Studie landseera – zuby a skus
Studie landseera Zuby, zoubky, zoubečky....skus Základem kvalitního života psa je dobré zdraví a dobré zdraví začíná přijímáním potravy, jejím trávením a následným rozvodem živin do organismu. K příjmu potravy slouží tlama psa opatřená zuby. Ty mají za úkol potravu pevně chytit (funkce zámku - dolní špičák přesně zapadá do mezery mezi horním špičákem a střeďákem), roztrhat (trhákový komplex-čtvrtý třenový zub v horní čelisti a první stolička v čelisti spodní ), nastříhat na menší kusy (uřezat od kosti řezáky), rozdrtit tvrdé kosti (stoličky a zuby třenové). Pro psa je dobrý chrup a skus pro kvalitní a zdravý život naprosto nezbytný. Tlama psa (morda) je tvořena horní a dolní čelistí. Po okrajích čelistí jsou v dásních uloženy zuby. Morda je z vnějšku chráněná pysky, které mají dobře přiléhat k čelistem. Pysky spodní čelisti jsou opatřeny pyskovými papilami, zubatými výrůstky (podobné zubům na pile), které tvoří lem. Pysky jsou zvnějšku porostlé jemnou srstí s hmatovými chlupy a mají různou tloušťku. Jsou velmi citlivé, pohyblivé a v ideálním případě po celé délce černě pigmentované. Pysky z vnitřní strany mordy se sliznicí tváří přechází na zubní lůžka horní a dolní čelisti=dáseň a spolu s horním patrem (navazujícím na kostěnný základ čelisti) a jazykem tvoří dutinu ústní. Jazyk, patro i sliznice vnitřní strany mordy můžou být pigmentovány různě velkými tmavými skvrnami. Místo mezi pyskem a dásní z vnitřní strany se nazývá ústní předsíní. Na horním patře, stropu dutiny ústní, rozlišujeme tvrdé a měkké patro. Uprostřed tvrdého patra je patrový šev (rýha od řezáků ke stoličkám) překrytý jemnou sliznicí, 10 patrovými stupněmi (rugae palatinae - vruby tvořící měkké patro), které mají zabraňovat vypadávání potravy. Spodní čelist je tvořena kostmi, jemnou sliznicí a svalovými vlákny. V zadní části dolní čelisti se připojuje kořen jazyka, který je spojen se svalovinou dolní čelisti uzdičkou (zvláštní blanovitá řasa). Na úrovni zubu třenového P3 je v dolní čelisti vývod slinné žlázy. Jazyk je dlouhý sval se sliznicí a zřetelnou podélnou rýhou (philtrum). Celý povrch jazyka je pokryt dláždicovým epitelem mající četné výběžky - papily s chuťovými pohárky. Ty obsahují chuťové a podpůrné buňky spolu s vodivými nervovými vlákny. To jak je utvořené patro je velmi důležité neboť ve spolupráci s jazykem zajišťuje přirozený posun potravy do jícnu a do trávicího traktu. V souvislosti s nesprávně vytvořeným patrem hovoříme o rozštěpu patra. Může být jednostranný, oboustranný nebo střední a může se kombinovat s rozštěpem primárního patra, což je oblast před papilla incisivax (řezáková bradavka). Defekty mohou být jen povrchové, v měkké části patra nebo mohou zasahovat až do hloubky uložených struktur. Oboustranné, jednostranné či střední rozštěpy sekundárního patra - oblast za papilla incisiva postihují většinou tvrdé i měkké patro současně. Štěňata narozená s rozštěpem patra od narození sice sají, mohou však vypuzovat mléko nosem a mohou mít dýchací potíže. Příčinou je špatná komunikace mezi dutinou ústní a nosní. Jinými slovy – mléko se nedostává tam kam má, do žaludku, ale díky rozštěpu do nosu a do plic. Příčinou rozštěpu je porucha růstu a fůze (sloučení) mezodermálních (druhotně třetí zárodečný list, mezi ektodermem a endodermem) mas patrových plotének výběžků horní čelisti a jejich splynutí s nosní přepážkou. Ke komplikacím s přijímáním potravy se přidružuje zánět plic a štěňata brzy hynou. Papilla incisiva se nachází před koncem patrového švu, který prochází středem tvrdého patra. Ústí zde ductus incisivus (řezákový průchod), který spojuje dutinu nosní s dutinou ústní. 1
