Myšmaš. JARNÍ ČÍSLO 2011 aneb my z Masarykovy školy

Myšmaš JARNÍ ČÍSLO 2011

aneb my z Masarykovy školy

1

43

ÚVODNÍ SLOVO: Poslední dobou jsem v Myšmaši nepsala do úvodního slova, protože jsem neměla, co říct, co sdělit. Ale teď…. Pracuji na historii naší školy v rámci 100letého výročí. Skenuji, fotím, seřezávám, zpracovávám, sestavuji a vkládám různý materiál od roku 1911, kdy byla naše škola otevřena. O tom, jaká je to práce se nebudu rozepisovat- kdo nedělal, nepochopí. Trávím na tom hodně času a když se mi před půlnocí těsně před uložením souboru ztratí nějaké to textové pole, tak by se Venclíková zvencla. Ale tato práce mi poskytuje i radost. Stávám se detektivem a řeším, z kterého roku která fotka je. Nebo objevitelem- proboha- ve škole byla školka? A navíc s krásnou zahradou a bazénem! V místech letního kina? Anebo pamětníkem –jé, to byly časy, kdy jsem chodila na zahradu naší školy ( místo, kde byla, můžete vidět z okna jídelny u odběru nádobí a kde jsem si máchala nohy v betonovém mini bazénku, z čehož vyplynula má první poznámka od mé nejoblíbenější vychovatelky Dany Lisové. To mi připomíná můj druhý školní prohřešek, kdy jsem se bavila s kamarádkou v promítací síni (spojovací třída- dnešní 4.B) při besedě se školníkem Bakalerovem coby milicionářem, kterého se bály i učitelky.( Aspoň to tak vypadalo.) Anebo se jen tak dojímám- ta postava, co stojí mezi plotem na prvním snímku naší školy z roku 1911 je školník. Nebo mě dostal zápis řídícího učitele z konce školního roku 1938, kde se rozepisuje o zvláštní době, kdy děvčata přicházejí do školy z noční směny z písecké fezovky a v lavicích jsou unavené. A přitom jejich otcové jsou doma. Práce je jen pro ženy a děti, což je levná pracovní síla. Svůj zápis končí přáním, aby se doba změnila v lepší a klidnější. Kdyby chudák věděl, co přijde hned po prázdninách! Oblíbila jsem si starou fotografii s paní učitelkou, která vypadala tak trochu jako moje prababička- s drdůlkem a baculatou postavou, jak v momentě cvaknutí fotoaparátu vzhlédne k dobře se bavícím uličníkům. A jestlipak víte, kdy se fotí pedagogové? No přece o velké přestávce a dokonce ve školním roce 1999- 2000 a 2000-2001 se dokonce fotili na stejném místě a ve stejném čase. Podívejte se na hodiny! A jestlipak víte, co v té době dělají žáčci? To zjistíte na fotografii z roku 1988-89 při pohledu do oken za řadou pedagogů. A na co se dívají pan učitel s paní učitelkou na společném focení na školní zahradě ( nyní hřišti) z roku 1978-79? Všichni se poslušně usmívají do hledáčku fotoaparátu, jen ti dva sledují cosi za plotem neboli si dali vpravo hleď. Na každém kousku, co mi přišel pod ruku je vidět nějaký ten příběh a zvlášť ty staršího data mě zajímaly nejvíce. Snad se pobaví i Ti, co to budou prohlížet za nějakých těch …cet či ..sát let. Šárka Venclíkové

2

EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO

Ekologická analýza školy únor – březen 2011 Analýza probíhala v únoru a březnu roku 2011 zpracováním jednotlivých témat pomocí pracovních materiálů poskytnutých ekologickým sdružením Tereza. Podobně jako v roce 2008 – 2009 se na zhodnocení ekologického stavu školy podíleli žáci všech ročníků i tříd úměrně svému věku a schopnostem pod vedením svých učitelů a pod kontrolou Ekotýmu školy. Po domluvě na schůzce Ekotýmu byla zvolena jiná strategie na I. a II. stupni. Mladší žáci od 3. do 5. ročníku posuzovali stav v jednotlivých kategoriích zjednodušenou formou SWOT analýzy (silné a slabé stránky) s pomocí svých učitelů v třídních kolektivech. I.stupeň tentokrát věnoval pozornost i oblasti dopravy, na kterou se postupně stále více v programu Ekoškola také zaměřujeme. Pozitivní a negativní postřehy dětí se často opakovaly a jejich shrnutí provedené Ekotýmem je přiloženo k analýze. Žákům II.stupně byla přidělena témata podle ročníků. Šesté ročníky se zabývaly prostředím školy a trávením volného času, sedmé třídy zpracovávaly téma odpady, osmičky zjišťovaly stav hospodaření s vodou a deváťáci posuzovali energetickou situaci. V rámci ročníků byly rozděleny jednotlivé úkoly podle pracovních listů třídám, které si zvolily vlastní strategie na zpracování po dohodě s třídními učiteli. Informace žáci získávali od spolužáků, učitelů, pracovníků školní jídelny a ostatních provozních zaměstnanců. Závěry analýzy svého úkolu doplněné vlastními návrhy na zlepšení situace a fotodokumentací odevzdali ke zpracování, které bylo provedeno členy Ekotýmu. ( Ondřej Jirman, Tereza Kautzká, Eliška Kloboučníková, Soňa Václavíková a koordinátoři EVVO). Materiály každá třída zpracovala na výstupní poster, který byl vyvěšen pro informaci ostatním na nástěnnou plochu do koridoru školy. Mgr.M. Bakalová

