie rozvoje letectví do roku 2020, který bude strategickou a dlouhodobou koncepcí podpory civilního letectví v ČR, a v neposlední řadě prostřednictvím daňových úlev pro investice do veřejných letišť. Budeme hledat dosažení rovnováhy mezi růstem v oblasti letecké dopravy a ochranou životního prostředí. Vždy budeme chránit strategické letiště Praha Ruzyně proti pokusům o jeho privatizaci. Trváme na respektování zákazu jeho privatizace, který byl přijat formou zákona. Nevylučujeme možnost vstupu případného strategického partnera, vždy však se zachováním majoritního podílu státu.

18.5.2 Vzdušný prostor Vzdušný prostor České republiky považujeme za stejné přírodní bohatství jako jakékoliv jiné. Budeme proto vždy prosazovat jeho maximální otevřenost vůči všem uživatelům. Stejně tak případné výnosy z jeho využívaní musí být vždy příjmem státního rozpočtu. Budeme prosazovat zvýšení příjmů státního podniku Řízení letového provozu a tím i příjmů státu, zejména podporou jeho expanze na zahraniční trhy. V této souvislosti považujeme za nutné připravit tohoto dominantního poskytovatele letových provozních služeb ve vzdušném prostoru ČR na nadcházející konsolidaci v rámci konceptu jednotného evropského nebe, čemuž napomůže i zapojení České republiky do zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru.

18.6 Vodní doprava Vodní dopravu považujeme za významný dopravní obor, i když byl u nás dlouhodobě opomíjen. Je součástí logistických řetězců pro přepravu surovin a zboží, podílí se na 119

sportovně-rekreačním potenciálu vodních toků a nádrží. Zastáváme názor, že si vodní doprava zasluhuje větší pozornost ze strany státu, protože je ekologicky nejšetrnějším způsobem dopravy zboží na delší vzdálenosti, vykazuje nízkou nehodovost, je v dnešních podmínkách kapacitní a přitom levná, v dopravních koridorech plní úlohu účinného cenového regulátoru. Pro určité typy přepravovaných komodit vytváří vodní doprava vhodnou alternativu dopravě pozemní, jejíž kapacita se rychle naplňuje a přímé negativní vlivy na obyvatelstvo i životní prostředí neustále vzrůstají. Naše strana podporuje budování vodních cest a rozvoj vodní dopravy ve všech projektech, které jsou ekologicky a ekonomicky únosné. I v případě vodní dopravy je však nutné zajistit účinný systém financování údržby dopravní infrastruktury. Z pohledu rozvoje vnitrozemské vodní dopravy v ČR je strategickým zájmem zachování svobodného přístupu k moři. Tento mezinárodní právní institut zajišťuje vnitrozemským státům volný a nezpoplatněný průjezd zboží tranzitními státy bez ekonomického a politického vlivu těchto států. Vodní doprava tak může snížit cenové tarify pro přibližně 25 milionů tun zboží ročně, které jsou přepravovány na koridoru Česká republika – severoněmecké námořní přístavy. Pro zajištění bezproblémové splavnosti labsko-vltavské vodní cesty a napojení ČR na přístav Hamburk vodní cestou je důležité vybudování Plavebního stupně Děčín. Přístupnost území ČR spolehlivou dopravní cestou má nepochybně i strategický význam, a to například pro možnou alternativní dopravu surovin.

120

19 Bytová politika - reálné právo na důstojné bydlení pro občany 21. století V bytové politice se náš stát pohyboval trendy, které pro moderní země Západu byly příznačné pro konec let sedmdesátých a léta osmdesátá. Došlo k ohromnému přesunu vlastnickému. Zatímco na počátku 20. století bydlelo ve městech 80% lidí v činžovních nájemních domech a dědictví totality zanechalo kromě soukromých sídel na vesnici miliony nájemních státních a družstevních bytů, došlo po roce 1990 k plošné privatizaci – k převodu státních, později obecních bytů do vlastnictví nájemníků. Družstevní byty byly převáděny do vlastnictví členů. Není to proces, který by se vymykal evropským trendům, k podobnému procesu došlo v celé Evropě.

19.1 Vlastnické bydlení Tento segment za uplynulých dvacet let velmi zesílil. Levným transferem vlastnictví na občany, pro které držet vlastnictví bytu by jinak bylo z hlediska jejich příjmů nedosažitelné, se obce zbavily nákladů na provoz domů, aniž by jim byla formulována jakákoliv povinnost v sociální oblasti.

19.2 Bydlení nájemní Budeme pečlivě monitorovat změny v nájemním právu v praxi. Vypracujeme novelu stávajících pravidel platného občanského zákoníku do doby účinnosti kodexu nového. Změna bude spočívat v doplnění období, po kterém lze žádat zvýšení nájemného a maximální nárůst nájemného v tomto období. Budeme revidovat definitivní text nového kodexu a v případě potřeby zajistíme změny rovněž v něm.

19.3 Bydlení neziskové Nahradíme transformovaná bytová družstva věnující se správě bytů vystavěných v období před rokem 1989 novým zákonem o sociálním (bytovém) družstvu. Ten bude mít dvojí roli – zajištění práce osobám se sníženou schopností se o sebe starat a výstavbu nových, trvale nájemních družstevních bytů se zaměřením na občany s limitovanou výší příjmu, kteří však jsou schopni splácet náklady na pořízení důstojného bydlení. Mimo to umožníme obcím založit bytové asociace podle anglického vzoru. Ty jsou samostatnou právnickou osobou se statutem s poměrně značným stupněm samosprávy, ale úvěr na výstavbu není dluhem obce,

121

nýbrž této právnické osoby. V našich podmínkách budeme prosazovat, aby stát hradil těmto právnickým osobám část úroků z úvěru na pořízení bytové výstavby.

