Multimedia ve službách managementu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informačních technologií a elektronického obchodování

Multimedia ve službách managementu Bakalářská práce

Autor:

Vladimír Hvězda, DiS. Informační technologie, Správce informačních systémů

Vedoucí práce:

Praha

Doc. Ing. Stanislav Horný, CSc.

Červenec, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

Ve Štěkni, dne 5. července 2009

Vladimír Hvězda, DiS.

Poděkování Děkuji panu doc. Ing. Stanislavu Hornému, CSc., za odborné vedení mé bakalářské práce, za cenné rady a věcné připomínky. Děkuji i Libuši Schindlerové za poskytnuté informace, rady a podporu při psaní této práce. Vladimír Hvězda

Anotace: Cílem bakalářské práce je analýza vyuţití multimediálních technologií v oblasti podnikového řízení. Multimediální technologie, stejně jako většina informačních technologií, představují jeden z nejdůleţitějších faktorů dnešního pokroku v mnoha oblastech společnosti, tedy i v oblasti řízení. Práce vysvětluje multimediální obsah informací a analyzuje jejich moţnosti z hlediska současných multimédií. Součástí práce je i analýza potřeb dnešního managementu, jeho činností a úkolů. Práce by měla čtenáři představit moţnosti technických nástrojů operujících s multimediálním obsahem, které můţe management vyuţít ke svému plnění úkolů.

Annotation: The aim of thesis is to analyze the use of multimedia technologies in the field of corporate governance. Multimedia technology represent just as most of information technology one of the most important factors of today's progress in many areas of society, namely in the area of management. The work explains the multimedia content and analyze potential of multimedia. Part of this work is the analysis of the needs of today's management and of its activities and tasks. The work should present to the reader the possibility of technical instruments operating with multimedia content that can be used by management for higher performance of tasks.

Obsah: ÚVOD ................................................................................................................................... 6

1. ANALÝZA MULTIMEDIÁLNÍCH TECHNOLOGIÍ ........................ 7 Co jsou to obecně multimédia.......................................................... 7 Interakce multimédií s okolím ....................................................... 10 Jaká známe multimédia .................................................................. 14

1.1 1.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.3.4

1.4

Text .............................................................................................................. 14 Zvukový záznam.......................................................................................... 15 Záznam obrazu ............................................................................................ 17 Video záznam .............................................................................................. 18

Prezentace ...................................................................................... 21 Standardní aplikace kancelářských balíků ................................................... 21 Online balíky kancelářských nástrojů ......................................................... 22 Speciální jazyk pro tvorbu multimediálních prezentací .............................. 27

1.4.1 1.4.2 1.4.3

1.5 1. 6

Video konference ........................................................................... 29 Vyuţití informačních nástrojů podnikové sítě ............................... 33

2. ANALÝZA POTŘEB MANAGEMENTU .......................................... 34 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7

Co je management? ........................................................................ 34 Plánování ........................................................................................ 34 Organizování .................................................................................. 35 Personalistika ................................................................................. 36 Vedení ............................................................................................ 36 Kontrolování .................................................................................. 37 Shrnutí potřeb managementu. ........................................................ 38

3. NÁVRH ŘEŠENÍ ................................................................................... 40 Vyuţití videokonference ................................................................ 40 Vyuţití prezentací .......................................................................... 46 Vyuţití dalších informačních prostředků v rámci podnikové sítě . 50

3.1 3.2 3.3 3.3.1 3.3.2

Podnikové newslettery................................................................................. 50 Podnikové E-ziny ........................................................................................ 51

4. SHRNUTÍ, VIZE BUDOUCNOSTI ..................................................... 52 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 54 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .............................................................................................. 55 SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................................................................... 57

5

Úvod Stejně jako 19. století se označuje jako století páry, konec 20. a především začátek 21. století se dá povaţovat za století internetu. Internet vystihuje dnešní svět bez hranic, svět s tendencí globalizace, svět jen s relativním pojmem vzdálenosti. Platí to zvláště v oblasti technického rozvoje, kde je působení internetu nejzřetelněji mapovatelné. Je médiem, které poskytuje téměř neomezený prostor pro komunikaci, sdílení informací a dat. Internet je fenoménem 21. století, určujícím tempo společnosti. Tempo ve vědě, kultuře, vzdělání, sociálních vztazích, průmyslu, stejně jako v ostatních sektorech. Princip internetu je zaloţen na sdílení informací a dat. Ať uţ se jedná o data typu textu, obrazu, zvuku, animace nebo videa. Jedním slovem data multimediálního obsahu. Můţeme tedy internet označit za největšího nosiče multimédií. A pokud dnes roste vliv internetu v naší společnosti, roste v přímé úměrnosti i vliv multimédií na naši společnost. Chce-li v dnešní době vedení společnosti - ať uţ je míněna vláda (government) nebo vedení podniku (management) - uspět při řízení společnosti v dynamickém prostředí globalizovaného světa bez hranic, musí se v horším případě přizpůsobit multimediálním technologiím, nebo v tom lepším případě musí tyto technologie co nejefektivněji vyuţít pro své potřeby řízení. Práce obsahuje čtyři části. V první části jsem provedl analýzu multimediálních technologiía jejím cílem je objasnění základních pojmů z oblasti multimédií a bliţší seznámení s jednotlivým typem multimédií. V druhé části práce jsem provedl analýzu potřeb managementu. Popisuji zde, co vlastně je management, jaké plní úkoly, jaké má cíle a jaké má potřeby. V třetí části navrhuji řešení, ve kterém by management mohl vyuţít nástroje pracující s multimédii tak, aby jeho práce byla efektivnější. V poslední

kapitole

shrnuji

výhody

vyuţití

multimediálních

managementem a vizi vyuţití nových technologií v budoucnosti.

6

technologií

Analýza multimediálních technologií 1.1 Co jsou to obecně multimédia Analýze multimediálních technologií by mělo předcházet vysvětlení několika základních pojmů. Pojem multimediální technologie označuje obor, který zasahuje do informačních a telekomunikačních technologií. Obecně lze toto označení chápat jako průnik technologií, které vyuţívají obrazu a technologií, které vyuţívají zvuku. Jediným slovem: „audiovizuální“ technologie, které můţeme popsat jako širší kombinaci forem obsahu textového, animovaného a interaktivního, audio a video obsahu. Média můţeme také rozdělit na multimédia a hypermédia. Multimédia popisujeme jako média umoţňující různé způsoby interakce s počítačem v oblasti obrazu, zvuku a videa. Hypermédia pak označují nelineární práci s médii, kterou popsal počítačový vědec Ted Nelson, který poprvé v roce 1965 pouţil slovo hypertext. Nelson chápal hypertext především jako nové médium, jeţ rozšiřuje moţnosti kreativní práce s textem. Popsal hypertext jako nesekvenční, nelineární (text) s rozvětvenou strukturou, která se skládá z textových bloků propojených (prolinkovaných) různými spojeními a nabízí čtenáři různé čtecí trasy. Své vize se snaţil realizovat v celoţivotním projektu (XANADU), jehoţ cílem bylo vytvořit totální hypertext – docuversum (sloţenina slov document a universum), který by shromaţďoval a propojoval všechny existující texty. Projekt nebyl nikdy dokončen. (1) Encyklopædia Britannica označuje multimédia jako několik počítačových a elektronických systémů, umoţňujících uţívání a manipulaci několika typy medií, jako jsou text, zvuk, video, počítačová grafika a animace. Otevřená encyklopedie – Wikipedie - popisuje multimediální systémy jako souhrn technických prostředků (např. osobní počítač, zvuková karta, grafická nebo videokarta, kamera, mechanika CD-ROM nebo DVD, příslušný obsluţný software a další), který je vhodný pro interaktivní audiovizuální prezentaci. (2) Dále mezi technické prostředky můţeme ještě přidat: mikrofon, reproduktory, hardwarovou podporu pro kódování, grabovací systémy (karty), scannery a další vstupní a výstupní zařízení pracující s multimédii. 7

Jedním z dalších pojmů, často se v této oblasti vyskytujícím, je multimediální aplikace. To je aplikace (software), která je navrţena pro prezentaci a sdělení informací (vytvořených z rozličných typů dat) uţivateli aplikace multimediální formou - tím se rozumí pomocí textu, zvuku, obrazu a video snímků. Vlivem vývoje informačních systémů a stoupajícího trendu audiovizuálních aplikací se skupina „Software Publishers asociace“, tvořená především společnostmi Microsoft, Creative Labs, Dell, Gateway a Fujitsu, v roce 1991 zasadila o standardizaci poţadavků na hardware osobních počítačů tak, aby splňovaly poţadavky pro multimediální aplikace. V této době vzniká pojem „multimediální PC“ nebo také MPC. Standard MPC předpokládal kompatibilitu mezi hardware a software, zaručující audiovizuální komunikaci. Díky rychlému vývoji hardwarových komponent, především procesorů, vyvíjely se MPC druhé a třetí řady. Obecně řečeno, MPC první řady se zakládal na CD-ROM mechanice, zvukové a grafické kartě. Za předpokladu, ţe audiovizuální soubory v té době mohly být podrobeny minimální komprimaci, velikost jednotlivých souborů neumoţňovala skladování na pevném disku osobního počítače zmiňované doby. CD-ROM mechanika zde hrála roli zprostředkovatele zobrazení video souborů uloţených na nosičích CD přes multimediální software. U MPC bylo důleţitou podmínkou rozšíření operačního systému o multimediální doplňky. (2) Vývoj standardu MPC prošel třemi úseky. Pro první MPC byly stanoveny minimální normy v roce 1990: -

16MHz 386SX

-

2MB RAM

-

30 MB pevný disk

-

256 - color, 640 x 480 VGA video karty

-

1x CD-ROM mechanika vyuţívající méně neţ 40% CPU při čtení, s <1 sekunda pro vyhledávání

-

Zvukové karty reprodukující 22 KHz, 8 bit zvuk a nahrávání 11KHz, 8 bit zvuk

-

Windows 3.0 s multimediálním rozšířením nebo Windows 3.1 8

V roce 1993 byl vydán standard MPC 2: -

25MHz 486SX CPU

-

4 MB RAM

-

160MB pevný disk

-

16 bit barvy, 640 x 480 VGA video karty

-

2X CD-ROM vyuţívající méně neţ 40% CPU při čtení, s <400ms pro vyhledávání

-

Zvukové karty s výstupem 44KHz, 16 bit zvuk

-

Windows 3.0 s multimediálním rozšířením nebo Windows 3.1

V roce 1996 byl vydán standard MPC 3: -

75MHz Pentium CPU

-

8MB RAM

-

540MB pevný disk

-

Video systém, který dokáţe zobrazit 352 x 240 při 30 snímcích za sekundu, 15 bitové barvy

-

MPEG-1 hardware nebo software pro přehrávání videa

-

4x CD-ROM vyuţívající méně neţ 40% CPU při čtení, s <250ms pro vyhledávání

-

Zvukové karty s výstupem 44KHz, 16 - bit zvuk

-

Windows 3.11 (3)

Tyto parametry jsou jen soupisy minimálních standardů v době prvního vývoje multimediálních PC. Vývoj technologie neustále pokračuje a kaţdý výrobce v dnešní době nabízí produkty, které standardy MPC splňují. Ovšem s vývojem počítačové techniky se pod tímto modernizovanějším termínem rozumí počítač schopný poskytovat různé zábavné funkce od přehrávání filmů v HD kvalitě (výkonný procesor a grafická karta) přes

9

streamování hudby z internetu do reproduktorové soustavy aţ po interaktivní aplikace reagující na dotyk uţivatele. Dalším pojem, který má přímou souvislost s oblastí multimédií, je interaktivnost. DK Illustrated Oxford Dictionary definuje pojem interaktivní jako umoţňující dvoucestný tok informací. Pojmy interaktivnost, nebo interaktivní jsou odvozeny od slova interakce. Interakce označuje vzájemné působení a ovlivňování dvou a více vzájemných a oboustranných jevů nebo aktivit. Můţeme jí taky vysvětlit tak, ţe aktivita jednoho prvku ovlivňuje jev druhého prvku a naopak. V oblasti komunikace se pak pojem interaktivní vyuţívá tam, kde dochází ke vzájemnému vyměňování informací. Obousměrnému střídání dotazů a odpovědí na ně.

1.2 Interakce multimédií s okolím Multimédia ve své základní myšlence slouţí k předávání informace. Aby se tyto informace mohly předávat, musí být odpovídajícím způsobem šířeny a přenášeny. Způsob šíření těchto informací multimédii zůstává stejný jako u všech ostatních dat – jedná se buď o přenos pomocí přenosných nosičů dat, nebo o přenos pomocí sítě. V obou případech je třeba multimédia vhodně zpracovat a pouţít vhodný formát. Audio je technologie pro zaznamenávání, zpracování a přenos zvuku. Zvuk jsou spojité tlakové vlny putující vzduchem. Video je technologie pro zachycování, zaznamenávání, přehrávání, přenos a obnovu pohyblivých obrázků pouţívající elektronické signály nebo digitální média. Pomocí vstupního převáděče (mikrofonu, kamery,…) převádíme neelektrické veličiny na napěťově analogový signál. Dále signál kódujeme (PCM – Pulse Code Modulation). Při kódování zdroje dochází k potlačování redundantní1 (nadbytečné) a irelevantní2 (nepodstatné) sloţky informace. Při kódování signálu dochází ke vzorkování frekvence (rozdělení vodorovné osy). Vzorkovací frekvence musí být podle Nyquistova 1

Redundantní sloţka – nadbytečná sloţka informace, která není nezbytná pro přenos vzhledem ke ztrátám přenosu. 2 Irelevantní sloţka – nepodstatná sloţka informace, která nemá vliv na význam a správnost informace.

