Národní pìtka si pøipomnìla pochodem Prahou smutné výroèí vstupu ÈR do EU Praha Národní síly sdružené v Národní pìtce si 1. kvìtna pøipomnìly smutné r

MM V

04

Cena: 10,-Kè

Kvìten 2005

Májová

T

O B S A Poc H : hod

Ná An o E rodní pìt a " vrop ky pro ì Pra n e Par vro e e hou uro o p u s b k nad ú é e s " k Br náro a G ideo tavì bru aòme dních ross l logii o sel s ské e ins loutk utky á t ala pr ci øù F r a otek n t i š tor lout ko át ek Má dem Èervenní vlád vé y nìj okra ka c a Mir kou ie je štì osl a šan Zpì v Èerv ci? enk t a Jin k pra døic h K men ùm Hab o em udelka Mic us p a hal Ro Sem pam din ín a PhD a li r. R ber NS ado alis Jp mír m øed Ma us a lý lo p za živ o roh Pro na v t Terr lášen hlá elvy i Sc í bo šen s l a h j í N nec iavov ující SJ t é v k T í US Sn nez ì m N e r r i S A c ávi S J slé o è i hiavo h m vé o Èe ši a Milan nov a vym Tobiá ináø e š pø írán Pilí a n íliv im í, dùc øe E ázo igr h U d ry o antù ody, d obu ìtský born šku ma o íkù èi z Pet pytle ma r a Šve ve Èeš n! neb c stv í F. a E Poh lᚠX. Šald vropa ení a NS Jk výr oèí vál ky

ak nám zase vypuklo pøedèasné léto. Zatímco vzniká tento úvodník, pøíroda se mìní ve výheò takøka pekelnou a autor je rád, že se mùže se svým psaním skrýt do stínu prastaré lípy pøed venkovským kostelíkem, z jehož do horka otevøených dveøí zní ženský sbor oslavující Knìžnu máje. Krom toho stínu vedro k zalknutí. Zdá se, že se naplòují pøedpovìdi ekologù a klima naší vlasti se v budoucnu pøiblíží støedomoøí. (Snad proto si zahranièní investoøi už pøed èasem koupili vìtšinu èeských vodáren). Leè, o nastávajícím víkendu se prý má výraznì ochladit ! O tom víkendu, který se stane svátkem milovníkù vojenské historie, nebo se v rámci oslav konce velké války bude konat pøehršel rekonstrukcí a pražská letná má zažít pøehlídku, jaká tu ještì nebyla. Jako by to støídání horka a zimy na poèátku letošního kvìtna chtìlo k tìm oslavám taky nìco dodat. Øíkává se, že konec jedné války je poèátkem další. O válce s nacizmem to platí bezezbytku, i když ta následující válka byla jen studená (ba mrazivá, u vìdomí jaderných arzenálù). Ještì nebyla dobita bestie nìmecké apokalypsy a už tu bylo nové bìda. A národ tolik chtìl nevidìt. Sotva vymanìný ze smrtelné hrozby tak rád pøehlédl ztrátu Podkarpatska, redukci politických stran, falešná obvinìní a další výdobytky Košického vládního programu. Neptal se odkud se sebral pan Reicin, ani co se vlastnì píše v tom Komunistickém manifestu. Ta tøi léta svobody byla pøece tak opojnou iluzí, proè poslouchat vìènì kritizující škarohlídy na pravici. A smyèka byla položena na krk národa. Také listopad 1989 byl opojný. A národ se neptal: nezaèíná snad nové bìda ? Jen "škarohlídi" v plátcích jako je Polnice troubí zoufale na poplach, neochotní pøehlížet nepøehlédnutelné. Však, pouèeni z ran Jobových nespoléhají tito kornetové jen na svou sílu, a znaveni láskou k národu, rádi spoèinou ve stínu lípy, na prahu kostela, z jehož nitra zní starobylý ženský sbor: "Knìžno máje, buï pozdravena."

P

Národní pìtka si pøipomnìla pochodem Prahou smutné výroèí vstupu ÈR do EU

raha – Národní síly sdružené v Národní pìtce si 1. kvìtna pøipomnìly smutné roèní výroèí vstupu ÈR do Evropské unie (EU). Vlastenecké politické strany (Národní strana, Dìlnická strana, Èeské hnutí za národní jednotu, Republikáni Miroslava Sládka a Národní sjednocení) si tento den ztráty národní suverenity pøipomnìly pochodem èlenù a pøíznivcù tìchto stran støedem Prahy. Akci zahájil svým projevem na Staromìstském námìstí pøedseda koordinaèní rady Národních sil Mgr. Jan Skácel, který ve svém projevu poukázal na historické souvislosti vstupu ÈR do EU a pøipomnìl obìti èeských vlastencù v boji za samostatnost èeského státu. Následoval projev pøedsedkynì Národní strany Petry Edelmannové, která se kriticky vyjádøila k euroústavì a vyzvala

pøítomné k odmítnutí tohoto dokumentu. Na závìr promluvil pøedseda Národního sjednocení, který ostøe odsoudil politickou ideologii „evropeismu“ a poukázal na nebezpeèí propojení organizovaného zloèinu s evropskými a domácími politickými pøedstaviteli. Poté se prùvod více než stovky obèanù vydal za skandování hesel proti EU na pochod Starým mìstem. Pøes Karlùv most došli jeho úèastníci na Malostranské námìstí, kde zazpívali státní hymnu. Národní sjednocení zde svou úèast ukonèilo a ostatní úèastníci pokraèovali do Tomášské ulice pøed kanceláø Sudetonìmeckého landsmanšaftu, kde vyjádøili svùj protest proti pøítomnosti SL v ÈR. www.natia.cz

Ano Evropì – ne euroústavì a „proevropské“ ideologii František Èervenka

Projev pøedsedy NSJ pøednesený na euroskeptikù upozoròující na neblahé trendy v podsvìtím, byl instalován a od poèátku do demonstraci proti EU na 1. máje v Praze souèasné EU, zejména na snahy o omezení konce podporován ze strany vrcholných

P

øed rokem byla naše zemì pomocí masivní mediální kampanì a brutální diskriminací kritikù dostrkána do Evropské unie. Toto výroèí je dobrou pøíležitostí ke zhodnocení, nakolik se naplnila oèekávání eurooptimistù o prohlubování demokracie, posílení prosperity a oèistì èeské veøejné sféry, a naopak, nakolik se naplnily obavy 2

státní suverenity èlenských státù a o nastolení ideologické kontroly. Objektivní pohled musí dát za pravdu obavám. Euroústava, jako základní kámen evropského superstátu ( a høebík do rakve národních suverenit), vznikla bez ohledu na protesty a pøipomínky øady zemí a stala se dokumentem na pùdì Evropského parlamentu prakticky nekritizovatelným. Jak ukázal skandální postup Josepha Borella vùèi poslancùm Evropského parlamentu, kteøí se odvážili vystoupit proti euroústavì. Je prosazována jediná synkretistická ideologie založená na morálním relativismu, zatímco jasné morální postoje jsou v institucích EU nežádoucí (jak dokázala kauza Buttiglione). Naproti tomu jsou pøedstavitelé EU ochotni útoèit i na prezidenta èlenského státu, který si dovolil mít kritický postoj k euroústavì (jak se stalo pøed 2 týdny prezidentu ÈR V. Klausovi). Národní sjednocení (NSJ) považuje za pøíznaèné, že se s útoky europoslancù na prezidenta republiky ztotožnil právì expremiér Gross. Politický styl „Grossismu“ spjatý s autoritáøskými postoji, zvýšenou kontrolou spoleènosti a provázaností s estébáky a

POLNICE 04/2005

institucí EU. Však také hlavní starostí odstupujícího expremiéra bylo, aby nová vláda byla „proevropská“. V èem má tato proevropskost spoèívat? V ideologii, která sestává z následujících zásad: - podpora multikulturalismu - stírání rozdílù mezi levicí a pravicí - posilování kontroly obèanù - prosazování tzv. lidských práv 3 generace proti tradièním kulturním vzorcùm èeské spoleènosti - posílení byrokracie a státních pravomocí Tyto zásady formulovaly nejeden poèin Grossovi vlády: Byly pøíèinou zmatených zásahù ministerstva paní Emmerové do zdravotnictví, odrazily se v dokumentech školského zákona (zvláštì v tzv. rámcových vzdìlávacích programech), jsou pøíèinou proè Paroubkovo ministerstvo pro místní rozvoj podmínilo dotace obcím na bytovou výstavbu tím, že nìkteré z bytù budou pøidìleny imigrantùm, vedly ministra Nìmce k zásahùm do práce nezávislých soudù apod. Mùžeme od chystané vlády pana Paroubka èekat nìco jiného? NSJ soudí, že nikoli a øíká totéž, co pøed rokem:

ANO EVROPÌ – NE EUROÚSTAVÌ A „PROEVROPSKɓ IDEOLOGII.

Paroubek i Gross jsou loutky nadnárodních loutkáøù

V

šechny dosavadní informace naznaèují, øízeny ze zednáøských lóží a tajných politi- si pøeèíst zprávu z 50. zasedání této mocné že premiér Paroubek patøí do stejné záj- ckých organizací jako je napøíklad bilder- politické skupiny, které se konalo v minulém mové a klientelistické skupiny roce u Lago Magiore. /Kompletní zprávu najdete na www.najako Stanislav Gross. V této soutia.cz/archiv_2005./ vislosti je dobré si uvìdomit, že Tyto skupiny potom využíto byl právì Paroubek, který Grosse pro sociální demokracii vají osob s narušeným mravním objevil a pøivedl ho do ÈSSD. V vìdomím, aby pouze spravovaly sféry jejich vlivu. Mezi takovéto této souvislosti se otázka, zda je osoby patøí jako mnoho jiných Paroubek loutkou Grosse, jeví tzv. „evropeistických“ politikù i jako nepodstatná, nebo ani jenaše dvojice všehoschopných den není svým pánem a oba slouží stejnému bratrstvu. Oba jsou mafiánù Gross – Paroubek. Však premiéry protektorátních vlád øítaké jejich hlavní starostí bylo, zených z Bruselu a tudíž pouze aby vznikající vláda byla „proevropskᓠrozumìj loutková mocenským nástrojem nádnáa protektorátní. rodních finanèních oligarchù úzce propojených s mediálními má(fc) gy a bossy nadnárodního organiwww.natia.cz zovaného zloèinu. Tyto skupiny jsou potom bergská skupina. V této souvislosti je dobré

Z

Braòme se instalaci loutkové bruselské protektorátní vlády

a takzvanou „proevropskostí“ vlády se schovává pouze její lokajský charakter. Jedná se o snahu dosadit jakoukoli vládu, která by zajistila dostateènì jednostrannou kampaò pro schválení tzv. euroústavy, která ve skuteènosti znamená dobøe utaženou smyèku na krku národa. Pro její schválení udìlají bruselští hegemoni cokoli, vèetnì znièení vlastních politických projektù a osobností. Jde o to dosadit kolaborantskou vládu Bruselu stùj co stùj. A už stojí v jejím èele absolvent moskevské MGIMO Kohout, nebo všehoschopný kariérista a bývalý kandidát tajné spolupráce StB Paroubek, který otevøenì hovoøí o budoucí možné spolupráci s komunis-

ty. /Samozøejmì až poté co v KSÈM zvítìzí progresivní trockistické „proevropské“ køídlo vedené Dolejšem a Ransdorfem./ Jediným spravedlivým øešením, ze kterého mají bruselští hegemoni upøímnou hrùzu, jsou pøedèasné volby, ve kterých by byly kolaborantské „proevropské“ strany poraženy a do popøedí by se dostaly síly prosazující svobodný èeský stát, bez protektorátních závazkù vùèi Bruselu. Z toho také vyplývá, že bychom jako obèané i politici mìli udìlat vše pro to, aby žádná taková vláda nevznikla a vyvinout dostateèný tlak na nové rozdání politických karet. Poslední události, kdy se bruselští protektoøi pokusili zaútoèit dokonce na postavení prezidenta ÈR s tím, že jeho kritic-

ký postoj k euroústavì by mohl vést k jeho demisi, pøekroèil všechny myslitelné hranice vztahù mezi suverénními státy. Za normálních okolností by takové urážky, jakých se dopustili vùèi prezidentu významní bruselští europoslanci byly potrestány pøinejmenším okamžitým vyhoštìním zástupcù EU z ÈR. Dnes jsme bohužel svìdky toho, jak kolaborant v èele èeské snìmovny tyto útoky na hlavu státu vítá a podporuje. Tento postup je nepøijatelný, a proto je tøeba zabránit tomu, aby loutková bruselská vláda v ÈR vznikla. (fc)

Má demokracie ještì nìjakou šanci?

A

Miroslav Èervenka

ž dodnes jsem byl pøesvìdèeným za- A hned na zaèátku musím øíci, že jsem dos- polopravd bylo i na tak naivního režimu serstáncem demokracie. pìl k názoru, že je-li toto, vilního obèana, jako jsem byl tehdy já (obdiUdálosti nìkolika posledv èem dnes v Èeské re- vovatel Havla a voliè ODA) pøíliš. Když ních dnù v naší vlasti (také publice žijeme, demokra- jsem pak o nìco pozdìji koupil k osmnáctým cie, nemohu být již nadá- narozeninám synovi poèítaè a následnì jej cítíte jistou rozpolcenost le s èistým svìdomím je- pøipojil k internetu, narážel jsem zde na rùzpøi užívání tohoto pojmu, protože je v souèasnosti u jím vášnivým stoupen- ných diskusních fórech a posléze i politicky orientovaných webových stránkách postupnì nás mnohými vnímán pejocem. Ale po poøádku. rativnì a jeho užitím si auDávným prvotním na názory, komentáøe a úvahy, které nebyly v impulsem vnášejícím se- souladu s tím, èemu jsem až do té doby vìøil. tor koleduje o vizitku zpámínko pochyb do mého Ba právì naopak, pøíliš mnoho èlánkù naruteèníka?) mne však donutili se hloubìji než døíve, což do té doby uceleného de- šovalo onu do té doby pevnou konstrukci mokratického pøesvìdèe- mého pøesvìdèení, že žiji v demokratické a samozøejmì nemusí znamenat, že dostateènì dùní bylo Sarajevo a událos- svobodné zemi. Zprvu jsem se rozèiloval nad kladnì, zamyslet nad svým ti s ním spojené. Pøeci je- drzostí a zabednìností jejich autorù, ale èadosavadním pøesvìdèením. nom tìch otevøených lží a sem jsem zaèal konfrontovat tento novodobý

