Náš rozhovor Není víno jako víno

Náš rozhovor Není víno jako víno

Mezi první průkopníky, kteří začali v České republice usilovat o vinohradnic­ kou technologii, jež bude přátelská k životnímu prostředí, patří bezesporu Dr. ing. Milan Hluchý. Jak sám uvádí, geneze jeho pozdějšího zaměření začala v Mikulově, kde trávil část dětství v rodinné vinici, v níž se učil rozumět vi­ nohradu a jeho potřebám. Zároveň v okolí Mikulova sbíral motýly a učil se rozumět pálavské přírodě. Již jako přesvědčený ochránce přírody nastoupil v době normalizace na střední zemědělskou a technickou školu se zaměřením na meliorace a zavlažování, kde se - podle jeho názoru - naučil "taktice nepří­ tele". Po studiu na vysoké škole nastoupil na Ústav ochrany rostlin ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský). Před deseti lety založil firmu Biocont Laboratory, která je zaměřena na produkci biologických pro­ středků ochrany rostlin, vývoj systémů ekologické ochrany rostlin a ekologic­ ké poradenství v zemědělství. Vi/lice vždy byly a dod/les jsou výraZ1lým krajillotvomým prvkem, určujícím vzhled celých oblostí, dll es zejmé/la liG jillll Moravy, dříve však iji/lde. Foto Tomislav Pivec"ka

Historický vývoj našeho vinohradnictví Václav Štěpánek Z hlediska ochrany životního prostředí by se mohlo zdát, že zabývat se takovým tématem jako vinařství, resp. vinohradnictví je v naší republice problémem okrajovým. Vinice ovšem vždy byly a dodnes jsou výrazným krajinotvorným prvkem, určujícím vzhled ce­ lých oblastí, dnes zejména na jihu Moravy, dříve však i jinde. Toho si byli vědomi i staří kartografové, kteří vinice zaznačovali i do tak z dnešního hlediska málo podrobných map, jako je třeba známá Komenského mapa Moravy. V dnešní době navíc tradičně ob­ hospodařované a chemicky ošetřované vinice patří k nejméně stabilním ekosystémům, a i proto je zapotřebí hledat cesty, jak tento stav změnit. Malá ekologická stabilita současných vinic je však záležitostí poměrně novodobou. V pod­ statě až do počátku 19. století, a leckde i značně déle, se totiž v našich vinohradech hospodařilo staletími, ba tisíciletími stejným, osvědčeným, více méně přírodním způsobem - a používalo se při tom dokonce stále znovu a znovu nejprve přepisovaných a posléze i vydávaných děl starých řeckých a římských autoru. K nejznámějším patřil Columellův spis O zemědělství z I. stol. po Kr. Tradiční práce na vinohradě prakticky až do poloviny našeho století spočívala v řezu, tzv. postnici - první okopávce, která se prováděla v obdo­ bí velkého postu před velikonocemi, zatlou­ kání kolí k hlavám vinného keře, druhé oko­ pávce, smítání, třetí okopávce, podvazování, uhrabání vinice před zarážením hory (tradič­ ním zvykem, po němž byl zakázán vstup do dozrávajícího vinohradu), vinobraní, vytaho­ vání kolí ajeho ukládání na hromady. Největšího rozkvětu a rozšíření dosáhlo vino­ hradnictví na Moravě, ale i v Čechách, v šestnáctém a na počátku sedmnáctého sto­ letí. Tehdy se vinice rozkládaly daleko na se­ ver i na západ od jejich dnešního mezního rozsahu. Pozemky, na kterých se vinohrad pěstoval, se nazývaly hory. Hory měly přes­ ně vymezenou polohu a rozlohu, veškeré změny v jejich vlastnictví se zapisovaly do horenských knih, z nichž nejstarší se do dnešních dní dochovaly právě z počátku 17. století. Všechny ty pomístní názvy typu Staré či Nové Hory, Horky, Novosady, Hory, Vi­ nohrady, Vinohrádky atp., se kterými se dnes setkáváme v místech, kde již po vinohradech dávno není ani památky, svědčí o dřívějším velkém rozšíření vinic. Vzhled hor i hospodaření v nich byly určová­ ny již od raného středověku horenským prá­ vem, jehož používání zaniklo za doby pano­ vání Josefa II. Přesto si však z dochovaných práv můžeme udělat obrázek o tom, jak vino­ hradní hory vypadávaly dříve: Jednotlivé vi­ nice od sebe byly (mnohde až do nedávna) v rámci hory odděleny příkopy zvanými ru­ ny, shora i zdola byly ohrazeny mezemi, mnohdy osázenými ovocným stromovím, ze­ jména ořešáky, často dokonce jakýmisi živý­ ~

~-U~mIDTIufi
NÁŠ ROZHOVOR

1

Jakými změnami prošla v révy vinné?

průběhu

uplynulého století ochrana

Téměř do konce minulého století lze považovat vinohradnické postupy za vel­ mi podobné technologii, která se dnes označuje jako biologická či organická produkce - to znamená ani gram pesticidů a rozumná agrotechnika. Pak se ovšem objevilo několik nových chorob a škůdců révy vinné, například mšička révokaz, plíseň révová a padlí révové, které těžce zdecimovaly tehdejší vinař­ ství. Začaly se hledat cesty, jak se s tím vyrovnat - například již v roce 1896 použili vinaři na pálavské vinohrady z důvodu ochrany před padlím poprvé popraš sírou. Postřiky pesticidy postupně gradovaly, obzvláště pak v 50. le­ tech po rozšíření DDT. Zlom ve vinohradnické technologii nacházíme v 60. letech, kdy na Východě i Západě kulminovala technokratická euforie a prudce vzrostlo rovněž využívání pesticidtl a minerálních hnojiv. Samotný vrchol bych odhadl mezi léty 1975 až 1980, kdy toto chemické šílenství dosáhlo ma­ xima - běžně se tehdy za jednu vegetační sezónu použilo 15 až 22 aplikací pesticidů.

Co s sebou přineslo masivní používání pesticidů? Výsledkem byla situace na přelomu 80. a 90. let, kdy vinohradnictví - Z po­ hledu ekonomického - začínalo být nerentabilní, jelikož značná část výnosů byla "prošplíchána Hlavní problém ovšem způsobily chemické přípravky rozvratem agroekosytému. Každá aplikace pesticidů totiž řešila pouze určité­ ho škůdce či chorobu, ale z hlediska stability celého ekosystému problémy na­ opak prohlubovala. Chemizace například vyhubila všechny predátory a para­ zity škůdců, tzn. přirozené regulační prvky v agroekosystému, které bránily přemnožení škůdců. V důsledku toho se pak muselo až sedmkrát ročně stříkat proti dalším škľldcům. Stejná situace nastala v případě herbicidů a ochrany proti plevelům, houbovým chorobám atd. - začarovaný kruh, ze kterého ne­ vedla cesta ven. A výsledek? Rozvrat agroekosystémů, poškození okolních společenstev a rentabilita nulová nebo dokonce záporná. A navíc - rezidua pesticidů v půdě, vodě, vzduchu a potravinách. (t .

Kdy se začala situace ve vinohradnictví obracet k lepšímu? V průběhu 70. let vznikl na Odboru karantény a ochrany rostlin ÚKZÚZ pra­ covní kolektiv složený z entomologů, specialistů na ochranu rostlin a špičko­ vých vinařů. Společně jsme začali vytvářet vinohradnickou technologii, která měla být funkční z hlediska ekonomického, ekologického, biologického i ag­ ronomického. K prvním skutečným změnám došlo počátkem 80. let, kdy zača­ ly první pokusy s ozeleněním vinic a zahájilo se laborování s roztočem Typh­ lodromus pyri. Najaře roku 1989 jsme - po obhajobách a letech zkoumání­ konečně předložili vinařům novou technologii, která byla levnější a navíc vy­ soce účelová: technologie příkladně fungovala již několik let na 200 hekta­ rech vinic Zemědělského družstva Mikulov. Dravý roztoč Typhlodromus pyri byl v roce 1989 dodán do třiceti vinařských podniků tehdejšího Ceskosloven­ ska a s příchodem sametové revoluce pak do mnoha vinařských zemí Evropy, které tuto technologii neznaly a měly o ni eminentní zájem.

Na jakých principech funguje nová vinohradnická technologie? Podařilo

se nám prokázat, že Typhlodromus pyri spolehlivě potlačuje nejváž­ ve vinicích - svilušky a hálčivce, kteří způsobují snížení množství i kvality hroznů a redukují diferenciaci květních pupenů. Jedna sa­ mice druhu predátora Typhlodromus pyri vysaje za den asi osm svilušek nebo až tři sta dvacet hálčivců - na jednom keři révy vinné je béhem jedné vegeta­ nější roztočí škůdce

mi ploty. Této hranici se říkávalo frýd. Mimo uznané hory se dříve vinohrad nesměl sázet, takže se často stávalo, že vyčerpaná či ne­ vhodná plocha vinařské hory ležela dlouho i ladem. Teprve zrušení horenských zákonů umožnilo rozšířit vinohrady i na jiné prostory a ve vinohradních horách pěstovat jiné kul­ turní plodiny . Na rozlohu vinohradli, zejména na Moravě, měla zhoubný vliv třicetiletá válka, která po­ znamenala zejména z hlediska vinařského nejvýhodnější jižní Moravu. Například na čejkovickém panství (Čejkovice patrí v sou­ časnosti mezi největší vinařské obce na Mo­ ravě) bylo po skončení třicetileté války z předválečných I 168 měřic vinohradll pustých celých I 042 měřic. Tato tragická bi­ lance se začala napravovat velice pozvolna od počátku 18. století, nicméně již koncem 18. století bylo opět, po chovu jemnovlnných ovcí, pěstování révy na Moravě nejvýnosněj­ ším odvětvím feudálních velkostatků. Podle výkazu pozemkové daně v roce 1790 (a tyto výkazy jsou značně nižší od skutečného sta­ vu, neboť krácení daní není nešvar pouze naší současnosti), bylo na Moravě 29 264 ha vi­ nic, které dávaly podle názoru předního vi­ nařského odborníka té doby Ch. C. Andrého 174 219 hl "znamenitého vína nejlíbeznější chuti a podobné ohnivosti, jakou mají vína uherská, " a dalších 85 316 hl vína horší ja­ kosti. Po roce 1848 však vinohradnictví začínalo opět postupně upadat a výskyt révokaza kon­ cem 19. století přímo ohrozil pěstování vinné révy u nás. Jen s největším vypětím sil se po­ dařilo zachovávat malé výměry vinic, které se, přes všechnu osvětovou a družstevní čin­ nost vinařství propagující, nezvětšovaly v podstatě po celou dobu první republiky. Tak např. ve zmíněných již Čejkovicích mě­ řily v roce 1910 vinohrady pouhých 72 ha ­ o celých 120 ha méně než v polovině 19. sto­ letí - a tento stav se postupně začal měnit teprve v pruběhu šedesátých a sedmdesátých let, aby se na konci století rozkládaly čejko­ vické vinohrady opět na 350 ha. V celomo­ ravském měřítku se pak réva pěstovala v roce 1863 na ploše 17 033 ha, v roce 1872 na 14 700 ha, v roce 1890 na 12 134 ha a v roce 1921 již jen na 4 260 ha! Koncem 70. let to bylo 13 000 ha a v současnosti je plocha mo­ ravských vinohradů asi 9 500 ha. Po zrušení horenských práv byly vinohrady až do počátku 20. století využívány tzv. stří­ davě, ve čtyřicetiletém cyklu. Jednotlivé vi­ nice byly révou osázeny třicet let, potom byl vinohrad vyklučen a půda se deset let použÍ­ vala jako pole srovnatelné bonitní třídy. Šlo v podstatě o obdobu běžného trojpolního systému, ale s podstatně delším cyklem. Vzhled vinohradli se též po staletí neměnil. Víno bylo vedeno na hlavu (ostatně dodnes se v kartografii setkáváme se symbolem vin­ ného keře obtočeného na klilu jakožto znaku pro vinohrady), podepíranou během vegetač­ ní doby kolím. Jedno jitro vinohradu bývalo osázeno asi 7 000 sazenicemi ve vyrovna­ ných řadách. A protože půdy nebylo nikdy dost, využívali sedláci prostor mezi řádky, přes veškerou kritiku vinařských odborníků, pro pěstování jiných, méně náročných plodin ~

2

NAŠROZHOVOR _________________________________________ ~~~~~~

- zeleniny nebo brambor, což se zachovalo ce populace dravého roztoče teoreticky schopna zlikvidovat přes milion svilu­ šek a více než čtyřicet milionů hálčivců. Navíc má tento predátor, na rozdíl od až do doby přechodu na vedení rýnsko-he­

senské koncem 60. let našeho století. Právě jiných živočišných druhů, významně jiné vlastnosti - aby si nikdy zcela nezni­ přechod na rýnsko-hesenské vedení, které čil svou kořist, má vrozen jakýsi" model" péče o kořist, takže nikdy populaci výrazně zvýšilo výnosy a umožnilo i strojové škůdců zcela nevyhubí, nýbrž ji udržuje na pěti-, maximálně desetiprocentní obhospodařování vinic, tedy znamenal defi­ hodnotě hustoty, při které by bylo zapotřebí aplikovat chemické přípravky. nitivní zánik vzhledu a obhospodařování vi­ Nemá-li kořist, dokáže Typhlodromus pyri dlouhodobě hladovět nebo přejít nohradů, s nímž se na našem území bylo možno setkat již v dobách římských. na náhradní druhy potravy, jako jsou pylová zrna, spory hub atd. Jakmile se Také staré odrůdy moravského vína, jejichž však objeví preferovaná kořist - zdvojnásobí svou populační hustotu každých názvů se můžeme pouze dohadovat - sám osmnáct dnů. Jeho populace jde tedy velmi rychle nahoru a již zhruba po zmíněný již André poznamenává, že "mo­ ravská vína lIejsou známá svými pravými dvou generacích dokáže potlačit škůdce, který se tam objevil. Vinař musí hlí­ jmény ani podle místa Pljvodu a vyvážejí se dat pouze výběr přípravků používaných proti dalším škůdcům a chorobám. ze země pod cizÍm označením" - zanikly na Potom má naprostou jistotu, že nemůže dojít k přemnožení škůdce a k potřebě konci 19. století, kdy byla do země zavlečena akaricidů, tedy pesticidů určených k hubení škodlivých roztočů. mšička révokaz, která zapříčinila téměř do­

konalou zkázu našich vinohradů (od té doby se v mnoha dříve vinařských obcích místo ví­ na pěstoval rybíz). Révokaz, jak psal v roce Je zavedení nové technologie obtížné? 1908 časopis Vinařský obzor, se "rok za ro­ kem dral z vinařských krajů německých do Typhlodromus pyri dokáže ve vinicích přezimovat a dlouhodobě přežívat, pro­ krajů českých směrem východním... " Jedinou to je zavedení této biologické ochrany jednorázové a dlouhodobé. Samotná záchranu pro skomírající vinohradnictví aplikace se provede připevněním plstěného pásu se zhruba třiceti samicemi představovalo roubování ušlechtilých odrůd dravých roztočů na větev či kmínek keře. Kvůli ceně se pásy s roztoči dávají révy na amerických podnožích, odolných na každý třetí keř - během dvou let je ovšem zdravý celý vinohrad. Ozelenění proti zhoubné mšičce (od té doby se také za­ čal ustalovat sortiment dnes známých vin­ vinohradu je komplikovanější - pokud je budete provádět bez fundovaných ných odrůd). Zkázonosné působení révokaza znalostí, můžete těžce poškodit vinici. Když například několikrát za vegetaci znásobovala ještě peronospora, houbovité včas nepokosíte meziřadí vinice, může v sušších letech dojít ke stresu v dlt­ onemocnění révy, která byla do Evropy za­ sledku nedostatku vody, což se projeví sníženým výnosem i vitalitou keřů révy vlečena z Ameriky někdy počátkem 80. let vinné. Kdybyste dokonce nechali opakovaně po několik let prostor pod keři minulého století. Působení zhoubných chorob révy, které se révy vinné zarůst agresivními plevely, jako jsou turan kanadský, merlíky, las­ rozšířily v poslední čtvrtině 19. století (oidi­ kavce a lebedy, dojde nejen k těžkému poškození vinice, ale i ke snížení kvali­ um bylo ovšem z Ameriky zavlečeno již

ty vína - v důsledku konkurence agresivní bylinné vegetace je v hroznech má­ v polovině minulého století), tak zapříčinilo,

lo aminokyselin, které jsou potřebné pro růst a množení kvasinek v procesu že se postupně stalo nutností chemické ošet­

řování vinohradů - proti peronospoře se nej­

vinifikace. U takto poškozených vín se objevuje tzv. netypické stárnutí, proje­ stříkalo skalicí modrou, proti kadeřavce vující se až naftalinovými tóny ve vůni vína. Zájemci o novou technologii jsou prve sirovápnem, proti černé rudě sírou - jak však poznamenává kronikář z výrazné moravské vinařské obce Mutěnic, sedláci pociťovali Draví roztoči spolu s ozelměním villic vrátili život do vi1lic a jejich okolí. V lIe"'kterých vinicích k postřikům ještě v prvním desetiletí 20. sto­ dnes roste na sto dril/lil vyšších kvetoucích rostlill a podobně je na tO/1l i hmyz: v jedné z vinic byl letí velkou nedůvěru, stříkalo se málo a řádě­ (jištěn výskyt více než dvě stě dru/lI/motýlzi, třiceti drllhzi střevUkzi a mlloha dalších drllhzi hmyzu. ní peronospory tak vyvolávalo výrazné nedo­ Foto archiv Veroniky statky vína. Trvalo však jen dvě vinařské

generace, aby docházelo k opačným extré­

mům, kdy bez mnoha (často až dvaceti) zby­

tečných postřiků si vinař nedokázal pěstování

své úrody představit.

8iovinařství a integrovaná vinařská produkce

• tvoří tedy v celé historii vinařství třetí a za­ tím posledni vývojovou etapu. Zhoubná one­ mocněni révy jsou již více než sto let neměn­ nou skutečností a musi se proti nim zakročovat. Lze tak však činit způsobem k přírodě a ekosystémům vinic šetrným, jak o tom svědčí materiály uveřejněné v tomto čísle Veroniky. Novým prvkem, který je z historie našeho vinohradnictví neznámý, je ozeleňování vinic, jejich zatravňování. To naše tradiční vinařství ve své historii neznalo - okopávání vinohradu bývalo vždy nejtěžší prací. Setkání těchto dvou nových tendencí ­ biologické ochrany vinic a jejich ozelenění, je tedy , doufejme, cestou vinohradnictví do jednadvacátého století a zatímním zakonče­ ním historického vývoje pěstování morav­ ského vína.

• V([9mJDI1ufi®~

NÁŠ ROZHOVOR

3

[]J'

Kreslil Rostislav Pospíšil

proto odborně školeni našimi poradci. Žel, dnes je na Moravě tendence vydá­ vat i těžce zanedbané vinice za cosi mimořádně ekologického.

Několik

k Jaké konkrétní výsledky nová technologie

přinesla?

Existuje více než dvacet prokázaných parametrů, které legitimují přínos nové technologie pro vinice. Mezi ně patří: zvýšení obsahu humusu v půdě, podpo­ ra mykorrhizy, lepší mikroklima, nižší výskyt chorob a škůdců, podstatná úspora energie atd. Prodloužením vegetace o dva až tři týdny sklízíme kvalit­ nější hrozny, které obsahují výrazně vyšší množství cukru a aromatických lá­ tek. Koloben živin je uzavřen, fyzikální a chemické vlastnosti půdy jsou ne­ srovnatelně lepší, vyšší zdroje pylu a nektaru jsou přínosem pro stovky druhů užitečného hmyzu, nedochází k přemnožení škůdců, náklady na ochranu se snižují o 30 až 50 % - tj. úspora kolem 5 000 korun na hektar, je téměř doko­ nale vyřešen problém vodní eroze na svazích atd. Z pohledu biologa draví roztoči spolu s ozeleněním vinic vrátili živat do vinic a jejich okolí. Například na pálavských vinicích dnes roste více než sto druhů vyšších kvetoucích rost­ lin - mezi nimi řada druhů chráněných. Podobně je na, tom i hmyz: v jedné z vinic byl zjištěn výskyt více než dvě stě druhů motýhi, třiceti druhů střevlíků a mnoha dalších druhů hmyzu. Je zajímavé, že například některé vzácné dru­ hy můr mají těžiště svého výskytu v rámci CHKO a BR Pálava právě ve vini­ cích. Pro řadu druhů je tedy zdejší vinice lepším domovem než zákonem chrá­ něná rezervace. Negativní hlediska nové technologie jsou v podstatě jen dvě: ozeleněné vinice jsou o něco náchylnější k zasažení pozdními jarními mrazíky a tato technolo­ gie vyžaduje náklady na nové strojní vybavení. Celou jednu generaci nářadí, jako jsou pluhy a plečky, musíme totiž doplnit speciálním nářadím - tyto ná­ klady se ale brzy vrací.

Jaká je současná situace ve vinohradnictví? Jestliže mluvíme o ekologickém vinohradnictví, můžeme uvažovat o dvou ka­ tegoriích. Existuje tzv. biovinohradnictví - mezinárodně nazývané organická produkce - což je přírodě nejbližšíforma vinohradnictví. Produkuje vína, kte­ rá jsou prostá reziduí pesticidů. Tomu odpovídá i cena, do níž musí vinař rov­ něž zakalkulovat potenciální ztrátu na úrodě, která múže vzniknout tím, že ne­ používá ochranné chemické přípravky. Je třeba říci, že organicky obhospodařované vinice v České republice nepřesahují výměru šedesáti hek­ tarů - jedná se tedy z hlediska plochy o okrajovou záležitost. Pak máme tzv. integrovanou produkci, která kombinuje ekologicky pi"ijatelné prvky konvenční technologie s moderními ekologickými principy. Ve vino­ hradnictví se jedná o celosvětově nejrozšířenější směr ekologického zeměděl­ ství. Nejdále je v tomto směru Rakousko a Švýcarsko, kde je asi 80 % všech vinic obhospodařováno tímto způsobem. V letošním roce se realizuje projekt zavedení systému integrované produkce do příhraničních oblastí - okresů Břeclav a Znojmo - což je plocha zhruba šesti tisíc hektarů. Integrovanou produkci díky našim zkušenostem a finanční podpoře ze zdrojů PlfARE využí­ vají k dnešnímu dni zhruba dvě třetiny podniků v těchto okresech. Sumárně se jedná o plochu asi šesti tisíc hektarů z celkových dvanácti tisíc hektarů, které

poznámek vinic

biodiverzitě

Milan Hluchý V posledních deseti letech došlo k výrazné pozitivní změně v celém systému ošetřování vinic. Jestliže ještě před deseti lety představovaly vinice z hlediska biodiverzity a ekologické stability krajiny významný rizikový prvek, stávají se dnes vinice na jižní Moravě kraji­ nářským prvkem s mimořádně vysokou bio­ diverzitou a zcela jistě posilují ekologickou stabilitu okolní krajiny. Některé, ale opravdu jen některé, z těchto změn jsou patrné na prv­ ní pohled. Většina čtenářů Veroniky si při svých návštěvách vinařských oblastí jižní Moravy asi všimla již z dálky patrného oze­ lenění meziřadí vinic. Snad ještě podstatnější změnou však je naprosté vyřazení vysoce to­ xických insekticidů ze systému ochrany vi­ nic. Tato neviditelná, "plíživá smrt" tisíců druhů hmyzu je velmi těžce postřehnutelná. Z některých, víceméně útržkovitých informa­ cí si však můžeme udělat alespoň orientačně představu, co se vlastně v přírodě v souvis­ losti s nasazením některých pesticidů odehrá­ vá. Na území CHKO Pálava, což je v rámci CR druhově nejbohatší území, zmizelo pře­ devším v důsledku necitlivého zemědělství v průběhu 20. století z modelového vzorku 10 studovaných čeledí nočních motýlů 17 % druhů a dalších 9 % druhů se vyskytuje v prokazatelně nižších populačních husto­ tách . (Hluchý, M., 1990, Changes in the composition and abundance of selected fami­ lies of Lepidoptera inhabiting the Pavlovské vrchy Hills during the 20 th cen tury , Acta en­ tomologica bohemoslov., 87, 278-289.) Ještě drastičtější změny v důsledku používání pes­ ticidů a zničení mnoha typů původních eko­ systémů byly prokázány například v Jižních Tyrolích. Tato na pohled nádherná země pod Alpami je ve třech údolích velmi intenzivně ovocnářsky a vinařsky využívána. Po dobu zhruba 20 let se zde proti obalečům škodícím na jabloních a révě používaly insekticidy na bázi analogů hmyzích hormonů. Tyto pro obratlovce a většinu řádů hmyzu relativně neškodné látky jsou pro housenky motýlů tak nebezpečné, že v Itálii bylo prokázáno hynutí housenek bource morušového v důsledku úletu těchto přípravků po ošetření jabloní na vzdálenost větší než 300 km. Studie kolegy Dr. Tarmanna z Tyrolského zemského muzea ~

4

NÁŠ ROZHOVOR _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~n«JDllufi
~J1~

Kresba Jana StekUka

Od roku 1994 je nárůst integrované produkce plynulý a jsem že je možné se brzy dostat - tak jako v zahraničí - k osmdesáti procent~im. Problémem jsou ovšem finance. V zemích EU dostávají vinaři hospodařící v systému integrované produkce od státu dosti vysoké dotace. V České republice, za devět let trvání Svazu integrované produkce, nedostal z tohoto titulu žádný vinař od státu ani korunu. Na druhou stranu jsou mnohé vinařské podniky hospodařící zmíněnou technologií slušně ziskové, protože vína z integrované produkce jsou prokazatelně lepší, což se samozřejmě pozi­ tivně promítá do ceny vína i do celkové vinohradnické ekonomiky. máme v

ČR.

přesvědčen,

Jaký je rozdíl mezi organickou a integrovanou produkcí? Organická produkce se u nás - na rozdíl od zahraničí - uplatňuje pouze na rezistentních odrůdách, které mají odolnost proti většině chorob, a je zde striktně omezen výběr použitelných přípravUt na ochranu révy vinné, je zaká­ záno používat klasická minerální hnojiva atd. Značku biovíno dnes u nás pro­ to používají, pokud vím, pouze tři vinaři. Problémem jsou informace - aby vi­ nař tuto náročnou technologii zvládl i na špičkových evropských odrůdách révy vinné, musí mít podstatně více informací, než dnes u nás vinaři mají. A samozřejmě je to i o kupní síle obyvatelstva, o cenové konkurenceschopnos­ ti vín z organické produkce. Jestliže chceme ekologicky hospodařit na větších plochách, musíme našim vinařům kromě základních informací poskytnout možnost spolehlivé, ekologicky přijatelné ochrany proti oba lečům, proti hou­ bovým chorobám atd. Základním krédem integrované produkce p řesto zůstá­ vá snižování, respektive úplné vyloučen í použití hnojiva chemických pestici­ dů a minimalizace použití fosilní energie. Paradoxem je, že někteří z našich biovinahi by dnes nezískali certifikát integrované produkce, protože nemají ozeleněnou vinici. Obecně však platí, že organická produkce je o něco více ekologická než integrovaná výroba.