3

3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ-

Školka v bílém 3.MŠ

Když všechno kolem zapadalo sněhem, i ve školce byla dobrá

nálada a vše bílé, jako od sněhu. Děti prožívaly "Bílý den."

Připravila I. Janoušková -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Naše redakce: Šarka Venclíková 4

Redakční poradce přes jazyk český: Mgr.Zuzana Hrdličková Mgr.Marie Pixová Mgr.Jitka Mintuchová


"Haló pane Karnevale, račte dále, račte dále..." Děti i paní učitelky přišly hned ráno

převlečeny za masky a karneval mohl začít. Během celého karnevalu děti soutěžily o ceny, tancovaly, hádaly hádanky,

zpívaly a stihly ještě shlédnout i krátkou pohádku. Bylo to moc fajn.

I.Janoušková

5

6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ

Karneval v 6.MŠ Již od rána se začala školka hemžit princeznami, piráty, tygříky. Navštívila nás i kočička, mraveneček, pavoučí muž, šerif i pan král. Děti předvedly své masky na promenádě. Všichni si společně zatancovali a velice dobře zvládli soutěžní disciplíny. Velký dík patří i rodičům, kteří masky pro ně vyrobili.

Připravila:

Připravila N. Hovorková 6

6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-

Připravila N. Hovorková 7

Jak třeťáci lyžovali Letošní zimu vyjeli třeťáci dvakrát na jednodenní lyžování na Šumavu. Navštívili oblíbený Zadov a lyžovali na sjezdovce U Hořejšů. První návštěva 2. února 2011 byla rozjezdová. Navštívili penzion Kateřiny Neumannové a prohlédli si její „medailový strom“ plný medailí včetně těch olympijských, získaných za běh na lyžích. Po prohlídce děti strávily krásný den na lyžích. Někteří lyžovali poprvé po roce. Podruhé třeťáci vyjeli 9. března, kdy bylo krásné slunečné počasí a všichni „to parádně rozjeli“. Každý si zkusil zajet slalom na čas a výkony byly opravdu skvělé. K dobré náladě na obou výjezdech přispěla i pohostinnost a příjemné prostředí restaurace U Hořejšů, kde se děti posilnily polévkou a čajem, přátelská pomoc řidiče autobusu a především všech zúčastněných rodičů z řad třeťáků! Teď už lyže odpočívají po zimní sezóně, ale všichni se těší na příští „lyžovačku“.

Mgr. Jitka Mintuchová

8

POSTŘEHY MYŠMAŠE Na Výstavišti jsme zahlédli zvláštní popelářský vůz, který má na boku obrázek s heslem „DĚKUJEME, ŽE TŘÍDÍTE!“. Zjistili jsme, že obrázek nakreslila naše žačka Aneta Samcová z 3.A, která získala 3. místo krajské soutěže

„Barevný popelářský vůz“. Není to její první výtvarný úspěch. Do soutěže pořádané Ie-No Hikari Association The 17th World Children’s Picture Contest bylo přihlášeno přes 47 tisíc kreseb ze 67 zemí světa. Celkem bylo první cenou oceněno 20

kreseb, včetně kresby „Nahoru a dolů“ Anety Samcové. Slavnostní vyhlášení vítězů proběhlo 26. března 2010 v Tokiu, kterého se za ZÚ Tokio zúčastnila vedoucí kulturního úseku V. Kosičková, a kde bylo prezidentem Asociace Ie-No-

Hikari mj. předáno Velvyslanectví České republiky v Tokiu poděkování za spolupráci. Dále Anetka získala nejvyšší titul TALENT JIHOČESKÉHO KRAJE roku 2010 ve výtvarné kategorii a stala se tak nejmladším talentem. My gratulujeme! ŠaVen 9