POLNICE 04/2005

3

samizdat s èlánky mých oblíbených Komárkù, Laschnitù èi Nováèkù a ke svému zdìšení jsem zjistil, že se èastìji než bych býval oèekával spíše ztotožòuji s názory cejchovaných extremistù jako Simkanièe, Cibulky, než s vidìním svých tehdejších publicistických ikon. Prvním rozetnutím mého názorového kolísání pak byla krize v ÈT. Tehdy jsem si poprvé uvìdomil, že to, co jsem si do té doby nechtìl pøipustit je nejspíše dìsivá skuteènost, a to fakt, že témìø veškerý veøejný politický život je do znaèné míry manipulován pouze úzkou skupinkou se svrženým komunistickým systémem spojených (rodinnými vazbami a ideovì) "hybatelù" a že jejich prvoøadým nástrojem v tomto konání jsou etablovaná masmédia. S hrùzou jsem pozoroval, že i "demokraticky" zvolené politické strany jsou ve støetu s touto nikým nevolenou pøesto však dominující mocí témìø bez šance. Stále jsem však žil v iluzi, že lze daný stav prostøednictvím demokratických prostøedkù napravit. Postupem èasu však mé iluze den co den, týden co týden a mìsíc po mìsíci, opakovanì narážely na hradbu lží, podvodù a zákeøností, až jsem nabyl pøesvìdèení, že souèasný spoleèenský systém je prohnilý a možnost demokracie jej od základu zmìnit jsou takøka nulové. Situace se mi jeví o to horší, že tento zhovadilý systém má plnou podporu v Evropské unii vládnoucích elit, které v drtivé vìtšinì nejsou o nic lepší než ty nejhorší politické kreatury našeho veøejného života. Právì proto mezi nì i na naše pomìry tak evidentnì neschopní a zprofanovaní politici jako V. Špidla nebo I. Pilip dobøe zapadají. Aby mì nìkdo neobvinil, že píši pøíliš v obecné rovinì a neuvádím konkrétní pøíklady, tak tedy jeden názorný pøíklad z našeho "Matrixu". V Praze se o víkendu sešli na ideové konferenci pøedstavitelé komunistických stran celého svìta, aby rokovali, kterak zakroutit kapitalistùm krky. Pøijeli i pøední èinitelé souèasných nejzloèinnìjších režimù na svìtì (jako tøeba soudruzi z KLDR, jejichž "mírové úsilí" nejen dovedlo vlastní zemi na pokraj smrti hladem, ale ohrožuje i existenci života na zemìkouli jako celku). Kdo by èekal razantní zásah státní moci proti tomuto jednání, hluboce by se mýlil. Konfrontujte prosím postup policie v tomto pøípadì s postupem bezpeènostních složek vùèi koncertùm holých lebek a zkuste si položit otázku: "Kdo je vìtším nebezpeèím pro naši demokracii a svobodu? Tìch pár by i hajlujících pomatencù nebo organizovaní a ekonomickou a mediální mocí disponující komunisté?" Ale co je nejhorší, porovnejte pøístup novináøù k tìmto dvìma akcím. Tvrdím, že právì zde leží pravá podstata našich (a nejen našich) nejvìtších tìžkostí. Za témìø apatického pøihlížení k pravici se hlásících politikù a bez jejich sebemenších protestù chrlí z velké èásti bývalými bolševiky ovládané vysoké školy levicové aktivisty v 4

pøevleku "nezávislých" novináøù, úøedníkù a jiných veøejných èinitelù, kteøí následnì pracují v týmiž strukturami (èasto s mezinárodním krytím) ovládaných médiích a institucích. Celé naše názorové spektrum je tímto zpùsobem umìle posunuto doleva. Nejvìtším problémem souèasné pravice je nemožnost své názory šíøeji prezentovat v médiích rozhodujících pro tvorbu spoleèenského vìdomí, protože tato jsou beze zbytku ovládána nepøátelským názorovým proudem. A tak zatímco jsou i sám prezident a nejsilnìjší politická strana èas od èasu nálepkováni známkou extremismu, "nejserióznìjší" deník Mladá fronta dnes (jak pøíhodný název pro obsah) klidnì publikuje (tøeba 27.4.2005) èlánky opravdového k extremismu se hlásícího anarchisty O. Slaèálka i s odkazem na jeho v ekonomických obtížích se zmítající èasopis. Tomu se øíká soudružská pomoc. Kupøedu levá! Na podobné bázi jako média ale fungují i další instituce mající obrovský vliv na naši existenci. Všimnìme si tøeba odborù, kterým by nepochybnì i dnes slušelo adjektivum "rudé". Ostatnì, dá se pøedpokládat, že až nebudou u moci jejich ideoví socialistiètí souputníci, odboroví bossové si opìt vzpomenou na tradièní stávky a demonstrace. Stranou nelze ponechat ani dìní v kultuøe. Do kin a televizí pøichází mnoho zejména zahranièních filmù ze zemí, které nemají vlastní dìsivou zkušenost s realitou reálného socialismu, ve kterých jsou mnohdy kladnými hrdiny rùzní levicoví aktivisté a s pochopením jsou zde èasto zobrazováni i mladí komunisté. Srp a kladivo nebo portrét vraha Che Guevary zdobí trièka nejedné rockové hvìzdy (o rudé hvìzdì ani nemluvì) a klipy s takto odìnými "stars" se na naši mládež valí prakticky každý den. V západní Evropì mnohdy "Che" a srp a kladivo (hlavnì v Itálii a Nìmecku) zdobí i vlajky fotbalových klubù. Porovnejme pøitom, jaký povyk spustila média, když hráè øímského(!) Lazia Di Canio použil po vstøelení gólu k jeho oslavì vztyèenou pravici (starý øímský pozdrav). To bylo hned povyku a naši stupidní novináøi jej promptnì obvinili z hajlování. Celá spoleènost (nejen naše, evropská ještì v daleko vìtší míøe) je prostì prolezlá morem apatie a smíølivosti k projevùm komunismu a obávám se, že tento stav nelze zmìnit použitím "politicky korektních" demokratických metod. Pozùstatky nejen ètyøicetileté bolševické totality, ale i pøedchozí masarykovské a benešovské vstøícnosti vùèi levicovým ideálùm a následné sametovosti nepùjde napravit bez radikálního "pinochetovského" øezu. Samozøejmì tím nemám na mysli žádné popravy ani muèení, ale dùslednou èistku ve všech institucích, kde je možné uplatnit státní vliv, zejména však v institucích pùsobících na formování názorù, ve školství, veøejnoprávních médiích a tiskových agenturách, v oblasti kultury, znovu se

POLNICE 04/2005

bude potøeba vrátit k nìkterým trestnìprávním kauzám a osvìtlit nìkdejší postupy orgánù èinných v trestním øízení. U všech, kdož se jakkoli zpronevìøili zásadám vyváženosti a veøejnoprávnosti, nemluvì o tìch, kdož se ve svém konání striktnì neøídili platnými zákony, by mìlo probìhnout øízení provìøující detaily jejich pochybení následované rozhodnutím o jejich dalším setrvání na stávajících místech. Nelze již opakovat staré chyby a øídit se heslem "Nejsme jako oni", po nìjakou dobu prostì bude potøeba, aby pravice byla jako oni, to jest ideovì silná, rozhodná a dùsledná. Teprve po zásadním vyèištìní politického kolbištì od všech, elementárnímu chápání samotného základu pojmu demokracie, cizorodých parazitù mùže být demokracii poskytnuta nová šance prokázat v praxi svou smysluplnost a užiteènost tak, aby se tato mohla pokusit o napravení dojmu, jaký si u nás od roku 1989 získala. Zatím bych si dovolil dojem z naší demokracie eufemicky oznaèit jako rozpaèitý, vím však, že pro mnohé, kteøí byli døíve jejími náramnými pøíznivci, je demokracie dnes sprosté slovo. Musíme si však položit otázku: "Je nìkdo schopen dnes takového postupu a bude mít k nìmu vùbec pøíležitost?" Snazší je odpovìdìt na druhou èást otázky. Pøes veškerou snahu se totiž levicovì-liberálním vládcùm našich médií nepodaøilo pøesvìdèit absolutní vìtšinu obèanù - potencionálních volièù. Stále ještì existuje znaèné množství tìch, kteøí odmítají stávající dominující model a preferují tradièní pravicové hodnoty jako zodpovìdnost za sebe a své okolí, svobodu názoru a pøesvìdèení, èestnost a mravnost. A volby pøíštího roku poskytnou zøejmì poslední možnost k nápravì stávající neutìšené situace. ODS pravdìpodobnì mùže poèítat s tím, že získá možnost pokusit se svou aktivní èinností ovlivnit zemi. Vìtším otazníkem však zùstává, zda je dnešní ODS tou silou, která je schopna postavit se dùraznì na odpor levicovì-liberální hegemonii a pro zaèátek alespoò zastavit proces reinkarnace komunismu. Musím pøiznat, že se obávám, že ODS takovou stranou není. Jednak se mi jeví pøíliš vnitønì rozštìpená, jednak v ní velkou roli vždy hrály a patrnì nadále i budou hrát rùzné osobní zájmy, jednak je pøíliš opatrná a podceòuje hloubku politického marasmu, v nìmž se nacházíme. Zejména mám však za to, že znaèné èásti vlivných funkcionáøù ODS souèasný stav až tak pøíliš nevadí. Spíše se snaží jej využít ve svùj prospìch, ale po vítìzství ve volbách se do žádných složitých personálních rošád nepohrnou. O nìco zmìní technologii moci, ale jít proti médiím a zákonitì i proti mocným v pozadí, kteøí nepochybnì vládnou i v EU? To bychom chtìli od ODS pøíliš. Možná souèasným špièkám ODS neprávem nedùvìøuji, ale všechny signály od nejsilnìjší opozièní strany svìdèí o tom, že

Topolánkovsko-Sobotkovský tým zásadovostí zrovna neoplývá a èekat od nìj cokoliv více než ekonomické reformy by bylo naivní. Pøitom je navýsost jasné, že naše spoleènost nepotøebuje v prvé øadì zmìnit ekonomiku (tu sice také), ale pøedevším ducha!!!! Zároveò je logické, že prioritním terèem pro levicové ideové snajpry není ani tak ODS a její lídøi, ale marginální pravicové subjekty, které si podstatu dnešní situace uvìdomují a snaží se na ni poukazovat. Na nì je pak nasazen nejt잚í kalibr - absolutní ignorace jejich existence a zejména názorù. Podaøilo-li by se ve volbách vítìzné ODS alespoò minimálnì zprùhlednit deportaci jednotlivých názorových proudù do mediálního ghetta (jasnì zákonem urèit jaké názory tam patøí a dùslednì prosazovat na pravo-levé škále vyvážené dodržování tohoto záko-

na) byl by to pøinejmenším stejný úspìch jako uzákonìní rovné danì nebo reforma zdravotního pojištìní. Rozložení sil na naší politické scénì a zkušenosti se "zásadovostí" a dodržováním pøedvolebních slibù ze strany ODS však neskýtá pro pøesvìdèeného pravièáka pøíliš nadìjí do budoucna. Musíme si pøiznat, že levice zatím zvítìzila na všech frontách, pøièemž se jí podaøilo nastolit v politické arénì takovou situaci, že rozhoduje nejen o barvì dresù, ale mùže i nìkteré ostøejší pravicové borce pøed zápasem diskvalifikovat. A pøipoèteme-li k tomu, že si mohla urèit i soudce a vytisknout informaèní brožury ke høe, jsou šance pravice na trvalejší vítìzství mizivé. Jediné, co jí zbývá, je usilovat o zmìnu hracího øádu a rozhodèích tak, aby pøinejmenším respektoval rovnost obou soupeøù.

Realita po pøíštích volbách mimo jiné ukáže to, zda má ODS v názorové oblasti ideál s velkým "I" a zda je kvùli nìmu ochotna i podstoupit ostrý støet se zákulisní mocí. Pøi zevrubném listování "Modrou šancí" jsem však na žádný oddíl vìnovaný této problematice nenarazil. Znamená to tedy, že si ODS stávajícího rozložení sil v ideové oblasti není vìdoma nebo že prostì žádný plán nemá? V obou pøípadech z toho vyplývá neradostné zjištìní, že šance na nastolení skuteènì demokratických a svobodných pomìrù v naší zemi za vlády ODS budou jen o málo vyšší (pøeci jenom stále malinko vìøím, že ODS pouèena pobytem v opozici trošinku uvolní pøinejmenším situaci v oblasti kriminalizace verbálních trestných èinù posuzovaných podle § o podpoøe a propagaci.....) než jsou dnes. A to je vìru málo.

Zpìt k pramenùm

C

hce-li kdo porozumìt pøíèinám souèasného dìní, musí do minulosti, a to nejen vlastního národa, ale i Evropy. Nesmí ale sjet do vyjetých kolejí falešných výkladù, které se zde už 150 let praktikují (tedy nejen v dobì bolševikù). A musí vzít v potaz i existenci a smìr onìch „podmoøských proudù“, které ovlivòují „poèasí“ celých kontinentù (!), ale které školské uèebnice nezmiòují. Kterýsi filosof øekl, že vìci se udržují tìmi principy, kterými byly vytvoøené. Masaryk tuto vìtu upravil a øekl, že: „Státy se udržují idejemi, ze kterých vznikly“. Pøípadnìjší by ovšem bylo, nahradit slovo státy slovem národy. Udržují-li se tedy národy idejemi ze kterých vznikly, potom idejí evropských národù (vèetnì našeho) je idea køesanství. A to je oè tu bìží, nebo vìtšina dnešního evropského obyvatelstva už není køesanská, ale ateistická. Èím tedy má být vyživován strom evropských národù, jsou-li koøeny pøeaty? Koøeny stromu naší spoleèné civilizace, z jejíž podstaty dosud žijeme?Reformace zpùsobila duchovní i politické rozštìpení Evropy, což vedlo k její neakceschopnosti, a to v dobì sílícího tureckého nebezpeèí. Vìtší èást Nìmecka se stala protestantskou a obrana Evropy tak zùstala na osamoceném katolickém Rakousku. To kdyby bývalo padlo, Evropa by už pøed staletími byla islamizována a humanismus by dnes nemusel otevírat svoji zvoucí náruè! Renesance vedla k sekularizaci umìní i celého zpùsobu života. 18. století pak vyprodukovalo (za masivní podpory zednáøských lóží) bezbožecké osvícenství, které ideovì pøipravilo cestu tzv. Velké francouzské revoluci, kde heslo Volnost, Rovnost, Bratrství bylo pilnì propagováno paní

Jindøich Koudelka gilotinou. Pøesto Francie dodnes vesele oslavuje tuto hrùzovládu. Noví Francouzi islámského vyznání 14. èervenec oslavují také – na paøížských námìstí porážejí obìtní berany! Jedna z mála protestujících proti tomuto barbarství je známá døívìjší filmová star Brigite Bardotová, která mimo jiné napsala i otevøený dopis „Mé umírající Francii“. Nemohli bychom i my napsat „Mým umírajícím Èechám“? Falešné legendy ale neexistují jen ve Francii; jedna taková, se zkratkou TGM pøežívá i u nás. Tento TGM vyvolal kdysi úèelovou debatu o smyslu èeských dìjin a zaèal u nás s propagací mezinárodnì zednáøského hesla „Los von Rom“, ke kterému iniciativnì pøidával i hesla další jako „Øím musí být souzen a odsouzen“ anebo “Tábor je nᚠprogram“. Také se snažil, opìt úèelovì agitaènì, a proti logice vìci zcela vážnì dokazovat, že èeské nár. obrození pøímo navazovalo na èeskou reformaci, konkrétnì na Èeské bratry. Proti takovémuto výkladu èeských dìjin se ohradili mnozí historikové vèele s prof. Pekaøem. Vìdecky precizní Pekaø rozcupoval „TGM teorii“ na kousky, ale co naplat i poražený mùže být vítìzem, stane-li se prezidentem. Vìtšina èeské inteligence vlivem liberalismu už zvlažnìlá ve víøe, se díky „kulturnímu boji“ a protikatolické agitaci, vedené TGM stala ateistickou, aby následnì sama ovlivòovala národ k odpadu od víry. Výsledkem byl takový vzrùst nevìrectví, že dnes je èeský národ považován za nejateistiètìjší v Evropì! Jaké budoucnosti se mùže nadít národ, který z vlastní vùle, díky agitaci takových Masarykù, ale i jiných, pøeal vlastní koøeny a jehož prvním poèinem v novém státì bylo stržení Mariánského sloupu.