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus Rozštěp patra je velmi vážná porucha a musí být sledována. Každé štěně, které uhyne ve velmi ranném věku by mělo být prohlédnuto veterinářem, aby se zjistila příčina úhynu. Postižené štěně vypadá navenek naprosto v pořádku, saje, ale nepřibírá, přidávají se dýchací potíže a štěně umírá. Vlastně umírá hladem. Méně závažné rozštěpy (měkké patro) se dají řešit operativně, ale takový jedinec by nikdy neměl přijít do chovu. Rozštěpy patra vznikají během vývoje jedince před narozením. Podle některých autorů není mechanismus dědičnosti objasněn, podle jiných je rozštěp patra kontrolován recesivně. Uvažuje se i o polygenetickém (různorodém) mechanismu dědičnosti. Dáseň pokrývá krčky nebo i části korunek zubů. Zuby jsou tvořeny korunkou (část nad dásní), krčkem (část mezi korunkou a kořenem těsně u dásně) a kořenem (část v dásni). Složení zubu: sklovina - vnější nejtvrdší část, má bílou lesklou barvu zubovina - pod sklovinou, je to tvrdá hlavní část zubu, ve které je dutina vyplněná dření s cévami a nervy. Povrch krčku je potažen měkčí nažloutlou kostní hmotou. Rozlišujeme zuby dočasné neboli mléčné (28) a zuby trvalé (42). Ty pak dále dělíme podle typu (k čemu slouží) na: Řezáky (dentes incisivi) Špičáky (dentes canini) Zuby třenové (dentes praemolares) Stoličky (dentes molares) Řezáky rozdělujeme do dvou řezákových oblouků a to horní a dolní. V každém řezákovém oblouku čelisti je 6 řezáků stejnoměrně (pravidelně) zasazených do dásní vedle sebe. Pokud se vychylují různými směry nebo jsou i různě vytočené, nejsou uloženy pravidelně, ale nepravidelně. Řezáky mají své názvy podle toho, kde se v řezákovém oblouku nacházejí: klíšťky, střeďáky a krajáky. Označují se velkými písmeny I (z latinského názvu incisivi) a číslicí podle postavení – I1, I2, I3 a jsou počítány od středu doprava i doleva. Podle postavení řezáků v řezákovém oblouku se určuje skus - vzájemné zaklesnutí horních a dolních řezáků a následně špičáků. Špičáky jsou v každé čelisti 2 a označují se C (canini). Jsou to nejdelší, zašpičatělé, mírně zahnuté zuby s dlouhými kořeny. Zuby třenové, premoláry jsou různě velké, je jich 8 (4 na pravé straně, 4 na levé) v každé čelisti a zapisují se velkým P (praemolares) – počítáno od špičáků: P1, P2, P3, P4. Mezi premoláry jsou pravidelné rozestupy. P1 jsou sice velmi malé, ale mají velký význam při upevňování pozice špičáků. Stoličky, moláry jsou v dolní čelisti 3 na každé straně čelisti a v horní 2 na každé straně a označují se velkým M (molares) – M1, M2, M3 (v horní jen M1, M2). Typ skusu je ovlivněn délkou čelisti a různým postavením hlavně řezáků. Podle toho, jak čelisti a zuby narostou, rozlišujeme typy skusů. Dominantní skus je skus nůžkový. Rozlišujeme nůžkový pravidelný a nepravidelný. Záleží na postavení řezáků v řezákovém oblouku. Pravidelný nůžkový skus podmiňuje pravidelné uložení řezáků, které jsou stejnoměrně, pravidelně uloženy vedle sebe. Pokud tomu tak není a řezáky se vychylují různými směry nebo jsou vytočené – podélně nepravidelné nebo příčně nepravidelné či dokonce kombinované obě nepravidelné vady uložení řezáků v řezákovém oblouku – jedná se o nepravidelný nůžkový skus. Bude tomu tak vždy, i když horní řezáky překrývají řezáky spodní. O pravidelném nebo nepravidelném skusu rozhoduje vždy postavení řezáků v řezákovém oblouku. U nůžkového skusu ještě chvíli zůstanu, neboť ještě dále rozlišujeme nůžkový skus těsný - spodní řezáky těsně dosedají pod horní a často se opírá jen špička řezáků a není žádná mezera, volný 2