19.4 Podpora občanům v nouzi – sociální bydlení pro občany na okraji společnosti Předmětem takové úpravy je definice sociální situace osob, které se nacházejí jednak ve stavu hmotné nouze a také nemají k dispozici přiměřené bydlení (pojem občané v bytové nouzi.) a které jsou místně příslušné k poskytnutí pomoci pronájmem sociálního bytu nebo poskytnutím přístřeší, popřípadě zvláštní péčí pro občany na okraji společnosti (bezdomovce). Za pomoc v bytové nouzi je odpovědná obec, která vytváří podmínky pro poskytování přístřeší jednak v bytovém fondu, který vlastní, jednak v bytovém fondu, který si smluvně zajistí s jiným vlastníkem. Zákon bude definovat požadavky na přístřeší či byt pro použití k účelu tohoto zákona. Stanoví se všeobecné požadavky na technické vybavení, příslušenství, plochu přiměřeného bydlení, která je základem pro stanovení počtu osob, které mohou v bytě bydlet, např. 8 m2 na osobu. Definicí pojmů se určí práva osob, které se mohou v takovém bytě zdržovat (manžel, manželka, družka, děti popř. jiné osoby blízké). Cílem je zabránit sestěhování občanů nad rámec přiměřenosti. Obec povoluje takové užívání konkrétně výčtem osob, neplnění této podmínky má důsledek ztráty pomoci v bytové nouzi. Náš návrh počítá s jednáním v rámci dobrých mravů. Pomoc v bytové nouzi se poskytuje pouze osobám, které dodržují pravidla občanského soužití, aktivně se ucházejí o práci, dohlížejí na docházku nezletilých dětí do školy apod. Osobám, které se chovají v rozporu s touto zásadou, se pomoc v bytové nouzi neposkytuje, pouze zákonem definované přístřeší (dočasné bydlení s krátkodobou platbou nájemného placenou denně, týdně či měsíčně), přičemž doba souhlasu s pobytem v přístřeší se prolonguje na další období pouze pokud taková osoba tyto částky včas a řádně hradí. Obec může také stanovit podmínky, za kterých občané v bytové nouzi mohou výkonem stavebních činností, které provádějí osobně, přispět ke vzniku vhodných objektů opravou či rekonstrukcí. Eviduje přitom počet hodin občany odpracovaných a stanoví s přihlédnutím k této skutečnosti přepočtem částku, kterou občan později spotřebovává odečtem z nájemného. Nájemné pro tyto účely a způsob jeho výpočtu stanoví zákon.

122

Obec poskytne prostor pro občany bedomovce, kteří potřebují základní hygienické či jiné podmínky k přežití, avšak odmítají se aktivně zapojit do řešení své osobní situace. Spolupracuje při tom s neziskovými organizacemi, nadacemi a charitami. Obec přestane poskytovat pomoc občanům, kteří se chovají způsobem neslučitelným s dobrými mravy, zejména porušují-li právní řád. Takovým občanům může přikázat vystěhování a z teritoria obce je vykázat.

19.5 Rekonstrukce, modernizace, ekologie V naší republice občané „zdědili“ více než dva miliony bytů vystavěných panelovou technologií se zcela nedostatečnými tepelně izolačními vlastnostmi, které potřebují ohromné množství energie a dosahují značných tepelných ztrát. Jejich zateplením se ušetří více než 40% tepelné energie. Dosud bylo zatepleno cca 50% vystavěných domů, jedná se o práce vyžadující desítky až stovky miliard korun potřebných na dokončení rekonstrukcí. Vhodnými nástroji podpor je splácení rekonstrukce částkou uspořenou na nákladech tepla. Tato podpora je rozpočtově neutrální a pro stát zajišťuje příjem (formou DPH za stavební práce) a mobilizuje výdaje obyvatel. Technologie dnes nejsou větším problémem, stejně tak potřebné materiály jsou zcela dostupné. Jde jen o ekonomický stimul, který se sekundárně pozitivně projeví na zdraví populace žijící v rekonstruovaných bytech a také na zlepšení životního prostředí. A do třetice vede k oživení stavebnictví a celého českého hospodářství.

123

20 Kultura ¨ Kultura má mnoho definic a žádná není natolik obsáhlá a přesná, aby řekla vše. Zůstaneme-li u myšlenky Petra Chelčického zmíněné v preambuli programu, pak tím, čím je člověk, je v podstatě i vše, co fyzicky a duchovně vytváří – tedy i kultura. Kultura, to nejlepší, co po sobě zanecháváme, je průnikem množin naší každodenní práce, času našich zábav a toho, jak umíme a nebojíme se klást otázky po smyslu naší existence.

