KRONIKA ZBRASLAVI – FERDINAND FRONĚK – RETROSPEKTIVNÍ ZÁPIS
Nebude bez zajímavosti před dalším líčením událostí provésti srovnání volebních výsledků do obecního zastupitelstva v letech 1925, 1929 a 1936 a tím bude dán jasný přehled, jak se místně projevovaly události, které zapříčinily Mnichov a vše, co po něm následovalo do květnové revoluce 1945. Celkem Rok hlasů
Dosáhly hlasů
Mandátů
Přírůstek hlasů
strany socialist.
strany občan.
strany socialist.
strany občan.
1925 1947
1107
840
17
13
-
1930 2376
1313
1063
17
13
429
1936 2876
1280
1596
13
17
500
V mezidobí 1925 - 1936 stoupl počet voličů o 929 a z tohoto přírustku získaly socialistické strany 19% a občanské strany 81%. Volební výsledky do obecního zastupitelstva : Volební skupina
3.XI.1925
23.2.1930
7.6.1936
hlasů mandátů hlasů mandátů hlasů mandátů
Čs. národní demokracie
311
5
306
4
824
9
Čs.živnost. - obchod.strana středostavovská
141
2
141
2
271
3
Republ.strana zeměděl. a malorol.lidu, Domoviny domkářů, malorol. a maj.domů
92
1
125
1
153
2
Nepolitická občanská
73
1
136
2
-
-
Občanská pracujícího lidu
104
2
-
-
197
2
Čs.strana lidová
119
2
95
1
151
1
Liga proti vázaným kandidát.listinám
-
-
260
3
-
-
Strana komunistická
462
7
355
4
367
4
Čs.strana národně - socialistická
508
8
729
10
747
8
Čs.sociální demokracie
137
2
229
3
166
1
CELKEM
1947 30
2376 30
2876 30
Při volbě obecního zastupitelstva 7.června 1936 byli zvoleni : za Republikánskou stranu : František PAŠEK, rolník JUDr. Otakar TOMAŠOVSKÝ, advokát, za Živnostensko - řemeslnickou stranu středostavovskou : Josef MAREŠ, kamnář, Karel REZEK, řezník, za Čs.stranu lidovou : Josef KOLACÍ, nájemce hospodář, za Nepoliticko - občanskou skupinu : Josef KŘÍŽEK, rolník, Frant.NEPOVÍM, truhlář, za Čs.demokrat.stranu : Josef BURIAN, fasádník, za Čs.stranu národně - socialistickou : Antonín HEJHAL, betonář.dělník, Karel HOLÁTKO, techn.úředník, Stanislav PLOCH, prokurista, Terezie PULPÁNOVÁ, maj.fot.atelieru, Josef STALMACH, účetní úředník, Vojtěch TÁBORSKÝ, techn.úředník, Václav VEJVODA, hostin.a stavitel, Václav ZÁMIŠ, maj.realit.kanceláře, za Komunistickou stranu : Josef MALÝ, truhlář, Josef PODANÝ, fasádník, Antonín ŠTOLA, kladeč, František VANČURA, kovář, za Stranu národního sjednocení : Karel HAVLÍČEK, automonteur, Milada JELÍNKOVÁ, vdova po čs.kap., ing.František NÁHLÍK, civ.geometr, Karel NOVÁK, ved.úředník pojišť., Václav PRCHAL, techn.revident, JUDr.Kamil RÖSSLER, advokát, Arch.Hynek SVOBODA, stavitel, Antonín ŠÁRKA, techn.úředník, Vladimír TREYBAL, soudní vykonavatel.
Při ustavující schůzi obecního zastupitelstva byl zvolen 17 hlasy z 30 starostou města Ing.František NÁHLÍK, I.náměstkem 17 hlasy z 30 byl zvolen Josef MAREŠ, a II.náměstkem rovněž 17 hlasy z 30 Josef KŘÍŽEK. Za členy rady byli zvoleni : JUDr. Otakar Tomašovský, Antonín Šárka, Arch.Hynek Svoboda, Václav Vejvoda, Vojtěch Táborský, Karel Holátko, Josef Podaný. Na členství v obecním zastupitelstvu resignoval Josef Burián, nastupující náhradník Hugo Marek, vrch.revident drah, rovněž resignoval a v členství za Čs.stranu soc.demokrat.nastoupil Václav Pleier, želez.zříz.v.v. Na členství v městské radě i v obecním zastupitelstvu resignoval býv.starosta města Václav Vejvoda a za člena rady zvolen Josef Stalmach a ve členství v obec.zastupitelstvu nastoupil náhradník Josef Hřebík, úředník nemoc.pojišťovny. Pro tehdejší poměry je významný projev nově zvoleného starosty města Ing.Frant.Náhlíka v obecním zastupitelstvu v zasedání, konaném 12.září 1936, že „ děkuje za důvěru těm, kteří jej zvolili, žádá o laskavou podporu jeho osoby v úřadě starosty města, poněvadž nechce byti snad starostou Národního sjednocení nebo občanského bloku, ale jen starostou města Zbraslavi, bude vždy podporovat každý rozumný a celku prospěšný návrh a má jen jediné přání, aby vzájemným poznáním a spoluprací ve prospěch města byly upraveny poměry tak, aby pro příští období byla jen jediná kandidátní listina, na které byly by zastoupeny všechny složky našeho veřejného života. Tímto projevem se již na obzoru rysují fašisující tendence a byl proklamován politický program a cíl Národního sjednocení. Naproti tomu k návrhu JUDr.Otakara Tomašovského, JUDr. Kamila Rösslera a Karla Rezka nebyl přijat návrh Josefa Malého, přednesený za volební skupinu Komunistické strany, aby obecní zastupitelstvo zaslalo přesedovi vlády Dr.Milanu Hodžovi protest proti zdražování tuků, masa a všech životních potřeb a tím, aby se Zbraslav připojila k záslužné akci ostatních měst. Bylo usneseno předat návrh radě, aby jej zpracovala ve formě memoranda. Rok 1937 plynul normálním tempem, avšak v roce 1938 se politická i hospodářská situace značně přiostřovala výhružnými projevy německého kancléře Hitlera vůči Československé republice a nepřátelským postojem sousedního Polska a Maďarska, ustávaly malicherné rozbroje, uvádí se v činnost přípravy civilní protiletecké obrany, průmysl se orientoval na zbrojní výrobu a všude panovalo napietí a očekávání, co bude dál. Zbraslav vybrala od svých občanů na sbírce na obranu státu částku 58.142,40 Kč, která byla zaokrouhlena radou na 60.000,- Kč. Zářijové dny a události v roce 1938 zastihly nás na Zbraslavi jako v jiných obcích a městech Československé republiky zklamané a bezradné. Prostý člověk viděl kolem sebe jen zradu a mnohý z nás si neuvědomoval, že city a národní hrdost prostého člověka jsou zcela
věcí vedlejší a že zájmy velkokapitálu a velkostatkářů byly postaveny nad zájmy lidu, jeho národní hrdost a svobodu. Oficielní kruhy jakoby neviděly zoufalství lidových mas a jejich ochotu bránit republiku a staly se ochotnými přisluhovači zrůdného fašismu. Prostý člověk se nenechával ukolébat úlisnými projevy zmatených vedoucích politiků a ve svém spravedlivém rozhořčení vyhlásil ihned po Mnichovu nesmiřitelný boj fašistickému pořádku, který měl nejen zotročit lid, ale zbavit jej národní a státní samostatnosti. Dne 26.září 1938 byla vyhlášena mobilisace a nastal stav branné pohotovosti státu. Městská rada konala ihned schůzi, kde projednány otázky zabezpečení příslušníků rodin záložníků, kteří nastoupili vojenskou službu, uvedeny ve stav pohotovosti složky civilní protiletecké obrany a zavedena noční služba u telefonu. Ježto policejní strážníci Josef Pokorný a Jiří Pašek nastoupili vojenskou službu, převzali bezpečnostní službu členové Tělocvičné jednoty Sokol. Vojenská správa zabrala budovu měšťanské školy pro účely hlásné služby pro celé Čechy, která měla býti přemístěna na Zbraslav. Zaměřena pozornost na přistěhovalce do Zbraslavi, ježto nastal značný pohyb osob z pohraničí do vnitrozemí. Rozhodnutí v Mnichově západních mocností o odstoupení pohraničních okresů k Německé říši a demobilisace branných sil byly přijaty s velikou bolestí. Vojáci se vraceli z pohraničních opevnění zklamaní a zoufalí. Po vyhlášení mobilisace se dál nástup záložníků k útvarům okamžitě za nadšení hájit republiku proti hnědému teroru, avšak návrat byl pln hořkosti, když vojáci museli bez boje složit zbraně a opustit moderně vybudované pevnosti a posice. Mezinárodnímu kapitálu se nehodily naše všechny spojenecké smlouvy se západními mocnostmi a proto jsme museli býti obětováni, aby na tuto zradu později doplatil lid Francie, Anglie a téměř celá Evropa. Postrašení a bezpáteřní politikové na vedoucích místech státu nenaslouchali hlasu svého lidu, ale svým postojem se skláněli před zdviženou pěstí hnědého násilníka Hitlera. Marné bylo volání Komunistické strany po národní jednotě proti hrozícímu fašismu a tak sami připravili 15.březen 1939, kdy zmrzačená a zaprodaná republika se stala snadnou kořistí německého fašismu. Dne 3.ledna 1939 zemřel starosta města Ing.František Náhlík na zápal plic ve věku 58 let. Funkci starosty města vykonával do volby nového starosty města I.náměstek Josef Mareš. Okresní úřad pro pol.okres Praha venkov výnosem z 29.prosince 1938, č.120.909/38, sdělil, že na základě ustanovení vlád.nař.č.355/1938. resp.zákona č.201/1935Sb. o zastavování a rozpouštění politických stran, byli zbaveni mandátů v obecním zastupitelstvu Josef Podaný, František Vančura, Antonín Štola a Josef Malý. Josef Podaný byl zbaven členství v městské radě. Funkcí náhradníků byli zbaveni Jan Schwelbel a Josef Říha. Z příčin výše uvedených zbavil okresní úřad členství v sociálně - zdravotní komisi Aloise Vysušila, Antonína Štolu, dále členství ve finanční komisi Josefa Malého a Josefa Líznera a konečně členství v komisi hospodářské Františka Vančuru a Josefa Podaného. Na uprázdněná místa po zástupcích komunistické strany jmenoval okresní úřad pro politický okres Praha venkov výnosem z 21.II.1939, č.j.18.782/39 : Josefa Maršálka, košíkář.dělníka, Miroslava Šťastného, maj.autoopravny, Václava Vaise, berního úředníka, Františka Žáčka.