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus nůžkový skus - mezi řezáky horními a dolními je mezírka do 2mm a normální nůžkový skus horní řezáky lehce překrývají spodní a mezera mezi nimi je kolem 1mm. Skus klešťový je takový, kdy se řezáky horní a dolní čelisti dotýkají kousacími hranami. Klešťový skus je přímo zodpovědný za výskyt předkusů i podkusů. Délka horní i dolní čelisti je ovládána každá svým genem a dědí se nezávisle na sobě. To znamená, že potomek chovného páru může zdědit délku horní čelisti po matce a délku dolní čelisti po otci a naopak. Protože však například otec bude mít klešťový skus, může část potomků mít výsledný skus předkus a část podkus a část může mít i skus nůžkový. Záleží na délce čelistí matky. Dokonce i dva jedinci se správným nůžkovým skusem mohou mít v potomstvu předkus nebo podkus, neboť budou mít nestejně dlouhou nosní partii, ale riziko je mnohonásobně menší než u klešťového skusu. Předkus je skus, při němž řezáky delší spodní čelisti jsou před řezáky čelisti horní. Pokud je mezera příliš velká, zraňují zuby měkkou sliznici spodní čelisti. Pes nemůže plně skousnout a je to pro něj velmi nepříjemné a bolestivé. Podkus je opakem předkusu, řezáky horní čelisti jsou před řezáky čelisti dolní, ale je mezi nimi velká mezera. Ta může být 2mm a více, zuby nezapadají do sebe a při příliš velké mezeře mohou zuby zraňovat měkké horní patro. Dokonce se může stát, že rostoucí špičáky prorazí patro a zasouvají se do něj jako dýka do pochvy. Opět - pro psa je to velmi bolestivé a stresující, špatně přijímá potravu, nemůže plně skousnout. Při velkém podkusu již při narození, nemohou štěňata správně sát, protože nevzniká podtlak zajišťující vstřikování mléka do tlamičky. Štěně se sice usilovně snaží sát, ale téměř bezvýsledně. Umírá hladem. Podkus, předkus i skus klešťový jsou vylučující z chovu. Již jsme si řekli, že rozlišujeme zuby dočasné neboli mléčné (28) a zuby trvalé (42). Mléčný chrup je zakládán asi od třetího týdne nitroděložního vývoje štěněte. Štěňata se rodí bezzubá a první mléčné zoubky se začnou prořezávat kolem třetího týdne po narození. Počet mléčných zubů je 28 – v mléčném chrupu štěněte schází moláry a první premoláry (P1). Mléčné zuby mají šedomodrý nádech a jejich výměna za zuby trvalé začíná kolem třetího až čtvrtého měsíce. Trvalé zuby jsou založeny pod mléčnými, začínají růst a vytlačovat zuby mléčné. Nejprve se vyměňují řezáky, po nich následují špičáky, pak premoláry a jako poslední rostou moláry. Někdy bývá problém s prořezáváním P1 a stává se, že nevyroste vůbec. Stejně tak nemusí vyrůst i jiné zuby a pes pak není plnochrupý. U landseera je tolerována částečná chudozubost (oligodoncie) : chybějící I1, I2, I3 nebo chybějící špičák či schází P1, P2, P3, P4 nebo chybí M1, M2, M3, přičemž neexistence 3 a více zubů je vylučující z chovu. Podle mne je to až