MOŽNOSTI ROZVOJE ÚZEMÍ Základní mezioborová studie
Kraj Olomoucký – Konice, Bouzov
1. ÚVOD Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých oborech – antropologii a sociální geografii, botanice, architektuře a urbanismu, historii a archeologii. Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru a snažil se nalézt to, co zde nazýváme „rozvojový potenciál území” – tedy příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je potřeba se věnovat, nebo prostě jenom „prázdné místo“ na mapě obce, které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového. Výzkum byl realizován v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ.1.04/2.1.00/03.00018), který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními prostředky z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit se na takové potenciály, které mohou vést k tvorbě nových pracovních míst. Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno obrátit pozornost také dovnitř společenství českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má. Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně „lék“, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům. Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že tím, co po letech stagnace může vytvořit nové výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy. Cílem této studie i cílem projektu „Pracovní návyky“ proto bylo zaměřit se detailně na studované oblasti a pokusit se odhalit právě tyto artikulované či neartikulova-
né potřeby. Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech – v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických možnostech, které poskytují obce, v údajích o demografické struktuře obyvatel, v historii místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných. Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha modelových případech v této situaci nejsou podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž mají podporu místních institucí, především pak radnic či krajských poboček různých úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální podnik přibírá turistické a ubytovací služby. Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským a politickým sektorem, tam už většinou chybí jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo vyzná v dotačních titulech a grantové politice státních i evropských institucí. Co když ale nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí, ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt Pracovní návyky. Naším cílem je na základě námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji identifikovaného potenciálu území a přímo či nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst. V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů zapojených do projektu, vysvětlíme základní pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech potenciálů rozvoje území, které specialisté projektu „Pracovní návyky“ na daném území nalezli.
2|
Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály přímo generují pracovní místo či ekonomický zisk. V některých případech tomu tak je, ale jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu, aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou a ekosystémem oblasti.
3|
2. SLOVNÍČEK POJMŮ OBECNÉ TERMÍNY POUŽÍVANÉ VE STUDII Potenciál: Potenciálem zde myslíme především „příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti“. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství v podobě starých krajových odrůd ovocných stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města nazýváme potenciálem proto, že v případě, že se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje města pro místní občany a vytvoří příležitost pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor, popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může se o ni dobře starat. Péče o krajinu a diverzitu v ní je zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici, která umožní využít schopnosti a zkušenosti jinak opomíjené na trhu práce – jako například důkladná znalost místního prostředí i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou pracovní pozici, která dosud na pracovním trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše diskriminováni (věková skupina mezi 40–50 lety, která z nějakého důvodu není flexibilní v dojíždění za prací či například při učení se práci s počítačem). Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost střední odborné školy, která produkuje úzce specializované absolventy, a zaměstnavatel poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou v žádném kontaktu – obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná věkovou i vzdělanostní strukturu regionu a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli najít uplatnění a co pro to udělat. Geobotanický pohled na krajinu zahrnuje i problematiku biologické diversity a také – více prakticky
– například hospodaření s vodou. Obě témata jsou nepřímo a dokazatelně propojena: „živá“ krajina tlumí extremity klimatu a naopak – citlivé hospodaření s vodou podporuje vitální funkce krajiny. Obojí má citelný pozitivní efekt i na kvalitu života (nejen) lidské populace. Příkladem potenciálu proto může být například suchá krajina, které může vhodné hospodaření např. s dešťovou vodou navrátit diversitu. Příkladem potenciálu za historické vědy je například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům historii jejich města. Historik proto může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které minulost oživí a přispějí k posílení identity místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní. Příkladem potenciálu za obory architektura a urbanismus je například původně pěkné náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo parkování), které mohou pomoci místu opět vrátit život a jeho původní funkci. Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých novousedlíků, kteří by se rádi angažovali v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších společných projektů, které povedou k rozvoji obce „zdola“. Rozvoj/rozvojový potenciál: Výraz „rozvoj“ používáme v této studii ve stejném smyslu, v jakém se běžně používá ve spojení místní „udržitelný rozvoj“. Rozvoj oblasti vnímáme komplexně jak z hlediska krajiny a přírody, tak z hlediska
4|
sídel a jejich obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku – jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem práce s námi navrhovanými potenciály má být celkový rozvoj oblasti. Mezioborový/mezioborová syntéza: Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně sociální geografie, geobotaniky, architektury a urbanismu, historie a archeologie a sociální antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na stejnou problematiku několika různými úhly pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako je „industriální krajina“ je důležitý jak pro botanika, který umí popsat vegetaci na místě a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak pro architekta, který vidí návaznost oblasti na celkovou urbánní strukturu obce a umí si představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu by se případně zrekonstruovaná oblast mohla používat tak, aby místním sloužila nejlépe.
ODBORNÉ VÝRAZY JEDNOTLIVÝCH SPECIALIZACÍ Industriální krajina (architektura a urbanismus, přírodní vědy) je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny – tedy krajiny, která vznikla součinností přírody a lidského působení. Industriální krajina je krajina, která vznikla působením průmyslu. Typickým příkladem industriální nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev. Brownfield (architektura a urbanismus, přírodní vědy) je odborný termín, který čeština přejala z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje vhodné české označení. Výraz brownfield, doslova „hnědé pole“, urbanisté používají k označení nevyužívané plochy v městské
zástavbě – může se jednat o plochu, která je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už opuštěné. Ruderální krajina/ruderál (přírodní vědy) bývá krajina, kde mohou dominovat právě brownfieldy, může jít však také o bezlesí nebo dřevinné porosty výrazně nasycené živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než u tradičně obhospodařované, ale nemusí. Typickým příkladem jsou například okraje polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují v krajině bohaté na dusík – porosty akátu, kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazivními druhy („plevel“). Neorurálové (sociální vědy - antropologie) jako „neorurálové” bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako „novousedlíci” nebo prostě jako „náplava”. Odborný výraz „neorurálové” označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Jak ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu. Vnitřní periferie (sociální geografie) Vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva a jeho stárnutím, špatnou vybaveností technickou a občanskou infrastrukturou, stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených s exkluzí.
5|
Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní polohou jsou pro investory neatraktivní a navíc umocňují závislost těchto oblastí na odlehlém regionálním centru. Stále více se ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí závisí na využití a aktivaci jejich vnitřních zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy, velmi zjednodušeně, možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisejí na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů. Extravilán/intravilán (architektura a urbanismus, historie, geobotanika) Intravilánem je zastavěná plocha obce, kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace, zahrady atd.). Zbytek katastrálního území obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme jako extravilán.
6|
3. POPIS PRACOVNÍ METODY STUDIE Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů – sociální antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou. Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje.
Architektura a urbanismus se soustřeďují na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická řešení či úpravy.
Sociální geografie získává údaje o populaci studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje o demografické, ekonomické a vzdělanostní struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro-hlediska a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur. Historie a archeologie se zaměřují na minulost zkoumané oblasti – buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její současnou podobu. Pomocí těchto údajů je možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do historického kontextu a pokusit se zachovat kontinuitu v případě, že je to žádoucí. Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahy mezi rostlinnými společenstvy a ostatními složkami životního prostředí, a je zde pojímána velmi široce – zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická a klimatická problematika, zmiňovány jsou i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit.
7|
4. HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ 4.1. CHARAKTER OBLASTI Z HLEDISKA POTENCIÁLU ROZVOJE - KONICKO Konicko je klasickým představitelem vnitřní periferie Česka se všemi problémy, které se k této charakteristice pojí. Rozkládá se na pomezí úrodné Hané a Drahanské vrchoviny, nicméně vliv úrodné Hané se zde projevuje spíš jen fragmentárně a území spíš připomíná „bohatší a teplejší“ úsek Českomoravské vrchoviny. Do území zasahovaly Sudety, což se projevilo ve vývoji sídelní i ekonomické struktury. Konice má sice relativně nízkou nezaměstnanost (viz níže), přesto Konicko patří mezi hospodářsky nejslabší regiony v Olomouckém kraji. Odlehlost území, spíše venkovský charakter, špatná technická vybavenost obcí a transformace ekonomiky se projevují v celé socioekonomické struktuře území. Věková a vzdělanostní struktura je velmi slabá a problémy jsou dále umocňované vylidňováním obcí. Lidé odchází za vzděláním a prací do větších měst a nemají motivaci k návratu. Dlouhodobý pokles obyvatel je způsoben jak emigrací, tak negativním přirozeným přírůstkem1. Vylidňování se ve srovnání s ostatními správními obvody Olomouckého kraje projevuje na Konicku nejsilněji.
Konice, jakožto největší a hlavní město oblasti, má hodnoty ze svého správního obvodu nejpříznivější, přesto varovné. V roce 1930 byl počet obyvatel města 4 036, v roce 1991 byl počet 3 100 a v současné době má město 2 805 obyvatel. Okolní obce mají relativní ztráty ještě výraznější. Najdou se i výjimky způsobené otevřením nového podniku či domova důchodců, které ale nejsou pro celkový trend relevantní. Populace se nejenom ztrácí, ale i stárne. Mladé lidi se nedaří v regionu udržet, chybí jim motivace, studijní i pracovní možnosti a regionální identita slábne. Konici protínají méně významné silnice druhé třídy ve směru na Olomouc, Prostějov, Jevíčko a Moravskou Třebovou a rovněž železniční trať regionálního významu z Prostějova do Dzbelu (která není využívána pro nákladní dopravu). Většina investorů tak raději upřednostňuje stávající průmyslové zóny s napojením na dálniční síť (například Litovel, Olšany u Prostějova, Prostějov…), než hůře dostupný hornatý region s různou kvalitou komunikací.