Chceme znovu obhájit titul Ekoškola, a proto se všichni žáci na ZŠ T.G. Masaryka pustili s chutí do práce na nové ekologické analýze. Naše třída 6. B hodnotila „Možnosti pro volný čas“. Na naše otázky nám odpovídali žáci a učitelé 1. i 2. stupně a paní vychovatelky školní družiny. Mile nás překvapilo, že našim spolužákům není jedno, kde a jak žijí, a že jsou ochotni pro zlepšení také něco udělat. Andrea Kautzká, Hana Pavlíková, Luboš Říha – žáci 6. B Připravila A. Černá

Staré pověsti české z 4.A

10

11


5.třídy„Kytičky" Poslechněte srdíčko, vyšetřete oči, na palci mám bebíčko, hlava se mi točí..." Dalším tématem vzdělávání byla prevence úrazů a nemocí 5.třídy

„Kytičky". Povídali jsme si o tom, jak máme pečovat o své zdraví, abychom

zbytečně nemuseli k lékaři. A jak se v případě úrazu poskytne první

pomoc, to nám předvedli záchranáři. Setkání s nimi se nám moc líbilo.

Připravila I. Janoušková

12


Znáte také „HŘIŠTĚ BEZ BOT?"

Velkým překvapením pro děti byl výlet do Českých Budějovic na „hřiště bez bot“.

Dětem se nejvíc líbil tobogan a tyč, po které mohly sjíždět do přízemí, ale i jiné atrakce.

Byla to velké legrace! Na to, jak se pobavily, se můžete podívat sami!

I. Janoušková

13


…zkušenosti z programu Ekoškola si nenecháváme jen pro sebe! Naše škola, ZŠ T.G. Masaryka a Mateřská škola Písek, pracuje v programu Ekoškola již šest let. V průběhu tohoto období byly naše aktivity v této oblasti již třikrát oceněny titulem Ekoškola – jednou v rámci ČR a dvakrát v mezinárodním měřítku. Letos se pokusíme titul obhájit. Do ekologické výchovy i ekologizace provozu školy se … z exkurze začínajících jihočeských Ekoškol zapojují i naše mateřské školy, čímž jsou děti příznivě připraveny v aktivitách pokračovat po vstupu do první třídy a následně po celou dobu školní docházky. Naším cílem je, aby děti odcházely v devátém ročníku se základem ekologické gramotnosti, kterou nadále mohou rozvíjet s přibývajícím pocitem zodpovědnosti za své jednání, vůči svému okolí i vzhledem k budoucím generacím. Za šest let naší práce jsme získali již řadu zkušeností, jak pracovat s tématy odpadu, energie, vody i prostředí, jaké aktivity zařazovat a ve spolupráci žáků, pedagogů i dalších zaměstnanců školy sledovat vývoj plynulé integrace ekologie do života školy. Naše zkušenosti si nechceme nechat jen pro sebe a rádi se také inspirujeme jinde. V tomto smyslu jsme nabídli spolupráci ZŠ J.K. Tyla v Písku, která v programu začala rovněž pracovat a pozvali jsme Ekotým k nám do školy… Děti si vzájemně sdělovaly své zkušenosti a čerpaly nápady. Spolupráce s dalšími Ekoškolami, začínajícími i pokročilými, se rozvinula také prostřednictvím krajského koordinátora programu Ekoškola - CEGV

14


Cassiopeia z Českých Budějovic. Naše zkušenosti předává dál novým zájemcům a pod jeho záštitou proběhla v rámci workshopu u nás exkurze učitelů a žáků, členů Ekotýmů budoucích jihočeských Ekoškol. V oblasti ekologické výchovy by neměl fungovat konkurenční boj škol, ale spolupráce a výměna zkušeností, která povede k dalšímu zintenzivnění chování dětí v zájmu udržitelného života na naší planetě.

Mgr. Marta Bakalová koordinátorka programu Ekoškola na ZŠ T.G. Masaryka Písek

Ekotým ZŠ TGM se začínajícím Ekotýmem ZŠ JKT při jejich návštěvě na ZŠ TGM Písek

15


NEŠLAP A NELÁMEJ S výukovým programem ,,Nešlap a nelámej“ přijeli do naší 6.MŠ ze záchranné stanice Votice u Tábora. Děti rozeznávaly plasty, papíry , sklo apod. Třídily odpad, čistily řeku, sázely les a na mapě vyhledávaly turistické značky, řeku a pod. Nakonec si povídaly a nakreslily, jak by měla vypadat naše zem, když ji budeme chránit a jak by vypadala, když se o ní nebudeme starat. Program se dětem velice líbil. N. Hovorková

16


V SOLNÉ JESKYNI

DĚTI ZE 6.MŠ OD ÚNORA NAVŠTĚVUJÍ SOLNOU JESKYNI, PROCVIČUJÍ ZDE HMAT, ZRAK, ČICH A PROCVIČUJÍ DÝCHÁNÍ NOSEM.