20.1 Podpora vícezdrojového financování kultury Optimální 1% financí vyčleněných ze státního rozpočtu na kulturu se stává pro každou vládu problémem, nejčastěji se suma peněz pohybuje jen kolem půl procenta státního rozpočtu. Pouze díky Evropské unii zůstává objem prostředků na kulturu v mezích únosnosti. Do rozpočtu na rok 2012 přiteče z EU na českou kulturu 700 milionů korun. Jinak však současná vláda plánuje na příští rok citelné škrty - o 113 milionů přijdou dotační programy podpory tzv. živého umění, o 198 milionů programy záchrany architektonického kulturního dědictví a dokonce o 226 milionů bude méně než loni na provoz důležitých příspěvkových organizací národních kulturních institucí. Pro tuto stálou finanční nedostatečnost v kulturní oblasti bychom měli klást důraz na podporu vícezdrojového financování kultury a kulturních aktivit jakým je například mecenášství. Mecenášství mělo v české kultuře 19. i 20. století velmi významné místo, ale současná legislativa neupravuje podmínky pro tento velmi lidový a demokratický způsob pomoci kultuře a všem tvořivým. Je nezbytné upravit legislativu pro lepší uplatňování vícezdrojového financování - mecenášství, sponzorských darů, vlastního zisku kulturních institucí, daňové charity, daňových asignací a úlev, udílení kulturních cen atd.

20.2 Neopomíjet sílu dobrovolnictví Kulturní oblast zahrnuje celou škálu nestátních neziskových organizací, ve kterých se angažují tisíce dobrovolníků. Často se sami ani za dobrovolníky nepovažují, ale všichni ti, kteří jsou členy neprofesionálních uměleckých souborů a spolků, organizují kulturní a společenské dění kolem sebe. Ti, kteří se zabývají ochranou a revitalizací místních kulturních památek, i ti, kteří opatrují kroniky a tradice svých obcí, jsou dobrovolníci v kultuře. Ostatně letošní rok 2011 je vyhlášen „Evropským rokem dobrovolnictví“.

124

Pro českou kulturu by bylo velmi užitečné, kdyby se mnohem více zaměřila na fenomén dobrovolnictví, který již desítky let umí velmi efektivně využívat například v USA či Kanadě. Zde je již zažito, že z podpory poskytované neziskové oblasti profitují později i ziskové a komerčně úspěšné umělecké a kulturní projekty (např. z nových komerčně úspěšných her, které byly za posledních dvacet let produkovány na Broadwayi, pochází 44% z neziskového sektoru).

20.3 Posílení kontrolních mechanismů při využívání veřejných prostředků společně s optimalizací grantového systému Také v oblasti kultury je stále nezbytné klást důraz na odstraňování vlivu korupce a politické tendenčnosti při rozhodování o poskytování grantů a dotací. Proto je nutné, aby do grantových komisí zastupitelstev bylo obsazováno co nejvíce odborníků a veřejností respektovaných zástupců různých uměleckých směrů. Chceme prosazovat víceleté grantové financování a diferencovaná grantová schémata zohledňující programovou náplň.

20.4 Zachování nižší sazby daně z přidané hodnoty u kulturních produktů a služeb Prodeji knih a tedy vzdělanosti národa neprospěje zvýšení současné nižší sazby DPH. Ve dvaceti pěti z celkem sedmadvaceti členských států EU jsou knihy daňově zvýhodněny. Dánsko nahrazuje daňovou úlevu prostřednictvím velkorysých nákupů knih do veřejných knihoven, na něž věnuje 0,4% svého HDP. Naprostá většina států Evropy tak vyjadřuje přesvědčení o významu knih pro celou společnost a pro růst jejího potenciálu.

20.5 Podpora kultury a umění jako nástroje integrace sociálně vyloučených obyvatel Stále tolik palčivá otázka střetů sociálně vyloučených s majoritní společností nebude nikdy vyřešena, nebude-li přístup k řešení tohoto problému komplexní. Vyšší sociální dávky nic neřeší tam, kde lidé žijí vykořenění a bez vědomí vlastní identity. Týká se to především Romů, jejichž identita je po dlouhá léta definována chudobou a sociálním vyloučením. Je třeba neustále posilovat na jedné straně specifickou romskou národnost, zároveň však jejich historickou

příslušnost

k České

republice.

V

učebních

osnovách

chybí

zmínky

o charakteristikách tohoto etnika, děti se neučí o historii Romů v ČR a v Evropě. Tyto základní nedostatečnosti jsou živnou půdou pro udržování předsudků na obou stranách.

125

20.6 Autorský zákon Otázka autorského práva se stává v elektronické společnosti, ve kterou jsme se společně s celou západoevropskou civilizací proměnili, velmi ožehavým tématem. Internet je nástrojem všech a pro všechny. Texty a jejich myšlenky, hudba, film a jiné elektronické umění se neustále množí a internetem se samovolně rozšiřují dál. Institut autorství v takovém prostoru přirozeně zaniká. Proto je dnes ve všech evropských zemí mediální právo a práva tvůrců kulturních hodnot nedostatečně definované. Otázkou k veřejnému dialogu zůstává, nakolik dnes vůbec může být autor před sílou elektronických médií chráněn legislativou, tak jak tomu bylo zvykem v minulém století. V oblasti autorského práva se stavíme spíše odmítavě k pokusům o novou regulaci a zásahy do svobody občanů, vedené s cílem dát tržní výhodu držitelům autorských práv. Stavíme se proti ratifikaci Mezinárodní dohody o padělání (ACTA), autorský poplatek u datových nosičů a některých zařízení vnímáme jako další skrytou daň. V této chvíli a při legislativní nedostatečnosti se nám zdá nejlepším řešením rozšířit využívání kreativních licencí, jako je například Creative Commons. Jedná se o sadu zdarma poskytovaných licenčních ujednání, které umožňují v souladu s českou legislativou sdílet, šířit a upravovat autorská díla, což významně usnadňuje užití děl ve virtuálním prostředí za jasně srozumitelných podmínek.