10

teorému minimálně dvojnásobně větší, neţ je frekvence zaznamenávaného signálu. V praxi se

tedy

pouţívá

frekvence

dvojnásobná

plus

malá

rezerva.

Při

vzorkování

v telekomunikačních technologiích se proto pouţívá 8 kHz, neboť se přenáší pouze signály ve standardním telefonním pásmu (od 0,3 do 3,4 kHz, plus rezerva vytvořena zaokrouhlením 4 kHz). Například u záznamu audia na CD je to 44,1 kHz, neboť zdravé lidské ucho slyší zvuk maximálně cca do 20 kHz a tudíţ vzorkovací frekvence 44,1 kHz je zvolena s velkou rezervou. Dalším stupněm zpracování signálu je kvantování amplitudy (rozdělení svislé osy). Se zpracováním a přenosem dat souvisí pojmy: QoS (Quality of Service) - je řízení datových toků v síti. Tento protokol zajišťuje spravedlivé dělení rychlostí, aby nedocházelo k zahlcování sítě. Problém můţe nastat v okamţiku, kdy jeden subjekt sítě (budeme brát v potaz v tomto případě uţivatele) je připojen ke sdílenému internetu v rámci např. malé firmy nebo domácnosti s více PC. Jestliţe se tedy rozhodne jeden uţivatel stahovat přes den film (700MB) a druhý chce volat přes VoIP a pouţívat web, nutně nastává situace, kdy druhý uţivatel bude mít velké problémy v komunikaci, bude docházet k vysoké odezvě (ping3) a web bude pomalý. Tento případ nastane, pokud je sdílena celá konektivita a není nijak uplatňováno QoS, nebo alespoň nejjednodušší omezování rychlosti bandwidth. (4) Šířka frekvenčního pásma je spektrum frekvencí popsané jako posloupnost amplitud nosného signálu potřebného pro přenos informace. Pro přenos multimédií jsou kladeny specifické nároky. U videa na velkou šířku pásma, která není garantovaná a niţší nároky na QoS, jejichţ výpadky nejsou příliš rušivé. U audia to jsou naopak důleţité nároky na QoS a střední šířku pásma. Multimediální aplikace jsou náročné v poţadavcích na výkony pouţitých počítačů a komunikačních

sítí.

Soubor

minimálních

poţadavků

na konfiguraci

počítačů

kategorie PC definuje např. doporučení MPC a MPC II.

3

Ping (Packet InterNet Groper) umoţňuje prověřit funkčnost spojení mezi dvěma síťovými rozhraními v počítačové síti, která pouţívá rodinu protokolů TCP/IP. Ping při své činnosti periodicky odesílá IP datagramy a očekává odezvu protistrany. Při úspěšném obdrţení odpovědi vypíše délku zpoţdění (latence) a na závěr statistický souhrn.

11

Poněkud odlišná je situace v oblasti počítačových sítí. V současné době dochází k určité stabilizaci v oblasti kabeláţních systémů a aktivních prvků podporujících protokol Ethernet s přenosovou rychlostí 10 Mb/s nebo Token Ring 4/16 Mb/s. Zatímco moderní strukturovaná kabeláţ umoţňuje postupné zvyšování přenosové rychlosti na 100 Mb/s (rozvody kategorie 5), situace v oblasti aktivních prvků tak jednoduchá není. Při posuzování vhodné síťové technologie je potřeba uvaţovat nejenom objem přenášených dat, ale rovněţ zpoţdění přenosu a stabilitu tohoto zpoţdění. Pro multimediální systémy je nejvhodnější počítačová síť s největší propustností a nejmenším konstantním zpoţděním. Pokud vycházíme ze stávajících počítačových sítí typu Ethernet s přenosovou rychlostí 10 Mb/s, nabízí se následující řešení (posloupnost je dána cenovou náročností): -

vytvořit samostatné sítě pro přenos multimediální informace a oddělit je

od stávající sítě pomocí mostu (bridge) nebo směrovače (router), -

zvýšit propustnost sítě pomocí výkonnějších aktivních prvků s přepínací

technologií (Ethernet switch), -

zvýšit přenosové rychlosti sítě nad 10 Mb/s s vyuţitím nových technologií

(např. AnyLAN, FDDI, ATM). Samostatná síť pro multimediální aplikace je celkem snadno řešitelná v síti budované podle zásad strukturované kabeláţe. K vyčlenění sítě většinou stačí změna zapojení na distribučním panelu kabelů. Samozřejmě za předpokladu, ţe návrh sítě počítal s moţností dalšího rozšiřování. K napojení na stávající informační systém je vhodné pouţít most nebo směrovač buď ve formě jednoúčelového síťového prvku, nebo jako implicitní funkci serveru, který je pomocí síťových karet napojen do více sítí. Význam pouţití mostu nebo směrovače spočívá v tom, ţe na rozdíl od opakovačů (Hub), které kaţdou informaci automaticky šíří do všech připojených větví sítě, "inteligentnější" síťové prvky (most nebo směrovač) omezují šíření dat, která jsou v určitém segmentu sítě lokální. Nevýhodou tohoto řešení je nízká propustnost sítě typu Ethernet a tomu odpovídající velká doba zpoţdění, která je navíc s ohledem na stochastickou podstatu protokolu CSMA/CD proměnlivá. 12

Zvýšení výkonu pomocí aktivních prvků s přepínací technologií je zajímavou moţností z hlediska cenového i z hlediska minimalizace zásahů do stávající sítě. V tomto případě dojde pouze k záměně opakovačů (Hub) za Ethernet přepínače. Na napojení stanic sítě a dalších síťových prvků není potřeba nic měnit. Aktivní prvky s přepínačovou technologií dovedou rozpoznat cílovou adresu paketu, který do přepínače přichází. Na rozdíl od jednoduchého opakovače, který informaci rozešle do všech připojených větví sítě, je v případě přepínače vytvářeno pouze spojení mezi větvemi s vysílající a cílovou stanicí. Pokud vznikne poţadavek na přenos mezi dalšími stanicemi, mohou vznikat další spojení, a to aţ do kapacity přepínače. Tato kapacita se pohybuje běţně ve stovkách Mb/s, coţ odpovídá desítkám komunikujících dvojic rychlostí 10 Mb/s. Při hodnocení nových "stomegabitových" technologií se omezíme pouze na FDDI, AnyLAN a ATM, coţ samozřejmě není vyčerpávající výčet, ale do značné míry postihuje hlavní směry jak dostupnosti, tak dalšího rozvoje. FDDI je v současné době jiţ stabilizovaná technologie. Její standardizací se zabývá skupina ANSI X3. Technologie FDDI byla původně určena k vytváření rozlehlých metropolitních počítačových sítí. Proto všechny připojené stanice se dělí o jeden komunikační kanál s rychlostí 100 Mb/s, kterým bylo optické vlákno (nyní jiţ existuje verze pro svinutý dvojdrát zvaná CDDI). Typické zpoţdění se pohybuje od 10 do 200 ms. Existuje speciální verze protokolu FDDI pro multimediální aplikace, standardizovaná jako FDDI II. V rámci tohoto protokolu je definován tzv. isochronní přenos, který zjednodušeně řečeno zajišťuje přenos stanoveného objemu dat v určených časových intervalech, coţ je reţim, který multimediálním aplikacím nejlépe vyhovuje. Problémem je dostupnost síťových prvků, které tento protokol podporují. Perspektivně lze očekávat pokles cen komponent FDDI. Zatím cena napojení stanice typu PC představuje asi desetinásobek cen běţného Ethernetu. AnyLAN je standardizován (IEEE 802.12) a podporován firmami IBM a HP. Zpoţdění je minimálně 121 mikrosekund a kaţdou další komunikující stanicí roste o dalších 120 mikrosekund. Opět se jedná o sdílení jednoho komunikačního kanálu s kapacitou 100 Mb/s. Provoz je moţný pouze na strukturovaných rozvodech, protoţe při podrobnějším rozboru zjistíte, ţe se informace přenáší paralelně rychlostí 30 Mb/s na čtyřech svinutých dvojdrátech v rámci jednoho kabelu strukturované kabeláţe

13

(4x5 Mb/s připadá na reţii). Cena připojení stanice PC představuje víc neţ dvojnásobek ceny běţného Ethernetu. ATM je perspektivní technologií, na jejíţ standardizaci se zatím pracuje. Jedná se o přepínačovou techniku, coţ znamená, ţe ATM s rychlostí 155 Mb/s vytváří jednotky aţ desítky simultánních spojů podle kapacity přepínače ATM (obvykle Gb/s). Zpoţdění přenášených dat se pohybuje od 20 mikrosekund do 30 mikrosekund. V současné době přední firmy pracují na vývoji prvků pro přenosovou rychlost 655 Mb/s s vyuţitím optického vlákna typu single-mode. Cena připojení stanice na 155 Mb/s ATM se pohybuje nad desetinásobkem ceny běţného Ethernetu. Navíc nesmíme zapomenout na nutnost řízení sítě (vytváření a rušení virtuálních spojů, diagnostika), coţ představuje další počítač nejméně kategorie SUN IPC. Uvedený výčet moţností naznačuje směr daného vývoje v oblasti počítačových sítí pro multimediální aplikace. (5)

1.3 Jaká známe multimédia Jak jiţ bylo zmíněno, obecně se multimédii označuje oblast informační technologie charakteristická sloučením audiovizuálních technických prostředků s počítači.

1.3.1 Text Text je základní nosičem informace uţ od počátku lidské civilizace. Jeho pořízení je z hlediska potřebné technologie nejjednodušší. Textem můţeme označit různě dlouhá uskupení slov, která ve vzájemném propojení dohromady nesou určitou informaci. Text můţe měnit styl písma, velikost, barvu, ale můţe být i provázán pomocí hypertextu s ostatními představiteli multimédií, jako je obraz, zvuk, animace. V informatice se jedná o odborný technický pojem, kterým je označen zvláštní datový typ nebo datový formát. Text je cokoliv, co je uloţeno v textovém formátu (t.j. přímo v textových znacích, kódovaných např. v ASCII, ANSI, Unicode, UTF-8 a dalších), a to i v případě, ţe daný textový řetězec (posloupnost znaků) nedává ţádný smysl v ţádném přirozeném ani formálním jazyce, a dokonce i v případě, ţe délka textu je 14

nulová (0 znaků). Podstatný je zde typ nebo formát, kde pevnému počtu bajtů (počítačových slov) odpovídá vţdy konkrétní znak dané abecedy. (6) Pro práci s textem pouţíváme textové editory, které nejčastěji bývají součástí balíku kancelářských aplikací. Kancelářský balík je označení pro skupinu kancelářského software prodávaného jako celek, který nabízí určitý stupeň propojení jednotlivých aplikací v balíku. Jeho součástí obvykle bývá textový procesor, tabulkový procesor, nástroj na tvorbu prezentací či databázový systém. Někdy se v balíku téţ objevují groupwarové nástroje či grafické editory. (7) Nejrozšířenějším textovým editorem je Microsoft Office – Word 2007, který je součástí balíku kancelářský aplikací od společnosti Microsoft. Word nabízí editování stávajících dokumentů v několika formátech, ale i vytváření dokumentů nových. K těmto účelům nabízí mnoho komplexních sad nástrojů pro práci s textem.

Obrázek 1 - MS Office 2007 - Word

Dalším nejrozšířenějším editorem pro textové dokumenty je Writer, který je součástí volného balíku kancelářských aplikací „OpenOffice.org“.