N.Hovorková

17

Za poznáním v Praze My, šesťáci ze ZŠ T.G.Masaryka v Písku, jsme se vypravili za poznáním do Prahy. První zastávkou bylo Národní divadlo, kde jsme se dozvěděli něco z historie, prohlédli si krásnou výzdobu, posadili se do hlediště. S nadšením jsme uvítali možnost vidět Prahu jako na dlani z terasy, hned vedle známého sousoší. Další zastávkou bylo Národní muzeum a výstava „Staré pověsti České“. Na začátku si každý vylosoval jméno a po prohlídce, při které jsme vyplňovali křížovky a odpovídali na různé otázky, jsme se dozvěděli, kým jsme v době minulé byli. Za odměnu, že jsme byly ty nejhodnější děti, jsme se na cestě k autobusu zastavili v KFC, kde si každý dal něco dobrého a odpočinul si. Cesta domů pak uběhla rychle. Celý den byl pro nás jedinečným zážitkem.

Za šesťáky napsala Pavlína Zobalová, žákyně 6.B Foto-Mgr. Anna Černá

18

JAN Byl krásný, slunný den. Pouze občasné závany studeného větru upomínaly na nedávný odchod zimy, jež tomuto kraji vládla přes pět měsíců. V lese však bylo ještě šero, které mělo ustoupit až v poledne, kdy slunce vystoupí nejvýš, nad koruny stromů. Osamělé dvojici kráčející po kamenité pěšině středem lesa stín nevadil (alespoň té osobě, která zde měla hlavní slovo). Nedostatek světla totiž mohl leccos schovat. Žena pokračovala dál po cestě a prozpěvovala si, byla v dobré náladě. Občas se ohlédla přes rameno na svého synka. Čtyřletý Honzík ji radostně následoval a hrál si se šňůrkou, která ho k mamince poutala, aby jí neuletěl. Na hranici mezi lesem a loukou stál domek, v němž spolu oba bydleli. Jakmile dorazili domů, maminka pozavírala všechna okna a jala se připravovat oběd. Klučím si sedl ke kuchyňskému stolu a pozoroval její počínání. Dlouho mu to však nevydrželo, a tak mu maminka dovolila , aby si šel hrát k sobě do pokoje.Věděla, že se tam do oběda zabaví. Vždyť tam někdy vydržel celé hodiny! Nebyl to totiž obyčejný dětský pokojíček, jaký měl na začátku: po několika dnech, co si přinesli miminko z porodnice, se totiž ukázal jako naprosto nevyhovující. Ivo, Honzíkův tatínek, tedy uprostřed domu zbudoval překrásnou voliéru. Díky několika stromům a všude přítomné zeleni to tam připomínalo prales. Jejich syn se totiž, navzdory všem předpokladům, narodil s křídly. Po narození vypadal jako cherubínek. I proto, že už měl krátké, ale husté světlé vlasy. Mladí rodiče se radovali ze svého prvního dítěte. Bylo jim jen jasné, že změny, které do jejich života přináší, budou větší, než očekávali. Před rokem Ivo zemřel, tak byla na výchovu syna sama. O Honzíka se od té chvíle starala s o to větší láskou a s takovou péčí, že to malý človíček často nemohl ani unést. Bylo tedy vše v pořádku. Bylo po poledni, oběd hotový. Honzík přiběhl do kuchyně, byl mrzutý, že tak hodně vyrostl: nemohl už roztáhnout křídla, aby proletěl dveřmi. Maminka ho chlácholila, synek visel na každém jejím slově, sledoval každý její pohyb. Oba byli šťastní. Přešlo pár let a mamince začaly docházet peníze, co jí po sobě manžel zanechal. Nakonec musela přijmout jediné možné východisko, které dlouho přehlížela: sehnat si zaměstnání. To nebylo těžké, neboť v nedalekém městě sháněli prodavačku. jenže co s Honzíkem? Sedmileté dítě přece nemůže zůstat samo doma. Opatrovatelka nepřicházela v úvahu, takže Honzík musel maminku každý den doprovázet. Se zvláštním batohem na zádech. K obchodu patřil také sklad, kde si mohl malý kluk hrát během maminčiny pracovní doby. Nikým nespatřen, přelétával z regálu na regál a hrál si s netopýry na honěnou v labyrintu tmavých chodeb. Byly to nejkrásnější roky jejího života. Pracovala pouze čtyři dny v týdnu a zbytek času věnovala procházkám a hraní doma se svým synkem. Ve snaze ochránit ho před zlem, nepochopením a posměšky okolního světa, dospěla k závěru, že Honzík nemůže navštěvovat školu jako normální děti. On přece normální nebyl. Základním věcem pro život se tedy musel učit doma. Jednoho dne, když se Honzík nedostavil k jídlu a neodpovídal ani na maminčino volání,