20.7 Zjednodušení systému mediálních rad Rady České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře bychom chtěli pro větší přehlednost i efektivnost nahradit jedinou Radou veřejné služby. S tím by souvisela také změna způsobu volby mediálních rad tak, aby přestaly být přímo závislé na aktuální většině v Poslanecké sněmovně. Tak by se posílily prvky přímé demokracie, které do oblasti kultury neodmyslitelně patří.

20.8 Prodloužení otevírací doby muzeí a galerií Možná se programový požadavek na prodloužení otevírací doby muzeí a galerií zdá být banální, ale je smutnou skutečností, že vztah našich kulturních institucí k těm, pro které mají být zprostředkovateli „duchovní potravy“, není vstřícný. Zavírat expozice v pět hodin, tedy v době, kdy se teprve končí v zaměstnání, není pro většinu našich občanů pobídkou k návštěvě těchto zařízení. „Po práci již žádnou legraci“, to je praxe českých muzeí a galerií a Noc muzeí 126

se pak paradoxně stává nejnavštěvovanější akcí posledních let. Zasadíme se o to, aby v souladu s praxí EU byla alespoň některé dny v týdnu (např. středa a pátek) prodloužená otevírací doba do 20 až 21hodin v muzeích, galeriích a jiných kulturních institucích.

20.9 Přísnější regulace reklamy na tabákové výrobky a alkohol Strategie přístupu západoevropské společnosti ve vztahu k alkoholu a tabáku je stále razantnější a také Česká republika by měla v tomto boji přitvrdit. Týká se to vždy a především ochrany dětí, aby nebyly společností zbytečně vystavovány tomu, že alkohol a tabák je běžnou součástí života. Z veřejnoprávních médií a veřejného prostoru by měla zcela zmizet reklama na alkohol a cigarety.

20.10 Digitalizace kulturního obsahu a tzv. osiřelých děl V souladu s návrhy Evropské komise se zasadíme o digitalizaci a následné zpřístupnění takzvaných "osiřelých děl" na internetu. Jedná se o díla, u kterých je neznámý autor nebo držitelé autorských práv (například Britská knihovna odhaduje, že nositelé autorských práv nejsou dostupní u přibližně 40 procent knih, což představuje až 150 milionů titulů z jejích sbírek). Postupně by tak bylo možné dosáhnout i zpřístupnění knih, které z rozhodnutí vydavatele již nejsou a nebudou v prodeji, ale stále jsou chráněné autorskými právy, a to pomocí hromadných licenčních dohod, které dovolí naskenování knih nedostupných v obchodních řetězcích. Nová pravidla zacházení s „osiřelými díly" by se nemusela týkat jen knih, ale například také hudby. Chybí také legislativa vymezující organizační a technické podmínky pro trvalé uchování digitálních dokumentů, vybudování certifikovaných datových úložišť a jejich zpřístupnění budoucím generacím.

20.11 Finanční pomoc sbírkovým institucím a knihovnám Finanční pomoc potřebují sbírkové instituce a knihovny tak, aby byla jejich akviziční činnost odborně regulována a díky neustálému snižování rozpočtů nedocházelo k omezení či znemožnění plnění jejich stěžejního poslání.

127

21 Školství Současný Národní program rozvoje vzdělávání v České republice vznikl na základě vládního usnesení z roku 1999. V něm definované hlavní cíle vzdělávací politiky jsou podle našeho názoru již překonané. Od doby vzniku Národního programu rozvoje vzdělávání naše společnost urazila značný kus cesty a také bylo přijato mnoho nových strategií a politik, které řeší oblast vzdělávání. Proto považujeme za zcela zásadní aktualizovat Národní program rozvoje vzdělávání a redefinovat konkrétní podněty k práci všech typů škol tak, aby nová vládní strategie v oblasti vzdělávání odrážela co nejlépe aktuální celospolečenské potřeby a zájmy. Plně se ztotožňujeme se zásadami a cíli vzdělávání definovanými ve školském zákoně. Zasadíme se o to, aby byla upravena možnost jednotlivých škol na všech úrovních tyto zásady nejen prosazovat, ale i vymáhat. Domníváme se, že je nutné posílit zejména vzájemnou úctu, respekt, názorovou snášenlivost, solidaritu a důstojnost všech účastníků vzdělávacího procesu. Pedagogům na všech stupních škol musí být umožněno okamžitě vyloučit z výuky každého žáka, který ji hrubě narušuje a znemožňuje svým chováním ostatním žákům dostatečně se soustředit na výuku.

21.1 Výchovně vzdělávací soustava Moderní výchovně vzdělávací soustava nemůže být zaměřena pouze na vzdělávání dětí a mládeže, musí se také zaměřit na vzdělávání dospělých. Výchovně vzdělávací soustava je páteří systému celoživotního vzdělávání, která zahrnuje nejen profesní přípravu, ale jenž má také svůj nezastupitelný význam pro mimopracovní aktivity. Vzdělání má přinášet především vyšší kvalitu života, rozvíjet schopnosti se učit novým věcem, přijímat nové poznatky a osvojovat si nové dovednosti. Výchovný rozměr vzdělávání se musí stát důležitějším než jen aspekt úzce vzdělávací. Snižuje se význam přípravy konkrétní profese, neboť v moderní společnosti je zapotřebí především schopnost dokázat rychle reagovat na požadavky trhu práce, tedy být vzdělávací soustavou připraven na přijímání nových poznatků, osvojování si nových dovedností a mít dostatečně rozvinutou schopnost se učit novým věcem.