POLNICE 04/2005

V tomto svìtle je pak kapitulantství nejlepšího žáka TGM a politického chytráka Beneše, který dvakrát zradil národ, jednou Mnichovem, podruhé únorem 1948, pøirozené. V roce 1998 vyšla v nakladatelství Dílo kniha exilového historika Dr. Josefa Kalvody profesora na Columbia University, New York „Z bojù o zítøek“, odhalující na základì amerických a britských archivù èinnost a praktiky uèitele „tatíèka“ a jeho žáka Edyho za 1. svìt. války. Ètení je to vìru neveselé. Jeden z nejotøesnìjších dokumentù (a je jich mnoho) o „tatíèkovì“ èinnosti je popis jeho sabotáže, týkající se ès. legií v Rusku, kdy nedovolil (za spolupùsobení Beneše i jiných) likvidaci bolševikù ès. legiemi, a dokonce vydal pøíkaz legiím na Sibiøi odzbrojit a vydat zbranì místním sovìtùm! K tomu ale nedošlo jen díky rozhodnosti mladých kapitánù Gajdy, Èeèka, Kadlece a Vojczechovského, kteøí rozkaz neuposlechli a rozhodli jet do Vladivostoku „vlastním poøádkem“. Kolik asi legionáøù by se, poddat se tomuto zloèinnému plánu, vrátilo do vlasti? V tajném memorandu pro presidenta Wilsona a britskou vládu z kvìtna 1918 navrhoval pak TGM nevmìšovat se do „vnitøních“ záležitostí Ruska (!) a uznat de facto bolševickou vládu! Po pøíjezdu do Spojených státù navrhoval veøejnì i v soukromých rozhovorech, aby Spojené státy poskytly bolševikùm hospodáøskou pomoc. Platí, že šídlo v pytli neutajíš, a jako legenda o tatíèkovi bere za své, tak je to i s jinou, též hojnì pìstìnou legendou o americké baštì demokracie. Tu demaskuje americký autor Myron C. Fagan, který v jednom ze svých projevù z poloviny 60. let popisuje školení asi tøí set ruských bolševikù bìhem 1. svìt. války ve Spojených státech a jejich odjezd pøes Nìmecko s 20. mil. dolarù 5

ve zlatì (!), vyvolat v už rozvráceném Rusku VØSR! Tak i legenda o skvìlé humánní a nejdemokratiètìjší zemi svìta dostává povážlivou trhlinu. I z tìchto mála pøíkladù je snad jasné, že to, co v nás dnes vyvolává rozhoøèení, nìkdy rezignaci èi smutek, má

pøíèiny v této tragické minulosti. Bojím se, a to už poslední infarkt! aby však budoucnost nebyla ještì horší, Záchrana je možná jedinì když, jak øíká nebo Evropa pøes všechny prodìlané jedna písnièka, pùjdem zpìt k pramenùm. infarkty je stále a ještì srdcem svìta. Pokud však nezasáhne vyšší moc na zpùsob antického Deus ex machina, pøivodí jí Autor je signatáøem Charty 77, záplava imigrantù z tøetího svìta ještì jeden, politický vìzeò, èlen NSJ

Habemus Papam, radujme se! Michal Semín

Pøišlo to neèekanì. Již ètvrté skrutinium rozhodlo o tom, že novým námìstkem Kristovým na zemi je Joseph Ratzinger, nyní Benedikt XVI. Každý opravdový katolík musel chvíle, kdy jsme s napìtím èekali na osobu, jež udìlí své první papežské požehnání, prožívat jako jeden z mimoøádných okamžikù dìjin církve i našich vlastních životù. Letošní rok uzavírá etapu posledních (biblických) 40 let, které nás dìlí od skonèení II. vatikánského koncilu, události, jež vnesla do života církve více zmatku a rozdìlení, než vìrnosti Kristovu uèení a skuteèné jednoty. Poslední dny od skonu Jana Pavla II. do volby nového papeže pøipomínaly bývalou slávu Kristovy církve. Každý, kdo vnímá s nelibostí a zármutkem plody liturgické i pastoraèní revoluce v církvi, byl svìdkem odlesku vznešenosti bohopocty, spjaté s liturgickou tradicí církve. Dej Bùh, aby to nezùstalo rysem pouze papežských pohøbù a voleb nových papežù! První reakce liberálù ve svìtì i církvi na adresu nového papeže byly pøedvídatelné. Zdìšení, úlek, kritika, u nìkterých opatrné oèekávání. Obojí je oprávnìné. Co lze od nového papeže oèekávat? Bude-li jednat v duchu svého dosavadního pùsobení, lze oèekávat, že v morálních otázkách bude pevný, stejnì jako jeho pøedchùdce. Na rozdíl od nìj lze oèekávat ménì slov o dùstojnosti èlovìka a jeho právech a více dùrazu na práva Boží. Z této perspektivy lze èekat i jeho pokraèující kritiku sekularismu a náboženského indiferentismu, vèetnì jejich institucionálních vyjádøení, jakým je napø. Evropská unie. Lze také doufat, že nový 6

papež pøikroèí k potøebným nápravám na poli liturgického života církve. Jak je všeobecnì známo, patøil k umírnìným kritikùm liturgické reformy a veøejnì sympatizoval s požadavky na užívání liturgických knih z roku 1962. Pokud jde o novou liturgickou praxi, opakovanì se vyjadøoval o potøebì „reformy reformy“. Proto také ve své knize „Duch liturgie“ poznamenává, že bude tøeba, aby se celebrující knìz obracel opìt smìrem k východu, jak je to teologicky správné. Udìlí Benedikt XVI. univerzální indult pro tradièní latinskou liturgii? Jaký postoj zaujme ke Knìžského bratrstvu sv. Pia X., založeného Mons. Marcelem Lefebvrem, arcibiskupem, se kterým bývalý kardinál Ratzinger mnohokrát osobnì jednal? Na tyto otázky možná již brzy dostaneme jednoznaènou odpovìï. Jistou informaci o orientaci nového pontifikátu získáme také z pøípadných zmìn v papežské kurii. Zùstane na postu pøedsedy Papežské rady pro jednotu køesanù jeho teologický odpùrce Walter Kasper, který vícekrát prohlásil, že cílem ekumenismu není návrat jinovìrcù do katolické církve? Kdo nastoupí do úøadu prefekta Kongregace pro nauku víry, uprázdnìném papežskou volbou jeho posledního držitele? Bude od biskupù a jejich politbyr, do kterých se mnohé biskupské konference pøevtìlily, vyžadovat poslušnost nebo pøetrvá urèitá nerozhodnost až laxnost z doby posledního pontifikátu? V souvislosti s charakteristikou nového papeže jako „tradicionalisty“ èi „konzervativce“ je tøeba urèité zdrženlivosti. Jakkoli je evidentní, že mezi kardinály existovaly podstatnì liberálnìjší alternativy, musíme ideové hodnocení nového papeže vnímat v kontextu doby, ve které názor, považovaný za „konzervativní“, byl ještì pøed 50 lety vnímán jako spíše progresivní. Nezapomínejme ani na to, že mladý Joseph Ratzinger paøil k pøedním pøedstavitelùm liberálních teologických tendencí, odsouzených za papeže Pia XII. Pøestože se nìkteré jeho postoje do jisté míry modifikovaly, je to samotný Ratzinger, který v jednom svém textu øíká, že se za tìch posledních 40 let od koncilu nezmìnil ani tak on, jako celá církev. Podstatnìjší však, než co øíkal èi psal v minulosti, jsou nyní jeho budoucí kroky v papežském úøadu. Modleme se, aby Benedikt

POLNICE 04/2005

XVI. milosti a zvláštní pomoc, jež jsou nástupcùm sv. Petra Kristem pøislíbeny, zužitkoval ku prospìchu celé církve, aby tento pontifikát vyvedl vìøící z pouštì pokoncilního bloudìní do oázy katolické tradice. Vzpomeòme v této chvíli na bl. Pia IX., který byl v dobì svého nástupu do papežského úøadu považován za liberála, aby se na základì trpkých zkušeností z Mazziniho zednáøskou Itálií a pod vlivem Ducha svatého stal jedním z nejvýraznìjších strážcù katolického pravovìøí. Je tìžké spekulovat o tom, proè si kardinál Ratzinger zvolil jméno Benedikt XVI. Nemyslím si, že to má být výraz odklonu od pontifikátu Jana Pavla II., v jehož stínu by se každý Jan Pavel III. ponìkud ztrácel. Má to tedy souvislost s osobou papeže Benedikta XV. (1914-1922), velkého mírotvorce z doby I. svìtové války a zároveò papeže, který do znaèné míry skoncoval s aktivním postupem sv. Pia X. proti modernismu? Nebo se nový papež hlásí k myšlenkám sv. Benedikta, zakladatele západního mnišského života? Uvidíme, možná nám to papež jednou sám prozradí. Jakkoli nepøikládám pøíliš velkou váhu rùzným proroctvím (vìtšina z nich jsou podvržená), je zajímavé, jak se známá pøedpovìï sv. Malachiáše snoubí i s volbou tohoto papeže. Tak, jako latinská jména papežù mìla zøejmý vztah k tìmto osobám, tak i volba jména Benedikt se zdá odpovídat Malachiášovì vizi. Tento papež má být zván „Sláva olivy“. A právì oliva je jedním ze symbolù benediktinského øádu a jedna z jeho odnoží jsou „olivetáni“. Jak známo, „Sláva olivy“ je pøedposledním papežem, po kterém pøichází již jen „Petrus Romanus“ a po nìm Kristus ke svému definitivnímu triumfu… A Bùh mocnì žehná Benediktu XVI. a ochraòuje jej v nelehkých èasech, které jsou na obzoru. Modleme se za papeže, aby dostal veškerou milost k vyvedení Petrovy bárky z rozbouøeného moøe do pøístavu Kristova míru a k obnovení modernismem zdevastované vinice Pánì. Oremus pro Pontifice nostro Benedicto. Dominus conservet eum, et vivificet eum, et beatum faciat eum in terra, et non tradat eum in animam inimicorum ejus. Autor je øeditelem Institutu sv. Josefa, pøevzato z www.katolikrevue.cz

Rodina a liberalismus PhDr. Radomír Malý

C

o je to rodina? Kdyby tuto otázku nìkdo položil ještì pøed sto lety, doèkal by se patrnì poklepání na èelo. Jenže dnes se tímto kdysi samozøejmým pojmem zabývají i legislativci. Napø. nìmecké zákonodárství definuje rodinu jako libovolné spoleèenství lidí, kde jsou dìti. Že do této „definice“ se dá vmìstnat témìø vše od polygamních komunit až po registrované partnerství, je logické. Kde se vzaly takový posun a zmatení pojmù? K tomu je tøeba všimnout si historického vývoje. Monogamní rodina s otcem, matkou a dìtmi, sankcionována právními pøedpisy, v níž sexuální dezerce k jinému partnerovi èi partnerce se stává závažným morálním i spoleèenským faux pais, je plodem køesanské civilizace. Jiné kultury, založené na nekøesanských náboženstvích samozøejmì znaly také kromì polygamie i formu monogamní rodiny, avšak neexistovaly žádné legislativní ani morální sankce za její opuštìní, manželská nevìra, promiskuita èi rozvod se pokládaly za normální a pøirozený jev a pokud existoval v tomto smìru postih, tak výluènì jen pro ženy, nikoli pro muže. Ježíš Kristus pozvedl manželství na svátost a tím dal též rodinì záruku stability. Žena ve starovìké i støedovìké „Christianitas“ mìla jistotu, že ji manžel nemùže vyhodit z domu na ulici, jako tomu bylo napø. v antice nebo prodat do otroctví jako ve starém Egyptì. Papežové uplatòovali klatby proti králùm, kteøí své ženy vyhnali a pøijali k sobì milenky (MikulᚠI. v 9. stol. vùèi franskému Lotharovi II., Innocenc III. ve 13. stol. vùèi francouzskému Filipovi II. Augustovi). Muž mìl povinnost ženu s dìtmi zabezpeèit ekonomicky a poskytnout jim optimální podmínky k životu. Zvl᚝ dùležitým momentem byla výchova dìtí v køesanském duchu. Jejich právo na život, zaopatøení a duchovní i mravní rùst v monogamní rodinì bylo garantováno církevními i svìtskými zákony. Zmizela antická zvùle tzv. „pater familias“, který podle zákona suverénnì rozhodoval o životì a smrti svých narozených potomkù. Køesanský Codex Theodosianus ze 4. stol.

stanovil dokonce za usmrcení narozeného i nenarozeného dítìte stejný trest jako za vraždu. To vše se zaèalo hroutit s nástupem renezance. Brazilský sociální myslitel a zakladatel katolického konzervativního hnutí „Tradice, rodina, vlastnictví“ Plinio Correa de Oliveira považuje za zlomové 14. století. Renezance neznamenala podle nìj pouze znovuobjevení antiky, nýbrž spolu s ní také znovuobjevení legality høíchu proti 6. a 9. pøikázání, nebo antika nepovažovala sexuální promiskuitu a manželskou nevìru za delikt, maximálnì jen za tzv. „kavalírský“. 1) To byla pøísloveèná „voda na mlýn“ všem sexuálním maniakùm a nemravùm, kteøí od té doby nepøestali usilovat o to, aby nebyli považováni za høíšníky a jejich høíchy za nìco objektivnì špatného. Prvním krokem vpøed tímto smìrem byla protestantská reformace. Luther i Kalvín, i když nadále hájili nerozluèitelnost manželství a høíšnost sexu mimo nìj, odmítli ho uznat za svátost. Tím se otevøela cesta rùzným „výjimkám z pravidla“. Král Jindøich VIII. si nechal po roztržce s papežem svými dvorními teology a kanonisty legalizovat jak rozvod s Kateøinou Aragonskou, tak i následujících pìt dalších sòatkù, Luther povolil svému protektorovi kurfiøtovi Filipu Hesenskému jako výjimku dvì ženy.2) Definitivní zlom však znamenalo osvícenství. Již Thomas Hobbes ve svém spise „Leviathan“ v 17. stol. popøel hierarchický model rodiny spoèívající na autoritì otce a hovoøí o demokratickém modelu, který odpovídá jeho vizi nového, demokratického státu. Otec a matka dle Hobbese nemají žádnou nadpøirozenou autoritu, pouze takovou, kterou dìti dobrovolnì pøijímají.3) Ještì dále ve svém „demokratismu“ šel J.J.Rousseau, jenž považuje tzv. volnou lásku, tj. bezuzdnou sexuální promiskuitu pøírodních lidí, za ideál.4) Demokracie se svými pravidly svobodné volby má být urèující i v rodinì. Když se nìkomu z partnerù ve svazku nelíbí a najde si jiného, a má svobodnou možnost odejít, rovnìž tak když dìti jsou jim na obtíž, nech zákon dovolí, aby se jich zbavili a svìøili jejich výchovu státním veøejným institucím, což koneckoncù Rousseau sám udìlal, když své vlastní dìti dal do sirotèince, aby ho údajnì „nebrzdily v práci“5). Osvícenství vyvinulo naprosto zhoubný typ demokracie, kdy nešlo jen o politický systém, o techniku uplatòování