Jak se vám jeví vinohradnická budoucnost? Ekologické vinařství je dnes, uvažuj eme-li o procentickém podílu této produk­ ce v rámci našeho zemědělství, nejdál. Je to dáno rozsahem ploch - šedesát procent vinic v systému integrované produkce oproti asi dvěma až třem pro­ centům ekologicky obhospodařovaných ploch zem ědělské půdy v celém státě. Zemědělství jako celek i polní výroba na orné půdě j e přirozeně mnohem slo­ žitější - ve vinohradnictví máme pouze j ednu plodinu, něko lik chorob a škůd­ ců. Klíč k této disproporci je ovšem podle mého názoru ve výzkumu. V EU je dnes výzkum v oblasti ekologického zemědělstv í značně dotován. V České re ­ publice naopak systematický výzkum v uvedené oblasti téměř chybí. Ve vino­ hradnictví chybí jistě. To, že se podařilo těsnou a dlouholetou spoluprací n ě­ kolika nadšených odborníků a vinařů, samozřejmě za podstatného informačního přínosu zahran ičních kolegů, vyvinout plněfunkční technologii ekologického vinohradnictví, je spíše výjimkou. Přesto se dnes dostáváme v integrované vinařské produkci velmi blízko technologii organické. Za rozhovor poděkoval Dalibor Zachoval

v In nsbrucku prokázala, že ve srovnání s po­ 20. století do dneška přežilo v ovoc­ nářsky a vinařs ky využívaných údolích Již­ ních Tyrol jen asi 10 % druhů denních

čátkem

mot ýlů.

Většina z těchto pro hmyz vysoce toxických látek je tedy dnes z jihomoravského vino­ hradnictví vyřazena. Cenné je, že k uvede­ ným změnám nedochází tak říkajíc z nouze, tedy z nedostatku finančních prostředků vi­ nařů . I s takovými pustnoucími , jen velmi ex tenzivně obdělávanými vinicemi se u nás setkáme. Iony mají z hlediska biodiverzity svůj smysl. Jenže tato "z nouze ctnost" má jeden závažný nedostatek. Pustnoucí vinice není ekonomicky rentabilní a už v perspekti­ vě několika málo let musí zákonitě dojít ke změně chování majitele, případně ke změně majitele samého. Píši o vinicích vysoce pro­ duktivních, v nichž jsou téměř vždy produko­ vány velmi kvalitní hrozny dávající vznik bez nadsázky "velkým vínům " . Není bcz za­ jímavosti, že bez výjimky všechny podniky produkující dnes u nás nejkvalitnější vína hospodaří tím to ekologickým způsobem . Dů­ vody, proč tomu tak je, doporučuji čtenářům konzultovat přímo s vinaři na místech k těm­ to účel lim zvlášť vhodných - totiž v jejich sklepech. Dovíte se mnoho zaj ímavého o mykorrh ize, o vlivu žížal na strukturu půd , o zvyšování obsahu humusu v těchto vini­ cích, o změnách mikroklimatu v ozeleněnýc h vinicích, o užitečném hmyzu a roztočích atd. atd. K jakým změ n ám ve vinohradnické techno­ logii tedy vlastně došlo? D etailně jsou všech­ ny technologické změny po psány ve "Směr­ nicích integrované produ kce hroznů a ví na", které jsou závazné pro vinaře hospodaří cí v systému integrované produkce. Zde zmí­ ním alespoň nejdůležitější technologické aspekty, které mají přímý vliv na biodiverzi­ tu. Po přechodu od "černého úhoru" v mezi řadí vinic, jenž udržoval monokultu ru révy vinné doprovázenou jen cca 15-20 druhy agresi v­ ních plevelú , k ozeleněnému meziřadí (žádná mechanická kultivace, důsledná eliminace použi tí herbicidů, minimalizace hnojení) do­ šlo k přeměně vinic v druhově mimořádně bohatý ekosystém. V jedné z experimentálních vinic ležící na jižním úpatí Svatého Kopečku v CHKO Pá­ lava byl po 7 letech sukcese bylinné vegetace zj i štěn výskyt 115 druhů vyšších, kvetoucích rostl in. V téže vinici byl v letošním roce zjiš­ těn při srov nání s přilehlou lesostepní plo­ chou výskyt 80 % dru h ů motýlú, které byly ~

~'U~J1
NÁŠ ROZHOVOR

5

srovnatelnou metodou zjištěny na lesostepi pálavského Svatého Kopečku u Mikulova. Rovněž abundance, tedy množstvÍ kusů jed­ notlivých zjištěných druhů, je zhruba na úrovni 80 % společenstev lesostepi. Přitom tato studie byla provedena na homogenní ploše cca 10 ha révy vinné nerozčleněné žád­ nými liniovými koridory dřevinné a bylinné Věra vegetace. Naopak ve dvanáctihektarové vinici rozčle­ něné desítkami více než 70 let starých su­ Kdo pije - neví jak víno škodí, chých terasových zdí plných bylinné a křo­ kdo nepije - neví jak víno prospívá. vinné vegetace, avšak ošetřované konvenční (japonské přísloví) technologií, to znamená za použití pro hmyz vysoce toxických syntetických pyrethroidů a s herbicidně a mechanicky udržovaným černým úhorem jak pod keři révy vinné, tak Kdykoli piji víno, starosti umírají v mezi řadí vinice, bylo zjištěno jen zhruba 50 % druhů a jen 30 % kusů motýlů zjiště ­ ných srovnatelnou metodou na přilehlé leso­ Tuto větu pronesl již v 6. stol. př. Kr. řecký básník Anakreón.

stepi. Takto by se dalo pokračovat srovnává­ Víno je opředeno mnoha legendami, o víně bylo napsáno mnoho veršů i hod­

ním fauny ploštic, křísů a mer, mnoha čeledí ně přísloví. Pravda však je, že nejstarší nalezené víno je plných sedm tisíc let

brouků atd.. která provádí v letech 2000 staré a Sumerové z oblasti, kterou dnes prochází hranice mezi Íránem a Irá­

a 2001 v jihomoravských vinicích kolektiv kem, jsou zatím nejstaršími zjištěnými vinaři.

jihomoravských entomologů. Po ukončení Víno je nejušlechtilejší z nápojů. Pití vína může poskytovat uspokojující po­

těchto studií budou výsledky zpracovány těšení samotáři, ale přesto je vínu nejlépe, když se o něj podělíte s přítelem či a zcela jistě o nich budeme i čtenáře Veroni­ ky informovat. přítelkyní. Víno je totiž tak trochu marnivé. Má rádo, když se o něm mluví.

Nuž tedy, budeme mluvit o víně. Přesněji řečeno o pěstování révy vinné Na závěr bych si dovolil jednu malou, ale v Zea, a.s., Hostěradice na Znojemsku, podle programu Integrovaná ochrana. velmi příjemnou reminiscenci. Zhruba v po­ lovině srpna roku 2000 jsme byli spolu se skupinou asi 40 moravských vinařů na studij­ Vinařská oblast Znojmo ní cestě po zemích a pracovištích, kde jsou systémy ekologického vinohradnictví inten­ zivně studovány. Kromě jiného jsme s du­ Vinařským střediskem s věhlasnou tradicí je spletí mohutných sklepů poddo­

chovním otcem systémů integrované produk­ lované město Znojmo. V blízkosti města se táhnou prvotřídní viniční polohy

ce, Dr. E. Bollerem ze Švýcarského od Kraví hory směrem na Hnanice. Jsou chráněny zalesněnými návršími od

výzkumného ústavu vinařského a ovocnář­ severozápadu. Podél jižní hranice s Rakouskem se táhne řada význačných vi­

ského ve Wadenswilu navštívili vinici, kte­ ničních poloh přes Vrbovec, Ječmeniště, Jaroslavice až do Hrušovan nad Je­

rou švýcarští kolegové již asi 15 let v rámci višovkou. Severně od Znojma leží Přímětice, ve střední části Znojemska leží vývoje vinohradnického systému integrované několi1<- význačných viničních celků na Únanovce a Jevišovce se známými produkce intenzivně studují. Dosud zde byl například prokázán výskyt neuvěřitelných tří vinnými sklepy v Lechovicích. V severní části této oblasti jsou vinice roz­

troušeny po příhodných jižních svazích kolem Horních Dunajovic, Hostěra­ tisíc druhů členovců. Z dolní části této ekolo­ gicky obhospodařované vinice vytékal do dic, Bohutic, Olbramovic, Jezeřan, Rybníků a dalších.

starého kamenného koryta poměrně silný Znojemsko leží v dešťovém stínu Českomoravské vrchoviny tvořené prahor­

pramen vody. Když jsme šli kolem něj, ze­ ními útvary, jejichž výběžky daly na mnohých místech vzniknout štěrkovitým ptal jsem se pana kolegy, jestli ta voda není půdám význačným pro pěstování Ryzlinku rýnského a Veltlínského zeleného. náhodou pitná. A k mému překvapení se mi Jinde jsou prvohory překryty mocnějšími návějemi spraší vhodných pro od­ dostalo velmi vážně míněné a pregnantně růdy MUller-Thurgau a Ryzlink vlašský. Znojemsko je oblastí hlavně bílých formulované odpovědi: "Pane Hluchý, u nás ve Švýcarsku je každá voda pitná." Tato vo­ aromatických vín.

Proto se znojemská vína stala záhy předmětem vývozu, což dokazuje listina da skutečně pitná byla, jak jsme mnozí vy­ Karla IV z roku 1375, kterou je povoluje císař vyvážet do Polska, Lužic, zkoušeli. Tato odpověď, nádherná vína z vi­ nice plné květů a hmyzu a pitná voda Slezska a dalších zemí.

vytékající přímo z vinice zůstala v celé sku­ pině našich vinařů jako nezapomenutelný zá­ žitek - my jsme povinni žít v souladu s příro­ Hostěradice v minulosti ... dou. To si neuvědomují jen ti, kteří díky životu v poušti panelových sídlišť a kurzů ak­ Obec Hostěradice se nachází 8 km jihozápadně od Moravského Krumlova. cií zapomněli, co je podstatou života. Žel První písemný doklad o ní pochází již z roku 1190. Roku 1222 už zde stála i my, kteří o harmonii přírody něco málo tu­ fara a rol5:u 1237 král Václav I. daroval Řádu německých rytířů pole a polovi­ šíme a něco málo z ní i prožíváme, pro to asi nu vinohradů. Berchtold z Lipé dal roku 1447 své manželce Elišce z Cimbur­ děláme pořád příliš málo.

Naše reportáž

Kdo je připraven, není překvapen Fojtová

ku městečko Hostěradice se soudem, mýtným a vinným desátkem v ceně I 000 ,hřiven. Další zmínka je z roku 1656, kdy zde bylo asi 86 ha vinic. V době pobělohorské se stávají Hostěradice největší vinohradnickou oblastí na Znojemsku s 250 ha vinic, v roce 1924 je jich zde však již jen 68 ha. 6

• Dr. Ing. Milan Hluchý, Biocont Laboratory, Brno

S.LO.,

NAŠE REPORTÁŽ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~1([9n~Dnun®~

·.. a v současnosti V současné době, po rozpadu JZD, působí v Hostěradicích akciová společ­ nost Zea, která kromě jiných polností obhospodařuje i 116 ha vinic, kde pěs­ tuje odrů dy MtiIIer-Thurgau, Veltlínské zelené, Ryzli nk rýnský, Rulandské bílé, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe, Muškát moravský a André. Hrozny do­ dává hlavnímu odběrateli Znovín Šatov.

Program - Integrovaná produkce Způsob pěstování

vinic je v Hostěradicích součástí programu Integrovaná produkce rostlin - vinic. Znamená kval i tativn ě jiný přístu p k pěstování vinic. Chemické vstupy ochrany jsou zaměřené na dosažení přesně určeného cíle, využívá se prognóza, signalizace, různé vysoce odborně zpracované systémy v ochraně rostlin před šk ůdci a chorobami. Zásadně se nepoužívají vysoce toxické přípravky a postupně se chemické způsoby nahrazují biologickými, např. na přirozenou regulaci škůdců se vyu­ žívají užitečn é druhy organismů (dravý roztoč Typhlodromus pyri). Náhrada chemických vstupů spočívá ve vědomé činnosti člověka, v podpoře obohacení biodiverzity a ovlivnění ekosystému vinohradu, tj. stabilizace bio­ logické rovnováhy.

Co je povinné a co zakázané? V systému integrované produkce pěstování vinic a zpracování hroznů je po­ vinné ošetřovat proti houbovým chorobám jen na základě prognózy a signali­ zace škodlivých činitelú a zohlednění podmínek pro jejich výskyt a šíření, proti živočišným škůdcům jen na základě vyhodnocení výskytu, přednostně využívat ekotoxikologicky vhodnější přípravky na ochranu rostlin, při výji­ mečném výskytu škodlivých organismů konzultovat způsob ochrany s odbor­ ným poradcem, respektovat strategii řízené rezistence u problémových sku­ pin pesticidů , dodržování ochranné doby pesticidů a vést záznamy o výsledcích prognózy a signalizace a o uskutečněných ochranářských opat­

řeních.

Při ochraně

vinic je zakázané používat pesticidy, které nejsou pro integrova-

Zplisob pěstovállí villic je v Hostěradicích součástí programu IlItegrova//á produkce. Zásad//ě se tedy lIepoužívají vysoce toxické pHpravky a postupllě se chemické zpl/soby ochrallY lIahrazují bio­ logickými. Foto Věra Fojtová

Ptáci na vinici Karel Hudec Nejen lišky a vinaři, ale i ptáci jsou součástí života vinic. Není jich však mnoho druhů: vi­ nice jsou silně a trvale upravovaným prostře­ dím, kde optimální stav je co nejjednodušší ­ pokud možno pouze vinná réva a holá půda mezi řadami mnohokrát nejrůznějšími rozto­ ky postřikovaných li stových a drátěných ba­ riér. Této jednoduchosti také odpovídá co nej­ menší počet ptačích druhů . Přitom vlastně výskytu ptáků ve vinicích nebyla dosud vě­ nována pozornost - s výjimkou jediného dru­ hu, který si zase vynucuje pozornost co nej­ vyšší: špačka. Tedy špačka obecného Sturnus vlIlgaris. Je zbytečné líči t to, co asi každý vi ­ nař, zejména na jižní Moravě , pociťuje ve vztahu ke špačkům od doby, kdy špačci po­ střehnou, že hrozny začnou dozrávat. V té době se sem stahují špačci z široké oblasti, na noc se sráží do desetitisícových hejn no­ cujících v rákosinách. Ve dne se potulují v menších hejnkách a přeletují mezi vinice­ mi, nebo spíše mezi místy, kde mohou najít jakoukoliv potravu - ani v té době se nemusí živit pouze hrozny . Trvalá cílená aktivní ochrana vinic proti špačkům však patrně nee­ xistuje, i když se ozývají zavěšená plechová chřestítka , rány z pušek, automatické karbi­ dové detonace, nahrávky poplašného křiku špačka zesilované reproduktory, což vše by mělo zahnat špačky na vinice sousedů . Zatím však zřejmě jediná osvědčená a ekonomicky přijatelná je ochrana spíše pasivní - zabalit vinici do hustých sítí, které špačkům neu­ možní se k hroznům dostat. Zdá se však, že nepropagování špaččích budek spolu se zmi­ zením luk, na nichž se špačci živí po návratu ze zimovišť, přineslo výsledky ve snížení po­ četnosti špačků, jež lze v poslední době za­ znamenat. Kromě špačků se však ve vinicích vyskytují další ptačí druhy , i když v početnosti daleko menší. Typickým ptákem doprovázejícím vi­ nice je bramborníček černohlavý - malý a poměrně pestrý pták s bílými skvrnami, u samce s černou hlavou. Ten sedá na vrchol­ cích sloupků nebo na drátech, odkud sletuje za hmyzem k zemi. Hnízdo má ukryté v trav­ natých trsech na zemi, tedy spíše na okrajích vinohradů . U malých a spíše zahrádkářských vinohradů můžeme nalézt přímo v révě hníz­ do konopky obecné: malého, nenápadného ptáka poletujícího zpravidla v páru kolem místa hnízda. Pokud samec zpívá na drátě, můžete vidět i jeho nádherně červenou hruď . V těchto menších vinohradech lze spatřit i návštěvy jiných ptačích druhů - kosů , vrab­ ců polních, rehka zahradního, občas i nějaké sýkory koňadry či modřinky, budníčka men­ šího, červenky nebo bažanta. Ve velkých vi­ nohradech naproti tomu můžete občas vypla­ šit skřivany a na Znojemsku bylo zjištěno ve vinici jedno z posledních hnízd dytíka úhor­ ního - ptáka patrně již u nás vymizelého. Ten vyhledává k hnízdění pokud možno nezarost­ lé nebo jen řídce zarostlé plochy a úhory, a těch je v naší přírodě stále méně.

• ~u~rruDnufice~

NAŠE REPORTÁŽ

7

Plevelná vegetace vinohradů Zdeňka Jiří

Lososová, Danihelka

Kresba RostisÚlva Pospíšila

nou produkci povolené, překročit počet přípustných ošetření proti houbovým chorobám, použít prostředky k dezinfekci půdy a použít vyšší množství čis té mědi než 2 kg/ha za rok. Při ochraně půdy je povinné mu l čování porostu v mezi řadí (minim álně v kaž­ dém druhém), půdu přes zimu chránit porostem, hnojení P, K, Mg na základě půdních rozborů, vedení zázn amů o organickém a anorganickém hnojení. Je zakázané používání herbicidů cel oplošně, použití dusíku nad daný limit a při hnojení hnojem použití dávky vyšší než 40 t/ha.

Vinohrady jsou j iž po staletí, ba tisíciletí ne­ zanedbatelnou složkou středoevropské kraji­ ny. Vi nná réva se pěstuje už od antiky, pů­ vod n ě jen ve Středomoří, ale postupně se vinohradnictví rozšířilo i do nejteplejších po­ loh střední Evropy. Spolu s vinnou révou osídluj í vinohrady specifické druhy plevelů, které se od počátků pěstování vinné révy při­ zp ů sobovaly životu ve vinicích. Od jiných ze m ědě l ských kultur se vinohrady liší přede ­ vším specifickým souborem agrotechnických zásahů, které do jisté míry zastírají vliv při­ Proč řízená integrovaná ochrana? rozených ab iotických faktorů. Kromě toho je 'vin ná ré va ve střední Evropě na severní hra­ Z dostupných materiálů lze odpovědět jednoduše. Z hlediska ohrožení vino­

nici svého kulturního areálu, a proto stano­ hradu chorobami je každý rok jiný . Narušená ekologická rovnováha kompli­ viště, na kterých se pěstuje , si jsou nutně vel­ kuje ochranu vinohradu. Bez prognózy a signalizace je vykon ávána tzv. mi podobná. A pokud se snad liší půdními ochrana totálnÍ. Řízená ochrana vychází z reálného ohrožení, a proto je lev­ poměry, vinohradník seje vápněním a hnoje­ ním pokouší ovlivnit tak, aby co nejvíce vy­ nější a nezatěžuje přírodní prostředí.

hovovaly nárokům vinné révy . Na to, proč právě v Hostěradicích přešli na integrovanou ochranu vinic, jsem Ve střední Evropě můžeme rozl išit dva typy se zeptala agronoma Agroservisu Višňové, a.s., ing. Miroslava Kuchaříka, vinohradů s rozdílnými agrotechnikami. Prv­ který v Zea Hostěradice zaj i šťuje nákup přípravků a řídí metodiku ochrany ním typem jsou vinohrady s tradičním způso­ bem hospodaření, které se několikrát do roka vinic. ,

"Přibližováním k Evropské unii se očekává zájem o vína vysoce kvalitní a je okopávají a u nichž je vývoj plevelné vegeta­ ce kromě toho omezován občasnou aplikací známo, že takové víno mohou produkovat jenom vysoce kvalitní hrozny. Pro­ herbicidů. V takovém vinohradu můžeme to, už s předstihem, jsme se zapoj ili do programu integrované ochrany. Aby­ sledovat výrazně odlišné aspekty, které se střídají během jedné vegetační sezóny. Naja­ chom měli hrozny zdravější a cukernatější, aby mohly zůstat na keři co nejdé­ le bez toho, aby byly napadeny škůdci nebo chorobami, " odpověděl ing. ře, kdy je dostatek vláhy , se vyvíjejí drobné, vůči chladu odolné rostliny. Tyto rostliny Kuchařík.

mají velmi krátký životní cyklus, využijí jar­ I přes osvědčenou biologickou ochranu je přece jen stále nutné používat ní dostatek vláhy, rychle rozkvetou, vytvoří i chemickou ochranu přípravky, které jsou povolené. Zeptala jsem se ing. M. semena a během května obvykle usychají. Takovými rostlinami jsou ptačinec žabinec Kuchaříka, v čem ale spočívá způsob biologické ochrany vinic?

"Kromě povolené chemické ochrany zkoušíme i biologickou ochranu proti (Stel/aria media), kokoška pastuší tobolka (Capsella bllrsa pastoris) a drobné plazivé škůdcům, zvláště dravým roztočem, který napadá svilušky. Tím, že dravý roz­ rozrazily Veronica sublobata a V. polita. Ně­ toč ošetřuje vinici od začátku vegetační doby, prodlouží se doba vegetace vi­ které z nich mají své druhé optimum v září nic a my mttžeme získat zdravější a cukernatější hrozen. Aby se mohl dravý a říjnu, kdy je opět relativní dostatek vláhy . roztoč vinicí šířit, provádí se ozelenění - v meúřádcích vinic rostou plodiny, Likvidaci těchto jarních plevelů herbicidy které celý rok postupně kvetou a jsou zdrojem pylu pro další organismy, a tím ncbo okopáním, jak se to někdy děje hlavně na maloplošných záhumenkových vinohra­ se podporuje vyvážený život vinic, který pomáhá predátontm niči t škůdce."

dech, považujeme za zbytečnou až škodli­ Hrozny z hostěradických vinic jsou tedy zdravější a cukernatější, ale cena je vou. Tyto nízké jednoleté rostliny totiž do ji­ jednotná s běžnou produkcí, ani odběratel pravděpodobně výjimečné kvality sté míry omezují rozvoj později klíčících, obvykle vzrůstných plevelů. V době jarního hroznů zatím nevyužívá.

Ptám se znovu. Proč se tedy v Hostěradicích řídí integrovanou ochranou, dostatku vláhy sotva mohou svou konkurencí ohrozit hluboko kořenící révu. Kromě toho když zatím nepřináší žádný finanční efekt?

dobře kryjí půdu. Dříve se v jarním aspektu "Jak už jsem řekl, očekáváme zájem o kvalitní hrozny. Máme čas na přípravu vinohradů uplatňovaly ještě některé cibulovi­ i zaučení. Kdo dřív začne, ten to 'bude dřív umět, " odpověděl vážně ing. Ku­

ny, jakými jsou modřenec chocholatý (Mus­ cari comosum), snědek Kochův (Omithoga­ chařík.

[lIfn kochii) a křivalce (Gagea sp.). Téměř však vymizely vlivem používání herbicidů Vinaři jsou národ veselý, Proč by také nebyli? Rádi se vínem chlubí a rádi

a těžké mechanizace, a proto jsou ve vino­ (a s láskou) o něm hovoří. Škádlivě říkají: " Víno je jako žena. Nemůže být hradech již opravdovou vzácností. dobré, je pěkné. "

V letním aspektu plevelné vegetace převažují rostliny, které pro klíčení potřebují vysoké Přejme tedy vinařům, těm, kteří pěstují víno metodami příznivými k životní­

teploty vzduchu a půdy . Jarní aplikace herbi­ mu prostředí, (a i sobě) hodně pěkného (a zdravého) vína.

cidů, jež ve vinohradě potlačuje vývoj citli­ vých, vesměs méně vzrůstných plevelů , plně

•

8

~

NAŠEREPORTAŽ ____~-----------------------------------~~~~D~~

uvolní cestu

Dvacáté století ve znamení chemizace. Dvacáté první? Dalibor Povolný kultur rostlin chentickými pros tředky je prastará. Naši odedávna z praxe znali např . oligodynamické účinky kovů - postři ­ kování vinné révy skalicemi má doslova staletou tradici. Pokud jde o postřiky proti hmyzím škůdcům, spoléhalo se spíše na jejich odpudivý úč inek než na přímé hubení. Přímo revoluční obrat nastal koncem druhé světové války, kdy v potírání škodlivého hmyzu v nejširším smyslu domin ovaly halované deri­ váty cyklických uhlovodíků, zobec n ělých jako "dédété", později "hácéhá". Zdálo se, že škůdcům rostlin (ve zdravotnictví například vším jako vektorům proslulého "skvrnitého tyfu" , ale i anofélismu v souvislosti s malárií) je od­ zvoněno. Dnes už i odborně nepříliš zasvěcenou veřejnost doslova zamrazí při pohledu na americkou armádu, která v postižených lokalitách povinn ě "zaprašovala" civilní obyvatelstvo těmito zdánlivě neškodnými na hmyz kon­ taktně působícími jedy. Na rozdíl od dění na Západě vpadla domácí teorii a hlavně praxi takřka do zad řada pozdějších poznatků o jejich zprvu netuše­ ných vedlejších účincích, jako bylo hromadění toxických nerozpustných me­ tabolátů v mateřském mléce a vůbec v živočišných tucích. Záhy po Únoru a zejména po vypuknutí korejské války, která byla počátkem téměř půlstoletí trvající války studené, se totiž z některých druhů hmyzu stali doslova "spolu­ pachatelé amerického imperialismu", symbolizovaného zejména mandelin­ kou bramborovou . Ta za nes tvůrně zideologizovaných a zpolitizovaných okolností dostala jméno "brouk", provázené nevyhnutelným epiteton con­ Tradice

ošetřování

předkové

Dospělec

a larva mandelinky bramborové s požerky /la listu brambor. Kresba z archivu Veroniky

teplomilnějším

dům odolnějším druhům,

a které

vůči

herbici ­

vy tvářejí vět­

ší biomasu a jsou konkurenčně mnohem zdatnější. Do této skupiny druhů patří např. s vlačec rolní (Convolvulus arvensis), pýr pla­ zivý (Elymus repens), pcháč oset (Cirsi/ltll arvense) a merlík bílý (Chenopodium al­ bum ). Jak je zřejmé , ve vinohradu s t radič­ ním způsobem h ospodaření se vyvíjí spole­ če n s t vo plevelů, které je ochuzeno o rostliny citli vé vůč i herbicidům a o konkurenčně má­ lo zdatné druhy. Toto spo l ečen stvo je druho­ vě poměrně chudé, protože se ve velkých po­ pulacích u platňuje pouze několik odolných dru hů rostlin. Druhým type m agrotechniky je úplné nebo čás teč n é (ob řádek) zatravnění. Vzniku trav ­ ního porostu lze bu ď napomoci výsevem n ě­ kterých kulturních trav, anebo lze vyčkat, až trávník vznikne "výchovou" , tj. "mulčová­ ním", z původního plevelného společenstva. Mulčovací zaří zení nejdříve porost poseče, poté biomasu rozseká a rovnoměrně rozptýlí na p osečené ploše. Současně rozdrtí i loňské dřevnaté pruty vinné révy, které byly odstra­ něny při jarním řezu. Tento druh zásahu po­ tlačuje jednoleté plevele, které špat ně snášejí poškozování nadzemních částí, a zvýhodňuje vytrvalé druhy, jež maj í udržovací orgány na půdním povrchu (hemikryptofyty) nebo v ze­ mi (geo[yty). V takto vedeném vinohradě se vegetace mezi řádky během doby postupně mění. Vedle plevelných rostlin, charakteris­ tických především pro okopávaný vinohrad, v plevelném společenstvu př i bývají rostliny typ ické pro vegetaci suchých trávníků (..ste­ pí"). Vzniká tak společenstvo, které stojí na hranici mezi těmito dvěma typy vegetace. Vzhledem k výraznému trendu, kdy se po­ stupně průkazně zvyšuje podíl vytrvalých druhů na tloristické skladbě společenstva, můžeme během vegetační sezóny rozlišit jed­ notlivé aspekty mnohem obtížněji. Složení podrostu je dáno především dominantními druhy trav a jiných hemikryptofytů, tj. vytr­ valých rostlin, jejichž přezimovací orgány jsou uloženy těsně pod povrchem půdy nebo v úrovni půdního povrchu. Jsou to trávy ­ např . lipnice luční (Poa pratensis), jílek vytr­ valý (Lotil/In p erenne) a ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) - a dvouděložné by­ liny - např. kozí brada pochybná (Tragopo­ gOIl dubius), třezalka tečkovaná (Hypericllm pe/forall/m) a čičorka pestrá (CO/'onilla va­ ria). V mulčovaném vinohradu tedy nejen vzrůstá počet vytrvalých ..stepních" a lučních druhů rostlin, ale současně se zvyšuje i celkový po­ čet nalezených druhů. Tento fakt je důležitý zejména pro udržení biologické rovnováhy; druhově pestré společenstvo je totiž stabil­ nější, odolnější vůči jakýmkoli výkyvům a lépe plní svou ochrannou funkci vůči vinné révě. Zatravněný vinohrad navíc přináší čet­ né výhody i zemědělcům. Vinice je přístupná i po silnějších deštích, půda je chráněna před erozí a lépe přijímá srážkovou vodu. Kromě toho obsahuje větší množství humusu a je bi­ ologicky aktivnější.