21.1.1 Předškolní zařízení Předškolní vzdělávání je jednou z nejdůležitějších součástí celé vzdělávací soustavy. Je zde dosahována nejvyšší efektivita vložených prostředků. Podceňování mateřských škol, jejich

128

redukce na pouhé hlídaní dětí, se bohužel projevuje i v platovém hodnocení pedagogů předškolních zařízení. Jedním z hlavních úkolů předškolních zařízení je naučit děti žít v kolektivu a naučit je potřebné úrovni znalostí a dovedností tak, aby byly schopné bezproblémového příchodu na základní školu. Z těchto důvodů prosazujeme udržení posledního roku předškolní výchovy jako povinného pro všechny děti a zároveň chceme i nadále tento povinný rok poskytovat bezplatně.

21.1.2 Základní školství Základní školství je skutečným základem celé vzdělávací soustavy. Kvalita základního školství stojí a padá s kvalitou pedagogického sboru. Považujeme za zásadní, aby právě pedagogové základních škol prvního i druhého stupně byli řádně ohodnocení a aby se výuka a práce či lépe řečeno poslání učitele opět staly prestižním zaměstnáním. ¨ Podporujeme alternativní školní systémy, jako jsou například Waldorfská škola, Montessori, Daltonská škola, Jenský plán či Zdravá škola a další školy, jejichž osnovy jsou schválené MŠMT. Prosazujeme, aby v základních školách byla započata povinná výuka prvního cizího jazyka již ve 3. třídě a výuka druhého jazyka v 6. třídě.

21.1.3 Střední školství Střední školství se svým významem od hlavního profesního vzdělávání stalo přípravou pro studium na vysoké škole. Odborná příprava se od úzké specializace přesouvá k obecnějšímu vzdělání, jehož absolventi se pak snáze vyrovnávají s požadavky pracovního trhu a jsou schopni se lépe přizpůsobit jeho požadavkům. I z těchto důvodů budeme prosazovat, aby: 

na středních školách byly nahrazeny státní maturity pružnějším systémem zkoušek ověřujících dosažení potřebné úrovně znalostí (centrálně vyhlašovaná zadání zkoušek z hlavních předmětů);



byla přijata vhodná dotační politika určená střednímu odbornému školství, která by motivovala žáky základních škol k výběru oborů s vysokou poptávkou na trhu práce.

129

21.3.4 Vysoké školství Zájem o vysokoškolské studium v naší zemi roste. Současný ohromný počet více než 390 tisíc vysokoškoláků (z toho více než 40 tisíc na soukromých VŠ) se stále zvyšuje. Přesto však při srovnání podílu vysokoškolského vzdělání mezi 37 nejvyspělejšími státy světa dosahujeme pouze 31. místa. Cíl EU pro rok 2020 je 40 procent vysokoškolsky vzdělaných třicátníků. Dosahujeme také poměrně vysoké úrovně úspěšných absolventů. Bohužel příliš velká část našich vysokoškoláků studuje humanitní obory, zatímco potřebných techniků je na pracovním trhu značný nedostatek. Pro naše hospodářství je přitom vysoký počet absolventů technických inženýrských oborů a softwarových specialistů nutností. A naopak řada absolventů humanitních vysokoškolských oborů nenachází své uplatnění. Počty vysokoškolských posluchačů techniky, chemie a přírodních věd je nutné v průběhu několika let alespoň zdvojnásobit. Naše priority v oblasti vysokého školství jsou následující: 

Odmítáme komercializaci vzdělání, vědění není zboží a vzdělávání není tržní proces. Proto odmítáme školné na vysokých školách. V zemích, kde k zavedení školného na státních vysokých školách došlo, byla zhruba stejná částka, kterou studenti školám přinesli, snížena v příspěvcích na provoz vysokých škol ze státního rozpočtu. Školné je tak v těchto zemích další daní, daní za vzdělání.



Budeme prosazovat důslednou kontrolu dodržování akreditačních podmínek a úrovně výuky na vysokých školách.



Požadujeme dodržování transparentních podmínek pro získání grantové podpory na výzkumné a vývojové projekty, které jsou součástí odborné výchovy na vysokých, ale i středních školách.



Zavedeme cílenou podporu firem, které umožňují studentům středních a vysokých škol získávání a osvojování praktických znalostí a dovedností.

130

22 Podpora a rozvoj sportu Sport je významným společenským fenoménem. Uspokojuje naše potřeby nejen v oblasti tělesného rozvoje, ale postihuje ve společnosti i její duchovní, morální a sociální rozměry. Ve sportovních organizacích je u nás registrována více než čtvrtina všech obyvatel13.