POLNICE 04/2005

moci jako v aténské polis ve starovìku, nýbrž o ideologii, jež postupnì zlikvidovala jakoukoliv autoritu vèetnì autority otce a matky v rodinì – autority, která byla nerozluènì spjata s povinnostmi a odpovìdností za partnera a dìti. Nová ideologie dala otci a matce možnost vstupovat do nových sexuálních vztahù, rozvádìt se a beztrestnì opouštìt dìti, které na oplátku mohly kdykoliv autoritou rodièù pohrdnout a zbavit se jí. To všechno se nedìlo naráz, ale postupnì. Osvícenské státy v 18. století nejdøíve „redefinovaly“ manželský zákoník. Jestliže do té doby bylo manželství sankcionováno vyšší autoritou, tj. Boží, teï nastupuje rousseauovská definice „smlouvy dvou lidí“, pøi níž Bùh a Jeho pøikázání nemají žádné místo. U nás poprvé takto oznaèil manželství zákoník císaøe Josefa II. r. 1783. Nutno pøiznat, že tento právní dokument s výjimkou drobných detailù akceptoval ještì katolický požadavek manželské nerozluèitelnosti, nicménì chybìlo to podstatné: zaštítìní Božskou autoritou. Proto povolení rozvodu bylo jen otázkou èasu a došlo k nìmu r. 1868. Podobným vývojem prošla v 18. a 19. stol. vìtšina zemí Evropy. Ve Velké francouzské revoluci zavedli r. 1793 jakobíni místo katolického náboženství ateistický tzv. kult rozumu a s ním legální možnost snadného rozvodu manželství. To vedlo k takové zkáze mravù, že sám vùdce jakobínù Robespierre o rok pozdìji nahradil toto pseudonáboženství tzv. kultem Nejvyšší bytosti, což pøineslo i návrat starého manželského zákoníku se silným omezením možnosti rozvodu, avšak bez odvolání se na autoritu Boží. Na osvícenství a dìdictví Velké francouzské revoluce navazovalo v 19. stol. hnutí liberalismu. Všude, kde se liberálové dostali k moci, postupnì uvolòovali rozvody a možnosti nových sòatkù. Zároveò se ale spolu s tímto procesem objevuje i další fenomén: zatlaèování sexuality a všeho, co s ní souvisí, do ryze privátní sféry. Ve spoleènosti se prosazuje trend, že mluvit na veøejnosti o intimním vztahu dvou lidí, zvláštì pak o jejich sexuálním životì, je neslušné. To souvisí s liberálním individualismem, s pøísným rozlišením toho, co je veøejné, od toho, co je soukromé, pøièemž èím ménì veøejného, tím lépe. Vytváøí se tzv. viktoriánská morálka (vláda královny Viktorie v Anglii), jež zachvátila ve druhé polovinì 19. stol. nejprve Anglii, posléze však celou Evropu a Severní Ameriku. Tento smìr byl ve skuteènosti hluboce pokrytecký. Na jedné stranì se pokládalo za neslušnost, 7

když se nìkde mladá dívka objevila s krátkými rukávy nebo když ji malíø namaloval bosou a se sukní do pùli lýtek, na druhé stranì však do kategorie „slušnosti“ vùbec nespadal manželský zákoník umožòující snadný rozvod, což využil leckterý bohatý buržoa støedních let a cynicky opustil svoji rodinu kvùli mladší a krásnìjší ženì. Stejnì tak se puritánská viktoriánská éra nijak nepohoršovala nad milenkami mocných a zámožných lidí, jestliže ti svùj pomìr dokázali rafinovanì ukrývat a „zatloukat“, pøípadnì jej byla schopna s tklivou citlivostí pøedstavit v dílech tzv. „èervené knihovny“ jako ctnost a nikoli jako špatnost. Zásadní rozdíl mezi tzv. viktoriánskou morálkou a morálkou starovìké i støedovìké Christianitas spoèívá v tom, že tam, kde køesanství mluví o høíchu, viktoriánský liberalismus zná pouze termín „neslušnost“ a to jen u vnìjších projevù, nikoli v samotné podstatì. Tak analyzuje ve své práci „Reinheit und Jungfraulichkeit“ tato fakta známý nìmeckoamerický filozof, tradièní katolík Dietrich von Hildebrand.6) Viktoriánská éra neodmítá pornografii a veškeré obscénnosti proto, ponìvadž je to høíšné, èili objektivnì špatné, Boha urážející a èlovìku škodlivé, nýbrž proto, ponìvadž to spadá do intimního soukromí èlovìka, jež nesmí být nikým a nièím narušeno, nebo neomylná dogmata lidské svobody a nezávislosti si to žádají. Kdo by se o to pokusil, bude oznaèen za „neslušného“. „Slušnost“ pøitom neznamená jenom nemluvit veøejnì o sexualitì, nýbrž také mlèet o tom, že mimomanželský pomìr je mravnì nedovolený. Liberální viktoriánská morálka tak na jedné stranì ukazovala v otázkách sexu a manželství puritánskou fasádu, na druhé stranì však pokládala za normální a pøirozené, když pod touto „poklièkou“ docházelo k promiskuitám tìžkého kalibru a rozvratu rodin. Podle katolické nauky je naopak høích proti 6. a 9. pøikázání vždycky høíchem bez ohledu na to, je-li odhalen nebo utajen, podle viktoriánských pravidel „slušného chování“ je však pøestupkem pouze tehdy, když pachatel si pøi tom poèíná „nediskrétnì“ a ještì vìtšího spoleèenského faux pais se dopouští ten, kdo takový èin veøejnì odsuzuje a mluví o nìm. Katolická morálka se octla mnohokrát na pranýøi pro údajnou „pøemrštìnost“ a nevhodná tabu v sexuálních otázkách. Jenže to, co bývá prezentováno jako katolický postoj, je ve skuteènosti èasto projevem viktoriánského puritanismu a nikoliv katolictví. V dìjinách Církve nikdy neexistovalo období, kdy by bylo zakázáno mluvit o intimních vìcech èlovìka za pøedpokladu, že se tak bude dít ve vhodnou dobu, správným zpùsobem a na pravém místì s jasnou øeèí, že každý sex mimo 8

manželství je høíšný. Pohlavní zdrženlivost pro Boží království byla ovšem vždycky chápána jako vyšší hodnota a lepší volba, nebo je to stanovisko Ježíše Krista. Proto nalézáme zejména u starovìkých církevních otcù, kteøí jako biskupové a mnichové žili v celibátu, formulace, z nichž je zøejmé jisté pohrdání sexualitou a varování pøed ní (sv. Basil, sv. Øehoø Veliký, èásteènì i sv. Augustin aj.). Na základì toho odpùrci katolické víry obviòují Církev z nepøátelského postoje vùèi lidské pohlavnosti. K tomu je tøeba namítnout: a) osoby, které se takto vyjadøovaly, dbaly peèlivì o to, aby svùj slib panictví a panenství neporušily, proto v zájmu ochrany této úžasné hodnoty mìly právo i na ostré formulace, znìjící uchu tìch, kdo žijí v manželství, cize; b) bylo naprosto jasné, že paušální odsouzení sexuality se týkalo pouze tìch, kdo se rozhodli dobrovolnì pro zasvìcený život v celibátu, nikoli tìch, kteøí žili v manželství; c) jednostranné pohrdání sexualitou nebylo nikdy církevní naukou, ta pouze žádala i v manželství její opatrné užívání a stanovila k tomu pod høíchem závazná pravidla. Protikatolická propaganda je neseriózní, když cituje z provenience starovìké i støedovìké Christianitas pouze texty, psané celibátníky pro celibátníky a mlèí o dílech, psaných lidmi žijícími v manželství. Regine Pernoudová ve své vynikající knize „Žena v dobì katedrál“ uvádí, že již od 11. stol., úmìrnì s tím, jak rostla vzdìlanost mezi laiky, se objevují díla opìvující zamilovanost, ženskou krásu, manželskou lásku a vìrnost. To se netýká pouze troubadourských milostných písní, ale i významných duchovních a mravních pojednání, psaných nejen ženatými èi vdanými, jako napø. Marií de Champagne, ale i samotnými celibátníky, napø. Vilémem ze Saint-Thierry.7) Kdo takto komplexnì pohlédne na støedovìkou Christianitas, snadno zjistí, že v Církvi byly naprosto legální dva zdánlivì proti sobì stojící, ale ve skuteènosti navzájem se doplòující názory: na jedné stranì celibátnictví s kategorickým odmítáním sexuality, na druhé stranì však manželství jako svátost s rozsáhlou literaturou velebící lásku dvou lidí vèetnì milostné poezie. Církev obojí akceptovala za pøedpokladu, že vyjádøené názory budou v souladu s katolickou naukou. Katolicismus na rozdíl od liberálního viktoriánského puritanismu nikdy neodmítal ve jménu falešnì chápané „slušnosti“ otevøenì mluvit o tématech vztahu muže a ženy za pøedpokladu, že høích bude vždy nazván høíchem a ctnost ctností. Rozsáhlá literatura nìkolika staletí, a už v duchu celibátní askeze odmítá sexualitu jako ïáblovo pokušení nebo v duchu obhajoby zamilovanosti a manželství vyzvedá lásku muže a ženy, je jasným dokladem, že Církev

POLNICE 04/2005

se nebála o lidské pohlavnosti mluvit bez zábran a otevøenì s jasným poukazem na høíšnost manželské nevìry a každého sexu mimo manželský svazek. Viktoriánská éra naproti tomu mìla ostych o tìchto vìcech otevøenì hovoøit, to jí však nebránilo legalizovat rozvody a produkovat literární díla otevøenì glorifikující manželskou nevìru jako údajnì „èestné“ øešení (romány Galsworthyho, Maupassanta, dramata G.B.Shawa aj.). Vynikající polský etik z Katolické univerzity v Lublinì Marek Czachorowski pokládá za vlastní ideové pùvodce souèasného rozkladu rodiny S. Freuda, K. Marxe a F. Nietscheho. 8) To skvìle koresponduje s nedávno vydanou prací P. Buchanana „Zánik Západu“, který ve 20. století považuje za pùvodce zhoubné kulturní revoluce vèetnì revoluce sexuální A. Gramsciho, G. Lukácze, Frankfurtskou školu a H. Marcussea.9) U všech vidíme jasnou závislost na marxismu, Gramsci a Lukácz byli organizovaní komunisté, Frankfurtská škola a Marcusse kromì toho velmi obdivovali Freuda a Marcusse také Nietscheho. Freud se svou teorií „libida“ se obrací ostøe proti katolické sexuální morálce. Pøitom, aniž si to pravdìpodobnì sám uvìdomuje, se ve skuteènosti bouøí nikoli proti ní, ale proti viktoriánskému puritanismu, jemuž mylnì pøipisuje katolickou a nikoli osvícenskou genezi. Freud si je velmi dobøe vìdom, že pod fasádou „slušnosti“ kvete pansexualismus považovaný za pøirozený a klade si logickou otázku, proè je tedy jeho prezentace pokládána za „neslušnou“. Navrhuje velmi jednoduché øešení: sexualitu zcela osvobodit, to, co je spoleèensky akceptováno ve skrytu, nech je akceptováno i veøejnì. Freud dotahuje liberální nauku v otázkách rodiny do dùsledkù. Jestliže osvícenství a Francouzská revoluce hierarchický vztah muže a ženy v manželství „demokratizovaly“ a daly obìma sexuální svobodu, by zatlaèenou do ryze privátní sféry, Freud toto pøevádí do sféry veøejné. Plným právem je tedy tento vídeòský psychiatr a rodák z moravského Pøíbora nazýván „strùjcem novovìké sexuální revoluce“. Czachorowski napsal o Freudovi, že „zbavil rodinu otcù“. To doložil analytickou dùkladností a pøesností s níž provedl rozbor jeho teorie tzv. „Oidipova komplexu“ a „Oidipovy vzpoury“.10) Freud chápe otcovládu jako tyranii mužù nad ženami a dìtmi. Otcovláda pronikla podle Freuda i do uspoøádání spoleènosti s jejími nábožensky motivovanými zákazy a pøíkazy, zvláštì pak v oblasti sexu, které jsou prý dokladem otcovské svévole a krutosti (otec-tyran nechce potìšení, které užívá, dopøát druhým vèetnì vlastních dìtí) a zároveò hlavní brzdou svobodného rozvoje jedince a