Dále jmenoval členem městské rady za Josefa Podaného Josefa Kolacího, nájemce hospodářství. Náhradníky jmenoval Jaroslava Blažka, stavitele a P.Aloise Landholce, děkana. Za členy finanční komise jmenoval : Miroslava Maška, úřed.spořitelny, Oldřicha Chlada, maj.prod.dřeva, za členy hospodářské komise jmenoval : Vladimíra Pekárka, úředníka a Josefa Sulána, obchodníka. Za členy sociálně - zdravotní komise jmenoval Václava Vlasáka a Josefa Vodičku. Na místo zemřelého Ing.Františka Náhlíka nastoupil ve členství v obecním zastupitelstvu Josef Vejvoda, dělník. Tato všechna jmenování vyplynula z persekučního aktu proti Komunistické straně a na podnět radničního klubu Národní jednoty, která byla ustavena změnou politických poměrů. Ve schůzi obecního zastupitelstva 30.března 1940 byl zvolen starostou města Váslav Prchal, přednosta důchod.kontroly, I.náměstkem Vojtěch Táborský, techn.revident a II.náměstkem JUDr.Otakar Tomašovský, advokát. Na uprázdněná místa v městské radě byli zvoleni Josef Král, obchodník a Vladimír Treybal, soudní vykonavatel. S nelíčenou radostí přijala buržoasie rozpuštění Komunistické strany, která jediná burcovala lid k přímému odporu, avšak buržoasie zapomenula, že této straně šlo o lid i jeho státní a národní nezávislost a že nespekulovala se zájmy lidu, jako buržoasie. Komunisté přešli do illegality a stali se nebezpečnými protivníky okupantů za podpory většiny národa. Po zářijových dnech roku 1938 přišel 15.březen 1939, kdy zmrzačená a zaprodaná republika se stala snadnou kořistí německého fašismu. 15.března 1939 silně sněžilo a po zuby ozbrojené motorisované kolony německého vojska projížděly Zbraslaví. S vojáky přicházeli civilisté, kteří dělali velitelům tlumočníky a ihned vyhledávali v městě přívržence. Byli to jednak sudetští Němci a příslušníci Gestapa (nácistická tajná státní policie). Němečtí vojáci byli udiveni, že obchody jsou plné zboží a že nikde nejsou stopy po drancování a plenění obchodů komunisty, jak jimbylo hlášeno v rozkazech. Za 1RM byl stanoven kurs 10 Kč a němečtí vojáci nakupovali potraviny, látky atd. a tak legálním způsobem rabovali. Zbraslav byla 15.března 1939 vojensky obsazena dvěma rotami o síle 180 mužů a posádka byla na Zbraslavi přes 3 neděle. Vojáci se skládali většinou ze sudetských Němců z mostecka, duchcovska, teplicka a Sadské Kamenice. Mnozí z nich do odstupu pohraničí sloužili v čs.armádě a byli vybráni pro posádku ve Zbraslavi, ježto někteří mluvili česky a byli znalí poměrů. Lidé stáli na ulicích neteční a smutní. Z očí vyzařovalo nepřátelství proti vetřelcům. 15.březen 1939, tato národní katastrofa, úplně semkla všechny lidi dobré vůle. Do toho zoufalství a beznaděje skuhral v amplionech hlas starce JUDr.Emila Háchy, státního presidenta, že jsme pod ochranou Říše, ale současně vyhrožoval nejpřísnějšími tresty proti těm, kdož by sebemenší příkoří učinili „ ochráncům." Již v noci z 15. na 16.března 1939 nastalo zatýkání bývalých funkcionářů Komunistické strany a jejich prověřování a osob, které dosud skrytí zrádci z řad českých lidí a příslušníci Německého národa v místě usedlí, označili za nepřátele Říše. Byl prováděn nábor do Národního souručenství způsobem, který nenechal nikoho na pochybách, že odmítnutí by mělo nepříznivé následky pro jednotlivce, ale i jeho rodinu. Místní skupiny Národního souručenatví v tomto novém pořádku vznášely neúnosné budovatelské požadavky, aniž by přihlédly k tomu, že okleštěné a zmrzačené území republiky, po 15.březnu 1939 Protektorát Čechy a Morava,
nebude s to hospodářsky soběstačný a že bude jen vojenskou základnou pro výboj nacistů za světovládou. Nastala zde dvojaká hra. Na jedné starně se vykonávaly se vším úsilím funkce v Národním souručenství a projevovala se loyalita Říši a na druhé straně se doma skrytě poslouchal zahraniční rozhlas. A jak bude dále vylíčeno nezbylo z velkých budovatelských plánů nic a nastal hnusný teror českých lidí, mučení, popravy, koncentráky, nucené práce v Říši a ve válečném průmyslu, mrzačení národní kultury, hospodářské vykořisťování, suspense samosprávy a germanisace do všech podrobností českého života. V září 1938 byly přestěhovány úřadovny okresního soudu z budovy č.p.144 ve Zbraslavi I. Městský úřad byl umístěn v I.patře restaurace „ U Procházků „ v č.p.164 ve Zbraslavi I. ve třech nedostatečných místnostech. Po dlouhých úvahách a projektech spojených s výstavbou nové radnice, bylo rozhodnuto, aby byla provedena oprava býv.soudní budovy, která byla ve vlastnictví obce Zbraslav, pro radniční účely podle rozpočtu v částce 43.101,80 Kčs. Přemístění úřadoven do upravené budovy bylo provedeno 13.dubna 1939 a to s největším spěchem, poněvadž hrozilo zabrání budovy okupanty. 16.června 1939 je zřizována v přízemí radniční budovy kancelář Okresního vedení Národního souručenství. 10.září 1939 bylo slavnostní otevření vybudovaného Husova sboru. Začátkem školního roku 1939/40 byla ve Zbraslavi zrušena Živnostenská pokračovací škola a přičleněna do školního obvodu odborných pokračovacích škol v Praze. Od 1.října 1939 na místo slibovaného blahobytu a rozkvětu byly zavedeny lístky na potraviny, ježto normální zásoby byly okupanty vyvezeny a tak vybudován ohromný aparát, při kterém lid hladověl a černý obchod kvetl. Příslušníci Německé říše ovšem vedle normálního zásobování dastávali přídavkové potravinové lístky prostřednictvím místních Blockleiterů, kterým byl na Zbraslavi prof.Friedrich Albrecht, úředník Vranské papírny a bydlel v domě č.p. 243 ve Zbraslavi I., jakožto i vedl pro Němce zřízený „ Standesamt ," který měl úřadovnu v jeho bytě. Od 1.října 1939 bylo nařízeno, aby označení radnice bylo dvojjazyčné a to na prvím místě „ Stadtamt „ a na druhém místě „ Městský úřad," jakož i upozornění, že přejmenování ulic a náměstí se smí dít jen po předchozím souhlasu říšského protektora. Od 11.října 1939 byl zastaven Elektrickými podniky hl.města Prahy provoz na autobusové lince „ Z" Praha - Zbraslav a zpět, ježto říšským protektorem byl vydán příkaz největšího šetření pohonnými látkami. Od 10.listopadu 1939 byla zavedena nová státní vlajka protektorátu a ve všech protektorátních ústavech, úřadech, u všech městských a obecních úřadech a u všech veřejnoprávních korporací směla být používána dvojjazyčná úřední razítka a zavedeno dvojjazyčné úřadování. Vyhlášky, Úřední list, Sbírka nařízení atd. byly na prvním místě v německém jazyku a na druhém místě v jazyce českém. Tak začala prakse uskutečňování slavnostního slibu kancléře Adolfa Hitlera protektorátnímu státnímu presidentu JUDr.Emilu Háchovi, že svébytnost českého národa nebude dotčena. 5.prosince 1939 byl vydán říšským protektorem příkaz, aby veškerá pojmenování ulic vztahujících se k revoluci 28.října 1918, čs.legiím nebo jejich bojům, dále připomínající české politiky, kteří odešli za hranice, Židy, významné zednáře a představitele marxistického světového názoru byla okamžitě
zrušena a tak Masarykovo náměstí obdrželo název „ Náměstí Viktoria „ a Štefánikova ulice „ Ulice ke Karlovu stánku."