•

C/ál/ek pFedslavuje all/or)' speciáll/ě pro Verol/iku U/Jral'e/lOU verzi pFíspěl'ku ul'eFej/lěl/ého v časopi­ se Obzor vil/ohrad/lictví.

~-t1~mImufi®2Q

DVACÁTÉ STOLETÍ VE ZNAMENÍ CHEMIZACE

9

stans - "americký". Stejně byl označen také další amerického původu - přástevníček americký.

zavlečený škůdce

vegetace

Krajská komise pro boj proti americkému brouku v Karlových Varech Karlovy Vary, 7.

Zn.: lX-623.3 - 1952

července

I

1952

Boj proti "nepřátelům" kolektivizace Dokázat nezbytnost "dédété" a jeho masového nasazení pro tzv. socialistické zemědělství se stalo prvořadým politickým úkolem . Kupodivu se přitom ochotn ě zapomnělo , že právě tyto přípravky jsou amerického původu. Do "boje" proti škůdcÍlm byly dokonce zapojeny i školy - kromě hromadného "prášení" byla vyvolávána psychóza v manipulované veřejnosti a "dédété" se stalo téměř dobovým sloganem. S menšími nebo většími "záchvaty", větš i­ nou podle tzv. potřeby, se takových akcí uskutečnily stovky. Byly zaměřeny například proti obaleči dubovému, modřínovému, pilatkám - s jedinou kon­ stantou : v různých obměn ách a s trapnými populistickými motivacemi se společn ý m jmenovatelem - tzv. službou praxi - byly tyto a podobné pesticidy využívány a zneužívány do konce totalitních poměrů. Na promítacích plát­ nech kin, později v televizi, ale i na veřejných schůzích byly uváděny film y, jak se umírající mandelinky (housenky, pilatky) křečovitě svíjejí obaleny "dé­ dété" apod. Tak se kupříkladu zrodila letecká "akce chrousti" z konce čtyřicá­ tých a počátku padesátých let. Stal jsem se tehdy, jako asistent na Katedře en­ tomologie a fytopatologie VŠZ v Brně, bezděčně jedním z jakýchsi kuliů: po náletech cvičných dvoumotorových bombardérů z druhé světové války, zná­ mých "síblů" - naprosto nevhodných pro podobná nasazení - jsme v listna­ tých porostech v okolí jihomoravských Vranovic měli objektivizovat účinnost "Ieteckého prášení" na chroustí záplavy. Skryti pod krmelci po náletu "síblů" jsme byli svědky scén vpravdě apokalyptických. Povrch lesních cest a suché listí byly pokryty doslova vrstvami hmyzu - chrousti se bezmocně zmítali v poloze "na zádech", s nimi ovšem také neškodné muchnice - významná po­ trava hmyzožravého ptactva, draví měkkokrovečníci , střevlíci atd. To vše do­ provázeno zlověstným šumem v jinak mrtvě ztichlém lese - na tento den ne­ mohu nikdy zapomenout. Na neočekávanou "hostinu" se doslova vrhlo hmyzožravé ptactvo, v té době na vrcholu hnízdění... Zprvu se zdálo, že úče­ lu bylo dosaženo. Mezitím se od Vranovic přivalil polní cestou tatraplán, z něho vystoupili zástupci oficiálních institucí. "Tak jsme vám, chrousti, dali na p .... ," komentoval tuto genocidu jeden z ministerských papalášú. Uplynulo sotva pár dní a ukázalo se, co někteří "skeptikové" předpokládali. V době, kdy teplý luh se ozývá symfonií hnízdícího ptactva, trvalo ticho vpravdě hřbi­ tovní. Těla sýkor, pěnic a slavíků ležela mrtvá pod hnízdy, kde hladem a otra­ vou vymírala jejich násada. Zato chrousti kupodivu zmizeli - ne však v pta­ čích žaludcích, nýbrž znovu v korunách stromů. Ukázalo se, že dávky insekticidú byly pro chrousty subletální, pitvy brouků (které měly takovým akcím předcházet) ukázaly, že letecký zásah nebyl asi správně načasován ­ postihl chroustí populace buď předčasně nebo naopak příliš pozdě. Také se zamlčelo , že v přilehlých kulturách řepky se konaly pohřby celých včelstev, protože letci v příliš rychlých "síblech" nedokázali spustit nebo uzavřít roz­ prašovací agregáty v nutných zlomcích vteřin .

Vyhláška

Krajska kOmlseprQ bo j pCOIi americkému brouku v Kari. Varech vyhlašuje dne

19.

července

cel okra js k o u gen erální

hl e d ačku

1952

na neí v" tšíh o

~kúdce

našeho

hospod ářstvÍ

amerického brouk a Jest vlasteneckou povinnosti každ~ho občana zúčastnit se léto celokrajské hledačky, aby americký brouk - posd amerického impe­ rialismu byl v našem kraji zničeo a zabráněno mu jeho dalšj šířeo1 do východních krajů a k našim výcuodnim. spojencům.

Sraz všech hledačů jesl v~hodin před MNV a v

na

m~s(ech

určených seřadiš tích.

Krajský zmocněnec pro polírání amerického brouka:

l--=-'·"

BeoešJosef, v. r.

4W:

Jižní Morava a její vinaři Věra

PospÍšilíková

Chcete navštívit vinaře , kterému bylo z gene­ race na generaci předáváno vinařské umění? Jednou z možností je vydat se podle prúvod­ ce Moravské vinařské stezky, který vydalo Sdružení vinařských obcí jižní Moravy. Mezi četnými kontakty můžete narazit i na jméno Jan Demal z Blučiny, za kterým jsem se roz­ hodla vydat na návštěvu já sama.

Doba dávno již minulá U pohostinného stolu mi pan Demal sděluje, že právě poloha Blučiny je dúvodem, proč odedávna (tím myslí dobu předhistorickou) člověka lákala tato lokalita. Blučina je totiž vmezeřena mezi řeku Cezavu a ostroh jejího údolí - nejvyšší vrchol útvaru nese název Výhon (355 m n.m.) - což tvoří ideální pod­ mínky pro lidská sídla. Ve staré kronice spo­ lečně nacházíme letopočet 1340. V tomto ro­ ce se podle záznamů jeden z místních sedlákú pře o výši dávek ze své vinné úrody - již ve 14. století tedy zdejší obyvatelé ves­ nice sklízeli víno a odváděli z něj dávky.

Následky chemizace Historie 20. století

Chrousti později zmizeli na desítky let - a vlastně dodnes. Byli totiž vytráve­ ni přehnojováním půd prÍlmyslovými hnojivy. Hnulo se humusem a detritem, protože zastavením hnojení chlévskou mrvou byl odňat mladým larvám se slabými kusadly potravní zdroj . Podobný, nyní už rutinovaný velkoplošný postup hnojení měl odpovídající následky : Z lučních potúčkú a okolí postup­ ně vymizely blatouchy, pryskyřníky, rdesna, kohoutek, toten atd., ale také ho­ řavky a žáby. Po návratu z vojny mě tato otřesná praxe bohužel znovu dohna­ la. Tentokrát se "prášilo" proti přástevníčkovi americkému, makadlovce řepné a postupně se dostalo i na lesní škůdce. To už i úředníci z ministerstev buď věděli, nebo alespoň tušili, že např. domnělé škody způsobené přástev-

Z dávné historie se přesuňme do časů, které zažil Jan Demal osobně. On sám je pamětní­ kem konce první republiky - do okupace pra­ covali na hospodářství stálí pomocníci a ně­ kolik sezónních pracovníkú. Dvůr zajišťoval nejen jejich obživu, ale v pracovních smlou­ vách měli rovněž zaručené určité množství vína, které dostávali odměnou za těžkou prá­ ci. "Březnem 1939 se situace na dlouhou do­ bu začala měnit - ani konec vdlky a volby v roce 1946 situaci do stG/)ích kolejí již ne­ ---7

10

DVACÁTÉ STOLETÍ VE ZNAMENÍ CHEMIZACE _ _ _ _ _ _ __

_ _ _ _ ':)1([9mIDnufi®~

níčkem americkým v alejích kolem silnic nelze ekonomicky vyčíslit - na roz­ díl od milionů za letecké nasazení toxických pesticidů, předávkovaných hno­

jiv atd. Šlo o nevídané mrhání prostředky vynaložené navíc na travičství ži­ votního prostředí.

Chemická ochrana v dobách normalizace Situace u nás byla ještě v druhé polovině sedmdesátých a v průběhu osmde­ sátých let - tedy zhruba o dvacet let později - "zcela jiná". Tou dobou jsem se po vlně čistek ocitl v Lednici s formálním úkolem ochrany tamních ovoc­ ných kultur proti hmyzím škůdcům - samozřejmě bez sebemenší kompeten­ ce. Podařilo se mi ovšem od dvou zahraničních firem získat feromony pod podmínkou, že jim pak předám dosažené výsledky. Na jaře roku 1979 jsem ke svému překvapení zjistil, že ještě před rozkvětem jabloní, když jsem v sa­ dech začal rozvěšovat feromonové lapáky, se chystá hromadné a vpravdě vel­ 'korysé "stříkání" proti obaleči jablečnému. Byl to po všech stránkách čirý ne­ smysl, na což jsem plaše upozornil pologramotného "velitele" té akce - a byl jsem nevyhnutelně poslán do míst, kam i císař pán prý chodil pěšky ... Z pre­ ventivních, ve skutečnosti ryze alibistických důvodů se "šplíchaly" nejenom jabloňové, nýbrž i broskvoňové, švestkové, višňové kultury a také vinohrady v širokém okolí hlava nehlava a od jara až do sklizně - proti obaleči jablečné­ mu - až osmkrát. Zmíněný "velitel" byl po několika letech naštěstí odvolán co nepohodlný svědek hospodaření s úrodou a na jeho místo přišel výborný praktik, který se dal rychle poučit. Postřiky jsme omezili aplikací méně toxic­ kých ovocidů a prováděli jsme je pouze v době, kterou jsem určoval pomocí feromonových lapáků podle náletu škůdců - tedy zhruba na dva, maxiTl)álně tři postřiky během vegetace. Školní statek ušetřil statisíce - na pohonných hmotách, na mzdách atd., ale hlavně - přestalo plošné zamořování neselek­ tivními insekticidy.

Zásahy proti škůdcům, nikoliv proti přírodě Škůdci v zemědělství odedávna působili, a také v budoucnu působit budou, takže jejich tlumení zůstává nutností. Za zamyšlení však stojí, jak si přitom počínat. Je příznačné, že při pohledu na řádky předválečné třídílné Fytopato­ Logie z pera proslulého fytopatologa profesora Baudyše, na níž se vzdělávaly generace našich fytopatologů, se ukazuje, že se osvědčené přípravky, za!ože­

Cerstvě vyll1llý sameček chrousta před lÍživll:vm žírem. Foto 7. archivu Veroniky

vrátily," vzpomíná vinař. Jako všude jinde i zde v průběhu 60. let nuceně skončilo sou­ kromé hospodaření a přesunulo se do jednot­ ných zemědělských družstev. Tento fakt sil­ ně změnil tvář krajiny celé země a samozřejmč postihl i vinohradnictví. Po­ stupně se vinice soukromníků začaly scelo­ vat, tam, kde jejich poloha nevyhovovala, tj. zabraňovala jinému využití, byly vinice od­ straněny. Realita socialistického zemědělství dostihla i rodinu Demalů. "Tradiční polohy a mÍSta vinic byly Zll1ěněny, na některých Z nich byLy vysázeny ovocné stromy, jinde za­ se polní plodiny. V někter.Í'ch tratích vinic ubylo, jinde zase byly vinice rozšířeny. tád­ ná Z rodinných vinic na mne tedy nepl~ešla. Ty, o které se nyní starám, jsem vysadil sám nebo mi byly vráceny v restitllci - ovšem v ji­ né lokalitě," uvádí Jan Dema!.

Vinný sklep II Demalů Značný

na každého návštěvníka vinný sklep. Nachází se přímo v domě, což je typické pro tuto oblast (na rozdíl například od Slovácka, kde stojí sklepy přímo "v hoře") . "Sklep je /Vořen čtyl~l/1i místnostmi, které se liší nejen velikos­ tí. ale predevším stáHm. Největší ze sklepli ­ kamenný - je tvoren půdorysem budovy a stáHm je datován do /4. století. druhá mlad.fí kamenl1á místnost je pak vyhlollbel1a pod komllnikací. Zbylé dva sklepy jsou cihlo­ vé a jsou mým dílem, " informuje pan Demal. V den mé návštěvy byly ve sklepních míst­ nostech k vidění nejen soudky s uschovaný­ mi loňskými ročníky , ale i demižony přichy­ stané na letošní úrodu. u

dojcm

udělá

Demalů předcvším

Návštěva

vinice

Samozřejmě, že jsem chtěla vidět vinice na vlastní oči , a tak mne pan Demal do nich vzal. Z ostrohu byl krásný výhled na území mezi Brnem a Blučinou, podívaná na vyvý­ šeninu nad Blučinou pak. byla neuvěřitelná: všude kolem řádky vinných keřů, tu s men­ ším, tu s včtším sponem (záleží na době za­ kládání vinic a způsobu jejich obhospodařo­ vání), jen místy prostřídané zeleninovými záhonky či políčkem brambor. Většina z keřů vína je vedena rýnsko-hesensky, jen ojedině­ le bylo vidět starší typ vedení na hlavu. V řádcích pana Demala nalezneme Svatovav­ řinecké, Frankovku, MUllerku, Neuburg i Rýnský ryzlink, několik hlav patří rovněž Šedému portugalu, Tramínu a Veltlínu. Roz­ manitost pěstovaných druhů vede majitele ví­ ce k výrobě směsových vín než k produkci vína určité odrůdy. Právč zde, při pohledu na poctivě okopané řádky, přišla řeč i na ošetřo­ vání vinohradu ... Chemické ošetl'ování použí­ vali liŽ mí predci. NejdNve aplikovali modroll skalici, kdy stopy mědi v ní obsažellé plisobi­ ly na peronosporu, později se používala i prášková síra. Sám lIyní chráním vinohrad také pesticidy. Letos jsem se vydal s postriko­ vačellllla vinici osmkrát, .. konstatuje Jan De­ ma!. Na vinných hroznech i listech jsou vidět typické světlé práškové skvrny, člověk nemá velkou chuť ochutnat...

-7

~'U9n'l1DDufiCB~

DVACÁTÉ STOLETÍ VE ZNAMENÍ CHEMIZACE

11

Při

letmém procházení vinohradem mohl Jan Demal s radostí zkonstatovat, že letošní úro­ da bude z těch, o kterých se říká, že jsou vý­ jimečně kvalitn í. " Villné hrozny měly v záN k dispozici slunečné počasí podporované ranllími mlhami, které rostlill)' osvěží. Navíc víno v Blučině v podstatě lIetrpělo lIemoce­ mi," vysvětli l vinař. "Úrodll budil sklízet s celou rodinou dNve, než bych mohl, protože se bojím náhlé změny počasí, která by zabrá­ nila jillak poměrně snadnémll pNstupu k vi­ nohradlim. Navíc IÍroda pOllechallá lIa keNch je pNliš" velkým lákadlem nejen pro špačky, bažanty či sav.ý hmyz, ale také pro nenechav­ ce, kteN v krádežích vidí zp/isob, jak se lehce obohatit na cizí tikor," dodal Jan Demal. Cesta sklizených bílých hroznů do sudů je velice rychlá - hrozny se lisují ihned. Cer ve­ né víno se nechává uležet pět, ale i čtrnáct dnů, podle počasí a celkové potřeby. Teprve potom putuje vylisovaná šťáva do dřevěných sudů.

Následovníci tradice Páteříček sněhový

a jeho příbuzn íjsou užitečnými n ičiteli mšic. Velkoplošnou aplikací neselektiv­ ních insekticidlljsoujejich poplllace těžce decimovány. Foto z archivu Veroniky

né na oligodynamii některých kovů, tedy rů zné jíchy, "skalice", používají do­ sud - jenom technologie jej ich aplikace jaksi "zprů mysl n ěl a" . Pokud jde o in­ sekticidy, je pozoru hodné, že tehdejší prostředky byly z velké čás ti zaměřeny spíše na repelenty, jakoby z dílen starých bab - kořenářek, neboť se tu zmiňu­ jí různ é směsi kravi n c ů a kobyl i nc ů v kombinaci s různ ými mýdl y, tabáko­ vým výtažkem a s jinými "smrdutostmi". Bu ď jak buď - byly alespoň částeč­ ně účinn é - a hlavně kompatibi ln í s biologickými procesy v přírodě. V zemědělství a lesnictví je třeba se naučit pracovat v přírodě a s přírodou. Doby "boje za vysokou úrodu" j sou pryč - od počátk u byly jen slepou ulič­ kou. Musíme věřit a doufat v návrat našeho zemědělce a lesníka ke vzdě l a­ nosti, emancipaci a také k obnově emocionálního vztahu k půdě a přírodě . Odpovědnost vůči

budoucnosti

Zamýšlím-Ii se dnes, téměř po padesáti letech, nad problematikou tzv. pestici­ dů , průmyslovýc h hnojiv atd., které se tak tragicky podepsaly nejenom na rá­ zu naší krajiny a zdraví, ale také na mentalitě naší populace, nemohu se zba­ vit dojmu, že to vše vyplývá z bezpříkladných a dnes už těžko řešite l n ých "propletenců" mezi politickými zájmy režimu, manipulací s biologicky stále neinformovanou veřej n o stí, skupinovými i individuálními záj my kariérních skupin (dnes označo vanýc h jako "lobbisté") a davovými psychózami. Politickému zneužívání pesticidů odzvání, leckde už odzvonil o. Nyní jde o to, aby se do této u prázdn ěné niky n evtěs n ala komerce, aby se při chemic­ kých zásazích postupovalo "cum grano salis" a pouze jako "ultima ratio", aby se tedy pesticidy opět nestal y rutinní součástí agrotech nických postupú, na nichž by vyděl áv al i nezod p ovědní výrobci jedů desintegruj ících p ůdu, vodu a ovzduší. Používání "zázrač n éh o dédété" a podobných přípravků vedlo k již zmiň o vané euforii. Zázraky se však nedějí, a v biologii je ani nelze očekávat. V součas­ nosti máme ojed i nělou přílež itost vyhnout se podobný m po stupům a situa­ cím. Bude mi mo jiné nezbytn ě nutné seriózně informovat veřej nost, která má obvykle krátkou pam ěť a je ochotna akceptovat spíše rúzné sen začn í nebo fan taskní pseudoinformace než střízlivý, seriózní a poučený výkl ad. Prof. Dr. I ng. Dalibor Povolný, DrSc. - Ústav zool ogie a včel ařství MZLU Brno

12

•

Jana Demala učil od sedmnácti let vinařské­ mu řemeslu otec. Ve sbírání zkušeností po­ kračoval dalších čtyřicet let až do doby, kdy jeho otec zemřel. Dnes má dobrého nástupce ve svém synovi. K vinařskému řemeslu mají vztah i ostatní jeho dět i s rodinami - nej­ mladší dcera se k vi n ařské tradici přihlásila studiem Vysoké školy zahrad nické v Ledni­ ci. Ptám-Ii se, jestli se vinohradnictví udržuje i u o tatních sousedů, musí pan Demal uznat, že mladí lidé vět šin o u nemají k této práci do­ brý vztah, č i k ní nej sou vedeni. "Spousty vi­ nohrad/i byly op l/ štěny či phnechány jiným. SO l/časn ě zde ovšem žijí lidé, kteří se rozhod­ li výrobol/ vína živit - zakládají vinohrady lIa no v.ých místech a zavádějí do pěstován í vína i nové pOSlllpy, které jsoll pro starol/sedlíky v něk terých pNpadech až pFekvapující. O ně­ které vinohrady se pak starají chatah a cha­ ll/pán. Ti přijíždějí z Brna i z větších dálek II pracl/jí mezi Fádky jen o víkendu, " infor­ muje Jan Demal. Jedna z místních pěstitelek odhaduje rozlohu soukromých vinohradů v I\atastru obce Blučina na 20 ha, vinohrady zůs t aly i družstvu - jejich výměra či n í zhruba 80 ha. "Drllžstvo se dľíve snažilo o udržová­ ní slavnosti vinobraní jako slavnostního za­ končení sběru vinných hrozmi. Účast byla ale tak malá, že se časem od b ll/činského vino­ braní lIstoupilo. Dnes se tyto slavnosti pořá­ dají hlavně ve větších městech, jako jsol/ Znojmo a Mikulov, " dodává vinař Demal. Lou čení

Z vinohradu scházíme zpět téměř do s tředu obce. Společn ě prohlížíme některé cenné bu­ dovy Bluč in y - kostel, faru, dům obecního úřadu, mari ánský sloup aj. Panu Demalovi a jeho že n ě děkuji nejen za pozvání, ale také za to, že přenášejí trad ici vinařství do budou­ cích let. V batohu mám pár litrů vína, něco čerstvých hroznů a vydávám se spokojeně na zpáteční cestu do Brna .

•

DVACÁTÉ STOLETí VE ZNAMENí CHEMIZACE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(f9n~Dnufi®~

Krajina mého srdce Kateřina

Mikolášová

"Jedeme do Středohoi'í!" Tak tuto větu slý­ chávám docela často už více než tli roky a stále mě naplňuje toufebn.'Í'm očekáváním dalšího dobrodruž.ství v "krajině mého srd­ celt,

Jsem asi zvláštní pNpad, jelikož většinou . každ.ý píše o svém rodilém kraji, o kraji, kde žije atd. Ale v mém prípadě je to jinak. Narodilajsem se /la severu Moravy v černé Ostravě a k té se - popravdě rečeno - moc pFi/nout nedá... Odjakživa ráda cestuji, takže mnoho {asu trávím v "jin.ých krajinách ". Ostatně jsem pJ'esvědčena, Že cestování mám v krvi tak trochu po tatínkovi, kter.ý viděl kus světa. Ale abych se vrátila do StredohoN. Asi se ptáte, pro{ zrovna Stredohoří? Pro ty, co Zllají a vědí, je to zbytečná otázka a pro ty ostatní, kteří ještě neměli cestu kolem, je určeno toto skromné vYZIlání. Zkrátka a doMe - poznala jsem {lověka, který tuto krajinu miluje nade vše, a já jsem ho v této lásce nevědomky následova­ la. Od té doby, co jsme se tam toulali popr­ vé, mám potřebu se tam vracet. . Můj první výlet za krásami našeho sope{­ néllO po/wří vedl do měs tečka Libochovice na levém bre/w dolní Ohre. Městečku vévo­ dí nádherný renesan{ní zámek obklopen)' anglickým parkem a zahradou ve francouz­ ském stylu. Než vejdeme na nádvoří, uvítá nás pomník J. E. Purkyně, který byl posta­ vell ke stému v.vroN jeho narození v roce 1887 (otec byl ve službách obročního). Nad

Kuželovitý tvar Milešovky je lIejvyšším vrcholem CHKO České středo'/Oř~ přes které je /laplál/o­ vál/a dáll/ice D 8 z Prahy do DráŽďa/l. Foto z archivu Děti Země

Libochovicemi se majestátně pyšní zřícelli­ Ila hradu Hazmburk - nebo se mu také říká Klapý a stejně se jmenuje i vesnice pod ním. Jsou to vlastně jen dvě od sebe vzdále­ né věže, z nichž jedna se jmenuje Černá, protože je Z {ediče, a druhá Bílá - s pís­ kovcovým obloŽellím. Ptivodní název Klapý byl ve /4. století změněn podle nových ma­ jitelti Zajíců Z Hazmburka. Čedičov.ý suk, na kterém se zřícen illa nalézá, je vysoký 4/8 m a na západn í straně u Bílé věže je čarokrásn.'Í' rozhled do kraje. Také si myslím, že se ve mně probudila krev mých předků, jelikož prarodiče mé maminky pocházeli zrovna odsud~ Když jsem poprvé navštívila hřbitov pod Hazm­ burkem a hledala skoro už zapomenutý hrob mé prababičky, s kterou jsem se, bo­ hužel, "millula" , pFipadalo mi, že jsem tu už někdy byla... Tato část kolem Hazmburka mi učarova la také proto, že jsem zde mohla poprvé v ži­ votě hledat a nalézat drobounké červené kamínky, české gralJáty. Protéká tudy totiž malá N{ka s názvem Rosovka, která tyto

karmínově

rudé kamínky pl'
z hlubin

země.

mistů.

Tato {ást StJ'edo/wří sice není zahrnuta do CHKO České stredohoFí, ale je její pliro­ zenou součástí. Když se vydáte na sever, určitě si nenechte ujít km/on Labe. Velmi pNjemné je i použití dnes už skoro zapome­ nutého dopravního prostředku - pNvozu v Povrlech mezi Ústím nad Labem a Děčí­ nem nebo nedávno otevřeného přívozu me­ zi Malými a Velkými Žemoseky kousek od Litomělic. Odtud se podél Labe dostanete na Kalvárii, jejíž dominantu tvoN tri kříže, a rozhodně stojí za to, se na ni vydat a po­ kochat se krásami Porty Bolzemiky. Dále po Labi se blížíme k obrovskému městu Ús­ tí nad Labem, na které nás upozorní zříce­ nina hradu Střekov, která se tyčí na skal­ ním ostrohu pNmo nad řekou. Tato zřícenina však není zřícellinou v pravém slova smyslu, jelikož je opravena a hlavně zastFešella, což pi'ímo vybíZí k prohlídce II sáhodlouhému výkladu v několika jazy­ cích. A takto bych mohla pokračovat dále, skoro donekonečna, poněvadž Stl'<edohoří přímo

"praská ve švech" sV:~/11i krásami, a proto se stalo 11101/ krajinou, do které se budu stá­ le vracet, a vělím, že ne sama ...

•

České středohoří od Třebel/ic.

