Prezidentští kandidáti z pohledu levice

Prezidentští kandidáti z pohledu levice

Petr Bláha, Vratislav Dostál, Patrik Eichler, Jakub Franěk, Vít Klepárník, Marek Německý, Uroš Lazarevič

Policy Paper #5 leden 2013

Redakce provedla základní jazykové a stylistické úpravy textu. Text neprošel oponentním řízením. © CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, 2013.

1

Prezidentští kandidáti z pohledu levice Petr Bláha, Vratislav Dostál, Patrik Eichler, Jakub Franěk, Vít Klepárník, Marek Německý, Uroš Lazarevič∗

Úvod V České republice proběhnou ve dnech 11. – 12. ledna a 25. – 26. ledna 2013 a historicky první přímé volby prezidenta České republiky. Umožnila je novela Ústavy schválená Poslaneckou sněmovnou a Senátem na začátku prosince 2011 resp. v únoru 2012, a dodatečně přijatý prováděcí zákon č. 272/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky z června 2012, který nabyl účinnost k 1. říjnu loňského roku.1 Prvním přímým volbám českého prezidenta se přisuzuje řada adjektiv jako např. „přelomový okamžik v našich dějinách“ a podobné superlativy.2 Pomineme-li značné přehánění těchto hodnocení, jež neodpovídají reálnému významu přímé volby, je zřejmé, že přinejmenším jistá část české veřejnosti, a snad i některých politiků, spojuje se zavedením přímé volby s vyššími očekáváními než jen přenesením práva volit z volených zástupců na občany. Přímo či nepřímo, úmyslně či neúmyslně to podporují i média. První přímé prezidentské volbě české hlavy státu věnují zcela mimořádnou pozornost, tudíž velmi pravděpodobně zesilují nejen zájem voličů a jejich očekávání, ale také jejich emoce i spory o vhodnost, přijatelnost či nepřijatelnost toho kterého kandidáta. Očekávání jakoby naznačoval i neobvykle velký zájem občanů o účast v prvním kole volby, která by se měla podle současných průzkumů pohybovat až na úrovni ∗

1

2

Autorství částí: Úvod (Vít Klepárník – Patrik Eichler – Jakub Franěk), Jana Bobošíková (Vratislav Dostál); Jiří Dienstbier (Petr Bláha); Jan Fischer (Uroš Lazarevič); Táňa Fischerová (Marek Německý); Vladimír Franz (Jakub Franěk); Zuzana Roithová (Patrik Eichler); Miloš Zeman (Vít Klepárník); Hodnocení a Závěr (Vít Klepárník – Patrik Eichler – Jakub Franěk). Informace o autorech se nalézají na konci textu. Předpis č. 275/2012 Sb. Zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) ze dne 18. 7. 2012. dostupný na webu Zákony pro lidi.cz, http://www.zakonyprolidi.cz/ cs/2012-275; ČTK: Senát schválil zavedení přímé volby prezidenta (+ přehled změn). Patria online, 9. 2. 2012, http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2006053/senat-schvalil-zavedeni-prime-volby-prezidenta-prehledzmen.html Srv. např. web Volba Prezidenta České republiky, http://www.volba-prezidenta.cz/o_projektu_volba_prezidenta _cz/?

2

70 %,3 což má o téměř dvacet procent převyšovat účast v parlamentních volbách. Jakkoliv se přímá volba hlavy státu dnes někomu zdá jako velké vítězství demokracie, či snad dokonce vítězství přímé demokracie, realita je podstatně jiná. Nehodláme zde shrnovat argumenty pro a proti této volbě,4 domníváme se však, že cesta k ní nebyla rozhodně přímočará, jednoznačná ani zcela přesvědčivá a „nevyhnutelná“. Ačkoliv některé politické subjekty jako např. tzv. Čtyřkoalice nebo Česká strana sociálně demokratická (dále jen ČSSD) na počátku minulého desetiletí hlásaly, usilovaly či aspoň vedly interní diskuse týkající se přímé volby, nelze říci, že jde o přímočarý výsledek dlouhodobého politického úsilí některé z nich.5 Naopak její prosazení zahrnovalo značný díl pragmatismu. Bylo z podstatné části reakcí na způsob volby prezidenta v roce 2008, kdy absentovala pravidla o způsobu volby (veřejném či tajném) a zákonodárci z obou komor Parlamentu České republiky (dále jen P ČR) se nebyli schopni dohodnout na způsobu vlastní komunikace. Jak argumentuje ve svém textu Petr Pithart, sliby politických stran prosadit přímou volbu „nebyly učiněny svobodně, nýbrž pod tlakem špatného svědomí z neodvedené práce“.6 Pithart se ve svém hodnocení shoduje s převážnou většinou domácích právních expertů, politologů a politických analytiků, když vyjadřuje názor, že stěžejním problémem přímé volby prezidenta České republiky je kombinace nastavených malých pravomocí a volbami přidělené značné legitimity. Radikální rozpor mezi jeho slabými (ačkoliv jen relativně) pravomocemi (legalitou) a významným posílením jeho legitimnosti prostřednictvím změny způsobu jeho volby představuje, jak argumentuje filosof a sociolog Václav Bělohradský, ústřední problém přímé volby, který je potenciálně revoluční cestou ke změně ústavního a politického systému České republiky.7 3

4 5

6

7

Zadražilová, Jitka: Druhé kolo prezidentských voleb je v režii Zeman – Fischer, tvrdí průzkum. Mediafax.cz, 7. 1. 2012, http://www.mediafax.cz/politika/4118795-Druhe-kolo-prezidentskych-voleb-je-v-rezii-Zeman-Fischertvrdi-pruzkum Nemáme ambice shrnovat diskusi ani argumenty týkající se přímé volby; ta zde slouží jen jako kritický úvod. Historický přehled, přehled o publicistické a odborné debatě o přímé volbě prezidenta v ČR a postoji politických stran v první polovině minulého desetiletí podává Hloušek, Vít: Přímá volba prezidenta: český kontext. In: Novák, Miroslav – Brunclík, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha: Dokořán, 2008, s. 263–285, zejm. s. 270–271. Celá monografie je nejobsáhlejší analýzou role hlavy státu v odlišných ústavních systémech v českém prostředí. Pithart, Petr: Semtex položený do základů. Přímá volba prezidenta a její rizika v českém prostředí. Lidové noviny 20. 2. 2012, s. (…); text je dostupný na webu Pithart.cz, http://www.pithart.cz/archiv_textu_detail.pp?id=518 Srv. přepis záznamu vystoupení Václava Bělohradského na diskusi „Přímá volba prezidenta – vzpruha pro českou demokracii?“. web CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, http://www. centrum-cesta.cz/files/akce/diskuse/2012/prima-volba-prezidenta/prepis-prima-volba-prezidenta-vzpruha-proceskou-demokracii.pdf; zejména s. 6–8; Hloušek, Vít: Přímá volba prezidenta, s. 275–277. Srv. také též Drlíková, Jana: Je přímá volba prezidenta fatální chybou? Česká pozice, 23. 12. 2011, http://www.ceskapozice.cz/domov/ politika/je-prima-volba-prezidenta-fatalni-chybou?; Dostál, Vratislav: V čem přímá volba prezidenta změní charakter české politiky? Deník Referendum, 18. 2. 2012, http://www.denikreferendum.cz/clanek/12541-v-cemprima-volba-prezidenta-zmeni-charakter-ceske-politiky

3

Jakkoliv přesvědčivé zní tyto argumenty a jakkoliv často byly opakovány v posledních deseti letech experty a badateli, je třeba říci, že v současné diskusi o přímé prezidentské volbě nebyly příliš významně slyšet. Přestože novela Ústavy České republiky faktické pravomoci prezidenta spíše mírně oslabila,8 je velmi problematické, aby hlava státu v budoucnu ze způsobu své volby neodvozovala nějakou vyšší legitimitu. Nevyplývá to ze znění zákona, ale souvisí s již zmíněnými očekáváními spjatými s přímou volbou a tradicí výkonu úřadu hlavy státu od počátku samostatného československého státu. Na druhou stranu přímá volba, pokud bychom odhlédli od tradice řízení prezidentského úřadu v Československé a České republice, sama o sobě nemusí nutně vést k tak radikálnímu rozporu, neboť stejně tak důležité jako způsob volby je i konkrétní výkon funkce úřadu konkrétní osobou. Ačkoliv i v tomto ohledu existuje potenciál pro naplňování požadavků nepolitické politiky po nadstranickém (a antistranickém) kandidátovi, současně se otevírá prostor k úvahám, jakou konkrétní náplň dají úřadu ty které osobnosti, jaké názory, vize, představy. Jako relevantnější se bude jevit i rétorická otázka položená před řadou měsíců jedním autorem na Deníku Referendum, který napsal, kdo by mohl být levicovým nástupcem současného prezidenta, zda to má být Táňa Fischerová, Miloš Zeman nebo Jiří Dienstbier.9 Naše analýza bere tuto otázku vážně a usiluje zjistit, jakou konkrétní náplň by vnesli do úřadu prezidenta konkrétní kandidáti. Klademe si za cíl, pokud ne přímo odpovědět, tak alespoň poskytnout vodítko pro voliče levice a ty občany, kteří sice nejsou stabilními voliči levice a názorově se nachází blízko politickému středu, ale oslovili je kandidáti, u nichž nalezli alespoň některé levicové ideje. V textu analyzujeme sedm prezidentských kandidátů Janu Bobošíkovou, Jiřího Dienstbiera, Jana Fischera, Táňu Fischerovou, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou a Miloše Zemana. Opomíjíme Karla Schwarzenberga a Přemysla Sobotku, u kterých nám prvotní intuice napovídala, že neoslovují voliče levice anebo je oslovují jen v minimální míře. Jednotlivým kandidátům neusilujeme přiřknout frekventované charakteristiky objevující se ve veřejném prostoru jako např. zda jsou kandidáty stranickými nebo kandidáty občanské společnosti,10 případně kandidáty univerzálními či opačně alternativními či snad přímo protestními.11

8 9

10

11

ČTK: Senát schválil zavedení přímé volby prezidenta. Tamtéž. Novotný, Oto: Volba Zemana povede k oslabení levice. Deník Referendum, 10. 8. 2012, http://www. denikreferendum.cz/clanek/13722-volba-zemana-povede-k-oslabeni-levice Vyhrocený příklad představuje Tožička, Tomáš: Jediná občanská kandidátka. Tamtéž, 28. 12. 2012, http://www.denikreferendum.cz/clanek/14634-jedina-obcanska-kandidatka Uvedené dichotomické kategorie lze dále rozšířit a také vzájemně kombinovat.

4

Máme za to, že se za prvé uvedené charakteristiky zdaleka nemusí nutně vylučovat;12 za druhé, že ani jedna z nich nemá či nemusí mít stěžejní výpovědní hodnotu o tom kterém kandidátovi a může ve veřejném prostoru sloužit spíše jako svého druhu „vějička“. Dokládá to i skutečnost, že zatímco v současnosti je často – v souladu s vybuzenými vášněmi „nepolitické politiky“ často vyzvedáván jako nejvhodnější „nestranický“ (nadstranický) kandidát, před deseti lety se někteří čelní političtí činitelé nejmenované politické strany domnívali, že by mohla být hlavou zvolena jen přední známá tvář právě politické strany (Václav Klaus). Domníváme se, že i současná vlna očekávání spjatá s přímou volbou a „nestranickými“ kandidáty buď odezní anebo přinejmenším zeslábne. V naší analýze se opíráme o koncept „levicovosti“, který ovšem nechápeme ani jako stranickou charakteristiku ani jako esenciální protiklad konceptů a idejí pravice. Značná část domácích komentátorů i občanů stále ve svém hodnocení často vychází z jednostranného důrazu např. na sociálně ekonomické otázky a opomíjí „nemateriální“ faktory. Naopak se domníváme, že za určitých předpokladů a v některých ohledech, zejména v případě postoje k úloze prezidenta v politickém systému, v zahraniční politice, postoji k menšinám a migraci nebo korupci, klientelismu a lobbingu, se postoj stoupenců levice může velmi přibližovat názorům jejich pravicových oponentů. Souvisí to s tím, že v postkomunistickém prostoru, do něhož Česká republika náleží, existuje – zřejmě také díky „disidentské“ zkušenosti jistá blízkost mezi stoupenci tzv. kulturní levice a liberální pravice, která je sice antikomunistická, ale která současně apeluje na lidská práva a usiluje prosazovat práva různých typů menšin atp.13 Metodologicky v analýze využíváme kontextuální, zčásti i komparativní kritický rozbor šesti níže uvedených programových a názorových oblastí kandidátů, přičemž se snažíme přihlížet také k osobnostem jednotlivých kandidátů. Všímáme si potenciálních názorových rozporů; názory a představy kandidátů kriticky glosujeme a v některých případech upozorňujeme také na možné rozpory mezi rétorikou a reálnými kroky. Opíráme se především o primární zdroje, jako jsou osobní či jiné weby kandidátů souhrnně informující o jejich programech a stanoviscích, a také o značné množství zpravodajských článků vážících se k aktivitám kandidátů během volební kampaně a šířeji ve veřejném prostoru České republiky.

12

13

Tomu zčásti odpovídá i argument v textu Jakuba Patočky, Prezidentským kandidátem občanské společnosti je i Jiří Dienstbier. Deník Referendum, 27. 7. 2012, http://www.denikreferendum.cz/clanek/13648-prezidentskymkandidatem-obcanske-spolecnosti-je-i-jiri-dienstbier Za upozornění na tento argument děkujeme Pavlu Baršovi.

5

Operacionalizace kritérií „levicovosti“ Ad. 1. „Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti“ Stěžejním kritériem, které by měl kandidát reprezentovat je podle našeho názoru vize civilního prezidentství, v protikladu k prezidentství aktivistickému. Potenciální prezident by měl nejen dodržovat legální ústavní rámec, ale současně neměl ani náznakem zosobňovat myšlenku, že jeho legitimita je silnější než například v případě volených zástupců, např. poslanců nebo zástupců na nižších úrovních.14 Podle našeho názoru by potenciální prezident měl chovat respekt ke všem skupinám ve společnosti. Prezidentské milosti by v žádném případě neměl chápat jako prostředek represe, např. ve smyslu hrozby, že ji „bude uplatňovat co nejméně“. V případě účasti Komunistické strany Čech a Moravy ve vládě, tématu hojně diskutovaného během volební kampaně by – při splnění elementárních předpokladů, by neměl váhat se jmenováním vlády za účasti této strany. Ad. 2 „Zahraniční politika a její principy“ Meřítkem „levicovosti“ je zde pro nás za prvé to, zda by představovala pro kandidáta prioritu či nikoliv. Budoucí hlava státu by měla národní zájmy České republiky obhajovat střízlivou a relevantní formou a měl by odmítat podbízivé apely na „národní zájmy“. Konkrétně by potenciální prezident měl zastávat princip kolektivní bezpečnosti a respektu vůči mezinárodnímu právu,15 odporu vůči unilaterální intervencionistické politice. Měl by klást důraz na mezinárodní zprostředkování a vyjednávání a měl by se ztotožňovat s principy a efektivním uplatňováním humanitární a rozvojové pomoci. V souladu s výše řečeným by měl v otázkách zahraniční politiky respektovat postoj premiéra a všechny podstatné diplomatické kroky a postoje konzultovat s předsedou vlády i ministrem zahraničí. Ad. 3 „Vztah k Evropské unii“ Domníváme se, že důležitým kritériem je nejen představa aktivní role České republiky a jejího zapojení do procesů vyjednávání v rámci Evropské unii, ale také jasná „pozitivní“ a koncepčně zakotvená představa o postavení a úloze země v EU a širším evropském prostoru. Za normativní ideál, který by měl prezident vyjadřovat, považujeme koncept federální Evropy. Současně to ale nevylučuje, aby se hlásil k – reálně již existujícímu konceptu tzv. vícerychlostní Evropy, v němž by ČR měla náležet k tzv. jádru. Bez ohledu na ne zcela jednotné přístupy současné evropské levice k otázkám další integrace považujeme za žádoucí, aby potenciální hlava státu sdílela ideu 14 15

V hodnocení vycházíme i z určitého „předporozumění“ osobnostem jednotlivých kandidátů. Pokud bychom chtěli akcentovat např. princip „rovného ohledu ke všem státům a národům“, potom by vyvstal rozpor v otázce suverenity státu, jak ji např. ztělesňuje spor mezi zastánci a odpůrci „humanitární intervence“, trestních tribunálů atp.

