Eroze hran Michaela Schwarzová
Michaela Schwarzová má co říci a říká to dobře a výstižně svým vlastním poetickým jazykem, to určitě bude zjištění a závěr každého, kdo přečte tuto knížku. Všimne si asi i toho, že její verše se skutečně obracejí k těm, jimž je knížka věnována. Tak silnou a věrohodnou milostnou poezii čteme zřídka: kdo běžně cítí, že s člověkem, kterého má rád, musí umět unést loňské přízemní mrazy, kdo ví, že je třeba se s takovým člověkem učit plít úponky jedovatých trav, dovídat se i o důmyslně skrytých hranách a ty hrany obrušovat, neponechat je jen samovolné erozi… Myslím, že k poctivosti a vážnosti tvorby u Michaely přispívá i zakotvení v místech a rodu, kontinuita vědomí: je z kvádrů svých domovů a všichni před ní k ní často mluví, protože ona žije mezi nimi a oni vedle ní. Nepředstírá, proto zasahuje a správně pojmenovává, nezůstává v impresi, těží z ní významy, je určitá a nebojí se zrcadel, které jí často z ní samé odhalí jen nejasně tušené. Rád jsem tu knížku četl a těším se na další. Jaromír Damek
Eroze hran Michaela Schwarzová
Tomáš Suk, 2012 Text © Michaela Schwarzová, 2012 Ilustrace © Michaela Schwarzová st., 2012 ISBN 978-80-260-2095-0
Dřevo jest tělo páně Někdy se zalykám touhou ho rozdrásat aby bylo měkčí
Věnováno Davidovi Mariánské skále a mé babičce
Rozhraní I.
Držíš mě, jako bys tušil že spávám v oranici Očima si mícháš čaj z koroptvího peří Cinkáš o šálek Jakpak ti chutná mokrá paměť remízků? O kamení si lámeš zuby Zaschlá krev ti taky nevoní To zas zdivočelí psi štvali Střásám z vlasů okvětní lístky hrušní přímo tobě za límec
Připlulas v košíku z proutí s nohama přitaženýma k tělu aby ses do něj vešla Jak ti mám věřit že někde jinde jsi už třezalku vysbírala a u mě ti prý slunce jinak pokvete? Zítra se vysemení třeba bodláčí a ty potáhneš dál s chmýřím Zůstanu sedět sám nad řekou Budu tě vyhlížet proti proudu
A ty pořád nic
10
11
Jsou chvíle jak písnička o irském chlapci co se domů k milé nevrátí a vránám září oči (vypráví to pikola) Nakreslím ti mezi lopatky že požali první jarní stébla Sladkosmutno se bude srážet na oknech Chvíle se přelomí (je to jen nitka z jitrocele) zrychlí se tep a budeme si blíž
Oči po nočních lampách V zubech drcená světýlka na obzoru Struska je moje kůže ocelově horká z pecí zhebklá popelem tvých vlasů Kdybys mě sevřel dlouhým krokem ulic prosycených deštěm a svitem petrolejek záda bych vyklenula
To až jednou v noci nebudou létat vrány
12
13
Loupáčkem
na ořechy
Loupeš mi bělmo z očí abys líp viděl dovnitř Hrozíme se co najdeš Semknu víčka Odlesky tvého peří bodají do sítnice Má bílá vráno bílý krkavečku
14
Vyprávíš mi o snech lomikamene Myslíš, že rozumím co jej žene z kořenů? Já z tebe jen chtěl vyplít úponky jedovatých trav Díváš se skrze prsty jak ti z paží trhám semenáčky jeden po druhém Vůbec se nebráníš Barvu z dřevěné tváře smyl hned první déšť Možná tak končí všechny modly
15
Kdybych tě svázala papírovým a pak ho pomalu propalovala svíčkou
provázkem
možná možná by sis všiml že tu nejsi Nakonec si stejně budu podpalovat svíčky bodavými tyčinkami z mikáda vystrouhanými pracně ze špejlí
16
Tiše, neboj se Jen ti napnu křídla Přišpendlím do rámu aby ses neutloukl o stěny Když se nebudeš moci zmítat hned se budeš bát míň Jako netopýr slepě voláš do noci