1
Přirozený přírůstek udává rozdíl mezi počtem narozených a zemřelých v rámci sledované obce za rok. Pokud jsou hodnoty negativní, znamená to, že více lidí zemřelo, než se jich narodilo a opačně.
8|
Spádové průmyslové obce pro Konicko jsou Olomouc, Prostějov, Lutín, Litovel, Boskovice a částečně i Jevíčko, které je svou velikostí srovnatelné s Konicí, ale vyznačuje se lepší dopravní dostupností. Dojíždění za prací bývalo na Konicku obvyklé i v minulosti. Nicméně zvyšující se náklady na dopravu (vzhledem k nižšímu platovému ohodnocení především dělnických profesí) pro část lidí snižují dostupnost vzdáleného zaměstnání. Množství lidí v regionu je rovněž odkázáno na sezónní práce, především pak v zemědělství a stavebnictví, částečně také v pohostinství. Významný podíl sezónního zaměstnávání také souvisí s rozmachem práce na černo. Ve struktuře zaměstnanosti se stále silně projevují zemědělství (především u menších obcí) a průmysl. Služby jsou nejvíce zastoupeny v samotné Konici, nejsou ale příliš rozvinuté. Služby jsou navíc zatím navázány jen na státní správu a vzdělávací instituce, proto se projevují hlavně ve větších městech. Přes nepříliš příznivé předpoklady zde má zemědělství tradici a je důležitým zaměstnavatelem v menších obcích. Zachovalo se zde devět zemědělských podniků, které se věnují jak živočišné, tak rostlinné výrobě. Bohužel ve velké většině zůstávají u prvovýroby. Jejich ekonomice i rozvoji by prospěly diverzifikace výroby, druhotné zpracování produktů, případně orientace na nové plodiny či služby. Zemědělská výroba je od roku 1989 v útlumu. Dříve v regionu převažovalo pěstování brambor a chov hovězího dobytka (v 80. letech se v Konici a okolí chovalo až 20 000 kusů dobytka), nicméně obě odvětví jsou dlouhodobě na ústupu. Pole jsou často zatravněná, nebo slouží ke komerčnímu pěstování 2
řepky. V minulosti fungoval na Konicku rozsáhlý Státní statek Brodek u Konice, zahrnující zemědělské plochy od Lipové až po Dzbel. Pracovalo v něm několik tisíc zaměstnanců a pracovní příležitosti v šedesátých letech přilákaly stovky lidí, kteří se usazovali hlavně v Brodku u Konice a v okolí, kde byl poválečný odsun sudetských Němců nejintenzivnější. V současné době funguje devět menších a středně velkých zemědělských podniků a část půdy obhospodařuje dokonce vzdálené ZD Lešany. Největšími zemědělskými podniky v ORP2 jsou družstvo Dzbel - Jesenec a ZD Ludmírov. Návrat k masivnější živočišné výrobě by byl zjevně vhodný vzhledem k charakteru krajiny a půdy. Nicméně vlastnictví pozemků je v současné době značně roztříštěné a vzhledem k vývoji zemědělské politiky je mnohdy jednodušší plochy zatravňovat a pouze obhospodařovat sekáním. Mezi drobnými soukromými zemědělci se objevují jednotlivé rodiny, které se věnují také živočišné produkci, například kozí farma Amalthea nebo kozí farma Pěnčín. V oblasti průmyslu dlouhodobě vede textilní a strojírenské odvětví. Za minulého režimu zde byly zřízeny velké podniky. Některé zůstaly, jiné privatizaci a ekonomickou transformaci neustály. V současné době je přesto textilní a strojírenský průmysl stále jedním z hlavních zaměstnavatelů. Ekonomice by pomohl příchod dalších investorů, velkou bariérou je ale špatná dostupnost regionu. Na druhou stranu jsou zde dostupné nájmy a levná pracovní síla, která má v textilním a strojírenském odvětví zkušenosti. Podpora stávajících a nových malých a středních podniků by tak měla být vzhledem k rozvoji regionu samozřejmostí.
Obec s rozšířenou působností
9|
Oslovené firmy shledávaly nedostatky především v nízké, nebo celkově špatné kvalifikaci potenciálních zaměstnanců z regionu. Příčinou tohoto faktu je především nedostatečná provázanost firem a vzdělávacích institucí. Firmy si do budoucna hodně slibují od tzv. sektorové dohody3 mezi zástupci průmyslu a vzdělávacích institucí. Cestovní ruch zatím není v lokalitě příliš rozvinut. V rámci ORP i mikroregionu se diskutuje o možnostech využití turistického ruchu pro rozvoj, avšak až na menší výjimky chybějí výraznější přírodní atrakce, kulturní akce nebo historické pamětihodnosti. Scházejí rovněž ubytovací kapacity a turistická infrastruktura (např. propojená síť cyklistických tras a stezek). Nedostatek ubytovacích kapacit a dalších návazných služeb pro turisty se projevuje na poněkud rozpačitých dojmech z návštěvy města a na krátké době, kterou turisté v regionu tráví.
Navíc celková úroveň již existujících služeb je nízká (například možnosti stravování a ubytování). Možností by však bylo navázat spolupráci s již zavedenými turistickými oblastmi (Bouzov, Kras) a zaměřit se na celou potenciální destinaci. Další možností je také druh turismu zaměřený na rodiny a školy – zdejší prostředí, blízkost větších měst a levné nemovitosti tvoří dobré předpoklady pro vznik škol v přírodě nebo táborů, které by mohly sloužit zároveň jako kempy. Pro rodiny s dětmi může být atraktivní nabídka ubytování na farmě, zájmové kroužky a semináře a tematicky zaměřené tábory. Obdobně lze nabídku tematických pobytů se vzdělávacím programem přizpůsobit i seniorům z měst a obcí.
3 Cílem regionální sektorové dohody je vyřešit problematiku rozvoje lidských zdrojů v krajích a udržet tak konkurence schopnou a produktivní ekonomiku. Jejím podpisem vyjadřují zaměstnavatelé, zástupci zaměstnanců, vzdělávacích institucí, krajských samospráv a státní správy shodu na způsobu řešení problémů a svou vůli podílet se na realizaci konkrétních opatření. Viz: http://socialnidialog.cz/sektorove-dohody/regionalni-sektorove-dohody
10 |
KOMUNITNÍ ŽIVOT Pro zvýšení atraktivity regionu je také nutné rozvíjet kulturní, společenský a sportovní život – Konicko je součástí kulturně a folklorně bohaté Hané, zde je tedy možné navázat na již existující a populární tradice. Město by mohlo podporovat stávající spolky a usilovat o vytvoření nových. Pomohla by i přítomnost neziskových organizací, které mohou pomoci jak se sociální péčí, tak se společenským životem. Města by jim mohla minimálně nabídnout volné nemovitosti k jejich činnosti za nekomerční ceny. Podpora tradičních řemesel by se mohla také přenést do vzdělávací podoby, ať už formou rekvalifikací nebo jen zájmových aktivit. V okolí Konice, potažmo v celém Olomouckém kraji, jsou řemesla, o kterých se příliš neví, ale jejich zachování a rozvoj je pro oblast velmi cenný. Z této myšlenky vychází např. projekt „Mistr a žák“ provozovaný v Hanáckém skanzenu v Příkazech (http://www.hanackeskanzen.cz/). Jako příklady lze uvést kurzy keramiky, kurzy ruční výroby krémů, kovářství, košíkářství, tkaní na stavu, knihvazačství, krosienky, paličkování, modrotisk, patchwork, síťování, řezbářství, předení na kolovrátku, háčkování, korálkování, plstění za mokra, ruční tkaní a batikování. Kromě navazování na místní tradice roste popularita také nových trendů, které jsou inspirovány třeba sdíleným podobných nápadů na internetu – například pletení košíků z papírových ruliček.
Většina z těchto spolků a sdružení se věnuje úzce vymezené činnosti a jejich přesahy do veřejného prostoru se týkají především práce s mládeží. Hlavním hybatelem komunitního života v obci tak zůstávají instituce napojené na samosprávu, případně církev (kromě vlastní farnosti také Charita). To se týká i ostatních obcí, kde je většina komunitních aktivit pod taktovkou vedení obce nebo SDH. Významná jsou však také sdružení, která se naopak vůči samosprávě vymezují – například níže uvedená Regenerace. Například aktivity Charity Konice jsou všeobecně vnímány v regionu velmi pozitivně. Je to dáno jak nekonfliktním nastavením sociálních služeb, zaměřených převážně na seniory, tak i jejich vysokou kvalitou, např. u terénní pečovatelské služby, která zajíždí do většiny obcí v rámci ORP. Některé z nich dokonce na tuto službu charitě přispívají. Mimo jednotlivých sociálních služeb se charita zhostila také komunitního plánování sociálních služeb. Vlastní aktivity farnosti jsou však orientovány převážně dovnitř komunity věřících a nemají další přesahy. To je možná škoda, protože farnost disponuje minimálně 14 málo nebo celkově nevyužitými objekty. Kromě sociálních služeb podnítila charita také vznik mateřského centra Srdíčko, významného komunitního střediska pro rodiny s dětmi, ale obecně rovněž pro všechny generace. Srdíčko je s charitou personálně propojené. Mateřské centrum také pořádá příměstské tábory ve spolupráci s Konickou zájmovou agenturou (KOZA) a částečně také s farností Konice, která má k dispozici sportovní prostory v rámci zahrad fary.
V Konici fungují všechny spolky obvyklé ve vesnickém prostředí – hasiči, fotbalisti (oddíly od mladších žáků až po dospělé), včelaři, turisti apod.