spoleènosti. Boj proti „otcovládì“ se tak stává i bojem proti každé formì autority, již v rodinì ztìlesòuje právì otec. Pøesnì tak pochopila Freudovu nauku revoluèní mládež r. 1968, která se bouøila proti jakékoliv autoritì. Velkou inspirací se stali pro ni kromì Freuda i existencialistický filozof J.P.Sartre a revoluèní ideolog H. Marcusse. Tradièní otec rodiny mìl být v duchu pøedstav rùzných hippies, studentských levicových spoleèenství atd. nahrazen buï blíže nespecifikovanou komunitou mužù a žen, v níž by všichni spoleènì se stali „demokratickými“ nositeli autority, která by nikoho, zvláštì pak dìti, k nièemu nezavazovala nebo komunitou jednoho muže a jedné ženy, v níž by oba požívali naprosto stejnou autoritu bez ohledu na rozdílnost mužského a ženského charizmatu a mìli sexuální svobodu vèetnì možnosti kdykoliv od sebe odejít a vystavit tak dìti rychlému støídání zástupných „maminek“, „tatínkù“, „strejèkù“ apod. Czachorowski na pøíkladu USA ukazuje, že sexuální revoluce zaèala v této zemi ještì mnohem døíve než v r. 1968. Freudùv žák Wilhelm Reich už r. 1944 píše, že v USA probíhá sexuální revoluce již od 30. let, nebo Freudùv dùraz na rozkoš a požitek pøedevším v rovinì sexuální si vítìznì razí cestu skrze kulturu a zakrátko ovládne veškerou západní civilizaci. 11) Pøed tímto nebezpeèím varovali i lidé nenáboženští, kteøí neztratili zbytky odpovìdnosti a morálky. Albert Camus nazývá období po druhé svìtové válce „stoletím markýze de Sade“, nebo sexuální požitek a rozkoš se staly podle nìj nejdùležitìjším kritériem, pøed nímž musí ustoupit všechny ostatní etické normy.12) Freud však ještì nedospìl k tomu, co je charakteristické pro sexuální revoluci 2. pol. 20. stol.: k oddìlení sexuality od prokreativity. Toto provedl až druhý myšlenkový pùvodce sexuální revoluce, jímž je podle Czachorowského Marx. Freud zbavil svìt otcù, Marx, Engels a Lenin ho zbavili matek. Už Marx ve svém „Komunistickém manifestu“ píše, že žena se stala v manželství pouhým „nástrojem produkce“ a Engels tvrdí: „Muž je v rodinì buržoazií, kdežto žena proletariátem“.13) Monogamní rodina tak musí být zlikvidována jako souèást tzv. vykoøisovatelského spoleèenského øádu. Engels doslovnì øíká: „Když žena plní své povinnosti v soukromé službì rodinì, je vylouèena z veøejné produkce, nemùže vydìlávat. Chce-li se úèastnit veøejné produkce a samostatnì vydìlávat, nemùže plnit své rodinné povinnosti.“14) Dále Engels považuje nerozluèitelnost manželství, jak je hlásá køesanství, za „formu zotroèení ženy“. Lenin požadoval její osvobození „od plotny a plínek“.15) Základem musí být osvobození sexuální s možností ženy

libovolnì støídat partnery, což jí prý zajistí nezávislost na muži. Tyto zásady byly dùslednì realizovány po bolševické revoluci r. 1917 v sovìtském Rusku. Lenin napsal: „Komunismus nepøináší askezi, ale radost ze života a životní energii skrze život naplnìný láskou...(sexuální, pozn. autora)“16) Pornografické obrázky a snímky dostaly zelenou. V prosinci r. 1917 byly vydány povìstné dekrety, podle nichž se manželství stalo v Rusku pouhou formalitou, kterou bylo možno kdykoliv pøed státním úøedníkem prohlásit za zrušenou bez jakéhokoliv rozvodového øízení. W. Reich nazývá bolševickou revoluci „první sexuální revolucí v dìjinách“ , jež pøedešla sexuální revoluci v západním svìtì.17) Alexandra Kollontajová, lidová komisaøka pro sociální záležitosti v Leninovì kabinetu, prohlásila doslova: „Místo rodiny musí teï zaujmout okøídlený Eros.“18) Žena se mìla stát úèastníkem pracovního procesu na stejné úrovni s mužem a naprosto svobodnou ve støídání sexuálních partnerù. Tím pøestala být matkou a aby jí mateøství nebylo „na obt힓, jestliže tuto roli po otìhotnìní pøevzít nechce, legalizovala sovìtská vláda r. 1920 jako první v dìjinách umìlý potrat (v jedné moskevské nemocnici bylo vykonáno za rok 50 tisíc abortù). Sexualita a prokreativita tak poprvé v dìjinách byly od sebe oddìleny. Zcela logicky potom, když je nežádoucí, aby se matka vìnovala dìtem, musí pøevzít, podobnì jako v antické Spartì, výchovu dìtí stát. Autor tzv. rodinného kodexu SSSR Anatolij Gojchberg stanovil, že „rodinu musí nahradit komunistická strana“,19) proto sovìtský režim vìnoval po celou dobu své existence maximální pozornost státní výchovì dìtí. Zajímavé a pøitom málo známé je, že v rùzných dìtských domovech a ústavech pro bezprizorní mládež sovìtského Ruska patøila výchova k sexuální promiskuitì k principiálním požadavkùm na základì dekretù DzierŸynského.20) Za povšimnutí také stojí, že SSSR pøedbìhl demokratický Západ i v popularizaci homosexualismu. Již ve dvacátých letech zrušily sovìtské zákony všechna carská opatøení proti homosexuálùm. Ve Velké sovìtské encyklopedii pøední propagandista Magnus Hirschfeld, sám gay, velebil sovìtský režim za to, že údajnì zrovnoprávnil homosexuály s heterosexuály.21) Skuteènost, že tato první sexuální revoluce v dìjinách, toto údajné „osvobození lidské pohlavnosti“, jak psal tehdejší bolševický tisk, probìhlo v tìsné souvislosti s nejbestiálnìjším masovým terorem a tøídní genocidou komunistického režimu, dává celému fenoménu jednoznaèné vysvìdèení. Pohrdání rodinou, které je v bolševické ideologii hluboce zakódováno, vysvítá nejjasnìji z literární glorifikace 12letého Pavla Morozova, jenž neváhal udat

POLNICE 04/2005

vlastního otce jako kulaka a „tøídního nepøítele“. Demoralizace spoleènosti, která nastoupila po vydání zmínìných sovìtských zákonù, pøimìla ve 30. letech Stalinùv režim, aby provedl jejich náležitá zpøísnìní a transformoval tak stav sovìtské oficiální etiky na úroveò liberální viktoriánské morálky, což se promítlo po II. svìtové válce i do zákonù a sociálních opatøení východoevropských komunistických zemí. Komunisté sice legalizovali všude potraty a pozdìji antikoncepci, rovnìž tak jejich rozvodová praxe byla liberální, romány a filmy tzv. „socialistického realismu“ se zøídklakdy obešly bez manželských „trojúhelníkù“, nicménì pornografie se pøísnì stíhala. Je paradoxní, že sexuální revoluci v ortodoxní marxisticko-leninské podobì, tzn. ve striktním oddìlení sexuality od prokreativity, kdy sex se mìl stát pouhou rekreaèní záležitostí, èemuž mj. napomohlo r. 1960 zavedení antikoncepèní pilulky, prosazovaly ve druhé polovinì 20. stol. naopak „antikomunistické“ liberální demokracie a nikoliv bolševické zemì. To se projevovalo v rovinì nejrùznìjších iniciativ OSN. Již na demografické konferenci v Bukurešti r. 1974 obvinil delegát Sv. stolce nìkteré západní státy, že usilují podvrátit instituci rodiny. V 90. letech potom na konferencích v Káhiøe a Pekingu se protirodinná politika pøedních demokratických velmocí projevila již bez obalu. V USA využil už v 50. letech podnikatelský trust Rothstein, Sturman a Zaffaro popularity freudistických a marxleninských názorù na sexualitu a rozhodl se vsadit na obchod s lidskou nahotou a erotikou nejprve v reklamì, posléze i ve filmové produkci. Eisenhowerova i Kennedyho vláda se sice ještì pokoušely klást tomuto trendu nevýrazný odpor, nicménì Johnsonùv kabinet v polovinì 60. let již úplnì kapituloval Nejvyšší soud prohlásil potom r. 1967 pornografii za zcela legální, což vedlo k postupnému uzákonìní tohoto zla témìø ve všech demokratických státech. Tyto informace uvádí David Scott ve své publikaci „Pornografie“ (vyšla v polštinì).22) Masové rozšíøení tohoto fenoménu výraznì napomohlo k výbuchu revoluce mládeže r. 1968, která smìøovala, jak známo, již nepokrytì proti instituci rodiny. Na souèasném rozkladu rodiny má svùj výrazný podíl také F. Nietsche se svojí teorií nadèlovìka. I on, podobnì jako Freud a Marx, vyèlenil sexuální sféru z oblasti dobra a zla. Vyplývá to z jeho spisù „Z genealogie morálky“ a „Soumrak bohù“. Nietsche požaduje sexuální svobodu, která není „ujaømena“ manželskou vìrností. To se týká zejména tzv. „nadèlovìka“, plavovlasé 9

bestie, jež odhazuje všechen soucit a vùbec každý altruismus stranou, aby sobecky vládla tyranskou krutostí. Tento „nadèlovìk“ musí však také plodit potomky. Má tak èinit bez jakékoliv lásky a citu, rozhodující je rozkoš, na niž má jako ten nejsilnìjší právo. Nietsche odmítá ve vztahu muže a ženy jakýkoliv cit, ten je prý vynálezem køesanství, jež údajnì retardovalo lidstvo v jeho vývoji smìrem k „nadèlovìku“, jen rozkoš a zplození potomstva mají svoji hodnotu. Podle Czachorowského tedy Freud zbavil spoleènost otcù, Marx matek a Nietsche odstranil ze vztahu muže a ženy to nejcennìjší – citové vzplanutí lásky a nahradil je brutalitou a hedonistickým požitkem. Nietscheho názor na sexualitu se stal dominantní v hitlerovské III. øíši, která se k jeho nauce ostentativnì hlásila, jak svìdèí Hitlerùv „Mùj boj“ a Rosenbergùv „Mýtus 20. století“. Nìmeètí nacisté mìli zájem na rùstu populace tzv. „panské germánské rasy“, proto rozvinuli rozsáhlou mediální kampaò se sloganem „každá nìmecká žena dá vùdci jedno dítì“, pøièemž vùbec nezáleželo na tom, jestli v manželství èi mimo nì. Do koncentraèního tábora v Dachau se dostali nìkteøí katoliètí knìží jen proto, že na toto heslo reagovali v kázání slovy “ano, ale dítì v manželství, ne mimo nì“.23) Tím prý „nespravedlivì upøednostnili“ manželské svazky a dopustili se urážky svobodných matek. Nacisté po vzoru sovìtských bolševikù uvolnili erotiku a pornografii v literatuøe a zejména ve filmu (o což se „kvalifikovanì“ postaral ministr propagandy Josef Goebbels), i když kultivovanìji a ne v takovém rozsahu, nicménì promiskuita pøesto ovládla celý národ. Nejhroznìjší však bylo, že Nietscheho glorifikace hrubé síly a odmítání všeho údajnì „slabého“ a „nevyvinutého“ mìlo svùj dopad v rodinách – a sice konkrétnì ve vztahu ke starým a nemocným prarodièùm nebo k postiženým dìtem. Tìm byl adresován nacistický program eutanázie. Souèasnì s tím se provádìla v masovém mìøítku sterilizace všech duševnì i jinak postižených, aby nemohli mít tzv. „ménìcenné“ potomky, ale také pøíslušníkù tzv. „ménìcenných“ ras a národù jako Židù, Cikánù, Polákù atd. Eutanázie a sterilizace se staly prùvodním jevem hrùzného a bestiálního „šoah“ neboli holocaustu. Rodina byla v nacistickém Nìmecku postavena na roveò jiným heterosexuálním svazkùm a mìla své oprávnìní pouze tehdy, když z ní vycházeli zdraví a silní jedinci. Hitlerovský režim legalizoval r. 1943 potraty pro Židy, Cikány a Poláky. Odporné zloèinné praktiky nìmeckého nacionálního socialismu byly po válce pøedmìtem obžaloby norimberského tribunálu. Brzy se však ukázalo pokrytectví 8

liberálních demokracií, které sice odsuzovaly nacistické pohlaváry k nejvyšším trestùm mj. i za programy eutanázie a sterilizace, nicménì v USA získávaly i ve vysokých vìdeckých a politických kruzích uznání názory Margareth Sangerové, jež se netajila svým obdivem k Hitlerovi a jeho plánu vyhubit tzv. „ménìcenné lidi“. 24) „Dveømi vyhozené“ eutanázie a sterilizace se o nìkolik málo desetiletí vrátily takøíkajíc „oknem“. Sterilizace je dnes uznávaná jako jedna z forem antikoncepce, eutanázie je v souèasné dobì legální již v nìkolika státech USA a ve tøech zemích EU (v Holandsku, v Belgii a nejnovìji ve Francii). Je to pøímý dùsledek nietscheanismu, nebo k odkazu tohoto filozofa se nehlásili pouze nacionální socialisté v Nìmecku, ale také hlavní ideolog revoluèního hnutí roku 1968 H. Marcusse. 25) Nelze zapomenout, že vìtšina nynìjších politikù na Západì byla tenkrát ve studentském vìku, aktivnì se úèastnila tehdejších násilností a velebila kromì Adorna a Sartrea zvláštì Marcussea. S nietscheanismem a dìdictvím nacismu souvisí i samozøejmost, s jakou média i politikové akceptují potrat z dùvodù poškození plodu a eventuality, že dítì se narodí postižené, jakož i stále menší ochota ošetøovat staré a nemohoucí prarodièe doma, což vytváøí tlak na legalizaci eutanázie. Máme-li tedy v kostce vyjádøit, co se vlastnì v posledních staletích stalo s rodinou, tak je tøeba vìdìt: Nejprve osvícenci a liberálové v 18. a 19. stol. zbavili manželství a rodinu jejich božské sankce a uèinili z nich pouhou spoleèenskou smlouvu, kterou lze pøizpùsobit okolnostem, což vedlo k legalizaci rozvodù a k masovému rozšíøení manželské nevìry. V další fázi Freud a jeho následovníci prohlásili pohlavní pud za nejdùležitìjší v životì èlovìka, proto by mìly být erotika, pornografie a propagace promiskuitního chování zbaveny nádechu hanby. Marx a Lenin oddìlili sexualitu od prokreativity, vyèlenili ji z manželského svazku a uèinili z ní rekreaèní záležitost. Nietsche prohlásil za „slabošství“ veškerý cit a lásku ve vztahu muže a ženy, který má být jen utilitaristickým uspokojením pohlavního pudu silných jedincù, zatímco slabí nemají práva na existenci (staøí, nevyléèitelnì nemocní a nenarozené dìti). V dùsledku tohoto vývoje tradièní rodina s otcem a matkou, kteøí vzájemnou láskou a vìrností by se mìli stát vzorem svým dìtem, pøestala být základem spoleènosti a pouze jako „jedna z forem“ soutìží s rùznými podobami promiskuity a krátkodobých vztahù, ale také s partnerskými svazky gayù a lesbièek, v jejichž prospìch se vede obrovská celosvìtová mediální kampaò. Za tìchto okolností bezdìènì napadne otázka: Má tradièní rodina podle nauky Církve ještì šanci? To nutno okamžitì odmítnout jako ïábelské pokušení. Nejenom má šanci,

POLNICE 04/2005

ale v rukou všech vìrných katolíkù se naopak stane v blízké budoucnosti úèinnou zbraní. Nᚠpapež mluví èasto o „nové evangelizaci Evropy“. Té se ale nedosáhne konferencemi, „ekumenickými“ a „mezináboženskými“ dialogy a dalšími podniky, které jsou spíše výprodejem katolické víry než evangelizací èi christianizací, ale pøíkladným životem opravdových katolických rodin, které budou úèinnì demonstrovat, že vzájemná manželská láska a vìrnost, pevnì zakotvená v Kristu a Jeho nauce, je nejen možná, ale pøináší opravdovou radost a pokoj vyzaøující na dìti, které tak mají záruku autentického mravního a citového rùstu. Jisto je, že lidé žijící podle výše uvedených negativních forem nejsou šastní a katolík žijící v krásném a harmonickém manželství se velmi èasto setkává se závistivým pohledem z jejich strany a nevysloveným dotazem: Jak to dìláte? Jak je to možné? Význam katolické rodiny je dnes podle mne dùležitìjší než kdy jindy, proto považuji za úder høebíèku na hlavièku program, který si vytyèil Institut sv. Josefa. Kéž Pán dá, aby se podaøil!