17
Mokré dřevo syčí voda vaří těsně pod kůrou Polož tam dlaň Jinak neucítíš jak dotepává K ránu už nebude o co se ohřát
K Severu Čekáš jako odkopnuté zvíře kamkoli se pohnu abys mě obtěžovala svou opuštěností Co na tom teď záleží? Na tvých zprávách o velké vodě a že hoří a že brzy budeš jen obláček praženého vzduchu Já tě přece neučil dýchat řídkou mlhu nad Spolchemií Já tě nenutil se brodit kašpárkovským světem výmyslů o budoucnosti Pořád doufám, že tě vážně vezme jarní tání k Severnímu moři a náhodnému zachránci vděčně olízneš ruku
18
19
Kousek po kousku odřezává spečenou kůži Pečlivě Stejně se nehojí Tělo zvenčí
Večer budu lít olovo na tvou nahou hruď Vypálená budoucnost Tímhle nás kdysi sletovali
A to toho tolik chtěla dceru Zuzanu s tvými vlasy jabloně na zahradě –
Kachny klopýtavě vřeští po kostkách na nábřeží Led ztratil paměť i zodpovědnost
Jak má v cokoli věřit když je z ní sazí tak do jedné hrsti a parníky po Vltavě už pro ni nejezdí
Zatím neochotně postávám s kyblíčkem krmení Červený chlupatý svetr je mi velký a vpravo na boku má díru jako dlaň Proudy vlny se hrnou mezi prsty Brali mi míchu skrz trup Už se hojí Kachny volají po pomstě za každoroční játra Prý ze mě chtějí taky kus Z jara letím s vámi olovem cejchovaná Přímo před hlaveň
20
21
Rozhraní II.
Můra
do sbírky
Zmítám se jako můra s křídly spálenými ze zvědavosti a tvým tělem přišpendlená do peřin Na zeď si mě, myslím, věšet nebudeš
26
Dávno mělo být ráno Vlasy ti muchlám rukou kolem ramen Studená kolena a sukně na kamenných schodech Svatá Barbora se baví když jí při víně zpíváme na schodech před kostelem
27
Už teď ti můžu věštit: Pořežeš se o mé tenkostěnné důmyslně skryté
hrany
Neuvěříš v ně dokud se neprokoušou k povrchu Čím těsněji se tiskneš tím větší mám o tebe strach Mončičák se střepy jako příslušenstvím Vzdát se tě nemohu
28
Jak se ti dýchá, moje milá v dlaních úzkostně sevřených do pavoučí sítě
A kolikrát si linie po zdech sama skládáš ze stínů že jim sotva lze věřit
29
To co se vkrádá jsou mokré nohy Do večera daleko Nehty na palcích přimrzají k botě To víš, že zase roztopíš litinová kamna a kajícně si nechám drhnout záda
Chtění vyplétá pravidelné úhly mezi loukotěmi lamp a já, panenka-loutka naslouchám za skořápkou zdí
jak lačně dýcháš v peřinách Já v hloží upoutaná srážím se na trnech Až se ráno otřeš o namrzlé mžení kousnu do tvých vlásečnic
Známá silueta teplárenského komína pořád ještě skřípe o oblohu za oknem vlaku Ale o tom ti vyprávět nebudu
30
31
Najednou jsme málo samozřejmí Najednou daleko od Kdysi a od Jednou Jako když v příkopech roste pelyněk černobýl Jinde prý malé fialové astry Jen tak samy od sebe A kvetou – vždyť to jsme také uměli Možná že loňské přízemní mrazy jsme prostě neunesli
32
Sedíme dva metry od sebe Každý mluvíme s někým jiným Já nejsem kyselina, abych se ti zažírala do kloubů Jak tuhneš, ztrácíš na půvabu Fráze na odškodněnou Mám tě rád a asi to myslíš vážně Trochu jako když mi trhali mandle I přes otupělost byla cítit slaná pachuť na jazyku
33
V pokoji šacovaném tmou Na nahou kůži ti sněží jehličky v první čtvrti Odlesky koroptvího peří ve vlasech
Plaveš v černé melase křídla slepená jen jen bodnout
Škubl bys sebou kdybych ti za každý nádech vytrhla jednu řasu?