6

jejího prohlubování v sociální a ekonomické oblasti, konkrétně v oblasti integrace sociálních politik, tzv. Paktu pro růst a zaměstnanost, integrace sociálních politik, bankovní a fiskální unii atp. Ad. 4. „Národní stát, menšiny, migrace a vztah k církvím“ Chápeme jako žádoucí, aby možný budoucí prezident v komunikaci dovnitř státu nepoužíval nacionalistickou rétoriku. Za samozřejmé považujeme, aby se v jeho myšlení neobjevoval jakýkoliv náznak nesnášenlivosti nebo averze vůči národním, kulturním, sexuálním, náboženským i jiným menšinám. Potenciální hlava státu by měla respektovat princip rovnosti před zákonem a neměla by, např. svým podpisem pod jednotlivé zákony, klást žádné překážky jejich vstupu v platnost. Současně se domníváme, že by měla reflektovat odlišné zájmy a často ne zcela rovné postavení jednotlivých typů menšin, ale třeba také žen ve společnosti. Ad. 5 „Sociálně-ekonomické otázky“ Potenciální prezident by měl sdílet stěžejní levicové koncepty jako je v daňové oblasti progresivní zdanění, snížení nepřímých daní; v oblasti penzí odpor proti privatizaci prvního (veřejného) penzijního pilíře; na poli zdravotní péče odmítání privatizace zdravotnictví. V rámci sociálního systému by měl jako jeden z nejdůležitějších principů vyznávat princip solidarity, zejména se sociálně vyloučenými. Neměl by podporovat neodůvodněné a objektivně poškozující snižování některých typů sociálních dávek a měl by důrazně odmítat, aby byly chápány jako forma sociální represe. Měl by sdílet názor, že investice do vzdělání, zvýšení kvalifikované zaměstnanosti i infrastruktury jsou potřebné k dalšímu rozvoji české společnosti. Ad. 6 „Korupce, klientelismus, lobbing“ Potenciální hlava státu by neměla „boj proti korupci“ a hesla s ním spjatá využívat jako demagogickou zástěrku, která falešně slibuje vyřešit všechny problémy společnosti. Měla by mít pokud možno konkrétní a relevantní představu o návrzích a možných krocích, které by mohly omezit či zamezit privatizaci politiky a „zajetí státu“ zájmovými skupinami (state capture) i korupci v oblasti velkého businessu. Měla by proto podporovat schválení a důsledné uplatňování takových norem jako je Zákon o státní službě, Zákon o střetu zájmů nebo požadavků, k nimž náleží i majetková přiznání. Měl by současně sdílet a podporovat komplexní, kontrolovaný a důsledně sankcionovaný systém transparentního financování politiky.

7

V dalších částech textu nabízíme v abecedním pořadí přehled a analýzu programu, názorů, postojů a vizí sedmi uvedených kandidátů v abecedním pořadí. V částech „Hodnocení“ a „Závěr“ pak provádíme analýzu a hodnocení jednotlivých oblastí a nabízíme konkrétní politická doporučení týkající se volby.

8

Jana Bobošíková: možná pokračovatelka Václava Klause Jana Bobošíková je spolu s Milošem Zemanem jediným z prezidentských kandidátů, jež se volby hlavy státu neúčastní poprvé. Dlouhodobě se profiluje jako osobnost hájící národní zájmy a kritik Evropské unie. Její programová východiska mají v kontextu české politiky nejblíže k Václavu Klausovi. „Jediný, kdo za všech okolností hájí naše zájmy, je Václav Klaus. Odlišila bych se od něho pouze tím, že bych v některých otázkách byla ještě razantnější,“ uvedla Bobošíková v prosinci 2012 pro server EurActiv.16 Jana Bobošíková je bývalá televizní moderátorka a posléze poslankyně Evropského parlamentu za stranu za hnutí Nezávislí (jako lídr strany Politika 21 mandát v roce 2009 neobhájila). Opakovaně se snažila prosadit i v dalších volbách: na jaře v roce 2010 do Poslanecké sněmovny; na podzim téhož roku v komunálních volbách jako kandidátka na primátorku Prahy. Téhož roku se v Praze neúspěšně zúčastnila voleb do Senátu a neúspěšně kandidovala i v doplňovacích senátních volbách na Kladensku v březnu 2011. Své kroky Jana Bobošíková zvažuje v dlouhodobém časovém horizontu: „To, co se nyní odehrává, je pro mě jako předsedkyni Suverenity cesta. Není to jednorázový výlet do boje o Hrad, pro mě to je prostředek k tomu, abych mohla prosazovat program Suverenity.“17 Do prezidentské volby jde Jana Bobošíková s programem své politické strany Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, jejíž ustavující sjezd proběhl v červnu roku 2011. Svůj cíl deklarovalo jako prosazování důsledné imigrační politiky a ochrana křesťanských hodnot. Jejím prostřednictvím chce oslovit krajní proudy české politiky. Na jednu stranu chtěla (neúspěšně) získat podporu levicové Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM), na druhou ultrakonzervativní Akce D.O.S.T. Obě seskupení se nacházejí na opačných pólech politického spektra, ale jsou v podobné míře konzervativní. Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Navzdory výše řečenému Bobošíková tvrdí, že prezident má být hlavou státu pro co největší počet občanů. Pro Český rozhlas uvedla, že by se prezident měl snažit hledat styčné body se všemi stranami českého politického spektra.18 V případě svého zvolení by byla pokračovatelkou 16

17

18

Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. EuroActiv.cz, 18. 12. 2012, http://www.euractiv.cz/cr-vevropske-unii/interview/jana-bobosikova-budu-razantnejsi-nez-klaus-010480. Viz Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. web ČT 24, 26. 11. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/205201-bobosikova-suverenita-mi-ulozila-kandidovat-vjakemkoliv-typu-volby/ Je třeba dodat, že ve stejné míře jako prosazování určitého programu, jde v případě Jany Bobošíkové o velmi vytrvalou snahu být zvolena do (téměř jakékoliv) významné politické pozice. Bobošíková: Prezidentský kandidát by měl hledat styčné body napříč politickým spektrem. Rozhlas.cz, 20. 12. 2012, http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/bobosikova-prezidentsky-kandidat-by-mel-hledat-stycnebody-napric-politickym-spektrem--1152802.

9

Václava Klause. Učinila by například maximum pro to, aby nedošlo k žádnému dalšímu převedení pravomoci na „Brusel“. „Tzn., že bych nepodepsala žádnou Lisabonskou smlouvu. Také udělám vše pro to, aby zde nebylo zavedeno euro.“19 Pokud jde o postavení prezidenta v českém politickém systému, dle svých slov by neměla důvod vytvářet z Hradu nové mocenské centrum či se dokonce pohybovat mimo rámec ústavy. Současně tvrdí, že spolu se zavedením přímé volby mělo dojít i ke změnám v kompetencích prezidenta a ke zrušení Senátu.20 Podle ní by měl prezident například aktivněji komunikovat s vládou a docházet na její jednání. „Na jednom fóru jsem se vyjádřila, že bych dělala na vládu doslova přepadovky.“21 Právo veta by prý využívala proto, aby přispívala ke společenské diskusi. „Jestliže teď říkám, že si představuji stát, který bude malý, ale silný, kde budou nízké daně, (…) tak nemohu bez jediného slova podepisovat zákony, které by chtěly úplný opak.“ Uvádí, že by sněmovně vrátila vládní stabilizační balíček, zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi i důchodovou reformu.22 Není bez zajímavosti, že Bobošíková nedisponuje prezidentským programem. Na webu pouze uvádí, že věří ve svobodu, demokracii, vlastenectví, odpovědnost, v úctu k historické pravdě, v úctu k práci, v úctu k rodině, v mezigenerační soudržnost, vzdělání a národní stát.23 Jako program uvádí – nezvykle stručný – program Suverenity. Je rozčleněn do třech oddílů: Zachování státní suverenity, Posílení konkurenceschopnosti ekonomiky a Právní stát, solidarita, humanita. Zahraniční politika a její principy Jana Bobošíková chce usilovat o zachování stávajících pravomocí České republiky, případně o jejich rozšíření. Současně by jako prezidentka prosazovala důslednou ochranu územní celistvosti ČR, ochranu majetkových a vlastnických zájmů občanů ČR, ochranu nerostného, kulturního, intelektuálního a ekonomického bohatství, včetně českého jazyka a náboženských symbolů, důslednou imigrační politiku, chránící respekt ke křesťanským hodnotám.24 Kromě toho voliče oslovuje s tím, že chce kvalifikované zastupování země v nadnárodních organizacích, suverénní jednání ve vztahu k zemím mimo EU, důslednou ochranu

19

20 21 22 23 24

Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. web ČT 24, 26. 11. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/205201-bobosikova-suverenita-mi-ulozila-kandidovat-vjakemkoliv-typu-volby/. Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. Tamtéž. Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. Tamtéž. Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. Tamtéž. Co zastávám. web bobosikova.cz, http://bobosikova.cz/co-zastavam. Co zastávám. Tamtéž.

10

koruny jako vlastní měny a zodpovědnou hospodářskou a rozpočtovou politiku, která podle ní povede ke snížení veřejného dluhu.25 Vztah k Evropské unii Za motto své kampaně označuje heslo „Stop diktátu Bruselu“, je to expres do chudoby. Podle ní bychom si měli ujasnit, zda je naším zájmem zachování České republiky jako svrchovaného státu, či jeho rozplynutí se v Spojených státech evropských. „Pro mne druhá varianta absolutně nepřichází v úvahu,“ tvrdí.26 Podle ní přitom Evropská unie prochází zlomovým obdobím, jež souvisí s údajnou překotnou integrací, nenávisti k národním státům a dle jejích slov v nesmyslném zavedení jednotné měny. „Léčit neduhy vzniklé těmito chybami dalším akcelerováním těchto procesů bude znamenat desítky let zaostávání, ztráty konkurenceschopnosti, ekonomických krizí a recesí, a také dramatický nárůst sociálního neklidu a nepřátelských nálad mezi jednotlivými národy,“ uvedla v prosinci 2012.27 Bobošíková se tedy prezentuje především jako hlasitá obránkyně národních zájmů a státní suverenity České republiky. Česká republika by se podle ní měla také vyvázat z povinnosti přijmout euro. Podle ní je obrovským nebezpečím, že Nečasova vláda tento krok podceňuje. „Předpokládám, že v docela dohledném období budeme velmi razantně tlačeni do toho, abychom euro přijali. Země eurozóny budou potřebovat další a další zdroje na její přežití a přenesení tohoto břímě na nové členy je velmi lákavé, zejména pokud mají povinnost euro přijmout.“28 Jedinou možnou cestou je podle jejích slov návrat k Evropě národních států a jejich parlamentů. „Návrat k demokracii, protože stát je největší entitou, kde ještě lze demokratické principy uplatňovat.“29 Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Bobošíková opakovaně zdůrazňuje, že plánuje prosazovat důslednou imigrační politiku a chránit křesťanské hodnoty. Na začátku ledna roku 2013 uvedla v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že by v případě svého zvolení prezidentkou usilovala o takovou migrační politiku, která by z naší

25 26

27 28 29

Co zastávám. Tamtéž. Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. EuroActiv.cz, 18. 12. 2012, http://www.euractiv.cz/cr-vevropske-unii/interview/jana-bobosikova-budu-razantnejsi-nez-klaus-010480. Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. Tamtéž. Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. Tamtéž. Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. Tamtéž.

11

země dělala cíl migrace mozků a nikoliv cíl migrace chudých nebo zločinců, jak je tomu podle jejích slov v současnosti.30 Sociálně-ekonomické otázky Podle Jany Bobošíkové bychom měli být schopni maximálně využít originálních českých technologií doma i v zahraničí, rozvíjet jadernou energetiky ve všech aspektech včetně obnovení těžby uranu a podporovat výstavby kvalitní železniční, silniční, dálniční a říční sítě.31 Jako prezidentka by Jana Bobošíková taktéž prosazovala zefektivnění zdravotního systému a zkvalitnění zdravotní péče s důrazem na prevenci či zachování průběžného financování důchodového systému s možností individuálního penzijního připojištění podporovaného státem.32 Chtěla by také zamezit existenční likvidaci lidí, uvržených do dluhové pasti, zásadně zpřísnit tresty za násilné útoky proti zdraví, životu a majetku, podporovat tradiční model rodiny, aktivní populační politiku či sociální solidaritu s těmi, kteří kvůli zdravotnímu stavu nebo vysokému věku pracovat nemohou.33 Korupce, klientelismus a lobbing V ekonomické části programu Bobošíková voličům také slibuje důsledný boj proti korupci, obnovu svobodného trhu s jasnými pravidly, která podle ní zamezí vytváření neoprávněných zisků, podporu všem, kteří chtějí pracovat, profesionalizaci, zefektivnění a redukce státní správy či snížení byrokratické zátěže a usnadnění cesty k právu. Chce se také zasadit o důsledné odpolitizování orgánů činných v trestním řízení, jednoznačnou podporu v boji proti korupci a organizovanému zločinu ze strany vládní a parlamentní moci, podporu vzdělání a vědy s důrazem na vysokou kvalitu a náročnost všech stupňů školství a na nejmodernější technologie.34 Bobošíková nakonec před voliči bez podrobnějších informací deklaruje důsledné prosazování rovnosti občanů před zákonem, zjednodušení právního řádu a zefektivnění činnosti úřadů a soudů. 35

30

31 32 33 34 35

Odpovědi Jany Bobošíkové na prezidentské otázky pro Hospodářské noviny. web suverenita.cz, 6. 1. 2013. http://www.suverenita.cz/clanky/otazky-odpovedi/odpovedi-jany-bobosikove-na-prezidentske-otazky-prohospodarske-noviny. Co zastávám. web bobosikova.cz, http://bobosikova.cz/co-zastavam. Co zastávám. Tamtéž. Co zastávám. Tamtéž. Co zastávám. Tamtéž. Co zastávám. Tamtéž.

12

Shrnutí Jana Bobošíková voliče oslovuje populistickým, v mnoha ohledech až extremistickým profilem, jenž v sobě zahrnuje voličsky přitažlivou směs sociálního a nacionálního protestního apelu s důrazem na právo, pořádek a čistotu, boj s korupcí, spolu s kritikou stávajících politických elit. Typickým atributem programového rejstříku populistické strany je antielitářský akcent a kritika všech stávajících politiků. Přidáme-li k tomu ostrou kritiku Evropské unie, kterou Bobošíková neváhá přirovnávat k Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), máme co do činění s poměrně pestrým mixem sociálních segmentů, které může Suverenita – Blok Jany Bobošíkové přitáhnout. Vzhledem k její ideové výbavě není pravděpodobné, že by obdržela významnější počet hlasů. Přesto se jí může podařit oslovit především deklasované segmenty společnosti, jejichž členové se hlásí k politice krajní pravice a krajní levice. Podle posledních šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se její podpora pohybuje mezi dvěma až třemi procenty voličů.36

36

CVVM: Podpora prezidentských kandidátů v prosinci 2012, Tisková zpráva, 20. 12. 2012, http://cvvm.soc.cas. cz/volby-a-strany/podpora-prezidentskych-kandidatu-v-prosinci-2012.

13

Jiří Dienstbier: progresivní kandidát domácí levice Jiří Dienstbier říká, že se do politiky narodil. Vyrůstal v prostředí tehdejší demokratické opozice. I sám se ale politicky angažuje od mládí. V závěru osmdesátých let byl členem studentské iniciativy STUHA, v roce 1989 patřil mezi organizátory pochodu ze 17. listopadu a následující studentské stávky. V roce 1990 byl jako student na kandidátce Občanského fóra zvolen poslancem Federálního shromáždění. Po uplynutí dvouletého mandátu sice z vrcholné politiky odešel, aby se věnoval studiu práv a posléze vlastní advokátní praxi, ale nadále působil v komunální politice; v letech 1994– 1998 a 2006-2010 byl zastupitelem městské části Praha 2. Od roku 1997 je členem České strany sociálně demokratické (dále jen ČSSD). V roce 2010 se stal stínovým ministrem spravedlnosti a hlavou kandidátky ČSSD v pražských komunálních volbách, po kterých na sebe výrazně upozornil odmítnutím vstupu do koalice s ODS. V březnu 2011 se stal místopředsedou strany a získal křeslo senátora v obvodu Kladno, který zůstal uvolněný po smrti jeho otce, Jiřího Dienstbiera staršího, bývalého ministra zahraničních věcí.37 Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Jiří Dienstbier zdůrazňuje povinnost prezidenta respektovat Ústavu.38 Každý prezident by měl velmi důrazně dbát, aby nepřekračoval meze svých pravomocí a nepřispíval k rozkolísání našeho ústavního systému.39 I proto by jmenoval vládu za účasti nebo s podporu KSČM.40 Pokud by byl zvolen prezidentem, snažil by se působit především jako moderátor politické diskuse. Neformální autoritu svého úřadu by využíval k pozitivnímu působení na kultivaci politické scény a veřejného života obecně. Při výkonu prezidentských pravomocí, například jmenování soudců, by se rozhodoval na základě konzultací s odbornou veřejností.41

37

38

39

40 41

Šícha, Jan – Eichler, Patrik: Politika není kšeft. Rozhovor s Jiřím Dienstbierem. Praha: Masarykova demokratická akademie, o. s. a Cíl a. s., 2012. Životopisné údaje viz Životopis. web dienstbier2013, http://www.dienstbier 2013.cz/zivotopis/ Panenka, Radim: Zeman na prezidentské debatě utřel Dienstbiera: Nemá vlastní myšlenky. EUServer. 1. 12. 2012, http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/735-zeman-na-prezidentske-debate-utrel-dienstbiera-nemavlastni-myslenky.aspx Maňák, Vratislav: Dienstbier: Nezávislost může působit jako absence názoru. ČT 24, 1. 6. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/prezident-2013/profil-kandidata/179452-dienstbier-nezavislost-muzepusobit-jako-absence-nazoru/ Jan Rovenský: Nežil jsem ve skleníku ani v tátově stínu, říká Jiří Dienstbier. Právo, 8. 12. 2013, s. 7 Tamtéž.