Poznámky:

1) Øád 1/2005, èlánek „Plinio Correa....“ 2) Kubeš Konrád: Apologetická abeceda, Praha 1948, heslo „Luther“ 3) Hobbes Thomas: Leviathan, in „Antológia VI, Bratislava 1970“ 4) Stoerig Hans Joachim: Malé dìjiny filozofie, Praha 1993, str. 270n 5) Johnson Paul: Intelektuálové, Praha 1993, heslo „Rousseau“ 6) Laun Andreas: Ein Riss geht durch die Kirche, in: Kirche und Sex, Aachen 1994, str. 106 7) Pernoudová Regine: Žena v dobì katedrál, Praha 2002, str. 89n 8) Czachorowski Marek: Wiek rewolucji seksualnej, Warszawa 1999 9) Buchanan Patrick: Zánik Západu, Praha 2004 10) Czachorowski...str. 77n; Oidipus byl podle øecké mytologie syn thébského krále Laia, jenž svého otce zabil, aniž o tom vìdìl 11) Czachorowski....str. 84 12) Tamtéž str. 103; Francouzský markýz de Sade dosahoval sexuálního ukojení týráním druhých (odtud „sadismus“). Ve smyslu Fredových teorií by vlastnì nemìl být kvùli tomu trestán, nebo ukojení pohlavního pudu je prioritou. 13) Marx Karl-Engels Friedrich: Komunistický manifest, Praha 19è8, str. 14-55 14) Engels Fr.: Pùvod rodiny, státu a vlastnictví, Praha 1967, str. 159n 15) Czachorowski....str. 26 16) Reich Wilhelm: The Sexual Revolution, London 1951, str. 153-260 17) Tamtéž 18) Czachorowski...str. 17) 19) Tamtéž 20) Tamtéž 21) Tamtéž str. 15) 22) Malý Radomír: Jak vznikla pornografie? Øád 2/1997 23) Nejznámìjší byl pøípad faráøe Josefa Wintera z diecéze Mohuè. Uvádí P.Bedøich Hoffmann: A kdo vás zabije, Pøerov 1946, str. 419 24) Srvn. pozn. 22) 25) Czachorowski....str. 49)

Autor je èlenem NSJ

w

w

w

.

n

a

t

i

a

.

c

z

NSJ pøedalo prohlášení bojující za život Terri Schiavové na velvyslanectví USA

P

raha - Politická strana Národní sjednocení (NSJ) pøedala 30. bøezna na velvyslanectví USA v Praze prohlášení, ve kterém dùraznì protestuje proti eutanázii, která je provádìna v USA na paní Terri Schiavové. Zástupci NSJ pøeèetli v odpoledních hodinách pøed velvyslanectvím prohlášení, ve kterém oznaèují tento postup justice v USA za nebezpeèný prùlom k celosvìtovému zavádìní eutanázie.

P

Vyzývají také k záchranì paní Terri Schiavové, která je vraždìna odepøením tekutin a výživy na žádost svého manžela. Prohlášení pøijal od zástupcù NSJ povìøený úøedník a potvrdil pøíjem vlastním podpisem. Po rozhovoru, který poskytl pøedseda NSJ pøed ambasádou pøítomným médiím, byla akce ukonèena. www.natia.cz

Prohlášení NSJ 07/2005 k postupné eutanázii provádìné v USA na Terri Schiavové

olitická strana Národní sjednocení (NSJ) protestuje proti pomalému vraždìní paní Terri Schiavové (41), jejíž osud definitivnì zpeèetil nejvyšší soud USA, který odmítl zasáhnout do pøípadu, a tím vyhovìt rodièùm, aby byla opìt napojena na vyživovací systém. Terri Schiavová byla odpojena z rozhodnutí floridského státního soudu. Paní Terri Schiavová v minulosti tìžce onemocnìla v dùsledku èehož u ní došlo k poškození mozku, takže nemùže pohybovat svým tìlem a plynule mluvit. Nicménì vnímá dìní kolem sebe a se svými blízkými komunikuje a je u ní patrná touha po životì. NSJ se dívá na její pøípad jako na prùlomový. Jestliže se podaøí pøedstavitelùm „kultury smrti“ provést na ní postupnou eutanázii a

tím ji zavraždit, bude podle našeho názoru po celém svìtì postupnì legalizována eutanázie, což bude mít podle NSJ nedozírné následky. Pro naši politickou stranu platí jednoznaèné stanovisko; ochrana života od samého poèátku až do pøirozené smrti. Všichni, kdo se v pøípadì paní Terri Schiavové angažují pro její smrt, jsou podle našeho názoru potenciální vrazi. Za Národní sjednocení: František Èervenka - pøedseda NSJ, Jan Pavlovèín - místopøedseda Bohuslav Šimek - místopøedseda Martin Èejka - místopøedseda

Pøihlášku zasílejte na adresu: Havlovská 28, 160 00 Praha 6

POLNICE 04/2005

11

Snìm NSJ oèima nezávislého novináøe

M

ìl jsem tu èest úèastnit se celostátního snìmu politické strany Národní Sjednocení. Byl jsem na tento snìm pozván jako neèlen spolu s jinými, jako pozorovatel, novináø. A to asi zejména proto, abychom mohli takto svìdèit o prùbìhu snìmu. Co totiž napíší lidé stojící vnì strany, bude vždy pùsobit více objektivnì, než kdyby to øíkali sami o sobì èlenové NSJ. Je skuteènì až dojemné, vidíte-li lidi ze všech koutù zemì, jak se zcela nezištnì sjíždí na snìm, aby ovlivnili další smìøování vlastní strany. Pøestože nejsem èlenem této strany, musím pøiznat všem tìmto lidem úctu a podìkování za to, že svou èinností obìtovávají své vlastní zájmy pro zájmy širšího celku. A to bez toho, aby sami mohli pomýšlet na jakoukoliv odmìnu za tuto práci. Naopak svùj èas a své peníze, prostøedky pro vlastní rodinu pøinášejí na oltáø vlasti. Pøiklonit se na stranu vítìze je pøíliš snadné, pøidat se k vìci, když je jednoznaènì rozhodnuta, to umí každý. Ovšem zapojit se do práce, když se na tom nedá nic vydìlat, právì to si zaslouží té nejvyšší úcty! Není problém sledovat, jak v ÈR fungují rùzné spolky zamìøené na parazitování. A jsou to mládežnické organizace velkých politických stran, èi sdružení žijící z grantù a státních pøíspìvkù, kde se pod maskou nanejvýš ctnostných hodnot (napø. za rovnost práv) atp. ve skuteènosti vlastnì jen zneužívají peníze daòových poplatníkù na požitky úzkého kruhu osob. O to více potìší èlovìka, vidìt a zavítat mezi osoby, jež se úèastní politiky bez ohledu na vlastní prospìch. To je ten správný tvùrèí idealismus, který mùže ovlivnit smìr celé naší spoleènosti k lepšímu.

NSJ vytrvá na své cestì

Takový je jeden z poznatkù tohoto snìmu. Vzdor všem pomluvám a navzdory všem lháøùm Národní Sjednocení vytrvá. Poèítá se i s pøípady, kdy se nepøátelé uchylují k všemožným postupùm jak stranì uškodit. O tom svìdèí lživé èlánky proti profesoru Budìjovické teologické fakulty PhDr. Radomíru Malému pøi jeho kandidatuøe na senátora na Brnìnsku. Probíraly se záležitosti programové, hodnoty jež je tøeba hájit, jakož i zpùsoby vnìjší presentace tìchto národnì konservativních hodnot. NSJ pevnì stojí za tradièními hodnotami našeho národa. Zvláštní péèi vìnuje rodinì. NSJ pokud jsem správnì pochopil chce, aby stát byl garantem a pøevzal èást starostí o ochranu a funkènost rodin. Rodina je dárkyní nového života a hlavní záštitou pøedávání kulturní identity. Tradièní rodina je základem spoleènosti, národa a tudíž i státu. Stát, 12

Milan Tobiᚠspoleènost lze stavìt jen na pevných základech. Útok na rodinu, na její postavení je útokem na stát. NSJ se tudíž staví proti jmenování Marksové-Tominové na funkci vedoucí odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních vìcí. Tato paní je nejen øeditelkou spoleènosti Gender Studies a propagátorkou vyhranìného feminismu, ale zejména jak sama svými skutky ukazuje, neuznává osvìdèený model rodiny a nelze tedy poèítat s tím, že by pro rodinu nìkdy hodlala nìco udìlat . Stejnì tak se NSJ staví proti všem sociálnì patologickým jevùm, které pùsobí jak proti tradièní rodinì a jejímu poslání, tak proti naším tradièním hodnotám. Politický program podle jednoho z úèastníkù snìmu Ladislava Malého znamená i vyøešit vztah k minulosti. Historie národa totiž souvisí s ideologií. Ideologie mnohdy pøímo vychází z historie. Je potøeba udìlat si jasno ve vztahu k hodnotám minulých generací, odpovìdìt si na to, kdo vlastnì jsme. Postavit se pravdì tváøí v tváø a vyvodit z toho dùsledky. Nelze dost dobøe do jednoho celku zahrnout protichùdné smìry z našich dìjin. Dále L. Malý považuje za nutné zbavit se nenávisti vùèi jistým skupinám (k šlechtì, církvi, Nìmcùm èi jiným evropským národùm). To je také dùsledkem nevyøešeného vztahu k dìjinám. Osobnì s tím mohu jen souhlasit a ještì bych dodal, že je nesmyslem vydávat za ústøední motiv našich národních dìjin boj proti Nìmcùm. Tvrdit o husitství, že to byl boj za sociální spravedlnost atp. Dále ve svých vystoupeních kladl velký dùraz na praktickou èinnost pro lidi a z tohoto dùvodu napøímit vektory sil smìrem navenek, aby lid poznal a zapamatoval si NSJ.

Volby pøedstavitelù strany

Nemohu do hloubky zhodnotit osoby volených funkcionáøù, natolik žádného z nich neznám. To ovšem není ani tak podstatné. Skuteènì dùležité je, aby se (nejen tito funkcionáøi) neustále snažili pùsobit mezi obèany. Politik si totiž nemùže nevšímat názorù obyvatel a do jisté míry z nich nevycházet. Je nutné být první èinnou složkou všude tam, kde jde o zájem našeho lidu èi zemì. Žádný partajní èinitel nesmí lpìt na své funkci, protože by snad byla nìjak pìkná, prestižní a nebo z ní vyplývaly požitky (že pane Grossi?). Nýbrž svou funkci musí chápat jako úkol. Post pøedsedy strany pøesvìdèivì obhájil František Èervenka. Èlovìk o nìmž se nìkdy tvrdí, že postrádá reálný pøístup k problémùm. To nemohu potvrdit. František Èervenka je dle mých dojmù (zdùrazòuji

POLNICE 04/2005

dojmù) èlovìk stálých cílù i názorù. Je to èlovìk energický, pevné vùle, snažící se pøenášet na druhé lidi nadšení a probouzet v nich nadìji. Èlovìk ochotný a schopný spolupráce na pevných zásadách, které neporuší pro nìjaké pomyslné výdobytky. Jeví se mi jako èlovìk, který svým nadhledem vidí pøes horizonty blízkých dní a na tyto nadèasové cíle se zamìøuje.

Hosté

Tématem kuloárních hovorù i snìmu byla spoleèná kandidátka národních sil pro volby v roce 2006. Jako host vystoupil na snìmu i Mgr. Petr Bahník, který posluchaèe seznámil se svým vidìním národních hodnot, národní identity a dalšího smìøování našeho národa. Øekl, že oznaèení národní konservatismus je nutné jen proto: „...aby nás nezamìòovali s jinými, ale ve skuteènosti je toto oznaèení zbyteèné, protože jediné národní hnutí je národnì konservativní. Všechno ostatní jde proti základní myšlence - národní kontinuity, národní existence, národních zájmù...“ Dále se negativnì zmínil o takzvaném „nacionalismu rozbitých hlav“. Je tøeba dát Petru Bahníkovi za pravdu. Osobnì ze své zkušenosti takovéto „národovce“ považuji za pyšné liberály, co národ zneužívají k zviditelòování, èi za tím jen skrývají svou nesnášenlivost. Nacionalismus totiž není nic jiného, než služba životu, je to budování vìèné existence národa. To znamená péèi a rozvoj odkazu pøedkù, ten máme rozmnožit a pøedat dalším generacím. Každý by mìl usilovat o to, aby byl schopen a hoden úèasti na tomto díle. Národní ideje by mìly být presentovány v obsahu a formì nadèasovì a positivnì. Hostem byl i pøedseda Dìlnické Strany TomᚠVandas, který se vyjádøil k spojenectví národních sil a k jeho smìøování, jakož i k úskalím na nìž je pøi této nároèné cestì nutno brát zvláštního zøetele. Dalším hostem snìmu byl i pøedseda vlastenecké fronty David Macháèek, který mimo jiné øekl: „My jsme Národní sjednocení vždycky podporovali... poèítám s tím a byl bych velmi rád, kdyby Národní Sjednocení bylo tím pevnì nacionálním bodem v té národní pìtce...“ Podle Macháèka má právì NSJ v tomto uskupení: „...udržet jednotu a udržet nacionální náboj...“ Snìm NSJ ve mnì zanechal vcelku milý dojem. Pøed snìmem jsem si nebyl jist, zda to bude smysluplnì využitý èas. Pochyboval jsem v minulosti, zda NSJ není jen nìjaké efemérní uskupení. Takových již naše politická scéna zažila vícero. Po všem co jsem vidìl, vím, že NSJ má nadìjný potenciál a pøi soustavné èinnosti nakonec mùže ovlivòovat dìní v této zemi.