19

šla se po něm podívat do jeho pokoje. Tráva jí sahala až nad kolena a skrz kmeny mladých stromků nikoho neviděla. V trávě vykukovaly hlavičky nejrůznějšího lučního kvítí, jak si je tam Honzík vysázel. Nad hlavou jí občas přeletěl skřivan nebo slavík, a další ptáci, jenž si sem našli cestu. A úplně nahoře, až u proskleného stropu, v koruně nejvyššího stromu, seděl na větvi vysoký, štíhlý muž s blonďatými vlasy a hleděl ven, na oblohu. Na kmeni visel provazový žebřík, po němž matka pomalu vyšplhala nahoru. Šlo jí to pomaleji než dřív, ani ji zub času neopomněl. Až teď si všimla toužebného, zasněného výrazu na obličeji svého syna. Zarazilo ji to, ale sedla si k němu a začala mu čechrat dlouhé, krémově bílé peří na jeho křídlech. „Maminko, cítím, že přichází zima. Dovol mi prosím odletět do teplých krajin, k moři, kde bych zimu přečkal.“ Žena se zděsila, zároveň si však uvědomila, že již dlouho v hloubi duše tušila, že tento den jednou přijde. „Co to povídáš? není ti snad se mnou dobře? Kam bys odcházel, vždyť je tu teplo i v zimě.Tady, v domě.“ „Maminko, hory mne lákají, širý oceán mne vábí. Prosím, dovol mi odletět. Vždyť na jaře se ti zas vrátím.“ „Nikdy!“ vzala si jeho hlavu do dlaní, „A už mne o to nikdy víc nežádej.“ Slezla po žebříku dolů. „Vystydne ti oběd,“ ještě zavolala. Příští rok, ve stejnou dobu, maminka zpozorovala velkou změnu v Honzíkově chování. Neklidně létal ve svém pokoji, z ničeho se netěšil. Nakonec usedl na větev v koruně nejvyššího stromu a zahleděl se do dálky. „Chlapče můj milý,“ ptala se matka starostlivě, „proč jsi tak neklidný, co ti chybí? Nejsi nemocný? Neslyším tu zpěv žádného z tvých kamarádů, co se s nimi stalo?“ „Pustil jsem je na svobodu, tu v téhle kleci postrádali. Proč tu musím zůstávat? Na slunce skrz zlaté mříže se musím dívat. Maminko, prosím, dovol mi odletět. Přichází zima, labutě už do teplých krajů dávno odletěly.“ „Ale Honzo, copak ty jsi nějaká labuť? To je směšné, už o tom nikdy nechci slyšet.“ Léto již pomalu ustupovalo, květy se začínaly zavírat. Ve zlaté kleci mladý muž pláče a matka mu slzy otírá. „Maminko, snažně tě prosím, otevři dveře mého vězení. Dovol mi odletět, duše touží po svobodě, srdce pomalu žalem chřadne. zima kvapně přichází, musím odejít. Na jaře se ti zas vrátím.“ Postarší žena o tom nechtěla ani slyšet. Také synovi za takové řeči vynadala, ale hned si šla zase po své práci. Však ono ho to přejde. Nadešel večer a matka volala Honzíka k jídlu. Nikdo dlouho neodpovídal, myslela si tedy, že spí. Šla syna vzbudit, ale zarazila se: dveře do voliéry byly pootevřené. To nic, ujišťovala se a vstoupila dovnitř. Všude již panovala tma a nepříjemné ticho, pouze měsíc osvětloval skrz prosklený strop palouček, na kterém právě stála. Nikde nikdo. Vrátila se tedy, značně znepokojena, do obývacího pokoje. Rozhlédla se, když vtom jí tělem projel blesk. Zírala do tmy skrz otevřené okno. Musela ho zapomenout zavřít. Zoufalá vyběhla ven a celou noc volala synovo jméno.