Z dalších spolků a sdružení jsou s prací s mládeží aktivní především SDH Konice, skautský oddíl a Asociace Military Fun. Různé obce v rámci ORP také zajišťují pořádání některých jednorázových akcí pro děti a mládež (Neckyáda, Pohádkový les).
Kromě toho také existují skautský oddíl, Svaz postižených civilizačními chorobami, Klub přátel hudby, Konická zájmová agentura, o. s. Regenerace, klub Associace Military Fun a další.
Za zmínku také stojí aktivity Klubu českých turistů Konice, který pořádá společensko-sportovní akce typu pochodu Konické Štrapáce nebo Na kole okolo Konice se stovkami účastníků.
11 |
Státní instituce jsou aktivní především na poli kultury a vzájemné součinnosti při organizování kulturních akcí. Jedná se především o Městské kulturní středisko (příspěvková organizace města, dále jen MKS) a Základní uměleckou školu. Tyto instituce kromě toho, že spolupracují mezi sebou, tak jsou propojeny i se ZŠ a gymnáziem Konice. Výsledkem spolupráce jsou pak například výchovné koncerty ZUŠ pro školu, koncerty ZUŠ v rámci kulturního programu MKS nebo koncerty ZUŠ při slavnostních událostech města. Ze vzájemného propojení institucí se zrodil Klub přátel hudby jako platforma, která spojuje spolky a instituce mající v Konici co do činění s hudbou. V minulosti fungoval na podobném principu rovněž Klub umění Konice, který však v současnosti nevykazuje žádnou činnost. V souvislosti s děním v kultuře v rámci ORP je však nutné zmínit překvapivou skutečnost, že návštěvnost akcí v některých vesnicích v okolí je větší než ve vlastní Konici. To je možná dáno dvěma faktory: Za prvé jsou oficiální informační kanály města (městský rozhlas, plakáty, internet) méně účinné než osobní a rodinné doporučení na menších obcích a za druhé v Konici stále chybí adekvátní prostor pro kulturní a společenské akce (viz níže). Oblíbeným místem pro konání kulturních a společenských akcí v širokém okolí je především nový kulturní dům v obci Jesenec, který byl dotovaný z podobných zdrojů jako fotbalové hřiště v Konici. Konický zámek naopak není pro větší společenské události příliš vhodný, ačkoli se jich zde řada koná. Podle některých místních aktérů však za nízkou návštěvností některých kulturních a společenských akcí stojí především nedostatečná propagace a špatná koordinace aktivit. Představitelé samosprávy si uvědomují absenci kulturního a společenského centra, nicméně řešení tohoto problému je prozatím v nedohlednu.
Návštěvnost kulturních akcí byla zmiňována spíše na pozitivních příkladech, především pak v souvislosti se Žváčkovým festivalem dechové hudby, který je vůbec největší kulturní událostí v Konici za celý rok s návštěvností několik stovek lidí. Specifické jsou aktivity těch sdružení, která vznikla jako reakce na určitou problematickou kauzu v regionu. Jedná se především o o. s. Regenerace a další podobné sdružení o. s. Brodek u Konice – právem za zachování přírody a krajiny. Tato dvě sdružení se aktivizovala v letech 2009 a 2010, kdy byla plánována výstavba parku větrných elektráren v katastru obce Skřípov. Kromě této kauzy se o. s. Regenerace věnovalo také ochraně památek či cenných území v Konici a problematice výstavby cyklostezek z environmentálního hlediska. Vzhledem k tomu, že se velmi často jednalo o kritiku rozhodnutí představitelů obce, má toto sdružení mezi zástupci různých institucí pověst „problémových jedinců“. Občanům města není činnost sdružení většinou příliš známa a v současnosti ani samotné sdružení nevykazuje žádnou viditelnou aktivitu. Poslední záznamy na jejich internetových stránkách jsou z roku 2010. Představitelé sdružení žádost výzkumníka o rozhovor odmítli. Z dalších občanských sdružení stojí za zmínku aktivity sdružení Association military fun, především pak každoroční pořádání dětských (výcvikových) táborů a tzv. Military festu, kterého se pravidelně účastní ve Skřípově okolo tisícovky lidí. Členové sdružení jsou hlavně policisté, vojáci nebo příznivci těchto složek. Jejich zájem se pak týká především historie vojenství, armády a zbraní. Informátoři se ve svých výpovědích často shodovali v požadavku vybudování nebo rekonstrukce některé ze stávajících budov pro potřeby kulturního a společenského centra, popřípadě koncertního či spolkového sálu. Ideálním místem by byla budova sokolovny, která je momentálně v havarijním stavu. Tam by mohly být koncentrovány spolkové a komunitní aktivity a měl by zde také fungovat koncertní a společenský sál.
12 |
Momentálně je však větší investice do vybudování či rekonstrukce zablokována z důvodu zadlužení Konice při výstavbě kanalizace. Ještě za minulého režimu se plánovalo vybudování velikého víceúčelového kulturního domu v prostorách zahrady před zámkem. V současné době je tento prostor využívaný velmi specifickým způsobem pro obrazce vysekané v trávě sekačkou. Tyto obrazce zřejmě mají připomínat někdejší francouzské zahrady, zaniklé v 19. století (o jejich obnovu v minulosti usilovalo opět o. s. Regenerace). Většina obyvatel obce se však o osud této lokality příliš nestará a někteří dokonce zpochybňují, že zahrady kdy vůbec existovaly. Opětovné zřízení zahrad by však mohlo významně přispět k pozitivnímu vizuálnímu dojmu návštěvníků zámku i celého města. Obce v okolí Konice trápí podobné problémy, které lze řešit společně formou územní spolupráce. V současné době je Konice zapojena do mikroregionu Konicko a MAS Region Haná. Na činnosti mikroregionu je vidět, že mu chybí stálý manažer. MAS je naproti tomu velmi dobře fungující celek, který by mohl pomoci a poradit s případnou místní iniciativou. Je ideálním prostředím pro vytvoření partnerství mezi dotčenými subjekty v jednotlivých ekonomických sektorech, vzdělávání, tradicích, kultuře nebo sportu.
Na Konicku však postupně vyšla najevo problematická komunikace mezi zástupci některých obcí. Z těchto příčin se dokonce některé z nich rozhodly vystoupit z Mikroregionu Konicko, jehož přínos byl v několika rozhovorech zpochybňován či dokonce označován jako kontraproduktivní. I mimo aktivity mikroregionu mezi sebou však mnohé obce v určitých ohledech příliš nespolupracují. A to i přesto, že by jejich zájem na zlepšení dopravní obslužnosti, rozvoji turismu a přilákání investic do oblasti mohl být společný. Podle některých informací je to zapříčiněno odlišnými názory nebo i prostou závistí. Špatné zkušenosti s mikroregionem i již zaniklou MAS SPOKO odradily například představitele jedné z obcí od další spolupráce s MAS Region Haná (svůj díl na tom nese i špatná informovanost o aktivitách MAS). Přitom na této platformě funguje kooperace mezi obcemi pravděpodobně mnohem efektivněji. O některé evropské či státní dotace žádají obce často jednotlivě, přestože by mohly na určitých projektech spolupracovat. VZDĚLANOST OBYVATELSTVA V KONTEXTU VYLIDŇOVÁNÍ REGIONU Pokud nepřijde zásadní investor, který nabídne pracovní možnosti, bude muset celý region postupovat koordinovaně v tom, aby udržel obyvatelstvo.
13 |
Hlavní devízou Konicka jsou kvalitní životní prostředí, hezká příroda, k dispozici je mnoho nemovitostí za velmi nízké ceny. Tyto předpoklady by lokalitu mohly časem přeměnit na rezidenční oblast, kde by lidé žili, ale za prací dojížděli. Prostředí je ideální i pro chataře a chalupáře, kteří často své druhé bydlení přemění na stálé a lokality tak získají nové obyvatele. Největší koncentrace chat je v okolí obcí Stražisko a Lipová (místní části Seč), kde se vytvořila souvislejší chatová kolonie. I v okolí Konice se vyskytuje řada objektů individuální rekreace, jejichž uživatelé mohou být důležitou součástí místního rozvoje. Stálo by proto za úvahu pokusit se vymyslet možnosti, jakým tyto „dočasné“ obyvatele Konicka zapojit do místního života v případě, že o to projeví zájem. Vzdělanost obyvatelstva se postupně zvyšuje, ale neodpovídá potřebám regionu – Konice má stále více než 40 % obyvatel s učňovským vzděláním, což je jedna z nejvyšších hodnot mezi sledovanými lokalitami. Jedním z hlavních nedostatků je absence středních škol. V mikroregionu je jediné Konické gymnázium, jehož absolventi odchází do větších měst. Za jiným středním vzděláním musejí studenti dojíždět, což opět zvyšuje riziko jejich emigrace. Obci i místním podnikům by tedy velmi pomohla přítomnost střední školy, jejíž obory by reflektovaly reálnou potřebu místního pracovního trhu a reagovaly tak na artikulovanou poptávku ze strany existujících zaměstnavatelů, kteří si od dohody se vzdělávacími institucemi slibují zlepšení situace (viz výše). Na druhou stranu je třeba upozornit také na to, že konkrétně v případě obcí s venkovským charakterem, ke kterému můžeme Konici zařadit, vede přílišné zvyšování vzdělanosti spíše k problémům. Absolventi vysokých škol zde nemají uplatnění a nabízené pracovní příležitosti vyžadují hlavně zručnost a specifické znalosti, které střední školy nebo učiliště bohatě naplní.