Foto z archivu

Verolliky

~'\19mIDIlufi
KRAJINA MÉHO SRDCE

13

Medvěd,

vlk a rys v Rakousku

Friederike Spitzenbergerová

Vlk, medvěd a rys jsou druhy, které byly v 19. století označovány jako "škod­ ná". Mají i velmi podobný osud. Od konce poslední doby ledové, kdy dochá­ zelo k postupnému zalesňování, se vyskytovaly na značném území Evropy, ale již od neolitu mělo negatIvní dopad na jejich rozšíření otevření lesa v dů­ sledku osídlování a zemědělství. Dřevo z obrovských lesních ploch bylo po­ třeba pro zásobování měst energií a pro těžbu nerostných surovin. Původní bezmála stoprocentní lesní pokryv se tak kolem roku 1850 zmenšil na třicet procent území Rakouska. Pokles stavu kořisti medvěda, vlka a rysa vedl v pa­ desátých letech 19. století spolu s jejich lovem k zániku autochtonní populace těchto šelem ve východních Alpách. V posledních desetiletích se šelmám dostalo v celé Evropě ochrany a podpory, a tak se mohly vrátit zpět alespoň na část území původního osídlení. Přitom se ve Východních Alpách ukázalo, že se zde nejlépe umí udržet medvěd. Jeho ži­ votní prostor sahá až k alpinskému stupni nad hranici lesa a šíření je spojeno s menším množstvím překážek, než je tomu u vlka či rysa, kteří jsou vázáni na les. Protože medvědi jsou všežraví, při nedostatku kořisti jsou do jisté míry nezávislí a díky zimnímu spánku se vyhýbají energeticky náročnému lovu ve vysoké sněhové pokrývce. Rys a vlk se mohli v Rakousku kvůli příliš silnému pronásledování sotva usadit, i když zalesnění v této zemi stále vzrůstá a hlavní kořist (srny, kamzíci a jeleni) se vyskytuje v dostatečném počtu. Medvěd Medvěd

nebyl nikdy v Rakousku považován za vyhynulý druh, jelikož z chorvatsko-slovinské populace stále pronikali jedinci medvěda na rakouské území a putovali příležitostně dále na sever. Jejich putování vedlo přes Štýr­ sko do Salcburku, Dolního Rakouska a do Burgenlandu. Tak byli v roce 1952 a 1958 zastřeleni dva medvědi ve Štýrsku a v roce 1966 byl jeden zpozoro­ ván v Dolním Rakousku v blízkosti Vídně. Roku 1972 putoval jeden tříletý samec z Korutan přes Štýrsko na východ do Dolního Rakouska a zůstal zde nejméně 12 let. V osmdesátých letech byl zaznamenán přirozený přechod medvědů ze Slovinska, způsobený změněnou "medvědí" politikou v zemi ­ tj . ve většině rakouských spolkových zemí bylo dosaženo jeho plné ochrany. V roce 1982 byl zaznamenán první přírůstek v Burgenlandu a roku 1989 další v Korutanech. V roce 1989 byl v Gamingu (Dolní Rakousko) stav populace

Proč již

nechci chránit

přírodu

Karel Hudec Vzhledem ke svému školení a věku (absolvent fakulty MU v Brně ještě se stařičkou odborností přírodopis-zeměpis) a celoživotní profesi (vědecký pracovník v bi­ ologickém ústavu ČSA V) jsem vždy měl pocit, že jakousi mojí morální - třebaže ne hippo­ kratovsky odpřisáhnutou - povinností je ne­ sledovat zhoršující se vztahy mezi lidskou společností a jejím domovem v pozemské pří­ rodě pouze pasivně, ale snažit se přispívat k udržování rovnováhy těchto vztahů. Tímto přístupem jsem se ocitl mezi těmi, kteří jsou obecně nazýváni ekology, ač jsem se sám ni­ kdy za ekologa neprohlašoval a také jím ne­ jsem. Tím méně ekologickým fundamentalis­ tou, nebot' kolem Temelína jsem jel jen jednou, a to vlastním autem. Mohl jsem volit přirozeně druhou cestu, kte­ rou hlásal odevždy můj kolega, puncovaný, ale pragmatický ekolog: "Nemá cenu něco de1at, lidstvo jde stejně kamsi. " (Výraz kamsi je zástupný.) Cestu ponechávající lidstvu svobodnou volbu nezbytného cíle jsem se však rozhodl respektovat až po posledních zkušenostech s reálnými politiky na všech úrovních, publicisty všech úrovní i přáteli. Nezapisoval jsem si přesně, kdo mi co a jak vytkl, ale tyto informace lze během měsíce nashromáždit znovu. Jsa zvyklý na vědeckou soustavnost, rozčlenil jsem všechno (?), co jsem o sobě přímo či nepřímo slyšel, četl a co všechno přiznávám, podle ne"kolika hledisek: Přírodovědecké

Jakjsem nazýván Běžně: Ochranář. Intelektuálsky, publicistic­ ky a politicky: Ekolog, sociální inženýr, eli­ tář, ochranářský fundamentalista, environ­ mentalista, ekologista, ekoterorista. Vulgo: Patřím mezi blbce a šašky, kteří lezou po ko­ mínech a přivazují se řetězem ke stromům, i když tak se to de1at nedá.

Co jsem Jako tzv. ekolog jsem osobního rozpolcení zbavený pravicový i levicový extremista, anarchista, pankáč, skinhead, rozbíjím výkla-

Aktuální rozš{ření populace medvěda v Ra­ kousku. Zdroj Přírodovld1lé muzeum Vúlet"í

14

MEDVĚD, VLK A RYS V RAKOUSKU _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~mJDIl1lfi®~

V posledních desetiletích se šelmám dostalo v celé Evropě ochrany a podpory, a tak se moMy vrátit zpět alespoií /la část územípuvod­ /11110 rozš{ření. Foto Antonín Řt1w

dy při Global Street Party, vykFikuji v parla­ melltu proti NATO a kladu základy (otalill1í ideologie a zelené diktatury.

Co vše jako ekolog ZPrlSObllji

zvýsen o dvě samice a jednoho samce, kteří byli dovezeni z Chorvatska

a Slovinska. Roku 1994 byl zjištěn velký počet medvědů, ale zároveň vzrostl

také počet škod jimi způsobených. Dále byl zaznamenán i legál~í odstřel

dvou medvědů. Nyní se podle Rauera (1999) počet jedinců v jihozápadních

Korutanech pohybuje okolo tří až šesti jedinců, osm až deset jedinců činí od­

hadovaný stav v Štýrsko-dolnorakouských Alpách a jeden až tři jedincí jsou

uváděni ve vápencových Alpách u Solné komory.

Medvědi přicházející ze Slovenska přes řeku Moravu do Dolního Rakouska

budí zvláštní zájem - v letech 1982, 1986, 1988 a 1994 byli pozorováni vob­

lasti Marcheggu. Tito medvědi pronikali přes Weinviertel na východ do

Waldviertlu a dále k české hranicí.

V současnosti je medvěd rošířen ve dvou oblastech - první území tvoří Koru­

tany, východní Tyrolsko (1997) a salcburské Lungau (1991). Druhé území

představují spolkové země Štýrsko a Dolní a Horní Rakousko. V Severoty­

rolských vápencových Alpách se medvěd opět objevil v roce 1997. Jeden je­

dinec byl spatřen u Hinterhornbachu, kde nebyl pozorován od roku 1880.

Vlk V západním Rakousku zmizel vlk již v třicátých letech 19. století, v ostatních

spolkových zemích o padesát až šedesát let později.

Podobně jako u medvěda měli vlci pouze v některých rakouských spolko­

vých zemích vhodné podmínky pro udržení populace. Výskyt ve Štýrsku,

v Korutanech a ve východním Tyrolsku, Burgenlandu, a v Dolním a Horním

Rakousku jižně od Dunaje souvisí s balkánskou, možná také se slovenskou

karpatskou populací. Štýrsko bylo již od roku 1903 znovu vlky navštěvová­

no. Někteří jedinci putovali dále na sever. V roce 1947 byl hlášen prozatím

poslední korutanský vlk (Koralalpe) a roku 1973 poslední štýrský vlk z La­

vanttalských Alp.

Zbloudilí vlci v Mtihlviertlu a Waldviertlu pocházejí zřejmě ze slovenské kar­

patské populace. V letech 1951-1953 se vlk znovu začal usazovat (Hell

1990) na středním Slovensku a migroval přes Moravu a Čechy také do Dolní­ ho a Horního Rakouska. Již v roce 1940 byl v Mtihlviertlu poprvé spatřen vlk, a v roce 1957 byl další v mtihlviertelském Bóhmerwaldu zastřelen. Tento jedinec se zde údajně zdržoval dva roky, čemuž odpovídají údaje z roku 1954 v Pabneukirchen (Mtihlviertel) a Gutenbrunnu (Waldviertel). Poté, co byl vlk v Polsku a na Slovensku roku 1975 částečně hájen, vzrostl prudce jeho stav. V blízkosti rakouské hraníce (v okolí Bratislavy) bylo v období mezi roky

Způsobuji úhyn dětí hladem v Africe, lIeboť

jsem pro ochranu zvěre, jejíž lov by pnnesl

do pNslušné země tolik potřebné finance,

z nichž část by mimo na zbraně jistě šla i na

lIákup potravin.

Svým negativním vztahem k vodohospodář­

sk.ým úpravám (brállím výstavbě Vírského

přivaděče, přehrad, zv.# ení a kamenem poha­ zování hrázi, kanálu D-O-L, vysekávání bře­

hové zeleně) způsobuji suché roky a lIedoslCl­ tek vody, nebo mokré roky a pNliš lIl/lDho vody, případně až povodně. Lituji, že jselll ne­ žil v J6. století, neboť bych mohl vyhlásit Kr­ čílla Ropákel11 a jižní Čechy by byly dodnes jeden močál s chráněn.ými druhy kománi. Občas - dNve soustavně - ohrožuji obrany­ schopnost státll nesouhlasiv s vysílačem ve Státní přírodní reze/vad Děvín v Biosférické rezervaci Pálava. Z téhož d/.ivodu znemožiíuji občalllilll a občankám jižní Moravy kvalitně telefonovat, co kdo má kOl/pit k obětlu, dNve jselll bránil správě rádiokolllllllikací i v šíl'ení signálu c'eskoslove/lské a ruské TV do Weill­ viertlu, po kterém rakouští občané oprávněně volali. Pl'ekážím ekologickélllu lešení energetické situace, neboť jedině čisté, tj. jaderné, ener­ gie bl/de potFeba čím dál více a I1IllSí/lle b.vt připraveni na silllaci, kdy v jin)ích státech jí bude málo a my za ni dostaneme více. PFekážím ekologickému l'ešellí dopravy, lIe­ boť bráním hladkému pnijezdu velkého pOČ/lt aut a tím minimu emisí v chráněn.Vch krajin­ n.ých oblastech, zdržovállím záměnl v.ýllDdllé­ ho prodeje pozemků pak bráním urychlené v.Vstavbě obchvattll1lěst.