14

Zahraniční politika a její principy Ve svém volebním programu Dienstbier zdůrazňuje klíčový význam evropské a zahraniční politiky. Kritizuje mimo jiné současného prezidenta Václava Klause pro jeho euroskepticismus i pro jeho nezodpovědné a protiústavní zásahy do zahraniční politiky, jejíž formování spadá do kompetencí vlády. Dienstbier naproti tomu vyzdvihuje potřebu jednotné a jasné zahraniční politiky, která by měla odrážet národní zájmy ČR. Zahraničně politické otázky by proto měly být předmětem široké politické diskuse vedené napříč politickým spektrem, tedy za účasti vládních i opozičních stran.42 Vztah k Evropské unii Podobně jako Karel Schwarzenberg zastává i Jiří Dienstbier proevropské hodnoty, které jednoznačně preferují principy evropské integrace před izolacionismem, což by se po překonání ekonomické krize EU mělo projevit i přijetím Eura. Společné evropské politiky, zejména hospodářská, jsou nezbytné, protože sociální stát nelze udržet bez pokračující integrace EU. Fiskální pakt EU, ke kterému se ČR nepřipojila, by byl „nepochybně stravitelnější, kdyby kromě fiskálních pravidel obsahoval i kroky ke společné hospodářské politice, podporu vytváření pracovních míst, harmonizaci daní, alespoň sjednocení daňového základu u daně z příjmu a její minimální sazbu“. Pokračování integrace v těchto oblastech je užitečné pro dobré fungování EU a tím i pro udržení sociálního státu včetně financování sociálních služeb, které jej vytvářejí.43 Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Ve vztahu k národnostním, náboženským, sexuálním a jiným menšinám zdůrazňuje Dienstbier liberálně-progresivní principy rovnosti a tolerance. 44 Na rozdíl od Miloše Zemana či Jany Bobošíkové odmítá populistické a xenofobní ztotožňování muslimského fundamentalismu s islámem jako takovým. Hrozbou pro Evropu podle něj nepředstavuje islám, ale jakýkoliv (tedy nejen muslimský) náboženský fundamentalismus.45

42

43

44 45

Dienstbier: Debatu o EU vede jen Václav Klaus – negativně. web Dienstbier náš prezident, http://www.nasprezident.cz/?p=591 ČTK: Dienstbier: KSČM je ústavním problémem, který je nutné vyřešit. Deník, 5. 5. 2012, http://www.denik.cz/z_domova/dienstbier-kscm-je-ustavnim-problemem-ktery-je-nutne-vyresit-20120525.html Dostál, Vratislav: Dienstbier: Jsem jediný levicový kandidát. Zeman je militarista. 10+1 otázka pro deset prezidentských kandidátů. iDNES.cz, http://zpravy.idnes.cz/specialni-priloha.aspx?y =domaci%2F10-1-otazka-pro-deset-prezidentskych-kandidatu.htm

15

Jiří Dienstbier svou toleranci a podporu práv menšin jasně projevil, když se u příležitosti akce Prague Pride veřejně postavil za práva homosexuálů a proti intoleranci šířené z Hradu.46 Na rozdíl od většiny ostatních kandidátů jednoznačně podporuje právo homosexuálních párů adoptovat děti. 47 Dienstbierova liberálně-progresivní hodnotová orientace se odráží i v jeho postoji k národnímu státu. Ačkoliv si uvědomuje význam národní historie a tradic, stejně jako potřebu prosazování českých národních zájmů v rámci integrující se Evropy, rozhodně odmítá jakoukoliv národoveckou rétoriku. Jiří Dienstbier patří mezi nejvýznamnější kritiky zákona o církevních restitucích přijatého současnou vládní koalicí, který považuje za nemravný. 48 Kritizuje přitom způsob přípravy tohoto zákona, k němuž nebyla přizvána opozice, ačkoliv zakládá dlouhodobé závazky státu vůči církvím, jeho přijetí v období hospodářské recese a nemilosrdného šetření veřejných výdajů, stejně jako rozsah uznaných restitučních nároků. Přes svou tvrdou kritiku stávajícího zákona o církevních restitucích však neodmítá jinou, spravedlivější, podobu narovnání vztahů mezi státem a církvemi. 49 Korupce, klientelismus, lobbing Jiří Dienstbier považuje korupci za jeden z hlavních problémů české politiky. Cílem tohoto boje proti korupci by mělo být omezení vlivu lobbistických a klientelistických struktur na politické dění a zároveň posílení vlivu občanů respektive voličů.50 Dienstbier navrhuje i různá konkrétní opatření sloužící boji proti korupci a klientelismu, například ochranu tzv. whistblowerů, tedy občanů, kteří upozorní na případy korupce. Není dle něj možné, aby občané, kteří na nekalou praktiku poukáží, byli nějakým způsobem byť nepřímo sankcionováni. Stejně tak by se měla zlepšit práce prezidenta a premiéra s informacemi o korupci, které pravidelně dostávají v podobě výzkumných zpráv Bezpečností informační služby (dále jen BIS).51

46

47

48

49

50 51

Kynčl, Miroslav: Prague Pride odhaluje netoleranci v naší společnosti, řekl Dienstbier na adresu prezidenta Klause. Mediafax, 16. 8. 2012, http://www.mediafax.cz/domaci/4091004-Prague-Pride-odhaluje-netoleranci-vnasi-spolecnosti-rekl-Dienstbier-na-adresu-prezidenta-Klause Dienstbier: Nový občanský zákoník je diskriminační a homofobní. ČT 24, 12. 8. 2012, http://www.ceskatelevize. cz/ct24/domaci/132778-dienstbier-novy-obcansky-zakonik-je-diskriminacni-a-homofobni/ Tachecí, Barbora: Církevní restituce jsou teď nemravné, říká Dienstbier. A sbírá podpisy. iDNES.cz. 4. 9. 2012, http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-barbory-tacheci-s-jirim-dienstbierem-fqg-/domaci.aspx?c= A120904_145510_domaci_zep 10+1 otázka pro deset prezidentských kandidátů. iDNES.cz, http://zpravy.idnes.cz/specialnipriloha.aspx?y=domaci%2F10-1-otazka-pro-deset-prezidentskych-kandidatu.htm Dostál, Vratislav: Dienstbier: Jsem jediný levicový kandidát. Zeman je militarista. Tamtéž. Mrvová, T.: Není možné, aby ty, co upozorní na korupci, vyhodili z práce, říká Dienstbier. IHNED.cz, 22. 10. 2012, http://zpravy.ihned.cz/c1-58049570-neni-mozne-aby-ty-co-upozorni-na-korupci-vyhodili-z-prace-rikadienstbier

16

Sociálně-ekonomické otázky Dienstbier ostře kritizuje hospodářskou a sociální politiku současné vládní koalice, která se tváří jako prorůstová, ale její efekt se zatím jeví jako opačný a tvrdě dopadá zejména na střední třídy. „Reformní politika“ současné vládní koalice dále zvýhodňuje privilegované vrstvy a prohlubuje sociální rozdíly v naší společnosti. Tento trend Dienstbier pochopitelně odmítá. Spravedlivý důchod, dostatečná a kvalitní zdravotní péče, kvalitní vzdělání pro děti či sociální služby by měly být přístupné všem bez ohledu na jejich společenské postavení. Dienstbier sám by v reakci na současnou hospodářskou krizi volil prorůstovou politiku, která by mimo jiné vedla i k vytváření nových pracovních míst. 52 Zároveň věří, že v době krize a rostoucí nezaměstnanosti je třeba záchrannou sociální síť rozšiřovat a nikoliv omezovat. Tato síť by neměla být zneužívána a její opodstatněné fungování by mělo být přijímáno většinovou společností. Taková sociální politika vyžaduje posílení terénní sociální práce, vybudování záchytných sociálních středisek a v souvislosti s tím i posílení systému sociálního bydlení. Z aktuálních témat vystoupil Jiří Dienstbier proti sKartě,53 je také autorem senátního návrhu na změny v právní úpravě exekucí, kde mimo jiné navrhoval zrušení poplatků u bagatelních pohledávek.54 Shrnutí Jiří Dienstbier jako jediný kandidát získal podporu jak od poslanců, tak i senátorů a občanů pod nominační peticí. Jeho programatika stojí primárně na hodnotách jako je rovnost, jistoty a důstojné postavení v Evropě. Kandidatura je navíc podpořena odborným týmem tvořeným řadou respektovaných osobností, z nichž je možné jmenovat kupříkladu politologa Petra Druláka či Elišku Wagnerovou, senátorku zvolenou za Stranu zelených, čímž lze poukázat i na nadstranický přesah Jiřího Dienstbiera. Jeho kandidaturu tedy můžeme chápat nejen v rovině kandidáta nejvýraznější tuzemské levicové politické strany, ale i v rovině kandidáta občanské společnosti,55 a v neposlední řadě i v rovině intelektuální a kulturní sféry.56

52

53

54

55

Dienstbier: Zvyšování daní představuje chybnou strategii. ČT 24, 10. 12. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ ct24/ekonomika/206978-dienstbier-zvysovani-dani-predstavuje-chybnou-strategii/ Dienstbier, Jiří: Nezákonné sKarty jsou obyčejnou šikanou. Blog Jiřího Dienstbiera, Aktuálně.cz, 15. 11. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/dienstbier-jiri.php?itemid=18130 Dienstbier, Jiří: Zabraňme kšeftování s lidským neštěstím. Blog Jiřího Dienstbiera, Aktuálně.cz, 12. 9. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/dienstbier-jiri.php?itemid=17479 Dostál, Vratislav: Dienstbier se stal kandidátem ČSSD pro boj o Hrad. Deník Referendum. 21. 5. 2012, http://www.denikreferendum.cz/clanek/13214-dienstbier-se-stal-kandidatem-cssd-pro-boj-o-hrad; Patočka, Jakub: Prezidentským kandidátem občanské společnosti je i Jiří Dienstbier. Deník Referendum, 27. 7. 2012,

17

56

http://www.denikreferendum.cz/clanek/13648-prezidentskym-kandidatem-obcanske-spolecnosti-je-i-jiridienstbier Prezidentského kandidáta Dienstbiera podporují respektované osobnosti. web dienstbier2013, 28. 12. 2012, http://www.dienstbier2013.cz/clanky/prezidentskeho-kandidata-dienstbiera-podporuji-respektovane-osobnosti/

18

Jan Fischer: Pravice s lidskou tváří Statistik Jan Fischer si získal sympatie české veřejnosti během působení v premiérském křesle úřednické vlády od dubna 2009 do května 2010 svou profesionalitou, umírněností a nekonfliktností. V záři 2010 se stal viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Dne 23. listopadu 2012 byl zaregistrován jako oficiální kandidát na prezidenta České republiky. Ve své volební kampani se prezentuje jako „univerzální kandidát“ přijatelný pro všechny „slušné“ voliče bez ohledu na jejich politickou orientaci. Postavení prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Ve své kampani Fischer deklaruje, že jako prezident by respektoval omezení pravomocí svého úřadu. Je přesvědčen, že prezident má být především „garantem řádu a strážcem hodnot, na jejichž základě funguje náš demokratický stát“.57 Prezidentské veto by používal pouze v případě, že zákon je s těmito hodnotami v rozporu. Mezinárodní smlouvy by ratifikoval bez zbytečných průtahů záhy po jejich schválení oběma komorami parlamentu. Výběr ústavních soudců by podle Jana Fischera měl proběhnout na základě otevřené a široké diskuze, zatímco udělování prezidentských milostí má být zcela výjimečné na základě konzultace s příslušným členem vlády. Rozhodnutí udělit milost by Fischer rovněž podrobně veřejně odůvodňoval.58 Fischerovu nestranickost a nezávislost vyjádřenou ve snaze ucházet o hlasy pravicových i levicových voličů ale zpochybňují některá jeho prohlášení. Fischer opakovaně veřejně prohlásil, že by odmítl jmenovat vládu s účastí Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM), kterou považuje za extremistickou stranu, velmi nedůvěřivý by byl i v případě menšinové vlády za podpory KSČM.59 Fischerova kritika KSČM coby extremistické strany působí poněkud zpozdile vzhledem k jeho členství v KSČ v letech 1980–1989. Deklarovaná neochota jmenovat vládu za účasti KSČM navzdory vůli voličů však především zpochybňuje jeho vyhlašovaný respekt k Ústavě a odpor k aktivistickému prezidentství. V mírném rozporu se sliby o řádném a hladkém plnění ústavních povinností působí poznámka, že „prezident není automatem na podpisy“,60 která otevírá možnosti pro rozličné interpretace.

57

58

59

60

Právo veta a podpis přijatých zákonů. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.janfischer.cz/muj-nazor Právo veta a podpis přijatých zákonů, Ratifikace mezinárodních smluv, Jmenování ústavních soudců, Udělování milostí. Tamtéž. Fischer: Vládě s podílem KSČM bych řekl ne, jsou to extrémisté. iDNES.cz, 23. 10. 2012, http://zpravy.idnes. cz/fischer-nechce-jmenovat-vladu-s-komunisty-fi4-/domaci.aspx?c=A121023_074714_domaci_jj Vztah s premiérem. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-nazor

19

Zahraniční politika a její principy Fischer zdůrazňuje význam členství České republiky v EU, stejně jako význam euro-atlantického spojenectví a důležitost vztahů s USA a NATO, což podpořil i zářijovou návštěvou USA, při které se setkal k Henry Kissingerem či Johnem McCainem, výraznými postavami spjatými s Republikánskou stranou.61 Lze předpokládat, že v případě svého zvolení by Fischer zastával zahraničně-politické názory velmi blízké vládě Petra Nečase a ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, ať už v případě konfliktu mezi Izraelem a Palestinou či v otázce Kosova anebo občanské války v Sýrii. Soulad se stanoviskem Washingtonu by nadále zůstal jednou z klíčových priorit České republiky, v některých případech i proti většinovému stanovisku v EU, včetně Německa či Francie. V oblasti zahraniční politiky tak nenabízí de facto žádnou změnu, ale naopak takřka dokonalou kontinuitu se současnou vládnoucí garniturou. Česká republika by tak nadále zůstala věrným spojencem USA a opatrným členem EU, upřednostňující vlastní státní zájmy v rámci Unie. Prezident České republiky má s podle Ústavy sice jen omezené možnosti, jak ovlivnit zahraniční politiku, zásadní neshody s ministrem zahraničí Schwarzenbergem lze ale téměř s jistotou vyloučit. Vztah k Evropské unii Ve vztahu k EU považuje Jan Fischer za nejlepší model „flexibilní integrace“. Nesouhlasí s představou federalizované Evropy za současných podmínek, avšak věří v budoucnost EU a evropské myšlenky. Dle Fischera by „flexibilní integrace“ při zachování základních pravidel umožnila členským státům zvolit si míru samostatnosti či spolupráce s jinými členskými státy v určitých oblastech.62 Fischer zároveň zdůrazňuje význam „národní suverenity“, především v oblasti daňové politiky či nastavení sociálního, zdravotního a penzijního systému.63 Jan Fischer se sice distancuje od názorů Václava Klause na Evropskou unii, na druhou stranu však jeho důraz na „národní suverenitu“ může skrývat hrozbu populistické kritiky Evropské unie. „Flexibilní integrace“ je de facto rovna modelu „vícerychlostní Evropy“, včetně nebezpečí rozvolnění vztahů mezi členskými státy EU a jejich rozdělení na „státy jádra“ a „státy periférie“. Ve vztahu k EU se tak Fischer projevuje především jako pragmatik a jeho postoj je v některých ohledech ohebný; Fischer jej přizpůsobuje dané situaci.