1.3.2 Zvukový záznam Metody a média pro zvukový záznam jsou rozmanité. Nazývají se metody audio záznamu. Jsou to technologie pro zaznamenávání, zpracování a přenos zvuku. Zvuk chápeme jako spojité tlakové vlny putující vzduchem. Kromě zvukového záznamu se oblast multimédií zabývá problematikou zvukového přenosu. 15

Zvukovou stopu zachytíme pomocí vstupního převáděče neelektrické veličiny, v případě zvuku se jedná o tlakové vlny. A převedeme je na napěťový analogový signál, který dále zpracováváme a upravujeme pro další prezentaci zvukové informace. Pro zpracování audia je typická komprese dat, kde kromě obvyklého potlačení redundantní a irelevantní sloţky signálu vyuţíváme tzv. akustického maskování. Jedná se o maskovací práh, vytvořený silným signálem, který ve své blízkosti přehluší slabší signály. Není tedy třeba dále zpracovávat a přenášet signály za tímto prahem. Součtem dílčích maskovacích prahů je tzv. globální maskovací práh. Dále při pracování zvukového signálu rozlišujeme práh slyšitelnosti v kmitočtové oblasti, coţ je nejniţší úroveň akustického tlaku, kterou je schopen člověk vnímat (nejvyšší citlivost kolem 3 kHz). Dále je to práh slyšitelnosti v časové oblasti, který spočívá v časové odezvě za silným maskovacím signálem, kdy tento silný signál ještě určitou dobu tvoří maskovací práh pro ostatní slabší signály. Pro uloţení zvukového záznamu pouţíváme různé formáty, které se především liší v míře komprese, při které sniţujeme objem dat tak, aby kvalita informační hodnoty byla co nejméně ovlivněna. Nejběžnější audio formáty: -

MP3 (datový tok: 224 kbit/s)

Jedná se o formát audio záznamu, který je zaloţený na ztrátové kompresi algoritmu MPEG (Motion Picture Experts Group) -

WMA – Windows Media Audio (datový tok: 256 kbit/s)

Komprimovaný zvukový formát vyvinutý společností Microsoft. -

FLAC – Free Lossless audio codec

Je open source zvukový bezztrátový kodek. Pouţívá lineární predikci pro konverzi zvukových vzorků do série malých čísel (známe jako reziduály), které jsou efektivně uloţeny pomocí Golomb-Ricova kódování. (8) -

AAC – Advanced Audio Coding

Je ztrátový zvukový kodek, který byl vyvinut jako následovník formátu MP3 na středních aţ vyšších bitratech v rámci standardu MPEG4. (9)

16

-

WAV (Waveform audio format)

Tento zvukový formát vytvořily firmy IBM a Microsoft pro ukládání zvuku na PC. Je to speciální varianta obecnějšího formátu RIFF. Přestoţe je moţné ukládat do WAV souboru zvuk komprimovaný, například pomocí GSM komprese, ADPCM, µ-Law či v MP3, většinou se pouţívá nekomprimovaný zvuk v pulzně kódové modulaci. Stejným způsobem je uloţen zvuk na audio CD, coţ umoţňuje snadný převod mezi těmito formáty. Protoţe PCM je bezeztrátový formát, pouţívá se nejčastěji WAV při zpracování zvuku. (10)

1.3.3 Záznam obrazu Záznam obrazu můţeme jinak označit jako vizuální záznam. Ten ovšem dále můţeme dělit na statický a dynamický. Statický záznam obrazu se nazývá fotografie. Záznam dynamický pak nazýváme video záznam. Fotografie je výsledkem procesu získávání a uchování obrazu za pomocí specifických reakcí na světlo. Zahrnuje získání záznamu světla tak, jak jej odráţejí objekty, na světlocitlivé médium pomocí časově omezené expozice. Proces je uskutečněn mechanickými, chemickými nebo digitálními přístroji – fotoaparáty. Nejčastěji je zařízením pro pořízení fotografie právě fotoaparát, médiem pro zachycení a (dočasné) uchování obrazu je pak fotografický film (nebo paměťová karta v případě digitálního fotoaparátu), existují však i další metody, např. fotokopírky nebo xeroxy, fungující na principu elektrického náboje. (11) Obraz se stejně jako zvuk při zpracování podrobuje kompresi. Stejně jako u zvuku se pouţívá ztrátová komprese, kdy se při speciálním algoritmu zmenšuje objem dat. Data, která jsou redundantní nebo irelevantní, jsou ztracena navţdy. Nejběžnější obrázkové formáty: -

JPEG

je standardní metoda ztrátové komprese pouţívaná pro ukládání počítačových obrázků ve fotorealistické kvalitě. Formát souboru, který tuto kompresi pouţívá, se také běţně nazývá JPEG. Nejrozšířenější příponou tohoto formátu je .jpg, .jpeg, .jfif, .jpe, nebo tato jména psána velkými písmeny. 17

Skutečným názvem typu souboru je JFIF, coţ znamená JPEG File Interchange Format. Zkratka JPEG znamená Joint Photographic Experts Group, coţ je vlastně konsorcium, které tuto kompresi navrhlo. (12) -

GIF (Graphics Interchange Format)

je grafický formát určený pro rastrovou grafiku. GIF pouţívá bezeztrátovou kompresi LZW84. GIF je tedy vhodný pro uloţení tzv. „pérovek“ (nápisy, plánky, loga). GIF umoţňuje také jednoduché animace. GIF má jedno velké omezení - maximální počet současně pouţitých barev barevné palety je 256 (8 bitů)4. (13) -

PNG (Portable Network Graphics)

je grafický formát určený pro bezeztrátovou kompresi rastrové grafiky. Byl vyvinut jako zdokonalení a náhrada formátu GIF. PNG nabízí podporu 24 bitové barevné hloubky, nemá tedy jako GIF omezení na maximální počet 256 barev současně. PNG tedy do jisté míry nahrazuje GIF, nabízí více barev a lepší kompresi (algoritmus Deflate + filtry). (14) -

BMP (Microsoft Windows Bitmap)

nebo také .DIB (device-independent bitmap), Windows Bitmap, Windows DIB, je počítačový formát pro ukládaní rastrové grafiky. (15)

1.3.4 Video záznam Video technologie slouţí k zachycování, zaznamenávání, přehrávání, přenosu a obnově pohyblivých obrázků pouţívající elektronické signály nebo digitální média. Pojem video společně označuje digitální (MPEG, Digital Betacam, D3, DV) a analogové (VHS, Betacam, Quadruplex) způsoby ukládání obrazových záznamů. Můţe být nahráváno a přenášeno v různých formátech – v podobě diskových záznamů, kazet či souborů nebo přímým vysíláním (televizní norma, DVB-T). Kvalita videa je závislá na metodě zachycování a ukládání obrazu. Nejdůleţitějším kritériem je formát uloţení. Různé formáty mají různý poměr kvalita/objem. 4

Můţe zobrazit aţ 256 barev v jednom rámci – v této definici se některé prameny rozcházejí.

18

Frame rate je počet snímků na jednotku času. Nejstarší technologie začínaly na 6 aţ 8 snímcích za sekundu (fps, frames per second), dnes je standardem 25fps nebo 29,97fps. Pro dosáhnutí iluze plynulého pohybu je třeba zobrazit alespoň 10 snímků za sekundu. Prokládání videa. Video můţe být prokládané nebo progresivní. Je-li video prokládané, kaţdý snímek je rozdělen na dva půlsnímky trvající polovinu doby celého snímku – první obsahuje pouze liché, druhý pak pouze sudé řádky. Progresivní video půlsnímky neobsahuje. Prokládání bylo zavedeno pro dosaţení lepší vizuální kvality v limitech pásma. Rozlišení videa je udáváno v pixelech pro digitální a v řádcích pro analogové formáty. Televizní vysílání pouţívá převáţně 576 aktivních řádků pro vysílání v PAL a SECAM nebo 480 aktivních řádků pro vysílání v NTSC. Nový formát HDTV pouţívá 720 resp. 1080 řádků. Rozlišení pro 3D video se udává ve voxelech (mnoţství obrázkových prvků reprezentující hodnotu v trojrozměrném prostoru). Poměr stran (téţ nazývaný jako obrazový formát nebo v anglickém originálu aspect ratio) popisuje poměr vodorovné a svislé strany. Televizní přijímače mají poměr obrazovek typicky 4:3 nebo-li 1,33:1. HDTV přijímače pouţívají širokoúhlé displeje 16:9 nebo-li 1,778:1. Datový tok (bit rate) je mnoţství digitálních dat přenesené za určitou časovou jednotku. Počítá se většinou v Megabitech za sekundu (Mbit/s). Obecně lze říci, ţe čím vyšší hodnota, tím kvalitnější digitální video je. Variabilní tok (VBR) je způsob maximalizace kvality videa při snaze o co nejniţší mnoţství přenesených dat. Není-li třeba pro popsání obrazu tolik bitů, nepřenesou se, naopak je-li jich potřeba více, přenáší se jich více. Znamená to tedy, ţe ve scénách s rychlými pohyby je datový tok daleko vyšší neţ ve scénách bez pohybu. (16)

19

Nejběžnější formáty videa: -

WMV (Windows Media Video)

je komprimovaný souborový videoformát pro několik kodeků vyvinutých společností Microsoft, chráněných zákonem. Originální kodek, známý jako WMV, byl původně navrţen pro internetové streamingové aplikace jako konkurence pro jiţ zavedený RealVideo. Během standardizace ze SMPTE si WMV vzalo za své i formáty jako HD DVD a Blu-ray disk. (17) -

MPEG

je ztrátový komprimační datový formát, který slouţí ke sníţení datového toku a tím i velikosti výsledného souboru u digitálně zpracovávaných videozáznamů při co nejmenším viditelném zhoršení kvality po dekomprimaci. U ztrátových transformačních kodeků se vzorky obrazu nebo zvuku rozdělí na drobné segmenty, transformují se na frekvenční prostor a poté kvantují. Výsledná kvantizovaná data se dále kódují entropicky. Jeho předchůdcem je formát MPEG-1 a dokonalejším technologickým nástupcem formát MPEG-4. MPEG-2 je standardním formátem uţívaným pro ukládání a přenos videa na DVD nebo při distribuci digitálního televizního signálu DVB-T. (18) -

AVI (Audio Video Interleave)

je multimediální kontejner, uvedený firmou Microsoft v listopadu roku 1992 jako součást multimediální technologie Video for Windows. AVI funguje jako multimediální kontejner, který obsahuje jednu nebo více datových stop. Kaţdá stopa ukládá jeden typ dat: zvuk, video, efekty či text (pro zobrazení titulků). Kaţdá stopa také obsahuje digitálně zakódovaný mediální tok (zakódován pomocí specifického kodeku). (19) -

QuickTime

je multimediální prostředí vyvinuté společností Apple Inc. schopné práce s mnoha formáty digitálního obrazu, klipů, zvuku, textu, animace, hudby a několika typy interaktivních panoramatických obrazů (QuickTime VR). (20)

20

1.4 Prezentace Multimédia nabízí své sluţby především v prezentaci informací. Tyto prezentace jsou v dnešní době postavené na kombinaci textů, obrázků, grafů, animací, krátkých video záznamů. Prezentace mají za cíl představit, přesvědčit nebo informovat například o produktu, sluţbě, projektu. Multimediální prezentace dnes vyuţívají ke svým účelům marketingoví prezentátoři, evangelisté, školitelé nebo vedoucí pracovníci nejrůznějších organizací. Tvorba multimediální prezentace má své pravidla, která je nutno dodrţovat proto, aby výsledek prezentace splnil očekávání. Při přípravě prezentace existuje 5 klíčových oblastí, kterým je třeba věnovat pozornost: -

účel prezentace,

-

téma prezentace,

-

shromáţdění adekvátních podkladů,

-

posouzení psychologické stránky prezentace, posouzení posluchačů,

-

nácvik prezentace

K vytvoření elektronické prezentace můţeme vyuţít několik druhů aplikací. Základní rozdělení těchto aplikací je na programy, které prezentace vytváří, programy, které prezentace předvádí a prezentace, které kombinují obě předchozí varianty. Aplikace pro tvorbu multimediálních prezentací můţeme dále rozdělit: 1) standardní aplikace kancelářských balíků 2) aplikace online kancelářských balíků 3) speciální jazyky pro tvorbu multimediálních prezentací

1.4.1 Standardní aplikace kancelářských balíků Mezi zástupce standardních nástrojů, dalo by se říci mezi lídry této skupiny, patří aplikace PowerPoint od společnosti Microsoft nebo aplikace Impress z balíků kancelářských aplikací Open Office. Oba zástupci jsou vhodnými nástroji pro tvorbu 21

jednoduchých i sloţitějších prezentací, které vytváříme na jedné stanici. Můţeme k tomu vyuţít díky těmto programům řadu efektů, animačních přechodů a šablon. Zásadním rozdílem mezi nástroji Open Office a MS Office je ten, ţe podpora MS Office ve firemní sféře je díky jeho dlouholetému působení na trhu velmi vysoká a mnoho firem vyuţívá jejich formátu jako de facto standard pro výměnu dat. Zatímco Open Office, nabízející tytéţ funkce zdarma, bohuţel v ne příliš intuitivním rozhraní, stále zaostávají za MS Office. Naštěstí se u obou produktů prosadily jiţ otevřené formáty pro ukládání dokumentů, a tak se jejich interoperabilita5 zvýšila natolik, ţe nyní záleţí čistě na subjektivním výběru uţivatele. Tyto soubory jsou ukládány do proprietárních6 formátů (u Office 2007 pak do OpenXML).