1940 Od 18.ledna 1940 směly obecní, městské a protektorátní úřady vydávat správní a právní předpisy jedině se souhlasem Oberlandrata. Poněvadž předpisů, rozkazů a zákazů se denně množilo se strany německých úřadů, nebyl ani čas, aby městský úřad, jeho rada nebo zastupitelstvo mohly něco nařizovat. Ministerstvo vnitra sdělilo prostřednictvím okresního úřadu Praha venkov, že podle výkladu úřadu říšského protektora má se výraz „ Öffentlicher Verkehr „ má se pojímat jako „ veřejný styk „ a proto se dává příkaz, aby označení všech obecních podniků byla dvojjazyčná. 28.února 1940 vzala městská rada na vědomí zákrok místního vedoucího NSDP prof.Bedřicha Albrechta, aby židovské obchody byly opatřeny nápisy : „ Jüdisches Geschäft - Židovský obchod „ a zamezení přístupu Židům do hostinců, kaváren atd., kterážto záležitost byla projednána přímo se Společenstvem hostinských a výčepníků pro soudní okres zbraslavský. Všechny hostince, kavárny, výčepy a vinárny byly označeny nápisy : „ Jüden nicht zügäntlich - Židům nepřístupno." Pro židovskou společnost byl vyhrazen hotel „ Praha „ v domě č.p.76 ve Zbraslavi I. Občané židovského vyznání museli nositi na levé straně vrchního oděvu žlutou šesticípou hvězdu. Do úřadů měli přístup jen do 8.hod. ráno. Vlajkaři a zrádci slídili po čských lidech, kteří by se s občany židovského vyznání zdravili a stýkali. 15.března 1940 v den výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava zažila Zbraslav vzrušující den, zejména část položená od mostu na Závist směrem proti toku řeky Vltavy. Následkem oblevy a dešťů nastal odchod ledu při vzduté hladině, kterýžto odchod nemohla vranská přehrada regulovat. Na horním toku řeky Vltavy a na řece Sázavě byly jednak nahromaděny pro splavnění kmeny stromů, které prudce stoupající vodní hladiny a odcházející ledové kry braly sebou na březích postavené chaty, zakže mezi mostními pilíři se nahromadily klády, součásti rozdrcených chat, stromy,ledové kry a vytvořila se přirozená překážka, která vzdula vodu skorem do výše vozovky mostu. Pilíře mostu tomuto náporu odolaly a se strašným rachotem se bariéra uvolnila a voda klesla na normální vzdutí vodní hladiny při větších vodách. Po opadnutí vody, která stoupla v zastavěné části Březinovy ulice a „ Pod spravedlností" až do zahrad domů mezi těmito ulicemi a průtahem státní silnice na Štěchovice, byly ozdobné ploty při řece úplně smeteny, pole a zahrady posety velkými ledovými kry. Škody v obcích na horním toku Vltavy na majetku byly obrovské. Byla provedena sbírka na postižené touto katastrofou a vynesla 20.344,70 Kč. V zimě 1939/40 jsme trpěli značným nedostatkem uhlí, poněvadž potřeba obyvatelstva byla kryta minimálně. Produkce uhlí byla spotřebována na výrobu umělého benzinu a pro válečný průmysl. Městská rada se obrátila na místního občana ředitele uhelných dolů Roberta Hinaise o zřízení prodejny uhlí, avšak bez výsledku. 3.května 1940 museli všichni členové obecního zastupitelstva, rady a komisí i obecní zaměstnanosti složiti slib věrnosti Protektorátu Čechy a Morava a Říši a v důsledku tohoto opatření byli vyloučeni občané židovského vyznání a to z obecního zastupitelstva Karel Rezek, řezník, Zbraslav I./79 a z
finanční komise Jindřich Salus, obchodník, Zbraslav I./271. 2.června 1940 byla provedena z příkazu protektorátních úřadů Sbírka na Německý Červený kříž, která vynesla 17.890,55 K. Okresní úřad Praha venkov jmenoval 16.září 1940 za vyloučeného Karla Rezkaz obecního zastupitelstva Čeňka Brožka, hodináře, Zbraslav I./79 a za vyloučeného člena finanční komise Miloše Vodáka, zahradníka, Zbraslav II./201.
1941 10.ledna 1941 rozhodl říšský protektor, že každý veřejný zaměstnanec autonomní protektorátní správy a jemu na roveň postavený funkcionář musí ovládat pro výkon svého úřadu neb své funkce v slově i písmě německý jazyk, aby mohl dostačujícím způsobem vykonávat službu nebo funkci i v německém jazyce. Znalost němčiny byla zajišťována zkouškami a když při zkoušce neobstál a ani při zkoušce opakovací následovalo propuštění nebo pensionování. Složení zkoušky bylo pdmínkou pro povýšení nebo platový postup. 15.ledna 1941 zřídil Ústřední svaz nemocenských pojišťoven v Praze léčebnu pro plicně choréve Zbraslavi II. „ U Strnada „ v budově č.p. ... Ozdravovny spolku „ Péče o pracující dorost „ o 65 lůžkách. 17.února 1941 byl dán příkaz, že při zvláštních příležitostech, kdy je veřejnou výzvou nařízeno pro celé území Velkoněm,ecké říše slavnostní výzdoba budov vlajkami, musí býti vyvěšena vedle protektorátní vlajky vlajka říšská. Výzdoba musí býti provedena nejen u budov veřejných ale i soukromých. 11.února 1941 byla na horním toku řeky Berounky ledová zácpa, která se prolomila a tím vznikla náhlá povodeň. V povodí řeky Berounky mezi Zbraslaví a Lahovicemi pracovali lidé s potahy na polích, netušíce nebezpečí. Někteří nalezli záchranu na stromech jiní se za stromy zachytili. Našli se však odvážní jedinci a to František Havlíček, kapitán paroplavby, Zbraslav I./69, Rudolf Šustr, lodník, Zbraslav II./111, Antonín Sibřina, dělník, Zbraslav III., chata ev.č. ... a František Lancinger, hostinský, Lipany, kteří v silném proudu a ledové dřenici pomocí loděk s nasazením vlastních životů snesli se stromů promočené a polozmrzlé občany, kteří měli již velmi málo naděje na záchranu a dopravili je do bezpečí. Odvážný čin výše uvedených vrátil pěti spoluobčanům ze Zbraslavi a Lahovic život. Jed pár koní utonul. 14.března 1941 povolal do obecního zastupitelstva okresní úřad pro pol.okres Praha - venkov na uprázdněné místo po Karlu Rezkovi Němce prof.Friedricha Albrechta, Zbraslav I./243. Toto povolání mělo předehru v tom, že navržený Čeněk Brožek odmítl funkci přijmout a dále navržený Alois Hampl, mistr zámečnický, Zbraslav I./318, nebyl potvrzen. Tím se dostává do samosprávy našeho města Němec a dle náznaků byl to první počátek dalšího pronikání Němců do obecní správy. Nedostatek stavebního materiálu úplně podvázal stavební ruch a bytová tíseň začala silně působiti. 2.dubna 1941 bylo provedeno šetření a zjištěno, že je potřeba ve Zbraslavi nejméně 64 bytů. Z toho počtu připadlo na zemědělce 2 byty, na průmysl a jiná výrobní odvětví 44 bytů, pro veřejné zaměstnance 8 bytů, soukromé zaměstnance 6 bytů a na ostatní 4 byty. Obec se ucházela proto o podporu podle čl.V. nařízení č.1/1940 Sb., aby mohla postavit aspoň 12 bytů, avšak bezvýsledně. 8.dubna 1941 bylo uděleno Okresní péči o mládež ve Zbraslai povolení k přeměně části pozemků č.k.68/1 a 68/2 ve Zbraslavi III. na místo stavební a ke stavbě Okresního dětského domova na nově
utvořeném staveništi, které bylo darováno obcí zbraslavskou. Výstavba budovy č.p.176 ve UZbraslavi III. přes značné těžkosti a potíže byla dokončena 3.února 1947. 12.července 1941 uspořádal Svaz pro spolupráci s Němci v Praze za účasti členů vlády Protektorátu, vedoucího Národního souručenství rytíře Jana Foustka a jiných význačných osobností zájezd parníkem na Zbraslav. Program : uvítání hostí na nábřeží, položení věnce u „ hrobu " padlých ve světové válce na náměstí, prohlídka Národní galerie, projev vedoucího Národního souručenství rytíře Jana Foustka a rekreační osvěžení s programem v zahradě hotelu „ Vejvoda." Byla to slavnost pro uzavřenou společnost a její místní přisluhovače bez zájmu veřejnosti. 21.července 1941 se zavádějí s okamžitou platností hlídky pro zabezpečení úrody proti ohni a sabotáži. Vedením sboru požárních hlídek, které se musily konat ve dne i v noci, byl ustanoven starosta obce, který osobně odpovídal a bylo připomenuto, že v obcích, kde by se požáry vyskytly a bylo by po přezkoumání spolehlivě zjištěno, že požáru mohlo by býti při zachování povinné péče včas a dokonale zabráněno, bude přikročeno nejen k přísnému potrestání viníků,ale i k vyřadění obyvatelstva dotyčných obcí případně i krajanů ze zásobování a vyživovací péče. Byla vyhlášena povinnost hlídek u osob ve stáří 18 - 60 let a místo žádané služby mohl si povinný zjednati náhradníka a složit do obecní pokladny částku 30 K. Od 1.září 1941 byla ve Zbraslavi otevřena německá škola a za tím účelem byla provedena adaptace vily č.p. 189 ve Zbraslavi I.,náležející židovským občanům Vojtěchu, Karlu a Leonu Andresovým. Do školy chodilo 35 dítek, ponejvíc českých a aby na tyto dítky nemohlo působit české prostředí, byl pro ně zřízen internát v domě č.p.227 ve Zbraslavi II., náležející židovským občanům Alfredu a Hermině Krausovým. 10.září 1941 k příkazu místního vedoucího NSDAP prof.Fridricha Albrechta byla pojmenována „ Nádražní ulice" na „Viktoria Gasse - Ulice Viktoria" a most přes řeku Vltavu na Závist „ Viktoria - Brücke -Most Viktoria." Nebylo možno se v tento den ubránit humoru, když malý stařec 70letý s chvějící se bradou, oblečený do hnědé uniformy s hákovým křížem na rukávu a revolverem za opaskem, zdůrazňoval, jakoby sám sebe přesvědčoval, že toto opatření se děje po způsobu ostatních měst a na projevená přání i v pevné víře obyvatel protektorátu, že vítězství Říše přinese Evropě trvalý mír, blahobyt, zničí bolševismus i osvobození z hospodářského jařma mezinárodního kapitáli a aby toto předpokládané vítězství bylo zcela určitě zajištěno, musel městský úřad dáti natisknouti plakáty s písmenem „ V „ a dodat je za 20 hal. za 1 kus všem vlastníkům bytů, obchodníkům, hostinským atd. s pokynem, aby jimi byly vyzdobeny obchody, výklady, které jinak zely prázdnotou a provozovny, jakož i okna soukromých bytů. Poněvadž narůstaly značné potíže se získáváním vhodných bytů, celá řada osob neměla vlastního bytu nebo byla před exekučním vystěhováním a vlivem mimořádných poměrů nebylo možno se nadíti, že případnými stavbami by se mohlo čeliti dosavadní tísni, usnesla se rada městská, aby okresní úřad pro polit.okres Praha - venkov vyhlásil ve Zbraslavi účinnost opatření v příčině bytové péče dle směrnice Stálého výboru č.288/38 Sb. Povolování nových staveb omezeno jen na ty stavby, pro které platí výjimka ze zákazu nových staveb podle § 2, č.1. vlád.nař.č.166/1941 Sb. Povolování nových parcelací pozemků na místa stavební úplně zastaveno. 14.října 1941 byl okresním úřadem schválen odhad sklizně v roce 1940/1941, který provedl vrch.hospodář.správce dvora Peluněk Jindřich Krištof, takže po 1 ha bylo odváděno : 19 q zimní pšenice, 17 q jarní pšenice,
18 q žita, 15 q ječmene, 7 q ovsa. Tento odhad schválil zástupce úřadu Oberlandrata a v těch obcích, kde obecní komise a pěstitlé odhadli a přiznali malou sklizeň, byly zavedeny trestní sankce a vyšetřování. V roce 1940 bylo provedeno prvně sčítání ploch kultur a ploch osevu jednotlivých zemědělských a zahradnických plodin a to u všech zemědělských závodů ( bez ohledu, ve kterém katastru obhospodařované tímto závodem leží ), jež měly sídlo ve Zbraslavi. Toto sčítání bylo provedeno i v dalších letech 1941 1942 a výsledky za tato léta má kronikář zachycena, poněvadž sčítání sám prováděl. Nebude na škodu v kronice tyto výsledky zaznamenat.