61

62

63

Valeš, Martin: Hra o Hrad. Fischer si notoval s Kissingerem, McCain by mu přišel na inauguraci. Týden.cz, 20. 9. 2012, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/fischer-si-notoval-s-kissingerem-mccain-by-mu-prijel-nainauguraci_246638.html Fischer, Jan: Je federalizace EU řešením? Blog Jana Fischera, Aktuálně.cz, 21. 9. 2012, http://blog.aktualne. centrum.cz/blogy/jan-fischer.php?itemid=17574 Národní suverenita. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-nazor

20

Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Jednu z klíčových oblastí programu Jan Fischera tvoří „národní zájmy“, mezi něž patří i rozvojová politika, humanitární pomoc a lidská práva.64 Humanitární pomoc by neměla být podmíněna obchodními zájmy České republiky. Fischer konstatuje, že obchod by neměl dostávat přednost před svobodou, jelikož právě důsledná politika ochrany lidských práv je rodinným stříbrem zahraniční politiky českého státu.65 K otázkám migrace a menšin v České republice se příliš nevyjadřuje, jistě i proto, že se jedná o velice nepopulární témata, která rozhodně nemohou pomoci k zisku většinové podpory voličů. Prague Pride a práva homosexuálů podpořil v letech 2011 a 2012, avšak k možnosti adopce dětí i jiným souvisejícím otázkám se vyjadřuje poměrně zdrženlivě či negativně.66 Jan Fischer podporuje církevní restituce v současné podobě, jelikož je chápe jako definitivní odluku církve od státu. Určité pochybnosti má jen nad načasováním tohoto kroku, který by podle jeho názoru mohl být odložen až do ekonomicky příznivějšího okamžiku.67 Korupce, klientelismus a lobismus Reformu veřejné správy a boj s korupcí a klientelismem Jan Fischer vidí jako klíčový nástroj k oživení české ekonomiky. Pokud Česká republika rázně zakročí proti těmto negativním jevům, má podle něj značný potenciál, aby ekonomika rostla. Fischer však spíše zůstává v rovině obecných prohlášení, konkrétní podněty jsou spíše ojedinělé. Do jisté míry je to pochopitelné, jelikož musí vycházet z předpokladu omezených prezidentských pravomocí. V jeho podání je boj proti korupci spíše snahou o znovunastolení pozitivní atmosféry ve společnosti, unavené stranickými přestřelkami a starými tvářemi, a návratem víry ve vlastní stát a politickou reprezentaci.68 Sociálně-ekonomické otázky Názory Jana Fischera na ekonomiku lze sledovat v dvojí rovině, rovině teoretických stanovisek a praktického působení v roli premiéra úřednické vlády. Přestože reformám vlády Petra Nečase

64 65

66

67

68

Můj program. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-program Fischer, Jan: Byznys nemůže mít navrch nad svobodou. Blog, 11. 9. 2012, webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/blog/byznys-nemuze-mit-navrch-nad-svobodou Odpovědi kandidátů – červenec 2012. Jan Fischer. Prague Pride 2012, http://www.praguepride.com/index.php? page=jan-fischer Ratifikace mezinárodních smluv. Majetkové vyrovnání s církvemi. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-nazor Martinek, Jan – Ovčáček, Jiří: Některým politikům vadím, jsem pro ně jiný živočišný druh. Rozhovor s Janem Fischerem. Právo, 30. 6. 2012, s. (…), část dostupná na webu Novinky.cz, http://www.novinky.cz/domaci/ 272012-fischer-nekterym-politikum-vadim-jsem-pro-ne-jiny-zivocisny-druh.html

21

vyčítá necitlivost a nekompetentnost, o jejich nutnosti nepochybuje.69 Kritice podrobil rovněž vládní zvyšování daní. Hlavním problémem současné vlády je dle něj nedostatek solidarity politické reprezentace s běžnými občany, kteří nesou hlavní tíhu reforem.70 Na druhou stranu přiznává, že v případě penzijní reformy by postupoval ještě radikálněji než Nečasova vláda. Účast na tzv. druhém pilíři penzijního systému by podle něj měla být totiž povinná pro všechny občany České republiky.71 V současné době by nepodpořil zavedení školného na vysokých školách, avšak nechává tuto možnost otevřenou pro budoucnost jakožto součást propracovanějšího konceptu reforem.72 Program, který Fischer jakožto předseda vlády předložil veřejnosti v lednu 2010, lze označit jako velmi úsporný až restriktivní,73 v zásadě ne tolik odlišný od politiky současného vládního kabinetu. Shrnutí Jan Fischer nemá vhodné předpoklady k tomu, aby působil jako univerzální prezident sjednotitel. V postavení prezidenta by vzhledem k antipatiím vůči KSČM českou společnost spíše rozděloval, nežli stmeloval. V otázkách zahraniční politiky či vztahu k EU zastává jasně pravicové postoje v souladu s vládou Petra Nečase. Fischer se hlásí k odkazu Václava Havla a důrazu na otázky lidských práv ve světě, otázka po účelovosti tohoto kroku ale má své opodstatnění, stejně jako jeho podpora Prague Pride. V zásadě souhlasí s úspornými „neoliberálními“ reformami. Domnívá se, že hlavním důvodem jejich neoblíbenosti je chování politické reprezentace, včetně řady případů korupce a klientelismu, nikoliv ale reformy samotné, které sám chápe jako „nutnost“. Mýtus o Fischerově univerzálnosti se dále snoubí s mýty o nestranickosti a nezávislosti. K hlavním Fischerovým podporovatelům přitom patří ocelářský magnát Tomáš Chrenek či majitel mediální agentury Medea Jaromír Soukup, ale i někdejší kontroverzní ministři ve Fischerově vládě, Martin Barták a Juraj Chmiel.74 Prezidentský kandidát Jan Fischer tak představuje další pokus o „slušnou“ a nezkaženou pravici s lidskou tváří. Vzhledem k omezeným prezidentským pravomocím však ani pravicovým voličům ve skutečnosti nemůže nabídnout o mnoho víc než antikomunismus a zásadní soulad 69

70

71 72

73

74

Fischer, Jan: Reformy mají být pro lidi, ne lidé pro reformu. Blog, 22. 8. 2012, webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/blog/reformy-maji-byt-lide-pro-reformy Fischer, Jan: Úsporná opatření a zvyšování daní. Blog, 24. 4. 2012, webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/blog/skrty-usporna-opatreni-a-zvysovani-dani Fischer, Jan: Vládě s podílem KSČM bych řekl ne. Tamtéž. Prezidentský dotazník Hospodářských novin. IHNED.cz, 24. 5. 2012, dostupný na webových stránkách Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/media/jf-v-mediich/prezidentsky-dotaznik-hospodarskych-novin Holub, Petr: Tady je Fischerův balíček úspor. Co všechno chce měnit? Aktuálně.cz, 15. 1. 2012, http://aktualne. centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=658070 Kalenovský, Jakub: Dream Team Jana Fischera. A největší hvězdy jsou kde? Česká pozice, 15. 12. 2012, http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/dream-team-jana-fischera-nejvetsi-hvezdy-jsou-kde

22

s vládou Petra Nečase v otázce zahraniční politiky, vztahu k EU či ekonomickým reformám. Víra v zásadní změnu či dokonce morální obrodu české politiky v případě zvolení Jana Fischera prezidentem i vzhledem k Ústavě ČR tak nemá skutečné opodstatnění.

23

Levicová komunitaristka Táňa Fischerová Stoupenci Táni Fischerové ji charakterizují jako „jedinou prezidentskou kandidátku, která vzešla z prostředí sociálních hnutí a občanských iniciativ“.75 V letech 2002–2006 byla poslankyní Parlamentu České republiky (dále jen P ČR), jíž byla zvolena na kandidátce Unie Svobody. V parlamentu byla jedním z navrhovatelů zákona o registrovaném partnerství, již v roce 2005 přišla se zákonem o přímé volbě prezidenta a získala sto milionů na kulturu. Nehlasovala pro nasazení českých vojáků v Iráku. Byla „nejzeleněji“ hlasující poslankyní s nejvyšší účastí na jednáních.76 Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Kandiduje s heslem „Nazývejme věci pravými jmény a hledejme ty hodnoty, na kterých můžeme stavět, humanitu, odpovědnost, solidaritu“. 77 Odmítá autoritativní styl prezidentství a ve svém úřadě by velmi dbala na to, aby se dodržovala Ústava, protože pokušení moci, když je člověk zvolen přímo lidmi, je samozřejmě mnohem větší78. Jasně a otevřeně by z pozice Prezidenta republiky říkala své názory a čas od času by využila svého práva vystoupit na zasedání vlády. Prezidentské veto by využívala k odstraňování legislativních zmetků, například zákonů s přílepky. Vetovala by též zákony, které narušují fungování solidárních systémů ve společnosti. Pokud jde o jmenování ústavních soudců, zde by navrhovala Senátu významné osobnosti s mravní integritou, typu Jiřího Přibáně, Pavla Rychetského nebo Hany Marvanové. Pokud jde o řešení politických krizí, zastává názor, že vypsání předčasných voleb je až poslední řešení, nejprve je třeba podle ní hledat jiné možnosti domluvy. Neodmítla by jmenovat vládu nejen s podporou KSČM ale i s její přímou účastí, a to za situace, kdy levice jako jediná by měla koaliční potenciál. Jinak by, dle jejího názoru, hrozil chaos.79 Při udělování milostí by vycházela ze stanovisek svého týmu právníků, amnestii by udělila pouze po konzultaci s vládou. Ihned po nástupu do úřadu by dala milost Romanu Smetanovi. Vztah k Evropské unii Táňa Fischerová podporuje členství ČR v EU. „Do Evropy patříme a vystoupení z EU by znamenalo chaos. Samozřejmě, že Evropská unie v současné podobě není ideální, ale máme do

75

76 77

78 79

Tožička, Tomáš: Jediná občanská kandidátka. Deník Referendum, 28. 12. 2012, http://denikreferendum.cz/ clanek/14634-jedina-obcanska-kandidatka Tožička, Tomáš: Jediná občanská kandidátka. Tamtéž. Fischerová: Vetovala bych všechny zákony s přílepky. Interview ČT 24, 30. 11. 2012, web České televize, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/205753-fischerova-vetovala-bych-vsechny-zakony-sprilepky/ Fischerová: Vetovala bych všechny zákony s přílepky. Tamtéž. Fischerová: Vetovala bych všechny zákony s přílepky. Tamtéž.

24

unie přinášet to pozitivní, nové myšlenky a návrhy, spolupracovat už u zrodu věcí a ne zpětně něco blokovat.“80 Prosazovala by přijetí eura ale společně s fiskální unií, která by například sjednotila daně. K euru by měly fungovat komplementární národní měny za něj směnitelné. Prosazuje postupnou proměnu EU, ve které by se oddělila ekonomika, politika a kulturní sféra a jednaly by samostatně.81 Evropu občanů a rozvoje regionů. Nadvláda ekonomiky dusí všechny a všechno. Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Pokud jde o globální vládnutí je zásadně proti jakékoli globální vládě. Centralizace moci je šílenství. Jsem pro vzájemnou spolupráci jednotlivých oblastí, založenou na rovných svobodně vyjednaných smlouvách.82 OSN by se měla postupně měnit, neboť není funkční. Za zahraniční politiku má být odpovědný ministr zahraničních věcí, nikoli prezident, který je z titulu své funkce neodpovědný. Její první zahraniční cesta by vedla na Slovensko a dále do Německa. Odmítá propojování politické a ekonomické diplomacie formou účasti podnikatelů na zahraničních cestách prezidenta republiky.83 Podobně odmítá „vyobchodovávání“ lidských práv se zeměmi, které lidská práva masově porušují. Nelíbí se jí pronásledování žádné lidské bytosti, ať je to křesťan, žid nebo muslim. Pokud jde o migraci, měli bychom pomáhat všem pronásledovaným. Je však třeba hledat takové modely, aby lidé nemuseli ze svých zemí utíkat. Odmítá církevní restituce v jejich současné podobě, nicméně je pro nějakou formu náhrady církvím.84 Korupce, klientelismus a lobbing Táňa Fischerová akcentuje roli prezidenta při dodržování Ústavy. Klíčovou roli v boji proti korupci přisuzuje přijetí Zákona o státní službě85 a zpřísnění zákona o zadávání veřejných zakázek. Korupce má podle ní systémový charakter.86 V návaznosti na sociologa Pavla Friče tvrdí, že systém, do kterého jsou zapojeni všichni významní hráči, občas vyplivne jedno shnilé jablko,

80 81

82 83

84

85

86

Fischerová: Vetovala bych všechny zákony s přílepky. Tamtéž. Odpovědi na důležitá témata: Táňa Fischerová. AC24, 15. 8. 2012, http://www.ac24.cz/zpravy-z-domova/903odpovedi-na-dulezita-temata-tana-fischerova Odpovědi na důležitá témata: Táňa Fischerová. Tamtéž. Dienstbier nevidí v jádru perspektivu, Zeman chce skončit se solárním šílenstvím. Novinky.cz, 28. 11. 2012, http://www.novinky.cz/domaci/286194-dienstbier-nevidi-v-jadru-perspektivu-zeman-chce-skoncit-se-solarnimsilenstvim.html Prezidentský dotazník č. 4: Táňa Fischerová. Finmag.cz, 8. 10. 2012, http://www.finmag.cz/cs/finmag/ kaleidoskop/prezidentsky-dotaznik-c-3-tana-fischerova/ Kubita, Jan: Prezidentský powerpoint: Zeman dal dohromady jen dvě stránky. Bobošíková měla i fanfáry. iHNED.cz, 5. 12. 2012, http://zpravy.ihned.cz/c1-58896210-prezidentsky-powerpoint-zeman-dal-dohromadyjen-dve-stranky-bobosikova-mela-i-fanfary Fischerová, Táňa: Systémová korupce. Deník Referendum, 23. 9. 2010, http://denikreferendum.cz/clanek/6160systemova-korupce

25

většinou toho, kdo nějak porušil domluvenou hru, aby sám pak běžel dál a nezměněný.87 Problém vidí zejména v propojení politiky a ekonomiky. Systém propletení ekonomiky s politikou, kdy už nikdo neví, kdo vlastně rozhoduje, je zaměřen proti vlastním občanům.88 Cestu boje proti korupci vidí zejména v hledání alternativních koncepcí, občanské angažovanosti: „Za zásadní považuji, aby občanské hnutí Proalt vypracovalo variantní a alternativní programy všech oborů a ve spolupráci s odboráři je veřejně prezentovalo.“89 Sociálně-ekonomické otázky Sociální politika v podání kandidátky na prezidenta je především hledáním alternativních koncepcí. Vychází z obecných hodnot Klíčového hnutí, kterými jsou společenství, odpovědnost, dobrovolnost, svoboda, rovnost, bratrství (spolupráce), samospráva a sítě90. Klade důraz na sociální soudržnost a spolupráci občanů při zachování svobody výběru a volby. Kritizuje extenzivní uplatňování principu volné soutěže ve všech oblastech života, které vede k rozpadu společnosti, její atomizaci a zápasu jednoho proti druhému.91 Mzda by podle programu Klíčového hnutí neměla být cenou práce, ale právem na oprávněný podíl z výtěžků společně vytvořeného a prodaného zboží či výkonu.92 Zaměstnance nechápe jako závislého vykonavatele činností, nýbrž jako partnera. Systém důchodového pojištění musí stát na principu solidarity. Smyslem důchodového systému je umožnit kvalitní život těm, kteří se o sebe nemohou ekonomicky postarat. Při určité stanovené míře ekonomického zajištění by (i při splnění ostatních kritérií, jako je věk, délka předchozí pracovní aktivity) ze systému nemělo být čerpáno.93 Ve zdravotnictví chce klást důraz na prevenci. Většina nemocí pochází ze stresu, poškozeného životního prostředí a nekvalitních potravin. Ve zdravotnictví by prosazovala princip rozvoje místních možností léčby, zejména návrat k systému rodinných lékařů. Prosazuje legitimizaci přírodní a alternativní léčby. Zdravotní péče by měla spočívat v budování dostupné sítě malých zdravotnických zařízení. Důležitý je podle ní též rozvoj hospiců. Vzdělávací soustava by měla být založena na rozvoji všestranných schopností a tvůrčího myšlení žáků a studentů. V rámci školského systému chce podporovat celostní školy, do kterých patří i rozvíjení uměleckého vzdělávání a vnímání světa. V učňovském školství bude podporovat

87 88 89 90 91 92 93

Fischerová, Táňa: Systémová korupce. Tamtéž. Fischerová, Táňa: Systémová korupce. Tamtéž. Fischerová, Táňa: Systémová korupce. Tamtéž. Klíčové hnutí – základní principy politického programu: http://www.klicovehnuti.cz/politicke-hnuti/ Klíčové hnutí – základní principy politického programu: http://www.klicovehnuti.cz/politicke-hnuti/ Klíčové hnutí – základní principy politického programu: http://www.klicovehnuti.cz/politicke-hnuti Klíčové hnutí – základní principy politického programu: http://www.klicovehnuti.cz/politicke-hnuti

26

možnost výchovy učňů u malých živnostníků. V oblasti vyššího školství odmítá preferenci oborů, o které je momentálně zájem na trhu práce. V oblasti daní podporuje zachování daňové progrese, nicméně prosazuje nižší zdanění práce a vyšší zdanění spotřeby. Prosazuje postupné snižování přímých daní.94 Objem centrálně spravovaných daní chce postupně snižovat ve prospěch příspěvků do samosprávných fondů. Tyto samosprávné fondy by měly vznikat na všech úrovních a sloužily by na podporu kultury, podnikání, občanských iniciativ a vzdělávání. Budou naplňovány ze zisku prosperujících podnikatelů, družstev a jednotlivců. Ekonomický život by měl především akcentovat hledisko samosprávy a rozvoj místní komunity. Proto prosazuje rozvoj družstev ve všech oblastech, kromě zemědělství i v oblasti vzdělávání, bydlení, řemeslné výroby, peněžnictví. V oblasti průmyslu podporuje rozvoj místní ekonomiky, to je malých a středních podniků. Velké by mělo být jenom to, co malí nedokážou obsáhnout a nemělo by být rozvíjeno na úkor malého, právě naopak.95 Energetické zabezpečení hospodářského života je třeba postavit na rozvoji sluneční energetiky a všech jejich forem a decentralizaci energetických zdrojů.96 Shrnutí Táňa Fischerová sama sebe chápe jako kandidátku občanské společnosti. Tu ovšem implicitně chápe spíše v minimalistickém slova smyslu jako prostor nových sociálních hnutí. Není například jasné, zda do občanské společnosti řadí její klíčovou formu sebeorganizace, kterou představují politické strany. Opaku by nasvědčoval její výrok, že chce reprezentovat občanskou společnost, nikoliv politiku.97 Její politickou pozici by tak bylo možné stručně charakterizovat jako radikálně humanistickou, spojenou s levicovým komunitarismem. Relativně sympatické jsou naopak její představy o neaktivistické roli prezidenta. V oblasti zahraniční politiky je třeba ocenit její důraz na to, že za zahraniční politiku je odpovědná vláda nikoli prezident. Její představy o roli EU je však třeba hodnotit jako nejasné a její stanoviska k roli OSN a globálnímu vládnutí za vyloženě rozporuplné (Globální vládnutí si spojuje s centralizací moci, která je podle ní „šílenstvím“). Jako vyloženě naivní a zmatené je třeba hodnotit její postoje v oblasti sociální a ekonomické politiky. Její důraz na snižování přímých daní a růst nepřímých daní silně připomíná politiku současné

94

95 96 97

Klíčové hnutí – základní principy politického programu. web Klíčové hnutí, http://www.klicovehnuti.cz/ politicke-hnuti Klíčové hnutí – základní principy politického programu. Tamtéž. Klíčové hnutí – základní principy politického programu. Tamtéž. Táňa Fischerová, kandidátka na prezidentku České republiky. Webové stránky Volba Prezidenta ČR. http://www.volba-prezidenta.cz/tana_fischerova/

27

neoliberální pravicové vlády, i když není jasné, jestli si paní Fischerová tuto shodu uvědomuje. Návrhy v sociální a ekonomické oblasti postrádají jakoukoli realistickou studii proveditelnosti, analýzu financování a dopadů těchto změn. Program Táni Fischerové jako prezidentské kandidátky tak představuje spíše moralistní úvahu než volební program tvořený v principu splnitelnými závazky kandidáta.