Brebentíš nehty a stehny Mládě Jiříkova bílého hada jsem jedl ještě syrové
Jako splátka za každou chvíli kdy ti chci říkat jiným jménem Ráda bych věděla, kolik nám dlužím
Odpovídáš hlava nehlava jen aby ses nemusela ptát Jak dlouho ještě?
34
35
Mezi půlnocí a ránem se hrají různé hry Bolet budou až po rozednění Třeba Na pavoučí nožky, to znáš? Schválně, jestli tě omotám a vycucnu slezinu než si všimneš Schválně, kolikrát polknu naprázdno Zítra bude duel s další milou
36
Devalvujeme staré vazby pokusem o remake
Od snahy být co nejblíž namožené břicho Každé zhoupnutí v bocích trochu zabolí Z nesnesitelného lpění zbyla důvěra hladká a vlahá jako žmolek vosku
37
Meze
Ta linie je moje páteř Když po ní přejedeš prstem praskne, svlečeš mě z kůže
V zrcadleních jsme si podobní zakuklenci v zimních mrazech bubliny pod ledem
jako když se líhnou kukly
Eržiko, Eržiko volají lysky chodívá se dívat do vody pod výpustí nasype jim sebe, nemá drobečky
Moje chloupky jsou zkřehlá stébla pod nimi kořínky prosycená zem Tráva se vypaluje kvůli běsům zimujícím v šípčí na mých úbočích Teď jsou zranitelní Honem škrtněte
42
Hnízdíme v orobinci peří olysalé zimou skelety propletené uschlou trávou a blátem jarních záplav
43
Eriko, v březovém klestí moc zelené parády nenaděláš když už žlutě napadlo Krčíš se u plotu a vzdycháš, že jsi nestihla dokvést A to až do mrazu
Na olámaných hranách křídel se zváhly zbytky tepla Celou letku stěhovavých můr sestřelilo jíní Z živce vybroušený zvon třaskavě, leskle vyzvání že jsem samodruhá s rozbitým vztekem Na otrhaných hranách vah se houpe sinavé ráno jako oběšené
44
45
Vzklíčená
Dívce
Ještě je malá Ještě spí Ještě se choulí pod listím
Hlídačko prázdných hnízd malované ptáčky paseš v korunách Když se do nich opře vítr, dřevěně zpívají
Má nahé boky měkký klín Na pleti vlhkost jarních slin
Kolena máš z vyschlých hrud – hliněně zapředou jak se o sebe otřou do kroku
V pletivech sálá Málo ví Pomalu klíčí révoví Ještě je malá Ještě smí růstu se bránit pod listím
mezi poli
Tvář přimrzlým mžením glazovanou po divoké noci se zoraným polem Teď když umrzlo, už do něj déšť nezaseješ Nezpíváš, jen šeptáš hymnus na pomalé usínání V pátek tě uloží do hrobu muži s motykami panenko z klasů
V úterý povstaneš naklíčená
46
47
Na jívě rozkvetlí čmeláci a když opadají jsou žlutí a mrtví na hliněné cestě Šlápni na ně ať se ujistíš že to nezabolí že se nepohnou
48
V zahradě si říkáš Rebeka pleť z růžové mědi Na houpačce mhouříš oči proti západu Ale v noci v polích jsi ocelová napjatá struna jen zlámat vaz
49
Trojnevinná
Ozimy
I. Když se zarýváš do tmy voníš nezralým vínem Rozpuštěné vlasy si rovnáš mým pohledem jsi rozpačitá a slunce zrovna zapadá
Ozimy krátí čas Dušičky nepamatují Rostou ze země Zapomnění
II. Na šíji z jasanu schne zpocená míza Tóny fiduly se lesknou do polí Krůpěji jeřabin opiješ i hloží III. Hladovíš se zimními ptáky Až zkřišťálovíš budeš nová Morana
50
v zemi zapomnění
Znají kosti, hmatané kořeny? Drží se záprstních kůstek? V mrazu se kopou mělké hroby Se stulíky už nikdo neví o ledu pod ornicí Bez paměti, okleštěná namáhám se vstát Můj popel také dotepal
51
Malé Temny se hemží v listí na chodnících Každým krokem některou přišlápnu k zemi Malé Temny jsou vzpomínky na malé holčičky které jsem nepočala na malé bůžky kterým jsem nechtěla sloužit na cesty do polí které nechávám těm jiným
Drsným bílým jazykem mi mráz líže nahrbená záda Kamením v černých větvích Jsem křehká a tenká Plná soustrasti s kosy A z oblohy tepavé údery Tap Tap mě tříští
Malé Temny nikdy nepřežijí jaro
52
53
Podrost
Všichni přede mnou žijí mezi Atlas mizí v nedohlednu když se díváš vzhůru od křížové kosti
mými kostmi
Tady dole jsem já úplně zřetelná Dál než k prababičce nedohlédnu Tančí zavěšená na niti tam kde smyčec zazní o napnutý bok Ale kdo byli ti z obou stran sevření ti mezi žebry?