22.1 Sport, význam sportu pro společnost i jednotlivce a jeho současná podpora Sport přispívá podstatnou měrou k pozitivnímu prezentování České republiky ve světě. Podpora sportu patří k samozřejmosti v každém vyspělém demokratickém státě. Bohužel, v České republice tato podpora neustále klesá. Z původních 0,65% státního rozpočtu v roce 1990 klesla úroveň podpory státu na 0,24% v roce 2008 a v roce 2010 se podpora sportu propadla až na 0,18% státního rozpočtu14. Graf č. 1 Státní výdaje do oblasti sportu 1989-2008

Zdroj: Analýza financování sportu v České republice, MŠMT 2009 Tento stav je nutno radikálně změnit. Vždyť sport je ve vyspělé Evropě chápán jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů, který má významný přínos nejen zdravotní 13

Všesportovní kolegium České republiky sdružuje přibližně 2 910 000 obyvatel České republiky

14

Zdroj: Rozprava k návrhu Zákona o podpoře sportu, vydal Český olympijský výbor, Praha 2011

131

a sociální, ale i ekonomický, zvláště pak v oblasti daní a poplatků. Z údajů v evropské studii Bílá kniha o sportu byl současný objem sportovního trhu ČR propočten na až 70 mld. Kč (kvalifikovaný odhad pro rok 2011)15. Pokud se budeme soustředit pouze na daň z přidané hodnoty jako na klíčovou příjmovou stránku našeho státního rozpočtu, tak příjmy ze sportovního prostředí dosahují zhruba 15 mld. Kč. Z toho jednoznačně vyplývá, že sportovní prostředí je čistým plátcem do státního rozpočtu a že má stále ještě značný potenciál růstu, který při vhodné strukturální podpoře může generovat ještě významnější příjmy státu. Sportovní sektor je také důležitým zaměstnavatelem. Například v Německu se sport podílí na celkové zaměstnanosti přibližně 2%, v ČR je podíl zaměstnanců ve sportu zhruba poloviční a oproti průměru EU pětinový. Pro představu, v současnosti je v České republice ve sportu zaměstnán téměř stejný počet zaměstnanců, kolik jich je zaměstnáno v souvislosti s výrobou a rozvodem elektřiny, plynu a tepla16. Nyní je finanční podpora sportu ze státního rozpočtu realizovaná prostřednictvím MŠMT v objemu 1,9 mld. Kč (dotační politika určená na podporu činnosti sportovního prostředí, zejména občanských sdružení), MF se podílí 270 mil. Kč a prostřednictvím rozpočtů krajů, měst a obcí je na sport vyčleněno dalších přibližně 5 mld. Kč. Finanční prostředky z výtěžku loterijních a sázkových společností jdoucí do sportu jsou díky vágní stávající legislativní úpravě obtížně zjistitelné, navíc se většina těchto prostředků dostává prostřednictvím účelově zakládaných občanských sdružení zpět k majitelům těchto společností. Členské příspěvky, zisk z pořádání sportovních akcí a z případné další vedlejší hospodářské činnosti (z různých reklamních smluv a prodejů práv apod.) jsou v tomto výčtu posledním zdrojem prostředků, určených pro financování sportu. Součet všech finančních zdrojů plynoucích do sportu je však přesto natolik nízký, že je v současné době Česká republika ve výdajích na sport na 1 obyvatele mezi třemi posledními zeměmi Evropské unie

15

Sport v širším smyslu vytvořil v roce 2004 přidanou hodnotu ve výši 407 miliard EUR, která odpovídala 3,7%

HDP EU, a pracovní místa pro 15 milionů lidí, tedy 5,4% pracovní síly. 16

Zdroj ČSÚ. Strukturální mzdová statistika udává ve struktuře zaměstnanosti a mezd za rok 2009 podíl

zaměstnanců ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu ve výši 0,98%.

132

Graf č. 2 Výdaje na podporu sportu v porovnání se zeměmi Evropské unie

Zdroj: Analýza financování sportu v České republice, MŠMT 2009

22.2 Úloha státu v oblasti sportu S ohledem na celospolečenskou důležitost sportu pokládáme současné rozdělení kompetencí v oblasti sportu za překonané. Státní správu zodpovědnou za oblast sportu představují na celostátní úrovni Ministerstvo školství, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany se svými orgány. Na regionální úrovni jsou to vyšší územní celky s odděleními sportu a středními školami, na místní úrovni obce s odděleními sportu a základními školami. Výsledkem však je nedostatek sportu a i přes vysokou organizovanost neustálé snižování pohybových aktivit u našich obyvatel17, zejména však u dětí a mládeže. S tímto jevem souvisí i problém zániku sportovních kroužků a sportovních her na základních a středních školách. Naším záměrem je tento trend zvrátit, a proto budeme prosazovat, aby bylo MŠMT především odpovědné za metodické vedení a aby byla přijata taková opatření k rozvoji tělesných schopností mladých lidí, která zabezpečí: 

kvalifikované učitele sportu ve všech školách;



otevření vzdělávacích programů zabývajících se všemi aspekty provozování sportovních činností.

17

Zdroj CVVM, Naše společnost 2009, kdy se ke sportování ve volném čase alespoň jedenkrát týdně přihlásilo

v roce 1995 43% respondentů a v roce 2009 jen 33% respondentů

133

22.2.1 Vyčlenění financování sportu z kompetence MŠMT Sport je stále důležitější součástí národního hospodářství s velkým růstovým potenciálem a vysokým multiplikačním efektem vložených prostředků. Skutečnost, že pro tak významnou oblast zasahující podstatnou část celé naší společnosti není vyčleněn samostatný institucionální rámec a ani navazující samostatná kapitola státního rozpočtu, posouvá úroveň sportu v České republice v porovnání s ostatními státy Evropské unie na stále nižší pozici18. Je proto v zájmu celé společnosti přijmout taková opatření, která budou skýtat dlouhodobé záruky všem, kdo se na budování našeho sportovního prostředí podílejí. Naším záměrem je vynětí nemetodické sportovní problematiky ze stávající kompetence MŠMT a vytvoření samostatného ústředního orgánu státní správy pro oblast sportu. Tento personálně útlý orgán by koordinoval státní podporu sportu a spravoval jednotlivé dotační programy včetně fondu na podporu a rozvoj sportu se zvláštním zřetelem na podporu mládeže. Dále by byl zastřešujícím článkem v hierarchii státní správy pro oblast sportu a styčným bodem pro komunikaci a spolupráci s občanskými sdruženími se sportovní náplní na všech úrovních (sportovní kluby, tělovýchovné jednoty, sportovní svazy a střešní sportovní organizace).

