Na hraně
Ryze český chov landseera v Česku neexistuje Pokud bychom chtěli skutečně „ryze český chov“ landseera, pak bychom museli mít v PP uvedeny 4 generace landseerů – otců a matek pocházejících z českého chovu. TO NEMÁME a pochybuji, že jsme kdy měli. Chovatelská základna byla vždy malá a snahy chovatelů zpočátku spěly k rozšíření chovu landseera u nás. Majitelé landseeřích miláčků uchovňovali své psy za podmínek srovnatelných s podmínkami v zahraničí. Samozřejmě se nemohlo vyhnout ani importům, ani krytím zahraničními psy. Přesto zůstával landseer málo známým a tím i málo početným plemenem. Kdo chtěl mít doma landseera, musel si na něj nezřídka počkat rok, dva, někdy i déle. Štěňátka proto byla zadána dlouho před narozením a chovatel měl téměř jistotu, že všechna jeho drobotina půjde do nových domovů hned jak nejdříve to půjde. Landseer nebyl nikdy levným psem a koupit si ho mohl jen člověk, který ho znal a jen ten, který na něj měl. Na jednu stranu je to určitě dobře, na stranu druhou se z landseera stával pes pro majetné. To ale neznamená, že majitel, který má dost peněz, může a chce poskytnout svému psovi to nejlepší. Často tomu tak není a pes bývá jen symbolem jeho prestiže, ne milovaným společníkem. Tito majitelé se jen zřídka věnovali chovu náročnému na čas a práci a landseer jakožto plemeno zůstával dál psem téměř neznámým. Zdravé chovatelské jádro bývá u lidí, kteří jsou nadšenými obdivovateli plemene a jsou ochotni obětovat čas, námahu a ztrátu - krásné udržované zahrady, čisťounské domácnosti bez jediného chlupu, čistého neposlintaného oblečení, celých bot atd. - spojenou s odchovem. Muselo dojít k nevyhnutelnému – chovat začali především lidé ani ne tak zámožní, jako spíš zapálení. S myšlenkou, že landseer je tím nejlepším rodinným psem a společníkem se vrhli do“práce“. Už to nebyly dva tři odchovy ročně, ale najednou jich bylo dvakrát tolik i více. Rozšiřovala se chovatelská základna a landseer začal být víc známým a dostupným, ale ne vždy rostl počet kupců rovnoměrně s počtem štěňat, čož se promítlo i do výsledné ceny za štěně. Někteří dřívější chovatelé v tom viděli veliký problém, cítili ohrožení svého „elitního“ chovu.
1 Alena Lasotová
Na hraně A TAK NAMÍSTO PODPORY A DALŠÍHO ROZŠIŘOVÁNÍ A ZKVALITŇOVÁNÍ CHOVU PŘIŠLA KE SLOVU NESMYSLNÁ OMEZOVÁNÍ. Omezování, která nejsou nikde v celé FCI a ani samotní garanti standardu k nim nepřistupují, je to jen pravá česká specialitka. Landseer musel být najednou zbarvený přesně podle standardu, a pokud byla povolena odchylka od standardu, dostal landseer podmínku jednoho vrhu. V Zápisním řádu byla povolená jen jediná odchylka od standardního zbarvení, ale výbor v určitých případech přivíral ne jedno, ale pevně zavíral hned obě oči. Vždyť byl uchovněn landseer, který měl nejen černou na dvou místech, která musí být podle standardu bílá, ale dokonce nesplňoval ani podmínky k uchovnění! A tak se stalo, že český landseer (mimo „určitých případů“) mající nestandardní zbarvení na dvou místech byl z chovu vyloučen. Vše ostatní bylo odsunuto na zarostlou kolej – zdraví, dobrá povaha, výborná kostra, přínos nové krve, atd. Je jasné, že malý český klub v žádném případě nemohl svůj Zápisní řád vnucovat zahraničním chovatelům a tak někteří majitelé fen vyjížděli do zahraničí právě za plemeníky zbarvenými nestandardně. Tím vlastně sami svůj chov deklasovali a popřeli vlastní snahu o chov landseera zbarveného striktně standardně. Stejně zbarvení psi (rozuměj s více než jednou odchylkou od standardu) byli z českého chovu odstraněni a zbylých pár jedinců, kteří uchovněni byli, se buďto nehodilo pro blízkou přízeń nebo nesplňovali požadavky chovatelů a ZŘ či byli uchovněni s podmínkou jednoho vrhu nebo jednoduše nebyli nikdy k chovu nabídnuti. Přitom právě ze spojení standardně zbarvených rodičů se rodí jedinci nestandardně zbarvení a někdy je to (podle počtu štěňat ve vrhu) dokonce i 100% nestandardně zbarvených štěňat! A kupodivu spojení jednoho jedince nestandardně zbarveného se standardně zbarveným dalo například 8 štěńat, z nich jedno jediné bylo zbarveno nestandardně a to se ještě jednalo o úplně jiné nestandardní zbarvení, než pro jaké dostal podmínku rodič. Dokonce všechny feny, které dostaly podmínku jednoho vrhu, byly uvolněny pro další chov, protože se NEPOTVRDILO, že ve zvýšené míře předávají své nestandardní zbarvení. V případě psů – jediný pes s podmínkou se stal otcem a to ještě před úpravou ZŘ, podle kterého teprve začalo platit omezení pro chov, do té doby byli jedinci uchovněni s podmínkou NEOPRÁVNĚNĚ! A ani tento pes nepředal své nestandardní zbarvení.