- Jsem proti nevratn.Vm lahvím a všemu na jedno použití, čímž jsem proti občanskému pohodlí, proti pracujfcím v chemickém pni­ myslu, proti vytvá/~ení pracovllích pNležirostí ve spalovnách a proti ekologickému šetl'ení sklátsk:ťch surovin. - Jsem pro šetření vodou, takže vzhledem k menšímu objemu prodané vody vynucuji na občanech zv'ýšellí její ceny. - Jsem vůbec proti mnoha - až proti všem ­ podnikatelským aktivitám, zejména těžbě a výVOZl/ surovin. Tím jsem proti zvyšování HDP včetně zvyšování životní úrovně nejdN­ ve jednotliveLi, jejichž součet bl/de postupně tvorit celý národ, a tak vLibec proti pokroku. - Bojem proti loužení zlata kyanidem ohro­ žuji dobrou pověst a postavení ČR v zahra­ ničních investorsk.ých krUzÍch a tílll bráním přílivu zahraničního kapitálu. ~

~~~mlDllufi®~

MEDVĚD, VLK A RYS V RAKOUSKU

15

- Tím vším snižuji počet pracovních příleži­ tostí a vytvářím tak nezaměstnanost. - Nelibostí nad autodromem v Podkomor­ ských lesích bráním ve sportovním vyžití po­ slechem libě řvoucích a ricinem vonících mo­ torů návštěvníkům, do roku 1989 pracujícím. - Snad překážím i koním v jejich touze po ví­ tězství v dostizích, na které se celý život těší a jsou pro to cvičeni. Tím současně propagu­ ji vymizení živočišného druhu, starého to průvodce všech lidských kultur, nebot' koně, jsouce beze smyslu, by zmizeli. - Neodpovědně bráním nutnému mýcení zele­ ně ve městě, kde opadané listí mečišt'uje ži­ votní prostředí, skrze větve mohou být ohro­ ženy životy i majetek občanů, skrze kořeny pak samotné základy všeho. -Am.j.

Aktuó[ní rOZŠ/rení populace rysa v Rakousku. Zdroj Přírodovědné muzeum Vídeií

1981 až 1989 zastřeleno několik vlků (HellI990). V sedmdesátých a osmde­

sátých letech mělo být údaj ně v Mtihlviertlu zastřeleno pohraničními vojáky

sedm vlků, kteří překročili hranici z Čech do Rakouska. Ilegálně zastřelený

vlk 30. ledna 1996 představoval zřejmě zatím poslední rakouský důkaz o vý­

skytu vlka.

Není vyloučeno, že rozšíření apeninsko-jihozápadní populace, které sahá až

k francouzským a západošvýcarským Alpám, pronikne i do Rakouska.

Co bych sám

neměl

- Svítit elektřinou. - Dívat se na televizi a poslouchat rádio. - Mydlit se, nebot" zamo­ řuji vodu saponáty. - Jezdit autem. - Nosit kožich. - Sedávat v kožené klubovce. - Žít na úkor lidské civilizace - a vůbec žít.

Co bych měl - Bydlet v jeskyni nebo na stromě. - Svítit loučemi. - Chodit jen k lidovým léčitelům a babkám-kořenářkám. - Zmizet. - Neblb­ nout.

Rys

Rys se v Západních Alpách, Korutanech a Štýrsku udržel déle než v Alpách východních. Bylo tomu tak proto, že populace rysa souvisela s tehdy ještě sil­

nou slovinskou populací. Ve východních Alpách se populace od roku 1850 Když to poslední je asi pro človeKa nejtezší. Ale zkusím to. rychle snižovala, což zřejmě souviselo s odstřelem rysů.

Poslední historické doklady výskytu rysa v Rakousku severně od Dunaje:

1956 Hardegg (Waldviertel), 1963 Sandl (Mtihlviertel), 1965 Schlohof, En­

gelhartstetten, 1969 Marchegg, 1972 Orth a 1975 Kremže, 1979 St. Georgen

Stráně (Poaceae)

am Walde. V roce 1969 byl také jižně od Dunaje (Haibach nad Dunajem

Petr Cermáček

v jižním Sauwaldu) zjištěn výskyt jednoho rysa.

Od roku 1977 do roku 1979 se zabydlelo v Gurktalských Alpách

žlutá tak daleko až k obzoru (Turrach/Štýrsko) dohromady devět rysů, kteří se zde nějaký čas zdržovali .

vítr a druhová jména O vývoji rakouského stavu rysa není mnoho infonnací, protože se od roku

žádné opakování 1982 vědecký doprovodný výzkum projektu znovuosídlovánÍ rysa zastavil.

Později především korutanští myslivci shromáždili data, která ovšem nejsou

nevím odkud přichází vždy spolehlivá (Huber-Kaczensky 1998).

je jako obraz V archivu sbírky savců vídeňského Přírodovědného muzea jsou hlášení o vý­

v okně autobusu skytu rysa z alpinské části Rakouska od roku 1973: v Gurktalských, Gailtal­

prolnutý s odrazem ských a Karnských Alpách, v Salcburských vápencových Alpách, částečně

z protější strany v dolno- i hornorakouském předhůří Alp, v Solné komoře, v Štýrsko-dolnora­

přesně napůl kouských Alpách, v Nízkých Taurech a Randgebirge. Domníváme se, že

v předložených údajích se jedná většinou o jedince ze Slovinska.

Rakousko má také podíl na potěšitelném rozrůstání populace rysa v Čechách

a na Moravě (Červený 1999). V letech 1992 až 1999 byl rys zjištěn v těchto

Vz'kend (Anethum) lokalitách: rakouský Bohmerwald (Ulrichsberg, Klaffer, Schwarzenberg, Ai­

Petr Cermáček gen, SchUigl), Bergland (Morau, Horleinsodt) a dále na východ, až ve Win­

dhaagu u Freistadtu a v GoBgerung na jižním úpatí Novohradských hor, kde je

vedle kopretin prázdno kopre tím víc vůně výskyt rysa již stabilní. Rys se objevil rovněž v západním Weinsbergském lese

omáčky obrácení k šnůře (St. Georgen am Walde a Gutenbrunn) a nedávno i na Linecké vrchovině.

•

na půdě nad střihy pánských šatů to ještě děda šil četl jsem v novinách že ptáci a lidé mají barevné sny

Přeložila:

Katrin Hromádková upravil: Mojmír Vlašín

Dr. Friederike Spitzenberger -

16

Přírodovědné

muzeum Vídeň

MEDVĚD, VLK A RYS V RAKOUSKU _ _ _ _ __

_ _ __

_

_ _ __

_ ~9mJDIl1lfi
Galerie přírodní , prozy Karel Nový (1890-1980)

1

I

liška se svými dětmi. Přenesla je tam, jedno po

druhém, když cítila nebezpečí v starém doupěti,

a odnesla je včas!

Lišák vide'1, jak děti matce vyšly vstříc; byly už

značně velké, ale ještě samostatně nelovily,

matka jim nedovolila. Učila je teprve vycházet

do přírody, poznávat nebezpečí, slídit po sto­ pách, číhat a překvapovat živou kořist.

Učila je, ale nedoučila.

Týden poté, co je uzřel rezatý, matku lišku pot­ kali myslivci s třemi ohaři a ulovili ji.

Děti ji marně čekaly. Mladá liščata puzena hla­ dem vycházela sama a snažila se obživit. Vy­ cházela ve dne i v noci, jak se jim zdálo, a lovi­ la, co a jak se dalo. Bylo to Jpatné živobytí!

NejmladJí dítě spadlo v noci do řeky a utonulo.

Nejstarší uvízlo v oku, které nastražil v stráni

pytlák na zajíce.

Zbyly tři. A těm nyní nastaly lepší dni, nebot" se

jich ujal otec.

Do skupiny autorů, kteří poznali a literárně ztvárnili přírodu Podkarpatské Rusi, patří také Karel Nový. Narodil se v Benešově. Původně se jmenoval Novák; jako spisovatel si toto příjme­ ní pozměnil a jeho novou podobu pak užíval .i jako občan. Po studiu na benešovském gymná­ Karikatura Karla Nového od Františka Bidla ziu, kde se spřátelil s Vladislavem Vančurou, byl redaktorem Českého slova, Vídeňského de­ níku, Národního osvobození či časopisů Domov šest krásných let, 1967) a jako spolutvůrce fil­ a svět a Panorama. Za nacistické okupace byl Září mu Marijka nevěrnice. V řečeném románu vy­ vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození liščeti, jež pak myslivecký práví o chyceném se vrátil k novinářské práci (Svobodné slovo, Jestliže večer není zachmuřeno a pozorujete adjunkt Zdeněk odveze do Čech. Tady mu mla­ Práce) a vposled byl šéfredaktorem Státního na­ hvězdy, uhlídáte pod nimi hlavice letících šípů. uteče a vede samostatný, dosti dobro­ dý lišák kladatelství dětské knihy (1952-56). Zemřel Jsou to divoké husy. Jakmile ucítí pod sebou vo­ družný život. Román ko nčí jeho zastřelením, v Praze krátce před svými devadesátými naro­ du, klesají tak náhle jako sestřelené letadlo. Nový však později připsal dalších pět kapitol zeninami. Je to úleva dívat se ke hvězdám!

a původní text přepracoval (navíc všechny kapi­ Na počátku své literární dráhy, jejíž průběh je Jenom ne7wlikrát zářijové večery zastřely svou

toly pojmenoval). V rámci jeho díla je Potulný zachycen v monografii Josefa Hrabáka (Karel tvář mlhami. Jenom několikrát bylo nebe nízké

lovec, dějově připomínající Těsnohlídkovu Liš­ Nový, 1983), psal verše, záhy se však přiklonil a c'1ověka obklopila úzkost z temnoty, z níž se

ku Bystroušku, poměrně úspěšným titulem. Do­ k próze a publicistice. Nejprve vydal povídkové ozývalo tesklivé volání sýc'Ka. Černá noc, tem­ kládá to řada reedic, provázených ilustracemi soubory Cesta životem (1919), Pod svícnem nota nad cestami, pastvišti, oranicemi a paseka­ Václava Pátka, Václava Junka nebo Mirka Ha­ (1922) a Tuláci a jiní (1928). Poté se věnoval mi, to je sýčkův vytoužený revír. Ozývá se táh­ náka. románové tvorbě: debutoval titulem Městečko lým, sirým zvukem, jako když rozžínáš proužek

Přibližme si tuto knihu úryvkem z patnácté ka­ Raňkov (1927), který posléze přepracoval a zá­ síry. (.. .)

pitoly, v níž se lišák pokouší o návrat k své ro­ roveň přejmenoval na Plamen a vítr (1959), Ale zas je slunné ráno, zas je ticho, vítr nezavě­

dině. Druhá ukázka je přetištěna ze svazku potom napsal trilogii Zelezný kruh (1927-32), je, a přece - slyJíš? Z bříz, které se rozestavily

Světlo ve stromech. situovanou na rodné Benešovsko. po kraji borového lesa, te1lce, tenounce zní še­ Ve třicátých letech se zaměřil na sociální pro­ vel, břízy zpívají. blematiku (Peníze, 1931; Chceme žít, 1933; Potulný lovec Užjsi postřehl ten zpěv? Na rozcestí, 1934) a nadto vydal román Aten­ Snad ti jej zpočátku přehlušuje šum potoka. tát (1935), známější pod názvem Sarajevský Rezatý si vzpomne'1 na zelenookou a šel přímo Jestliže však stojíš déle, určitě zaslechneJ tell atentát (1948). V roce 1939 své dílo rozšířil k starému jezevčímu doupěti mezi kameny; s po­ jejich zpěv, tu píseň tenčí 1Iež struna pavuč(. Ve o prózy Za hlasem domova a Třetí větev, jež divem hleděl na přetrhané a rozšlapané maliní, slunci se kroutí dosud zelené listy na větvič­ v poválečném období rovněž přejmenoval (Ba­

na zpustošenou trávu kolem dokola, na široko kách, skomírají a dojemně zvoní, houpavě pa­ lada o če~kém vojáku, 1945; Před okupací, rozrytý vchod! Vešel do nory - byla prázdná. dajíce na zem. 1948). Roku 1940 k nim přidal historický ro­

Lože bylo rozhrabáno, jezevčí chodba větrací Naslouchej písni olšin zvedajících své roztřepe­ mán Rytíři a lapkové a povídku Básníkova hluboko rozvrtána. Kdosi tu zle hospodařil. Psi né koruny nad kopřivami a posečeným břehem. první láska, evokující milostný vztah J. V. Fri­

jezevčíci! Zpívají větévky v posvátném tichu zářijového če k sestře Boženy Němcové.

Jistě přišla celá rodina o život. dne, zpívá pře tiše písčitá země údolí o št"astném V prvních dvou poválečných desetiletích Nový Když se však lišák druhého dne plížil za hupka­ uvadání, o začátku teplého hnití na kůře půdy, překvapil své čtenáře pěti svazky lyrických po­

jícím králíkem, překvapil ho náhlý jeho neklid. která napřesrok vyrazí novým prudkým životem. vídek a fejetonů, které nazval Údolí květů Dříve než lišák spatřil zelenookou králík, ale už Jdeme tím pře velikým, světlým, křehce prozpě­ (1953), Světlo ve stromech (1954), Zaváté sto­

jen v tom okamžiku, kdy se na ne710 vrhla. Tušil vujícím tichem a myslíme na smrt květin a listí py (1955), Zahořklé úsměvy (1959) a Čas, ji, leč už bylo pozdě. a jehlic a motýlů a brouků, jsme trochu melan­ který zpívá (1960). Vytvořil je z textů starých Rezatý přiběhl k lišce, v rtě přátelsky chvostem, choličtí, ale podvědomě se radujeme z toho, co i novějších, přičemž v nich mnohde zachytil ta se však ježila a vrčela a hotovila se naň vrh­ vidíme za kOllcem všeho, z obnovené slávy příš­ různé tváře přírody. nout.

tího jara. Ve větší míře se jejím světem zabýval ve dvou Jaké shledání po tak dlouhém čase!

PadneJ, zetlíš a zmizíJ, heřmánku, ostnitý bod­ knížkách určených dětem a mládeži - v Ryba­ "Tuláku, kliď se odtud!" zdály se říkat její láku, modrý zvonku, černý kořene, vějíři kapra­ řících na Modré zátoce (1936) a v "románu krásné oči. Byla hubená, kost a kůže. Jistě pro­ dí! Barvíte se již dožluta a dohněda. Odumřete z lišákova života" nazvaném Potulný lovec žila krušnou dobu! Ovšem, živiti tak četnou ro­ a zetlíte, abyste se však po tomto podzimku a zi­ (1941). První dílo, inspirované autorovými zá­ dinu, pět dětí po tak dlouhou dobu, není malič­ mě mocněji rozpřáhly po životě na jasnější tváři

žitky z dětství, je příběhem zlidštěné rodiny led­ kost. země tak těžké, a přece neskonale sladké.

ňáčků Ora a Kik. Jde o sled drobných, často po­ Chopila se usmrceného králíka a odnášela jej Odumíráte, abyste znovu a mocněji naplnily náš

učných příhod, jež se odehrávají na pozadí pryč. Sledoval ji zpovzdálí a viděl zmizet ve str­ svět barvami, vůní a poezií.

života v přírodě od jara do zimy. Půvab této ži u staré borovice, pod dřevěným můstkem. Ne ve vás, ale v člověku je hrůza ze smrti.

knihy umocňují kresby Jiřího Wovka, později Můstek byl dávno prohnilý, pěšina k němu za­ Ve vás je dík za krátký život, který právě v ob­ nahrazené ilustracemi Mirka Hanáka. rostla, nikdo tamtudy nechodil, snad zastara, měně je nekoneč1lý.

Děj Potulného lovce se začíná odvíjet na Pod­ když v stráni, patrněještě za roboty, pálili milí­ karpatské Rusi, kterou Nový poznal při několi­ ře. Tam v jeskyni, kterou vymlely vody z průtrží ka pobytech (viz Ludmila V a nčurová: Dvacet mračen, v níž byl ochromen lišák, bydlila nyní Připravil: Jiří Poláček

~U~mIDilufi®2!l

GALERIE PŘíRODNí PRÓZY

17

Stromy ve městě Radomír Mrkva

Jistě

jak velký význam má zeleň a zejména stromy na prvním místě můžeme jmenovat náš citový vztah ke stromům jako majestátným zástupcům dalších živých bytostí, které s námi ono kamenné moře města sdílejí. Jsou krásné a svými pestrými tvary, uklid­ ňující barvou a vůbec již jen svou přítomností prosvětIují nekonečnou šeď města. Racionální člověk by navíc spatřoval význam stromů také při tlumení hluku, zvlhčování vzduchu a úpravě mikroklimatu, filtraci prašných částic, vylučování fytoncidů a ostatních volatilních látek. S troškou nadsázky by­ chom jazykem okultních věd řekli, že stromy vytvářejí "příznivé vibrace" a ty, jak mnozí věří, neznámým způsobem, ale nepochybně, ovlivňují naši ná­ ladu a vlastně všechno konání. Na druhé straně je ale známo, že stromy jsou vesměs dlouhověké organismy, stále zvětšují svůj objem, svoji výšku. "Bumbrlíčci" posléze v úzkých ulicích nebo v blízkosti domů příliš stíní, cloní okna, rostoucí kmeny nevhodně vysá­ zených stromů ohýbají zábradlí, trhají zídky a zdi. Kořeny nadzvedávají asfalt chodníkú, mění vlhkostní poměry půdy, jsou příčinou změny jejího objemu a nepříznivě ovlivňují stabilitu staveb. Nehledě na to, stromy produkují orga­ nický odpad, a pokud kvetou, může být jejich pyl příčinou potíží alergikú. Na první pohled je zjevné, že hodnocení stromů může být rozporné a že patr­ ně hodně bude záležet na tom, kdo se k problému vyjadřuje. Rozhodně odliš­ ný bude názor alergika, nebo toho, kdo má zelené šero v bytě, protože mu větve škrábou o okna. Pochopitelně budou velmi rozčílení také majitelé bu­ dov, které praskají kvůli podloží narušenému kořeny stromů, nebo vlastníci pozernkú, které sousední stromy nějakým způsobem omezují. Zoufalí budou nepochybně také ti, kteří zavčas neodstranili třeba semenáče dřevin, a nyní jim vzrostlé stromy komplikují realizaci jejích nejrůznějších záměrů. Takových je ale podstatně méně, než čítá převažující většina ostatních měst­ ských lidí, kteří naopak volají po větším počtu stromů, které by měly hojně růst také v urbanizovaném území, všude, kde je to jen trochu možné. Chtějí, ve

si všichni

uvědomujeme,

městech. Patrně

Jak zachránit strom (?) Natálie Chrastilová Otázka nebo návod? Určitě otázka - jak se společně pokusit o podchycení celé věci od začátku. Abychom tuto opravdu širokou otázku zúžili, zaměříme se na stromy rostou­ cí mimo les, na stromy, které nás obklopují ve městech i vesnicích, plní důležité funkce a esteticky dotvářejí prostor. Jsou pro naše okolí jakoby samozřejmé, možná je ani ne­ vnímáme. Jednoho dne je však určitě vnímat začneme. A to tehdy, když nám najednou ně­ kdo kácí strom před očima. Ale tehdy už je na záchranu pozdě. Jak k tomu mohlo dojít? Co se dá dělat do budoucna? Aby se nekácelo zbytečně a podařilo se uchovat co nejvíce stromů, je nezbytná aktiv­ ní spolupráce všech, kteří o osudu stromů ve městech i obcích rozhodují, tzn. státní sprá­ vy, samosprávy, zvolených poslancLI, subjek­ tů údržby zeleně a v neposlední řadě občanů. Cesta k tomu, že se pokácí určitý strom, sku­ pina stromů nebo stromořadí, bývá někdy velmi dlouhá. Pokud v ní jako občané chybí­ te, na vaše pozdější negativní stanovisko již nemusí být brán ohled. Tento příspěvek bu­ diž tedy apelem na občanskou angažovanost v rozhodování o svém blízkém okolí, k ně­ muž vede jediná cesta - zajímat se. Vědět zá­ kladní informace o ochraně stromů ze zákona č. I 14/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky, znát místní vy­ hlášku o zeleni (např. v Brně platí vyhláška č. 10/1994 - Řád zeleně). Ptát se v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím a se zákonem č. 123/1998 Sb. o právu na informace život­ ním prostředí na příslušných úřadech a svých poslanců na všechno, co se připravuje a moh­ lo by nějak ohrozit stávající zeleň. Je potřeba se zajímat o územní plán, o jeho případné změny (např. změna funkční plochy zeleně), podávat podněty a připomínky. Pokud se na­ př. chystá komplexní rekonstrukce inženýr­ ských sítí pod uličním stromořadím či zásah do stromů pod elektrickým vedením (např. podél trolejbusové trati), žádejte informace o možnostech řešení, pokuste se podnítit dis­ kusi o možném zachování stromů, případně o takové náhradě, na které se všichni zúčast­ nění shodnou a která bude pro daný prostor co. možná nejvhodnější. Zajímejte se o to, kdo má které plochy zeleně ve městě či obci na starosti a navažte s těmito subjekty kontakt. Máte právo vědět, jak pro­ bíhá údržba stávající zeleně, kolik se na ni vynakládá prostředkLI, zda by šla péče o ni ještě více zefektivnit a předejít tak předčas­ nému kácení. Všímejte si zdravotního stavu stromLI - pokud zjistíte, že byl někde ozná­ men výskyt havarijního stromu, žádejte si patřičnou dokumentaci. Pokud nenastane vzácný případ, že je strom náhle vážně me-

°

-7

V omeze/lém prostoru, lIapHklad uprostřed města, lIelze IÍspěš/lě a dlouhodobě pěstovat dřevi/lY dosahující za /lormál/lích okolností větších rozměrzl. Foto archiv VZmB

18

STROMY VE MĚSTĚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U9mIDIl1lfI®~

aby bylo stromům dopřáno zestárnout, neboť přece doprovázely několik lid­ ských generací. Protože jen málo lidí vlastní domy, nemá běžný občan žádné problémy s praskajícími zdmi, a jde-Ii o budovy státu, pak se náklady na opravy rozmělní také mezi ostatní daňové poplatníky.

Městská zeleň

Máme-Ii jen trochu vyvinutý smysl pro spravedlnost a jsme schopni liberálně myslet a racionálně konat, tušíme, že do imaginárního sporu - městské stro­ my versus lidé, je třeba vnést jakýsi řád a exaktní kritéria. Předně je třeba asi připustit, že si člověk vytvářel města hlavně pro to, aby zde žil, bydlel a pra­ coval, a že proto jakýkoli vliv, který by významně narušoval např. jeho stav­ by, je kontraproduktivní. Na druhé straně jsou stromy a městská zeleň obecně nedílnou součástí měst­ ského životního prostředí, ale jde nepochybně o to, jak člověk stromy použil, kde je vysadil a jak se o ně dále stará. Vzletně by se dalo říci, že jim dal život a mohl by tedy být pánem jejich života ... (a smrti?). Není to tak dávno, kdy by se lidé nad dovětkem v závorce nepozastavili. S rozvojem kultivovanosti lidské společnosti však nyní čím dál větší část populace vnáší do vztahu k ži­ vočichům, ale i k rostlinám, lidské dimenze. Máme výčitky, když stromy ká­ címe, tudíž "usmrcujeme", že jim odřezáváme větve, "paže", jimiž vzývají nebe. Z tohoto pohledu by však bylo dobré si uvědomit, že mnohé problémy se stromy ve městech jsou vlastně zaviněny lidmi.

Místo pro stromy Stromy by nás mohly obvinit, že jsme jejich botanické druhy nebo kultivary nevysadili na taková místa, kde by se jim dařilo a nechřadly, kde by je netís­ nili sousedé či okolní stavby. Že jsme je vysadili tam, kde jejich kořeny ne­ mají dostatek prostoru a vláhy, kde chřadnou a hynou v důsledku zasolení, vlivem převrstvení nějakým materiálem a nedostatkem půdního vzduchu. Druhy dlouhověké vysadili tam, kde se nemohou rozvinout do své majestátné krásy a podobně. Měli bychom proto patrně akceptovat, že člověk, nejspíš zahradní architekt, by si měl ujasnit, kde chce stromy ve městě mít, či jak je do urbanizovaného prostředí zakomponovat. Jaké jejich estetické účinky předpokládá a také, jaké jejich parametry může výhledově připustit, popřípadě co je třeba dělat, aby nedošlo k jejich překročení. To vše by mělo být alespoň rámcově obsaženo v generelu městské zeleně. Hned v projektu by se měl stanovit také přibližný přípustný věk nebo dimenze stromů a mělo by být považováno za normální, že za určitých okolností mohou být stromy také skáceny a nahrazeny zase no­ vými jedinci. Tak se to vlastně děje ve všech našich hospodářských lesích a nikdo se nad tím nepozastavuje. Rovněž ve městech tvoří stromy v naprosté většině funkční zeleň či porosty a také zde nelze proto připustit jejich samo­ volný vývoj, jak se mnozí mylně domnívají. Ani v parcích se nevytvářejí jakási "bezzásahová" rostlinná společenstva. Za těmi se musíme vypravit do chráněných území (podle zákona o ochraně pří­ rody), pokud se ovšem nerozhodneme, že takové území, jako ukázku s nauč­ ným záměrem, uměle v parku nevytvoříme. Nepochybně by bylo velmi zají­ mavé, nejen pro veřejnost, ale i pro nás samotné, sledovat a předvést přirozený samovolný vývoj jakéhosi silně městem ovlivněného ekosystému. Jeho abiotické parametry by bylo možno podrobně definovat, spolu s tím uvést všechny další potřebné informace a celý objekt, popřípadě ztvárněný zahradním architektem, prezentovat jako naučnou stezku či přírodní památku. vývoj takové biocenózy je jen těžko předvídatelný a patrně nelze předpoklá­ dat, že by šlo o způsob, který by se hojněji rozšířil.

Stromy a městská zeleií jsou /leda/lou součástí městského živOt/lOIO prostředí. Foto Jarmila Kocollrková chanicky poškozen (např. silným větrem, bleskem) a podle zákona Č. 114 o ochraně přírody a krajiny je bezprostředně nebezpeč­ ný pro své okolí (tudíž se povoluje pokácet ho bez povolení s dodatečným oznámením), měl by být pro havarijní strom vyhotoven ob­ jektivní znalecký posudek s jas/lým zdůvod­ něním rozhodnutí o dalším osudu stromu. Zá­ leží totiž do značné míry na tom, kdo a z jakého hlediska posudek vypracovává. Znalec z oboru ochrana přírody - dendrolo­ gie bude strom hodnotit komplexně jako ce­ lek a můžeme očekávat návrhy na jeho ošet­ ření a další uchování. Svěříme-li však posouzení stromu např. znalci v oboru lesní hospodářství - t'ytopatologie a mykologie, může o osudu hodnoceného stromu rozhod­ nout pouhá přítomnost dřevokazné houby. Z lesnického pohledu je pak vhodnější strom pokácet než dále vynakládat prostředky na "léčení" zárodků možné budoucí choroby. O osudu starých (a logicky různě nemocných nebo v péči velmi zanedbaných) stromů je potřeba rozvažovat z více hledisek. Je vhod­ né nejprve vyčíslit a porovnat prostředky vy­ naložené na jeho zachování s prostředky na asanaci a následnou novou výsadbu, samo­ zřejmě se zřetelem na to, že hodnota starého vzrostlého stromu je s mladým výpěstkem neporovnatelná - ve městech obzvlášť. Pokud se jedná o strom o obvodu kmene vět­ ším než 80 cm ve výšce 130 cm nad zemí, je nezbytně nutné požádat o povolení ke kácení orgán ochrany přírody (v Brně jsou to úřady městských částí, které následně svolají od­ bornou komisi na posouzení stromu). Strom menších rozměrů si na svém pozemku může pokácet vlastník sám - musí to však 15 dní dopředu oznámit orgánu ochrany přírody . Povolení od orgánů ochrany přírody se kro­ mě výše zmíněných akutně havarijních stro­ mů nevyžaduje také pro odbornou péči o stromy, zajišťovanou správci, jako je napří­ klad údržba břehových porostů, stromořadí, parků, probírka a nakládání se stromy v sil­ ~

~U9n~DIlufi®~

STROMY VE Mf:STf:

19

Ošetřování zeleně

Proto musíme považovat za přirozené, že se při spravování městské zeleně používá přiměřená fytotechnika, stromy se upravují řezem, skupiny stromů se prořeďují, uvolňují se od stínících sousedů, aby vynikl jejich přirozený habi­ tus a podobně. Záměrem je jednak zlepšit jejich existenční podmínky, také jde ale o to, dosáhnout kýženého estetického působení. Při tom je ovšem tře­ ba vzít v úvahu také podmínky, jimž jsou dřeviny vystaveny a zejména půdní prostředí, v němž budou růst. Při tom nejde jen o jeho kvalitu, ale také o pro­ stor, který je k dispozici. Adekvátní by proto měla být jak volba druhů s ohle­ dem na jejich ekologickou valenci, zejména pak tolerance vÍ!či suchu a zo­ hlednit by se pochopitelně měla také velikost potenciálního půdního prostoru. Zatímco v městském parku můžeme vysazovat jakékoli dřeviny a můžeme jim zde dopřát nerušený rozvoj až do dosažení biologického věku, naopak na­ př. uprostřed města, v omezeném prostoru, na asfaltové ploše, kde jsme pro kořeny vymezili plochu čítající několik decimetrů čtverečních, nelze úspěšně a dlouhodobě pěstovat dřeviny dosahující za normálních okolností větších rozměrů.

Zdravotní stav dřevin totiž, mimo jiné, dominantně odvisí od vyváženosti funkce kořenÍ! a nadzemní části, což je závažný moment, který je třeba vzít v ochraně dřevin v úvahu. Zdá se, že vedoucí postavení mají v tomto systému kořeny, i když obě části se nepochybně navzájem ovlivňují. Kořeny jsou sice primárně předimenzovány, což stromúm zajišťuje větší životaschopnost, ne­ boť strom není tolik ohrožován náhodnými výkyvy půdní vláhy. Přesto jsou to patrně nejvíce právě ony, které po poškození nejvíce ovlivní zdraví stromu. K poškození jejich funkce může napří klad doj ít poškozením mykorrhizy v důsledku okyselení půdy, působením uvolněného hliníku či jiným toxickým vlivem. Funkce kořenů je rovněž významně omezena zhoršen ím fyzikálních vlastností půdy, vyplavením ži vin a podob n ě. V koneč ném důs ledku pak do­ j de k jejich napadení dřevokazný m i houbami, které využijí sníženou rezisten­ ci hostitele a kolonizují jej. Ve m ěstě, na chodnících a mal ých pláccích mezi domy a v nejrůznějších podobných případech, jsou k ořen o vé systémy omeze­ ny v prvé řadě prostorem. Je totiž skutečn ostí, že vhodným pů dn í m prostře ­ dím je pouze svrchu nezakrytá nebo nezhutnělá půda, přes jejíž povrch může docházet k výměně plynů. Dalším významným stresorem je obvykle ve městech nedostatečné zásobení V městském parku můžeme vysazovat jakékoli dřeviny a lze jim sažení biologického věku. Foto archiv VZmB

dopřát

nerušený rozvoj až do do­

Na větších plochách očekáváme domi/lující es­ tetický úči/lek zele1lě a stronlll. Výsadby by proto měly být rozvoliíová/lY již záhy, aby se vytvořil přirozellÝ habitus dřevin. Foto Jarmila Kocourková ničním tělese.