Spíše než zvyšování stupně vzdělání místních obyvatel by městu více pomohla větší diverzita znalostí a oborů, které mohou místní získat, a případně usnadnění možnosti si vzájemně svou specifickou znalost či dovednost předat. Jednou z cest by mohlo být vzdělávací středisko, které by zprostředkovávalo rekvalifikace a praxe, nabízelo školení nebo organizovalo zájmové „kroužky zručnosti“. Takový typ střediska může většinu obecně prospěšné činnosti zajišťovat svépomocně, čímž se ušetří obecní finance a posílí vztah obyvatel k místu, kde žijí. Pro řešení aktuální situace je však nejpodstatnější uzavření sektorové dohody s konkrétními výsledky a možnost rekvalifikací na míru potřebám zaměstnavatelů. PROBLEMATIKA ZAMĚSTNANOSTI V Konici sídlí kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR, ovšem některé záležitosti týkající se problematiky zaměstnanosti spadají pod pobočku ÚP v Prostějově. Aktuální procentuální zastoupení nezaměstnaných činí 6,9 %, což představuje jednu z nejnižších hodnot v rámci sledovaných oblastí Olomouckého kraje. Nízká nezaměstnanost však není dána množstvím pracovních příležitostí v regionu, ale zmíněným masovým dojížděním za prací do nejbližších průmyslových aglomerací. Počet volných míst v lokalitě se totiž stabilně pohybuje v řádu jednotek. Podle nejnovějších dat z MPSV je v ORP Konice 7 169 lidí v ekonomicky produktivním věku. Podíl ekonomicky aktivních obyvatel se stabilně pohybuje těsně pod hranicí 5 000. Představitelé místní samosprávy jsou si samozřejmě vědomi již několikrát zmiňovaného nedostatku velkých investorů a rádi by učinili z Konice místní středisko výroby – v územním plánu je již delší dobu vymezena plocha pro případnou průmyslovou zónu (na konci města v blízkosti silnice vedoucí severozápadním směrem).
14 |
Ve stejné oblasti se také nacházejí některé napůl opuštěné průmyslové areály, u kterých místní rovněž očekávají, že by mohly být obsazeny nějakou firmou (zatím zde sídlí skladové a administrativní prostory místních firem). Rozvoj průmyslové zóny byl také jedním z argumentů pro vybudování splaškové kanalizace, kvůli které se město Konice v minulosti výrazně zadlužilo. Zjednodušeně řečeno, město se snaží připravit pro případné investory výhodné vstupní podmínky. V minulosti už probíhala řada jednání, nicméně novou velkou výrobu, která by zaměstnávala desítky místních lidí, se zatím do města přilákat nepodařilo. Přitom představa rozkvětu průmyslové výroby rezonuje i nezanedbatelnou částí zdejší populace, především u starších ročníků a je součástí jisté nostalgie k dřívější prosperitě. Za minulého režimu bylo totiž město daleko soběstačnější a v místních (převážně textilních) továrnách byly zaměstnány stovky lidí. Státní statek v Brodku u Konice dokonce lákal pracovní sílu z širokého okolí. Tento trend měl pak ještě dlouhodobější setrvačnost až zhruba do první dekády 21. století. Vidina problému (nezaměstnanosti), který má jednoduché technické řešení („zajištění“ průmyslové výroby), za které je odpovědná zdejší samospráva, je poměrně dost rozšířenou představou. S rozhovorů s místními také vyplynulo, že mezi lidmi koluje obava, že příchodu investorů brání lokální podnikatelé, kteří ve spolupráci se zastupitelstvem takto střeží své vlastní zájmy. Střízlivější hlasy však především upozorňují na špatnou dopravní dostupnost a neuspokojivý stav některých komunikací. Ideálním místem pro umístění výroby je buď aglomerace mezi Olomoucí a Prostějovem (25–30 km z Konice), anebo Litovel (zhruba 20 km). Tato místa leží u dálnice, nacházejí se na rovině, průmyslová infrastruktura je zde značně rozvinutá a v okolí je větší výběr pracovní síly, včetně té kvalifikované. Kupříkladu cesta z Olomouce do Konice zabere kamionu minimálně 40 minut kopcovitým
terénem se spoustou zatáček a místy špatným stavem vozovky. Vlak jezdí jen z Prostějova a pouze pro osobní dopravu. Časově a „technicky“ je tak Konice hůře dostupná než například Brno. Pro některé profese navíc na Konicku chybí specializovaná pracovní síla. Tu by si tak firmy musely buď „vychovat“, jak bylo navrhováno výše, anebo by zaměstnanci dojížděli z okolních měst. Jedinou výhodou pro investory v Konici je právě jen levná pracovní síla, a proto by se dojíždění za prací do Konice z větších měst nemohlo nikomu doopravdy vyplatit. Řadou obcí na Konicku jsou využívány veřejně prospěšné práce – nástroj aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen VPP). Pro množství místních občanů je to často jediná možnost, jak získat alespoň dočasnou práci. Z pohledu oslovených obcí je však velikým problémem způsob organizace VPP ze strany Úřadu práce a často se měnící se podmínky ve vyplácení příspěvku. Vzhledem k tomu, že obce nemohou využívat stejné a prověřené osoby s místní znalostí opakovaně, mají každoročně s naplněním kapacity VPP určité problémy.
PROBLEMATIKA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Z hlediska poskytovatelů sociálních služeb bylo v rozhovorech zmiňováno především rozšíření stávajících služeb, nebo jejich doplnění o nové, navazující. V současné době jsou hlavní cílovou skupinou senioři, kterých v populaci pochopitelně přibývá. Nicméně i v oblasti Konicka je patrný nárůst některých celospolečenských problémů, které by si zjevně zasloužily pokrytí sociálními službami. Některé problémy jsou latentně přítomné v celé oblasti a podobají se problémům i na jiných místech. Vzhledem k tomu, že jsou plošně rozprostřeny mezi populací, nejsou příliš viditelné a jejich nárůst není vnímán místní veřejností jako alarmující. Za nejvýraznější z těchto sociálních problémů by se dalo označit zadlužení.
15 |
Další sociální problémy se však týkají už konkrétních obcí, kde jsou koncentrovány. Například v 10 km vzdáleném Pěnčíně (který sice není součástí ORP Konice, ale někteří místní jsou registrováni na ÚP v Konici) se nachází sociálně vyloučená romská lokalita menšího rozsahu. V obci Stražisko se zase jedno z místních ubytovacích zařízení začalo orientovat na sociálně slabé, a tím získává snadné příjmy z dávek na bydlení. Ve Stražisku je přitom tento problém vnímán velmi výrazně. Zatímco v Pěnčíně působí nezisková organizace Romodrom z Prostějova, situaci ve Stražisku se žádný poskytovatel sociálních služeb systematicky nevěnuje. Při rozhovoru se zástupci největšího poskytovatele sociálních služeb v ORP, Charity Konice, respondenti identifikovali následující služby, které v oblasti chybějí nebo by mohly být zřízeny – dluhové poradenství, drogová prevence a terénní služba a také nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Pro nízkoprahové zařízení se vyslovili i informátoři z dalších oslovených institucí. Přestože se totiž v obci práci s dětmi (především) a mládeží věnuje hned několik spolků a institucí, jejich činnost je většinou jen nárazová, nebo orientovaná podle zaměření spolku. Podpora kultury pro mladé tak například v Konici stále ještě chybí - produkce ZUŠ a MKS (Městského kulturního střediska) jsou orientovány na klasickou nebo dechovou hudbu a mladou generaci tak příliš neoslovují. Volnočasové aktivity dětí a mládeže se proto stávají důležitým tématem jak z hlediska prevence sociálně-patologických jevů, tak i prostoru pro vlastní realizaci dospívající mládeže. Zřízení nízkoprahového centra, které by problém částečně řešilo, však brání několik faktorů. Hlavním z nich je absence odpovídajících prostor pro provozování takového klubu. Mimoto však také není jasné, kdo by tento klub provozoval a jak by pracoval s nedůvěrou nebo odporem části obyvatel a potažmo i představitelů samosprávy4. 4
PROBLEMATIKA ZAMĚSTNANOSTI V HISTORICKÉM KONTEXTU Název „Konice“ odkazuje zřejmě k historii Konice jako místa, kde se chovaly koně sloužící k cestování mezi Čechami a Moravou. Zmínky o Konici se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1200, lokalita byla pravděpodobně vysazena na městečko v roce 1279, ale první spolehlivá zmínka se datuje na počátek 14. století. V té době už byla Konice městečko s tvrzí a dalšími majetky. Neobvyklý tvar katastru také napovídá, že vznikl sloučením dvou původně samostatných sídelních jednotek – druhou obcí byla posléze v 15. století zaniklá ves Otín. Konice však díky svému ekonomickému významu přečkala až do dnešních dnů s obdivuhodnou kontinuitou – v podstatě až do počátku 20. století si obec, navzdory častému střídání majitelů, zachovala svou funkci centra panství. Městskému charakteru lokality odpovídá obdélné náměstí, obklopené patrovými domy. Pravděpodobně zde se konaly výroční trh a týdenní trhy, k nimž se vztahují privilegia již z roku 1491. Tvrz majitelů panství s kostelem Narození Panny Marie byla vystavěna v nejnižším bodě ostrožny nad soutokem Romže a potoka Jordán. Tvrz byla na počátku 18. století nahrazena za využití staršího zdiva současným čtyřkřídlým zámkem. Na město bylo navázáno mnoho řemeslných aktivit – v 18. století jsou připomínány panský pivovar, dva mlýny, palírna, potašárna, řeznictví, ševcovství, krejčovství, kovářství, bednářství, tkalcovství a železářství v klášterních železárnách Dzbel. Ze zemědělského hlediska představovala Konice průměrné panství – patřilo pod ni 11 vesnic a existovaly zde čtyři dvory (Konice, Křemenec, Strážisko a Přemyslovice). Přestože je zde velmi dobrá půda, zemědělství bylo vždy orientováno především na ječmen a oves na velkých lánových pozemcích.