20

Zima odešla, žezlo převzalo jaro. Sníh pomalu tál a v trávě na zahradě se začaly klubat první sněženky. Shrbená žena pracovala na záhonu, přesazoval květiny. Na chvíli přestala okopávat zem - zdálo se jí, že... ne, vrátila se k práci. Už blouzní! Leknutím nadskočila, když se vedle ní snesla na zem kytice překrásných orchidejí. Hned zaslechla povědomý, zpěvavý smích. Ohlédla se a spatřila svého ztraceného syna, stojícího na střeše u komína. Vrátil se, přesně jak slíbil. Bylo to šťastné shledání, maminky plakala a nemohla uvěřit vlastním očím. Celé léto jí syn vyprávěl, jaké to bylo u moře, na dalekém jihu, kde slunce pálí ve dne v noci a jak daleká cesta ho čekala zpátky. Když se dny začaly zkracovat a noci zchladly, přišel čas rozloučení. „Vždyť se ti na jaře zase vrátím,“ opakoval matce pořád dokola. Ta ho s pláčem nakonec pustila a pouze varovala, ať si dá pozor a nelétá příliš nízko - kvůli lidem a příliš vysoko aby ho vítr neodvál pryč. Její syn se řídil instinktem a každý rok se k matce na jaře v pořádku vracel. Maminka byla vcelku spokojená -věřila, že syn se má dobře. Přesto byla některé zimní večery osamělá. Jan své matce vždycky, když se vrátil, nosil dárky, které vše vynahradily. Mnoho let uplynulo, když se staré ženě syn poprvé nevrátil. Proklínala Boha a mračila se na celý svět, ten jí jejího jediného syna vzal. V polovině léta, kdy si už začínala myslet, že se Janovi něco muselo stát, objevila se na zápraží zpráva, nádherná květina, a matka věděla, že je její syn naživu, a že ji pořád miluje. Často si lámala hlavu, proč se jí neukáže, přestože jí dárky nosí každý rok. Jednou jí ptáci odpověděli, že Jan již není schopen se vrátit, strávil s nimi příliš mnoho času. Uplynula další zima a příroda se probouzela k životu. Žena byla už velice stará. Stála venku na zahradě a paprsky vycházejícího vykouzlily na její tváři spokojený úsměv. Ještě než zemřela, před očima se jí naposledy zatřepotala veliká, zlatě zářící křídla.

Markéta Čeplová 9. C EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO

Zápis z hrací schůzky Ekotýmu dne 13. 4. 2011 Účast:

11 dětí

Nejdříve se hrála barevná papírová „bitva“ na dvě družstva. Dívky proti chlapcům. Cílem hry bylo hodit co nejvíce papírů na protihráčovu stranu. Vítěztví dosáhla děvčata. Poté měli děti za úkol nasbírat co nejvíce papírů v nejvíce barvách. Při této hře vyhrála jedna dívka s jedním chlapcem. Jako výherní cenu dostali „dobrůtku“. Dále se hrála hra, zpracovaná Terkou Kautzkou, která se nemohla zúčastnit. Šlo o to, že jedno z dětí mělo připnuto na svých zádech cedulku, kde bylo napsané nějaké zvíře. Úkolem bylo ptát se

21

ostatních na otázky ohledně zvířete a tak zjistit, o jaké jde. Odpovídat se mohlo pouze ano a ne. Jako třetí na programu byla hra s míčem, který vypadal jako planeta Země. Nejdříve si děti pouze pinkali, ale poté se začala hrát hra „Zachraň planetu!“, která se dětem dost líbila. V tomto případě šlo o přesunutí míče mezi hlavami z polohy ležmo na určené místo bez použití rukou. Jako čtvrtou a poslední hru jsme hráli specielní pexeso se stromy a zvířaty, které nebylo zrovna nejlehčí. Tomáš Kvasnička a Matěj Liner se ujali vedení a pokusili se dětem vysvětlit a naučit pravidla hry. Děti z 1., 2., 3. a 4. tříd byly spokojené a před odchodem domů ze školy se odreagovaly od výuky. Spolupráce s družinou se pro „hrací“ schůzky jeví pozitivně. Zapsala Eliška Kloboučníková a Soňa Václavíková

ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠDŠD- ŠD- ŠD-

„A CO MOZEČEK?“

V týdnu od 28.3. do 1.4.2011 se ve školní družině uskutečnila vědomostní soutěž „A co mozeček?“ Děti z jednotlivých ročníků prověřovaly své znalosti z přírody, kultury, sportu, zeměpisu, vědy a techniky a všeobecných znalostí. Nechyběly ani hádanky, chytáčky a skládání puzzle.