Èeši a vymírání, dùchody, pøíliv imigrantù a názory odborníkù Petr Švec

D

le názorù jistých odborníkù èeský národ vymírá. Údajnì to dokládají statistiky za posledních cca 15 let. Stejní odborníci pohotovì nabízejí jediné možné øešení. Pokud jejich recept èeský národ nepøijme, vypadá to, že se mu zle povede. Zkusme se tedy èistì logicky zabývat jejich recepty a argumenty. Abychom tak mohli uèinit, pomiòme zásadní nedostatky uvedených pøedpovìdí. Pøedevším se jedná o neserióznost tìchto prognóz spoèívající v tom, že si nìkdo vùbec troufá dlouhodobì pøedpovídat demografický vývoj národa na základì tak neuvìøitelnì krátké èasové øady, aniž by pøitom poèítal s tím, že mezitím pravdìpodobnì dojde k nìjaké významné zmìnì, srovnatelné v našich podmínkách naposledy se 17. listopadem. Taková zmìna mùže momentálnì zdánlivì nepøíznivý vývoj zvrátit jiným smìrem. (Vezmìme pro ilustraci v úvahu, ke kolika takovým zmìnám došlo na území souèasného èeského státu jen v prùbìhu 20. století - existuje snad nìjaký reálný dùvod, který by mìl opravòovat prognostika k pøedpokladu, že se dejme tomu padesát let nic obdobného dít nebude? Nezamìòujme však pøitom soukromá pøání s realitou.) Stejnì tak pomiòme i z toho vyplývající podezøení, zda se spíše nejedná o prognózy vypracované na nìèí zakázku. Nyní se mùžeme vrátit k jádru vìci: Oním jediným možným øešením dle názoru tìchto odborníkù je údajnì nahrazení úbytku domácího èeského obyvatelstva pøílivem pøistìhovalcù. Dùsledkem nepøijetí tohoto

receptu má být zhroucení dùchodového systému a nevyhovující struktura pracovních sil. Zkusme si tuto teorii názornì rozebrat následujícím zpùsobem: Nejprve za úèelem dalšího uvažování teoreticky pøipusme, že èeský stát umožní významnému poètu zahranièních pøistìhovalcù (do budoucna se poèítá až s 10% podílem pøistìhovalcù) usadit se zde. Pøistìhovalci budou bezpochyby témìø výhradnì pocházet ze zemí tzv. Východu. Ti obvykle bývají chudí a mívají hodnì dìtí, což tito odborníci považují vzhledem ke svému receptu za pøínos. Dále si z hlediska pøínosu pøistìhovalcù pro èeský dùchodový systém a zastavení vylidòování zemì naznaème dvì základní možnosti dalšího vývoje: • pøistìhovalci se pøizpùsobí pomìrùm zemì, která je pøijala v tomto pøípadì Èeské republiky, což znamená, že se pøedevším nauèí èeskému jazyku, aby mohli dodržovat zdejší zákony a nalézt dobøe placenou práci, seznámí se zdejšími mravy a zvyklostmi a nebudou je porušovat. Jinými slovy, víceménì se zaèlení do stávající èeské spoleènosti. To v koneèném dùsledku bude znamenat, že z valné vìtšiny pøijmou zdejší momentálnì pøevažující žebøíèek hodnot. Tento hodnotový žebøíèek je ovšem bohužel pøíèinou stávajícího nepøíznivého demografického vývoje - jednoduše øeèeno pøíèinou toho, proè se v èeských zemích rodí málo dìtí. To znamená, že i tito pøistìhovalci budou mít výhledovì málo dìtí, což ale také znamená, že se jednou sami stanou dùchodci, na jejichž dùchody nebude mít kdo pøispívat. Takže jejich dlouhodobý pøínos se bude v nejlepším pøípadì rovnat nule. • pøistìhovalci se nepøizpùsobí pomìrùm zemì, která je pøijala - tj. nebudou ovládat jazyk, znát, a tím ménì dodržovat zákony, a stanou se obtížnì zamìstnatelnými. Budou žít na hranici chudoby, v ghettech, ponechají si zvyky a zpùsob života ze své mateøské zemì, což mùže být v èeském prostøedí pøinejmenším nepøijatelné, ale mùže i vést k dalšímu porušování zákonù. V dùsledku toho dojde k výraznému nárùstu zejména poulièní kriminality, nadmìrnému využívání èi pøímo zneužívání sociálního systému - pobírání podpor v nezamìstnanosti, sociálních dávek (a to i v pøípadì, že budou pracovat, nebo jejich pøíjem bude nízký). Tito pøistìhovalci si ponechají svùj dosavadní žebøíèek hodnot a velmi pravdìpodobnì budou mít mnoho dìtí. Ani jejich dìti se v pøevážné míøe nepøizpùsobí (samozøejmì až na výjimky). O to více bude zatížen sociální systém a ještì více vzroste kriminalita, aniž by ovšem na

POLNICE 04/2005

druhé stranì souèasnì došlo k žádoucím pøíjmùm do dùchodového systému. Naopak, dùchodovému a sociálnímu systému tak bude do budoucna hrozit mnohem vìtší deficit, neli pøímo jejich zhroucení. A kdo to odnese? Ti, co do tìchto systémù celý život nejvíce pøispívali. Nebo zpìt za takto nepøíznivé situace stìží dostanou by jen zlomek toho, co pùvodnì oèekávali. Pøínos této varianty nemùže být jiný než výraznì záporný. Shrnutím obou variant, které by se v praxi samozøejmì prolínaly, se dostaneme k výsledku - k celospoleèenskému pøínosu imigrantù pro domácí dùchodový a sociální systém, který v nejideálnìjším pøípadì (ten ovšem nemùže nastat) bude nulový, což reálnì znamená, že bude záporný, a to spíše výraznì. Pak je namístì otázka, zda lze vùbec ještì hovoøit o nìjakém pøínosu. Dále je otázkou, zda si stát, ve kterém dosud nebyla dokonèena transformace, k tomu s každoroèním výrazným deficitem státního rozpoètu, mùže vùbec takový luxus dovolit. Nyní se dostáváme k pøínosu pøistìhovalcù z hlediska zlepšení struktury pracovních sil a snížení nezamìstnanosti. Opìt budeme pracovat s obìma uvedenými skupinami pøistìhovalcù. Rovnìž budeme vycházet ze souèasného stavu nezamìstnanosti, která je u nás pomìrnì vysoká a drží se okolo hranice 10 %. Víme-li, že ekonomové považují za ideální stav situaci kolem asi 2% (do této relativnì malé skupiny nezamìstnaných patøí zejména ti, kteøí nedávno ukonèili dosavadní pracovní pomìr a momentálnì si hledají nové místo; èást této skupiny tvoøí i ti, kteøí ve skuteènosti nikdy pracovat nechtìli), znamená to, že zbývá asi 8 % práceschopných obyvatel, kteøí se nezapojili do pracovního procesu ze dvou základních dùvodù: 1) práci by sice nalezli, ale pøíjem z ní by nepøesáhl jejich dosavadní souhrn podpor a dávek, tak radìji zùstávají dále doma resp. hledají lépe placenou práci; 2) nemají prakticky žádnou kvalifikaci nebo mají kvalifikaci takovou, o kterou není zájem - tato skupina je za daného stavu fakticky nezamìstnatelná; Pokud za takovéhoto souèasného stavu (ne)zamìstnanosti budou do zemì vpuštìni cizinci rekrutující se z obou uvedených skupin, tzn. z pøizpùsobivých a nepøizpùsobivých pøistìhovalcù - namísto toho, aby stát vytvoøil podmínky pro to, aby co nejvíce nezamìstnaných z øad èeských státních obèanù patøících do uvedené 8% skupiny našlo práci (napø. cestou rekvalifikací a regulací poètu cizincù ve státì) - dostaneme 13

následující výsledky: První skupina pøizpùsobivých pøistìhovalcù pravdìpodobnì zèásti zaplní ona špatnì placená místa - dobøe placená místa už dávno zaplnilo domácí obyvatelstvo. Z nìkterých míst dokonce pøíslušníci této skupiny nepøímo vytlaèí domácí obyvatelstvo (ochota pracovat za ménì a v horších podmínkách). Celková nezamìstnanost se nesníží. Druhá skupina nepøizpùsobivých pøistìhovalcù "využije" takto vzniklé situace, za které se stane totálnì nezamìstnatelnou. "Díky" tomu ovšem pøíslušníci této skupiny takøka automaticky získají nárok na podpory eventuelnì dávky a již tak dost pøetížený sociální systém naprosto neúnosnì zatíží. Dojde k celkovému nárùstu nezamìstnanosti. Možné dopady varianty A: pøizpùsobiví pøistìhovalci se dostanou do role jakýchsi "stávkokazù" - tím se skuteèné øešení problému (reforma systému vyplácení podpor resp. dávek a nebo zvýšení platù na dosud špatnì placených místech) oddálí, nebo pøímo znemožní. V dùsledku toho dojde k posílení role zamìstnavatelù a naopak k omezení dosud nabytých práv zamìstnancù a tím i k narušení podle mého názoru v tomto smìru dosažené

rovnováhy. To ponese nelibì domácí obyvatelstvo - ke škodì uvedené skupiny cizincù. Pøesto však existuje skupina, která bude z takto vzniklé situace profitovat - tzv. velcí zamìstnavatelé, zpravidla z øad nadnárodních firem. Doplatí na to stát, tzn. øadoví daòoví poplatníci. To proto, že na každého takto špatnì placeného zamìstnaného cizince bude pøipadat jeden zbyteènì navíc "vytvoøený" èeský nezamìstnaný, který tak ztratí reálnou šanci na získání normálního místa a kterému stát bude muset vyplácet podporu event. dávky a platit za nìj zdravotní a sociální pojištìní. Lobbisté, prosazující masivní pøíliv imigrantù, jsou pochopitelnì se skupinou velkozamìstnavatelù provázáni. Možné dopady varianty B: Jsou zøejmé nepøizpùsobiví pøistìhovalci budou s nejvìtší pravdìpodobností domácím obyvatelstvem považováni za parazity, k èemuž je tøeba poznamenat, že ve vìtšinì pøípadù právem. V dùsledku toho mùže docházet k národnostním, ale i rasovým nepokojùm. Z uvedeného nicménì nevyplývá, že pøistìhovalci za žádných okolností nemohou být pro stát pøínosem. Tím mám na mysli situaci, kdy v daném státì je minimální

možná nezamìstnanost (2 - 3%), ekonomika je v období konjunktury a poptávku po pracovních místech proto nelze uspokojit z domácích zdrojù. Potom je na místì umožnit pøedem specifikovaným skupinám cizincù, splòujícím požadavky potenciálních zamìstnavatelù, zapojit se do zdejšího trhu práce. Nijak tím ovšem nevzniká dùvod, aby se zde tito cizinci trvale usazovali. Takový dùvod existuje pouze u úzké skupiny žádaných špièkových odborníkù. Ty je však tøeba pøedevším adekvátnì zaplatit a vytvoøit jim požadované podmínky. Závìrem bych chtìl poznamenat, že pouhá skuteènost, že nìjaký názor zastává odborník, ještì nemusí zdaleka znamenat, že takový názor koresponduje se skuteèností. Ponecháme-li stranou korupci nebo jiné neetické zpùsoby, jimiž lze také zdùvodnit neodborné názory vycházející z odborných úst, tak z minulosti ne zas až tolik vzdálené mùžeme použít jako odstrašující pøíklad tvrzení tehdejších filozofù (tedy studovaných odborníkù), že zvíøata jsou na rozdíl od èlovìka jen stroje a necítí bolest. By tøeba bolest dokáží vìrohodnì pøedstírat… Autor je místopøedsedou MO NSJ Praha http://cz.altermedia.info

Pilíøe EU dìtskýma oèima - aneb obušku z pytle ven!

J

ak známo, EU je natolik složitým organismem, že jeho fungování lze jen ztìží vysvìtlit tomu, kdo se o uvedenou problematiku delší dobu hloubìji nezajímá, resp. tomu, kdo ji zná pouze z vládních plakátù a novinových titulkù. Proto jsem pøemýšlel nad tím, jak její princip vysvìtlit takovému obyèejnému èlovìku, tzn. zpùsobem pochopitelným i pro malé dítì. Nakonec jsem dospìl k závìru, že musím i za cenu nepøesnosti a zjednodušení použít nìjakého pøímìru. Inspirací se mi stala známá pohádka "Obušku z pytle ven!". Ta se pro tyto úèely hodí mj. i proto, že byla u nás zfilmována. Její kvalitì z hlediska uvedeného úèelu nic neubírá ani skuteènost, že se tak stalo nìkdy v padesátých letech, takže komunistická propaganda té doby z ní v nìkterých pasážích (zejména tzv. masové scény) doslova èiší. Dnes by se øeklo, že je natoèena v levicovém duchu. Jak známo, s EU cloumají taktéž levicové choutky, takže se vlastnì jedná spíše o výhodu. Další symbolickou výhodou této pohádky je skuteènost, že jsou v ní použity tøi klíèové rekvizity, pravda že kouzelné, jak bývá v poøádných pohádkách zvykem: ubrousek, oslíèek a zmiòovaný obušek. Kdo nyní zaèíná tušit, že mám na mysli analogii se tøemi pilíøi EU, nemýlí se. Pøistupme tedy popoøadì k funkcím 14

Petr Švec jednotlivých pohádkových rekvizit: Kouzelný ubrousek, rozprostøený takøka kdekoliv, se po pronesení zázraèné formulky vrchovatì zaplní jídlem a pitím pøesnì dle pøedstav svého momentálního držitele. Kdo má takový ubrousek, má bezpracnì uspokojeny své základní potøeby, vèetnì svých blízkých, známých atd. - to záleží jenom na nìm. Pak už zbývá jen nìjaká ta støecha nad hlavou. Tu si lze snadno obstarat pomocí oslíka. Jenom aby jednou nechcíp nezbývá než doufat, že je nesmrtelný. Nᚠkouzelný oslík, je-li o to správným zpùsobem požádán, se otøepe a zlaáky z nìj jen padají. O jídlo, nocleh a vlastnì cokoliv, co lze získat prostøednictvím penìz, je tedy postaráno. Ubrousek a oslík jsou analogií 1. pilíøe EU, jímž je Evropské spoleèenství. Sem mj. spadá i "podpora harmonického, vyváženého neinflaèního rùstu" (oslík) a "zemìdìlská politika" (ubrousek), ale i "vysoká úroveò zamìstnanosti a sociální ochrany a sociální soudržnost mezi èlenskými státy" (oslík i ubrousek). Ale co kdyby si chtìl nìkdo oslíka a ubrousek pøivlastnit? Pravda, lze si sice prostøednictvím oslíkových zlaákù bez problémù obstarat ochranku, ale tu by mohl nìkdo s vidinou získání ubrousku a oslíka (ne nepodobného zlatému telátku) uplatit. Za

POLNICE 04/2005

tìchto okolností se jeví jako nejvhodnìjší nìjaká úèinná automatická zbraò. Tyto požadavky takøka dokonale splòuje obušek, který stluèe každého, na koho jeho držitel ukáže. Je naprosto nestranný a tak stejnì spolehlivì stluèe kohokoliv. Jednou tøeba i svého stávajícího držitele… Obušek reprezentuje 2. a 3. pilíø EU, tj. "spoleènou bezpeènostní a zahranièní politiku", kam mj. patøí "zabezpeèení spoleèných hodnot, základních zájmù a nezávislosti Unie i rozvoj a upevòování demokracie a právního státu a respektování lidských práv a základních svobod" a dále "spolupráci v oblastech vnitra a justice", která v sobì zahrnuje zejména "policejní a justièní spolupráci v trestních vìcech", pøièemž "cílem je poskytovat obèanùm EU v prostoru svobody, bezpeènosti a práva vysokou úroveò ochrany". Znaènou "nevýhodou" pøedevším prvních dvou rekvizit je, že každá z nich existuje právì jen jednou. V dùsledku této jejich nedostateènosti jednak nemohou uspokojit "všechny potøebné" a jednak se stávají dùvodem k velké závisti - kdopak by se nechtìl mít dobøe, aniž by pro to musel hnout prstem, že? Aè "reálnì existující", pro svou faktickou nedosažitelnost zùstanou ubrousek s oslíkem pro vìtšinu obèanù naší pohádkové EU jen pouhou vizí. V dùsledku toho se

nakonec stane velmi nedostatkovým i obušek… Vìøím, že èlánek dobøe poslouží jako vodítko tìm, kteøí by se rádi doèetli nìco o fungování EU, pøípadnì o euroústavì, avšak nemají nervy na to, aby se prokousávali stostránkovými stohy bìžnému èlovìku

nesrozumitelného a místy si protiøeèícího že v takovém pøípadì dojde ještì k dalšímu materiálu, což je èasovì velmi nároèné. A že utužení vzpomenutých "pilíøù". dnešní èlovìk neoplývá nadbytkem èasu, z toho autoøi tìchto dokumentù, jak se zdá, Autor je místopøedsedou pøímo vycházeli. MO NSJ Praha V souvislosti s hrozícím pøijetím http://cz.altermedia.info evropské ústavy závìrem pouze pøipomínám,

Èešství a Evropa F. X. Šalda I.