KULTURY A JINÉ PLOCHY ZÁVODŮ I. Orná půda
1940
1941
1942
V HEKTARECH A ARECH 332,09
654,17
642,11
a) po živnostensku obdělávaná
0,02
-
4,02
b) domácí zahrádky
45,75
3,75
2,64
c) okrasné zahrady, parky, trávníky atd.
3,94
3,84
42,30
III. Ovocné sady bez podkultur
103,39
102,87
96,63
IV. Školky ovocných a okrasných keřů
0,94
0,94
0,94
V. Louky trvalé
46,59
93,71
92,07
VI. Pastviny
19,83
14,22
2,06
VII. Viničná pole
-
-
-
VIII. Prutníky
14,09
14,37
0,73
IX. Lesní půda
2311,58 2320,21 2321,44
X. Rybníky
0,30
0,30
0,30
XI. Zastavěné plochy a plochy dvorů
38,31
11,16
24,49
XII. Plochy, jež nepatří k zemědělským závodům ( zahrádky )
133,69
136,42
-
XIII. Ostatní plochy neplodné
99,97
45,1
143,62
ÚHRNEM
3150,49 3400,97 3369,40
II. Zahradní půda :
OSEV NA ORNÉ PŮDĚ 1. Obilniny a luštěniny na zrno
173,18
314,41
359,17
2. Okopaniny
79,53
130,83
137,49
3. Zelenina a zahradní plodiny
13,17
18,66
12,14
4. Obchodní plodiny
-
22,95
21,96
5. Pícniny
64,74
124,19
92,09
6. Semenice, ostatní plodiny, úhor
1,47
43,13
19,26
CELKEM ORNÁ PŮDA
332,09
654,17
642,11
16. prosince 1941 byla uzavřena Sbírka na Německý Červený kříž prováděná v roce 1941 a vynesla 13.538 K a byla doplněna městskou radou na 14.000 K. K příkazu okresního úřadu muselo byti neprodleně učiněno spolehlivé odstranění jakýchkoliv upomínek na Čs.Obec Sokolskou z veřejnosti, ježto po jejím rozpuštění nemají žádného oprávnění. Pod veřejností rozuměl úřad Oberlandrata nejen ulice, náměstí, sady a pod., nýbrž všechny veřejně přístupné prostory, služebny, školy a budovy. S ohledem na tento příkaz bylo Tyršovo nábřeží pojmenováno „ Na nábřeží" a ulice Scheinerova „Ulicí Vltavskou." 14.ledna 1942 na pouhou informaci četnické stanice a danou lhůtu do 15.ledna 1942 do 12.hod.pol. musela býti přejmenována Palackého ulice na „ Hlavní ulice ."
1942 2.února 1942 byl ohlášen výsledek dobrovolné sbírky zimních potřeb pro německé vojáky na frontě. Bylo sebráno 3.433 kusů. Poněvadž stanné soudy řádily a semknutý národ počal pečovat o pozůstalé, sdělil okresní úřad oběžníkem ze dne 22.ledna 1942, č.5.827/42, že pozůstalým po osobách odsouzených stanným soudem k smrti, nesmějí býti vypláceny řádné podpory. Za opatření těchto osob, jakož i příslušníků osob, které byly rozsudkem stanného soudu odkázány tajné státní policii, může se v případě potřebnosti ujmout jen obecní chudinská péče. Dle pokynu úřadu pro lidovou osvětu musela Zbraslav uspořádat oslavu třetího výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava v neděli, dne 15.března 1942, ježto sídlo okresu se nalézalo a dosud se nalézá mimo území okresu. Program oslavy i projevy byly pečlivě úřadem pro lidovou posvětu připraveny, takže nikdo si nemusil dělat nějakých starostí. Bylo nařízeno pozvat z každé obce starostu jeho náměstka a přesedu místní osvětové komise, všechny správce škol obecných a hlavních, velitele četnických stanic, přednosty úřadů v okrese, zástupce průmyslu, živností, říšských úřadů, branné moci, strany NSDAP atd. Oslavu v Národním domě v Praze - Smíchově zahájil starosta města Václav Prchal a slavnostní projev přednesl vrchní účetní tajemník Josef Hrabák z Velké Chuchle, ježto jako předseda okresního starostenského sboru okresu zbraslavského byl dle názoru městské rady v první řadě povolán. Dalo to hodně přemlouvání, aby tuto funkci na sebe vzal a učinil tak až na prosbu okresního hejtmana JUDr.Růžičky. 1.dubna 1942 byl na stížnost a hrubý nátlak Gestapaka Josefa Halfara, Zbraslav I./211, který udával české lidi, vydán zákaz občanům židovského vyznání vstup do aleje „ Na nábřeží," do „ Sadu Jana Šimanovského" a do sadu „Na Belvederu;" tabulky se zákazem umístěny na nápadných místech. Dne 12.května 1942 byl zatčen ve svém bytě v domě č.p.261 ve Zbraslavi I. lékař a spisovatel MUDr.Vladislav Vančura, který byl popraven 1.červnba 1942. Poprava byla vykonána na podkladě vyhlášeného stanného práva po atentátu na říšského protektora Heidricha 20.května 1942. 12.května 1942 byl doručen výměr komisaře vedoucího Pozemkového úřadu - ministerstvo zemědělství a lesnictví, odbor IX., Praha, ze dne 31.března 1942, č. II-6-B/10, kterým byly prohlášeny veškeré nemovitosti v držbě a užívání Josefa Křížka, rolníka, Zbraslav II./12, za zabrané a
vyhroženo vyvlastněním dle zákona č.215/1919 Sb. Toto opatření se stalo na podkladě zatajení obilních zásob, kteréžto opatření bylo zrušeno 14.srpna 1942. Městská rada se brání s poukazem na pracovním trhu a nedostatkem železa, aby bylo přikročeno k výměně tabulek s domovními čísly, na kterých vedle čísla popisného je ještě české označení čtvrti Zbraslav I., II., a III. Zbraslav I. má 332 domů, Zbraslav II. 288 domů a Zbraslav III. 174 domů, tudíž celkem 794 domů a jednalo se o náklad +- 25000 K. Městská rada dala 15.května 1942 k disposici úřadu práce, který lidově nazýván „ Pracák," Karla Morwaye, Františka Mojdla, Vlastimila Sibřinu a dělníky židovského vyznání Otto Steinera, Roberta Kafku, Heřmana Kotka, Oskara Pokorného, Otto Löbloviče, Františka Ecksteina a Heřmana Kotka. Dne 10. července 1942 zemřel II.náměstek starosty města JUDr.Otakar Tomašovský, advokát, ve věku 38 let. Sbírka na Německý Červený kříž v roce 1942 vynesla částku 48.367 K a byla městskou radou doplněna na částku 50.000 K. Ve Zbraslavi I. vynesla 32.394 K, ve Zbraslavi II. 11.719,50 K a ve Zbraslavi III. 4.253,50 K. Od 8. do 12. července 1942 provedlo Gestapo ve Zbraslavi rozsáhlé zatýkání členů Národní gardy ve Zbraslavi pro přechovávání zbraní. Jednalo se o 42 pušek a bodáků. Po okupaci v březnu 1939 bylo nařízeno obyvatelstvu odevzdati veškeré zbraně. Velitelem tehdy rozpuštěné Národní gardy byl kapitán hudby v.v. Bohumil Vejvoda. Pušky a bodla nebyly odevzdány a postupně ukrývány na různých místech až konečně byly zakopány v uličce do hotelu Vejvoda, při zdi tanečního sálu a na místo, kde byly ukryty, byly postaveny králíkárny. Do této akce byla zasvěcena celá řada lidí a nebyla dostatečně utajena. Redaktor plátku „Zájmy Povltaví" Jan Hamaček, který se do Zbraslavi II./124 nastěhoval 7.července 1941, upozornil v dubnu 1942 Gestapo, že na Zbraslavi jsou bývalými funkcionáři Národní gardy ukryty zbraně a žádal za toto udání vyplacení odměny 50.000 K. Jan Hamáček byl jednáním i zjevem odporný člověk, který předpokládal, že bude moci prostřednictvím svého plátku vydírati. Poněvadž plátek „Zájmy Povltaví" nikdo nekupoval a jakémukoliv styku s Janem Hamáčkem se vyhýbal, chtěl si tímto způsobem dopomoci k penězům. Ve zmíněné době měl ve Zbraslavi výrobnu vozů na pneumatikách Jan Brož a jeho společníkem byl továrník Štěpán Hrdina. Při jednom obchodním jednání Štěpána Hrdiny se zástupcem firmy Rojek z Prahy JUDr.Müllerem, který ji dělal spojku s německými úřady při obchodních jednáních, v dubnu 1942 překvapil jej zmíněný Dr.Müller otázkou, zda ví o tom, že na Zbraslavi jsou ukryty zbraně. Dle vyprávění Štěpána Hrdiny kronikáři byl touto otázkou značně překvapen, poněvadž s Národní gardou neměl celkem žádného styku, načež mu Dr.Müller předložil na stroji psaný dopis, který byl podepsán Janem Hamáčkem, o ukrytých zbraních ve Zbraslavi a žádost, aby po provedeném zjištění mu byla vyplacena zmíněná odměna 50.000 K. Na dopise byl připojen příkaz Gestapa, aby Dr.Müller provedl prošetření tohoto udání. Dr.Müller jej upozornil na těžké následky tohoto udání pro Zbraslav a na dotaz Štěpáha Hrdiny, co by se dalo dělat, aby toto udání se ztratilo, vyplatil Dr.Müllerovi částku 50.000 K a ten se zaručil, že udání nebude prošetřováno a tak se dozvěděl, že Dr.Müller jest zaměstnancem Gestapa. Po svém příjezdu na Zbraslav uvažoval, co má dělat, a proto o příhodě odděleně informoval osoby, ke kterým měl největší důvěru a to Václava Starého, úředníka, ředitele měšťan.