2 Alena Lasotová
Na hraně Na základě těchto výsledků se pak snaha funkcionářů činných v chovu landseera jeví přinejmenším velmi podivnou a popírající svou vlastní teorii zkvalitňování chovu. V důsledku toho, co jsem výše popsala, také nikdy ani nemůže vzniknout „ryze český“ landseer. Na to je chovatelská základna příliš malá.
Napadá mě tedy otázka: Proč vlastně chovat „české“ landseery, když nejsme schopni mít víc jak jednu (!) generaci českých odchovanců v PP? Za poslední 3 roky (víc jich na klubových stránkách nenajdete) bylo odchováno jen 6 vrhů, ve kterých byli v PP oba rodiče z české produkce (jen jediná generace). Dále z těchto 6 vrhů se jednalo jednou o opakované spojení - Aston Zaragosa + Asima Vinná perla a dvakrát kryl Biff Týnská hora. Skutečný počet českých landseerů, kteří měli za poslední 3 roky alespoň jednu generaci českou a z jejichž spojení se narodila štěňata, se tak snížil na pouhých 9 landseerů. Dvě české generace obou rodičů neměl jediný vrh a o třech si může český chov nechat zdát. Co říká standard landseera o tom, kam nesmí zasahovat černá barva? Je v něm toto:“ Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé ...“ Nikde ve standardu není znapsáno, že landseer mající černou barvu zasahující do míst, která mají být bílá, musí být z chovu vyloučen. Byl by to naprostý nesmysl. Vezměme si jeden příklad za všechny a tím je krk: Krk je napojen na hrudník pod úhlem asi 40° a nese hlavu. Co je hlava? Hlava je vlastně lebka psa, vše ostatní směrem k hrudníku je tedy krk. Kdyby se MĚL naprosto striktně dodržovat standard, pak by se do chovu nedostal skoro žádný landseer. Černá by směla být P O U Z E na lebce! Lebku pohmatem pozná i slepec, to není tak těžké a není třeba se vymlouvat na to, že každý rozhodčí to vidí jinak. 3 Alena Lasotová
Na hraně Jakákoli černá barva mimo lebku směrem k hrudníku, a třebas jen maličko, je na krku, ať už je dole pod čelistí, nahoře nebo po stranách. Kdo se zdravým rozumem bude tak důkladně zkoumat zda se mimo lebku-hlavu psa vyskytuje pár černých chlupů? A tak se to ve všech zemích krom Česka bere s rezervou. Pokud se bude dodržovat standard do posledního písmene, nebude vbrzku žádný landseer chovný., vyjma těch, které si uchovní výbor podle svých zvláštních kritérií. U ostatního nestandardního zbarvení je to obdobné. K čemu je pak „elitní“ chov? Kdo pozorně četl, se dovtípí odpovědi sám.
Obrazová příloha:
černá do krku hned na dvou místech
i tady černá barva zasahuje mimo lebku, tedy do krku
4 Alena Lasotová
Na hraně
černá barva zasahuje do spodní strany krku
a tady je krk černý p řes celou pravou stranu
i tady zasahuje černá barva mimo lebku, tedy do krku
do spodní části krku zasahuje černá výrazn ě
5 Alena Lasotová
Na hraně
a tady je rovněž krásně vidět, že černá barva zasahuje do spodní části krku
Dalších ukázek už není třeba, asi bych nenašla landseera, který by neměl černou do krku.
6 Alena Lasotová