58
Zdědila jsem po babičce V šuplíku hned vedle její fotky Bylo jí tolik, co mně
pastelky
Mezi šperky přívěsek Český lev s rokem 1938 Dědovo narození Proč v takovém roce? A co to má společného s chvílí kdy mi sbíral holubí pírka? Dostal tenkrát strašně vynadáno Špinaví nemocní holubi a babička zrovna nebyla malá holka
59
Chtěla bych mít nohy po babičce Aspoň něco, co bych měla vždycky s sebou když mi už neříká Kočenko Když mi nesbírá pohozená trička uklízím sama a dojídám zbylé bonbony
Prasklá Odkud ta tma Nějaké vlákno prasklo Žádný žár Měla bych být čistá jako svíce Když padá vosk do vody Kroky, kroky mě kolébaly Proužkem světla pod dveřmi V houpacím křesle je prázdno A pod dveřmi se ráno nesvítí
60
61
Vůně kdoulí má dost kalorií po posledních mrazech stehovaných tmavohnědou bavlnkou
I když tráva překryla staré jizvy jsem jen bolavý semenáček vklíněný deštěm do oblohy
Chci vědět, kde všude mám pod nohama základy domů hřbitovy předšlikovské mokřady
Vymknutá z kamene Hojím se jako kost
Z čeho klíčí cestičky červeným pískem vysypané a kam zmizeli loňští holubi
I na mém zrezlém jehličí dá se režně spát
Pamatují cesty dolů, do spleti? Tříkolkový park je jen zdání
62
63
Měkké
úvaly
někdy nelze dýchat tiše měkké úvaly obepínající tep doteky za kůží
nikdy jsem neviděla jak se malá ústa derou z matky
64
Křídlatka tehdy začínala zarůstat dětské hřiště Oči jsem neměla trpký a kyselý Listí z ořešáku bylo po kotníky Jeden rok ležel sníh sedm měsíců v kuse Před domem rostl jetel se čtyřmi a sedmi lístky protože radioaktivní byla i hlína
65
I platanové ulice mají kouřovou příchuť Mariánské skály Troleje zdymadla silnice z té výšky nahé
Panenko z mýdlového listí rozmokle počítáš pruhy na silnicích malým nožem seškrábaná v hromádku tvrdých šupinek
Mezi mokrými větvemi trnek napnutý tenký zrezlý drát
Prý přijde jednou podzim kdy i tobě větry zavanou a na plachetnici z archu novin po malířské barvě kamsi odpluješ
Dva kroky za ním se drolí lom Jako všechny domovy
66
Vezmi si můj starý tenisák tkaničky do bot a plstěnou hučku Budeš psát pozdravy z cest křídou na okraj vypouštěné vany
67
Jsem z kvádrů mých domovů Páchnu po vlhkých cihlách pohromadě držím armovacími dráty
Mé kameny k sobě přiléhají Skřípou když se ztěžka rovnám Podél bran
Schody spočítané při každém projití Znám vzory starých koberců a starých dialogů
Nejsem socha vypálená jen tak z hlíny S rozkošnýma očima S rozevlátými prsty z hladké kameniny
Oranžové světlo západních oken Je pořád stejné?