školy Bohumila Rösslera a ... Hejzlara, úředníka. Začátkem července 1942 sdělil mu Dr.Müller, který jej vyhledal, že oznámení nelze již déle tajiti, poněvadž Jan Hamáček chodí na Gestapo a dotazuje se, jak byl s udáním naloženo. Ve dnech 8.,9.,10.,11. a 12.července 1942 nastalo zběsilé vyšetřování a zatýkání ve Zbraslavi a „úspěšným" vyšetřováním se podařilo zjistit úkryt zbraní a Gestapo donutilo býv.velitele Národní gardy kap.v.v. Bohumila Vejvodu, aby zbraně vykopal, které pak byly uloženy v cele budovy radnice a příští den odvezeny do Pečkova paláce v Praze, kde byl hlavní stan Gestapa.
Zatčeni byli : Bohumil Vejvoda,čs.kap.v.v., Václav Vejvoda st., maj.hotelu a stavitel, Václav Vejvoda ml., maj.pily, Štěpán Hrdina, továrník, Jan Brož, výrobce vozů na pneumatikách, Antonín Macháček, úředník, Josef Císařovský, opravna kol, Jan Houzím, elektrotechnik, Augustin Jirsák, úředník, Jan Seifert, úředník, Antonín Kubelík, stroj.zámečník, Václav Sopr, obchodník, Pavel Hodoval, dílovedoucí, vesměs ze Zbraslavi a Bohumil Šnajdr z Radotína. Vyšetřování bylo zastaveno proti Janu Brožovi, Pavlu Hodovalovi, Josefu Císařovskému, Václavu Vejvodovi st. a Václavu Vejvodovi ml. Rozsudkem lidového soudu v Berlíně 14.prosince 1942 byl odsouzen k trestu smrti čs.kap.v.v. Bohumil Vejvoda, který byl popraven, Bohuslav Šnajdr z Radotína byl odsouzen na 12 let káznice, Antonín Macháček a Jan Seifert odsouzeni každý na 10 let káznice, Antonín Kubelík a Augustin Jirsák rovněž každý na 8 let káznice a Jan Houzím na 6 let káznice. Lidovým soudem v Praze - Pankráci byl odsouzen k trestu smrti Štěpán Hrdina, kterýžto trest byl přeměněn na 8 let káznice. Václav Sopr byl odsouzen na dva roky káznice. Všichni odsouzení k trestu káznicí se vrátili po osvobození republiky, avšak většinou s podlomeným zdravím. Od 15.srpna 1942 jsou zrušeny Dobrovolné hasičské spolky, věcné vybavení těchto sborů přechází na obce za náhradu, kterou obce odvedly Hlavnímu svazu dobrovolného hasičstva a vytvořili se v obcích sbory požární ochrany. V důsledku tohoto opatření musel rozpočet obce v roce 1934 počítat na požární ochranu s částkou 27.494 K. Za převzatý inventář Sboru dobrovolných hasičů ve Zbraslavi I. zaplaceno 25.166 K a ve Zbraslavi II. 31.695 K, dohromady 56.861 K. Zařazením částky 27.494 K do obecního rozpočtu na požární ochranu se zvýšily obecní přirážky o 15%. Úhrada za převzatý inventář byla kryta zápůjčkou. Toto opatření a finanční transakce názorně ilustrují methody okupantů, jak lze snadno bez vypsání válečné půjčky si opatřit na válku peníze. Musel býti dán souhlas Českému národně socialistickému táboru „Vlajka" č.52 ve Zbraslavi k umístění propagační tabule na průčelí radncie. Rozhodnutím říšského protektora z 14.IX.1942 byla dovolená na zotavenou v roce 1942 zaměstnanců u říšských a autonomních úřadů zkrácena z 21 na 14 dnů a toto opatření odůvodněno nastalou situací. Musela býti předplacena na rok částkou 1.400 K obrázková tisková služba ( Pressebilderdienst Prof.Heinrich Hoffmann, Reichsbilderichterslatter der NSDAP, Prag II., Beethovenstrasse 9 ) a týdně ve vývěsném rámu v radniční budově vyměňovány obrázky opěvující hrdinné činy říšské branné moci, Vůdce Hitlera atd. Úřadovny městského úřadu musely býti vyzdobeny obrazy „Vůdce říšského kancléře" Adolfa Hitlera a „státního presidenta" JUDr.Emila Háchy. Bylo nařízeno pro případ leteckého útoku, že zbraslavský hasičský sbor je povinen pro případ zdolání škod povstalých při leteckém útoku zasáhnout v místech podél příjezdní silnice ve směru Malá Chuchle - Smíchov. Podle výroční zprávy o činnosti Okresního pomocného výboru Národní pomoci ve Zbraslavi za hospodářský rok1941/42 byl příjem 291.740,65 K, vydání : 1.) režie
25.610,35 K
2.) podpory rodinám
99.820,40 K
3.) na stravov.akci
1.000,- K
4.) příděl Okres.péči o mládež ve Zbraslavi
66.000, - K
5.) příděl Odboru Ligy proti tuberkulose ve Zbraslavi
30.000,- K
6.) příděl Místní péči o mládež v Modřanech
25.000,- K
7.) Vrácený příděl Okresní péči o mládež ve Zbraslavi 18.000,- K. 8.) zůstatek
26.309,90 K
úhrnem
291.740,65 K
8.září 1942 byli ze Zbraslavi všichni usedlí občané židovského vyznání výjma míšenců; část těchto „nearijců" byla odsunuta již ve dnech 25.května a 15.srpna 1942. Před Mnichovem vlastnili ve Zbraslavi nemovitosti občané židovského vyznání neb žijící ve smíšeném manželství a to : č.p. 15 František Frič, č.p. 17 Josef a Marie Tischlovi, č.p. 40 Arnoštka a Matylda Weisskopfovy, č.p. 71 Julius a František Rablovi, č.p. 72 Leopold a Julie Königovi, č.p. 79 Karel a Marie Rezkovi, č.p. 155 Synagoga, č.p. 166 Evžen, Zdenka a Eliška Adlerovi, č.p. Leo, Karel a Vojtěch Andresovi, č.p. 210 Gertruda Wegrothová a Lidie Mayerhofferová, č.p. 211 Arnošt a Markéta Berkovi, č.p. 225 Arnoštka a Matylda Weisskopfovy, č.p. 167 a 254 MUDr.Zikmund a Eliška Kohnovi, č.p. 147 Karel Stark, č.p. 172 Julius Pražák, č.p. 271 Jindřich a Klára Salusovi, vesměs nemovitosti ve Zbraslavi I. Ve Zbraslavi II. vlastnili č.p 77 František Theiner, č.p. 114 Václav a Marta Graulichovi, č.p. 127 Ing.František Jerusalem, č.p. 133 PhDr.Bedřich a Dora Paudlerovi, č.p. 141 Hermína Kásová, č.p. 177 Karel a Helena Sternovi, č.p. 184 Julius a Emilie Reitmannovi, č.p. 188 Antonín a Anděla Seidlovi, č.p. 219 Marketa Utitzová, č.p. 226 Rudolf a Marta Libenských, č.p. 237 František a Marie Eksteinovi a č.p. 238 Josef a Marie Braunovi. Ve Zbraslavi III. vlastnili č.p. 140 Oskar a Irma Thierfldovi. Okupací Rakouska a předmnichovskými událostmi v roce 1938 nastal značný přesun židovského obyvatelstva ze Sudet a z pohraničí do vnitrozemí. Dle přesného soupisu dle stavu k 25.listopadu 1941 stoupl počet z původně trvale usazených 59 na 139. Přírůstek 80 osob spočíval jednak v příbuzenských poměrech s usedlými občany židovského vyznání a jednak na obchodních známostech s těmito. Mimo to se jednalo ponejvíce o osoby zámožné, které mohly a také nabídly vlastníkům domů vyšší nájemné. Seznam všech Židů a Židů nemojžíšovského vyznání vedených v patrnosti Židovské náboženské obce ve Zbraslavi k 25.XI. 1941 : PhDr. Adler Pavel, 4.4.1878, I./243 MUDr.Adler Vojtěch, 25.11.1900, I./166 Altschulová Olga, 15./7.1883, I./40 Altschulová Marta, 5./6.1907, I./40 Arnsteinová Otilie, 14./4.1889, I./225 Arnsteinová Edita, 5.V.1915, I./225 Adlerová Hildegarda, 23.V.1913, I./166 Baumgarten Bedřich, 5./8.1906, II./109 Baumgartenová Kamila, 2.5.1880, II./109 Braun Jan, 19.11.1901, II./238 Braunová Marta, 15./3.1907, II./238 Dodalová Irena, 29.11.1900, II./187 Eckstein František, 17.7.1900, II./237 Feuerstein Josef, 7.9.1905, III./140 Feuerstein Jiří, 13.7.1930, III./140 Feuersteinová Alice, 12.3.1900, III./140 Fingerová Anežka, 28.10.1870, II./170