příliš velká benevolence, vždyť ztráta takové P4 spolu s M1, vlastně celého trhákového komplexu je velmi závažná. Pes nemá stoličky uzpůsobené k rozmělňování potravy, tu musí pomocí trhákového komplexu roztrhat na menší kusy a spolykat celé. Stejné je to s drcením tvrdých kostí, když pes nebude mít trhákový komplex čím si je nadrtí? Chybění těchto zubů by mělo být vyloučeno z chovu. Nezaručuje to totiž kvalitní a hlavně zdravý život psa. Navíc je nepřítomnost třenových zubů a stoliček geneticky svázána s genem pro bezsrstost. Naproti tomu PANÍ PORADKYNĚ trvá na přesném rozmístění černých ploten, jejichž rozložení v srsti nemá nejmenší šanci ohrozit psa na jeho kvalitním a zdravém životě. Je to celé postavené na hlavu! Oligodoncie (chudozubost) – pravá – zub není v dásni ani založen, nepravá – zub založen je, jen nedojde k jeho úplnému prořezání. Nejobtížnější je hodnocení chybějících zubů v důsledku vylomení nebo zlomení zubu. Důkazem 3
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus by mělo být pouze potvrzení veterinárního lékaře, který se může zodpovědně vyjádřit k vylomení zubu pouze tehdy, když majitel přivede postiženého psa k ošetření ihned nebo nejdéle do týdne po vylomení zubu. Pozornému majiteli psa by nemělo vylomení zubu uniknout, neboť jde o proces velmi bolestivý, spojený s krvácením z čelisti. Zbytek zlomeného zubu lze rentgenologicky prokázat kdykoliv a z chovatelského hlediska bez velkého rizika tolerovat. Polyodoncie (zdvojení zubů) – z jednoho zubního základu vyrůstají 2 zuby trvalé - polyodoncie pravá. Nemá vliv na zdraví psa, je to pouze kosmetická vada, není důvodem k vyloučení z chovu. Nejčastěji se týká P1 nebo některého řezáku. Často se však stává, že rostoucí trvalý zub není schopen bez pomoci vytlačit zub mléčný – polyodoncie nepravá. Tady stačí vytržení mléčného zubu. Rozhodnout, zda se jedná o polyodoncii pravou nebo nepravou však přísluší veterinárnímu lékaři. Zuby trvalé – 42 zubů a zde je vzorec: 3I
1C
4P
2M
3I
1C
4P
3M
Horní čelist × 2 = 42 Dolní čelist
Každý zub je samostatnou genetickou jednotkou, jeho růst je kontrolován jedním genem. Chudozubost, stejně jako výskyt nadpočetných zubů, je vadou recesivní. Dominantní je vývin plného chrupu. Chrup a skus psa se dá dobře korigovat, záleží na stupni závažnosti vady skusu nebo uložení zubu, ale žádný pes s upraveným skusem by neměl být zařazen do chovu. Poměrně lehce lze za pomoci rovnátek změnit skus klešťový za skus nůžkový. Klešťový skus je však vadou z chovu vylučující. Dokonce se dá změnit mírný předkus (vada vylučující) na skus nůžkový, ale po určité době si genetika stejně udělá své a zuby mají silnou tendenci vracet se do původního stavu uložení a že se to vždy projeví v potomstvu, o tom snad nikdo nepochybuje. Landseer má zvláštní morfologii lebky a její růst probíhá až do třetího roku, přičemž spodní čelist dorůstá jako poslední, takže se skus během dospívání může dramaticky změnit. To, že v 8 měsících má skus nůžkový ještě nezaručuje, že ho bude mít i ve dvou létech. Osobně mám mnohem raději, když mají štěňátka mírný podkus, protože ten se během růstu lebky krásně dorovná na skus nůžkový. Odmítám věřit, že například pes, který měl až do tří let předkus, ho po třech!! létech „zázračně“ dorovnal až na nůžky a byl zbonitován. Můj pesimismus podporuje skutečnost, že hned po bonitaci byl pes prodán.