Soutěž všem přinesla spoustu zábavy i poučení. Potěšující je, že správné odpovědi děti nehledaly na PC, ale jen ve svých hlavičkách. Gratulujeme!!! Jana Hrůzov

22


ZVÍŘÁTKOVÝ DEN Kočky, pejsci, slepice....jak se vlastně domlouváte, jakou máte řeč? To je oblíbená písnička dětí. "Zvířátkový den" byl pro děti velmi zábavný a zajímavý, protože každý má zkušenosti s nějakým "mazlíčkem" a vyprávění zážitků s nimi nemělo konce. Kromě písniček, hádanek a poznávání zvířecích zvuků se děti učily, jak se ke zvířátkům mají chovat i jak je krmit. Připravila I. Janoušková

23

JAK ZNĚL STŘÍBRNÝ VÍTR NAD PÍSECKÝM STADIONEM V březnu proběhl dvoudenní turnaj žáků 4.tříd. Startovalo šest týmů. Jako soupeře jsme měli Strakonice, Kladno, Třemošnou, Český Krumlov a České Budějovice. Čestné buly rozhodila naše zástupkyně 1. stupně J. Vávrová a začalo se hrát. Naši kluci stále vyhrávali. Druhý den jsme hráli o zlato s Českým Krumlovem. Zápas byl vyrovnaný a až ke konci jsme dostali poslední rozhodující branku. Výsledek 6:7 nás katapultoval na druhé stříbrné místo. Všichni jsme se šatně kluků , kde smutně seděli, vyhýbali . Kluci toužili po zlatu a bylo jim tak smutno, že i kdekdo kolemjdoucí ukápl slzičku. Ale stříbro je taky dobré, ne? Ceny předávali starosta našeho města O.Veselý a ředitel Spořitelny M.Vincík. Předávali i zvláštní ceny. K nám putovala ta za nejproduktivnějšího hráče pro Vojtu Šuhaje. Celý turnaj proběhl vyloženě rodinně. Což se málo kde vidí. Maminky napekly sladkosti a prodávaly, tatínkové pekli klobásy, rodiče nekřičeli a nenadávali a dokonce fandili i jiným mužstvům. Společně jsme se scházeli se všemi zúčastněnými a všem se u nás moc líbilo. A jak zněl stříbrný vítr nad píseckým stadionem? Samozřejmě velkým

pokřikem! ŠaVen

Naše mužstvo: Řada dole: J.Polanský, V. Kajtman, V. Vlček, P. Rendl, V. Šuhaj, R. Šebek, M. Chmelík Řada druhá: D. Mazanec, F. Schwartz, Š. Venclík, J. Kolář, V. Brož, Š. Kacbunda, A. Měchura, D.Špírek, K. Kovářík, F. Januška, P. Vaněček, Z. Kroupa

24

Horní řada: D.Všetečka, R. Heindl , J. Venclík, L. Kajtman, trenéři M. Všetečka a K. Slabý

JSME HRÁLI VE ŠVÉDSKU Na přelomu března a dubna hráči 5-6 tříd IHC Písek reprezentovali klub i město ve Švédsku. A jednalo se opravdu o výbornou reprezentaci. Čtyři švédská města přivítala naše kluky a výsledky z těchto utkání jsou zde: Trelleborg Vikings - IHC Písek 0:18 ( 0:6,0:12) Branky: Čížek 4, Duchoň 3, Váňa 3, Matyášek 3, Kolář 2, Procházka, Plechatý, Volf Asistence: Váňa 3, Přibyl 3, Plechatý 2, Novotný, Šimůnek, Pejša, Volf, Duchoň, Pechlát, Kolář, Havlíček, Pavlíček. Výsledek hovoří za vše. Kluci si zahráli, zastříleli a celkově si zápas užili. Po trmácení v autobuse jim přišel pohyb k chuti a bylo to nich vidět. Boras Hockey - IHC Písek 5:8 (0:1, 2:3, 2:1, 1:3) Branky: Matiášek 2, Duchoň 2, Váňa, Kolář, Čížek, Plechatý. Asistence: Matiášek 2, Váňa 2, Duchoň, Kolář. Po vzájemné domluvě, že se bude hrát bezkontaktně nám soupeř ukázal jak to vypadá. Utkání plné tvrdých soubojů na hranici zranění se asi nikomu moc nelíbilo. Když jsme odnášeli z ledu třetího borce, tak raději doktor zůstal s námi na lavičce. Prakticky se moc nehrálo bez vyloučených a sudí zápas moc nezvládli. Odměnou nám bylo druhé vítězství, ale hodně bolelo... Gislaveds Sportklubb - IHC Písek 5:7 (2:4, 2:0, 1:3) Branky: Váňa 3, Matiášek 2, Čížek, Pejša 25