Fingerová Anna, 5./3.1900, II./170 Fingerová Markéta, 24./4.1900, II./170 Fischl Adolf, 28./5.1924, I./17 Fischl Josef, 11./5.1878, I./17 Fischlová Marie, 4./6.1889, I./17 Fischlová Otilie, 3./8.1874, I./17 Fischlová Matylda, 6./8.1872, I./17 Fleischerová Ernestina, 18./1.1904, I./155 Fleischer Josef, 6./5.1905, I./155 Freund Josef, 29./11.1888, II./141 Friedová Anna, 2./2.1900, II./219 Frič František, 14./5.1904, I./15 Fričová Blanka, 9./10.1910, I./15 Fousková Helena, 17./5.1893, I./329 Fischer Jindřich, 19./4.1927, II./124 Fischerová Marie, 13.12.1903, II./124 Gichner Izák, 8./5.1877, I./155 Grossmann Leopold, 20./5.1859, I./49 Grossmann Vilém, 11./12.1903, I./230 Grossmannová Lily, 5./6.1906, I./230 Graulichová Marta, 28./7.1903, II./114 Heim Evžen, 7./2.1915, II./282 Heim Otto, JUDr., 19./12.1875, II./282 Heimová Helena, JUDr., 4.8.1912, II./282 Heimová Valerie, 6./9.1891, II./282 Kalinová Kamila, 26./5.1908, I./265 Kohn Mořic, 24.2.1867, I./71 Kohn Pavel, 26.12.1879, I./85 Kohnová Františka, 29.4.1873, I./71 Kohnová Ida, 19.7.1885, I./85 Konirsch Berthold, JUDr., 2.8.1889, I./225 Konirschová Berta, 9./12.1928, I./155 König Leopold, 24./7.1851, I./72 Königová Julie, 13./12.1857, I./72 Koretz Maxmilián, 2.11.1873, II./238 Koretzová Růžena, 4./6.1880, II./238 Kotek Heřman, 28.2.1894, I./40 Kotek Adolf, 7./6.1892, I./225 Kotková Mariana, 5./6.1907, I./40 Kramer Otokar, 15./10.1876, I./15 Klein Bedřich, Ing., 23.7.1903, II./245 Kleinová Gertruda, 14./7.1903, II./245 Klein Jan, 28./5.1930, II./245 Kleinová Hedvika, 3.11.1868, II./245 Krásová Hermina, 2./1.1878, II./141 Kafka Heřman, 22.2.1915, I./85
Kafka Robert, 26./2.1889, I./85 Kafková Ilsa, 13./3.1920, I./85 Kafková Margit, 6./4.1926, I./85 Kafková Marie, 12./1.1893, I./85 Laufer Arnošt, 24./5.1892, I./225 Laufer Heřman, 14./8.1929, I./225 Lauferová Františka, 9.8.1896, I./225 Lauferová Zuzana, 27.7.1923, I./225 Libenský Rudolf, 13./1.1883, II./226 Libenský Hanuš, 6./6.1915, II./226 Libenský Pavel, 6./8.1923, II./226 Libenská Marta, 25.5.1897, II./226 Löblowitzová Františka, 25./11.1924, I./155 Löblowitzová Růžena, 2./1.1891, I./155 Löblowitz Rudolf, 1./3.1890, I./155 Löblowitzová Hermína, 17.1.1865, II./219 Löblowitz Otto, 16./3.1907, II./219 Löblowitz Walter, 14./3.1910, II./219 Löblowitzová Marta, 4./1.1891, I./72 Löwy Ferdinad, 16./11.1866, I./172 Löwyová Evženie, 20./4.1877, I./72 Löblowitz Karel, 8./2.1902, II./219 Mannheimer Bedřich, 22.9.1874, II./120 Mannheimerová Bertholdina, 22./11.1878, II./120 Mannheimerová Alžběta, 20./5.1911, II./120 Pick Otto, 28./4.1884, I./266 Pick Jiří, 19./2.1921, I./266 Picková Anna, 22./5.1887, I./266 Picková Jana, 13./8.1912, I./266 Pokorný Oskar, 18./12.1890, II./282 Pollak Emil, 6./1.1863, II./280 Rezek Karel, 26./8.1891, I./79 Rezková Anežka, 12./2.1861, I./79 Rezková Ela, 10./3.1927, I./79 Rezková Marie, 28./1.1896, I./79 Rezek Otto, 20./9.1921, I./79 Rosnerová Matylda, 6./8.1873, II./187 Rotter Alois, 16./3.1878, III./171 Reizsmann Jan, 17./5.1908, II./280 Reizsmannová Marcela, 20./3.1938, II./280 Schwarzkopf Karel, JUDr., 21./2.1899, II./193 Schwarzkopfová Helena, 24./6.1914, II./193 Stark Karel, 24./1.1882, I./147 Starková Marie, 31./12.1879, I./147 Steiner Otto, 1./5.1903, I./43 Steinerová Emilie, 1.7.1901, I./43 Stránský Maxmilián, 8./10.1873, II./261
Stránská Anna, 26./.1882, II./261 Schönová Olga, 13./1.1921, I./17 Stern Karel, 2./4.1875, II./177 Seidl Antonín,10./12.1889, II./188 Taussig Adolf, 3./12.1876, I./121 Taussigová Pavla, 27./2.1882, I./121 Taussig Adolf, 1./4.1866, I./286 Taussigová Berta, 3./4.1874, I./286 Taussig František, 17./5.1902, I./286 Taussigová Hana, 14./2.1904, I./286 Taussig Jiří, 22./1.1936, I./286 Taussig Gustav, 2./1.1900, I./286 Taussig Rudolf, 12./3.1888, II./193 Taussigová Irena, 6./1.1893, II./193 Thierfeld Oskar, 30./5.1882, III./140 Thierfeldová Irma, 20./6.1886, III./140 Weisskopfová Arnoštka, 8./2.1884, I./225 Weisskopf František, 16./8.1911, I./225 Weisskopfová Hedvika, 8./5.1913, I./225 Weisskopfová Matylda, 2./6.1881, I./225 Weisskopf Pavel, 21./3.1909, I./225 Weiskopf Viktor, 2./7.1910, I./225 Wassermann Emil, 17./5.1880, I./253 Wolfová Růžena, 10./2.1868, II./219 Utitz Gustav, 24./11.1872, II./219 Utitzová Otilie, 1./8.1882, II./219 Utitzová Markéta, 20./12.1921, II./219 Zrzavý Leon, 28./12.1899, I./229. Z celkového počtu 139 osob se po osvobození vrátilo 10 osob a to Heda Weisskopfová, provd.Libenská a Otto Rezek; ze smíšeného manželství Eckstein František, Graulichová Marta, Kalinová Kamila, Pokorný Oskar, Stern Karel, Seidl Antonín, Taussig Gustav a Zrzavý Leon. Ostatní zahynuli v plynových komorách, umučením nebo pro svůj vysoký věk zemřeli. Tak zv. „nearijci" ze smíšeného manželství byli v podzimu roku 1944 soustřeďováni v táborech a nebýti porážky Hitlera očekával je pravděpodobně stejný osud, který postihl odsunuté občany židovského vyznání ve dnech 25.května, 15.srpna a 8.září 1942. 10.října 1942 byl dán pokyn okresním referentem osvětové služby, aby místní osvětová služba uspořádala lidové kursy němčiny. Osobní a věcná vydání hradila obec. Poněvadž manželka Němce prof.Friedricha Albrechta, člena obec.zastupitelstva, ráda bruslila, podal 15.září 1942 iniciativní návrh, aby obec zřídila kluziště. Navrhovatel byl upozorněn na těžkosti technického provedení podaného návrhu a provedeno v zimním období 1942/43 provizorní opatření na ploše řeky Vltavy, na tak zv. „Malé řece." 12.listopadu 1942 byla provedena nová úprava hlídek proti požáru a sabotáži v tom směru, že všem od 18 do 60 let povinným k protipožárním a protisabotážním hlídkám předepsána roční náhrada 30K a bylo najmuto 9 osob z řad pensistů, které ve dne i v noci obstarávaly střídavě hlídky za měsíční náhradu 600 K. Toto opatření postihlo 2800 osob. Malou ukázkou zbídačení českého člověka je vyvolaná akce starostou města Václavem Prchalem, aby obec