1.4.2 Online balíky kancelářských nástrojů Online balíky kancelářských nástrojů jsou dnes velmi rozšířené a oblíbené nejen v domácím, ale i v podnikovém vyuţití. K tomu dopomohl nástup Web 2.0 sluţeb. Online kancelářské balíky spočívají v myšlence přenesení běţných desktopových aplikací na internet. V dnešní době je většina sluţeb šířena spíš pomocí webu neţ v podobě desktopové aplikace. Výhodou webové aplikace mohou být menší nároky na hardware, licenční podmínky, jednodušeji aktualizované aplikace, snadnou týmovou spolupráci, synchronizaci a moţnost tvořit kdekoliv, kde je k dispozici internetové připojení. Další výhodou online dokumentů můţe být jejich rychlé a snadné uveřejnění na webu. U online aplikací přistupuje uţivatel ke sluţbě přes webové rozhraní. Tyto aplikace označujeme jako RIA aplikace. Rich Internet Applications jsou webové aplikace, které pouţívají vlastnosti grafických desktopových aplikací. V případě programů pro tvorbu prezentací vyuţívá uţivatel aplikaci, která není přímo nainstalována na jeho stanici. Vytváří prezentaci pomocí webové editace, nahráváním vlastních dat na virtuální úloţiště propojené s danou sluţbou a v závěru své tvorby generuje výslednou prezentaci ve zvoleném formátu. RIA se odlišují od tradičních webových aplikací v mnoha klíčových bodech. 5

Interoperabilita je schopnost různých systémů vzájemně spolupracovat, poskytovat si sluţby, dosáhnout vzájemné součinnosti. 6 Proprietární software je takový software, kde jeho autor upravuje licencí (typicky EULA) či jiným způsobem moţnosti jeho pouţívání. K takovému software nejsou zpravidla k dispozici volně zdrojové kódy či v nich nelze svobodně dělat úpravy a výsledné dílo distribuovat.

22

Přímá interakce: V tradičních webových aplikacích je interakce s uţivatelem omezena na několik základních ovládacích prvků: checkboxy (zaškrtávací políčka), radio buttony (přepínače) a formulářová pole. To často znemoţňuje tvorbu pouţitelných a uţitečných aplikací. RIA mohou vyuţívat bohatší spektrum ovládacích prvků, které umoţňují vyšší efektivitu a lepší komfort pro uţivatele. V RIA mohou například uţivatelé přímo editovat prvky stránky nebo je měnit pomocí drag-and-drop nástrojů (v překladu: „táhni a pusť“). Také mohou provádět operace jako postupné procházení mapy nebo jiného obrázku. Obnovování části stránky: Standardní HTML stránky jsou staţeny najednou. Pokud změníte něco na stránce, musíte odeslat změnu zpět na server, který provede úpravy a pošle vám celou stránku. Neexistuje jiná cesta, jak toto řešit pomocí HTTP a HTML. Tradiční webové aplikace nutí uţivatele čekat (kvůli potíţím s připojením k síti, omezením výpočetního výkonu a jiným problémům), dokud se neaktualizuje celá stránka. I s širokopásmovým připojením můţe být doba čekání příliš dlouhá a nepříjemná. Ale RIA obsahují doplňkové technologie, jako real-time streamování, vysoce výkonné virtuální stroje běţící na straně klienta, a lokální cacheovací mechanismy, které dokáţou sníţit latenci (dobu čekání) a zvýšit rychlost odpovědi. Mnoţství komerčních vývojových nástrojů umoţňuje obnovení pouze části stránky. Lepší zpětná vazba: Díky schopnosti měnit části stránky bez „reloadu“ (znovu načtení) mohou RIA uţivateli poskytovat rychlejší a přesnější zpětnou vazbu, real-time potvrzení akcí a voleb a také detailní informační a chybové zprávy. Soulad vzhledu a prostředí: Díky RIA lze mnohem efektivněji ovládat uţivatelské rozhraní u různých prohlíţečů a operačních systémů. Offline provoz: Pokud dojde k výpadku připojení k internetu, můţe být stále moţné vyuţívání aplikace RIA, pokud jsou navrţeny tak, aby ukládaly svůj stav u klienta. Vliv na výkon: V závislosti na aplikaci a síťovém připojení mohou být RIA aplikace výkonnější neţ klasické. Zjednodušeně řečeno, pokud se aplikace dokáţe vyhnout neustálému posílání poţadavků na server tím, ţe je bude zpracovávat na straně klienta, bude

znatelně

rychlejší. Zpracovávání

na

straně

klienta

také

zmenší

zatíţení

serveru. Problémy mohou nastat u malých a mobilních přístrojů, které jsou stále běţnější, protoţe ty nemusí mít dostatek zdrojů pro pouţívání těchto aplikací. (21) 23

V souvislosti s online sluţbami se nejčastěji zmiňuje otázka bezpečnosti interních dat. Někteří uţivatelé a většina pracovníků odpovědných za interní bezpečnost podniku nerada ukládá svá data a dokumenty na externí úloţiště, z obav před phishingem a dalšími bezpečnostními riziky. Vycházíme-li však z předpokladu, ţe data pouţitá pro prezentaci budou stejně uveřejněna, jsou tyto obavy zbytečné. K nejpouţívanějším patří sluţby Google docs, Zoho Office Suite, 280 Slides, ThinkFree Office. Tyto sluţby nejsou většinou zpoplatněny a převáţně je pro jejich pouţívání poţadováno pouze vytvoření účtu a přihlášení. Google Docs - Prezentace K jejímu pouţívání je nutné mít Google účet. Dokumenty existují buď v rámci balíku Google Apps nebo samostatně jako Google Dokumenty pro všechny majitele účtu. Na všechny dokumentové výtvory je k dispozici pouze 100 MB. Tento nástroj vyuţívá všechny výhody toho, ţe je online nástrojem, je dostatečně rychlý, efektivní a nabízí pouze ty nejobvyklejší funkce. Mírným nedostatkem je to, ţe neumí pracovat s odf, importovat je moţné tedy pouze PowerPoint prezentace, export pak můţe vést na ppt, pdf a txt. Aplikace je lokalizována do češtiny a je vytvořená v AJAX. Práce s editorem je snadná a rychlá, vkládání obrázků jak z internetu (zadáním url), tak z počítače je bezproblémové. Do prezentací je moţno kromě obrázků a textu vloţit také video z YouTube. Export je snadný, k umístění na vlastním webu nabídne dokonce i část zdrojového kódu s tagem <iframe>. Naopak velkou výhodou je moţnost propojení s Google Talk, coţ umoţní online pořádání přednášek. Je potřeba připomenout, ţe na prezentaci můţe pracovat více lidí současně, coţ je jistě také velkým pozitivem. (22)

24

Obrázek 2 – prostředí Google Docs prezentace (22)

ThinkFree Show Je nástrojem, pro jehoţ správný běh potřebujete mít nainstalovaný Java VM. Z toho jiţ jaksi automaticky plynou obvyklé vlastnosti: velké mnoţství funkcí na úkor rychlosti. Pro práci je potřeba se zaregistrovat. Stačí vyplnit e-mailovou adresu, heslo a opsat bezpečnostní kód. K dispozici je celé pracovní prostředí a virtuální disk o velikosti 1 GB. Kromě toho je zde speciální sada nástrojů pro týmovou práci. Aby byla práce s aplikacemi rychlejší, nabízí ThinkFree instalovanou verzi, která pak snadno přenese data do online kanceláře. Oproti klasickým instalovaným programům nechybí v podstatě ţádná funkce. (22)

Obrázek 3 - prostředí ThinkFree Show (22)

Zoho Show Zoho je jedním z největších a nejpropracovanějších kancelářských online balíků. Jeho síla je v propojení všech potřebných kancelářských aplikací, takţe hovořit o nástroji na tvorbu prezentací bude vytrţené z kontextu filozofie celého balíku, který svými moţnostmi a zaměřením útočí více na firmy neţ na domácí uţivatele. Také zde je potřeba jednoduché registrace pro pouţívání balíku. 25

Zoho Show si bez problémů poradí jak s OpenOffice formáty, tak s těmi od Microsoftu. Mezi základními moţnostmi exportu nechybí formáty odf, ppt, pps, pdf, ale i html. Práce se Zoho Show je tedy příjemná a bezproblémová a aţ na pomalejší rychlost a chybějící kontrolu pravopisu jí těţko lze něco vytknout. (22)

Obrázek 4 - prostředí Zoho Show (22)

280 Slides Tato aplikace pro svou činnost nepoţaduje ţádnou registraci. Stačí jen importovat soubor nebo začít tvořit nový. Registrace ale moţná je a ta následně umoţní ukládat data na virtuální disk. Vzhled je přehledný a ovládání intuitivní a snadné. Tato online aplikace však má problémy s importem. Pro export jsou podporovány kromě ppt také odp, pdf a pptx. Dobře je řešeno vkládání obrázků a videí. Kromě url nebo nahrání z počítače můţete uţít vestavěný vyhledávač a vybraný obrázek do prezentace snadno přetáhnout myší. (22)

Obrázek 5 - 280 Slides (22)

26

(Srovnání online nástrojů pro tvorbu prezentací čerpáno z odborného článku: „Michal Černý - Mikrotest online nástrojů pro tvorbu prezentací“ (22))

1.4.3 Speciální jazyk pro tvorbu multimediálních prezentací Mezi speciální jazyky pro tvorbu multimediálních prezentací například patří jazyk SMIL. SMIL, čili Synchronized Multimedia Integration Language, umoţňuje vytvářet působivé multimediální prezentace obsahující video, hudbu, obrázky a text. V počátcích sluţby World Wide Web málokdo počítal s tím, ţe by se na webových stránkách vyskytovalo video nebo hudba, jedním slovem multimédia. Nejen proto vznikl SMIL jako další standard konsorcia W3C vycházející z XML (je tedy sloţen z mnoha elementů a je moţné jej zpracovávat v textovém editoru). SMIL neslouţí k vytvoření videa nebo obrázku, od toho jsou tu jiné XML technologie, například SVG nebo VRML. SMIL umoţňuje integrovat multimediální objekty, ať uţ jde o hudbu v MP3, video v AVI nebo obrázek v SVG, do zatím statických dokumentů HTML či XML, pomineme-li JavaScript a další skriptovací jazyky. SMIL tedy pracuje s jiţ hotovými multimediálními a textovými objekty, vkládá je do dokumentu, vymezuje jim prostor a určuje, kdy se má který zobrazit a kdy ho má jiný nahradit. Výsledný dokument se spíš neţ XML podobá dynamické prezentaci, srovnatelné s prezentacemi v PowerPointu. Oproti první specifikaci SMIL 1.0 umoţňuje SMIL 2.0 tvorbu interaktivních aplikací a umoţňuje animace. Důleţité je, ţe SMIL nevytváří nic nového, jen zpracovává jiţ existující nejen multimediální objekty, například propojuje video (film) s odpovídajícími titulky nebo popisem pro neslyšící či nevidící. Vlastnosti a funkce SMILu lze shrnout do několika bodů: -

přesný popis vizuální podoby prezentace

-

přesné umístění a velikost vkládaných objektů

-

změny prezentace v čase

-

hyperodkazy a parametrizace prezentace (umoţňují uţivateli reagovat na objekty zapínat, vypínat - simulují ovládací prvky přehrávače)

27

-

testování podmínek - SMIL disponuje větvením (switch), které umoţňuje rozlišit spoustu vlastností prohlíţeče - rychlost připojení, systémový jazyk, velikost obrazovky a další

V souvislosti s XML mluvíme o sémantickém webu (popisujeme obsah, vzhled opomíjíme), to se však netýká technologie SMIL. Je tomu tak proto, ţe SMIL obsahuje nejen informace o pozicích, které je moţné doplnit například pomocí CSS, ale SMIL také potřebuje popisovat pohyb objektu po obrazovce, coţ CSS ani jiná v současnosti pouţívaná technologie tohoto typu nezvládá. SMIL se tak do jisté míry podobá klientským skriptovacím technologiím, například JavaScriptu. Dokument SMIL můţe obsahovat hned několik zcela odlišných médií a u kaţdého média několik formátů: -

obrázky

- GIF, PNG, JPEG,…

-

text

- prostý text, (X)HTML,…

-

audio

- WAV, MP3, AU,…

-

video

- MPG, AVI, MOV,…

SMIL ţije především díky dvěma oblíbeným přehrávačům - Real One Playeru a Apple Quick Time Playeru. Real Player podporuje SMIL 1.0 od verze G12, v novějších je jiţ zajištěna i podpora formátu SMIL 2.0. Podobně i Quick Time Player ve verzi 6.0 podporuje SMIL 2.0. Další moţností zobrazení SMIL dokumentu jsou Java Applety na straně serveru, podmínkou zobrazení je tedy podpora Javy. (23) Hlavní výhody multimediální prezentace: -

neomezené moţnosti o Pomocí 3D animací lze ztvárnit prakticky cokoliv (funkci strojního zařízení, interiéry, futuristické vize, postavy…)

-

zábavná forma získávání informací o dobře zpracovaná prezentace dokáţe upoutat divákovu pozornost; základem je „zapamatování si" prezentované věci

28

-

interaktivita o divák si sám vybírá informace, které ho zajímají, není pouze pasivním příjemcem

-

snadné a levné aktualizace o je moţné opravit pouze části prezentace

-

různé jazykové verze o jedna prezentace můţe být pouţitelná při různých obchodních jednáních

-

image firmy o CD-ROM s prezentací je moderní médium - malé, praktické, elegantní

-

dokonalá prezentace o v kombinaci s moderní prezentační technikou (projektory, plazmové obrazovky, touchscreeny) dosahuje vynikajících výsledků (24)