Shrnutí Je určitě přáním každého majitele psa nebo chovatele, aby jejich psí kamarádi nebo odchovanci byli především zdraví. Jedním z měřítek je i zdravotní stav zubů, jejich skus a množství. To je nesporné, vždyť to známe sami – kdo chodí rád k zubaři, kdo je šťastný, má-li se zuby problémy (rovnátka, ztráta zubů, zubní protézy, zubní kámen....)? I psi mohou mít zubní kámen, i u nich se na zubu tvoří zubní plak, ze kterého se zubní kámen vyvíjí. Na vině je především krmení průmyslově vyráběnými krmivy, absense kostí, šlach a chrupavek v krmných dávkách psů. Vlk podobnými problémy netrpí, zaznamenána je pouze částečná chudozubost, ale žádné jiné vady chrupu (snad jen ve vyšším věku, při opotřebování zubů). Odstranit zubní kámen lze snadno buďto prevencí nebo mechanicky. Stejně bychom měli dbát na odstraňování i všech ostatních příčin způsobujících problémy se zuby a skusem, vždyť jde přímo o zdraví.
4
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus
Obrazová příloha
pravidelný nůžkový skus + zámek
horní čelist: a-rugae palatinae, b-patrový šev, c- papilla incisivax (řezáková bradavka) 5
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus
spodní i horní čelist spolu s jazykem: a-podélná rýha jazyka (philtrum) , b- pyskové papily
křivě rostoucí špičák, zasouvá se pod horní špičák do horního patra, pes má při skusu sice horní řezáky před spodními, přesto bych tohoto psa nedovolila zbonitovat, špatně rostoucí špičák způsobil v patře díru a psovi působí bolest. Pravděpodobně měl tento pes jako štěně velký podkus.
6
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus
nepravidelné uložení řezáků v řezákovém oblouku, tento pes má předkus
pravidelné uložení řezáků – pravidelný nůžkový skus
7
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus
předkus – horní řezáky při skousnutí zraňují sliznici dolní čelisti, zámek je přesto zachován. Podkus je opačný extrém: horní čelist je delší, kdežto spodní kratší.
nůžkový skus – pohled z boku
8
Alena Lasotová
Studie landseera – zuby a skus
Rozštěp patra, defekt zasahuje až do hloubky uložených struktur, jeho rozsah je od řezákové bradavky přes celé patro. Příčinou rozštěpu je porucha růstu a fůze (sloučení) mezodermálních mas patrových plotének výběžků horní čelisti a jejich splynutí s nosní přepážkou. Štěňata narozená s rozštěpem patra od narození sice sají, mohou vypuzovat nosem mléko a mohou mít dýchací potíže. Příčinou je špatná komunikace mezi dutinou ústní a nosní. Jinými slovy – mléko se nedostává tam kam má, do žaludku, ale díky rozštěpu do nosu a do plic. Ke komplikacím s přijímáním potravy se přidružuje zánět plic a štěňata brzy hynou, poškození je neslučitelné s životem. Chovatelé na tento závažný jev ani nemusí přijít, postižené štěně nevypadá nemocně, saje, ale pak jakoby bez zjevné příčiny umírá a mrtvým štěňatům se do tlamiček vesměs nikdo nedívá, započítají se jako úhyn z neznámých příčin.
Dostupná literatura: Doc. MVDr. Zdeňka Procházky, DrSc. : Chov psů , odborný článek Faunanet
9
Alena Lasotová