I o těchto činnostech však mu­ sí být informován orgán ochrany přírody. Paradoxem bývá, že často o pokácení stromů zažádají občané přízemních bytů poté, co ji­ mi nešťas tně vysazený malý stromek začne po letech n eúnosně stínit. Obyvatelé horních pater se b ouří. .. a z původ n ího šlechetného zá m ě ru je o bčanský svár. Do budoucna je důleži té si uvědomit, že strom roste, a proto se dohodnout s úřadem o vhodných plochách (nebo naopak dřevinách) pro výsadbu. Často opomíjenou možností, jak chránit stro­ my, je vyhlášení památného stromu podle zá­ kona č. 114 o ochraně přírody a krajiny. Ná­ vrh na tuto ochranu zvláště významného stromu, skupiny stromů nebo stromořadí mů­ že podat orgánu ochrany přírody každý ob­ čan. O památný strom je potom orgán ochra­ ny přírody povinen pečovat. Dosud uvedené nabádání k občanské aktivitě nás může nebo nemusí oslovit. Stále ještě v lidech panuje názor, že nic nemohou ovliv­ nit, nikdo jim nic neřekne, a pokud existuje někdo, kdo snad může něčemu negativnímu zabránit, jsou to nhná ekologická sdružení. Je tomu však skutcčnč tak? Občanská sdru­ žení, jejichž hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny, mohou svou účastí v růz­ ných správních řízeních (např. územní řízení, řízení o kácení) zastupovat zájmy ochrany přírody. Pouze však s podmínkou, že se jme­ novaná sdružení dozvědí o chystaných zása­ zích do přírodních prvků (zeleně, stromů) včas. A k tomu mohou napomoci zase jen občané aktivní - stačí, když se svěří se svým problémem a upozorní na něj - pak jim ochránci přírody mohou poskytnout radu i pomoc. Co uděláte pro své stromy ještě dnes, zítra, pozítří. ..?

• 20

STROMY VE MĚSTĚ - -_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U9n~ijlUn®~

vodou, a tudíž i živinami, a pak celá řada dalších vli vů, jako je zasolení půdy, ohrožení kořenů unikajícím zemním plynem a pod. Podo bně také v těchto případech je odumírání kořenů provázeno dřevokaznými houbami, jejichž výskyt a škodlivé působení jsou v městském prostředí opravdu velmi četné. Je logické, že také v důsledku neustálého růstu nadzemní části se nerovnová­ ha mezi kořeny a korunou zvyšuje. Jak již bylo zmíněno, stává se tato dispro­ porce jakýmsi predisponujícím faktorem, který vede k přirozenému stárnutí dřevin spojenému s prosýcháním korun, k napadení celou řadou druhů hmyzu a hub.

~ Kreslil Jali Steklík

Ochrana a

ošetřování stromů

Dřeviny

se uvedené nerovnováze umí do určité míry bránit, a to tím, že se snaží zmenšit transpirující plochu. Jehličnany se zbavují starších ročníků jeh­ ličí, dub a částečně i habr dovede například záměrně odhazovat celé víceleté větvičky. Koruna se zmenšuje také tím, že prosýchají celé větve, ale to je již spíše patologický jev, protože houby, které se na prosýchání účastní, mohou napadnout i kmen a zavinit nakonec uhynutí celého stromu . Budeme-Ii se učit od přírody a chceme-li zachovat důležitý proporční vztah mezi korunou a kořeny, je třeba se při úd ržbě městských stro m ů uchýlit více k umělému nastolení rovnováhy a provádět běžně tvarovací řez korun. Nejde o nic nového a převratného. Často bývá nazýván také jako redukčn í , hlavový, zmlazovací nebo i výchovný. Jde o to, abychom ho chápali jako způsob pro­ dloužení života stromů, popřípadě jako způsob, který může vyřešit některé další problémy, jako stínění domů, přesahování větví na sousední pozemky a pod. Řez větví může být různý, můžeme vytvářet "hlavy", jak to známe u hlavových vrb, můžeme nechávat různě dlouhé čípky větv í , popřípadě pro­ vést víceméně obvodové zakrácen í větví, které povede k zah u štěn í pláště ko­ runy. V zemích na jihu, kde městské stromy vždy trpěly suchem, je tento způ­ sob jejich ochrany nebo záchrany trad i čn ě úspěšně uplatň ován. Konstantujeme-li tedy, že také u nás dochází k oteplení, ke zvýšení aridnosti klimatu či globál ní klimatické změn ě, m ěl i bychom se pouči t v končin ách na jihu Evropy, upustit od kon zervač ního pří stup u a patrně vůbec zaujmout po­ někud flexibilnější názor na údržbu městských stromů: - na větších plochách, v parcích, sídlištích a pod. očekáváme patrně dominu­ jící estetický účinek zeleně a stromů. Výsadby by proto měly být rozvol ň ová­ ny již záhy, aby se vytvoři l při ro zený habitus dřevin a nedocházelo k náhlým změnám destabilizující m jejich zdravotní stav; - v urbanizovaných částec h m ěsta, s ohledem na zmíněné negativní vli vy a zvláště podmínky pro existenci kořenových systémú, musíme počítat s tím , že dřeviny zde nedosáhnou, nebo nebudou moci dosáhnout vysokého věku. To proto, že jsou zde mnohem častěj i a zejména se stoupajícím věkem posti­ ženy fytofágy. Také ovšem m ůže dojít k tomu, že přesáhn ou optimální di­ menze a nakonec i z jiných příčin mohou bý t na daném mí stě neúnosné; - řešením v těch t o případech m ůže být omezení korunové č ás ti stromu tzv. tvarovacím, či snad výstižněji označeno zmlazovacím, řezem. Nejde o nic nového, ale s ohledem na so učasné citlivé vnímání lidských zákroků také na rostlinách, které je přízn ačné pro mladou generaci, bylo potřeb né se o této praktice blíže zmínit. Nejde tedy o zákrok zn etvořuj ící či omezující rostlinu , ale ve zd úvod něném případě naopak prodlužující její život, protože řeší její bytostné fyziologické a životní potřeby; - jak z výše uvedeného ovšem plyne, je spravování městské zeleně, její pro­ jektování, pěstování i údržba, č i n n os tí vel mi odbornou. Je přiroze né, že oby­ vatelé měst očekávají od těch, kteří se touto činno stí zabývají, profesionální přístup , zdúvod n ěn í pro vád ěn ých zákro ků a nakonec i o světu , kterou by ony organizace měly ve vlastním zájmu pro vádět.

o sekačkách Karel Hudec

Dávno, dávno tomu již, co naposledy byl viděn

sekáL' s kosou, jež v jamím rozbJ'esku ti.fe svi.rtíc

podtínala vlhkem chvějící se stébla trav. Jen

ptan zpěv, naklepávání (/ brouJení kos)' rozhá­ nělo orosené jitro. Dnes vJak. co rozbJ'eskne se

ráno, v den v.fední jako sváte61í, každé sléblo

trávy chvěje se strachem pFed hlasem nové ge­ Ilerace zdokonalellých sekáL'Li. dávno odhodiv­ Jích kosy a používajících mo{{)rových seka(Ye k,

které si rozumí s pNrodou. Poklid pFíroda se cí­ tí být se selw(kou srozumĚna v prípadě, že její

travnatý porost nepl'esahuje výJku 2 Clil, je v.fu­ de stejllě Inutý a každý týden, nebo jeJtě lépe

každý dell je na tuto výJku sestNháván. pak si

obě strany IOhoto vztah LI skutei:ně rozumějí.

A rozumí si s nimi i majilel seka(ky: ta za Ilím

zanechává bez námahy pohídek témě!' vojenský.

lahodící geometrizujícímu oku běžného majite­ le. A pokud je sekaaa motorová, majitel nasadí

klapky na uJi a má .ml} klid.

Méně si asi se seka(ka/lli rozumějí sousedé da­ leko .firoko. pokud Ilemají v oblibě Irvalé no.fellí

ušn ích klapek. Takov);ch je v.fak málo, ILO druhé

SIl'aně je možné se sousedovi akusticky mslíl

vlaslllí seka(kou. jen co Oll skona. A rak stNda­ vě zleva i zprava, zepFedu i zezadll se pros lFed­ nictvím mo{()rzi stále dorozumívají seka(ky

s pN/'odou. DoroZllmívají se poslupně - když

zmlkne jedna, odpovídají jí dam da capo al fi­ ne. Je phtom zajímavé. jak se někleN sekd(i na

svoji seka(ku tě.fí a budí ji již v .rest ráno. A po­ něvadž I/'áva do odpoledne vyrosle aje mil,lí po­ cit moci ukazovat pNrodě, kdo je v ní pállem,

rak odpoledne je vhodné pokra(ovat. A za ve­ (erní rosy rovněž dobl'e se ko.~í. A tak nejti.ř.fí

sobotní a nedělllí jitra jsou ve mĚ.ltě, ne v.fak

v lichých a klidných zahradních čtvrt ích.

Nevím jak komu, ale Illně tel! randál seka(ek

vadí. A poněvadž závěr vJeho má být kO/lkrélllí

a pozitivní, na vrhuji ilO úrovni Ilásledklí:

aj V obcích rí!'edně vyhlásit provedení omezení

lidských práv ve věci zákazu sekání 1Il0to/'Ovými

seka(kam i mimo dobu d. jež dejme lomu = 9-12

dopoledlle a 14-17 odpoledne.

b) Pokud by se někde sekalo mimo určenou do­ bu, zaplatí Plívodce. v pNpadě Ilezji.ftěll í staros­ ta nebo ná(elllík m ístní policie pokU/u. Její vý.fi

stanoví nepodplacený výzkum veFejného mínění.

Víc bych tuto obecní vyhlá.fku nerozJi!'oval,

i když by to Jlo. Ale spí.f bych se obrátil ke koFe­ mim hluku a omezil bych svobodu podnikání

nejvyHí pNpust/lolt hlukovou hladinou. Poklid

by ji něktelý výrobek pFekro61, Ilesměl by se

telilO nejen používat, ale all i prodávat. Jinak by

jJl'edsra venstvo výrobce. dovozce nebo hygienik

po ulivání dOjJoru(ující museli strávit celou jed­ nu schlizi (pokud Ilemají, tak celý den ) v mísl­ nosti s tr vale pracující sekačkou a bez klapek

I/ a u.fích.

•

Prof. Ing. RadollÚr Mrkva, CSc. - Ústav ochrany lesů a myslivosti , FLD MZLU v Brně

~'~P;rruDIlnJmi?:!}

STROMY VE

MĚSTĚ

21

Přírodní parky Šárka-Lysolaje Igor Míchal a Karel Čapek

Situace Při severním okraji Pražské kotliny, vyplně­ né nejkrásnějším historickým městem na Ze­ mi, leží na levém břehu Vltavy více než 110 metrů nad úrovní říční hladiny břidlicový vrch Baba. Je to magický vyhlídkový bod, z něhož se otvírají výhledy na jih k Pražské­ mu hradu, na východ do Trojské kotliny, na sever po proudu řeky na monumentální skal­ ní defilé Podhoří - Zámky. Pod Babou je skryto vyústění Sáreckého potoka, který se v Podbabě vlévá do Vltavy. Sárecký potokje 22 km dlouhý a dolních 8 km protéká lesna­ tým údolím až pod mezinárodní letiště v Ru­ zyni a k vodní nádrži Džbán. Údolí je přeru­ šeno jedinou příčnou komunikací z Prahy do Horoměřic.

Přírodní a kulturní hodnoty Sárecké­

ho údolí Na několika kilometrech příměstské krajiny se proměňuje krajinný ráz způsobem, který trefně naznačují tradiční místní názvy: Dolní Sárka s hospodářskými usedlostmi, které byly přestavovány od 19. století na let­ ní sídla pražských měšťanů, a s koupalištěm Rakařka. Na zdejších svazích "kázal sdělati vinice" sám český král a římskoněmecký cí­ sař Karel IV., a bylo jich zde v 16. století na devadesát, při mnohých pak krčmy. Na vý­ letních trasách zde v minulých stoletích vzkvétaly desítky hospod a mezi jejich hosty býval výkvět českého národního obrození ­ K. J. Erben, B. Němcová, A. Kosárek, M. Aleš ... a tak by se dalo dlouho pokračovat. Karel Hašler zpíval za první republiky: "Pražácijdou do Šárky s batohy a kočárky"; dnes už batohy nepotřebují, Sárka je dostup­ Přírodní park

Šárka-Lysolaje

ná městskou veřejnou dopravou i na polo­

denní vycházky.

Lysolajské údolí vytvořené levostranným

přítokem Sáreckého potoka, nazvaným podle vsi doložené ze začátku 13. století, s několika zachovalými barokními statky, unikátní chrá­ něnou roklí Housle a kapličkou nad zázrač­ ným pramenem.

Jenerálka - úsek Sáreckého údolí, známý

především archeologickými nálezy v bývalé cihelně, pocházejícími ze starší doby kamen­ né - jeden z důležitých dokladů o existenci člověka na našem území před třiceti tisíci le­ ty. Název Jenerálka označuje původní majetek generálních vikářů Strahovského kláštera na příčné silnici do Horoměřic. Zámeček toho jména si postavil bohatý pražský měšťan, kte­ rého zvěčnil kníže českých básníků Karel Hynek Mácha tím, že mu připsal svoji báseň

Máj.

Krotká Sárka navazuje na Jenerálku za ryb­

níkem Dubák s mlýnem, ve kterém prožil

dětství slavný hudební skladatel 18. století

Josef Mysliveček, zvaný .. il divino Boemo ".

Tichá Sárka s rozsáhlým mokřadem vznik­

lým na bývalé kulturní louce, plným chřásta­

lů a ondater, s buližníkovým sukem, na němž

se pasou ovce, a na svazích s chátraj ící doží­

vající třešňovkou.

Divoká Sárka je nejznámějším úsekem údo­

lí. Sárecký potok se zde probíjí tvrdými bu­

ližníky v kaňonovité soutěsce, která se stala

v roce 1964 prvním chráněným územím pří­

rody ve správním obvodu pražského magist­

rátu. Součástí rezervace je i výšinné hradiště

Sestákova a Kozákova skála, v pravěku ne­

přetržitě osídlené od neolitu až po hradištní

kulturu prvních Slovanů. Dnes je pokryto

ekosystémy skalních stepí a na kdysi hraze­

ném keltském předhradí (chráněná archeolo­

gická památka) zpustlými, ladem ležícími

polnostmi.

V celé Sárce nejfrekventovanějším koupališ­

těm je Dívčí skok s vyhlídkou na horolezec'­

ké terény, opředené starými českými pověst­

mi o dívčí válce, které zaznamenali snad

všichni kronikáři a které inspirovaly dramati­

ky (např. Zeyera, Vrchlického, Jiráska, Ol­

brachta) i hudební skladatele (Smetanu, Fibi­

cha, Janáčka) a další.

Jen málo Pražanů tuší, že v zakrslé akátině jsou zde zbytky amfiteátru přírodního diva­ dla pro deset tisíc diváků, kde od roku 1913 do roku 1922 hrávalo Národní divadlo např. Prodanou nevěstu, Večer tříkrálový nebo Le­ šetínského kováře. A téměř nikdo netuší, že ve štítu bývalé hospody U Hůlů v hlubokém lese, vzniklé jako přístavba hospodářské usedlosti, lze dodnes vyluštit malbu a nápis tohoto znění: "Cel.ý svět jsem procestoval /la moři i v bárce, nikde jsem tak dobré pivo /le­ pil jak II Htilii v Šárce. " Zkrátka, málokde u nás najdeme tak masivní a organický průnik přírodních, kulturních a v tom zejména historických hodnot jako v Sáreckém údolí. V celém svém průběhu je údolí funkčně způsobilým biokoridorem na­ dregionálního významu, v němž II malo­ plošných chráněných území plní roli biocen­ ter lokálního významu. Svou polohou na vnějším okraji milionového velkoměsta je Sárecké údolí zázračným da­ rem přírody obyvatelům Prahy, je dostupné veřejnou městskou hromadnou dopravou a využitelné pro každodenní (i polodenní) re­ kreaci všech, starých i nejmladších Pražanů. Proto zde byl v roce 1990 vyhlášen na ploše 923 ha přírodní park Sárka-Lysolaje.

Co předcházelo vyhlášení parku

přírodního

Krajinný ráz severního okraje Prahy se ustá­ lil koncem barokní epochy činností šlechtic­ kého a církevního velkostatku, který sice již tehdy scelil orné půdy na Turské plošině do rozlehlých lánů, ale spíše posílil rozmanitost využití půdy členitých údolních pOloh,s čet­ nými vinicemi na slunných expozicích. Kra­ jinné celky Lysolajského a Sáreckého údolí, oživující jinak plochý sever Prahy, svým utvářením, historickými i prehistorickými re­ miniscencemi poutaly výtvarníky (např. B. Havránek, M. Aleš, V. Rada, C. Bouda). V prvním desetiletí Československé republi­ ky byly do Velké Prahy začleněny mnohé dříve samostatné předměstské obce i rozsáhlé části volné krajiny na obvodu hlavního měs­ ta. Proměna rakouské provincie Prahy v mili­ onové hlavní město nového Československa proběhla díky tehdejší Státní regulační komi­ si za respektování zeleného pásu, který ucho­ val přírodou vytvořené hodnoty bezprostřed­ ního pražského okolí před zástavbou (např. Strahov, Motol, Prokopské údolí, Trojská kotlina, Vítkova v neposlední řadě také Sár­ ka). Tehdy neplatilo automaticky, že "rozvoj =zástavba ". Také díky tomu zůstaly součás­ tí "genia loci" Prahy radiální zelené tahy . směřující k centru velkoměsta, a mohly být v současnosti využity pro soustavu jedenácti přírodních parků na území hlavního města.

Zachovalý krajinný ráz jako magnet pro investory Lidé se

většinou

shodnou na tom, které pro­ která krajina je krás­ ná. Názory se liší v tom, jak se ke krásným místům chovat. Stávají se pro jedny objek­ tem pokorného obdivu a Ochrany, ale pro jiné středí působí příjemně,

22

PŘÍRODNÍ PARKY_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _~U9mJDnun®~

luxusním zbožím, které lze dobře zpeněžit. park v jeho úředně schválených hra­ nicích tvoří údolní nivy potoků a přiléhající poměrně strmé stráně s ostrůvky skalních stepí, loukami, houštinami, háji a lesy . Vyšší rovinné plochy, s výjimkou části mezi Divo­ kou Sárkou a Vokovicemi, nejsou v parku obsaženy. N a jižní straně je park omezen zá­ stavbou z Dejvic, na východní tokem Vltavy. Oblast mezi Sáreckým a Lysolajským údolím byla z nepochopitelných důvodů při vyhlašo­ vání parku vynechána. Podobný zářez do se­ verního okraje parku je také u Nebušic; v tomto místě už vzniklo satelitní "milionář­ ské městečko". Zmíněná vynechaná náhorní plošina na již­ ním okraji Lysolají byla v konceptu územní­ ho plánu stanovena jako tzv. "nestabilizova­ né území" a z podnětu Útvaru rozvoje hl. m. Prahy byla vypracována urbanistická studie na výstavbu luxusního satelitního městečka cca 270 domů. S velkými zahradami , ale také se vším, co urbanizace přinášÍ. Všechny okolnosti případu a projednávání by zřejmě zaplnily celé číslo Veroniky. Jak už to bývá, názory na budovatelský záměr se rozdělily na dva tábory: prosazovatelé výstavby - po­ chopitelně investiční firma, ale i mnohá úřed­ ní místa, včetně místního starosty a obecního úřadu, a proti tomu ochránci přírody a kraji­ ny, včetně mnoha místních obyvatel. Majite­ lé dotčených pozemků se v takových přípa­ dech obvykle bez váhání řadí do první skupiny. Lysolajský případ je i v tomto ohle­ du zvláštnÍ. Majitelka velké plochy oblasti plánované výstavby (26 ha), paní Zdenka Blažková, si přeje krajinu zachovat neporu­ šenou a požádala o přičlenění svých pozem­ ků k přírodnímu parku. Za tento postoj jí na­ dace Nika udělila Cenu Josefa Velka za konkrétní čin v oblasti ochrany přírody a ži­ votního prostředí za rok 1996. Přírodní

Jihovýchodtd cíp oblasti mezi Sáreckým a Lysolajským údolím. Na část pole v pozadí uzavřela ill­ vestičllífirma kupllísmlouvu. Foto Karel Capek

Co k tomu občanské iniciativy To bylo v roce 1997. Městská rada dvě žá­ dosti Zdenky Blažkové o přičlenění pozemků k přírodnímu parku neschválila. Několik po­ kusů investora o stabilizaci území v územ­ ním plánu pro výstavbu sice Zastupitelstvo hl. m. Prahy neschválilo, ale díky vehement­ ní snaze tehdejšího starosty (a podpoře teh­ dejšího primátora a kompetentního radního) v lednu 1998 schválilo pro výstavbu západní část území, přestože nebyly splněny zákonné podmínky. V lednu 1999 se díky iniciativě občanského sdružení podařilo, aby magistrát

nařídil posuzování EIA na první část zamýš­ lené výstavby . V září 1999 se Společnosti Sáreckého údolí podařilo, aby Zastupitelstvo hl. m. Prahy při schvalování nového územní­ ho plánu města vrátilo západní část území mezi plochy zeleně! Investor se ovšem po­ kouší využít ustanovení vyhlášky o územním plánu, které umožňuje projednat územní říze­ ní podle podoby plánu před schválením no­ vého, pokud je řízení zahájeno před účinností nové vyhlášky (účinnost od 1. I. 2000), a tak těsně před koncem roku požádal o územní rozhodnutí (aniž ovšem měl potřebná podkla­ dová rozhodnutí) a zároveň pomocí renomo­ vaného právníka začal zpochybňovat naříze­ ní posuzování EIA. O budoucnosti krásné krajiny v klínu přírodního parku není rozhod­ nuto, ale situace je díky důslednému vytrva­ lému zájmu občanů o její ochranu výrazně nadějnější než v roce 1996. Společnost Sá­ reckého údolí zpracovala ve spolupráci s Ateliérem pro životní prostředí alternativní studii, která zachovává a rozvíjí krajinné hodnoty územÍ. Nadějí pro ochranu oblasti Lysolaje-jih je také nové Iysolajské zastupi­ telstvo a nový, kulturně orientovaný starosta. Praktickou nadějí na záchranu oblasti (i dal­ ších ohrožených přírodních území v Praze) je, že poptávka po výstavbě bude uspokojena na přijatelných místech. Vždyť návrh územ­ ního plánu města nabízí rozvojové plochy 3­ až 4-krát větší, než je optimistický odhad zá­ jmu trhu. Urbanizace nejvzácnějších míst harmonické pří městské krajiny je rozhodně škodlivá a nežádoucí a také zcela zbytečná .

•

Pohled přes křídlo letadla lIa dolllí okraj Sá­ reckého údolí. Vpředu vlevo osada Baba a pří­ rodilí památka Podbabské skály. Vpravo Vlta­ va a Císařský ostrov se sedimelltačllími lIádržemi pražské čistímy. Vlevo obdélmK části polívýchodlll11O výběžku Lysolají-jih. Foto Jali Němec

~'U9In1Dn1lfl®.?;l

PŘíRODNí PARKY 23

Zajímavosti z přírody

sej jarní (Fica ria vel1la) spolu s prvosenkou nodosa), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). vyšší (Primu ln ela/ior) a sasankou pryskyřn í ko­ Mllžeme zde najít i některé les ní druhy, j ako vou (Allem(lI!oides I'GI1L/1zculoides). Bíle kvete n apř. čistec lesní (Stachys sylvarica) . Podél bře­ Pfi jízdě motor áčkem z T išnova směrem do Ne­ hu v litorálním pásmu je hoj ná řeři šnice hořká sasanka hajní (A nemolloides Ilemo/'Osa). dvědic můžeme spatři t z okén ka jedoucího vla­ Na os trovech se vyskytují i některé zvláš tě (Cardamine amara ), najít můžeme i rozrazil ku zajímavý a vzácný feno mén řeky Svratky ­ ch rá ně n é a ohrožené druhy rostl in a živočichů . potoční (Verollica beccablll zga) . Tato společen­ ostrovy na řece . Pokud však půjdeme pěš ky po­ Bleduli jarní (Leucojum vemum) bychom našli stva se nacházejí na ř íčn í ch ostrovech u Prudké, dél břehů Svratky od Veverské Bítýšky až do na os t rově u Štěp ánova a pod Doubravníkem, nad Doubravníkem, u Švařce. Koroužného, najdeme tčchto říčních ostrovů kam byla splavena z údolí Chlébského potoka. vývojově re l ativně nejstarší spo l ečenstva říč­ a ostrůvků různého stáří mnohem více, než je ních ostrovů dosah ují j iž v ět š í rozlohy a mají Pérovník pštrosí (Malleuccia strurhiopteris) možné spatřit z oké nka jedoucího vlaku. V ce­ roste u doubravnického jezu i na ostrově nad lém tomto cca 42 km d louhém úseku řeky jsou charakter lužního lesa. Největší z nich bychom Boračí. Z damch regionálně ohrožených druhů naš li u Štěpánovic . Jeho rozloha činí cca 1,57 jich tu více než tři desítky.

ha. O něco menší jsou pak ostrovy u Veverské se na ostrovech vyskytují například rdesno hadí Říční ostrovy vznikaj í tam, kde řeka mění svůj

kořen (Bis lOrta major), prvosenka vyšší (Pri­ spád, tam, kde se měn í unášecí rychlost vody. Bítýšky podél jezu, u Šárky, nad Boračí, mula elatior), knotovka červená (Melandrium u Doubravníku, u Štčp ánova, u Nedvědic Dochází zde k usazování hrubějšího štěrkovité­

rubrum), čarovník alpský (Circaea a/pilla), te­ ho materiálu, který by se jinak usadil v nižší a u Koroužného. Společens t va těchto ostrovů jsou charakteristická mezernatě zapojeným stro­ dy druhy submontánn í. U Heroltic a nad Boračí část i toku. Zde nacházejí své podmínky n čkteré

movým patrem tvořeným olší lepkavou (A/nlls je možno spatři t silně ohroženého ledňáčka říč­ vlhkomilné druhy rostlin, jako například devět­

ního (Alcedo allhis) a u Prudké a pod Doubrav­ g/utinosa), vrbou křehko u (Salix fragi/is), jasa­ sil lékařský (Petasiles hybridus), lesknice ráko­

nem ztepilým (Fraxilllls excels;or). Na někte­ níkem, v peřejnatějších úsecích Svratky, může­ sovitá (Pha/aris artlndillacea), rdesno obojži­

me nejčastěji pozorovat skorce vodního velné (POlygOIlUlI1 hydropiper), které zde jako rých ostrovech je v nadúrovni zastoupen také topol bílý (Popu/us a/ba). Z dalších dřevin by­ (Cine/us cine/us) a konipase horského (Motaci/­ první kolonizátoři rych le osíd luj í volnou plo­

/a cilleren). chu. Tato společe n stva na říčních ostrovech lze cho m na ostrovech našli břízu bradavičnatou (Belula pelldu/a), javor klen (A cer pseudoplara­ Existe nce říčních ostrovů je ·závislá na určitém označit za iniciáln í. Ostrůvky nejmladšího s t áří

průtokovém režimu. Jejich ohrožení a zánik jsou vždy protáhlého tvaru a nepřesah ují délku Ill./S), javor mléč (Acer plntalloides), lípu malo­ může nastat při snížení a delším trvání p růlOko­ listou (Ti/ia cordara) a s m ěrem do nitra ostrova 20 m. Tyto ostrůvky bychom mohli naj ít napří­

vých min im, kdy užší ramena oddě l ující ostro­ klad u Herol tic, nejvíce je jich však vyvinuto se v podúrovni u platňuj e i dub zimní (Quercl/s vy od břehu budou neprůtoč n á a postupně bude v peřejnatém úseku di v očící ře ky u Prudké. petraea). Z keřovéh o patra zde nacházíme bez docházet k jejich zazemňová ní. To hrozí po Často tylO ostrůvky nalezneme i pod jezem, černý (Salllbucl/s l1igra), brslen evropský (Euo­ l1ymus europaeus), třešeň ptačí (CerasL/s zprovoznění vírského oblastního vodovodu. splavem či pod mostem.

avium), střemchu hroznovitou (Padus racelllo­ Říční ostro vy jsou krásnou ukázkou přirozené Společenstva vývojově starších ř íčních ostrovů

sukcese v nivní krajinč, kdy můžeme na několi­ jsou charakteristická výskytem keřovitých vrb, saj. V bylinném patře se zde vyskytuje řada ty­ pických lesních druhů, jako například kopytník ka ostrovech různého stáří sledovat jejich vývoj zejména vrby křehké (Salixfragi/is) a vrby na­

evropský (Asarw/l europaew/1), papratka samičí najednou. Doposud nebyly ovlivňovány ani ze­ chové (Salix pwpurea), najít zde můžeme i vr­

mědělsky ani lesnicky. V současné době jsoll bu trojmužnou (Sa/ix triandra). Dále zde roste (Achyrium fi/ix-femina), břečťan popínavý (He­ však velmi ohrožovány mýcením stromů, které dem helix), violka lesní (Viola reichenbachia­ třešeň ptačí (Cera.l·us aviwn), rybíz srstka

ilO ). probíhá v rámci úprav břehových porostů, a tý­ (Grossu/aria uva-crispa). V podrostu se uplat­

Časně zjara bychom našli říční ostrovy žlutobíle ká se tedy i stromů na ostrovech. Dalším fakto­ ňují zejména tužebník jilmový (Filipel1dula u/­

rem negativně ovlivňujícím přirozený vývoj marinl, krtičník hlíznatý (Scrophll/aria kvetoucí. Žluté koberce vytváří jarní geofyt or­ společenstev říčních ostrovů je pronikání invaz­ ních neofytll. Nejhojnčjší je netýkavka žláznatá (Impaciem glalldulifera), která doprovází bře­ hové porosty Svratky, začíná se objevovat j křídlatka japonská (Re)'lloutria japonica). Říční ostrovy poskytují svou pestrou skladbou podmínky pro mnoho dnes již vzácných živoči­ chů a rostlin a oboha<.;ují tak krajinu antropo­ genně změněných říčních niv přírodě blízkými až přirozenými lužními společenstvy. Tím vý­ razně zvyšují ekologickou stabilitu těchto ochu­ zených ekosystémů v kulturní krajině. Říční ostrovy, vznikající fluviální činností řeky, jsoll z hlediska geomorfologického, biogeografické­ ho i geobiocenologického výjimečně cenné, a tedy si právem zasluhují ochranu.

Říční ostrovy na Svratce

Lenka Niklová

Soustava ostrovll vyspělejších stádií se vytvoři­ la lIapHklad II Stěpánova. V dřevinném patře převládá olše lepkavá spolu s vrbou křehkoll . V bylinném patře je lIa vrcholil léta domina/lt­ lIí i/lvazní /leofy! netýkavka ŽllÍz/latá. Foto Lenka Niklová

24

ZAJÍMAVOSTI Z PŘtRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~lYllDn1lfi®~

Jihomoravští čápi na prahu nového milénia Není mnoho ptačích druhu, které by svou obli­ bou u člověka mohly konkurovat čápu bílému. Tento ptačí krasavec navíc hnízdí převážně pří­ mo v lidských sídlech. Řada lidí si dokonce vede dlouholeté záznamy, dokumentující pruběh Imíz­ dění těch ,jejich" čápu. Pro ornitology, kteří hnízdění čápu sledují, jsou takovéto údaje velice cenné. Zásadními informacemi jsou údaje o tom, jestli hnízdo bylo, nebo nebylo obsazeno, případ­ ně jestli se na hnízdě zdržoval jen jeden čáp, ne­ bo celý pár. Velmi duležitá jsou i data příletu prvního a druhého čápa z páru na hnízd i ště, po­ čet vylíhlých a odchovaných mláďat, datum prv­ ního vylétnutí m ladých z hnízda a datum odletu mladých ajejich rodiču. Při srovnání se zbytkem republiky si jihomorav­ ští čápi nestojí vubec špatně. Okresy Břeclav a Hodonín jsou v současnosti co do počtu hnízdí­ cích páru naprostou špičkou v rámci celého státu. Pro moravské patrioty je potěšující také skuteč­ nost, že i pomyslná bronzová medaile zustává na Moravě - třetí největší hnízdní populaci čápu bí­ lých má okres Nový Jičín. Na počátku tohoto století však bylo všechno jinak. Na většině úze­ mí, kde čápi v současnosti hnízdí, se dříve vy­ skytovali jen vzácně na tahu. V Čechách by li čá­ pi velmi vzácnými hnízdiči v jejich jižní části na Třeboňsku, na Moravě byli soustředěni přede­ vším v lužních lesích v dolním Podyjí a Pomora­ ví. Významné změny v krajině, kterými bylo na­ příklad vysušování luk v lužních oblastech a mizení lužních lesu, byly s největ š í pravděpo­ dobností příčinou šíření čápu do oblastí, které dříve jako hnízdní areál opomíjeli. K tomu při­ spěla také skutečnost, že čapí populace, která na přelomu století dosahovala v celé západní Evro­ pě svého početního minima, začala opět rusl.