Rozvoj sociálních služeb je uveden i samostatně v seznamu potenciálů přiloženém k tomuto textu.
16 |
Z historického hlediska je zajímavý také urbanistický vývoj Konice, z vnějšího pohledu se projevuje především výrazná “barokizace” urbanistického schématu obce i okolní krajiny z dob premonstrátského panství. Oblast Konicka byla osídlena převážně českojazyčným obyvatelstvem, s výjimkou oblasti Brodku u Konice, kde převažovali Němci (po roce 1945 vysídlení do Německa). Meziválečné období bylo v Konici spojené především s rozvojem družstevnictví. Ve třicátých letech vznikla družstva Kovo, Moděva a Kožetvorba (Moděva a Kovo se udržely dodnes). Do roku 1989 byl největším zaměstnavatelem na území dnešního ORP patrně Státní statek Brodek u Konice, který měl několik tisíc zaměstnanců, v samotné Konici potom pobočka textilního závodu OP Prostějov zaměstnávající asi 300 lidí (oba zmíněné podniky již zanikly). Textilní průmysl byl na Konicku dlouhou dobu velice silným odvětvím. Ve všech provozech v Konici, Brodku u Konice, Kladkách a Lipové pracovalo dříve až 500 kvalifikovaných švadlen, z nichž je větší část nyní nezaměstnaná. Mimo textilní průmysl zde fungovalo ještě několik strojírenských podniků a dalších menších provozoven. Po roce 1945 byl přesunutím části výroby z velkých měst dlouhodobě podporován význam Konice jako střediskové obce, avšak po rozpadu plánovaného hospodářství se (vzhledem k poloze a velikosti) opět snížil a nikdy už nedosáhl předlistopadových hodnot. V současné době se ve městě udržela výroba v oděvním družstvu Moděva a výrobním družstvu Kovo Konice. Moděva má nyní 159 zaměstnanců, nicméně pouze 110 jich pracuje přímo v Konici (zbylých 49 potom v pobočce v Prostějově). Moděva šije více
než 90 % produkce pro zahraniční export. Roční obrat se pohybuje okolo 60 miliónů korun, nicméně stejně jako v dalších oblastech textilní výroby se finanční ohodnocení zaměstnanců pohybuje těsně nad hranicí minimální mzdy. Družstvo Kovo Konice má zhruba 65 zaměstnanců a věnuje se hlavně lehké strojírenské výrobě motorů, čerpadel a zařízení pro vážení. V nedaleké obci Lipová (spadá pod ORP Konice) najdeme pozůstatky dalšího prvorepublikového výrobního družstva TVAR, kde se 3–4 zaměstnanci dodnes věnují pletení košíků a dalších výrobků ze slámy. Na tuto tradici navázalo za minulého režimu brněnské družstvo Ústředí umělecké lidové výroby (ÚLUV), které produkovalo slaměné a tkané řemeslné výrobky pro socialistický trh. Se zmíněnou tradicí se také pojí rozšíření textilního průmyslu v celém regionu (ačkoliv pobočky závodu OP Prostějov sem byly přesunuty v rámci rozhodnutí centrálně plánovaného hospodářství). V Lipové vzniklo v minulé dekádě i zcela nové výrobní družstvo Akord, kde se produkuje drobné kovové příslušenství pro automobilový průmysl.
Je však třeba podotknout, že zaměstnanci zmíněných družstev nejsou ve většině případů jejich podílníky. Ve skutečnosti je členů tzv. produkčních družstev v ORP Konice pouze necelých třicet. Ostatní lidé pracující v družstvech jsou „pouze“ zaměstnanci. Kromě družstev je v současnosti zaměstnanost v Konici a okolí zajišťována především řadou menších firem a podniků. Za zmínku stojí například dopravní firma Marek Spedice (40 zaměstnanců, po krachu OP Prostějov však přišla o řadu zakázek), nebo truhlářství Mrňka. Velká část pracujících je také OSVČ, především pak ve stavebnictví, které podle ČSÚ v roce 2011 zaměstnávalo v rámci ORP 7,6 % lidí.
17 |
Zakázky ve stavebnictví jsou velice často sezónní záležitostí a řada těchto lidí musí přečkávat zimní měsíce na Úřadu práce (podobně jako část zaměstnanců v pohostinství a v zemědělství), s čímž se pojí také vyšší míra tzv. práce na černo. Zdaleka největším problémem je však dle vyjádření některých pracovníků ve stavebnictví DPH 19 %, které snižuje míru výdělku ze zakázek na sotva udržitelnou úroveň. Kvůli vlastnímu profesnímu přežití se tak OSVČ ve stavebnictví musejí nechat za nevýhodných podmínek najímat většími stavebními firmami a pracovat na jejich zakázkách. Řada z nich by tak paradoxně možnost zaměstnání v nějaké dostupné továrně přivítala jako nejjednodušší možné řešení. Největším zaměstnavatelem v obci je stát, respektive místní samospráva (MěÚ, škola a gymnázium), státní správa (Úřad práce ČR, Živnostenský úřad, Policie ČR a hasiči) a další navazující instituce (například ZUŠ). Podle statistiky ČSÚ (Sčítání lidí, domů a bytů – SLBD 2011) pracovalo například v oblasti veřejné správy 276 lidí (6,4 %) a v oblasti vzdělání potom 207 lidí (4,8 %) v rámci ORP. KONICE DNES – MĚSTO A OKOLÍ Z URBANISTICKÉHO A BOTANICKÉHO HLEDISKA Dnešní urbánní struktura obce navazuje na historii místa – je zjevně správně založená, zdánlivě zdravá a plně vyvinutá, její zchátralý stav ale vypovídá o značně problematické prognóze, dá se hovořit o varovném stavu. Zároveň však některé faktory napovídají, že varovnou prognózu je možné zvrátit. Jak již bylo řečeno, obec jako Konice je ideální “rezidentní” oblast pro obyvatele okolních větších měst, do kterých je možné i dojíždět za prací. 5
Kvůli již zmiňovanému odlivu obyvatel v posledních dekádách není tento potenciál obce na první pohled patrný, ale za zmínku stojí především malebná zákoutí města pod horním náměstím, podtržená výraznou morfologií terénu, a potenciál budov v centru – zámku, sokolovny, kina. Investice do bydlení tak představují důležitý aspekt v rozvoji obce, například i s ohledem na to, že obec Konice je pro obyvatele nedalekých Olomouce a Brna ideální „bydlení na stáří“. Dává proto smysl uvažovat například o rozšíření nabídky bydlení s pečovatelskou službou nebo o inspiraci různými zahraničními trendy5. Je také možné zaměřit se na podporu chalupářství s cílem změnit ho na trvalé bydlení – tento přístup jednak umožní starším lidem v menších obcích stárnout ve svém vlastním domově a zároveň může do oblasti přilákat nové obyvatele, sice staršího věku, ale aktivní, kteří by jinak na chalupu pouze dojížděli. Z botanického hlediska lze Konici definovat jako „dokonalý průměr“ – tj. ani teplé, ani studené, ani suché, ani vlhké. Náhorní planina Drahanské vrchoviny zde představuje odlesk nepříliš vzdálené, ale boskovickou brázdou výrazně oddělené Českomoravské vrchoviny; plochý reliéf bez výrazných roklí i vrcholů je odvozen od měkkého, pískovco-slepencového podkladu, který jen na několika málo místech narušují křemencové výchozy. Z botanického hlediska také Konici téměř chybí městský charakter (definovatelný třeba výraznějším podílem pestrých antropogenních biotopů). Náznaky městské flóry se zbytky zřejmě starých, kontinuálně opečovávaných zahrádek se nacházejí takřka jen na krátkém svahu jihozápadně od Smetanovy ulice – zde najdeme nasucho dlážděné staré průchody mezi domy a zahrádky expandující za hranice plotů.
Trendem, který už má podporovatele a funkční případy i v ČR je například tzv. cohousing, viz např. http://www.cohousing.cz/co-je-cohousing/
18 |
Zbytek města má vegetačně charakter zčásti opuštěné, zčásti „technofilně“ (strojově) obdělávané okrajově zemědělské krajiny – to je také jeden z hlavních rysů Konicka obecně. Zaniklé středověké krajinné struktury dnes zarůstají a lze předpokládat, že krajinný charakter Konice se za posledních sto let příliš nezměnil. V dávnější minulosti lze ale předpokládat větší pestrost, kterou by bylo možné zčásti opět zvýšit obnovením tradičního hospodaření. To platí hlavně pro plužinový svah na severním okraji městečka, kde je obří rozloha rovnoběžných políček zarostlá kombinací tzv. nitrofilní vegetace (především bezem černým a kopřivou) a zaniklých ovocných sadů (převážně třešňovek). V širším okolí Konice dominuje zemědělská krajina – biologicky nejpestřejší je pastevní krajina na severozápad od města s jemnou mozaikou pasených olšových luhů a pcháčových luk v mělkém údolí Romže. Pozůstatky pastvin přiléhajících k zaniklým vsím jsou dnes patrné ve formě řídkých smrko-olšových náletů s vysokým podílem starých jedlí, občas se zde vyskytují i solitérní ovocné stromy (jabloně) přežívající již zřejmě delší dobu v zástinu zahušťujícího se lesa. Celkově by tedy bylo vhodné těžit z neobvyklé „průměrnosti“ krajiny – tedy cílit na drobné změny hospodaření v krajině a pomalu obnovovat hospodaření (pastvu, seč) na stále dobře patrných reliktech zaniklých krajin. V centru města, ve vyznačené cenné zóně, je potřeba při jakýchkoliv zásazích do struktury a povrchu ulic postupovat velmi citlivě – například se vyhnout velkoplošné zámkové dlažbě. Konice je dnes svou již zmíněnou botanickou „dokonalou průměrností“ paradoxně zajímavá, necitlivé zásahy by ji ale mohly připravit o onu dokonalost – a zůstala by tak jenom průměrnost.