za podpory a součinnosti Okresní péče o mládež, Ochrany matek a dětí, ředitelství hlavní a obecné školy, Odboru „Charity", Sociálního odboru církve Českomoravské a Pomocného výboru „Národní pomoci" byla mezi rodiči zprostředkována výměna dětských bot, které v mnoha rodinách leží nevyužity a tím by se uvolnila celá řada poukazů na obuv pro dorůstající děti školou povinné. Akce neměla valného významu a úplně zapadla v zapomenutí. V zámku na Dobříši bydlel říšský protektor Dalüge, který denně projížděl se svým ochranným doprovodem ( ozbrojený voják na motocyklu a za ním další dva ozbrojení vojáci se standardou říšské protektora, pak otevřený vůz se šesti ozbrojenými vojáky, za nimi osobní vůz protektora a průvod uzavíral zase otevřený vůz se šesti ozbrojenými vojáky ) silně obsazenou tratí státní silnice četnickými hlídkami z Dobříše až do Prahy. Četnické hlídky byly mezi sebou spojeny telefonem. V době průjezdu byla veškerá doprava na silnici zastavena, poněvadž konvoj projížděl velikou rychlostí. Toto opatření bylo učiněno po atentátu na Heidricha. Dne 23.října 1942 v 10.30 hod. při této jízdě do Prahy havároval uzavírající vůz doprovodu v „Žákově zatáčce" pod Báněmi. U tohoto vozu byly některé pneumatiky nové, které při rychlé jízdě ( na mokrém asfaltu ) neunesly tlak v zatáčce, takže vůz dostal prudký smyk, vynesl se do protisměru, vyvrátil čtyři patníky a převrátil se v poli na bok. Přední část doprovodu jela stále dál, ježto nepostřehla nehodu. Těžce raněného vojáka vzal Dalüge do svého auta a odvezl jej na Zbraslav k MUDr.Františku Daňkovi, který již jen konstatoval smrt. Dalüge se svým pobočníkem odešli na poštovní úřad telefonovat. Policejní strážníci Josef Pokorný a Jindřich Libich přeložili mrtvého vojáka z vozu protektora do sanitky a odjeli na místo havárie. Cestou potkali vůz vládního vojska, který odvážel druhého těžce raněného vojáka do SS lazaretu v Podolí. Do zbraslavské sanitky byly naloženi další čtyři lehčeji ranění vojáci a tak říšský protektor jel do Prahy bez bezpečnostního konvoje doprovázen zbraslavskou sanitkou, ve které byl jeden mrtvý a čtyři ranění, řidič František Hrstka a policejní strážník Josef Pokorný. U potravní čára v Malé Chuchli byla sanitka zastavena říšským protektorem, který zatím stihl vůz vládního vojska s těžce raněným, dal příkaz, aby mrtvý voják byl přemístěn do vozu vládního vojska, do sanitky přemístěn těžce raněný voják a sanitka dorazila do Sanatoria SS v Praze - Podolí o 11.40 hod. Na místo havarie přijel ihned Obersturmbanführer SS Karl Herman Frank. Po Praze a okolí se šeptandou rozšířila zpráva, že na Dalügea byl na Zbraslavi spáchán atentát. 7.prosince 1942 byla obec vyrozuměna, že pro nedostatek pracovních sil a nedostatek materiálu musí býti omezeny budovatelské a udržovací práce a že si musí býti vědoma, že jest naprosto naléhavé, aby poslední síly byly uvolněny pro konečné vítězství. Byla to zasloužená sprcha pro funkcionáře Národního souručenství, kteří přicházeli stále a stále s novými návrhy na výstavbu obce a rozčilovali se, proč nejsou prováděny.
1943 12.ledna 1943 byla na Zbraslavi zřízena německá veřejná knihovna. Knihovna byla umístěna ve vile č.p.102 ve Zbraslavi II. ( vlastnice Františka Maděrová ), kde toho času byla umístěna Dienstelle NSDAP. Knihy opatřil Blockleiter der NSDAP JUDr.Robert Hohl i její vybavení, při čemž ovšem nezapomněl na obraz „Vůdce Hitlera" a sám převzal funkci knihovníka. JUDr.Hohl měl ženu Češku a sám ovládal plyně češtinu. Byl to nebezpečný člověk, zuřivý nacista, zaměstnanec Gestapa, který spolu s gestapákem Josefem Halfarem připravil celé řadě českých lidí a jejich rodinám těžké chvíle a
na jeho zákroky nastaly popravy, odsuzování na doživotí a dlouholeté žaláře. Z funkce Blockleitera byl odstraněn prof.Friedrich Albrecht a bylo mu vytýkáno, že je málo energický a že nevidí, jak se na Zbraslavi vyvíjí nálada proti Říši a podzemní hnutí. Tak si osobně kronikáři stěžoval prof.Albrecht a prohlásil, že velmi mnoho přímých i anonymních udání z řad českých lidí spálil a naznačil, že výměnou osoby Blockleitera nastanou pro Zbraslav těžké chvíle. JUDr.Hohl byl po osvobození souzen za tyto zločiny a v Berouně popraven. Později byla Dienstelle z domu č.p.102 ve Zbraslavi II. přemístěna do domu č.p.77 ve Zbraslavi II. ( vlastník František Theiner ); do domu č.p.102 ve Zbraslavi II. byla přemístěna četnická stanice z domu č.p. ... ve Zbraslavi II. 22.ledna 1943 poráželi suché stromy v zahradě Václava Vlčka, rolníka a hostinského, Zbraslav I./128, a 15.30 hod. byl padajícím stromem zabit kočí František Patera; smrt nastala okamžitě. 2.března 1943 úřad práce v Praze povolal do válečného průmyslu úředníka Emanuela Marka, dělníka Rudolfa Belšána a Karla Kaňkovského. Marek byl vyučen strojním zámečníkem, Belšán obuvníkem a Kaňkovský klempířem. Všichni byli zaměstnanci obce. Dnem 1.dubna 1943 byla ve Zbraslavi zrušena obecní policie a výkon služby převzala místní četnická stanice. Policejní strážníci Jiří Pašek, Jindřich Libich, Josef Pokorný a František Jaroš byli převzati vládní policií. Dán příkaz, aby do 31.července 1943 byly pomníky z mědi a bronzu, které jsou na veřejných třídách a prostranství sňaty a odevzdány do sběru. Pomník padlým v první světové válce na Zbraslavském náměstí se podařilo zachránit tím, že nenápadným způsobem za dozoru budovatele tohoto pomníku býv.dlouholetého starosty města Václava Vejvody byla francouzská revoluční čapka sochy upravena na vojenskou přilbu a na rozvinutém praporu státní znak Čs.republiky zamaskována tak, že na praporu zbyl jen český znak. Byl to odvážný čin, provedený přímo pod nosem slídících gestapáků, bezohledu, že se jednalo o přísně trestanou sabotáž a úprava provedena tak dokonale, že přejímací komise uznala, že pomník uctívá jen památku padlých a nepřipomíná nic ze státní samostatnosti Čs.republiky. Pomník Mistra Jana Husi nebylo možno zachránit a byl s rozhraní ulice Husovy a Riegrovy odstraněn. K jeho zničení nedošlo a po osvobození instalován na původním místě. 1.ledna 1943 splynula rozhodnutím ministerstva hospodářství Zbraslavská záložna ve Zbraslavi, zaps.s.s.r.o. se Spořitelním a záloženským ústavem ve Zbraslavi, zaps.s.s.r.o., a vznikla Všeobecná záložna ve Zbraslavi, zaps.s.s.r.o. Z příkazu říšského protektora bylo v době od 5.dubna do 19.dubna 1943 provedeno v hotelu „Praha" vynětí zařízení pro příjem krátkých vln u všech držitelů radiopřijímačů ve Zbraslavi. Přesto, že na poslech a rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu stanoven trest smrti, byl zahraniční rozhlas z Moskvy a Londýna poslouchán a rozšiřován. Vynětí zařízení krátkých vln nepomohlo, poněvadž ihned byla vynalezena různá technická zařízení nazvaná po premiéru anglické vlády „Churchilky" ( Čerčilky ) a poslouchalo se dále k zuřivosti Gestapa a zrádců. Lidé si navzájem zprávy sdělovali a protektorátní rozhlas nikdo skorem neposlouchal. Od 1.března 1943 byla v budově sokolovny č.p.282 ve Zbraslavi I. umístěna továrna na kondensátory fmy.Ernst Röderstein a biograf, který byl přejmenován na Bio Viktoria, byl přemístěn do sálu hotelu „Vejvoda" č.p.171 ve Zbraslavi I. Tato továrna se stala robotárnou pro zbraslavské ženy, kde musely pracovat za nemožných provozních podmínek. V dubnu 1943 byly vyklizeny budovy vily Maria č.p.87 a 233 ve Zbraslavi II., které sloužily Kongregaci Šedých sester za zotavovnu, řádové sestry přemístěny do Pyšel a byl zde zřízen Lager dívek v počtu 200, které sem byly přemístěny z námořního přístavu Kielu. V budově měšťanské školy byla pro ně zřízena střední škola se střídavým vyučováním. V únoru 1945 byly tyto dívky přemístěny neznámo kam.