28

Vladimír Franz: Přitažlivá, i když nevypočitatelná alternativa Volební kampaň Vladimíra Franze je možná největším překvapením prvních přímých prezidentských voleb v České republice. Před ohlášením své kandidatury se totiž Franz nijak politicky neangažoval. Ačkoliv jde o uznávaného autora scénické hudby, širší veřejnosti byl až donedávna známý především díky své nekonformní vizáži. Navzdory tomu se Franzovi podařilo rozjet mimořádně efektivní volební kampaň, díky níž získal pro svou kandidaturu podporu více než 88 tisíc občanů.98 Franz totiž ze svého hlavního handicapu, tedy absence jakékoliv politické minulosti, učinil přednost. Zdůrazňuje, že nikdy nebyl členem žádné politické strany a není ani svázaný s žádnými zájmovými skupinami.99 Pokud bude zvolen, bude působit jako „autentický vyslanec občanů v nejvyšší politice“.100 V atmosféře všeobecného znechucení korupcí, klientelismem a celkově pokleslou politickou kulturou je pochopitelné, že politická neposkvrněnost jej může v očích některých voličů činit přitažlivým. Přemýšlivější voliče by však měla spíše varovat. Při hodnocení Franzových postojů jsou totiž nuceni vycházet prakticky výhradně z jeho volební kampaně. Ani ta však neposkytuje jasný obraz o jeho politických názorech. Franz totiž nezveřejnil žádný volební program, to by prý považoval za „neseriózní a populistické“.101 Zároveň odmítá zaujmout jasné stanovisko k jakýmkoliv kontroverzním otázkám. Role prezidenta v politickém systému a jeho vztah ke společnosti Vladimír Franz si je vědom omezených kompetencí prezidenta v českém ústavním systému,102 ale zároveň si uvědomuje i značnou neformální autoritu prezidentského úřadu.103 Role prezidenta je podle něj především „zastřešující“, prezident má formulovat „vizi, perspektivu, zastřešení“.104 Jeho hlavní agendou by bylo „navrátit stát občanům“ … „apelovat na společnost“, respektive na občany, aby v nich probudil pocit zodpovědnosti za věci veřejné, neboť současná krize je „především krizí mravní“.105 Franzův důraz na nadstranické postavení prezidenta republiky jasně odkazuje k Havlově nepolitické politice i k odkazu T. G. Masaryka. Zůstává však otázkou, jak by taková Franz překvapil. Do boje o Hrad jde s 88 388 podpisy. Uspěl i Okamura. iDNES, 5. 11. 2012, http://zpravy.idnes.cz/okamura-ma-50-tisic-podpisu-dcp-/domaci.aspx?c=A121105_111233_domaci_jw 99 Tamtéž; Franz, Vladimír: Klausův obzor: kancelář a panelák. MF Dnes, 7. 12. 2012, s. 6. 100Volba Prezidenta: Vladimír Franz. Události 20. 11. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328udalosti/212411000101120/obsah/233153-volba-prezidenta-vladimir-franz/ 101Vladimír Franz: Opravdu kandiduji na prezidenta, nejsem žádný recesista. Buřty rozdávat nebudu. IHNED, 1. 8. 2012, http://zpravy.ihned.cz/c1-56822370-vladimir-franz-opravdu-kandiduji-na-prezidenta-nejsem-zadnyrecesista-burty-rozdavat-nebudu 102Vladimír Franz: Opravdu kandiduji na prezidenta. Tamtéž. 103Vladimír Franz, prezidentský kandidát. Radiožurnál, 10. 12. 2012, http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/ dvacetminut/_zprava/1147984 104Vladimír Franz: Opravdu kandiduji na prezidenta. Tamtéž. 105Volba Prezidenta: Vladimír Franz. Tamtéž. 98

29

nepolitická politika ve Franzově podání vypadala v praxi. Na jednu stranu tvrdí, že coby prezident by v domácích i zahraničních otázkách respektoval politickou linii vlády a naznačuje, že by byl méně aktivistickým prezidentem než jeho předchůdci.106 Výběr ústavních soudců by konzultoval se zástupci všech senátních klubů, přičemž by usiloval o jmenování politicky nezaujatých osobností s vysokým morálním a společenským kreditem. Podobně by vystupoval i při výběru členů bankovní rady České národní banky (dále jen ČNB), který by konzultoval s odbornými autoritami.107 Práva vetovat zákony a udílet milosti by využíval jen výjimečně. Na druhou stranu věří, že prezident by měl aktivně zasahovat nejen do veřejné diskuse o zásadních politických otázkách, ale i do formování vládní politiky. K tomu by měl mimo jiné využívat i svého ústavního práva účastnit se zasedání vlády a sněmovny. Franzovo lavírování v otázce ústavní a politické role prezidenta je nejvíce patrné v jeho odpovědích na otázku, zda by jmenoval vládu, na níž by se podíleli komunisté. Zde se jeho odpovědi v různých rozhovorech liší od jasného NE přes (poněkud váhavé) ANO protože „prezident …. musí dodržovat ústavu a zákony“, až po úvahy o tom, že případná účast Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM) ve vládě by snížila její atraktivitu coby protestní strany a tudíž by byla z dlouhodobého hlediska přínosná pro vývoj české demokracie.108 Zahraniční politik a její principy V oblasti zahraniční politiky České republiky Franz na jednu stranu realisticky uznává, že „Česká republika není globálním hráčem“.109 Na druhou zdůrazňuje potřebu zásadového přístupu k zahraniční politice v oblasti lidských práv, ale i ochrany životního prostředí.110 Vztah k Evropské unii Vladimír Franz se považuje za eurorealistu. S projektem evropské integrace v principu souhlasí a domnívá se, že ČR by měla vystupovat coby „sebevědomý člen EU“.111 Na druhou stranu má za to, že unijní předpisy často zbytečně komplikují občanům život: „Opravdu nevím, co je komu v Bruselu po tom, jaký dělají v Nepomuku guláš. Myslím ale, že evropská myšlenka je správná. Spíše mi vadí partikulární věci“.112 Zavedení eura podle něj „není aktuálním tématem“.113 106Tamtéž. 107Občanský kandidát odpovídá. webové stránky Vladimír Franz prezidentem, http://vladimirfranz.cz/obcanskykandidat-odpovida/ 108Volba Prezidenta: Vladimír Franz. Tamtéž; Rychlík, Martin: Vladimír Franz prezidentem? To není happening, myslím to sakra vážně. Česká pozice, 20. 8. 2012, http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/vladimir-franzprezidentem-neni-happening-myslim-sakra-vazne; Franz, Vladimír: Klausův obzor: kancelář a panelák. Tamtéž. 109Vladimír Franz prezidentem? Tamtéž. 110Občanský kandidát odpovídá. Tamtéž. 111Občanský kandidát odpovídá. Tamtéž. 112Vladimír Franz prezidentem? Tamtéž; Vladimír Franz, prezidentský kandidát. Tamtéž.

30

Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Ve své volební kampani Vladimír Franz zdůrazňuje svůj respekt k lidským právům, toleranci k odlišným životním stylům i nutnost bojovat s intolerancí a extremismem. Ve vztahu k tzv. romské otázce zdůrazňuje respekt a toleranci ke svébytné romské kultuře, ale zároveň odmítá politiku tzv. pozitivní diskriminace.114 Franz je však také nucen vysvětlovat své aktivity z počátku devadesátých let, kdy krátce působil v prostředí hnutí skinheads. Mimo jiné, propagoval organizaci Nová česká jednota a časopis Čech.115 Nyní tyto své někdejší aktivity vysvětluje jednak svým zájmem seznámit se se vznikající skinheadskou subkulturou, jednak údajnou snahou vznikající skinheadské hnutí nějak pozitivně ovlivnit.116 Franzova neochota jasně definovat své postoje ke kontroverzním tématům se projevuje i v otázce církevních restitucí. Na jednu stranu uznává morální nárok církví na nějakou formu majetkového vyrovnání se státem, stejně jako princip odluky církve od státu. Na druhou stranu kritizuje současnou vládní koalici pro její neschopnost veřejně obhájit svou politiku v této oblasti117 i pro přijímání finančních závazků vůči církvím v době krize a snižování veřejných výdajů v jiných oblastech. Sociálně-ekonomické otázky Vzhledem k celkovému stylu Franzovy volební kampaně není příliš překvapující, že se nijak nevyjadřuje k aktuálním kontroverzním tématům, jako je důchodová či zdravotní reforma. V obecné rovině však slibuje, že jako prezident by usiloval o udržení sociálního smíru a bojoval by proti zhoršování životních podmínek seniorů.118 V oblasti rozpočtové politiky považuje za ideální stav vyrovnaný či přebytkový státní rozpočet, ale zároveň uznává, že dosažení tohoto ideálu nemusí být vždy možné. Mimo to si uvědomuje, že sestavování rozpočtu je v kompetenci vlády.119 V oblasti energetické politiky Vladimír Franz zdůrazňuje potřebu zajištění energetické bezpečnosti státu diverzifikací zdrojů ropy a zemního plynu. K jaderné energetice i obnovitelným zdrojům se staví vyhýbavě, není prý „nepřítelem jaderné energetiky za předpokladu maximální bezpečnosti“. Zároveň si ale není jist, zda kromě dostavby Temelína plánovat další výstavbu jaderných elektráren. Alternativní zdroje energie považuje za důležité a podporoval by proto 113Občanský kandidát odpovídá. Tamtéž. 114 Názory. webové stránky Vladimír Franz prezidentem, http://vladimirfranz.cz/nazory/ 115Franzovo vystoupení na koncertu skupiny Orlík dne 1. 5. 1990, http://www.youtube.com/watch?v= XyB2QiAKfYA 116Vladimír Franz prezidentem? Tamtéž; Franz, Vladimír: Klausův obzor: kancelář a panelák. Tamtéž. 117Občanský kandidát odpovídá. Tamtéž. 118Franz, Vladimír: Proč mám být prezidentem. MF Dnes, 9. 11. 2012, s. (…). 119 Názory. webové stránky Vladimír Franz prezidentem. Tamtéž.

31

výzkum a vývoj v této oblasti. K dotacím na výrobu energie z obnovitelných zdrojů (respektive k zaručeným výkupním cenám) se však nevyjadřuje.120 Korupce, klientelismus a lobbing Boj proti korupci je zřejmě jediným významným politickým tématem, k němuž je Vladimír Franz ochotný se jasně a jednoznačně vyjádřit. Boj proti korupci a snahu o všeobecné zlepšení politické kultury v České republice označuje za jednu ze svých hlavních priorit. Mimo jiné zdůrazňuje potřebu změnit pravidla financování politických stran či odkrýt majetkovou strukturu firem podílejících se na veřejných zakázkách, stejně jako majetkové poměry politiků.121 Shrnutí Vladimír Franz je bezpochyby silná a zajímavá osobnost. Realizací své neotřelé a přitom efektivní volební kampaně dokázal, že má i určité politické vlohy. Vzhledem k absenci osobní politické historie a neochotě jednoznačně se vyjádřit k jakýmkoliv kontroverzním otázkám však představuje krajně nečitelného a nevypočitatelného kandidáta na prezidentský úřad. Podporu, jíž získal v petiční kampani na podporu své kandidatury i úspěch ve studentských prezidentských volbách, je proto třeba interpretovat především jako výraz znechucení řady občanů z nízké míry politické kultury v České republice.

120Občanský kandidát odpovídá. Tamtéž. 121Franz, Vladimír: Klausův obzor: kancelář a panelák. Tamtéž.

32

Zuzana Roithová: Prezidentka patriotismu a dohody Poslankyně Evropského parlamentu Zuzana Roithová ohlásila kandidaturu na prezidentku na tiskové konferenci Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (dále jen KDU–ČSL), jejíž je členkou, dne 23. února 2012. K registraci na Ministerstvo vnitra ČR předložila 81 199 podpisů, což ukazuje na vysokou efektivitu sběru podpisů při využití sítě členů a sympatizantů její domovské strany.122 Zuzana Roithová, lékařka a posléze ředitelka dnešní Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, byla ministryní zdravotnictví ve vládě Jana Tošovského a senátorkou (1998–2004). V roce 1999 vstoupila do KDU–ČSL, za níž byla v červnu 2004 zvolena poslankyní Evropského parlamentu (mandát obhájila i v roce 2009). Je věřící, sebe samu představuje jako dobrou manažerku a člověka konsensu. Její hlavní politické aktivity z ní činí obhájkyni lidských práv ve světě a zájmů spotřebitelů a církve v České republice.123 Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Zuzana Roithová by v případě vítězství v prezidentských volbách vystoupila z KDU-ČSL.124 Možnosti účastnit se zasedání vlády by využívala pouze při jednání o strategických otázkách, a zejména pak při diskusi o zahraniční, resp. evropské politice. Prezident by se měl podle Roithové snažit existující „názorové problémy řešit u kulatého stolu“, a to nejen v diskusi s premiérem a resortním ministrem, ale i se členy příslušných parlamentních výborů.125 Z dohody Zuzana Roithová vylučuje Komunistickou stranu Čech a Moravy. Hovoří přitom o odmítnutí ideologie, ne o jednotlivých konkrétních politicích: „Komunistická ideologie stála a stále stojí na rozdělování společnosti a na vyvolávání nenávisti, dál hovoří o třídním boji a slibuje nemožné.“126 Opakovaně pak Roithová během předvolební kampaně řekla, že pokud by byla postavena před nutnost pověřit sestavením vlády komunistickou stranu, resp. jmenovat vládu s podporou KSČM, rezignovala by.127

122

123 124

125

126

127

Roithová chce na Hrad, oznámila kandidaturu. ČT 24, 23. 2. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/ 165576-roithova-chce-na-hrad-oznamila-kandidaturu/ Srv. také Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny. Ministerstvo vnitra ČR, 23. 11. 2012, http://www.mvcr.cz/soubor/zuzanaroithova-pdf.aspx Životopisné údaje viz Zdeněk Jančařík: Zuzana Roithová. Vidět srdcem. Rozhovor. Praha: Portál, 2012, s. 184–185. Závod o Hrad. Nesestříhaný rozhovor o kandidatuře na prezidentku se Zuzanou Roithovou. Stream.cz, 3. 12. 2012, http://www.stream.cz/zavodohrad/777626-zuzana-roithova-cely-rozhovor Jak to vidí Zuzana Roithová. ČRo 2 Praha, 18. 12. 2012, http://www.rozhlas.cz/praha/jaktovidi/_zprava/1150825 Třeboň, třiadvacet let poté. Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 14. 11. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/ blogy/zuzana-roithova.php?itemid=18111 Třeboň, třiadvacet let poté. Tamtéž; Prezidentský speciál se Zuzanou Roithovou. Hyde Park ČT 24, 7. 12. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/7.12.2012/