4.2. SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ - KONICKO Ze zjištění všech oborů vyplývá, že Konicko je dnes spíše nevýraznou oblastí, která se potýká s klasickými problémy vnitřní periferie – odlivem obyvatelstva, nedostatkem pracovních i vzdělávacích příležitostí atp. Je zde ale také několik zatím podceňovaných aspektů, které by současnou nepříznivou prognózu mohly zvrátit: » Důležitý je rezidentní charakter oblasti v dojezdové blízkosti velkých měst (Olomouc, Brno). Na tento aspekt se doporučujeme zaměřit především. Konice má potenciál sloužit jako oblast určená primárně spíše k bydlení než k práci, ať už pro lidi v produktivním věku, kteří mohou za prací dojíždět, nebo jako „klidné bydlení na stáří“. Je ale nutné investovat jak do bydlení samotného, tak do občanské infrastruktury. » V souvislosti s výše zmíněným doporučujeme také diverzifikaci zemědělské výroby – ta je dnes spíše koncipována tak, jak přežila pád minulého režimu. Ve větších městech je ale snadno rozpoznatelná poptávka po lokálních produktech, na které by se mohly místní zemědělské podniky zaměřit a pružněji tak reagovat na zvyšující se zájem o tuto produkci. » S občanskou vybaveností souvisí také přítomnost neziskových organizací, kulturních a sportovních spolků – jejich podpora je nezbytná pro celkový rozvoj regionu a zároveň lze snadno navázat na populární „hanácké“ tradice. Rozvoj komunitního života a místních organizací mohou obce momentálně podpořit především tak, že se budou podílet na zajištění odpovídajících prostor za nekomerční ceny. » Lokalitu by bylo možné zatraktivnit pro místní obyvatele i pro případný turismus podporou krajinné diverzity. Ta se v posledních letech spíše vytrácí, existují ale místa, kde lze navázat na tradiční způsob obhospodařování krajiny a diverzitu tak viditelně zvýšit.
19 |
» Co se týče turismu, Konice má nevýhodu blízkých atraktivních konkurentů (Bouzov), ale obec i okolí jsou ideální pro jiný než klasický druh turismu – například pro školy v přírodě nebo tábory. » Zaměstnanost místních obyvatel, které je potřeba udržet v regionu, by bylo možné podpořit navázáním strukturované spolupráce mezi zaměstnavateli a vzdělávacími institucemi. » Vzhledem ke stárnutí populace a dalším projevujícím se celospolečenským problémům je nezbytné zaměřit se na rozvoj sociálních služeb. Kromě služeb pro seniory bude také nutné se intenzivněji věnovat problému sociálního vyloučení a ohrožené mládeže.
4. 3 BOUZOVSKO Jak jste se mohli dočíst v úvodu této zprávy, sociální antropologové se soustředí na dlouhodobý kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Ve většině případů jde o působnost geograficky širší než je oblast působnosti ostatních specialistů, protože je definována a vymezována postupně na základě komunikace s místními obyvateli. Antropolog pro zjištění místních potřeb a potenciálů potřebuje delší období strávené reálně v dané oblasti. V každé vymezené oblasti působí vždy jeden sociální antropolog, zatímco ostatní členové týmu specialistů se musí postupně přemisťovat a zabývají se tak pouze vybranými částmi mapovaných oblastí. Proto v následující části této zprávy naleznete detailní analýzu Bouzovska pouze z oblasti sociální antropologie. Bouzovsko je poměrně úzce vymezená oblast spadající pod ORP Litovel a výzkumníkem je chápáno jako obec Bouzov včetně 13 místních částí (Bezděkov, Blažov, Bouzov, Doly, Hvozdečko, Jeřmaň, Kadeřín, Kovářov, Kozov, Obectov, Olešnice, Podolí a Svojanov). K 31. 12. 2013 žilo v obci Bouzov 1 525 obyvatel. Jednoznačnou dominantou obce a okolí je stejnojmenný novogotický hrad Bouzov, jedna z největších turistických atrakcí Olomouckého kraje
(na hrad ročně zavítá až 100 000 turistů z celé České republiky). Centrum obce a hradní areál jsou plně využívány pro potřeby turismu. Na návsi se nachází hotel, muzeum, Galerie v podhradí, prodejna suvenýrů, restaurace, kiosky s občerstvením apod. Na hradě jsou kromě vlastních prohlídek organizovány také speciální noční akce, výstavy, představení historických šermířských skupin, svatební obřady a hudební festival Hradozámecká noc s návštěvností okolo 10 000 lidí. V minulých letech se na Bouzově bylo také možné proletět balónem. Hrad Bouzov spadá pod územní odborné pracoviště Národního památkového úřadu v Olomouci a je v kraji jednou z mála skutečně ziskových památek, která pomáhá dotovat i provoz ostatních památkově chráněných objektů. Turistický ruch je však sezónně omezen a navíc se týká hlavně vlastní obce Bouzov, méně už pak jejích místních částí. Především obce na západ od hradu, které neprotínají spádové komunikace z Olomouce, Litovle a Loštic, nemají z návštěvníků hradu prakticky žádný užitek. Ovšem ani ve vlastní obci Bouzov se nejedná o závratná čísla. Přestože počet návštěvníků příliš neklesá, omezila se v posledních zhruba pěti letech délka jejich pobytu, kdy na Bouzově setrvávají prakticky jen jedno odpoledne a večer odjedou zase pohodlně domů, anebo se ubytují ve větším městě. Místní hotely a ubytovací kapacity potom nevydělávají a další nemohou vznikat. Přitom spektrum nabídky ubytování je stále poměrně omezené a existuje potenciál pro další rozšíření. V sezóně zaměstnává turistický ruch okolo 25 lidí, z toho je asi 15 místních (zbytek tvoří například průvodci na zámku a ostatní dojíždějící) a mimo sezónu zhruba 5 – 7 lidí. Obecní rozpočet má potom příjmy pouze z peněz vybraných za parkovné.
20 |
Postupný rozvoj a stabilita obce tak souvisejí s turistickým ruchem pouze částečně. Daleko důležitější je poloha obce poblíž průmyslové Mohelnice a částečně i městečka Loštic, dostupnost dálnice pro dojíždějící (včetně Olomouce) a v neposlední řadě také prozíravá bytová politika radnice. V posledních letech bylo vybudováno minimálně 30 nových obecních bytů a vzrostl rovněž počet soukromých rodinných domů. Na rozdíl od ostatních okolních obcí (například na Konicku) tak nedochází k masivnímu odlivu obyvatelstva, ale (v řádu jednotek) naopak k jeho nárůstu. Kromě nové výstavby se na tomto trendu podílí také zmíněná dostupnost pracovních příležitostí v nedalekých průmyslových centrech (nezaměstnanost na Bouzově je nyní 6,1 %) a rovněž jistá míra patriotismu místních lidí, kteří spojují svou identitu s výjimečným místem, kde bydlí (hrad a okolí) a jsou hrdí na estetické kvality života v obci (nepřímá souvislost s turismem). Bouzov je tedy místem specifické lokální identity, v nářečí místních starousedlíků se vyskytují i dost specifické pojmy. Se zmiňovaným lokálním patriotismem však kontrastuje rezervovaný, až odmítavý postoj části místních obyvatel vůči turistům a návštěvníkům hradu. Výjimečnost hradu je tak lákadlem nejen pro turisty, ale také pro novousedlíky či chataře, kteří postupně své domky přestavují k trvalému bydlení. Na Bouzově tak zůstávají i mladší a vzdělanější ročníky a občas se sem dokonce stěhují i „lépe“ situovaní podnikatelé z širšího okolí. Vzdělanější a bohatší obyvatelstvo má potom na samosprávu daleko větší požadavky, než je obvyklé v obcích obdobné rozlohy - hlavně co se týče kvality služeb a organizace veřejného prostoru. Díky této skutečnosti a také díky turismu je počet obecních zakázek na realizaci 6
veřejných areálů, prostranství, sportovišť a dalších poměrně vysoký (10 – 12 ročně, obvykle se jedná o větší evropské dotace, na jejichž administraci si radnice najímá soukromé subjekty). Možná by stálo za zvážení podporovat, vzhledem k množství veřejných zakázek, společensky odpovědné zadávání veřejných zakázek.
Další pracovní příležitosti se na Bouzovsku omezují na státní správu, v menší míře na zemědělství a několik menších výrobních provozoven. Obec před několika lety například založila s.r.o. Bouzovské lesy, která má na starosti péči o okolní porosty v majetku radnice. Význam firmy pro místní rozvoje je vysvětlen ve Strategickém plánu rozvoje obce Bouzov na roky 2014 – 2020: „Obec Bouzov patří k obcím Olomouckého kraje co do počtu obyvatel s rozpočtem pohybujícím se v řádech 25 – 30 mil. Kč. Zhruba 70 % rozpočtu je určeno na provozní výdaje obce, a údržbu stávajícího majetku, což nedává příliš velký prostor pro investice a zlepšování vzhledu obce a především života jejich občanů. Vytvořená s.r.o. Bouzovské lesy dává obci možnost dalších příjmů, které budou využity k dofinancování jednotlivých aktivit.“6 Firma má dva kmenové zaměstnance, ale ostatní služby je podle vedení obce výrazně jednodušší zadávat OSVČ nebo soukromým firmám, a to včetně kamionové dopravy. V minulosti na Bouzově fungoval rozsáhlý státní statek, který zaměstnával až 500 lidí z obce a okolí. Statek existuje dodnes, je v něm ale zaměstnaných už pouze 25 lidí. Nyní patří firmě Úsovsko a.s., která je majoritním vlastníkem zemědělské půdy v okolí (až 40 000 ha). Mimo to jsou na Bouzově ještě asi 2 - 3 soukromí zemědělci, kteří mají v držení asi 40 – 50 ha půdy a několik rodinných farem.