1.5 Video konference Videokonference je moderní způsob komunikace, který se stále častěji vyuţívá v řadě oborů. Přenáší se při něm obraz i zvuk, účastníci si během přenosu mohou vyměňovat také různě zpracovaná a upravená data. Videokonference se uplatňují při poradách managementu podniků, státních organizací i ozbrojených sloţek. Obohacují odborné semináře a kurzy, firemní školení i výuku na školách. Pravidelně se uţívají v medicíně, výzkumu i projekční činnosti. Uplatnit se mohou při marketinkových, propagačních i kulturních akcích. Osvědčily se dokonce i v soudní praxi. Slouţí také při provádění kontrolní činnosti. V nejjednodušší variantě mohou tuto technologii vyuţít dvě osoby, které místo obyčejného telefonního přístroje pouţijí videotelefon. Existuje však široká škála zařízení, která umoţňuje do videokonferencí zapojovat podstatně větší počet účastníků a připojovacích bodů. Do videokonference se mohou zapojit i stovky lidí, které technicky vysoce kvalitní přenos budou sledovat v sálech na promítacích plátnech a velkoplošných projektorech. (25) 29

Výhody videokonference: -

úspora nákladů (časových i finančních)

-

komunikace "z očí do očí"

-

rychlejší a efektivnější řízení

-

větší operativnost

Jak lze využít videokonferenci: -

vnitrofiremní komunikace a řízení

-

komunikace se zákazníky a technická podpora

-

vývoj produktů a řízení projektů

-

kontrola jakosti výroby

-

personalistika

Jak videokonference funguje Pro přenos zvuku, obrazu a dat pro videokonferenci je nutné pouţít přenosových medií. Můţe se jednat o protokol TCP/IP (např. LAN, WAN, ATM, Frame Relay). Zde je kompatibilita

jednotlivých

videokonferenčních

systémů

zaručena

mezinárodním

protokolem H.323. Nejpouţívanějším médiem v ČR pro videokonferenční spojení je Euro ISDN2 ve formě od jedné (dvoukanálové) linky aţ po Euro ISDN30. V tomto prostředí je směrodatný mezinárodní protokol H.320. Přenosy po sítích internetu se totiţ nedoporučují, protoţe při nich není moţné zajištění Quality of service (pro celou přenosovou cestu). Spojení jednotlivých videokonferenčních systémů je moţné navázat jako point-to-point (bod-bod) nebo jako point-to-multipoint (vícebodové spojení). Point-to-point spojení se uskutečňuje pomocí vlastních videokonferenčních zařízení, multipoint spojení potom pomocí videokonferenčních serverů, které jsou opět různého technického provedení podle přenosového prostředí, v kterém jsou provozovány. Vzájemné propojení dvou rozdílných platforem lze zajistit pomocí videokonferenčních síťových prvků. Je tedy moţné navazovat spojení například ze sítě ISDN do LAN/WAN a obráceně. 30

Prioritou videokonferenčního spojení je vţdy zvuk, obraz zabírá aţ sekundární část přenosového pásma a pro přenos dat je dynamicky přidělován virtuální kanál. Přenosová rychlost potřebná pro kvalitní přenos videokonferenčních signálů se pohybuje od 128kb/s do 512kb/s (ISDN) a od 176kb/s do 768kb/s (TCP/IP). (25) Přídavné periferie Rozšiřují vstupní a výstupní moţnosti jednotlivých videokonferenčních systémů: Video: přídavné kamery, dokumentové kamery, videorekordéry, monitory, projektory Audio: externí zvukové aparatury. Data: sdílení souborů a aplikací, elektronické a interaktivní tabule. (25)

Jak dělíme videokonferenční zařízení: -

Podle provedení a určení je dělíme na personální, kompaktní a skupinové.

-

Podle přenosového media a protokolu je dělíme na systémy H.320 (typicky ISDN), H.323 (typicky LAN/WAN) a H.320/H.323 kombinované.

-

Systémy mohou být buď uzavřené - pouze pro videokonferenční účely, nebo otevřené (zaloţené na PC), kde je videokonference pouze hlavní aplikací.

-

Nedílnou součástí videokonferenčních zařízení jsou také přídavné periferie a síťové prvky. (25)

Personální systémy Pro videokonferenci je pouţívá jeden, výjimečně několik účastníků. Jedná se buď o digitální videotelefony, nebo speciální karty do osobních počítačů – tzv. desktopové videokonferenční systémy. Desktopové systémy jsou vybavovány jednoduchou kamerou, jako zobrazovací zařízení slouţí vlastní monitor počítače, zvuk je snímán a reprodukován pomocí mikrofonu a reproduktorů zvukové karty PC, speciálního hlasitého telefonního přístroje, případně náhlavní soupravy. Osobní počítač dovoluje snadnou integraci se softwarovým vybavením pro sdílení dat. Software například umoţňuje otevření stejného dokumentu všem příslušně vybaveným účastníkům a uspořádat tak videokonferenci pro práci nad tímto dokumentem. 31

Obrázek 6 - zástupce personálního systému (26)

Kompaktní systémy V tomto případě se videokonference odehrává v malé aţ střední místnosti. Systém je tvořen základní jednotkou, ve které je integrována kamera s mikrofonem. Jako zobrazovací zařízení slouţí běţný televizor (připojení pomocí AV vstupu). Dále lze připojit a pouţívat několik externích periferií, většinou dokumentovou kameru a videorekordér. Pro připojení různých typů elektronických tabulí nebo počítače bývá k dispozici datový vstup.

Obrázek 7 - ukázka kompaktního systému (26)

Skupinové systémy Tyto systémy se uţívají pro videokonference ve střední i velké místnosti nebo sále. Tvoří je základní jednotka, která zajišťuje zpracování obrazu, zvuku a dat a řízení systému. Je moţné připojit i několik kamer s kvalitou S-video a moţností elektromechanického řízení pohybu. Mikrofon bývá stolní a pro rozsáhlejší prostor je moţné ho zapojovat kaskádně. Jako výstupní jednotka se podle provedení pouţívá multimediální VGA monitor, samozřejmě je moţné připojit i projektor, plazmatický displej a zvukovou aparaturu.

Obrázek 8 - ozvučení místnosti pro videokonferenci (26)

32

Síťové videokonferenční prvky Rozšiřují komunikační moţnosti videokonferenčních zařízení. Videokonferenční servery (nazývané téţ multipoint servery) slouţí k vytvoření videokonferenčního spojení tří a více stran. Zajišťují zpracování a distribuci zvukového, obrazového a případně i datového signálu mezi jednotlivými zúčastněnými stranami. Videokonferenční brány slouţí k převodu signálu mezi jednotlivými přenosovými médii (ISDN, LAN/WAN, ATM). (25)

1. 6 Využití informačních nástrojů podnikové sítě Další moţností pro šíření a publikování interních informací pro zaměstnance nabízí vnitropodniková síť. Umoţňuje sdílení informačních oběţníků a zpravodajů v podobě elektronických bulletinů. Dnes jiţ kaţdý středně velký podnik má vybudovanou vlastní síť intranet7. Tato síť intranetu je sloţena z více lokálních sítí LAN8, pracujících v lokalitách jednotlivých poboček, které zastřešuje a spojuje v jednu podnikovou síť. Umoţňuje zaměstnancům připojení k podnikové síti kdekoliv bez ohledu na příslušnost k pobočce a bez ohledu na to, zda se vůbec právě v nějaké pobočce nacházejí. Podnikový intranet pak nabývá nejčastěji podoby „virtuální privátní sítě“ - VPN9. VPN jako představitel základního komunikačního nástroje velkých podniků a organizací umoţňuje jednoduché nasazení aplikací intranet/extranet. V rámci těchto aplikací jsou pak mimo jiné provozované informační portály pro vnitropodnikové účely nebo jiné informační sluţby vyuţívající multimédia. Mezi tyto sluţby můţeme zařadit informační bulletiny v elektronické podobě, newslettery a internetové magazíny pro podnikové účely. Dále pak můţe podniková síť poskytnout prostor pro interaktivní výuku a školení zaměstnanců ve všech odborných směrech.

7

Intranet je počítačová síť, která funguje na stejném principu a pouţívá stejné technologie (TCP/IP, HTTP) jako internet. Intranet je ale na rozdíl od internetu síť soukromá nebo také označovaná jako vnitřní. Je tedy určena pouze pro pouţití vybrané skupiny uţivatelů (například pracovníky podniku nebo organizace). 8 LAN neboli Local Area Network je lokální místní síť, která pokrývá malé geografické území (např. domácnosti, firmy). 9 VPN neboli virtuální privátní síť (virtual private network) je prostředek k propojení několika počítačů prostřednictvím (veřejné) nedůvěryhodné počítačové sítě. Lze tak snadno dosáhnout stavu, kdy spojené počítače budou mezi sebou moci komunikovat, jako kdyby byly propojeny v rámci jediné uzavřené privátní (a tedy důvěryhodné) sítě.

33

Analýza potřeb managementu

2.

2.1 Co je management? Management je obor zabývající se obecně vzato řízením soustavy a ovládáním její činnosti. Management se dělí na tři základní stupně a má pět hlavních funkcí. Rozdělení managementu: Nejnižší stupeň

– Management prvního stupně řeší vztahy přímo mezi

zaměstnanci. Manaţeři na tomto stupni dohlíţejí na plnění práce, jsou jimi například mistři v dílnách. Musí mít nejvíce odborných vědomostí. (27) Tento nejniţší stupeň řízení podniku nazýváme operativní management, protoţe dohlíţí a řídí jednotlivé úkony a operace přímo v provozu. Střední stupeň

– Do managementu druhého stupně patří rozličná skupina

vedoucích pracovníků. Ti jsou z mnoha velmi různorodých odvětví (například z personalistiky, či zásobování). (27) Střední stupeň managementu nazýváme taktický management. Určuje taktiky v jednotlivém odvětví podniku pro dosahování strategických cílů. Nejvyšší stupeň

– Management z nejvyššího stupně managementu podniku

usměrňuje chod celého systému, manaţeři částečně přebírají odpovědnost za vlastníky podniku a mají na ně velmi úzké vazby. (27) Nejvyšší stupeň managementu také nazýváme strategický management. Určuje strategické cíle podniku, dohlíţí a řídí vzájemnou spolupráci a koordinaci mezi niţšími stupni řízení právě v rámci strategického plnění globálních cílů podniku. Funkce managementu:

2.2 Plánování Rozhodovací proces volby cílů a prostředků jejich dosaţení. Smyslem je stavění mostů mezi tím, kde jsme a tím, kam se chceme dostat. Je nejdůleţitější manaţerskou funkcí, protoţe je základní bází pro všechny ostatní.

34

Hlavní charakteristiky: -

prostředek volby záměrů a cílů, jejich dosaţení

-

priorita plánování v systému manaţerských funkcí

-

vyuţití plánování všemi manaţerskými funkcemi

-

prostředek efektivní realizace všech činností

Plán představuje jakýkoliv promyšlený, uvědomělý postup budoucích činností, má podobu: poslání, cíle, strategie, taktiky, postupu, pravidel, programu, rozpočtu. (27)

2.3 Organizování Pokud máme zvolen cíl a alternativu postupu, jak jej dosáhnout, je třeba tento postup efektivně zorganizovat, rozmístit a uspořádat všechny disponibilní zdroje organizace tak, aby existovala reálná šance vytyčených cílů zvoleným postupem a ve stanoveném časovém horizontu dosáhnout. Zejména u lidských zdrojů musí organizace zajistit, aby: -

bylo jasné, kdo, kdy a co má dělat, kdo je odpovědný za výsledky

-

byly odstraňovány organizační překáţky při uskutečňování plánovaných činností

-

existovaly rozhodovací a komunikační sítě nezbytné k řešení očekávaných problémů

Podstata organizování spočívá v budování prováděcí organizační struktury, která vytvoří vhodné prostředí pro efektivní spolupráci jednotlivců a skupin při dosahování stanovených cílů. Proces organizování: (plánování) – identifikace a klasifikace potřebných činností, seskupování činností podle zdrojů a situací, delegování pravomocí, horizontální a vertikální koordinace pravomoci a informačních vztahů, personalistika, vedení, kontrolování. (27)

35

2.4 Personalistika V kaţdé organizaci je personální útvar zajišťující řízení lidských zdrojů. Personalistika je proces získávání potřebných a schopných pracovníků, jejich adaptace v novém prostředí a udrţení na zvolené pozici. Vyuţívá poznatky z oblasti psychologie, sociologie, práva a organizace práce. Hlavní úkoly personálního managementu: -

nábor a výběr pracovníků

-

adaptace pracovníků v novém prostředí

-

rozvoj pracovníků ve prospěch firmy i osobnosti pracovníků

-

hodnocení podle výsledků práce i chování

-

stabilizace (udrţení) pracovníků

Výběru zaměstnanců předchází analýza poţadavků. Pro tuto personální strategii je výhodná zcela otevřená komunikace. Manaţerským nástrojem pro ovlivňování chování druhých jsou znalosti, dovednosti a návyky: efektivní komunikace, účinného vedení, motivace. Komunikace je sdělování (výměna informací). Existují tři formy komunikace: verbální, neverbální, činy. Komunikační proces je tvořen konkrétními prvky a probíhá v určitých fázích. (27)