22.2.2 Zřízení státního fondu na podporu a rozvoj sportu Hlavním ekonomickým nástrojem podpory sportu by se měl stát fond na podporu a rozvoj sportu, ve kterém by se shromažďovaly zdroje státního rozpočtu, výnosy z loterií, povinné částky odváděné podniky i dalšími soukromými subjekty. Tyto prostředky by byly nezávislým orgánem, složeným z představitelů sportovních organizací, rozdělovány dle grantových schémat a závazných pravidel podpory sportovních organizací tak, aby byla jejich činnost dlouhodobě udržitelná a aby byly podporovány programy a opatření na rozvoj sportu.

22.2.3 Sportovní infrastruktura pro širokou veřejnost V regionech a v obcích budeme v jejich zastupitelských orgánech podporovat výstavbu a údržbu zařízení pro tzv. sport pro všechny, která budou přístupná každému zájemci o rekreační sportování; to platí i o školních sportovních zařízeních. 18

V zemích EU se sportem v různých formách zabývá nižší procento populace než v ČR. V průměru je v EU

organizováno ve sportovních klubech a organizacích pouze 20%, velká část obyvatel EU sportuje neorganizovaně. Přes vysoký podíl populace ČR organizované ve sportovních klubech a organizacích je však situace ve sportu v ČR stále horší a horší.

134

22.2.4 Sportovní akce mezinárodního významu Stát má při současné rostoucí mezinárodní konkurenci zcela nezastupitelnou úlohu jako spolupořadatel významných mezinárodních sportovních akcí. Naším programem je tuto doposud neregulovanou oblast jasně legislativně vymezit, aby již nedocházelo k finančním ztrátám při pořádání takovýchto významných událostí a aby nebylo poškozováno dobré jméno sportu v ČR. Nezastupitelnost státu je především v tom, že stát přímo ovlivňuje podstatnou část podmínek nutných pro úspěšný průběh mezinárodní sportovní akce (např. aktuální vízovou politiku, zajišťováním bezpečnosti účastníků i sportovců, dostupnou infrastrukturou v místě konání akce, finanční participaci atd.). Vlastníci práv sportovních akcí mezinárodního významu si uvědomují důležitost státní podpory a usilují o její jasné smluvní vyjádření, což je v našich neregulovaných podmínkách obtížné zajistit. Přitom příjmy do státního rozpočtu jsou z kvalitně připravených sportovních akcí mezinárodního významu ekonomicky značné (DPH, spotřební daň, daň z příjmů, daň ze zisku, místní poplatky za ubytování atd.). Stát při pořádání takovýchto akcí profituje i nepřímo, neboť je posilováno dobré jméno České republiky v zahraničí a stoupá tak i mezinárodní politická a kulturní prestiž České republiky. Budeme iniciovat vypracování dlouhodobého investičního programu zaměřeného na podporu výstavby zařízení pro vrcholový sport a státní reprezentaci, která by byla na srovnatelné úrovni s vyspělými evropskými zeměmi (např. ČR nemá ani jeden fotbalový/atletický stadion s kapacitou více než 20 tisíc diváků). To do budoucna výrazně zvýší počet významných sportovních událostí, které se v ČR budou moci konat, a které budou znamenat nejen prestižní, ale i ekonomický přínos (nikoli však budování zařízení pro Olympijské hry).

22.2.5 Společenské ocenění úspěšné sportovní reprezentace státu Sportovci, kteří dosáhli mimořádných sportovních úspěchů při reprezentaci České republiky, by měli být společensky oceněni. Toto ocenění by mělo být legislativně zakotveno a mělo by být diferencované dle sportovního odvětví a také dle soutěže a umístění, jakého bylo dosaženo. Stát by neměl rezignovat na další podporu sportovců, kteří ukončili svou aktivní sportovní kariéru a kteří během ní dosáhli při reprezentaci ČR mimořádných sportovních úspěchů. Jako hlavní ekonomický nástroj této podpory sportovců navrhujeme vytvořit nadační fond, do kterého by vedle státu přispívali i všichni profesionální sportovci. Částku, kterou by do tohoto 135

fondu odváděli, navrhujeme stanovit na 1% příjmu z profesionálních smluv. Výplata prostředků z tohoto nadačního fondu by byla striktně omezena dosaženými sportovními výsledky a také dispoziční výší prostředků neaktivních reprezentantů (např. výplatou zvláštní nadační dávky dorovnávající příjmy těchto neaktivních reprezentantů do trojnásobku životního minima apod.).

22.3 Financování sportu Financování českého sportu se v současné době dostalo na své historické minimum. S ohledem na stav veřejných financí a i přes navrhované zřízení státního fondu na podporu a rozvoj sportu je třeba zajistit financování sportu i z jiných zdrojů.