Strategický plán rozvoje obce Bouzov na roky 2014 – 2020. Zdroj: http://www.obec-bouzov.cz/file.php?nid=8565&oid=3895189
21 |
Drtivá většina obyvatel však za prací dojíždí, především pak do již zmíněné, 12 km vzdálené, průmyslové zóny v Mohelnici (největší průmyslová zóna v Olomouckém kraji), v menší míře i do Loštic, Litovle či Olomouce. Mohelnice je tak nejdůležitější spádovou oblastí, přestože ORP sídlí ve vzdálenější Litovli. Pod radnicí pracuje každým rokem 5 – 10 lidí na VPP. Dopravní obslužnost je podle představitelů radnice dostačující. Především školní a pracovní spoje jsou velmi dobře pokryté. Nicméně spoje v mezičasech a především pak o víkendu jsou už slabší. Navíc obec doplácí ze svého rozpočtu 0,5 milionu Kč ročně na provoz ztrátových spojů, které nejezdí plně vytížené. V minulosti se uvažovalo o zřízení obecního taxi, ale nakonec se ukázala tato varianta natolik administrativně náročná, že je jednodušší spoje objednávat. Na Bouzovsku se poměrně dařilo alternativnímu a ekologickému zemědělství. Do nedávné doby zde fungovaly čtyři certifikované ekologické farmy, které se sdružovaly v tzv. bedýnkovém systému Bioklub Bouzovské zahrady. Tři z těchto farem se nacházely v obci Bouzov – Podolí a jedna v nedaleké obci Střemeníčko, která však již nepatří pod Bouzov (další bedýnkový systém dodnes funguje v 5 km vzdálené obci Bílá Lhota). Bedýnkový systém Bouzovských zahrad zanikl, část farmářů ukončila činnost anebo se odstěhovala a mezi bouzovskými občany nezůstala na tyto aktivity příliš velká odezva. Motorem ekologického hospodaření bylo na Bouzově minimálně 10 let sdružení Permalot provozu-
jící eko-farmu JenSen. Zatímco sdružení Permalot fungovalo převážně z grantů určených na vzdělávání, eko-farma hlavně z projektu MZV Mladý farmář (stejně jako ostatní eko-farmy). Po útlumu činnosti Permalotu zůstalo na Bouzově několik rozpracovaných projektů a aktivit, včetně nízkoenergetického domu, lesní školky a permakulturního ovocného sadu. Většina aktivit na Bouzovsku je tradičně spojována s hradem Bouzov. Turismus spojený s hradem je nejviditelnějším atributem Bouzovska, ale ve skutečnosti se řada komunitních aktivit odehrává nebo odehrávala i v okolních místních částech nebo dalších obcích bez přímé návaznosti na turistický ruch, a jejich umístění v lokalitě je dílem různých okolností. V minulých letech bylo velkým komunitním aktérem zmíněné sdružení Permalot věnující se alternativnímu hospodaření s krajinou a ekologickému zemědělství na principu tzv. permakultury (dříve sídlilo v místní části Svojanov a později na Podolí). Po určitou dobu bylo také ve spojení s dalšími podobně smýšlejícími zemědělci ve Svojanově a Střemeníčku (část z nich přišla do Svojanova kvůli symbolickému vlivu Permalotu). Vliv sdružení na podobu místní krajiny je patrný dodnes, nicméně jeho odraz v sociální realitě Bouzovska je rozporuplný. Předseda sdružení a majitel farmy měl s vedením obce i s částí místních obyvatel značné neshody, přestože se některé aktivity pokoušeli realizovat společně. Starousedlíci se do těchto aktivit příliš nezapojovali. Většina lidí, kteří pracovali na pozemcích Permalotu, byli dobrovolníci z různých částí České republiky i z celého světa, kteří žili poměrně izolovaně od místního prostředí. Aktivity sdružení tak byly pro místní obyvatele nečitelné. Nyní je sdružení
22 |
v útlumu a zbyla po něm jen lesní mateřská škola Rarášci v Podolí (momentálně bez zaměstnanců), neobhospodařovaný sad ve Svojanově a autobusová zastávka z hlíny a slámy na Bouzově. Skutečný podíl na zemědělské činnosti zmíněných aktérů v lokalitě je však ve srovnání s ostatními zemědělci zanedbatelný: většinou se jednalo o hospodaření v jednotkách hektarů.
Ostatní segmenty občanské společnosti Bouzovska tvoří spolky typické pro vesnické prostředí. Jedná se o aktivní hasiče, rybáře (spolek se jmenuje „Ochránci panských rybníků“), myslivci a další obvyklé skupiny.
Spolupráce MAS Moravská cesta a místní samosprávy je velice dobrá a výsledky jsou patrné ve větší kvalitě služeb pro turisty i místní obyvatele. V rámci MAS se například vybudovalo dětské hřiště, Muzeum historických tradic, a bylo zrekonstruováno veřejné osvětlení. Podle slov starosty však byla administrace projektů v rámci MAS poměrně složitá a kontroly Státního zemědělského intervenčního fondu byly možná ještě přísnější, než u milionových částek v rámci daleko větších projektů. I tak však bude do budoucna vzájemná spolupráce nadále pokračovat a pro potřeby přípravy záměrů MAS pro příští programové období zpracovala radnice zmiňovaný Strategický plán rozvoje obce Bouzov na roky 2014 – 2020 s řadou konkrétních návrhů pro realizaci v jednotlivých částech obce (opravy, výstavby, úpravy apod.). Významným aktérem občanské společnosti na Bouzovsku je o. s. Údolí Třebůvky, které vzniklo v roce 2008 v reakci na plánovanou výstavbu několika přehrad v údolí říčky Třebůvky. Podle představitelů sdružení by výstavba zdevastovala cenné pozůstatky lužního lesa a změnila charakter tamní přírody. Proto se jeho členové věnují připomínkování výběrových řízení a vzniku přehrad se jim zatím daří úspěšně zabránit. Momentálně se také zabývají problematikou vykupování zemědělské půdy na Bouzovsku firmou Úsovsko a.s., která je největším zemědělským podnikem v širokém okolí a její aktivity údajně negativně zasahují do života místních obyvatel.
23 |
5. ČLENOVÉ VÝZKUMNÉHO TÝMU A KONTAKTY Martina Lískovcová – sociální geografie Martin Šmoldas – sociální antropologie Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika) David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie Filip Kosek, Ondřej Císler – architektura a urbanismus Jan Trejbal – zpracování mapových dat V případě zájmu o další informace se obracejte na Martina Šmoldase, komunitního koordinátora pro Olomoucký kraj:
[email protected] Fond dalšího vzdělávání – projekt „Pracovní návyky“ Na Maninách 20, 170 00 Praha 7 tel: 277 277 070
24 |
6. SEZNAM VŠECH NALEZENÝCH POTENCIÁLŮ DLE SPECIALIZACÍ Mapa umístění potenciálů
sociální geografie přírodní vědy historické vědy architektura a urbanismus sociální antropologie
25 |
SOCIÁLNÍ GEOGRAFIE 1. ZŠ a Gymnázium Konice Konická škola poskytuje základní i střední vzdělání a celkově ji navštěvuje kolem 570 žáků a studentů. Je spádovou školou pro okolních 12 obcí, v případě gymnázia je dojíždění ještě širší. Má velmi dobrou úroveň, všichni absolventi pokračují na vysoké školy, většinou do Brna nebo Olomouce. Škola je téměř jedinou institucí, která se v regionu věnuje mládeži nejen ve škole, ale i formou volnočasových aktivit. Její vliv na formování vztahu dětí mezi sebou a hlavně k okolí je naprosto zásadní. Návrh: Městu i regionu by velmi pomohlo, kdyby více podněcovala kulturní a společenské dění. Žáci mohou sami přijít se zajímavým nápadem, který potřebuje zastřešit a dotáhnout do konce. Stačil by jeden uvolněný pedagog nebo přijmout na částečný úvazek „animátora“, který by měl podobné akce na starosti. Na Konicku má tradici textilní a strojírenský průmysl, školy s podobným zaměřením zde chybí. Stačilo by zřídit detašované pracoviště některé ze SŠ z okolí. Případně v místě zavést formu vzdělávací instituce, která by poskytovala doškolení, rekvalifikace, celoživotní vzdělávání nebo odborné praxe. Pokud by byla navázána vzájemná spolupráce této instituce, místních firem a města, mohlo by dojít k výraznému oživení trhu práce. 2. Sociální služby Venkovské prostředí regionu a malé rozpočty obcí nedovolují poskytovat sociální péči v plném rozsahu. Téměř jedinou skupinou, které se potřebná péče zatím dostává, jsou senioři. Na celém Konicku jsou pouze čtyři poskytovatelé sociálních služeb – Domovy důchodců v Ludmírově a Jesenci, Charita v Konici provozující domov pro seniory a pečovatelskou službu, posledním je Člověk v tísni, který poskytuje terénní programy a sociálně aktivizační programy pro rodiny s dětmi. V Konici se hovoří o nutnosti zřízení nízkoprahového klubu pro rizikovou skupinu adolescentů, avšak tento záměr (se kterým pracuje hlavně Charita, nebo TIC) naráží na neexistenci vhodného prostoru a stejně tak i na možné předsudky části místních občanů.