Asistence: Matiášek 2, Váňa, Kodad, Srb, Volf, Šimůnek V Gislavedu si naši borci okusili pravé mezinárodní utkání včetně zahájení hymnou obou států. Kluci zde odehráli asi nejlepší utkání. Hrál se čistý hokej se spoustou krásných akcí a v super atmosféře. Jednání domácího klubu bylo taktéž vynikající, takže krásný sportovní zážitek !!! HHC Harryda - IHC Písek 5:6 (1:1, 3:1, 1:4) Branky: Váňa 2, Matiášek 2, Duchoň 2 Asistence: Váňa 4, Matiášek, Volf Soupeř z Harrydy byl o rok až dva starší než většina našich kluků a borci byli živeni opravdu dobře. Když si ale domácí přečetli naší soupisku tak přišli s tím, že hra bez kontaktu bude asi lepší. Hráli fér a někdy to vypadalo, že nám dávají i přednost. Takže se hrál hezký hokej a mimo strachu, že nás nějaká pumelenice sestřelí, jsme mohli být v klidu a soustředit se na hru. Utkání začalo lépe pro domácí a po dvou třetinách vedli už 4:2. Mohlo být i hůř, ale hodně nás podrželi brankáři. V poslední třetině se nám podařilo to, v co nedoufal ani největší optimista, postupně jsme dotahovali a 90s před koncem jsme obrat dokonali. Přežili jsme i power-play a mohli jsme se radovat!!! Je třeba přiznat, že kdyby se hrálo do těla, tak asi zápas vypadal jinak, ale na to v tu chvíli nikdo nemyslel. Vezli jsme čtvrté vítězství a radost byla veliká! 26

Kromě hokeje ještě naše výprava stihla bohatý doprovodný program. Prohlídku Kinnarps Arény, tedy domácího stánku účastníka Elitserien HV 71 z Jönköpingu. V roce 2002 se v této hale odehrála skupina Mistrovství světa v hokeji, která hostila i Českou republiku. Ještě kluci navštívili muzeum zápalek a muzeum továrny Husqvarna a automobilky Volvo, kde kromě spousty aut obdivovali letadla JAS 39 Gripen, která využívá i naše armáda. V Malmö zase kluky v Technickém muzeu zaujala spousta zajímavostí, nejvíce ale prohlídka ponorky z roku 1943. V největším skandinávského přístavu – Göteborgu kluci návštívili rybí trh a poté jedinečné muzeum světové přírody – Universeum, kde se ocitnete v tropickém pralese, v podmořském světě mezi žraloky a kladivouny a ve světě techniky s různými pokusy a vynálezy. Jeden den ještě kluci zakončili rybařením „na dírkách“ na půl metru tlustém ledu jezera Svansjon přímo za naším penzionem. I když se žádný úlovek nepodařil, zážitek to byl jedinečný. Snad i v příštích letech se klukům podaří podobná reprezentace oddílu i města a přinese jim spoustu zážitků. Sestava IHC Písek: Brankáři: Kolář Kristián, Majorenko Tomáš, Horák Daniel. Hráči: Volf Libor, Plechatý Jan, Procházka Milan, Srb Patrik, Havlíček Martin, Pechlát Václav, Kolář David, Novotný Matěj, Přibyl Matěj, Švec Libor, Čížek Jakub, Víta Libor, Matiášek Jan, Šimůnek Vítek, Pavlíček Jakub, Váňa Ondřej, Duchoň Ondřej, Volf Matěj, Kodad Jakub, Pejša Daniel. Milan Bubeníček, Jiří Váňa

27

Jaro Vojtěch Kajtman 3. A Už a by se jaro smálo a za hory zimu hnalo. Házíme si žlutý míč. Zima, ta je dávno pryč. Žežulky si zpívají, jaro pěkně vítají. Květinky už rozkvetly, motýlci se rozlétli. Jaro se už na nás smálo, zimu dávno odehnalo.

pozn. třídní uč.: Vojta vyhrál pod vedením pí uč. Kohoutové druhé místo v okresním kole recitační soutěže s básničkou Hokejista a zúčastní se krajského kola. K této básničce od J.Kainara nakreslila obrázek A. Lusková ze 4.B

Moje andulka Kubíček Johanka Halamová, 3.A

Má modrobílou barvu, je rád, když ho pustíme z klece. Máme ho už dva roky. Umí mluvit. Povídá: „Kubíček!“ Vždy na Vánoce má nějaký dárek pod stromečkem. Má rád své zrcadlo. Každý den na něm sedí a kouká na sebe. Má černé oči.

Kubíček Kubíček, Kubíček, to je náš mazlíček. Je modrobílý a roztomilý. Má černé oči, rychle se učí. Stále na nás štěbetá ten náš malý popleta.

Také s námi cestuje, cestou prozpěvuje. Je s ním velká zábava, někdy je to otrava. Zadělá nám celý byt, já to musím uklidit. To je celý Kubíček, Ten náš malý mazlíček. Připravila Mgr. Jitka Mintuchová

28

Myšmaš. JARNÍ ČÍSLO 2011 aneb my z Masarykovy školy

Recommend Documents