" ',;J

Při prvním celostátním sčítání obsazených hnízd čápu bílých v roce 1934 jich bylo v tehdejší zemi Moravskoslezské napoč í táno celkem 76. O tři ro­ ky pozděj i to bylo již 81 párů, v roce 1958 ISO

páru, v roce 1984 309 páru a v roce 1998 již 449 páru. Obdobný vývoj byl i v Čechách, kde roku 1998 hnízdilo 436 páru čápÍ1, zatí mco jeden z mála historických údaju o početnosti čápů z ro­ ku 1903 uvádí pouhých II párů! Mít na usedlosti pár čápů bylo tehdy prestižní vě­ cí a majitelé dokonce sami kupovali čápy se za­ střiženými letkami, aby se je pokusili na svém sídle usadit. Od té doby se však mnohé změnilo, a to nejen v životě čápu. Snad opět najde tato historická skutečnost odezvu u nových či staro­ nových majitelů realit v místech vhodných pro život a hnízdění bílých čápů. První pokusy jsou již zaznamenány. Pomineme -Ii nabídku hnízd­ ních příležitostí, stojí totiž úspěšnému hnízdění čápů v cestě již jenom dva faktory - počasí a na­ bídka potravy. V posledních letech tak bylo špat­ ným počasím poznamenáno hnízdění čápu v roce 1997, kdy bylo chladné a relativně vlhké léto. To se také negativně odrazilo na celkovém počtu od­ chovaných mláďat. Na jižní Moravě tehdy vylét­ lo 182 mladých čápů. Tento počet se sice zdá vy­ soký, ale při srovnání s úspěšnými "čapím i léty" přesto pokulhává. Za takovýto "čapí rok" je totiž možné považovat hnízdní sezonu, kdy se počet mladých blíží číslu 450, nebo je i výrazně přesa­ huje. Přes nepříznivá léta, jako byl rok 1997, má počet hnízdících párů čápů stoupající tendenci a v jihomoravském regionu téměř pravidelně hnízdí přes 200 párů těchto bílých krasavců. Pro­ to mužeme oprávněně doufat, že tento trend čápi udrží i v příštím tisíciletí a my budeme moci uskutečnit na počátku nového milénia malou oslavu zahnízdění dvousetpadesátého, nebo do­ konce třístého čapího páru. V ácJav Prášek

Potravu výrečka tvoří hlavně větší druhy hmy­ zu, méně i drobní savci a ptáci. Kresba Karel Drcl/Ul

Výreček

malý se vrací na Moravu

V posledních dvou letech zaznamenali ornitolo­ gové na několika místech j ižní a střední Moravy výskyt výrečka malého (Orus scops). Protože jde o jednoho z nejvzácnějších ptačích druhů ČR, hledaj í další místa výskytu. Předpokládají totiž, že se na Moravu vrátilo daleko víc párů, než bylo doposud zjištěno . Pokud máte zájem o ochranu přírody a chcete pomoci při mapování míst výskytu výrečka ma­ lého, pozorně si přečtěte, jak jej mužete v příro­ dě poznat. Jde o jednu z nejmenších sov, není větší než drozd. Na rozdíl od ostatních malých sov (sýce a sýčka) má poněkud menší hlavu s malými oušky. Ve dne sedí nejčastěji ve větvích stromů , často poblíž kmene. V noci se ozývá výrazným pískáním, znějíc í m jako ťů, opakovaně mono­ tónně v 2- až 3-vteřinových intervalech, zjara často nepřetržitě po několik hodin. Pískání jde snad no napodobit, a tím výrečka přivábit blíže. Nejoblíbenějším prostředím výrečků jsou sady se starými dutými ovocnými stromy, teplomilné doubravy, pastviny, stromořadí a okraje vinic. V předc h ázejících letech byl zjištěn na Znojem­ sku, Břeclavsku, Hodonínsku, Uherskohradišť­ sku, Kroměřížsku, Přerovsku a Olomoucku. Pokud jste tedy zaslechli popsaný noční hlas nebo dokonce viděli výrečka, napište do Mo­ ravského orn itologického spolku, Č . Drahlov­ ského 5, 750 65 Přerov 2. Vaše pomoc může být velmi cenná pro ochranu tohoto vzácného druhu. Členové MOS každé hlášení prověří, zdokumentují a zajistí ochranu v případě ohro­ ženi. Jiří Safr án ek

Nejvyššípočet hnízdících čapích párů je v sou­ časnosti zaZ/l ame/lán /la okresech Břeclav a Hodoní/l. Hnízdo čápa bl1ého v lužním lese

zachytil Lubomír Zelinka

~'U~n'\lDIl1lfi®~

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODY

25

Ekologická poradna

volba typu záleží na způsobu používání a poža­ dovaných výkonech.

Životní prostředí a elektrické články

Alkalické nabíjecí čl ánky

Jan Hollan Chemické zdroje poskytují elektřinu velmi dra­ hou - I kWh stojí až tisíce korun. Mnohé z nich navíc obsahují škodlivé látky, a proto je musí­ me třídit odděleně od ostatního domovního od­ padu. Chemické zdroje jsou op.rávněné pouze v případě, že elektrický spotřebič pO,třebuJeme využít mimo elektrickou rozvodnou Slť - Jedno­ rázové elektrické články jsou odůvodněné Jen výjimečně.

Článek

a baterie

Označení

tLdllek a baterie se dnes zaměňují. vzato je baterie sada propojených člán­ ků. Může jít o články jednorázové, nebo nabíje­ cí, tedy akumulátory (čili zásobníky) ele~tři~y. Pokud chemický zdroj poskytuje napětI pres 2,2 V, jde určitě o sérii článků. V praxi se set: káváme s trojicemi (napětí 4,5 V) a šesticemi (9 V) malých článků, a ovšem se sadami větších nabíjecích článků (6 V nebo 12 V - posledně jmenované jsou typické pro automobily).,. Nenabíjecí, čistě chemické zdroje elektnny se zdá oprávněné používat tam, kde není možnost akumulátory opět nabít - vzhledem k dostup­ nosti solárních nabíječek není opětovné nabití ovšem problém. Jediné zbývající rozumné pou­ žití nenabíjecích elektrických článků (či baterií) je pouze v případě, že spotřeba elektřiny je vel­ mi nízká (např. digitální měřicí přístroje a budí­ ky). Potom je ovšem nezbytné zakoupit tzv. al­ kalické články, které se nevybíjejí samovolně a mohou sloužit několik let. U nejmenších knof­ líkových článkll (např. v hodinkách) si typ ob­ vykle vybírat nemůžeme - víceletá životnos~ však bývá samozřejmá. Tam, kde by I neJlepšl nenabíjecí zdroj nevydržel sloužit déle než půl roku, je určitě vhodnější použít akumulátor ­ Přesně

-

Nikl-kadmiové akumulátory Ph větší a pravidelné spotřebě elektřiny mohou být výhodnější starší typy akumulátorů, např. nikl-kadmiové, které jsou pravým opakem alka­ lických - musí se vybít úplně, než je dáte znovu nabíjet (skladovat se mají ve vybitém stavu). U přístrojů, kde nemůžeme čekat deset až dv~~ náct hodin, než se akumulátory opět nabiJI (nouzové nabíječky to zvládnou i čtyřikrát rych­ leji, ale tím snižují jejich životnost), můžeme akumulátory nabít jcn částečně, anebo mít dvě sady akumulátorů, které střídáme - jedna se může nabíjet, zatímco druhou používáme. NiCd akumulátory mají "paměť": pokud je nabijeme dřív, než se úplně vybily, sníží se tím jejich ka­ pacita - příště se nedokáží vybít více. Takto po­ kažené NiCd články lze zčásti vyléčit důklad­ ným vybitím (zkratováním na dobu až jednoho dne) - úplně se jejich kapacita už ovšem neob­ noví. Odolnější proti ncúplnému vybíjení jsou metalhydridové akumulátory s menším paměťo­ vým efektem. Olověné

-+­ ~

+ Kresba Rostislava Pospíšila

26

Ve většině případů jsou nejvhodnější alkalické nabíjecí články, které byly vyvinuty ve druhé po l ovině devadesátých let. Mají napětí k?le~ I ,5 V, podobně jako běžné články nenablJecl. Hodí se obzvlášť tehdy, když nepotřebujeme ce­ lou jejich kapacitu a můžeme je nabít dřív, než se úp l ně vybijí. K nabíjení je třeba speciální na­ bíječka, která do nich - až jsou nabité - přesta­ ne pouštět proud (nabíječka pro starší typy člán­ ků by je po nabití zničila). Článkům prospí~á časté nabíjení a jen neúplné vybíjení. Pak Je elektřina, kterou poskytují, minimálně desetkrát levnější než elektřina ze článků nenabíjecích ­ akumulátory totiž vydrží velmi dlouho. Občas využívaná baterka je výborným příkla­ dem, kde se alkalické akumulátory skvěle uplat­ ní: již po čtvrthodině svícení se sice hodí aku­ mulátory nabít, když je ale třeba, vydrží baterka svítit i mnohem déle. Svítilna s nabitými aku­ mulátory bude navíc zajisté fungovat, i když jste ji už dva roky nepoužili. Jiným příkladem jsou LEDková svčtla pro cyklisty. Jelikož tyLO svítilny vlastní většina z nás, mělI bychom SI k nim rovněž pořídit i nabíječku alkalických akumulátorů (síťovou lze koupit za tři sta korun, solární i levněji).

baterie

Větší napětí i více uskladněné energie poskytují známé baterie olověné, u nichž má každý člá­ nek napětí 2 V. Jsou zhruba opakem NiCd aku­ mulátorů - vyhovuje jim nabitý stav a neprospí­ vá hluboké vybíjení. Podle toho mají také jiné využití (viz dlouhodobé dobíjení v autech). V devadesátých letech se rozšířily zapouzdřené

Kresba Rostislava Pospíšila bezúdržbové olověné baterie malých rozměrů, které jsou při nepravidelné potřebě elektřiny mnohem vhodnější než sady NiCd článků (exis­ tují např. svítilny s malou olověnou baterií). Pro dobíjení moderních olověných baterií se výbor­ ně hodí solární (fotovoltaické) panely,

Použité baterie

patří

do sběrny odpadů

Staré olověné a NiCd akumulátory, které už ani odborník nedokáže vyléčit, je nutné odevzdat ve specializované sběrně odpadLI. Jedovaté je především kadmium, do koše nesmíme odhodit rovněž jednorázové rtuťové knoOíkové články, používané např. v hodinkách. Ty od vás naštěstí vezme většina klenotnictví, která články v ho­ dinkách vyměňují. Rtuť ze článků pak speciali­ zovaná dílna, která články ve včtším množství dokonce vykupuje, odebere k dalšímu využití. Závěrečná doporučení:

- omezovat užívání přístrojl\ které nejsou napá­ jeny rovnou ze sítě, - spotřebiče na nízké napětí napájet síťovými adaptéry (když to není možné, používat vhod­ ný typ akumulátorů), - mít ke každému typu akumulátorů patřičnou síťovou a solární nabíječku a správně je apli­ kovat, - jednorázové elektrické články využívat jen u přístrojů s velmi malou spotřebou.

•

EKOLOGICKÁ PORADNA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([~n'UDnun®~

Diskuse

cí zejména při masových invazích houbařů, kte­ ří sem dosud pronikají jen od Bzence či Vraco­ va. Samozřejmě , že nová komunikace vedená panenskou trasou by přispěla k další fragmenta­ ci krajiny, k dalšímu oddělování populací živo­ čichů i rostlin. zejména v součinnosti s novým železničním koridorem Břeclav-Přerov, s vlaky o rychlosti až 160 kmlhod . Nalézt přijatelné řešení v hustě osídlené krajině tedy není vůbec jednoduché - připomíná rčení o snaze "aby se vlk (člověk?) nažral, ale koza (krajina) zůstala celá ..."

K obchvatu Strážnice Ve Veronice Č. 4/2000 na str. 7 byly nastíněny problémy okolo řešení obchvatu města Strážni­ ce. Problémům dominuje ochrana kriticky ohro­ žené kolihy velké, která hnízdí na louce v plá­ nované trase silničního obchvatu. Jestliže by tento pták z řádu bahňáků byl chápán jako sym­ bol (bioindikátor) kvality přírodního prostředí dolního Pomoraví, pak je nutno pátrat po příči­ ně jeho kritického výskytu. Vždyť záchrana po­ sledního hnízdiště je přece jen snahou o ucho­ pení poslední kapky, kterou přetéká sklenice. Proč není úsilí nasměrováno k vytvoření mnoha hnízdních alternativ. k obnovení (zaplavova­ ných) lužních luk? Zdá se, že současná země­ dělská politika počítající se zatravňováním po­ zemků i návrhy protipovodňových opatření jsou v souladu s ochranou přírody. Úvahy o vybudo­ vání poldru ve Strážnickém Pomoraví by snad mohly nebo měly být koordinovány s plány na výstavbu veledůležité silnice v trase historické Jantarové stezky. Snaha přesunout problém z těsné blízkosti měs­ ta Strážnice do lesů Bzenecka vybudováním rychlostní komunikace R 55 podél železniční tratě Břeclav-Přerov je snahou o přehození hor­ kého bramboru přes řeku Moravu do vysýcha­ vébo lesa ohrožovanébo požáry. Ctyřpruhová komunikace by vytvořila neproniknutelnou ba­ riéru, která by definitivně zabránila každodenní migraci zvěře (hlavně srnčí a divočáků) z úkry­ tů v lesním komplexu Bzenecka a Vracovska za potravou do nivy řeky Moravy. Také by byla zpřístupněna dosud odlehlá a zachovalá krajina mezi Bzencem a Strážnicí, což by bylo skličují­

JiříWenzl

Strážnický obchvat aneb Jsou ochránci příro dy proti zdraví a bezpečnosti občanů? Ve Veronice č. 4/2000 na str. 7 vyšel článek Pospíšilíkové s poetickým názvem Okolo Strážnice. Problémem řešení dopravní situace ve Strážnici se zabývám již několik let přede­ vším v souvislosti s ohrožením hnízdišť kolihy velké. Potěšilo mě, když mi autorka zmíněného článku zavolala a sdělila svůj úmysl napsat o té­ to problematice do časopisu Veronica - tedy do periodika, které na dobré úrovni vytrvale hájí zájmy ochrany přírody. Zarazilo mě ovšem, když jsem zjistil, že autorka se problémem za­ čala zabývat teprve nedávno a navíc ani nemá čas přijít - není z Brna - a celou problematiku zkonzultovat. Proto jsem jí jen s váháním poslal nejdůležitější podklady k celému případu. Po přečtení článku se mé obavy potvrdily. Vlastně se tímto chci autorce částečně omluvit za kritiku jejího článku. Domnívám se totiž, že jsou věci, které by si měla pohlídat redakce ča­ sopisu. Zvláště když se jedná o problém, který se řeší dlouhodobě necelý kilometr od sídla re­ dakce, zatímco autorka, která článek píše, sedí daleko a zabývá se jím krátce. V článku se objevují inrormace dobré a věc osvětlující, ale i některé přejaté polopravdy a omyly. Nechci je zde jednotlivě rozebírat. Většina z nich odpovídá nasměrování v samotVěry

Letecký s/límek z motorového rogala zachycuje pohled /la les1Ií komplex Bze/lecka. te by sil/lice vést právě tildy? Foto Jiří WellZl

měla

ném úvodu článku , kde se autorka ptá: "Převa­ žuje veřejný zájem ochrany zdraví a bezpečnos­ ti občanů prosazovaný zastupiteli Strážnice i přileh l ých obcí nebo veřejný zájem ochrany přírody obhajovaný zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny a nevládními organizacemi?" Tato otázka celý problém staví do jakési dema­ gogické roviny, která předem vy l učuje zápor­ nou odpověď . Ten, kdo nechce stavět obchvat, ten poškozuje zdraví a bezpečnost strážnických občanů (a dokonce i občanů sousedních obcí!). Jako by krajina říční nivy a známý skanzen i část města, která bude v blízkosti obchvatu, nebyly záležitostí strážnických občanů. Jen sku­ tečný cynik by za každou cenu bránil odstranění vlivu, který ohrožuje zdraví a bezpečnost obča­ nů. Myslím si, že právě toto je věcí redakce ­ pohlídat si, aby se v článcích neobjevovaly tak­ to nepravdivě vyhraněné formulace, které vyvo­ lávají falešné a nepřátelské reakce věci nezna­ lých čtenářů vůči ochraně přírody. Rozpor totiž není v tom, že by ochqna přírody byla proti strážnickým občanům, ale v tom, že navrhuje ji­ né - domnívám se, že citlivější a perspektivněj­ ší - řešení dané situace. Ale podívejme se blíže na zmiňované prosazo­ vání zdraví a bezpečnosti občanů. Podle sčítání dopravy v r. 1995 (dnes jsou tato čísla patřičně vyšší) po silnici jižně od Strážnice denně proje­ de 7 180 aut, severně (ve smčru na Veselí n. M.) je to 6 811 aut (s auty od Velké n. V.), a na západ (směr na Bzenec) I 966 aut. Řešení pro­ blému je zadané diskutovaným obchvatem na Bzenec. Je zřejmé, že postaví-Ii se pouze tento obchvat, odvede se z města jen necelá čtvrtina dopravy (v počtu aut na Bzenec jsou i ta, která přijíždí do Strážnice od Veselí n. M. a od Velké n. V., ajejichž prújezd městem diskutovaný ob­ chvat neřeší). Naprostá většina dopravy tedy ve městč zůstane. Pokud by se zbudoval obchvat zjižní strany, který by odvedl dopravu na Vese­ lí n. M., byl by efekt výrazně vyšší - přibližně 3/4 aut by jelo mimo město. V tomto pohledu je tedy zřejmé, že diskutovaný obchvat neřeší na prvním místě zájem zdraví a bezpečnosti obča­ nů, ale zájem na zachování neomezených mož­ ností "bytové a průmyslové výstavby, která je možná pouze smčrem k Radějovu," jak autorka cituje pana starostu. Samozřejmě je celý problém složitější, ale ochrana přírody je už několik let stavěna před dílčí řešení, které je - pro dosažení skutečného efektu - závislé na dalších stavbách. Jedná se o stavbu rychlostní silnice od Bzence-Přívozu po Moravský Písek nebo pokračování obchvatu nivou Moravy a Veličky na Veselí n. M. Rychlostní silnice v souběhu s železnicí je v plánu ministerstva dopravy. Její výstavba v úseku Rohatec - Bzenec-Přívoz má začít v ro­ ce 2010. Tak se vyřeší problém, který se nyní částečně řeší diskutovaným obchvatem. Dřívěj­ ší překážky, které bránily realizaci tohoto úseku jsou již vyřešeny. Další vhodnější variantou by byla realizace Včt­ šího obchvatu, který by dopravu odvedl již od Sudoměřic podhůřím Bílých Karpat kolem Pet­ rova, Strážnice i Veselí n. M. a dalších obcí na sever. Vedení silnice v zářezech a po mostech by znamenalo větší možnost jejího začlenění do krajiny a lepší prostupnost krajiny pro lidi i zví­ řata.

Pavel Cmelík

Poznámka k vý.fe uvedené výtce: Redakce pi.Hl Veronica dává 7.Gmíl

ča.w­

nejnizněj.fím

Ilázo­ nim, což neznamená, že se s každ)'m z nich ZIO­ toŽ1íuje.

red.

~U9n'UDllufi®2!l

DISKUSE

27

Recenze

Červená kniha ohrožených a vzác­

a

ochranářských úd aj ů

a je

určena

nejen milov­

ných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Díl S - Vyšší rostliny.

níkům přírody, botanikům a ochranářům, ale ta­ ké ji ným, kterým má otevřít oč i - ukázat vyso­ kou biodiverzitu našich států uprostřed Evropy a podnítit zájem o ochranu či záchranu někte­

Po více než deseti letech se série červenýc h knih uzavírá společným českým a slovenským pátým dílem. Tento dlouho očekávaný svazek obsahuje pouze vyšší rostliny, je nejobsáhlejší (456 stran) a velmi dobře technicky vybavený. Za to, že dílo mohlo nakonec spatřit světlo svě­ ta, vděč í me především iniciativě Botanického ústavu SA V a nakladatelství Príroda v Bratisla­

rých druhů. Kniha ve svém závěru obsahuje i tzv. Černý seznam kvě t eny České a Slovenské republiky, tedy seznam taxonů, které již v příro­ dě asi nepotkáme. Co kni ze vytknout? Snad jen to, že vyšla ve vel­ mi ma lém nákladu a nedostane se tak ke všem, kteří by o ni mě l i zájem, a také to, že vyšla se značným zpožděním.

vě.

Radomír Řepka

Výběr taxonů

pro tento díl nebyl pro autory jed­ noduchý: muselo být zohledněno mnoho hledi­ sek a celkový počet taxonů nesměl přesáhnout číslo 400. Stupeň ohrožení byl posuzován pro oba státy společně, proto se s některými druh y v ČR kri ticky ohroženými v knize nesetkáme. Byla zohledněna i příslušnost systematická, fy­ togeografická, ekobiologická, u rodů obsahují­ cích drobné a často endemické taxony byly vy­ brány pouze reprezentující taxony. Zřetel byl brán i na různost příčin a činitelů ohrožení a mi­ zení taxonů. Do seznamu byly však z ařa zeny i druhy zcela nedávno objevené či nově popsa­ né. Krátce jsou zmí n ěn y ještě další ohrožené ta­ xony formou stručných poznámek v tex tu . Hlavních au torů vazku je pět (Čeřovský, Ferá­ ková, Holub, Maglocký, Procházka), spo luauto­ rů je celkem 88 a dlouhý seznam dalších spol u­ pracovníků, bez kterých by data v textu nebyla aktuální a úplná. O vynikající a výstižné barev­ né ilustrace se zasloužili A. Zezula a F. Gregor. Zpraco vání všech taxonů má jednotný charak­ ter: mimo vědecký název rostliny je zmíně n o české a slovenské národní jméno, nejčastější sy­ nonymu m a čeleď. Následuje stupeň ohrožení v ČR a SR, taktéž s tu peň ohrožení v jiných stá­ tech Evropy. Kapitola Roz.fíFení velmi podrob­ ně rotebírá jak starší literární a n eov ěřené úda­ je, tak aktuál ní data o recentním výskytu na území obou stá tů. Zmínčno je i celkové rozšíře­ ní (areál). Celá kapitolka se pak odráží v připo­ jené síťové mapce již zavedeného středoevrop­ ského síťového mapování. Velmi zajímavé údaje, pro některé čte n áře jistě zcela nové a pře­ kvapující, se objevují v kapitole Ekologie a bio­ logie. Kapitoly Význam. Ohrožení, Ochralla ob­ sahují údaje o ekologické indika ní hodnotě taxonu ve vztahu ke spo l ečens t vům, ve kterých se přirozeně vyskytuje, nejčastější příčiny ohro­ žení a legislativně ch ráněná území v obou stá­ tech, kde taxon dosud roste. Následují poznám­ ky taxonom ického, nomenklatorického č i fytogeografického charakteru. Text zako n č uje citace nejdůlež i tější li teratury vztahující se k pojednávanému taxonu. Každému taxonu je věnována samostatná strana - kompletní text, mapka rozšíření a barevný obrázek se zvýrazně­ ním detailů diagnosticky dů l eži tých znaků. Text je v případě slovenského autora psán ve sloven­ štině, u českého autora česky - text je tedy dvojjazyčný, což nijak nesnižuje použ itelnost knihy. Tato vpravdě krásná kniha na křídovém papíře je plná důležitých botanicko-ekologických

28

Biodiverzita ve střední a východní Evropě Veronica představ uj e pravidelně svým čtená­ nové publikace zaměřené na ochranu příro­ dy a životního prostředí. V tomto čísle bych c h těl zájemce mající přístup k počítači upozor­ nit na "cé d éčko" , které vydal UNEP/GRID­ Arendal u příleži to sti 5. konference zemí Kon­ vence o biologické rozmanitosti 15.-26. května 2000 v Na irobi. Jde o klasický CD-ROM, který obsahuje informace o biodiverzitě z 22 státll střední a východ ní Evropy. Informace byly zís­ kány prostřednic tvím sítě ENRIN . Kromě infor­ mací obsahuje CD-ROM i adresy pro propojení na internetové stránky. Abyste si mohli skuteč­ ně počíst , bude nutné, abyste zvládali buď ang­ ličtinu, anebo starou dobrou ruštinu (!). Jeden z těchto dvou jazyků si můžete sami vybrat. Na "cédéčku" jsou informace o stavu biodi ver­ zity v jednotlivých zemích, zprávy o p ln ěn í konvence a strategie ochrany biodiverzity jed­ notli vých s t átů, množství tabulek a grafů. Po­ kud budete chlí t s daty skuteč n ě pracovat a tře­ ba srovnávat jednotlivé ze mě, brzo zjistíte, že to není tak jednoduché, jak se na prvn í poh led zdá. Po p očáteční euforii nad no vým technickým a info r mačním médiem narazíte především na různý pří stup jednotlivých zemí k zpracování informací. Ve výčt u ohrožených druhů jsou u některých států uváděny skup iny, které u ji­ ných vůbec na seznamech nefigurují (např. řa­ sy, mechorosty, plži apod.), takže porovnání ji­ ných skupin než obratlovců je velmi obtížné. Taktéž hloubka zpracování informací je velmi rozdílná. Můžete ovšem narazit i na další sku­ tečné pikantno ti. V případě Slovenska třeba zj istíte, že údaje o ohrožených druzích se v růz­ ných tabulkách rozchází. Těžko se třeba dopídí­ te, který je pravd ivý údaj o počtu ohrožených druhů ptáků, když jedna tabulka udává 219, druhá 114 druhů. Podob ně se čísla rozchází i u plazů (l2x20), obojž i velní k ů (l8x20) nebo savců (86x55), když celkový počet savcú na Slovensku je udáván 85 dru hů! Zprávu o stavu biodiverzity v Polsku, Bělorus­ ku, Chorvatsku , Jugoslávii a Ázerbájdžánu na CD bohužel nenajdete. Národní strategie a akč­ ní plány ochrany biodiverzity jsou dostupné řům

pouze přes internet a jen u Arménie, České re­ pu bl iky, Estonska, Rumunska a Kazachs tánu, ale stáhnout se mi to nepodařilo. Trochu zamr­ zí, že mezi národním i zprávami o plnění kon­ vence nen í zpráva České republiky (k dispozici je u 14 států a EU). Zklamáním jsou mapy, kterých je na disku sice celá řada, ale jsou málo přehledné, ve špatné kvalitě, chybí měřítko apod. Mapa střední a vý­ chodní Evropy o výskytu ohrožených obojživel­ níků obsahuje informace jen ze tří zemí (!), ně­ které mapy mají místo anglického ruský popis a zcela nepřehledná je díky zvolenému měřítku a kartogram lim mapa počtu ohrožených druhů v jednotlivých zemích. Ze všech dalších zajímavých informací a doku­ mentů obsahuje "cédéčko" např. plné znění konvence o biologické rozmani tosti, První zprá­ vu EU o imp lementaci této konvence z roku 1998, Panevropskou strategii ochrany přírody a krajiny a její první a druhý akční plán, posky­ tuje informace o finančních mechanismech za­ bezpečujících naplňování konvence (GEF, ná­ stroje EU - LIFE, PHARE, T ACIS a další) atd. Ač má tento nový druh publikace řadu vad na kráse, je možné ho doporučit především popula­ rizátorům ochrany příro.dy, ale i odborníkům, kteří se mohou obrátit ohledně upřes něn í či po­ tvrzení informací na CD na po volané, protože jsou na n ěm uvedeny kontaktní adresy zodpo­ věd n ých li dí ze všech 22 zemí. CD-ROM je k nahlédnutí v redakci časop i su Veronica nebo na kontaktním m ístě Českého národního komi­ tétu UNEP v Praze (Zelený kruh) nebo Brně (Nadace Partnerství). Případní zájemci si o něj mohou napsat přímo na UNEP-Europe, e-mail: all a. [email protected]. Zatím je to zdarma!

Tomáš Růžička

Večer (Vitis) Petr Cermáček psí cín mu tam hodím to nechceš

stejně

spí nic netiskne cit v prstech a ve snu nevypínej to

dlouho v kuchyni zkouším neposlouchat televizi

RECENZE ______________________________________________~~9~mill®~

Úvahy amerického ekologa Kniha amerického lesníka a vysokoškolského pedagoga Alda Leopolda (1887-1949) Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky překvapí čes­ kého čtenáře jednak tím, že český překlad Anny Pilátové vyšel na Slovensku (nakladatelství Abies ve východoslovenské obci Tulčík), jed­ nak dvěma předmluvami (autor a Robert Finch) a jedním doslovem (Igor Míchal) a také vý­ stižnými a přesnými ilustracemi (Ch. W. Schwartz). Ve stručné předmluvě se zamýšlí autor nad na­ ším vztahem k přírodě: .. Zneužíváme země, pro­ tože se na IIi díváme jako lIa něco, co nám patří. Když se na zemi budeme dívat jako na společen­ ství, ke kterému pN/láležíme, pakji snad za6te­ me užívat s láskou a úctou. .. (s. 12) A jinde čte­ me jeho Zlaté pravidlo ekologie: .. Určitá věc je správná, když směhlje k zachová/lí celistvosti, stability a krásy biotického společenství. Směřu­ je-li jinam, je .špatná. .. (s. 25) Leopoldova kniha má tři části: prvni, podle níž se celý svazek jmenuje, vypráví o přírodních zážitcích podle měsíců, od ledna do prosince. Druhá, nazvaná Rozmanité pOZl1ámky, seznamu­ je se severoamerickými přírodními oblastmi, třetí část s názvem Shmutí se zamýšlí nad este­ tikou ochrany přírody a etikou země. Autor, vnuk německého přistěhovalce do USA, po absolvování vysoké školy působil jako les­ ník v Novém Mexiku, poté koupil "písečnou farmu" ve státč Wisconsin, jejíž půda byla poni­ čena předchozí zemědělskou výrobou - zde sle­ duje proměny přírody od ledna do prosince. Za­ mýšlí se nad minulostí farmy, zachycuje povodeň, návrat di vokých hus a sluk, lov pstru­ hů, obdivuje jeřáby, lituje vyhubení holuba stě­ hovavého a přiznává se k přeměně z lovce na ochránce přírody. Dochází k paradoxu v této činnosti: ..... ve.fkerá ochrana pNrody kona rozporem: abychom něco mohli mít rádi, musí­ me fO vidět a těšit se tím, a když jsme již viděli a obdivovali dost, tak už tu /lení žádná divoká příroda, kterou bychom mohli ochraňovat . .. (s. 130) A ještě skeptičtější postřehy najdeme v dalších oddílech knihy: .. Člověk vždy zabíjí to, co milu­ je, a i m)', osadníci, jsme zabili svou divokou pNrodu. Jsou lidé, kteří Nkají, že to bylo ne­ zbylllé." (s. 177) A jinde: "Péče o ochranu pFí­ rody je stav souladu mezi člověkem a krajinou. I přes takřka sto let osvěty a výuky ochraná,"ství pokračuje .fnečím tempem a pokrok spoc.'ívá Z větH části v ,"ečněllí na schtizích a naříkavých článcích . .. (s. 237)

Obsáhlá a fakty nabitá kniha (má 270 stran) vy­