22.3.1 Zefektivnění stávajících zdrojů financování sportu Pro zefektivnění financování sportu ze stávajících zdrojů bude sloužit především zřízený fond na podporu a rozvoj sportu. Díky užšímu vymezení věcné působnosti se bude zaměřovat především na: 

zefektivnění využívání stávajících dotačních programů;



zajištění systematického čerpání finančních prostředků z evropských programů;



přesné definování a koordinaci úlohy krajů, měst a obcí při rozvoji sportu na jejich území.

22.3.2 Nové zdroje financování sportu Podporujeme novelizaci loterijního zákona tak, aby všechny dotčené subjekty (sázkové kanceláře, herny, kasina, apod.) byly povinny odvádět pevné procento ze svého výtěžku do fondu na podporu a rozvoj sportu. Součástí této novelizace musí být rovněž zdokonalení systému odvodů na veřejně prospěšné účely, a to jasným vymezením účelu a rozsahu povinně odevzdávaných prostředků. Podporujeme zavedení kontroly na takto odváděné prostředky s cílem zabránit jejich zneužívání k jiným, než zákonem vyjmenovaným účelům. Navrhujeme, aby všechny podnikatelské subjekty, jejichž roční obrat přesáhne určitou zákonem stanovenou částku (např. od 5 mld. Kč výše), byly povinny odvést pevné procento do fondu na podporu a rozvoj sportu.

136

Navrhujeme zavést systém odvodů loterijních a sázkových kanceláří ze sázení na sportovní výsledky a systém odvodů z vysílacích práv na sportovní přenosy tak, aby takto získané prostředky byly účelově vázány ve fondu na podporu sportovně talentované mládeže. Podporujeme daňové zvýhodnění sponzorů a dárců v oblasti sportu podílejících se na vícezdrojovém financování sportovního prostředí s cílem více je motivovat k podpoře sportu.

22.4 Opatření pro rozvoj sportu Naším záměrem je zvýšit zájem občanů všech věkových skupin o celoživotní využívání různých forem pohybových aktivit.

22.4.1 Zabezpečení rozvoje sportu pro širokou veřejnost V souladu s Evropskou chartou sportu je zapotřebí přijímat taková opatření vedoucí k rozvoji sportu, která budou schopna zajistit: 

mládeži využívat státem dotované tělovýchovné programy k rozvoji základních sportovních dovedností;



každému dát možnost sportovat a účastnit se rekreační tělovýchovné činnosti;



každému, kdo o to projeví zájem a bude k tomu mít předpoklady, možnost zdokonalovat úroveň své výkonnosti, rozvíjet svůj potenciál osobního růstu a dosáhnout oceňovaných výsledků;



osobám či skupinám osob znevýhodněných či tělesně postižených plně využívat přístup ke sportovním zařízením a sportovním činnostem; sportovní aktivity zdravotně postižených občanů chceme dále rozvíjet a také jim věnovat zvláštní část veřejné podpory.

Dále chceme zabezpečit státní podporu činnosti dobrovolníků ve sportu tak, aby vznikla pozitivní motivace zájemců o práci v této veřejně prospěšné činnosti, a zároveň i chceme vytvořit příznivější podmínky pro vzdělávání, zaměstnávání a odměňování kvalitních trenérů.

22.4.2 Zabezpečení rozvoje vrcholového sportu Klademe si za cíl zefektivnění přípravy státní sportovní reprezentace, a to vytvořením návazného systému od péče o sportovní talenty až po seniorskou reprezentaci. Péče bude 137

poskytována diferencovaně podle míry popularity, rozšířenosti a také úspěšnosti jednotlivých sportovních odvětví. Naším cílem je rovněž podpora talentované sportovní mládeže, kdy kromě podpory stávajících věkových kategorií, tj. 10 - 15 let a 15 - 19 let, chceme podpořit i nejnižší kategorii od 6 let (dle specifik konkrétního sportu) a dále pak věkovou kategorii 19-23 let. Chceme zároveň zajistit návaznost sportovních škol na systém programové péče o talentovanou mládež pokrývající spádově regionální oblasti prostřednictvím sportovních svazů. Budeme podporovat, aby vzniklý fond na podporu sportovně talentované mládeže také podporoval sociálně slabé rodiny, ve kterých vyrůstá talentovaná mládež. Cílem takovéto podpory je, aby rodinná ekonomicky nepříznivá situace nebránila v rozvoji talentu sportovně nadaných dětí a mládeže. Za důležitou součást rozvoje vrcholového sportu považujeme vytvoření uceleného programu podpory sportu v oblasti vědy a výzkumu, vytvoření systému sportovní lékařské péče včetně inovace a rozšíření boje s dopingem.

22.5 Legislativa v oblasti sportu Stávající legislativní rámec platný pro oblast sportu je kromě zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, roztříštěn do nejrůznějších zákonných a podzákonných předpisů. Absentuje závazná právní norma, která by komplexně upravovala způsoby financování sportu a která by aplikovala doporučení EU v oblasti podpory sportu a také by definovala konkrétní povinnosti orgánů státní správy a samosprávy na jednotlivých úrovních.

22.5.1 Nový zákon o sportu Podporujeme vypracování nového zákona o sportu, který komplexním, rámcovým způsobem upraví systém státní podpory sportu v České republice, působnosti a úkoly zainteresovaných státních orgánů, institucí a orgánů veřejné správy na všech stupních řízení a bude v souladu s příslušnými mezinárodními smlouvami a právem Evropské unie s tím, že jednotlivé otázky spadající do této oblasti budou dále rozpracovány v jednotlivých prováděcích právních předpisech.

138