2.5 Vedení Vedení je cílevědomý proces ovlivňování lidí tak, aby jejich činnost úspěšně naplnila firemní cíle. Vést a řídit lidi vyţaduje dvě základní dovednosti: -

vytvářet energii – umění zaujmout, motivovat, vzbudit elán

-

usměrňovat energii – správný směr, tempo, vyuţití zdrojů, řízení zdrojů

Styl řízení (způsoby vyuţívání pravomoci): autokratický styl – rozhoduje sám, uděluje příkazy, odmítá diskusi, očekává bezpodmínečné plnění příkazů demokratický styl – partnerský, podřízení jsou důvěryhodní lidé, diskuse 36

liberální styl – seznámí podřízené s úkoly a doufá, ţe vše dobře dopadne (27)

2.6 Kontrolování Podstatou je objektivní hodnocení vykonané práce z hlediska vytyčených cílů. Smyslem je korekce pracovních procesů tak, aby bylo cílů co nejefektivněji dosaţeno v zájmu dalšího rozvoje organizace. Má také i preventivní charakter. Základní kontrolní proces se skládá ze tří kroků: -

stanovení standardů

-

měření vykonané práce z hlediska stanovených standardů

-

korekce zjištěných odchylek od standardů a plánů

Standardy jsou kritéria vykonané práce a představují určité klíčové body z celkových plánů, vyhodnocuje se vykonaná práce, aniţ by manaţer musel kontrolovat veškeré podrobnosti plnění plánu. Měření vykonané práce závisí na jejím charakteru a příslušných standardech. Kontrolní systémy vyuţívají část své energie k zajištění zpětné vazby a z ní vyplývajících opatření: systémy manažerské kontroly s jednoduchou zpětnou vazbou – zaměřeny na výstupy, v současné manaţerské praxi převládají, coţ nebývá právě příznivé. Čím později získá manaţer informaci zpětné vazby o výsledních řízených procesů, tím více bude oslabena efektivnost řízení. Ani tehdy, kdy získá informaci v reálném čase, neumoţňují tyto systémy provádět korekci také v reálném čase. systémy manažerské kontroly s dopřednou vazbou – preventivně orientované systémy zaměřené do budoucnosti. Signalizované odchylky jsou podnětem ke korektivním opatřením managementu, jehoţ cílem je zabezpečit výstupy v souladu s plánem. Existuje ještě několik dalších opatření, která však pro tuto práci nemají relevantní význam. Kaţdá z těchto funkcí v sobě obsahuje standardní postup manaţerské práce: analýza problému, rozhodování, realizace rozhodnutí včetně koordinace ⇒ tyto tři kroky bývají také označovány za manaţerské funkce. (27)

37

2.7 Shrnutí potřeb managementu. Management je obecně vzato řídící jednotka systému. Jako taková potřebuje především nástroje ke komunikaci, nástroje k získávání informací o vnitropodnikových procesech i informace o stavech vnějších faktorů pro jednodušší a méně rizikový proces rozhodování, nástroje k předávání informací a výsledků rozhodnutí, nástroje pro zpětnou kontrolu plnění cílů. Všechny tyto nástroje se zaměřují na komunikaci. Pro řízení podniku je třeba, aby všechny sloţky managementu spolu efektivně komunikovaly ve všech směrech a mezi všemi úrovněmi hierarchie podniku (vertikálně, horizontálně). Pro management a osobu manaţera je tedy nezbytná potřeba komunikovat s podřízenými i s okolím. Komunikace je jednou z hlavních podstat vedoucího pracovníka. Vhodně zvolená komunikace můţe přinášet úspěchy na poli motivačním. Podřízení zaměstnanci tak získávají optimismus a sebevědomí, jsou vhodně podněcováni ke zvýšení zájmu o řešení problémů podniku. Nadřízení naopak získávají cenné informace přímo z provozu. Získávají moţnost lepší personální orientace, moţnost porozumět problémům zaměstnanců a motivům jejich jednání a efektivně ovlivňovat jejich chování ve prospěch firmy. Pro takové účely je důleţité, aby manaţer ovládal verbální i nonverbální komunikaci. Ve vyspělých firmách patří k povinnostem manaţerů, aby si v průběhu pracovní doby vyhradili čas pro obcházení podřízených pracovišť. Tuto metodu nazýváme: „Management by walking around“, tedy MBWA. Jak uţ bylo v této práci několikrát zmiňováno, dnešní podnikové strategie se potýkají s globalizací trhu. Ta nutí velké podniky se rychle přizpůsobovat. Často velké podniky situují své výrobní prostory, vývojová střediska, centra obchodního zastoupení do více lokalit, ať uţ z důvodů výhodného rozloţení nákladů na výrobu či vývoj, nebo z důvodů pokrytí většího trţního území. V takovém případě je pro manaţera metoda MBWA sloţitě dosaţitelná nebo přímo nedosaţitelná. Proto přichází na řadu moderní technologie. Pro splnění podmínky osobité a přívětivé komunikace, která by mohla mít motivační a přesvědčovací vliv, je důleţitá i nonverbální část. Právě pro takovou komunikaci mezi vzdálenými řídícími a řízenými místy jsou nejvhodnější technologie videokonference.

38

Jiţ v roce 1998 započala společnost EISF, s.r.o. projekt, který se jmenuje: „Analýza vyuţití informačních a komunikačních technologií v domácí ekonomice". Z výsledků vyplývá závěr - většina (91%) manaţerů firem na našem trhu vnímá informační a komunikační technologie jako minimálně významný faktor pro další rozvoj firmy, a 37% manaţerů vnímá vyuţívání informačních technologií jako faktor kritický. (28) Dále musí manaţer umět přesvědčit své spolupracovníky a podřízené. K takovým účelům potřebuje prostředek, který mu umoţní připravit průkaznou prezentaci za vyuţití všech dostupných podkladů. Z hlediska řízení, je pro management důleţitý i aspekt informování zaměstnanců niţších struktur podnikové hierarchie. K takovým potřebám vyuţívá různé informační oběţníky, newslettery a bulletiny. Z hlediska otázky nákladů a aktuálnosti informací je nejvhodnější způsob šíření těchto oběţníků pomocí podnikového intranetu.

39

3.

Návrh řešení Současnému managementu se nabízí několik moţností, jak vyuţít k některým

potřebám vyplývajícím z jejich činnosti moderní technologie zlepšující dosavadní nástroje pro řízení podniku po stránce jednoduchosti, dostupnosti, rychlosti, aktuálnosti, bezprostřednosti, kvality, efektivity a ceny.

3.1 Využití videokonference Z předchozí kapitoly analyzující potřeby managementu vyplývá, ţe management především řídí vnitřní procesy podniků. Velké podniky dnes rozkládají svoje jednotlivá střediska do více lokalit neţ dříve, proto se management musí vypořádat s problémem jednotného řízení, harmonizace plánů a častých porad a konferencí, řady sluţebních cest vedoucích pracovníků. Jako řešení se nabízí různé typy videokonference nebo interaktivních briefingů vedených na dálku. Videokonference jsou nejvhodnějším způsobem, jak ušetřit čas a peníze vynaloţené za cestování mezi jednáními. Umoţňují komunikaci mezi dvěma a více lokalitami, která je srovnatelná s osobním jednáním z očí do očí. Obecně můţeme rozdělit tento způsob komunikace na veřejnou a komerční sluţbu. Za veřejný způsob můţeme povaţovat běţný videochat, provozovaný v rámci osobních messengerů, jejichţ sluţby jsou v drtivé míře poskytovány zadarmo. V komerční sféře pak mluvíme o videokonferenci, která je realizována pomocí placených sluţeb komunikačního serveru. Tento komunikační server můţe být samozřejmě i implementován uvnitř podnikové sítě. Takový server pracuje na zakoupeném softwaru umoţňujícím tyto multimediální přenosy v rámci podnikových struktur i s vnějším okolím. Za zástupce veřejných nebo také volných messengerů můţeme povaţovat Windows Messenger, který je součástí systému Windows XP a nebo jeho nástupce Windows Live Messenger, který nahradil svého předchůdce a zároveň je součástí nástupců operačních systémů Windows Vista a Windows 7. Pokud je počítač připojen k síti, po níţ chceme uskutečnit spojení, je vybaven potřebným softwarem a zařízením, jako je mikrofon,

40

reproduktor nebo sluchátka a zvuková karta, v neposlední řadě webová kamera pro snímání obrazu, je videochat velmi rychlým a levným způsobem komunikace. Další moţné komunikátory jsou Yahoo! Messenger, SightSpeed, Skype, či projekt ooVoo a mnoho podobných.

Obrázek 9 - osobní komunikátor Windows Messenger a videochat prostřednictvím Windows Live Messenger

Pro firemní sféru a potřeby podnikového managementu jsou vhodnější platformy kancelářských

komunikátorů.

Společnost

Microsoft

například

nabízí

Office

Communicator. Aplikace Office Communicator 2007 R2 je aplikace sjednocené komunikace, která pomáhá koncovým uţivatelům získat vyšší produktivitu práce tím, ţe jim umoţňuje snadno komunikovat a spolupracovat s ostatními v různých oblastech a časových pásmech s vyuţitím různých moţností komunikace, včetně rychlých zpráv, hlasových zpráv, sdílení plochy a videa. Díky integraci s aplikacemi systému Microsoft Office – včetně aplikace Word, Excel, PowerPoint, OneNote, Groove a SharePoint – mají koncoví uţivatelé k dispozici řadu způsobů, jak komunikovat přímo z kontextu svých úloh. (29) Tato aplikace nabízí moţnost zasílání rychlých zpráv (IM), volání VoIP (Voice Over Internet Protocol), sdílení videa, plochy a tím i další různé aplikace. Díky této funkci lze snadno spolupracovat se ostatními kolegy a členy týmu bez nákladů spojených s uspořádáváním fyzických schůzek. Všechny funkce lze pouţívat z jakéhokoliv místa na zemi, za podmínky dostupnosti jednoduchého připojení k internetu. Tato aplikace nevyţaduje zabezpečené tunelové připojení (VPN) k podnikové síti. Díky připojení VoIP, systému zasílání rychlých zpráv (IM) a sdílení plochy se zvýšeným zabezpečením můţe být zaměstnanec dostupný bez 41

ohledu na to, zda je ve své kanceláři nebo mimo ni. Dokáţe tak efektivně komunikovat a udrţet si výhodu konkurenceschopnosti i při dnešním rychlém pracovním tempu. Videokonference je tedy velmi účinný nástroj pro denní práci a potřeby managementu. Vyplatí se proto větším podnikům, které mají své podnikové struktury rozmístěné

ve

více

lokalitách.

Pořizovací

a

provozní

náklady

komplexních

videokonferenčních systémů jsou poměrně vysoké, ale investice se velmi brzy splatí, především pak v porovnání s náklady za sluţební cesty pracovníků podniku. Vyplatí se i z hlediska úspory času těchto zaměstnanců, coţ se jednoznačně promítne i do efektivnosti jejich práce a v mnohých případech i do jejich osobní psychiky, která je důleţitá pro jejich plné nasazení pro pracovní úkoly.

Obrázek 10 – videokonference (26)

Společnost LPT System, s.r.o. tvrdí, ţe: “Velká většina firem došla k jednoznačným závěrům: Doba návratnosti investice do videokonferenčního systému můţe být mezi šesti aţ devíti měsíci.“ Jako zdůvodnění dále tato společnost zabývající se produktem videokonference uvádí: „Nadpoloviční většina uţivatelů uvádí jako hlavní přínos úsporu cestovních nákladů. Pro práci top managementu firmy je pak efektivnější komunikace a úspora času mnohem důleţitější neţ finanční částky ušetřené za cestovní náklady. Společnosti vyuţívající videokonference urychlí svůj vývoj a mnohdy tak předběhnou konkurenci.“ (25)

Obrázek 11 - videokonferenční místnost (26)

42

Pro utvoření představy návratnosti investic uvádím příklad studie o výpočtu ROI – návratnosti investic, při implementaci systému videokonferencí do podnikových nástrojů, vypracovanou společností GiTy, a.s., jenţ se dlouhodobě zaměřuje na produkty a komplexní řešení rámcem videokonferencí pro podniky a instituce. Návratnost investic (ROI) Přínosy (hodnota) plynoucí z implementace VCF zařízení pomůţe managementu k porozumění, proč by VCF měla být vnímána jako nezbytnost, a ne jako technická delikatesa. Při pohledu na kalkulaci návratnosti investice (ROI) je pro management snadné zjistit hodnotu získanou vyuţíváním VCF a tedy i porozumět potřebě na další rozvoj jejího vyuţívání. (30) Při výpočtu ROI VCF jsou hlavními výstupy údaje o: -

úspoře nákladů na dopravu

-

úspoře pracovního času uţivatelů (resp. zvýšení efektivity jejich práce)

-

době návratnosti investic do VCF Pouţívání videokonference firmě přináší hodnoty i v dalších oblastech, které jsou

však z výsledků výpočtu jen obtíţně čitelné, např. kolik zvýšená produktivita (zkrácení času při přípravě nového produktu) přinesla dodatečného zisku, kolik problémů se vyřešilo jiţ v zárodku bez nutnosti časově nákladného cestování atd. (30) Modelový výpočet návratnosti investice do VCF zařízení (instalace vcf v GiTy, a.s. v roce 2009) Pro názornost byly vybrány 3 příklady vyuţití, typické pro jakoukoliv společnost (tj. řízení, operativa a projekt). Předpoklady: -

porada Top management, 1x týdně, modelové mzdové náklady 2,2 tis. Kč/h/os.