Obec Zbraslav získala z pozemkové reformy na zbraslavském velkostatku pozemky č.k. 194, 195 a 198 ve Zbraslavi II. a poněvadž části těchto pozemků potřebovali na doplnění stavenišť již dříve získaných prostřednictvím Bodenamtu für Böhmen ünd Mähren, Distrikt stelle Prag, němec Egon Liebisch, starosta města Václav Prchal pro svého syna Václava, a účetní tajemník Josef Mráz, byly tyto pozemky přes námitky městské rady zmíněnou Distriktstelle obci 25.května 1943 vyvlastněny ve prospěch Protektorátu a pak shora zmíněným zájemcům přiděleny. Jako důvod pro vyvlastnění byl, že obec na pozemcích špatně hospodařila. Smutná, ale pravdivá skutečnost, která měla nepříjemné důsledky pro ty, kdož s podobným jednáním nesouhlasili, odmítali dáti k němu souhlas a v celé veřejnosti nastal neklid a další celá řada českých lidí, kteří byli Distriktstelle prověřeni, podobným způsobem beze studu získala stavební pozemky. Toto neomluvitelné jednání v době tak strašného útlaku a persekuce všeho českého mělo přirozeně dohru při očistném řízení těchto osob po osvobození republiky v květnu 1945. Do 15.srpna 1945 byla umístěna v budovách bývalého hotelu „Ritz" Dětská zotavovna ve správě ministerstva vnitra. Od 1.září 1943 byla zde zřízena Vyšší intendantní škola, kde se školili vyšší štábní důstojníci od kapitána počínaje. Po zřízení této školy byly na zahradě Herminy Krásové č.k. ... ve Zbraslavi II. poblíže řeky Vltavy postaveny dřevěné baráky jako laboratoře, kde byly prováděny pokusy, jak co nejvíce kaloricky hodnotnou potravinu koncentrovat do kostek, aby zásoba potravin nezatěžovala výzbroj vojáka v poli. Velitelem školy byl generál Vespe, který byl ubytován v zámku. Ve schůzi obecního zastupitelstva 23.září byl zvolen na místo zemřelého II.náměstka starosty města JUDr.Otakara Tomašovského Josef Stalmach, účetní tajemník, a členem rady Josef Ratzka, hostinský. Od 1.listopadu 1943 vstoupilo v platnost vlád.naříz.č.202/1943 Sb., kterým se zjednodušují řízení o opravných prostředcích ve věcech obcí a č. .../1943 Sb. o zjednodušení finančního hospodářství obcí, takže právo stížnosti občanů a působnost volených zástupců zmenšena na nepatrnou míru a čím dále se zhoršovala situace na bojištích, ve válečné výrobě, v zásobování atd. tím více byla přenášena působnost na obecní starosty a vládní komisaře. Sbírka na německý Červený kříž v roce 1943 vynesla 48.035 K a byla doplněna z obecní pokladny na 50.000 K.
1944 Dne 18.března 1944 byl německou státní policií zatčen obecní zřízenec František Říha. V říjnu 1943 byl zatčen Josef Nerad, obuvník, III./134, po zastřelení Jana Čerstvého z Lipenců v Čisovicích. Josef Nerad po mučení v pankrácké trestnici a v Terezíně se přiznal, že byl zapojen na illegální skupinu Jana Čerstvého, že prováděl sbírky pro illegální činnost a podporu rodin po popravených a uvězněných a že prostřednictvím skupiny, ve které byli František Říha, Zbraslav II./82, Jan Schwelbl, Zbraslav III./169 a Frant.Sibřina, Zbraslav III./77, sbírky prováděl a kolportoval illegální „Rudé právo." Vedle Františka Říhy byli zatčeni Jan Schwelbl, Josef Malý a František Sibřina. Josef Nerad byl odsouzen v Norimberku k trestu smrtis čekací lhůtou 90dnů a od smrti jej zachránilo rozbombardování věznice, kde byla rekyrárna. František Říha, František Sibřina a Josef Malý byli odsouzeni každý na čtyři roky káznice a Jan Schwelbl na pět let káznice. Všichni se vrátili po osvobození 18.května 1945, výjma Josefa Nerada, který se vrátil kolem 20.května 1945.
Dně 17.května 1944 byl Gestapem zatčen hodinář Bohumil Haman a 29.června 1944 osdsouzen na pět let káznice. Zemřel 12.června 1945 v Lübecku. Bylo mu kladeno za vinu, že jako vedoucí akce odběru krátkých vln umožňoval vlastníkům radiopřijímačů dále poslouchat zahraniční rozhlas a že sám zahraniční rozhlas poslouchal. Poněvadž nálety sovětského a spojeneckého letectva se sesilovaly jak na úzenmí říše, tak i Protektorátu, byla uvedena v činnost civilní protiletecká ochrana a nařízeno přísné zatemnění oken bytů, výkladců atd. a přerušeno pouliční osvětlení. Nutno dodatečně ještě zaznamenat jednu událkost z roku 1941, která předcházela zákeřnému přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem 22.června 1941. V květnu a začátkem června 1941 byl na Zbraslavi ubytován prapor tankystů o počtu 280 mužů. Ubytování bylo provedeno v sokolovně, v restauraci „ U Kotvy," v hotelu „Praha", v hostinci „U Zdechynců" a v neobydlených vilách č.p.118,227 a 205 ve Zbraslavi II. Tanky byly umístěny na nábřeží. Tento prapor se vyznamenal tím, že při útoku na Jugoslavii těžce decimoval zemi a obyvatelstvo. Vojáci měli u sebe fotografické snímky, na které bylo možno pohlédnout jedině s hrůzou a odporem. Měly sloužit jako doklad, jak si statečně vedli proti jugoslávskému lidu. Jeden z vojáků si dal vyvolat snímky u místního drogisty Jaromíra Neumanna a poněvadž do chemikálie se dostala nějaká nečistota nebyl diapositiv čistý. Voják zuřil a žádal na městském úřadě o přísné potrestání, ježto byly poškozeny důležité dokumentární snímky. Ubytování tohoto čestného praporu muselo býti na řádných postelích, aby vojáci po strázni v poli a hrdinných činech si mohli odpočinout, poněvadž se měli připravit na další hrdinné činy při přepadu Sovětského Ruska. Vojáci tento další úkol naznačovali.
1945 Po uvolnění objektu vily Maria č.p.87 a 233 ve Zbraslavi II. v únoru 1945 dívkami z Kielu, byly objekty zabrány pro ubytování t.zv. Hitlerovi mládeže ( Hitler Jugend ), hochy od 16 - 18 let a budova označena K.L.V. ( pro 305 ) Villa Maria N.C 87 u.233 Königssaal II. Tito výrostci byli vyzbrojeni a v počátečních dnech květnové revoluce se do vily Maria uchýlila celá řada místních Němců. Jaro se kvapem blížilo a v řadách okupantů a jejich přisluhovačů byl již znatelný neklid a nejistota. Fronty na východě i na západě se denně mění. Rudá armáda po porážce armádního sboru maršála Pauluse u Stalingradu vítězně a nezadržitelně postupuje a stejně tak spojenecké armády na západě po invasi přes kanál La Manche postupují. Rudé a spojenecké letectvo denními i nočními nálety na ustupující armády Říše a Říši samou stěžují organisovaný obranný ústup, zásobování armád Říše, ochromují v zázemí dopravu a válečnou výrobu a decimují obyvatelstvo. Z Prahy docházejí zvěsti, že Němci z Prahy utíkají. Gestapo jako by vůbec neexistovalo. Přisluhovači ladili tváře protihitlerovsky a počali se ohánět illegální činností tvrdíce, že svou spoluprací s nacisty zachraňovali českou věc. Přes Zbraslav již skorem měsíc projížděly kolony německých vystěhovalců na obtěžkaných vozech, kočárech a všech možných vozidlech po strakonické silnici. Vystěhovalci jsou vyčerpaní a špinaví. Tažná zvířata a hnaný dobytek klesal vysílením. Nikdo z vystěhovaclů nevěděl kam jdou a dle jejich zpráv jsou již mnozí as dva měsíce na cestě a dle slibu budou osídleni na nových usedlostech. Obec musela opatrovat přípřeže, aby transporty mohly zdolávat značné terénní stoupání strakonické silnice přes Zbraslav směrem na Dobříš. Mnozí uprchlíci tak zvaní „Národní hosté" přišli až ze Slovenska, kteří byli Němci nebo se za Němce přihlásili, kde tvořili německé národnostní enklávy.
Zbraslavské ulice na průtahu silnic byly plné špíny a trusu. Únava na obyvatelstvu všude byla patrna a nad vším tím fysickým i mravním úpadkem se vznášela hrozba z toho, co vzejde v příštích dnech. Docházely zprávy o zvěrstvech ustupující a všeho schopné zesurovělé hitlerovské armády. Praha bude hájena, prohlašovali okupanti a jejich přisluhovači. V zámku se usadila záhadná skupina důstojníků, poddůstojníků a vojáků. Obec musela dodat plán města a veřejných zařízení. Byla nařízena pracovní povinnost pro obyvatelstvo a vyznačena místa na silnicích a ulicích, kde budou na daný rozkaz překopy, zábrany atd. To vše způsobovalo úzkost obyvatelstva a naznačovalo, že konec druhé světové války pro Zbraslav bude těžký. Budovy obecné a měšťanské školy byly obsazeny vojskem. Posádka čítala 400 mužů. Velitelem byl hejtman Jessen. Z mužstva byla asi jedna třetina sudetských Němců a Poláků.
KRONIKA ZBRASLAVI – FERDINAND FRONĚK – RETROSPEKTIVNÍ ZÁPIS