Až ulehne sníh Nebudu mít ve tváři žádné rysy Tvář mít nebudu Pořád podél bran Půjdu do nikam
68
69
Rozhraní I.
Meze
Jako bys tušil����������������������������������������������������������������������������������������������10 V košíku z proutí����������������������������������������������������������������������������������������11 Jsou chvíle��������������������������������������������������������������������������������������������������12 Po nočních lampách������������������������������������������������������������������������������������13 Loupáčkem na ořechy��������������������������������������������������������������������������������14 O snech lomikamene����������������������������������������������������������������������������������15 Papírovým provázkem��������������������������������������������������������������������������������16 Neboj se������������������������������������������������������������������������������������������������������17 Mokré dřevo�����������������������������������������������������������������������������������������������18 K severu�����������������������������������������������������������������������������������������������������19 Pečlivě��������������������������������������������������������������������������������������������������������20 Lít olovo������������������������������������������������������������������������������������������������������21
Ta linie��������������������������������������������������������������������������������������������������������42 V zrcadleních����������������������������������������������������������������������������������������������43 Eriko�����������������������������������������������������������������������������������������������������������44 Na hranách�������������������������������������������������������������������������������������������������45 Vzklíčená����������������������������������������������������������������������������������������������������46 Dívce mezi poli�������������������������������������������������������������������������������������������47 Čmeláci�������������������������������������������������������������������������������������������������������48 Rebeka��������������������������������������������������������������������������������������������������������49 Trojnevinná������������������������������������������������������������������������������������������������50 Ozimy v zemi Zapomnění���������������������������������������������������������������������������51 Malé Temny������������������������������������������������������������������������������������������������52 Mráz líže�����������������������������������������������������������������������������������������������������53
Rozhraní II.
Podrost
Můra do sbírky�������������������������������������������������������������������������������������������26 Vlasy ti muchlám����������������������������������������������������������������������������������������27 Hrany����������������������������������������������������������������������������������������������������������28 Do pavoučí sítě�������������������������������������������������������������������������������������������29 Nehty na palcích přimrzají�������������������������������������������������������������������������30 Za skořápkou zdí����������������������������������������������������������������������������������������31 Najednou daleko����������������������������������������������������������������������������������������32 Dva metry od sebe��������������������������������������������������������������������������������������33 V pokoji�������������������������������������������������������������������������������������������������������34 V černé melase�������������������������������������������������������������������������������������������35 Na pavoučí nožky���������������������������������������������������������������������������������������36 Pokusem o remake�������������������������������������������������������������������������������������37
Mezi mými kostmi��������������������������������������������������������������������������������������58 Po babičce pastelky������������������������������������������������������������������������������������59 Nohy po babičce�����������������������������������������������������������������������������������������60 Prasklá��������������������������������������������������������������������������������������������������������61 Vůně kdoulí�������������������������������������������������������������������������������������������������62 Když tráva překryla������������������������������������������������������������������������������������63 Měkké úvaly�����������������������������������������������������������������������������������������������64 Křídlatka tehdy�������������������������������������������������������������������������������������������65 Platanové ulice�������������������������������������������������������������������������������������������66 Panenko z mýdlového listí��������������������������������������������������������������������������67 Jsem z kvádrů mých domovů����������������������������������������������������������������������68 Podél bran��������������������������������������������������������������������������������������������������69
Michaela Schwarzová Eroze hran Ilustrace Michaela Schwarzová st. Odpovědný redaktor Tomáš Suk Sazba Miloš Makovský Tisk a knihařské zpracování PrintActive s. r. o. Počet stran 72 Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě www.vzdelanimkmultikulturalite.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Vydání první Tomáš Suk, 2012
Michaela Schwarzová (* 1988, Ostrov) Celý život se pohybovala v chladném podhůří Krušných hor, aby se při první příležitosti zamilovala do Ústí nad Labem, kde se hřeje pod chemickým příkrovem, toulá se po kopcích okolo a studuje na Pedagogické fakultě. Publikovala v ústecké H_aluzi, plzeňském Plži a v několika sbornících z literárních soutěží. Kromě poezie píše také prózu a koketuje s kritikou. autorka fotografie: Klára Peštálová