-

porada Obchodní útvar, 1x týdně, modelové mzdové náklady 1 tis. Kč/h/os.

-

projekt „Satelitní sluţby pro veřejnou správu", 2x týdně, modelové mzdové náklady 0,7 tis. Kč/h/os. 43

-

délka porady 2 hodiny

-

45 týdnů v roce, ve kterých se konají porady

-

doba cestování na poradu do Prahy 4hodiny (tam a zpět z Brna/Ostravy)

(uvedené příklady představují cca 1/3 skutečného časového využití vcf zařízení v GiTy, a.s.) Odpovídající lokality (a zařízení): Brno (Tandberg 3000 MXP), Praha (Tandberg 6000 MXP), Ostrava (Tandberg Edge95 MXP)

Pořizovací náklady VCF - celkem 3 zařízení (včetně potřebného HW a SW): 1,855,592 Kč Tabulka 1 - Náklady na jednání (pro jedno období) (30)

Videokonferenční porady

Osobní účast na poradách

3 060 hodin

5 580 hodin

Mzdové náklady

3 438 000 Kč

6 174 000 Kč

Cestovní náklady

0

607 500 Kč

Ostatní náklady

90 000 Kč

22 500 Kč

3 528 000 Kč

6 804 000 Kč

Čas

Celkové náklady za rok

Pozn.: Čas - v případě videokonference je uvedena délka samotného jednání; v případě osobní účasti je zahrnut i čas potřebný na cestování.

Vyhodnocení - fakta Na základě výše uvedených údajů je doba návratnosti investice videokonferenčního řešení necelých 7 měsíců. Tato doba je vztaţena pouze k úsporám, které se dají poměrně jednoduše vypočítat, tzv. snadno počitatelné přínosy, jako jsou cestovní náklady, mzdové náklady, apod. (30)

44

Další přínosy nasazení videokonferencí: -

Sníţení nákladů při vyuţití VCF: 3 276 000 Kč/rok

-

Úspora času: 2 520 hodin/rok

-

ROI : 6,80 měsíců

-

Sníţení produkce CO2 díky VCF: 22 680 kg

Kalkulace nezahrnuje ostatní, daleko významnější přínosy, jako jsou: -

vyšší rychlost rozhodování

-

dobrá koordinace týmů

-

zkrácení doby trvání projektů

-

moţnost rychlé aktivace týmů

-

efektivní vzdělávání

-

efektivní reorganizace

-

ekologické řešení businessu, aj. Budoucnost videokonferencí potvrzují nezvratná fakta o úsporách demonstrovaná

na výše uvedeném příkladu. Dynamické změny v celosvětovém komunikačním prostředí (sniţování nákladů na informační sítě a zařízení) napomohou v rychlejším přijetí a vyuţívání videokonferencí. V dnešní vyhrocené ekonomické situaci je pro společnosti důleţité zaměřit se ještě více na efektivnost a redukci nákladů. (30) „V dnešní sloţité ekonomické situaci je pro kaţdou společnost důleţité, aby se maximálně zaměřila na efektivnost jednotlivých procesů a případně provedla jejich optimalizaci. Videokonference mohou být tím prvním a nejsnadnějším krokem, neboť čas, který by strávili na cestách, mohou zaměstnanci okamţitě věnovat klíčovým projektům,“ prohlásil Tomáš Hebelka, obchodní ředitel společnosti GiTy, a.s.

45

Mluvčí koncernu E.ON v ČR Boţena Herodesová ČTK řekla, ţe videokonference se ve firmě staly nenahraditelnou součástí komunikace. Důvodem je zejména rozvětvenost skupiny a zastoupení v řadě zemí po celém světě. „Jedná se o velmi nákladnou záleţitost, pokud se mají jednotliví zaměstnanci fyzicky přemísťovat,“ uvedla. (31)

3.2 Využití prezentací Moderní management musí umět vyuţít moderní metody předkládání informací. Ať uţ se jedná o informování obchodních partnerů nebo svých kolegů, nadřízených nebo podřízených. Pro úspěšné přesvědčení doposud nezasvěcené osoby nebo osoby zastávající opačný názor musí řečník pouţít všechny dostupné argumenty, které dokáţou rozhodnout a přesvědčit nestranného posluchače i oponenta. Tyto argumenty mohou nabývat podobu různých formátů; textu, tabulek, grafů, obrázků, zvukového doprovodu, animace nebo videosnímků. Pro tyto účely přesvědčování jsou nejvhodnější multimediální prezentace, které jsou jiţ dnes prakticky neomezeně rozšířeny a nevztahují se jen na management. Multimediální prezentace vyuţívá dnes především marketing pro představení nového produktu, sluţby nebo kampaně. Stejně tak se dnes čím dál více rozšiřuje vyuţití interaktivních prezentací s multimediálním obsahem i do oblasti vzdělávání. V obou případech je totiţ posluchači předávána informace kreativním způsobem, který v něm vyvolává potřebný pocit zájmu. Akcent na zaujetí posluchače je důleţitý i pro potřeby managementu prezentovat informace. Zpracování prezentace je časově náročné a závisí na určitých znalostech tvůrce, který prezentaci zpracovává. Pokud se jedná o jednoduchou prezentaci, která slouţí například pouze jako doplněk pro tištěné materiály při přednesu informativní zprávy, jsou pro tyto účely nejvhodnější nástroje k vytváření prezentací, které obsahují takzvané „kancelářské balíky“.10 Pro zpracování sloţitějších prezentací se managementu vyplatí svěřit tuto činnost odborníkům na tvorbu multimediálních prezentací. Nabízí se zde modely vyuţívající: -

interních sil

-

externí firmy

10

Kancelářský balík je označení pro skupinu kancelářského software prodávaného jako celek, který nabízí určitý stupeň propojení jednotlivých aplikací v balíku. Jeho součástí obvykle bývá textový procesor, tabulkový procesor, nástroj na tvorbu prezentací či databázový systém.

46

V případě interních pracovníků se jedná o odborníky tiskových oddělení, sekretariátů, případně specialistů na tvorbu prezentací v marketingovém oddělení, kteří ovládají tvorbu sloţitějších prezentací pomocí odbornějších aplikací, neţ jsou běţné nástroje kancelářského balíku. Dá se očekávat, ţe pokud firma nevyuţívá často sloţitějších prezentací, pak takto specializovaný odborník v podniku nenalezne adekvátní uplatnění. Zde se nabízí otázka, zda se pro daný podnik vyplatí zaměstnávat takového specialistu. Externí firma, která nabízí profesionální zpracování multimediálních prezentací, je potom nejlepším řešením. Outsourcing11 této oblasti se pak vyplatí nejen ekonomicky, ale i kvalitativně, protoţe takto specializovaná firma zaměstnává odborníky s odpovídajícími zkušenostmi a vlastní různé prostředky (softwarové vybavení jako Microsoft Visual Basic, Windows API, Macromedia Flash, Macromedia Director nebo vyuţití speciálního jazyka SMIL a další) vhodné pro kvalitní a prestiţní tvorbu prezentací. Takto specializovaná firma pak můţe nabídnout managementu vlastní interaktivní koncepci multimediální prezentace s intuitivním ovládáním, návrh funkčního grafického designu, tvorbu flashové animace, speciálních efektů, znělek a zvukového doprovodu. Zakázky pro externí firmu se managementu vyplatí spíše u propagačních prezentací, které mají za cíl oficiálně informovat vnější svět o záměrech podniku, nebo u prezentace slouţící k účelům školení a dalšího vzdělávání vlastních zaměstnanců. Další vyuţití profesionálních

prezentací

by

mohl

management

nalézt

při

jednání

s cizím

managementem, například managementem blízkého podniku, se kterým se jedná o případném fúzování nebo jiné obchodní spolupráci. Ve všech těchto případech je pro podnik nanejvýš vhodné investovat do kvalitní multimediální prezentace 21. století, kterou připraví externí odborníci. Při zadávání takové zakázky je nutno specifikovat s odborníky externí firmy očekávání zadávající strany, definovat jasné cíle, konzultovat návrhy a sepsat podmínky smlouvy SLA12. Multimediální prezentace jsou pro podnikové účely výborným nástrojem pro kreativní předávání informací, které dokáţe posluchače zaujmout, udrţet po většinu přednášené doby v pozornosti. Je pravděpodobné, ţe profesionálně a vkusně zpracovaná prezentace 11

Outsourcing je způsob, jak některé vedlejší činnosti podniku svěřit smluvně jiné společnosti specializované na příslušnou činnost. 12 SLA neboli Service Level Agreement je smlouva o podmínkách sluţby, která je nutnou náleţitostí Outsourcingu.

47

dokáţe ovlivnit rozhodnutí posluchače. Proto podnikové vedení vyuţívá tyto prezentace především pro marketingové účely.

Obrázek 12 - ukázka profesionálně zpracované prezentace (32)

Obrázek 13 - ukázka profesionálně zpracované prezentace (32)

Multimediální prezentace lze vyuţít v centrech obchodního zastoupení nebo na veletrzích a výstavištích, kde v multimediálních kioscích a na dotykových obrazovkách lze

48

pomocí interaktivní prezentace návštěvníkovi předvést existují produkty či virtuálně nově vyvíjené modely, o kterých mu interaktivní prezentace podá přesvědčivé informace. Tento způsob interaktivní prezentace se vyuţívá v tak zvané „Indoorové reklamě“, při které je vyuţívaná jen malá reklamní plocha (velikosti běţné plazmové obrazovky), která má oslovit potencionální zákazníky jen v okruhu několika málo metrů (přibliţně 5-15 metrů) od reklamní plochy. Tyto reklamy se pouţívají především přímo v prodejnách, například v hypermarketech. Indoorová reklama se stává díky rozvoji internetu a moţnosti rychlých aktualizací kreativního obsahu velmi populární. Multimediální prezentace lze vzdáleně upravovat a doplňovat. Interaktivní prezentace jsou také daleko zajímavějším materiálem pro studium a vzdělávání, neţ jsou běţné tištěné materiály. Po většinu doby udrţují posluchačovu pozornost, čímţ se podstatně zvyšuje pravděpodobnost zapamatování většího objemu informací posluchačem. Proto jsou, a dost moţná by měly být i více, vyuţívány prezentace pro další odborné vzdělávání zaměstnanců. Zároveň tyto prezentace plní funkci přehledného, vkusného a profesionálního předkládání informací, kterého by měli manaţeři více vyuţívat při svých poradách. Prezentace jim totiţ připravuje základ o pevných bodech pro jejich přednesení zprávy (nebo obecně informace), o který se mohou při vlastním prezentování opřít. Je to tedy vhodný nástroj pro částečné odstranění nervozity.

Obrázek 14 - prezentační místnost (33)

49

3.3 Využití dalších informačních prostředků v rámci podnikové sítě Interní podniková síť poskytuje prostředí pro šíření multimediálních prezentací nebo je nosičem dat probíhající videokonference. Ale mimo to nabízí také několik dalších moţností, které mohou působit jako samostatný multimediální nástroj pro informování a vzdělávání zaměstnanců. Jedná se o elektronické podoby podnikových zpravodajů, bulletinů, newsletterů, magazínů nebo interaktivních výukových programů pro rozšiřování kvalifikace a prohlubování vzdělání zaměstnanců. Tyto nástroje je moţné šířit i v podobě tištěného materiálu, ale podniková síť nabízí médium pro daleko levnější, rychlejší a lépe editovatelnou publikaci. Tištěné verzi se ovšem nevyhnou podniky v případě šíření informací mezi dělníky a zaměstnance, kteří v rámci své pracovní náplně běţně nevyuţívají stanici připojenou k podnikové síti. Ale i přes to je vyuţití multimediálního obsahu v elektronické podobě těchto sluţeb pro podnik výhodné.

3.3.1 Podnikové newslettery Podnikové newslettery jsou jednou z moţností, jak šířit důvěryhodně aktuální informace od managementu směrem k zaměstnancům. Tyto zprávy se vyznačují stručností, přehledností a praktickým vyuţitím nesené informace. Elektronická verze je snadno šiřitelná pomocí elektronické pošty nebo jiné sluţby intranetu konkrétním osobám nebo celým pracovním skupinám. Newsletter můţe obsahovat běţnou textovou zprávu obsahující tipy, rady, návody, ale lze ho zpracovat i jako interaktivní medium, které v sobě nese obrazovou zprávu, fotografie nebo je doprovázeno například video instruktáţí, můţe také v sobě obsahovat aktivní odkaz přesměrovávající na příslušné webové stránky nesoucí další zdroje informací. Newslettery lze vyuţít jako pravidelné elektronické oběţníky pro účely informování

zaměstnanců

vnitropodnikových.

o

novinkách

technologických,

legislativních

nebo

Je to ideální prostředek, jak pravidelně posilovat vztah nejen se

zaměstnanci, ale i se zákazníky nebo partnery. Newslettery lze vyuţívat i jako nástroj pro informování managementu.