33

S důrazem na vlastní úlohu při dojednávání konsensu Zuzana Roithová říká, že prezidentské veto by využívala jen zřídka. Veto je podle ní ukázkou neúspěchu prezidenta při vyjednávání v předchozích stupních schvalování.128 Zahraniční politika a její principy V přístupu k zahraniční politice Zuzany Roithové se snoubí některé konzervativnější postoje se stěžejními principy a stanovisky liberální lidskoprávní politiky, což zřejmě ovlivnila její dlouhodobá účast v evropské politice na půdě Evropského parlamentu (dále jen EP). Uznání nezávislosti Kosova ze strany České republiky je podle Roithové „v rozporu s mezinárodními závazky“.129 Pozorovatelský statut Palestiny v OSN sice podporuje, ale vzhledem k tomu, že není jasné, kdo je schopen Palestinská území efektivně řídit, souhlasí s českým hlasováním proti udělení tohoto statutu Palestině. Podle ní by Palestina mohla o svůj pozorovatelský status opět přijít, pokud nenaplní předpoklady, mezi kterými je mj. budování odpovědné vnitřní správy. Roithová je dlouholetou členkou organizace Evropští přátelé Izraele.130 Jako členka EP je Zuzana Roithová také jednou z místopředsedkyň Delegace ve Smíšeném parlamentním shromáždění zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří a Evropské unie. V českém prostředí je známa jako zastánkyně politických vězňů na Ukrajině nebo na Kubě.131 V únoru 2012 jako poslankyně EP navštívila Ukrajinu, aby se informovala o zdravotním stavu vězněné expremiérky Julie Tymošenkové. I proto pak podpořila bojkot setkání středoevropských prezidentů na ukrajinské Jaltě v květnu 2012.132 V souladu s jejími postoji je nesouhlas s medializovaným vystoupením Pussy Riot v pravoslavném chrámu a současné odmítnutí jejich trestu jako trestu politicky motivovaného. „Nemohu se smířit s tím,“ napsala Roithová, „aby ruské občany fackovala ruská justice jen podle toho, jak píská Kreml.“133

128 129 130

131

132

133

Prezidentský speciál se Zuzanou Roithovou. Tamtéž. Jak to vidí Zuzana Roithová. Tamtéž. Využijí nebo zneužijí Palestinci status pozorovatele? Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 5. 12. 2012, http://blog. aktualne.centrum.cz/blogy/zuzana-roithova.php?itemid=18367; srv. také web European Friends of Israel, http://www.efi-eu.org Medailon Zuzany Roithové. Web Evropského parlamentu, http://www.europarl.europa.eu/meps/en/28352/ ZUZANA_ROITHOVA.html; Smrt kubánského disidenta musí EU vybičovat k ostrému protestu proti porušování lidských práv na ostrově svobody. Tisková zpráva, 11. 3. 2010, web roithova.cz, http://www.roithova.cz/tiskove_zpravy/982/ Palata, Luboš: Česká europoslankyně letí do Kyjeva, Lidové noviny, 17. 2. 2012, s. 2; ČTK: Stav Tymošenkové je podle Roithové vážný. Právo, 22. 2. 2012, s. 8; Příklad prezidenta Gaucka by měli následovat i ostatní. Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 26. 4. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zuzanaroithova.php?itemid=16271 Velenedobrý nečasismus aneb sprosté kupčení. Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 12. 9. 2012, http://blog. aktualne.centrum.cz/blogy/zuzana-roithova.php?itemid=17486

34

Vztah k Evropské unii Zuzana Roithová kritizuje pasivitu českého politického vedení ve vztahu k evropské politice. Obecně a v souladu s evropskou debatou lze ve slovech Roithové číst obavu, že Česká republika zůstane mimo tu část evropských zemí, které budou pokračovat v prohlubování vzájemné integrace. Je podle ní chyba, že se Česká republika účastní jen dohody o schengenském prostoru, ale není členem eurozóny a odmítla se připojit k fiskální smlouvě. Odmítání účasti na ekonomické integraci Evropské unie podle Roithové kromě jiného „poškozuje naši posici při vyjednávání o evropském rozpočtu na příštích sedm let“.134 Roithová se také vymezovala se proti snahám „přiložit pod kypící kotel české euroskepse“ skandály připisovanými „Bruselu“, i když jde třeba o opatření přijatá na základě žádosti členských států nebo daná rozhodnutí vůbec nejsou v gesci Evropské unie, Evropského parlamentu nebo Evropské komise.135 Stávající vládu pravicové koalice Roithová kritizuje za neschopnost čerpat prostředky z evropských fondů. Kromě ztráty prostředků, které z české strany vyžadují jen minimální spoluúčast, kritizuje i skutečnost, že vláda nevyužívá tento nástroj k tvorbě pracovních míst, čímž se vzdává i příjmů z plateb zaměstnavatele za zaměstnance, které automaticky směřují do státního rozpočtu.136 V českém prostředí se Zuzana Roithová stala nejznámější jako europoslankyně věnující se spotřebitelským právům. V únoru 2008 takto iniciovala registraci zkratky „CE“ jako značky dokládající naplňování evropských norem. Upozorňuje také na dlouhodobě vysoké procento – často zdravotně závadných – padělků mezi zbožím dováženým z Číny.137 Roithová oceňuje udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii, protože se podle ní Evropě „podařilo po dvou tisících let najít takovou rovnováhu sil, která jí umožňuje žít v míru“.138 Je proti vstupu Turecka do EU a dává přednost privilegovanému partnerství.

134 135

136

137

138

Prezidentský speciál se Zuzanou Roithovou. Tamtéž. Zuzana Roithová: Další kachna Daily Mailu kváká na Novinkách. Parlamentní listy.cz, 10. 4. 2012, http://www.parlamentnilisty.cz/profily/clanek.aspx?id=11562; Jančařík, Zdeněk: Zuzana Roithová, s. 200, kde Zuzana Roithová uvádí, že často vysmívaná směrnice EU o zakřivení okurek vznikla sjednocením obdobných národních norem, a to z iniciativy národních organizací pěstitelů ovoce a zeleniny. Krátit investice pro čerpání zdrojů z Evropské unie není účetní chyba, ale chyba účetního. Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 5. 11. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zuzana-roithova.php?itemid=18019 Bylo tomu v momentu, kdy čínské firmy značku používali v matoucím významu „China Export“. Srv. Roithová, Zuzana: Liknavost Evropské komise je neomluvitelná. Právo, 22. 2. 2008, s. 19. Srv. dále Roithová, Zuzana: Mám důvod komentovat cvičky. Lidové noviny, 4. 5. 2007, s. 11 a Táž: Zpráva z pašeráckého centra v Antverpách. Hospodářské noviny, 12. 3. 2008, s. 11. Nobelovka? Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 15. 10. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zuzanaroithova.php?itemid=17813; Zuzana Roithová, prezidentská kandidátka, ČRo 1, 7. prosince 2012, http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1147185

35

Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Zuzana Roithová podporuje různé iniciativy ve prospěch církve a církvemi prezentovaných témat. Takto např. v roce 2005 vystupovala proti novele zákona o církvích a náboženských společnostech, který církvím odjímal právo samostatně zřizovat diakonie a další struktury (farnosti) podle církevního práva.139 V roce 2008 sepsala „Protest proti zrušení či devalvaci církevních sňatků v ČR“, který podle ní předpokládala tehdejší podoba návrhu nového občanského zákoníku.140 V kampani zdůrazňuje roli církví jako provozovatelů sociálních služeb. Stejnou argumentací zdůvodňuje i to, že by nevetovala nedávno schválený zákon o církevních restitucích. Tomu odpovídá i její politické stanovisko, podle kterého, „kdyby se o svůj majetek historicky staraly církve, tak z těch finančních prostředků by se platilo množství sociálních a zdravotních služeb (…) a kvalitní a rozsáhlé sociální služby, které stát potřebuje, ale nemá na ně peníze.“141 Roithová přitom nevysvětluje, proč by výnosy ze stejného majetku nemohl na sociální a zdravotní služby vynakládat stát. Sociálně-ekonomické otázky V ekonomické politice je Zuzana Roithová zastánkyní vyrovnaného rozpočtu, snižování státního dluhu a dodržování konvergenčních kritérií.142 Vetovala by druhý pilíř důchodové reformy, ale v souladu se svým důrazem na společenskou shodu ani ne tak kvůli jejímu obsahu jako proto, že „není dobře, když se zavádí něco, o čem pochybují pojišťovny (…) a polovina politické garnitury tvrdí, že to zruší“. Zaměstnanost by podporovala mj. zkrácenými úvazky s plným sociálním krytím.143 Sama jako důležité téma společenské debaty formuluje stabilitu státní správy a legislativy, přičemž kritizuje „příliš časté změny základních právních norem pro hospodaření ve firmách i v rodinách“.144 Podporuje také zavedení zákona o státní službě. Zuzana Roithová klade také důraz na podporu rodiny a rodičovství. Ve shodě s programem KDU–ČSL podporuje společné zdanění manželů. Je také za založení institutu dětské skupiny, nižší spotřební daň na plenky a třeba i učebnice a systém půjček pro studium na 139 140

141 142

143 144

Roithová, Zuzana: Prezident riskuje ostudu. Lidové noviny, 12. 12. 2005, s. 11. Srv. Protest pokračuje (Protest proti zrušení či devalvaci církevních sňatků v ČR). web roithova.cz, http://www.roithova.cz/protest/ Prezidentský speciál se Zuzanou Roithovou. Tamtéž. Daň za reformní cíle aneb chybná analýza premiéra Nečase. Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 15. 10. 2012, http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zuzana-roithova.php?itemid=17816 Prezidentský speciál se Zuzanou Roithovou. Tamtéž; Jak to vidí Zuzana Roithová. Tamtéž. Roithová, Zuzana: Někdo to říct musel… Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 22. 10. 2012, http://blog.aktualne. centrum.cz/blogy/zuzana-roithova.php?itemid=18215

36

vysoké škole.145 Homosexuální páry by podle ní neměly mít možnost adoptovat cizí děti. Podle ní je adopce možná jen za předpokladu, pokud by jeden z lidí žijících v registrovaném partnerství byl biologickým rodičem dítěte. Adopci dětí homosexuálními páry přitom zmiňuje jako jedno z aktuálně-politických témat, u nichž by využila své právo veta.146 Korupce, klientelismus a lobbing Otázku korupce má Zuzana Roithová za jedno z hlavních témat předvolebních spotů v rozhlase i televizi – chce být tím, kdo bude Českou republiku z korupce léčit. Nepředstavila však žádný systematický program týkající se tohoto tématu. Odmítla však novoroční amnestii vyhlášenou Václavem Klausem, mj. právě z důvodu, že vedla k osvobození některých lidí stíhaných za ekonomickou trestnou činnost. Shrnutí Zuzana Roithová se prezentuje jako dobrá manažerka schopná dosahovat konsensu mezi různými skupinami a motivovat je. V kampani klade důraz na evropskost české politiky a hledání národního konsensu, který by bylo možné reprezentovat na nadstátní úrovni.147 Pokud jde o prezidentské pravomoci, snažila by se vstupovat do jednání o zákonech, a to i v počátku jejich projednávání. V zahraniční politice by respektovala postoj vlády, i když by se ho snažila ovlivňovat. Pokud jde o jmenování členů bankovní rady, nepovažuje nyní toto téma za aktuální. Zuzana Roithová odmítá spolupráci s komunistickou stranou. Jasně se profiluje v některých hodnotových otázkách, např. posilování společenské role církví, s čímž souvisí také její odmítání adopce dětí homosexuálními páry. Mezi podporovatele Zuzany Roithové patří mj. Táňa Fischerová, Tomáš Halík, Jan Sokol nebo Petr Moos. Ona sama by v prezidentské volbě případně podpořila Táňu Fischerovou nebo Karla Schwarzenberga.148

145

146 147 148

Roithová, Zuzana: Tak nějak to víme všichni. Blog Zuzany Roithové, Aktuálně.cz, 19. 9. 2012, http://blog. aktualne.centrum.cz/blogy/zuzana-roithova.php?itemid=17555 Srv. Prezidentský speciál se Zuzanou Roithovou. Tamtéž. Jak to vidí Zuzana Roithová. Tamtéž. Řekli o Zuzaně Roithové. web roithova.cz, http://www.roithova.cz/clovek_rekli_o_zr/ Srv. také Zuzana Roithová, prezidentská kandidátka. ČRo 1, 7. 12. 2012, http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/ _zprava/1147185

37

Miloš Zeman: mezi levicovými sentimenty a diktátem osobnosti Miloš Zeman, který má téměř dvacetiletou zkušenost z vysoké politiky, je jako čestný předseda „strany jednoho muže“, Strany Práv Občanů ZEMANOVCI (dále jen SPOZ), jedním z nejvýraznějších prezidentských kandidátů. Často zastává vyhraněné, mnohdy nekompromisní postoje, jímž současně dokáže vtisknout pečeť „politické vyzrálosti“. Jeho současné postoje se na první pohled zdají být velmi zřetelné. Jsou zvláštní směsicí některých levicových doporučení, „měkce“ autoritářských výpadů a rázných „zákroků“, např. v zahraniční politice, a zvláštního porozumění pro potřeby „běžných lidí“. Jejich zastánce není v řadě případů tak otevřený a patrně ani tak upřímný jako byl v době svého působení na pozici předsedy sociální demokracie (1993–2001) a zčásti i předsedy vlády ČR (1998–2002). Silněji než u ostatních kandidátů v jeho případě vyvstává otázka rozdílu mezi rétorikou a potenciální praxí v úřadu prezidenta. Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Miloš Zeman na začátku kampaně deklaroval, že hodlá být prezidentem „sjednotitelem“ a „zprostředkovatelem“. Prezentuje se tak i ve svém volebním klipu, kde se stylizuje jako „ochránce národa“.149 Politická zkušenost a značná ctižádost, na kterou ukazují s přestávkami se opakující pokusy o návrat na čelní pozice v české politice,150 činí ale tezi o „sjednotitelství“ problematickou. Jeho ambice a některé velmi vyhraněné a problematické postoje např. vůči novinářům, Romům, nezaměstnaným, muslimům, bývalým stranickým souputníkům z České strany sociálně demokratické (dále jen ČSSD) nebo také přeběhlíkům ve vládě Mirka Topolánka, spíše naznačují, že by Zeman jako prezident dovedl občany snadno a výrazně rozdělovat. Naznačuje to i jeho životní krédo, „Dají-li vám linkovaný papír, piště napříč“.151 Zeman by respektoval Ústavu a jmenoval by vládu za účasti Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM). Opakovaně uvedl, že by prezident neměl veřejně vyhlašovat názory, které by byly v rozporu s vládní nebo parlamentní politikou. Odvolává se na ústavní právo zúčastnit se zasedání vlády, „neformálně působit na jednotlivé ministry“, navštěvovat jednání 149

150

151

Zeman zahájil kampaň. Chce být prezidentem sjednotitelem. E15.cz, 16. 8. 2012, http://zpravy.e15.cz/ domaci/politika/zeman-zahajil-kampan-chce-byt-prezidentem-sjednotitelem-905871; Fischer ve spotech kopíruje Obamova gesta. Novinky.cz, 17. 12. 2012, http://www.novinky.cz/domaci/287969-fischer-ve-spotech-kopirujeobamova-gesta.html Prvním pokusem označujeme neúspěšnou prezidentskou volbu v roce 2003; druhou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010, v nichž Strana Práv Občanů ZEMANOVCI získala 4,33 % hlasů; jako třetí či pokračování druhého současné prezidentské volby. Krédo převzal od španělského básníka Juana Ramona Jimeneze. Viz Úvodem. In: Zeman, Miloš: Jak jsem se mýlil v politice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005; Miloš Zeman píše na linkovaný papír napříč. ČT 24, Volba prezidenta České republiky 2013, 11. 3. 2012, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/prezident-2013/profilkandidata/167703-milos-zeman-pise-na-linkovany-papir-napric/