šla poprvé v Oxfordu rok po autorově smrti.

Přináší řadu podnětů k zamyšlení, i když od je­ jího vzniku uplynulo půl století. Varovné jsou např. postřehy o vpádu motorizovaných turistů do chráněných oblastí, o pěstování lovné zvěře ničící krajinu a s tím souvisící modernizaci lo­ veckých zbraní, o vzniku hotelů a lyžařských vleků v dosud nedotčených oblastech atd. Cenná a potřebná publikace bohužel vykazuje dost přestupků proti české gramatice: hejen místo správného hejn (ptačích), Skalisté hory

~u~n\lDnufi®~

střídavě označovány jako Skalnaté (s. 220 aj.), chybné užívání "háčků", např. změnšit (s. 119, 185), pivoňek (s. 142), místo správného abyste - aby jste (s. 153), místo slovesa sestává zvrat­ né sestává se (s. 126, 172) aj. Ale naštěstí je to jediná vada, zřejmě plynoucí z vydání na Slo­ vensku. Čtenáři mající rádi přírodu jistě po kni­ ze rádi sáhnou a nebudou litovat.

Štěpán

Vlašín

Čejkovice 1248-1998. Vydal obecní úřad Cejkovice v roce 1998. 463

stran, 16 stran barevných

příloh.

Na podzim roku 1248 daroval ..pro spásu své duše i duší svých předků" Oldřich ze Spanhei­ mu, synovec českého krále Václava I. a z jeho vůle pán Břeclavska čtyři statky komendě bratří templářského řádu v Čejkovicích. Darovací lis­ tina představuje první zmínku o templářském domě a vesnici. V roce 1998 oslavily Cejkovice 750. výročí první historické zmínky o obci vy­ dáním monografie, kterou jí mohou závidět mnohé metropole. Kolektiv autorů pod vedením Libora Jana a Václava Štěpánka totiž zpracoval obsáhlou monografickou vlastivědnou studii, pro jejíž ocenění se mi nedostává superlativů. V úvodní stati Kraj a příroda Libor Ambrozek shrnuje základní informace o přírodních slož­ kách krajiny a vyzvedává unikátní lokality step­ ních biotopů, které nazval Čejkovické Špidláky a "pod tímto názvem si je dovolil uvést i do bo­ tanické literatury a začátkem 90. let i do sezna­ mu našich chráněných území". V dalších sedmi kapitolách sledujeme s autory dějiny Čejkovic: Od dáv1lověku k prahu historie, S templářským kFížem, V držení šlechty, Za Tovaryšstva Ježíšo­ va, Ve stínu cíS(l1~vkého rodu, Mezi světovými válkami a za okupace, Cestou k závěru tisíciletí. Všichni autoři (Lumír Poláček, Jaroslav Škojec, Libor Jan, Libor Vykoupil, Jan Ziegler, Marie Ritterová a Václav Štěpánek) zasvěceně probí­ rají historii Čejkovic ve středoevropském a ně­ kdy i v evropském kontextu. Společně se jim podařilo napsat velké dějiny malé obce. I pro čtenáře, který není historik a není ani čejkovic­ ký rodák, je neobyčejně zajímavé číst o tom, jak malou jihomoravskou obec ovlivňoval chod dě­ jin, jak se měnili lidé a jak postupně obec i kra­ jina získávala svébytný nezaměnitelný charak­ ter, jak postupně vznikal čejkovický "genius loci". Působení templářských rytířů popsal li­ bor Jan tak zaníceně, že mu uvěříme, že to byli právě oni, kdož "dali Čejkovicím prvotní im­ puls, určili jim pevný řád, na kterém se staví dodnes". Na historické statě organicky navazuje rozsáhlé pojednání Václava Stěpánka O lidu a jeho zvycích. Autor podrobně a výstižně cha­ rakterizuje obyvatelstvo, stavební vývoj, katastr a tratě, vývoj a rozdělení půdního fondu, hospo­ daření na půdě, chov dobytka, pěstování vína, zaměstnání a obživu a popisuje rok na vsi, tedy tradiční pořad zvyků a svátků, tak jak byl gene­ racemi formován a přetvářen. Štěpánkův text

Kreslil Jali Stekltk doplňují

etnografové: o lidovém oděvu pojed­ nává Eva Pavlíková, o lidovém tanci, hudbě a písni Zdenka Jelínková, Jan Pavlík informuje o souboru Zavádka, který obnovuje tradiční li­ dové písně a tance. Právě kapitola O lidu a jeho zvycích je podstatná pro všechny, kdož se zabý­ vají krajinou a její ochranou. Pochopíme z ní, jak rolnická kultura typicky selské obce, jejíž obyvatelstvo vždy užívalo "v obcování jazyka moravského", po generace využívala a ovlivňo­ vala přírodu, jak se vyvíjela svérázná zeměděl­ ská kulturní krajina až k dnešní naprosté domi­ nanci polí, rozlehlých vinohradů a sadů. Pochopíme také, čemu vděčíme za vznik lokalit kavylových stepí s katránem tatarským s krás­ ným místním názvem Špidláky. Štěpánkovo po­ jednání mohu doporučit jako povinnou četbu pro studenty ekologie krajiny, neboť poutavě vysvětluje kulturní a hospodářské kořeny vzni­ ku krajinného rázu severopanonské polní kraji­ ny. Krajiny, kde stromy byly tak vzácné, že v čejkovickém horenském právu ze 17. století je uvedeno, že kdo by si vzal z vinohradu zatluče­ ný kůl, "ten hrdlo ztratit zasloužil". Krajiny, kde se čejka vyskytuje již jen na obecním zna­ ku, který tvoří "ve stříbrném štítě přes červený tlapatý kříž vzlétající čejka přirozené barvy se zlatou zbrojí". V závěrečné kapitole knihy popi­ suje Miroslav Plocek čejkovickou tvrz v promě­ nách staletí. Kniha o Cejkovicích má sličnou grafickou úpravu, text je doplněn opravdu re­ prezentativním souborem vhodně vybraných kreseb, reprodukcí listin a map a mnohdy uni­ kátních fotografií. Všichni, kdož přispěli ke vzniku této vynikající vlastivědné monografie, zaslouží ocenění.

Antonín Buček

RECENZE

29

Ekologie jako náboženství

Šimpanzi opravdu spolupracují - například při vyhubení (genocidě) sousední tlupy. Stejně tak sympatičtí delfíni běžně vyvářejí kooperativní skupinky. Díky spolupráci několika samců pak znásilňují samice, které by byly jinak nedosaži­ telné. Ridley uvádí i další příklady zvířecí mo­ rálky - vše nehezké, co se děje v lidské společ­ nosti, najdeme i v přírodě, od vraždy po infanticidu. Navíc většinou u těch nejroztomi­ lejších zvířátek. Čtení je to neveselé. Myslím si ale, že pro ochranu přírody je přímo životně nezbytné, aby její argumenty nebyly založeny na mýtech ve stylu "přání otcem myšlenky", jak tomu bohu­ žel zatim mnohde je, ale aby vycházely z hlubo­ ké znalosti reálné situace. Jinak může sebelépe míněná snaha prosadit zájmy ochrany přírody tvrdě narazit v případě, že její odpůrci nespolé­ hají na dávno vyvrácené mýty o ekologické mo­ rálce vznešeného divocha či sentimentální před­ stavy o tom, jak jsou na sebe zvířátka hodná.

Zař{kán{ (Linaria) Petr Cermáček

Ekologie jako náboženství je název jedné z ka­ pitol knihy Původ ctnosti, kterou letos vydalo nakladatelství Porlál. Knížka je dílem brilantní­ II kolejí

ho anglického popularizátora vědy MaUa Ridle­ tratí barvu

yho (v loňském roce od téhož autora vyšla kni­ ovčí huby

ha Červená královna, recenzi viz ve Veronice č. jakože se rozumí

212000, s. 30). oběti Stejně jako v případě předešlé Ridleyho knihy, lze i tuto doporučit opravdu všem. Zájemce a zatím o ochranu přírody v ní nalezne mnoho zajíma­ co ti mám vykládat vého o "životě lidském" nejen jako jakýkoli ji­ ný člověk obecně, ale i jako "ekolog". (Uvo­ na hrdlo lístek

zovky proto, že ekolog je vědec, odborný pracovník, který s ochranou přírody nemá nic s písmeny

do činění. To novinářům a laikům bohužel ne­ (a vosy, to bys viděl, bylo nikdy jasné, takže slovo ekolog již dávno co dělají s hrozny) ztratilo svůj význam a stalo se jen prázdným nic to je výborné lekařstvie neříkajícím uskupen ím hlásek.) Právě všichni A7TO G/BBOR LÉLOM ochránci přírody by měli věnovat pozornost je­ dříve bylo dlouhé léto denácté kapitole Ekologie jako náboženství. Ta letos chtělo Tomáš Grim uvádí na pravou míru některé z převládajících či přímo vládnoucích mýtů týkajících se ekolo­ gické morálky, na něž je při "ekologických" diskusích často odkazováno. Ridley ukazuje, že mezi nejstarší z nich patří JosefMartiško: Ochrana dravců a sov představa J. J. Rousseaua o člověku jako vzne­ v zemědělsky využívané krajině. Eko­ šeném divochu, kterého zkazila civilizace. Po­ Petr Cermáček centrum Brno, 1999,226 stran, 99 Kč. dle ní jsou jako vzor ekologické morálky, kterou bychom se my, obyvatelé ne-rozvojového světa, Na sklonku minulého roku vydalo Ekocentrum měli řídit, podáváni příslušníci domorodých pohyb větví

Brno další z řady titulů, jejichž cílem je přispět kultur. Ti údajně praktikují šetrné využívání k praktické ochraně živočichlI . Rozsáhlá publi­ dlouhý čas teplo

přírodních zdrojů, které je dlouhodobě udržitel­ kace J. Martiška ucelenou formou shromažďuje snad schválnost

né. To zní velice hezky - ovšem jen pokud sedí­ základní poznatky o ochraně dravců a sov v ze­ te doma u televize. Jedním z mých nejtristnčj ­ mědělsky využívané krajině. Za sympatický rys ších zážitků byla návštěva tropických oblastí bylinál~ textu pokládáme spojení odborné fundovanosti Střední Ameriky a Sumatry. (Nejen) tam se ráno mne bolí záda

autora s rozsáhlou znalostí problematiky o ekologičnosti chování domorodých obyvatel a s praktickým přístupem. je třeba:

může přesvědčit každý. Tropické pralesy již Úvodní kapitola knihy je věnována legislativní dnes existují více na stránkách školních atlasů opravit skNň

ochraně dravců a sov. V dalším textu autor vy­ než v oblastech kolem rovníku. To ovšem není nál~adí

světluje mechanismus regulování populací hra­ jen kvůli japonským dřevařským koncernům, a úvahy boše polního v zemědělských kulturách a uvádí jak bychom tak rádi věřili - dřevařské koncerny reductio ad absurdum důvody, proč je biologická ochrana prostřednic­ opravdu jen málokdy les vypalují a budují na tvím dravců a sov výhodnější než ochrana che­ něm banánová či rýžová políčka. Domorodý mická. Zabývá se jednotlivými druhy našich přístup k přírodě je velmi nešetrný. křik dravců a sov, jejich způsobem života a podrob­ Důležité je uvědomit si, že nikdy ani nebyl jiný. jako rak

ně zde rozvádí různé metody, jak jim lze pomo­ Jak Ridley podotýká, svědčí o tom až příliš ná­ pozpátku

ci - například vytvářením bezpečných hnízd­ padný vztah mezi příchodem člověka do no­ pod schody

ních příležitostí, důslednou ochranou hnízdících vých oblastí a náhlým vymizením velkých sav­ ptáků, usnadňováním lovu pomocí instalova­ ců v těchto územích. To zcela zjevně ných berliček, prováděním ochranných opatření nesouviselo s žádnými klimatickými změnami v zimě a ochranou v blízkosti elektrovodů a ko­ či jinými faktory. "Mohla snad zvířata jedno­ munikací. duše zajít /IQ úbytě, nebo jsme je vyvraždili?" je Petr Cermúček (* 1972). Pochází z Chocně. V publikaci se autor rovněž podělilo své mno­ otázka, kterou si v této souvislosti pokládá C. Vystudoval lesnickou a dřevařskou fakultu haleté zkušenosti s vyhledáváním dravců a sov, Tudge. Jaká je jeho odpověď? "Ovšemže jsme zemědělské a lesnické university Mendelovy rozmisťováním budek i s jejich ne­ s výrobou a je vyvraždili." Jinak řečeno, nikdy nemůžeme v Brně. V 90. letech publikoval v řadě časo­ zbytnou kontrolou a ochranou před nejrůzněj­ "znovu objevit hlubinllou, snad spirituálně za­ pisLi, v roce /998 vyšla sbírka Drkotání větví ším nebezpečím: zdravotní újmou způsobenou loženou lásku k životu" původních obyvatel (R. (Host). Publikované básně pochází z cyklu špatně zhotovenou či špatně udržovanou bud­ Nelson). Jednoduše proto, že existovala pouze Botanika. kou, před predátory, zásahem vandalů nebo ji­ v našich představách. Mlhavé zdání ekologič­ ným nebezpečím. V textu nechybí ani zkuše­ nosti chování domorodých obyvatel není zdale­ Verše Petra Cennáčka upomínají na inspira­ nosti ze zahraničí. ka jen důsledkem technologických omezení. ci křesťanskou tradicí. venkovským prostře­ Velmi cenné jsou rovněž rady, jak jednat s in­ To, že domorodci nevlastní motorové pily (ne­ dím či přírodou vůbec. Bůh zde však není stitucemi i jednotlivci - se zemědělci, vlastníky bo jich alespoň nemají moc), jen zpomaluje lÍnikovým ornamelltem, ale skutečnou verti­ nemovitostí, orgány ochrany přírody - a jak je plundrování přírodních zdrojů, které bez moto­ kálou lidského života, která není dána jednou rových pil ovšem probíhalo také. Vůbec bych se lze získat pro ochranu těchto krásných a hlavně pro vždy, ale je ji třeba stále ZItova hledat, ba užitečných živočichů, kteří jsou nenahraditel­ nedivil, kdyby se ukázalo, že průměrný obyva­ dobývat. Tím je dáno i básníkovo vidění tel zkaženého západního světa se chová více nou součástí naší přírody. okolní krajiny a života jako takového: všech­ Text doprovází řada perokreseb, které názorně ekologicky než průměrný" vzne.fený divoch ". no se vyjevuje jako nevyslovený odkaz, osla­ Mezi další významné mýty živené médii, o kte­ ukazují zpusob zhotovení a umístění různých va či modlitba k tomu, co člověka přesahuje. typů budek v daném prostředí. Připojena je rov­ rých se Matl Ridley zmiňuje, patří představy ~ýseč krajin)' stejně jako událost přijímají o přírodní rovnováze či pohádky o tom, jak jsou něž barevná fotografická příloha, v závěru pub­ tak účast na svém stvoření stejně jako tíživou likace pak obsáhlý souhrn použité a doporučené zvířátka hodná na příslušníky svého druhu (viz literatury. odpovědnost za něj. Konrad Lorenz: Takzvané zlo) . To bohužel není pravda. Dávat jako vzor dojemné spolupráce třeba šimpanzy je záležitost velmi ošemetná. Marcela Faltýsková Miroslav Balaštík

Ve škole (Herba)

30

RECENZE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~{[~rnlDnul1®~

2. 9. Jak napsala Mladá fronta Dnes, ovzduší

Kronika

znečištěné především zplodinami z automo­ bilů má v Evropě každý rok na svědomí de­ setitisíce lidských životů. Uvedla to zpráva, kterou přinesl britský lékařský časopis The Lan­

cet. Podle ní zemře ve Francii, Rakousku a Švý­ carsku v důsledku znečištění ovzduší ročně cel­ kem 40 000 lidí, což je 6 % všech úmrtí v těchto zemích. Zplodiny způsobují rovněž onemocnění, v důsledku kterých vznikají fi­ nanční ztráty ve výši 1,6 % hrubého domácího produktu každého z uvedených států.

12. 7. Jak napsaly Lidové noviny, vleklý boj mezi těžařskými společnostmi a ochránci pří­ rody je zřejmě u konce. Sněmovna totiž po dramatickém jednání přijala vládní novelu zá­ kona o geologických pracích, ze které vyplývá, že účastníkem řízení o povolování geologic­ kých průzkumných prací budou rovněž dotčené obce. Až dosud to byl výhradně stát. 27. 7. Jak informovaly Lidové noviny, vláda ukončila několik měsíců trvající spor nad voda­ mi mezi ministrem zemědělství Janem Fenclem a životního prostředí Milošem Kužvartem. Hlavní slovo v rozhodování o vodních zdro­ jích bude patřit resortu zemědělství. 5. 8. Senátoři schválili vládní návrh novely zákona o potravinách a tabákových výrob­ cích, který zavádí povinné označování potra­ vin s obsahem geneticky modifikovaných or­ ganismů (GMO). Novela zákona navazuje na dříve schválený zákon o nakládání s GMO, kte­ rý stanoví pravidla pro zacházení s geneticky upravenými produkty tak, aby bylo chráněno ži­ votní prostředí, zdraví lidí i zvířat a biologická rozmanitost. 7. 8. Jak napsaly Lidové noviny, medvěd, kte­ rý od konce května strašil obyvatele a ná­ vštěvníky Beskyd, byl polapen do klece a umístěn v chomutovské zoo. Po deseti dnech, kdy se jej specialisté pokoušeli lapit, brt­ ník nakonec neodolal vůni medu nastraženého uvnitř pasti. 9. 8. Clenové ekologického sdru'ž ení Děti Ze­ se odvolali proti rozhodnutí, kterým mi­ nistr životního prostředí Miloš Kužvart udě­ lil 13. července povolení k průchodu dálníce Ch ráněnou krajinnou oblastí Ceské středo­ hoří. Jak dále uvedly Lidové noviny, podle ekologů porušil ministr zákon o ochraně přírody a krajiny tím, že nevysvětlil, proč veřejný zájem na vedení dálnice po této trase výrazně převyšu­ je zájem přísné ochrany přírody. Výjimku ze zákona lze totiž udělit pouze v tomto případě. mě

23. 8. Jak informovaly Lidové noviny, téměř 40 procent lidí si myslí, že všechna ekologíc­ ká sdružení jsou v podstatě extremistické or­ ganizace. Třetina obyvatel se rovněž domnívá, že jejich tvrzení jsou většinou nepravdivá a za­ vádějící. Zjistila to agentura Sofres-Factum, která se o tyto informace zajímala v souvislosti s názory na vedení dálnice D 8 přes Ceské stře­ dohoří. To schvaluje 22 % lidí, naopak třetina dotázaných je jednoznačně proti, aby se dálnice budovala přes chráněnou krajinnou oblast.

31. 8. Klima na planetě Zemi se mění tak rychle, že mnohé druhy zvířat a rostlin ne­ přežijí rapidní nárůst teplot a zmizí z povr­ chu zemského. Podle zprávy Světového fondu na záchranu živočišných druhů se nejméně 35 % přirozeného prostředí změní během příš­ tích 100 let, přičemž bude zničeno až 60 % ark­ tických oblastí Kanady. Rostliny a živočichové se octnou ve stejné pozici jako na konci doby ledové - čeká je migrace nebo vymření.

~-U9mIDn1lfi
Výsledky soutěže Do prvního ročníku soutěže Nadačního fondu prof. Augusta Bayera o nejlepší studentské prá­ ce s ekologickou tematikou se přihlásilo celkem jedenáct studentů ze čtyř univerzit CR. Úroveň prací byla velmi vysoká, takže kromě předem vyhlášených ocenění komise všem ostatním udělila čestné uznání a věcné ceny. V kategorii souborných prací na Lesnické a dře­ vařské fakultě MZLU v Brně, které jsou tema­ ticky zadány jako hodnocení stavu lesního eko­ systému, jednoznačně zvítězi la práce studenta Roberta Stejskala Hodllocení sravu lesn.ího eko­ systému na lokalitě Zamknutý meandr v N P Po­ dyjí. Zaslouženě tak získal odměnu dva tisíce korun. Na druhém místě byl Jakub Beránek se studií Hodnocení sravu lesního ekosystému na lokalitě PR Velký Polom na území CHKO Ze­ lezné !zory a na třetím místě Martin Klimánek se studií Hodnocení sravu lemího ekosystému Ila polesí Bílovice, lesní úsek Klajdovka. V kategorii diplomových prací se sešla konku­ rence osmi studentů a komise měla obtížný úkol - vybrat z nich tu nejlepší. Nakonec se rozhodla pro práci Andrey Šťastné Změna druhové a pro­ storové struktury horského temperátního lesa podél gradientu /!admořské vý,fky v Národním parku Ordesa, Pyreneje. Španělsko z J ih očeské univerzity v Českých Budějovicích, která tak získala finanční odměnu tři tisíce korun. Druhé a třetí místo obsadily studentky Mendelovy ze­ mědělské a lesnické univerzity v Brně Lenka Niklová s velice zajímavou a originální prací vývoj lesních geobiocen(Íz na NÚlích ostrovech Svratky (viz též s. 24) a Kateřina Vaňková s prací Návrh směrnic péče o pNrodní rezervaci Skalka. Čestná uznání za účast v soutěži a za velmi kva­ litní diplomové práce udělila komise Marii Stra­ šilové (Hodnocení vývoje a fungování regiollál­ ního biokoridoru Kuní hora - Travičná v CHKO Bílé Karpaty) a Ivaně Tomáškové (Po­ pulace jedle v Suchém žlebu v NPR Vývěry Punkvy. Současný stav a Ilávrh péče), student­ kám Mendelovy zemědělské a lesnické univer­ zity v Brně. Dále Mgr. Marku Banašovi za Pří­ spěvek k pOlllant antropogenních vlivů a stanovení ekologické únosllosti NPR Praděd se zv/á.vt/1ím zFetelem na rekreačllí a sportovní aktivity z Univerzity Palackého v Olomouci a Pavlu Šamonilovi za práci Revize /eSllích typLÍ a ověFeníjejich vztahů s bonitou dFevin voblas­ ti CHKO Český kras z České zemědělské uni­ verzity v Praze. Všichni účastníci kromě čestného uznání a zmí­ něných finančních odměn dostali od nadačního fondu dále věcné dary, z nichž nejcennější je ji­ stě kniha Igora Míchala Ekologická stabilita S vlastnoručním věnováním autora. Připojila se rovněž Veronica s ročním předplatným časo­ pisu.

Ekologický institut Veronica pořádal v Bílých Karpatech Desátý letní kurz, který se konal 10.-22. července. Pracovní, vzdělávací i kultur­ ní program probíhal z velké části v objektech a na pozemcích, jež ve vesničce Hostětín za­ koupila Nadace Veronica a kde by mělo vznik­ nout Centrum pro podporu modelových ekolo­ gických projektú pro venkov. Účastníci kurzu se během pobytu nejen podrobně seznámili s jednotlivými projekty, které Veronica v CHKO a Biosférické rezervaci Bilé Karpaty realizuje (zpracování místních odrúd ovoce su­ šením a moštováním, hospodaření s energií v obci - výtopna na biomasu a instalace sluneč­ ních kolektorů, kořenová čistírna odpadních vod a další), ale také přiložili ruku k dílu. Nej­ větším počinem se stala záchrana šesti tisíc ku­ sů nepálených cihel (kotovic) ze starého dom­ ku, který jsme rozebrali na dále použitelný stavební materiál. Zachovali jsme také veškeré předměty historické hodnoty nalezené v domě či na půdě a uložili je k pozdějšímu restaurová­ ní. V moři práce a ekologického vzdělávání jsme si však dokázali najít čas i na zábavu a od­ počinek: uspořádali jsme letní veselici s cimbá­ lovou muzikou Veronica a vyšli si na výlety do okolí blízkého i vzdálenějšího. Kurzu se v prů­ běhu čtrnácti dnů zúčastnilo na šedesát mladých lidí a díky Sdružení dobrovolných aktivit INEX, které zprostředkovalo účast také jede­ nácti studentům ze tří kontinentů severní polo­ koule, se stal kurz mezinárodním a každý z účastníků tak dostal příležitost prověřit a posí­ lit si svoje jazykové znalosti a navázat nová přátelství s lidmi z celého světa. Ještě jednou bychom rádi poděkovali všem, kteří se kurzu zúčastnili a odvedli v Hostětíně kus poctivé práce.

Petr Maděra

Sárka Stefanová

Rozebrá1lím starého domll se podařilo získat staveb1lí materiál pro Ilovostavbu Celltra eko­ logických projektů pro vellkov. Foto Miroslav KUlldrata

Letní kurz v Hostětíně

KRONIKA

31

Oznámení Den stromů Letos poprvé bude 20. října slaven v Ceské re­ publice Den stromů. V tento den budou po celé Ceské republice vysázeny tisíce stromů. Sázení bude doprovázeno řadou diskusních a kultur­ ních akcÍ. Na několika místech Ceské republiky bude symbolicky vysazen Strom milénia. Jed­ ním z míst. kde bude Strom milénia vysazen, bude Hostětín, modelová ekologická obec v Bí­ lých Karpatech. Sázení se, u příležitosti zaháje­ ní provozu obecní výtopny na biomasu, zúčastní i ministr životního prostředí CR Miloš Kužvart. Jedním z organizátorů Dne stromů je Nadace Partnerství. Nový grantový program nadace s názvem Strom života chce napomoci zlepšení neutěšeného stavu lesů a navrácení stromů do měst i do krajiny. Nástrojem k realizaci tohoto cíle je finanční podpora projektů občanských sdružení, obecně prospěšných společností a místních samospráv, které jsou zaměřeny na výsadbu a pěstování stromů na celém území Ceské republiky. Peníze na podporu programu Strom života jsou shromažďovány v rámci ve­ řejné sbírky Adoptujte strom!, na účtu č. 152343168/5100, V.s. 993, u IPB, a.s., 602 00 Brno, Malinovského náměstí 4, Dárcům bude umožněno, aby si svůj strom zasadili v některé z vybraných lokalit. V roce 1999 bylo za fi­ nanční podpory Nadace Partnerství vysázeno po celém území CR na 54 000 stromů, red.

Doprava pro 21. století (T21)

K /lejradost/lějším či/lnostem na kopanicích patří sběr tmek na proslulý destilát. Snímek z konce 80. let patří do rozsáhlého cyklu o krajině a lidech Baýeh Karpat, který Jindřich Grepl připravo­ val ke knižnímu vydání. Kniha bohuželllebyla realizována

Za Jindřichem Greplem Zaťátkem

leto.vní/lO břeZ/la jsme ho byli s Kar­ lem Hudcem nav.ftívit v Domově dtichodců v So­ kolnicích u Bma, abychollllllU popl'áli k naroze­ ninám. Bylo mtt už úctyhodných 93 let! Starý pán byl sice již poněkud sehnutý a mubl.ý, ale stále duševně svěží a plllý plánů do budottcna. Tě.fil se, jak s rozpukem jara za61e fotografovat stromy v parku kolem sokolnického zámetku. Už k tomu nedošlo a nedojde. Jindřich Grepl, doyen bměnských kamerama/Hi afotografii. tiše zemulupro.w'ed léta. Podrobněji jsme se o jeho tvorbě ve Veronice zmínili tl příležitosti devade­ sátin (t. 1/1997). A tak si teď alespoií pripo­ meňme, že Jindřich Grepl patm k těm osobno ,~­ tem bměnského kullllmího života, které zajímali nejen lidé, ale i pHroda a krajina , V první řadě soulad krajiny a jejích lidí. Ten uměl nacházet a výte6tě dokttmentovat zejména na bělokarpat­ ských kopanicích a Horiíácku ti na vinorodých svazích Pálav)', Stovky .mílllkli zasvětil i nivní krajině, když krok za krokem dokumentoval krtt­ tý zánik jedinetné/lO světa mokřadti, lužních le­ sti a luk při výstavbě vodního díla Nové Mlýn)'. K vývwmným titulrilll. které inicioval v bměn­ ském nakladatelství Blok, patN Pod horou Ve­ nušinou (1981) a Pálava (1990). Řadu daWch

32

knih doplnil svými fotografiemi širokého tema­ tického záběru - od folklrJru Moravského Slo­ vdcka pFes operace srdce až po archeologické vykopávky. Obdobně .firoký byl jeho záběr .fil­ marský. Natočil p,'es 200 krátkometrážních a stredometrážních .fibmi, z nichž proslulost si získaly zejména autorské snímky Slovácká suita a Horňácká suita. Často lépe než reprodukované v knihách a ča­ sopisech působily jeho forogra.fie na v:~stavách v Moravském zemském muzeu. Opakovanou po­ ZOTl!ost vdejnosti vzbudily vytNbené kolekce fo­ tografií Zmizelý svět pod Pálavou (1994), Mo­ ravské pralesy (1997) a Brněnské osobnosti (1998). Až do konce svých dmi se společně s pFáteli lě.fil na další ".ÝSTaVU, ve které by otev­ řel ,fvtij bohatý archiv postava postavitek Hor­ Izácka, ov.fem s kulisOLl květnatých bělokcllpat­ sk)'ch luk. A co vlec/lilO jeJ'tě v jeho fotografickém archivu ztÍstalo! Uvědomme si, že v Jindřichu Greplovi ode.fel jeden z posledních vnímavých dokumentaristů mizejícího světa. Pohledově krcí.m:~ch a idylic­ kých kraji/!, po kteJých se nám stýská a jejichž zbytky stále ~'astěji vyhledáváme. Čelllé .mÍmky z pozůstalosti Jindrtcha Grepla mohou být pro nás i dal.fí generace vodítkem k návratům. Jali Lacilla

Nadace Partnerství a Nadace Via společně vy­ hlásily grantovou soutěž. Podporu mohou získat projekty ukazující trvale udržitelná dopravní ře­ šení na místní úrovni, která mohou být inspirací a příkladem dalším obcím. zahrnují účaSL veřej­ nosti a více partnerú při jejich plánování i reali­ zaci a která mohou přispět k hlavnímu cíli pro­ gramu T21 zvýšení veřejné podpory dopravním řešením, která jsou příznivá pro lidi i životní prostředí. Program T21 může na kon­ krétní projekt přispět částkou maximálně 100 000 Kč s tím, že u in vestičních projektů je pod­ mínkou spoluúčast žadatele na celkových nákla­ dech projektu. Také u neinvestičních projektů dostanou přednost projekty částečně hrazené z jiných zdrojů. Pro první grantové kolo (pro­ gram je tříletý) je k dispozici přibližně 600 000 Kč. Další podmínkou úspěšné žádosti je, že sou­ částí projektu bude informační kampaň s cílem získat zapojení a podporu veřejnosti. Příjemcem grantu mohou být obcc a neziskové organizace. Formulář žádosti a podrobné informace získáte na adrese Nadace Partnerství, Panská 7, 602 00 Brno, tel.: 05/4221 8350, fax: 05/4222 1744, e-mail: [email protected]. http://www.ecn.cz/epce. Uzávěrka grantové soutěže je 27. října 2000.

M.K.

Podzimní Biojarmark Ekologický institut Veronica a Kontrola ekolo­ gického zemědělství, o.p.s., Vás srdečně zvou na tradiční podzimní biojarmark, který se letos ko­ ná v pátek 6. října od 8 do 17 hodin a v sobotu 7. října od 8 do 13 hodin na Zelném trhu v Brně (před Divadlem Husa na provázku). Na progra­ mu je tradiční přehlídka a ochutnávka biopotra­ vin z ekofarem z Moravy i Cech. výstava Hnutí Duha Krajina na talíři a vystoupení cimbálové muziky Veronica. Součástí biojarmarku je také sobotní podvečerní jazzový koncert Lee Andrew Davisona na propagaci biomoštů a tradičního ovocnářství v Bílých Karpatech. Srdečně Vás zveme, přijďte ochutnat ten rozdíl! S. S.

KRONlKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~~n'(jDnun®~