Hned na úsvitì svých dìjin vklínili jsme se do kultury západní tím, že jsme pøijali latinský ritus a ne byzantinsko-slovanský. To nebyl následek jen našeho zemìpisného položení, to bylo rozhodnutí uvìdomìlé. Naši pøedkové øekli jím, že v jejich myšlenkové i životní praksi jsou jim nejbližší metody západní, metoda práce rozumové, soustavnì logicistické. Tím se øeklo, že podkladem naší kultury je ØÍMSKÁ CIVILITAS a KØESANSKÁ CARITAS, že stojíme na pùdì øímského práva a øímské spravedlnosti doplnìné køesanským milosrdenstvím a køesanskou láskou k bližnímu - ne na pùdì germánské, na níž rozhoduje ne neosobní princip, nýbrž osobní vùle knížete nebo vùdce. Tím jsme také mlèky zamítli východní schisma, stali jsme se køesanskými universalisty. Naše èešství vyvíjelo se pak nutnì již v tomto rámci a smìrem tìchto idejí: dostøedivì, ne odstøedivì. Hledìlo si vìdomì a úèelnì toho, aby jeho hodnoty mohly být svádìny vždycky a všude na universální hodnoty obecnì køesanské a civilizaèní. Co máme krásného a výrazného v své poesii støedovìké –XIII. stol.-, ve své malbì v dobì Karla IV., souvisí zcela dùvìrnì se západem a navazuje zcela vìdomì na západní proudy køesanské civilisace, ale pøesto, nebo lépe: právì proto projevuje i velmi pøesvìdèivì svùj karakter národní, dobírá se svého rázu národního. Jsou chvíle, by ne dlouhé, kdy vedeme, a to nebylo možné jinak, než že na všeobecném podkladì civilizaènì latinském pøišla k slovu výrazná odlišnost národní jemností a opravdovostí své intelektuální i citové organisace. A není tomu tak jen v dobì gotické, v podstatì stejnì tak je tomu i v dobì barokní a obrozenské: nejsme jen poplatní, také nìèím zúrokujeme pùjèky, také nìèím množíme obecný kapitál. II.

Na konci støedovìku vznikají první národní státy: Francie, Italie, Anglie ustavují se v svém státním životì víc a víc neuniversalisticky, a tato nacionalistická vlna dostupuje svého vrcholu teprve dnes: svìtová válka dala vznik našemu a polskému státu jako státùm národním. Ale není pochyby také, že zenit nacionalismu bude brzy pøekroèen a že se universalism dostane zase

intensivnì ke slovu. Cítí se již a bude cítit potøeba vyrovnávat nacionalistické rozpory a spory principem vyšším, universálním. Principu jednoty musí se dostat, což jeho jest, aè nemá-li rùznorodost vést k roztøíštìní. I veliké mohutné státy národní jako Italie, jako Nìmecko, budou musit døív nebo pozdìji krotit svùj egocentrism, uvést jej nìjak v soulad s principem jednotnosti nebo harmonie. Sjednotit dobyvatelsky celou západní Evropu, jak tomu jednu chvíli chtìli první Habsburkové, nebo v míøe ještì vìtší Napoleon, bude asi sotva možné. Proto to sjednocení bude chtìj nechtìj víc a víc civilizaèní, na podkladì obecných principù, práva a spravedlnosti. Pro malé státy a národy, zejména pro nás /nezapomínejme, že jsme v støedu Evropy, bez pøístupu k moøi a tedy ve skuteènosti mnohem menší, než naè by ukazovala poèetnost našeho obyvatelstva/ klade se otázka tak, že musíme svùj nacionalism VÌDOMÌ svádìt na jmenovatele universálního, vyrovnávat jej úèelnì a zámìrnì universalismem. To jsme dìlali velmi šastnì ve støedovìku, to jsme dìlali v dobì obrozenství, to musíme dìlat dnes i zítra. Pak se mùže stát jednoho dne, že budeme jazýèkem na vahách evropských, že rozhodneme vítìzství jednoho smìru evropského proti druhému. Vìøím v poslání støedu v Evropì. Osa, kolem níž se ustøeïuje a krystalizuje dìní svìtové, pošinuje se neznatelnì, ale pøece od západu na východ. Ruský kolektivism a západnický individualism nebudou neustále naježeny proti sobì jako voda a oheò: budou se v budoucnosti víc a víc smìšovat, prolínat, prostupovat. Syntetická myšlenka, která pøedejme toto sluèování a ukáže mu cesty, nepochodí špatnì. Nemohla by to být myšlenka støedoevropská a speciálnì myšlenka naše? To je kulturní program ne na jedno století, nýbrž na století nìkolik. III.

Podstata èešství nedá se zavøít do žádné formulky. Psychologie na to nestaèí, a ty všechny karakteristiky, které byly vyrobeny, selhávají. O nás se øíkává, že jsme cosi jako židé, nebo Japonèíci Slovanstva, lidé pøevážnì støízliví, hbití a obratní vykoøisovatelé cizích objevù, lidé dedukce a kombinace. Nu, to je pojetí velmi

POLNICE 04/2005

jednostranné, které jistì nezasahuje støedu naší bytosti. Jakápak støízlivost, když máme takové zjevy, jak jsou mistr Tøeboòský, Mácha, Zeyer, Bøezina, Smetana a Janáèek, lidi èisté obraznosti tvùrèí? Naše národní kultura není epigonská, rostla jako každá jiná národní kultura ze žhavého støedu naší bytosti. Selství v nejširším slova smyslu, èlovìk zemì a jejích prací bylo jeho nositelkou a vytváøeèkou. Ne šlechtic, ne rytíø a ménì i m욝ák a clericus než na západì. To má své výhody i nevýhody. Výhoda je v tom, že se v kulturním životì úèastnily døíve a vìtší mìrou než jinde široké vrstvy lidové: nevýhoda v tom, že tato kultura zanedbávala èasto formu, její umìlecký universalismu a propadala popularizující polovièatosti, osvìtáøské povrchnosti.Delšího a vytrvalejšího soustøedìní umìleckého dostupovala dosti zøídka. Spíše než v románu a v dramatì dotvoøila se v lyrice hodnot prùkaznìjších. Zde bude tøeba nápravy stupòováním úsilí objektivizaèního. IV.

Postavení dnešního èešství v souèasné Evropì? Myslím, že není ještì možno o nìm mnoho øíci, protože moderní èešství se teprve v našich dnech bolestnì a po velkých pøekážkách krystalizuje. Jsou jednotlivci, kteøí pronikli již na západ, ale tak tomu bylo vždycky. Mìli jsme duchy rovnocenné západu, na západì školené a na západì vážené Takového Matìje z Janova takové èeské komponisty z XVIII. století, kteøí tvoøí pøímý pøedpoklad klasické hudby západní a støední Evropy. Kdekoli se Èech podával prostì a hrdì v plnosti své jadrné bytosti,vynutil si vždycky úctu a sympatii cizích posuzovatelù a pozorovatelù. Špatné to bylo s ním, jen když zbázlivìl, když se promìnil v drobné kantùrèe, nebo hùøe ještì v policajta nebo v žandára, v školníka nebo v žaláøníka, v pøisluhovaèe cizí moci a v škrtitele svobodného života národù jiných. V Uhrách v Italii jednu dobu za reakce rakouské zanechali Èechové po sobì tuto smìšnì nenávistnou vzpomínku. Ve výtce Mickiewiczovì, že èeské obrození bylo pøíliš literárnì tichošlápské, øekl bych dlouho jen a jen jazykové, neoplodnìné výboji spoleèenskými a ideovými, jest jakési jádro, které bychom nemìli pøehlížet. Poláci a 15

Maïaøi výbornìjším, romanticky hrdìjším pojetím svého poslání jako rytíøi svobody a jako básníci a odbojníci získali si sympatie západní Evropy na dlouhou dobu. I dnes ještì je velmi tìžko je vykoøeòovat, redukovat je do pravdivìjších rozmìrù. Stín malom욝áctví vìsí se posud v pøedstavách západní Evropy na postavu Èechovu, její

pøedstavy o nás bývají posud nejednou takto determinovány - a konec koncù musíš si pøiznat, že to není tak zcela bezpodstatné. Tedy: nesmíme Evropì nejprve vnucovat svùj bázlivý vkus piplavého domácího chovu. Øekl jsem již jinde, že poduèitelství pokládám za dìdièný høích èeského národa. S tím tedy do kanálu! A trochu víc kuráže k

pravému rytíøství a k pravému heroismu. Stát se tím, kým již vpravdì zaèínáme být a kým jsme vpravdì i v minulosti vždycky byli, alespoò ve svých nejlepších. LISTY pro umìní a kritiku, roè. III. è. l, 3l. ledna l935 http://www.katolikrevue.cz

Prohlášení NSJ 08/2005 k 60. výroèí konce II. svìtové války

P

olitická strana Národní Sjednocení (NSJ) v dnešních dnech s úctou vzpomíná na obìti a hrdinství tìch, kteøí položili svoje životy za svobodu èeského národa. Naše vlast se jako první v Evropì stala již v roce 1938 obìtí nìmeckého národnì-socialistického šovinismu. Této události pøedcházela zrada ze strany liberálních demokracií a zbabìlost hlavy tehdejšího èeskoslovenského státu. Proto se NSJ i dnes pøipojuje k hlasu tìch, kteøí se v onìch pohnutých dnech na poèátku celosvìtového váleèného konfliktu postavili proti rozhodnutí prezidenta Dr. Edvarda Beneše vydat bez boje naše výsostné území do rukou nepøítele. Pozdìjší vývoj ukázal, že to byl pouze první krok k zotroèení našeho národa. Nesmíme nikdy zapomenout, že jsou hodnoty, za nìž umírat není pouhou povinností, nýbrž také nejvyšší ctí. V osudovém roce 1939 pozbyla naše zemì nadobro svoji samostatnost. I v této tìžké situaci se èeští vlastenci snažili hájit spoleèenské a duchovní hodnoty národa. S odhodláním a pevnou vùlí organizují domácí odboj, nebo odcházejí do zahranièí, kde vytváøejí èeské jednotky na pomoc okupované vlasti. Nìkteøí v rámci možností daných pomìrù usilují na území „protektorátu“ oficiální cestou o zmírnìní utrpení svého národa. Zmínìné události se však pozdìji staly pøedmìtem revizionistických liberálních a komunistických výkladù dìjin. Komunisté se s neskonalou drzostí prohlásili za témìø jedinou a nejvìtší stranu èeského odboje, a to i pøesto, že až do napadení Sovìtského svazu Tøetí øíší v roce 1941 bylo jejich politikou nevmìšovat se do „buržoazní války“. Èást èeských konzervativních politikù byla pozdìji za svoji èinnost bìhem okupace liberály a komunisty

úèelovì a falešnì oznaèena za „kolaboranty“. NSJ je odhodláno bránit zásluhy a dobré jméno tìch, kteøí se v tehdejší dobì s upøímným srdcem snažili o to, aby v situaci, o kterou nikdy sami neusilovali a kterou nezavinili, dopadlo na èeskou zem i pøes temné mraky nìmecké národì-socialistické okupace co nejvíce paprskù svìtla. V bratrovražedné válce, kterou rozpoutalo Nìmecko posedlé zvrácenou ideologií národního socialismu, padli nejlepší synové evropských národù. Obìtí teroru se stalo mnoho pøedstavitelù tehdejších konzervativních kontrarevoluèních elit, kteøí byli pøekážkou „hnìdým“ potomkùm Francouzské revoluce v prosazení totalitního spoleèenského systému. Konec II. svìtové války se však nestal koncem boje za svobodu. Nad barbarským národním socialismem zvítìzil barbarský komunismus a liberalismus. Svaz sovìtských socialistických republik využil tažení na západ k šíøení svého vlivu a posílení pozic bolševismu. Vítìzové zaèali psát nové dìjiny. V Èeské republice ihned po válce dochází k dalšímu zatýkání pøedstavitelù konzervativních sil, na základì dekretù prezidenta Dr. Edvarda Beneše je také zakázána èinnost pøedváleèným pravicovým stranám. Pováleèné období se v naší zemi stává pøípravou nástupu komunistù k moci. Jejich pozdìjšímu teroru pak padli za obì i mnozí z tìch, kteøí bojovali za svobodnou vlast. V Evropì jsou po skonèení války na skuteèných i pomyslných tribunálech odsuzováni ti, kteøí se pøed válkou i bìhem ní stavìli proti komunismu a liberalismu. NSJ nezapomene památku a odkaz obìtí komunistické a liberální pováleèné zvùle, mezi kterými nechybìli ani pøedstavitelé Národního Sjednocení.

V souvislosti s 60. výroèím konce II. svìtové války si NSJ uvìdomuje zodpovìdnost za další vývoj naší zemì a celého evropského kontinentu. Tváøí v tváø dnešním nepøátelùm odmítá šovinismus a všechny formy primitivního levicového chápání nacionalismu, které oslabují spoleèný boj evropských národù proti socialistickému projektu Evropské unie, vzestupu islámu, vlivu nadnárodních spoleèností a dalším problémùm souèasnosti.

Za Evropu svobodných národù! Za Národní sjednocení: František Èervenka - pøedseda NSJ Jan Pavlovèín - místopøedseda Bohuslav Šimek - místopøedseda Martin Èejka - místopøedseda

Vydává politická strana Národní sjednocení pod reg. èíslem: MKÈR E 15322 È. B.Ú.: Národní sjednocení 192893578/0300 • IÈO: 26590018 Objednat lze na adrese: Havlovská 28, 160 00 Praha 6 [email protected], www.nsj.cz Vychází dle potøeby