38

obou komor a také „přesvědčovat o svých názorech ministry a zákonodárce“.152 S ohledem na jeho osobnost a někdy přehnaný (a nepřesvědčivý) „legalismus“ v tom lze spatřovat přinejmenším zárodky aktivistického prezidentství. Dokládá to i jeho postoj k prezidentským milostem, které by – zřejmě ve snaze reflektovat nízké pudy některých skupin společnosti – téměř vůbec neuděloval. Proti dřívějším tvrzením, že neplánuje žádnou drahou monstrózní kampaň, neboť by odradil inteligentnější voliče, je jeho kampaň – zejména billboardová – právě taková.153 Zahraniční politika a její principy Zeman realisticky odkazuje na nutnost kooperace s menšími a středními státy EU se společnými zájmy. Takovou roli by podle něj mohla hrát Visegrádská skupina rozšířená o Slovinsko, která by ve spolupráci se zeměmi Beneluxu mohla fungovat jako „blokační minorita“ vlivu velkých zemí.154 Zahraniční politiku dlouhodobě pojímá aktivně. Klade důraz na ekonomickou výhodnost, příliv zahraničních investic a rozvoj obchodu, což kombinuje s razantními postoji a stanovisky k řešení některých mezinárodních problémů. Vlastní historické zkušenosti a reminiscence uzpůsobuje do podoby morálně-politických „ponaučení“, jako např. domnělého ponaučení „neustupovat“ na příkladu Mnichova či odporu vůči „revizi historie“ a zpochybňování „kolektivní viny“ na příkladu odsunu Němců. Řada Zemanových postojů nese rysy kulturní a náboženské nesnášenlivosti hraničící až s xenofobií, zejména islamofobií a arabofobií. Kosovo by neuznal ne kvůli mezinárodně-právním důvodům, ale proto, že je „teroristickou islámskou diktaturou, financovanou narkomafiemi“. Tehdejšího palestinského vůdce Jásira Arafata přirovnal jako premiér v roce 2002, během své návštěvy Izraele, k Hitlerovi. Islám loni označil kvůli vztahu k ženám za „anticivilizaci“, která je financována dílem z ropy, dílem z drog. V souladu s „poučeními Mnichova“ pak v říjnu 2012 podpořil preventivní bombardování iránských jaderných zařízení Izraelem.155

152

153 154

155

Vládu opřenou o KSČM bych jmenoval, řekl Zeman. Lidovky.cz, 4. 11. 2012, http://www.lidovky.cz/zeman-siumi-predstavit-ze-by-jmenoval-vladu-oprenou-o-kscm-p4g-/zpravy-domov.aspx?c=A121104_163528_ln_ domov_sk; Ovčáček, Jiří – Rovenský, Jan: Zeman: Nechci být ani srab, ale ani se vnucovat. Rozhovor s Milošem Zemanem. Právo, 31. 12. 2011, s. (…), část na webu Novinky.cz, http://www.novinky.cz/domaci/ 254886-zeman-nechci-byt-srab-ale-ani-se-vnucovat.html Miloš Zeman píše na linkovaný papír napříč. Tamtéž. Schneider, Jan: „Prezidentské“ výhledy do světa aneb Miloš Zeman jako bezpečnostní riziko. Česká pozice.cz, 11. 12. 2012, http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/%E2%80%9Eprezidentske%E2%80%9C-vyhledy-dosveta-aneb-milos-zeman-jako-bezpecnostni-riziko Vládu opřenou o KSČM bych jmenoval, řekl Zeman. Tamtéž; Šupová, Tereza: Česká faux pas v Izraeli: Připomeňte si je. Lidovky.cz, 15. 9. 2011, http://www.lidovky.cz/ceska-faux-pas-v-izraeli-pripomente-si-je-ff8/zpravy-svet.aspx?c=A110915_095509_ln_zahranici_jv; Islám je anticivilizace, míní Zeman. Lidovky.cz, 7. 7. 2011, http://www.lidovky.cz/islam-je-anticivilizace-mini-zeman-dt0-/zpravy-domov.aspx?c=A110707

39

Zemanovo zdůrazňování potenciálních bezpečnostních rizik, které spojuje zejména s terorismem,156 souvisí s jeho vnímáním některých ne-evropských kultur i s chápáním neevropských menšin přítomných na kontinentu jako potenciálně rozvratných elementů původní kultury. O co více Zeman sdílí jednostranné názory ve vztahu k islámu, arabským zemím a řešení izraelsko-palestinského konfliktu, o to méně je kritický ve vztahu k Izraeli. Výrazně proizraelská diplomacie posledních pravicových vlád má přinejmenším jeden ze svých počátků v pro-izraelské diplomacii jeho vlády. Vztah k Evropské unii Zemanův postoj k evropské integraci je kladný, má však několik zvláštních odstínů. Evropskou unii chápe primárně prizmatem ekonomické užitečnosti jako „nejlepší způsob obrany národních zájmů“. Zeman klade důraz zejména na ekonomický rozměr spolupráce, jak je ztělesňují technologicky pokročilé investice do infrastruktury, energetiky a informatiky.157 Jeho obhajoba národních zájmů se projevuje například ve snaze o snížení dotací pro společnou zemědělskou politiku ve prospěch základních oblastí, za jaké označuje vzdělání a infrastrukturní projekty. Zeman si uvědomuje disonanci v evropských postojích mezi předsedou vlády, ministrem zahraničí a prezidentem, ačkoliv minimalizuje odpovědnost současné hlavy státu za ni.158 Ve snaze nadbíhat skeptickým a národoveckým náladám části veřejnosti si Zeman neváhá v některých momentech udělat z EU vhodný terč. S EU tak např. polemizoval na úrovni „evropských úsporných žárovek, koblih v igelitu, řeznických špalků z umělé hmoty“ nebo „evropských záchodů, piva či sýru“ a „měkkou“ euroskeptickou rétorikou a vymezuje se proti domnělému „evropskému superstátu“.159 Zeman je „eurofederalistou“, který chce oslabit demokratický deficit EU např. posílením Evropského parlamentu. Podporuje zřízení jednotné energetické soustavy, jednotného dopravního a informačního systému. Jeho představa, že by měla existovat společná evropská

156 157

158

159

_153002_ln_domov_ogo; Outrata, Filip: Evropa, islám a Miloš Zeman. Deník Referendum, 19. 7. 2011, http://www.denikreferendum.cz/clanek/11139-evropa-islam-a-milos-zeman; Kopecký, Josef: Zeman podpořil preventivní úder na Írán, Fischer mírové řešení. iDNES.cz, 15. 10. 2012, http://zpravy.idnes.cz/prezidentstikandidati-zeman-sobotka-a-fischer-o-izraeli-pev-/domaci.aspx?c=A121015_141210_domaci_kop Schneider, Jan: „Prezidentské“ výhledy do světa. Tamtéž. Kandidáti na prezidenta o klíčových tématech. Miloš Zeman. Aktuálně.cz, http://aktualne.centrum.cz/ domaci/grafika/2012/11/15/kandidati-na-prezidenta-o-klicovych-tematech/ Miloš Zeman: Považuji se za eurofederalistu, ale nepodporuji evropský superstát. Euractiv.cz, 10. 12. 2012, http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/clanek/milos-zeman-jsem-eurofederalista-ale-nepodporuji-unitarnievropsky-superstat-010454; též Co si myslí prezidentští kandidáti o federální EU? Euractiv, 12. 11. 2012, www.euractiv.cz/cr--evropske-unii/clanek/co-si-mysli-prezidentsti-kandidati-o-federalni-eu-prezidentske-volbyfisher-schwarzenberg-roithova-dienstbier-zeman-sobotka-010383 Miloš Zeman: Považuji se za eurofederalistu, Tamtéž; Co si myslí prezidentští kandidáti? Tamtéž.

40

obranná či zahraniční politika, včetně např. postu ministra obrany či zahraničí, je ale v současnosti nereálná a pro současnou evropskou levici zřejmě také nežádoucí.160 Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Zeman sice považuje silný národní stát primárně za programový cíl pravice.161 Přesto on sám na národ a národní zájmy nediplomaticky až provokativně apeloval už v době zostření mezistátních sporů mezi ČR a Rakouskem, kdy tak do určité míry napodoboval tehdejšího předsedu rakouské strany Svobodných Jörga Heidera a maďarského premiéra Viktora Orbána.162 Jeho „suverenismus“ a rétorika s ním spjatá se v kontextu propojující se Evropy a světa zdají být účelové i anachronické. Podezření šířená letos tiskem, že by se mohl stát trojským koněm ruského businessu či politiky, jsou v kontextu jeho myšlení spíše bizarní.163 Zeman, jehož vláda v roce 1999 poprvé projednala zákon o partnerském soužití osob stejného pohlaví, prosazuje ve vztahu k menšinám princip nediskriminace. Přesto jde v některých ohledech o rétorickou figuru, kterou popírá svými vyhrocenými až xenofobními výroky na adresu Romů, stoupenců islámu či nezaměstnaných. Sociální spravedlnost pojímá proceduralisticky; je podle něj záležitostí rovného ohledu, nikoliv zvláštních charakteristik jednotlivých skupin. To mu znemožňuje vnímat formy diskriminace a znevýhodnění přítomné fakticky ve všech evropských státech.164 Církve Zeman chápe jako přirozené náboženské „menšiny“, které nemají zasahovat do politiky. Byl a nadále je skeptický vůči církevním restitucím. Navzdory veřejnému mínění, které bylo v posledních měsíců otevřeně v opozici vůči restitucím, argumentoval ve prospěch referenda. Tvrdí sice, že by umožnilo racionální diskusi o tak závažné otázce, jeho postoj je velmi pravděpodobně motivován odporem vůči sociální demokracii, jejíž kampaň ostře napadl.165

160 161 162

163

164

165

Oba texty citované výše. Zeman, Miloš: Vzestup a pád sociální demokracie. Praha: Nakladatelství Andrej Šťastný, 2006, s. 15, s. 100. Srv. také Pánek, Jaroslav: Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí. Český text anglické přednášky proslovené na Evropském kongresu učitelů dějepisu v Praze dne 13. března 2002, dostupný na webu Britských listů, 13. 5. 2002, http://blisty.cz/art/10500.html; text nese některé národovecké rysy. Neznamená to, že by z toho někteří jeho podporovatelé nechtěli využít. Problematičtější jsou zřejmě dopady podpory Zemana ruskými podnikateli na financování politiky v ČR. K tématu srv. Žižka, Jan: Rosatom, či Gazprom: Komu dává Miloš Zeman šanci? Česká pozice, 18. 12. 2012, http://www.ceskapozice.cz/domov/ politika/rosatom-ci-gazprom-komu-dava-milos-zeman-sanci Sociální spravedlnost. Kandidáti na prezidenta o klíčových tématech. Tamtéž; Exodus Romů má podle premiéra Miloše Zemana spíše ekonomický než politický charakter. Romové v České republice, 29. 9. 1999, http://romove.radio.cz/cz/clanek/18688/limit Zeman, Miloš: Vzestup a pád sociální demokracie, s. 17, s. 49–50, s. 119–120; Kerles, Marek: Velký kritik restitucí Zeman nadšeně chválil hospodaření církve. Lidovky.cz, 4. září 2012, http://www.lidovky.cz/milos-zemanchvalil-hospodareni-rakouske-cast-sumavy-a-tedy-i-cirkve-1ib-/zpravy-domov.aspx?c=A120903_210446 _ln_domov_jkz; Miloš Zeman: Kampaň ČSSD proti restitucím připomíná Árijský boj. Novinky.cz, 10. 8. 2012, http://www.novinky.cz/domaci/275659-milos-zeman-kampan-cssd-proti-restitucim-pripomina-arijsky-boj.html

41

Sociálně-ekonomické otázky Jako někdejší ekonomický analytik a bývalý významný aktér ekonomické politiky státu, má Zeman vcelku ucelené názory, ovlivněné zejména keynesiánskou teorií. Současnou vládu kritizuje za snahu o „snižování“ (faktické zvyšování) daní podlamující daňový výběr i fungování ekonomiky. Tvrdí, že je-li složená daňová kvóta 35 % (pět bodů pod průměrem EU), existuje rezerva pro další jejich růst. V souladu se svým keynesiánstvím chce zvyšovat příjmy zejména zvýšením přímých daní a progresivního zdanění, nikoliv nepřímých daní.166 Po roce 2003 Zeman ostře kritizoval za zvyšování nepřímých daní také sociální demokracii a její představitele,167 avšak DPH zvyšovala i jeho vláda. Navíc na konci loňského roku prohlásil, že vedle přímých daní je třeba zvyšovat i nepřímé, a že by se DPH mohla v budoucnu pohybovat mezi 21 až 25 %.168 Východiskem z krize jsou podle Zemana nikoliv investice do spotřeby, které nevytváří žádná pracovní místa, ale investice produktivní. V době jeho působení v čele vlády sice příliv zahraničních investic skutečně kulminoval, ale nebyl spjat jen s investičními pobídkami, ale také s vrcholícím prodejem státních podílů ve firmách a bankách.169 V současnosti se Zeman nezříká sociálních investic jako např. výstavby domů pro seniory a vytváření pracovních míst v nich.170 V řadě zůstává sice názorově velmi blízký levici a sociální demokracii, ale své názory a pohledy jako už dříve účelově často uzpůsobuje situaci. Za žádoucí považuje sociální soudržnost, jíž je ale možné dosáhnout jen v případě „reálné solidarity mezi mladšími a staršími, bohatšími a chudšími, zdravými a nemocnými“. Miloš Zeman se ale nezdráhá účelově a neadekvátně – ve shodě s pravicově populistickými útoky na sociálně slabé – kritizovat lidí domněle zneužívajících sociální dávky: prezident se „musí postavit davu nefachčenků a říci jim (…), že by měli hledat odpověď sami u sebe“.171 Korupce, klientelismus a lobbing Za jeden z „léků“ na stále silnější prorůstání politiky a ekonomických zájmů považuje Zeman legislativu. Vedle již schváleného (byť „nedokonalého“) zákona o konfliktu zájmů má na mysli 166

167 168

169

170 171

Miloš Zeman píše na linkovaný papír napříč, Tamtéž; Zeman tvrdě kritizoval vládu při diskusi na VŠE. prvnízprávy.cz, 30. 10. 2012, http://www.prvnizpravy.cz/style=default/zpravy/z-domova/zeman-tvrdekritizoval-vladu-pri-diskusi-na-vse/ Např. Zeman, Miloš: Vzestup a pád sociální demokracie, s. 86. Zeman: Daně se zvýší. DPH může dosáhnout až 25 %. Týden.cz, 1. 12. 2011, http://www.tyden.cz/rubriky/ byznys/cesko/zeman-dane-se-zvysi-dph-muze-dosahnout-az-25-procent_218713.html Srv. ČR od roku 1993 získala zahraniční investice za 2,5 bilionu korun. Patria Online, 19. 1. 2012, http://www.patria.cz/zpravodajstvi/1992141/cr-od-roku-1993-ziskala-zahranicni-investice-za-25-bilionukorun.html. Řada investic Zemanovy vlády se navíc jednostranně orientovala např. na rozvoj automobilového průmyslu. Miloš Zeman píše na linkovaný papír napříč, Tamtéž; Zeman tvrdě kritizoval vládu při diskusi na VŠE, Tamtéž. Kandidáti na prezidenta o klíčových tématech. Miloš Zeman, Tamtéž; Dienstbier, Fischer a Zeman si po první společné debatě ruku nepodali. Novinky.cz, 8. 8. 2012, http://www.novinky.cz/domaci/275408-dienstbierfischer-a-zeman-si-po-prvni-spolecne-debate-ruku-nepodali.html

42

zejména zákon o prokázání původu příjmů a majetku, jenž by umožnil nelegálně získané majetky zabavit.172 Přestože Zeman může řadu návrhů v této oblasti myslet vážně, je známo, že v době jeho vlády a tzv. opoziční smlouvy se objevovala řada kauz (bamberská aféra, Aféra olovo, kauza Štiřín aj.). Ačkoliv ne vždy šlo o korupční kauzy, a ne ve všech z nich hrál Zeman ústřední roli (někdy ji sehrávali jeho podřízení), tyto kauzy podstatným způsobem ovlivňovaly politickou kulturu v zemi. Z hlediska klientelistických vazeb a korupčních praxe nelze pominout rozdělování pozic ve státní správě mezi ČSSD a Občanskou demokratickou stranu (ODS) během jeho vlády. Zeman dnes může být docela dobře „čistý muž“, daleko více obav vzbuzují jeho spolupracovníci ze SPOZ,173 a také financování jeho kampaně, na které dohlíží podnikatel Martin Nejedlý spolupracující s ruskou společností Lukoil. Na konci listopadu se objevila podezření, zda opravdu Zeman proinvestoval v kampani jen 3 miliony (chtěl utratit celkem pouze dvanáct milionů). Podobně se objevila podezření týkající se falešných sponzorů, jako se to stalo SPOZ již dříve v roce 2010.174 Shrnutí Miloš Zeman je zkušeným politickým taktikem i stratégem, který dokáže většinu politických principů vhodně uzpůsobit daným okolnostem. Jeho levicové sklony, zejména v socioekonomických otázkách, jsou více či méně stabilní, ale dávají vznikat řadě pochyb, např. vzhledem k sociálně slabým („nepřizpůsobivým“). Jeho vztah k národu a národním zájmům je přinejmenším dvojsečný a odkazy na něj Zeman bystře využívá k získání politických bodů. V zahraničně-politických postojích se významným způsobem rozchází s tradicí progresivního myšlení politické levice. Představuje silnou osobnost, která by prezidentský úřad nepochybně výrazně přetvářela ve svůj prospěch (a v neprospěch svých nepřátel). Existuje tedy řada domněnek, že v případě Zemanova zvolení by jeho prezidentství představovalo, jak napsal Jiří Pehe, „pokračování Václava Klause jinými prostředky“175. 172

173

174

175

Přijetí tohoto zákona podle Zemana ohrožují vlivné zájmové skupiny. Srv. Kandidáti na prezidenta o klíčových tématech. Miloš Zeman, Tamtéž. Svobodová, Ivana: Komik, který děsí. Miloš Zeman dává dohromady starou partu a míří na Hrad. Respekt, 17. 6. 2012, s. (…), http://respekt.ihned.cz/c1-56172260-komik-ktery-desi Kmenta, Jaroslav – Klímová, Jana: Zemanovci uváděli falešné sponzory. Nejsem pokladník, říká Zeman. iDNES.cz, 23. 11. 2012, http://zpravy.idnes.cz/strana-milose-zemana-uvadi-falesne-sponzory-fm9/domaci.aspx?c=A121122_212906_domaci_brd; Golis, Ondřej: Zemanovou kampaní protekly miliony, na účtu má stovku. Lidovky.cz, 23. 9. 2012, http://www.lidovky.cz/kampani-zemanovi-protekly-miliony-na-uctu-mastovku-f97-/zpravy-domov.aspx?c=A120922_140857_ln_domov_ogo; Pálková, Šárka: Kdo platí Zemanovu kampaň? Exekutor i směnárník. Lidovky.cz, 14. 12. 2012, http://www.lidovky.cz/zemanovci-taji-sponzoryprezidentske-kampane-fqd-/zpravy-domov.aspx?c=A121213_173539_ln_domov_spa Pehe, Jiří: Klauzeman. Právo, 12. 10. 2012, s. (…) (text se zde jmenoval „(…)“), dostupný na webu pehe.cz, http://www.pehe.cz/Members/redaktor/klauzeman. V některých dřívějších textech z letošního roku by Jiří Pehe vůči Zemanovi více shovívavý.