50

3.3.2 Podnikové E-ziny E-zin je elektronická podoba magazínu, která umoţní multimédiím vstup do běţného magazínu. Podnikový magazín lze chápat jako časopis pro zaměstnance a nejen pro ně. Jeho úkolem je vytvářet důvěryhodný obraz společnosti, zprostředkovat srozumitelné cíle, globální a dílčí strategii podniku. Má za úkol popisovat změny, ke kterým dochází uvnitř podniku vlivem působení vnějších vlivů. Zaměstnanecké časopisy obsahují kratší texty, boxy, tabulky, obrázky a grafy, rozhovory, reportáţe a pozvánky. Aby takový časopis měl u čtenářů (zaměstnanců) úspěch, musí být srozumitelný a atraktivní. Musí být pro čtenáře lákavý svým obsahem tak, aby se jeho čtení nestalo pouze nudnou a obtíţnou povinností. V mnoha podnicích takový magazín pro zaměstnance funguje. Obsahuje rozhovory se zaměstnanci, kteří mohou představit nejen svoji osobu, ale i náplň své práce a úspěchy. To můţe dále být motivačním prvkem pro ostatní zaměstnance. Rozhovor doplněný malým fotoportrétem umoţňuje poznávání kolegů z různých pracovišť. Zveřejněný email nebo číslo pracovního telefonu napomáhá překonávat komunikační bariéry. Můţe obsahovat také např. výsledky auditů a kontrol. Reagovat na dění ve firmě, zabývat se i doporučením sportovních a relaxačních aktivit v dané lokalitě nebo nabízet moţnosti kulturního vyţití zaměstnanců. Takový magazín výrazně přispívá také k širší informovanosti zaměstnanců. Plní cíl interní komunikace. Napomáhá managementu v jeho důleţitém úkolu, a tím je podpora vztahu se zaměstnanci a budování silného sehraného týmu, který je důleţitý pro plnění náročných úkolů. Mít sehraný silný tým je polovinou úspěchu.

51

4.

Shrnutí, vize budoucnosti Technologie vyuţívající multimediálního obsahu poskytují managementu vhodné

nástroje ke kvalitnímu a efektivnímu řízení podniku. Jsou to technologie, umoţňující především sdělovací a komunikační cesty uvnitř i vně podniku. Tyto technologie rozšiřují běţnou informaci o několik dalších dimenzí, čímţ stimulují

lidské

vnímání

a

následnou

schopnost

představivosti

k přesnějšímu

a komplexnějšímu závěru, který primárně původce zprávy zamýšlel. Multimediální technologie jsou dnes hojně pouţívané v oblasti řízení podniku, ale určité rezervy v jejich vyuţívání zde stále ještě existují. Především pak u menších podniků, pro které jsou zatím tyto technologie cenově nedostupné, anebo je jejich efektivita vzhledem k velikosti podniku nízká. Informační technologie zaměřené na multimediální obsah jsou podobně jako všechny ostatní informační technologie dynamicky se rozvíjejícím oborem, který má vzhledem ke svému potencionálu ještě mnohé co nabídnout. Velká budoucnost spočívá v interaktivním přístupu k datům a informacím. Stejně tak v 3D projekci a vizualizaci. Proto se dá předpokládat, ţe i v oblasti managementu tyto technologie budou vítězit například ve formě interaktivních zobrazovacích zařízení.

Obrázek 15 - možnost interaktivní týmové spolupráce (34)

52

Úplnou špičkou futuristického vyuţití multimedií managementem by se v budoucnu mohla stát „inteligentní kancelář“, chcete-li „multimediální sekretářka“. Tato vize spočívá na projektu „Future home“, který představila společnost Microsoft. Jedná se o domácnost vybavenou dotykovými panely, které skýtají mnoho interaktivních funkcí, od přehledu obsahu lednice, spíţe, šatníku, aţ po kontroly programu pračky či jiných elektrospotřebičů v kuchyni. Interaktivní display v kuchyni, který zobrazuje a nahlas čte recept, přičemţ reaguje a je ovládán hlasem kuchaře. Zařízení kontrolující obsah šatníku, stahující data o předpovědi počasí a podle toho doporučující typ oblečení. Inteligentní kancelář by pak představovala pro manaţera prostor, kde by hlasem ovládal systém podobně, jako komunikuje se svou asistentkou. Pohybem ruky na interaktivní desce pracovního stolu by ovládal grafickou část systému. Manaţer by mohl zadávat systému pokyny k vytočení telefonního spojení s osobou v seznamu kontaktů. Mohl by si nechat předčítat program dne podle organizačního kalendáře, hlasem by tento pracovní plán upravoval, rušil a sjednával si schůzky. Ţádal by hlasem svoji systémovou „asistentku“ o staţení dat, například týkajících se pracovního plnění divize obchodu, pohybem ruky po interaktivní desce stolu by si vybral data náhodného zaměstnance, které by mu systém zobrazil a zároveň nahlas přečetl. Poté by manaţer poţádal systém o sjednání schůzky s vedoucím pracovníkem obchodní divize a pohybem ruky na interaktivní desce stolu by si nahrál vybraná data do svého mobilního zařízení, leţícího na straně stolu.

Obrázek 16 - interactivní pracoviště multimédií (34)

Současné i moţné budoucí multimediální technologie mají jedno společné. Vyuţívají svého potenciálu k usnadnění práce a ušetření časových a v mnohých případech i finančních zdrojů.

53

Závěr Vyuţívání multimediálních technologií a jejich nástrojů je pro management jednoznačně výhodné. Jednotlivé technologie vykazují úspory finančních a časových zdrojů. Šetří ekologický dopad na přírodu. Řeší vzniklé problémy řízení podniku, které nastaly globalizací trhu a následnou sektorizací podnikových struktur do jednotlivých lokalit. Nabízí se mnoho dalších vyuţití a vzhledem k vývoji technologií obecně i technologií vyuţívající multimédia bude v budoucnosti nepochybně vzrůstat i jejich vyuţití v podnikových sférách. Nejenom vyuţití pro účely typicky manaţerské, jako je komunikace při řízení a kontrole podnikových procesů, nebo účely související s úkoly managementu, jako je vzdělávání a informování zaměstnanců, prohlubování jejich důvěry v podnik a budování silného týmu zaměstnanců. V neposlední řadě i vyuţití v úkolech pro podnik neméně důleţitých, které má ve své pracovní náplni marketing. Multimediální prezentace nabízí profesionální úroveň pro reklamní představení produktu, podnikové technologie, anebo přímo samotného podniku nejen pro laického zákazníka, ale i odborníka, obchodního partnera, ale dává moţnost prezentovat firmu i pro zaměstnance. Protoţe profesionální a prestiţní prezentace výsledků pracovního úsilí dodává zaměstnancům sebedůvěru, která se odráţí na jejich dalších pracovních výkonech. A to je jeden z důleţitých cílů managementu při řízení podniku.

54

Seznam použité literatury 1. Hypertext. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 16. 6 2009. [Citace: 18. 6 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Hypertext. 2. http://cs.wikipedia.org. wikipedia. [Online] 28. 4 2009. [Citace: 2. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Multim%C3%A9dia. 3. Multimedia PC. Wikipedia, the free encyclopedia. [Online] 9. 5 2009. [Citace: 15. 5 2009.] http://en.wikipedia.org/wiki/Multimedia_PC. 4. Quality of Service. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 14. 5 2009. [Citace: 23. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/QoS. 5. Šárek, Milan. Siťová podpora multimediálních aplikací. Zpravodaj ÚVT MU. [Online] 22. 6 2009. [Citace: 25. 6 2009.] http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/18.html. ISSN 1212-0901. 6. Text. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 7. 4 2009. [Citace: 5. 6 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Text. 7. Wikipedie otevřená encyklopedie. [Online] 9. 10 2008. [Citace: 14. 4 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Kancel%C3%A1%C5%99sk%C3%BD_bal%C3%ADk. 8. Free Lossless Audio Codec. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 2009, 30 1. [Citace: 27. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/FLAC. 9. AAC. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 25. 1 2009. [Citace: 27. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/AAC. 10. WAV. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 14. 5 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/WAV. 11. Fotografie. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 18. 6 2009. [Citace: 20. 6 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotografie. 12. JPEG. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 18. 3 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/JPEG. 13. GIF. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 26. 3 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/GIF. 14. Portable Network Graphics. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 25. 4 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Portable_Network_Graphics. 15. BMP. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 21. 5 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/BMP. 55

16. Video. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 17. 5 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Video. 17. WMV. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 28. 5 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/WMV. 18. MPEG-2. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 20. 1 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/MPEG-2. 19. AVI. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 11. 10 2008. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/AVI. 20. QuickTime. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] 8. 3 2009. [Citace: 30. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/QuickTime. 21. Moravec, Zdeněk. RIA - Rich Internet Applications. Programujte by Lukáš Churý. [Online] 14. 4 2009. [Citace: 28. 4 2009.] http://programujte.com/?akce=clanek&cl=2009041200-ria-rich-internet-applications. ISSN 1801-1586. 22. Černý, Michal. Mikrotest online nástrojů pro tvorbu prezentací. Lupa.cz (www.lupa.cz), server o českém Internetu. [Online] 10. 7 2008. [Citace: 17. 3 2009.] http://www.lupa.cz/clanky/mikrotest-online-nastroju-pro-tvorbu-prezentaci/. ISSN 12130702. 23. Grimmich, Šimon. SMIL - jazyk pro multimediální prezentace. Interval.cz. [Online] 29. 6 2004. [Citace: 10. 4 2009.] http://interval.cz/clanky/smil-jazyk-pro-multimedialniprezentace/. ISSN 1212-8651. 24. Multimediální prezentace. Projektová média. [Online] [Citace: 10. 5 2009.] http://www.projektmedia.cz/sw_prezentace.html. 25. Videokonference. LPT servis. [Online] [Citace: 2. 5 2009.] http://www.lpt.cz/confer.htm. 26. Videokonference. Gesto Comumunications. [Online] [Citace: 8. 4 2009.] http://www.gestocomm.cz/. 27. Management. Wikipedia, otevřená encyklopedie. [Online] 9. 5 2009. [Citace: 12. 5 2009.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Management. 28. Konference EISF 2000 reaguje na potřeby managementu firem, které vyplývají z průzkumů společnosti EISF. Press Web. [Online] 22. 2 2000. [Citace: 14. 1 2009.] http://www.pressweb.cz/zprava/konference-eisf-reaguje-potreby-managementu-firemvyplyvaji-pruzkumu-spolecnosti-eisf. 29. Přehled produktu Microsoft Office Communicator 2007. Microsoft office online. [Online] [Citace: 10. 4 2009.] http://office.microsoft.com/cscz/help/HA102037151029.aspx. 56

30. Návratnost investic ROI. Gity.cz. [Online] [Citace: 12. 5 2009.] http://www.vcf.cz/cs/art/1091-navratnost-investic-roi/. 31. Stoupá zájem o videokonference, v době krize šetří čas i peníze. gity.cz. [Online] 3. 4 2009. [Citace: 12. 5 2009.] http://www.vcf.cz/cs/art/1191-stoupa-zajem-ovideokonference-v-dobe-krize-setri-cas-i-penize/. 32. Multimediální prezentace. CZ Multimedia interactive. [Online] [Citace: 10. 4 2009.] http://czmi.cz/sluzby/multimedialni-prezentace-systemy-hry-fun-content/. 33. Innovation Based On Scifi Scenarios. Consultaglobal. [Online] 28. 4 2007. [Citace: 20. 4 2009.] http://consultaglobal.wordpress.com/2007/04/28/. 34. Colloco Interactive collaboration. Tom design. [Online] [Citace: 20. 4 2009.] http://www.tomdesign.co.uk/colloco.html.

Seznam obrázků Obrázek 1 - MS Office 2007 - Word .................................................................................. 15 Obrázek 2 – prostředí Google Docs prezentace (22) ........................................................... 25 Obrázek 3 - prostředí ThinkFree Show (22) ........................................................................ 25 Obrázek 4 - prostředí Zoho Show (22) ................................................................................ 26 Obrázek 5 - 280 Slides (22) ................................................................................................. 26 Obrázek 6 - zástupce personálního systému (26) ................................................................ 32 Obrázek 7 - ukázka kompaktního systému (26) .................................................................. 32 Obrázek 8 - ozvučení místnosti pro videokonferenci (26) .................................................. 32 Obrázek 9 - osobní komunikátor Windows Messenger a videochat prostřednictvím Windows Live Messenger ................................................................................................... 41 Obrázek 10 – videokonference (26) .................................................................................... 42 Obrázek 11 - videokonferenční místnost (26) ..................................................................... 42 Obrázek 12 - ukázka profesionálně zpracované prezentace (32) ....................................... 48 Obrázek 13 - ukázka profesionálně zpracované prezentace (32) ........................................ 48 Obrázek 14 - prezentační místnost (33)............................................................................... 49 Obrázek 15 - moţnost interaktivní týmové spolupráce (34) ............................................... 52 Obrázek 16 - interactivní pracoviště multimédií (34) ......................................................... 53

57