43

Hodnocení Kampaň, veřejné debaty a vystoupení kandidátů dnes pokračují dokonce v ještě větší míře na obrazovkách České televize, máme za to, že občané z nich mají možnost získat o kandidátech spíše jen povšechné informace. K detailnějšímu seznámení s jejich názory, postoji, představami a programovými vizemi je třeba v lepším případě obsáhle procházet jejich kandidátské či jiné osobní weby, v horším s pomocí řady klíčových slov obsáhle prohledávat webové stránky jako celek. Cílem naší analýzy programových oblastí sedmi prezidentských kandidátů bylo poskytnout voličům levice nebo také těm, které alespoň občas oslovují některé ideje a osobnosti levice, určité vodítko v jejich rozhodování o tom, který prezidentský kandidát se nejvíce blíží programovým prioritám levice. Jak bylo řečeno v úvodu, vycházíme z předpokladu, že funkce hlavy státu z hlediska pravomocí – jakkoliv nejsou zcela malé, nepochybně neumožňuje realizovat levicový program v plném smyslu slova. To jsme si ani nepřáli ani neočekávali, a tudíž to ani nebylo předmětem naší analýzy. Současně se však domníváme, že je žádoucí, pokud by osobnost prezidenta státu ztělesňovala levicové koncepty, vize i hodnoty – v nejširším smyslu slova a komunikovala je ve vztahu k veřejnosti i navenek. V Úvodu jsme rozdělili programy jednotlivých kandidátů do šesti základních oblastí. Nyní na základě předchozích informací a jejich analýzy přiřadíme každému kandidátovi v příslušné oblasti hodnoty v rozmezí od jedné do tří (x–xxx), přičemž využíváme i poloviční hodnoty. Východiskem tohoto hodnocení je v úvodu zmíněný koncept „levicovosti“, který jsme v šesti uvedených oblastech v Úvodu operacionalizovali do podoby většího počtu jednotlivých ukazatelů. Nyní se pokusíme informace a analýzy shrnout s využitím šestibodové stupnice do souhrnné tabulky.

44

Jana Bobošíková Jiří Dienstbier Jan Fischer Táňa Fischerová Vladimír Franz Zuzana Roithová Miloš Zeman

role prezidenta x xxx xx xx–xxx x–xx xx x–xx

zahraniční politika 0–x xx x–xx xx x xx X

vztah k EU x xx–xxx x–xx xx x–xx xxx xx–x

národní stát, menšiny, migrace, vztah k církvím 0–x xx x–xx xx–xxx x–xx x x

sociálněekonomické otázky x xxx x xx x xx xx

korupce, klientelismus, lobbing x–xx xxx xx xxx xxx xx x–xx

Tabulka 1: Shrnutí názorů a postojů vybraných prezidentských kandidátů v prezidentských volbách roku 2013 podle kritérií levicovosti (výše). Zdroje: Tištěné, elektronické a další materiály citované v jednotlivých částech analýzy. Legenda: 0–x x x–xx xx xx–xxx xxx N

nenaplňuje znaky levicového přístupu kromě elementárních prvků naplňuje kritéria levicovosti jen v minimální míře lze nalézt některé levicové ideje, ale nevyhovuje v jiných ohledech zahrnuje více levicových konceptů a přístupů, ale některým tématům se zcela vyhýbá, v jiných je levici vzdálen nebo činí značné kompromisy vyjadřuje převážnou většinu část levicových idejí a přístupů, nesplňuje je ale ve všech ohledech nebo obsahuje vnitřní rozpory v maximální míře se shoduje s ideami a přístupy progresivní levice nelze posoudit

Zdůvodnění hodnocení kandidátů V následujícím přehledu shrnujeme důvody, proč jsme jednotlivé prezidentské kandidáty v jednotlivých programových oblastech v tabulce hodnotili uvedeným způsobem. Kandidátka na prezidentku Jana Bobošíková zastupuje velmi svébytné proudy české politiky. I kdyby se však snažila být prezidentkou co největšího počtu lidí, domníváme se, že by dala vznikat ostrým kontroverzím a navíc by zřejmě ještě více než jiní kandidáti usilovala být prezidentkou aktivistickou. V otázkách zahraniční politiky – jakkoli se jeví „programově konzistentní“ – vnímáme její program buď jako formu čistého populismu („ochrana jazyka, náboženských symbolů, měny“ atp.) anebo návrat do doby raně novověké imperiální Evropy dynastických národních států. Ve vztahu k EU se diametrálně liší od levicově progresivního přístupu: integrace vede podle ní nutně k zániku demokracie a národního státu. Podobné názory včetně např. důsledné regulace imigrace vyslovuje i ve vztahu k národnímu státu a postavení menšin. V sociálně ekonomických otázkách jde o směsici investiční politiky, která se v některých principech blíží současné vládě, a v něčem vládě oponuje. Sociálně solidární chce být jen s nemocnými nebo starými. V oblasti boje proti korupci jsou její teze spíše jen heslovité. Nejvýznamnější, ne zcela u Jany Bobošíkové předvídatelný, je její návrh na majetková přiznání. Kandidát Jiří Dienstbier vyjadřuje ve velmi čisté formě koncept civilního prezidenství – jeho vize moderátora je velmi přesvědčivá. V oblasti zahraniční politiky a EU vykazuje respekt k mezinárodnímu právu, principu kolektivní bezpečnosti, mezinárodnímu zprostředkování a vyjednávání a akcentuje ideál federální Evropy, usiluje o aktivní postoj ČR, přesto jeho vize Evropské unie a role České republiky v ní zůstává abstraktní. V problematice národního státu, menšin, migrace a vztahu k církvím náleží spolu s Táňou Fischerovou k nejlépe hodnoceným kandidátům, přesto ale on ani jeho domovská strana nemají dostatečný program týkající se národnostních menšin. Dienstbier získal plné hodnocení také v otázkách korupce a klientelismu; velmi vysoko byl hodnocen také v sociálně-ekonomické oblasti, kde klade důraz na posílení sociálních politik, záchytných sociálních sítí, rovné, nediskriminující zacházení s příjemci sociálních dávek a eliminaci neoprávněných exekucí. Jan Fischer „ztratil body“ v otázkách postavení a role prezidenta, neboť by – v rozporu s Ústavou, nejmenoval vládu za účasti KSČM. V zahraniční politice jej hodnotíme negativně za jeho nekritickou podporu americké zahraniční politiky, státu Izrael a přinejmenším v některých dalších otázkách zahraniční politiky. V postoji vůči EU za skepsi vůči ideji federální Evropy a jistý „národovecký“ populismus v otázkách sociálně ekonomické „suverenity“. V problematice národního státu, menšin nedosáhl úplného počtu bodů v důsledku své neochoty důsledně

46

podpořit národnostní i jiné menšiny, skepsi k adopci dětí a značně nekritickou podporu církevních restitucí – jeho výhrady jsou primárně ekonomické. V otázkách sociálněekonomických je z levicového hlediska téměř nepřijatelným kandidátem, neboť se vůči vládní politice vymezuje jen jemnou rétorikou a s podstatou většiny kroků vládní koalice zcela souhlasí. V problematice korupce a klientelismu ztratil určité body za neschopnost formulovat konkrétní realizovatelná opatření. Kandidátka na prezidentku Táňa Fischerová je nepochybně upřímná a v nejlepším smyslu slova „čistá“ osobnost a její názory jsou z hlediska řady stoupenců levice a intelektuálů atraktivní. Přesto jsou ale v některých ohledech buď nerealistické, nebo nerealizovatelné, mimo jiné také proto, že jsou vnitřně rozporné. Jako problematické vnímáme např. její snahu o naprosté „oddělení ekonomiky, politiky a kultury“ na půdě EU; zamýšlenou – zřejmě nedomyšlenou – „decentralizaci“ Evropské unie; přijetí eura a komplementární zachování národních měn. Potenciální rozpor vnímáme také mezi snahou reformovat Organizaci spojených národů (OSN) a deklarovaném odporu vůči „globální vládě“. V oblasti domácí politiky spatřujeme problém ve snaze o snižování přímých daní („nižší zdanění práce“) a zvyšování nepřímých daní („vyšší zdanění spotřeby“ – ovlivněné nepochybně jejím environmentalismem), jímž se kandidátka – zřejmě nechtěně – přibližuje politice současné vlády, a odmítáním univerzality penzijního zajištění vyloučením „finančně zajištěných“. Vladimír Franz nezískal plný počet bodů s ohledem na své představy o prezidentské roli, neboť sice deklaroval odpor vůči aktivistickému prezidentství, ale současně by jako prezident otevřeně zasahoval do řešení domácích i zahraničních otázek. Obdobně lavíruje v otázce postoje k vládě za účasti KSČM. V otázkách zahraniční politiky a Evropské unie své názory neformuluje dostatečně jasně, zůstává velmi povrchní a EU kritizuje z malicherných, pro část veřejnosti zřejmě „přitažlivých“ důvodů. Franz představuje volnomyšlenkářskou, na první pohled tolerantní osobnost, jejíž názory zde jsou ale obtížně čitelné a navíc je komplikuje jeho dřívější – dodnes ne zcela jasný – vztah k hnutí skinheads. V sociálně-ekonomických otázkách apeluje na solidaritu, ale postrádá širší socioekonomickou koncepci; dokonce se programově odmítá otevřeně vyjádřit k jakýmkoliv kontroverzním problémům. Plné hodnocení obdržel v oblasti boje s korupcí a klientelismem. Zuzana Roithová je seriózní kandidátkou, avšak v oblasti prezidentských pravomocí by chtěla k úřadu prezidenta přistupovat více aktivisticky a vyjednávat o návrzích zákonů ještě před zahájením legislativního procesu. V oblasti zahraniční politiky není dostatečně kritická k Izraeli a jeho politice. V otázkách lidských práv se jednostranně a ne zcela důvodně – podobně jako oficiální česká zahraniční politika, přihlašuje k politicky motivované kritice několika málo zemí

47

figurujících v české lidskoprávní politice (zejm. Kuby, Běloruska a Barmy). Na poli národnostních menšin a vztahu k církvím se profiluje „mile patrioticky“, ale současně téměř bez výhrad obhajuje církevní restituce a zastává pro-církevní či snad řekněme přímo otevřeně pro-katolickou politiku (související tak či onak s KDU–ČSL). V sociální oblasti se sice přiklání k některým návrhům levice, ale činí tak v kontextu zásadní neshody, jinak se ztotožňuje s principy přijímanými pravicovými vládami; odmítá adopce. V oblasti korupce a klientelismu sice podporuje Zákon o státní službě, ale jinak je nekonkrétní. Miloš Zeman sice v oblasti výkonu funkce deklaruje „sjednotitelství“, ale podle našeho názoru by jako prezident spíše rozděloval a uzurpoval si větší prostor, než jaký nabízí občanské prezidentství. V oblasti zahraniční politiky jeho názory mají potenciál velmi „jestřábí“, vojenskointervencionistické politiky (např. v otázce Iránu). Zeman se také dlouhodobě podílí na konstrukci a zveličování hrozeb terorismu. Je nekritický k Izraeli a s odkazem na údajné „evropské hodnoty a zkušenost“ dává volný průchod své národnostní kulturní nesnášenlivosti, zejména islamofobii a arabofobii. Je eurofederalistou, ale do jeho myšlení pronikají i prvky populisticky laděného odporu vůči EU. Vůči menšinám požaduje rovné zacházení a odmítá zvláštní ohledy, současně ale vůči některým z nich (např. Romům) používá xenofobní a deklasující slovník. V sociálně-ekonomických otázkách jeho levicové smýšlení kalí jeho nekritické zdůrazňování vlastních úspěchů, jednostranný (zřejmě také příliš optimistický) důraz na zahraniční investice a represe „sociálně nepřizpůsobivých“. V oblasti korupce a klientelismu sice požaduje majetková přiznání, ale pochyby vzbuzuje řada skandálů z doby jeho vlády, někteří jeho spolupracovníci a způsob financování kampaně jeho stranického subjektu, SPOZ.

48

Závěr. Dienstbier proti Zemanovi Z analýzy a hodnocení jednotlivých prezidentských kandidátů je zřejmé, že z liberálně-levicového či levicově progresivního hlediska představují tři nejvhodnější kandidáty na post budoucího prezidenta ČR Jiří Dienstbier, Táňa Fischerová a Zuzana Roithová, přičemž Jiří Dienstbier splňuje naprostou většinu kritérií levicového kandidáta vymezených výše. Někteří další kandidáti jako Vladimír Franz, Jan Fischer a Miloš Zeman, byli vysoce hodnoceni jen v jedné či dvou kategoriích (vztahu k EU, resp. korupce, klientelismus, lobbing). Ačkoliv nechceme vyvozovat nějaké zásadní a dalekosáhlé závěry z – často problematických – výzkumů veřejného mínění, je zřejmé, že dlouhodobě náleží k favoritům volby Jan Fischer a Miloš Zeman. Chceme proto upozornit, že zřejmě jediným kandidátem schopným vedle nich postoupit do očekávaného druhého kola prezidentské volby, je Jiří Dienstbier. Analýza ukázala, že bývalý premiér Miloš Zeman, jenž je mnohými považován za „kandidáta levice“, není o nic více levicový než bývalý premiér úřednické vlády Jan Fischer. Zatímco Zeman má nepochybně levicovější program v sociálně-ekonomické oblasti a zřejmě i ve vztahu k Evropské unii, ale Fischer se z našeho pohledu zdá být relevantnější v úloze prezidenta, vztahu ke společnosti, postoji vůči národnímu státu, národnostním a jiným menšinám a také v oblasti korupce, klientelismu a lobismu. Naznačuje to, že ani případná preference Jana Fischera (v neprospěch Miloše Zemana) ve druhém kole prezidentské volby by nebyl hlasem „zahozeným“ v neprospěch levice. Miloš Zeman, jinak zkušený politický pragmatik, v posledních dvou měsících podstatně změnil sebeprezentaci a snaží se ukázat v co nejlepším světle svou „lidskou tvář“. Usilovně apeluje na průměrného „občana“, stylizuje se jako „ochránce národa“ a člověk, který se dokáže hluboce vcítit do pocitů, starostí a potřeb druhých. Jde jistě o jeden z nejvíce účelových tahů současné volební prezidentské kampaně, neboť Zemanova reálná tvář je v mnoha ohledech diametrálně odlišná.176 Zeman je v současnosti na jednu stranu mediálním výtvorem lidí jeho týmu, na druhou stranu produktem těch médií hlavního proudu, v nichž si – různými způsoby – dokázal zajistit dostatečný prostor. Podle našeho názoru je dnes jediným skutečným reprezentantem současné domácí levice, jenž má šanci na zvolení do úřadu, senátor Jiří Dienstbier. Shodujeme se současně s názorem politologa Milana Znoje, který napsal, že je „kandidátem nové sebevědomé levice, které Miloš Zeman se svou tesilovou kulturou pozdního socialismu už nemá mnoho co říci.“177 176

177

Vystihl to Houda, Přemysl: Pragmatik Zeman nasadil přívětivou mediální masku. Česká pozice, 22. 12. 2012, http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/pragmatik-zeman-nasadil-privetivou-medialni-masku Srv. Podporují mě. Dienstbier2013.cz, http://www.dienstbier2013.cz/podporuji-me/

49

O autorech