Z výstupů komunitního plánování sociálních služeb vzešla řada připomínek. Současní poskytovatelé jsou vytíženi, ale kapacitně dostačují, chybí jim však návazné služby a kvalifikovaná pracovní síla. Postrádají především domov se zvláštním režimem pro osoby s Alzheimerovou chorobou a různými typy demencí a odlehčovací služby včetně denního stacionáře. Terénní služby jsou nutností především v odlehlejších obcích s horší dostupností. Jejich současná kapacita je podhodnocená a vzhledem ke stárnutí populace se její potřeba bude stále více projevovat. Ostatní cílové skupiny jako zdravotně a tělesně postižení, drogově závislí, rodiny či jednotlivci v krizi jsou v současné době opomíjeny. V provozu nejsou ani žádné chráněné dílny či sociální podniky, tím se zaměstnatelnost handicapovaných ještě snižuje. Provést razantnější změnu není v rozpočtových možnostech místních obcí možné. Návrh: Velikou šancí jsou neziskové organizace, které by města měla pobízet k činnosti. Mohou jim nabídnout volné prostory k realizaci jejich služeb, případně částečnou dotaci. Ideální by byl prostředník pro komunikaci mezi poskytovateli sociálních služeb, neziskovými organizacemi a obcemi, který by upozornil na společné problémy a požadavky a pomáhal s jejich řešením, případně přitáhl do oblasti nové organizace. Iniciovat tento krok a spolufinancovat ho může některá z obcí nebo tohoto prostředníka mohou sdílet přímo poskytovatelé soc. služeb a další neziskové organizace jako společného fundraisera. 3. Dopravní dostupnost Geografická poloha regionu je celkem dobrá, Konice má blízko všem velkým městům – Prostějovu, Olomouci i Brnu. Její dostupnost je ale vlivem absence hlavních dopravních tahů komplikovaná. Dálnice ani silnice první třídy se v oblasti nevyskytují. Hlavní dopravní tahy vedou na Prostějov a Olomouc, což jsou silnice II. třídy. Místní komunikace nejsou v ideálním stavu a jejich údržba je hlavně v zimním období komplikovaná. Železniční trať vedoucí z Prostějova do Chornice má pouze regionální význam a velká rychlostní omezení, takže není
26 |
pro osobní přepravu příliš atraktivní. Její význam se zvyšuje hlavně o víkendech, kdy autobusová doprava téměř nejezdí. Konice samotná má dopravní obslužnost zachovanou celkem solidně, větší problémy mají okolní malé obce, a to zejména o víkendech. Tento problém se však týká jen některých obcí v rámci ORP a je rovněž interpretován různým způsobem. Podle části informátorů tak například „Devadesát procent lidí jezdí do práce autem a potom tady jezdí skoro prázdný autobusy“. Podle jiných se však zase „Některý lidi (…) nemají vůbec šanci dostat na směnný provoz…“. Specifický problém dopravní obslužnosti představuje obec Šubířov, která se nachází na rozhraní dvou krajů. Občané Šubířova, kteří se chtějí dostat do 7 km vzdáleného Jevíčka, musejí cestovat nejprve opačným směrem do Konice a teprve odtud mohou jet do Jevíčka, protože některé autobusy jedoucí z Konice do Jevíčka v Šubířově nezastavují. Tento problém souvisí s mezikrajskou komunikací o organizování dopravy. Odlehlost regionu a špatná kvalita silniční sítě je výraznou bariérou pro příchod nových investorů, především v oblasti průmyslu, kde jsou náklady na dopravu podstatnou konkurenční (ne)výhodou. Návrh: Možná by se zde vyplatil provoz sociálního/obecního taxi, které by mohlo izolovanost menších obcí tlumit. 4. Diverzifikace průmyslu, zemědělství a služeb Za minulého režimu byly v Konici a Brodku u Konice soustředěny státní podniky zaměřené na oděvní a strojní průmysl. Některé privatizaci a konkurenci neustály, jiné se udržely, ale vlivem rostoucí efektivity a snižování nákladů musely razantně propouštět. Oděvní průmysl má na Konicku tradici a po celá léta byl významným zaměstnavatelem žen. MODĚVA stále pokračuje ve výrobě a vlivem zahraničních zakázek, které tvoří 90 % jejich produkce, se jí daří. V Horním Štěpánově je situovaná pobočka německé textilní firmy V. Fraas, která zaměstnává kolem 50 lidí. Výrazný úpadek nastal po zrušení výroby OP Prostějov, který byl největším zaměstnavatelem v oblasti, a bez práce se najednou ocitly desítky
žen. Podobně razantní zásah je postupné omezení výroby Preciosy. Firma KOVO Konice, která vyrábí elektrické motory a generátory, je společně se stavebnictvím největším zaměstnavatelem mužů. Kromě textilního a strojírenského průmyslu stále hraje významnou roli zemědělství. Přestože v samotné Konici i celé republice je průměrná zaměstnanost v zemědělství kolem 4 %, v okolních obcích dosahuje 20–30 % (Ludmírov, Polomí, Bohuslavice). V těchto obcích jsou situované největší zemědělské podniky z celkových devíti, které na Konicku působí. Konicko nemá pro zemědělství ideální podmínky, vhodnější je východní oblast, přesto se vlivem totalitního, plošného a velkokapacitního zemědělství hospodařilo téměř všude. Půda je dodnes ve velkém rozsahu obdělávána a nachází se zde jak obilninová, tak bramborářská oblast. Živočišná i rostlinná výroba jsou celkem rovnoměrně zastoupeny, ale stejně jako jinde i zde by zemědělství prospěla diverzifikace výroby, případně navázání dalších firem na zpracování místních produktů. V Konici dominuje zaměstnanost ve službách. Vlivem statutu obce s rozšířenou působností se sem koncentrují státní a vzdělávací instituce a služby. Průmysl ani zemědělství nejsou v obci natolik silné, aby mohly službám konkurovat. Terciarizace ekonomiky (posilování nevýrobní oblasti na úkor výrobní – zemědělství a průmyslu) bude nadále posilovat. Návrh: V současné době by se mělo při posilování ekonomiky čerpat z místních zdrojů. Je zde velké množství žen, které působily jako šičky a jejich znalosti by se daly využít. Může se založit firma/ dílna/sociální podnik na zpracování starého textilu, popelnice na textil v obci existují a oděvní firmy mají jistě textilní odpad, který by se mohl zužitkovat. Zemědělské podniky by měly rozšířit své zaměření o oblasti poskytování služeb a následného zpracování svých produktů, tak aby získaly na větší hodnotě (jatka, masné produkty, zpracování kůží, jogurty, mlékárna…). Pokud to samy nejsou schopné zajistit, mohou navázat partnerství s místními firmami nebo může jít o podnět i pro nové podnikání.
27 |
5. Mikroregion Konicko Mikroregion vznikl v roce 1999 jako dobrovolný svazek obcí, v současné době zahrnuje 20 obcí venkovského charakteru. Jediná obec se statutem města je Konice, která je zároveň centrem mikroregionu. Podle oficiálních dokumentů byl mikroregion založen za účelem regionálního, sociálního a kulturního rozvoje členských obcí a samozřejmě hospodářského rozvoje a ekonomické prosperity. Mezi dílčí cíle patří i rozvoj cestovního ruchu či ochrana přírodního a kulturního dědictví, zvyšování vzdělanosti a snižování nezaměstnanosti. Vzhledem k velikosti místních obcí a jejich společným problémům bylo založení dobrou cestou ke společnému rozvoji. Omezené rozpočty jednotlivých obcí nemohou řešit všechny problémy, které navíc často trápí i okolní obce. Členství jim umožňuje postupovat koordinovaně a jejich záměry se mohou kofinancovat z dotačních titulů pro to určených. Návrh: Vzhledem k popsaným souvislostem je škoda, že mikroregion svou funkci plní jen omezeně. Za dobu působení se sice podařilo uskutečnit tři projekty financované z rozpočtu ROP či kraje, jeho činnost by ale měla být daleko bohatší. Mikroregion je vhodnou platformou pro řešení společných problémů, zakládání nových partnerství a podnícení rozvoje. Omezený rozpočet lze řešit žádostmi o dotace. Zároveň vedení mikroregionu a jeho nasměrování je složitá práce, vyžadující čas a zkušenosti. Město Konice je malé na to, aby zvládlo řídit a spravovat město i mikroregion. Pomohl by podpořit manažera mikroregionu - s tímto požadavkem je možné se obrátit na místní akční skupinu nebo jiné funkční mikroregiony, které mají potřebný přehled a zkušenosti. 6. MAS Region Haná MAS Region Haná působí na území 46 převážně venkovských obcí, Konice je jednou z největších z nich. Z každoročního hodnocení MAS vychází Region Haná dlouhodobě jako jeden z nejlepších. Podporují tradice, kulturní i společenské dění v regionu, zaměřují se na podporu a propagaci místních produktů a řemesel. Pozoruhodná je jejich úspěšnost v čerpání dotací, které jsou uplatňovány pro zkvalitnění veřejného i soukromého sektoru.
Návrh: Konice by měla využít zkušeností tohoto fungujícího celku i při svém územním rozvoji, řízení mikroregionu či podpoře místních subjektů (podnikatelů, spolků, příspěvkových či neziskových organizací). Pomohl by prostředník pro intenzivní komunikaci s MAS, který by byl k dispozici jak obcím, tak místním subjektům. 7. Lokální aktéři Již bylo zmíněno, že Konicko není příliš bohaté na kulturní a společenský život, místní obyvatelstvo je celkem pasivní a vůči místnímu dění spíše apatické. Návrh: Z tohoto důvodu doporučujeme jakoukoliv aktivitu podporovat, případně místní aktéry spojovat a jejich znalosti či aktivitu dál přenášet. Přímo v Konici působí dobrovolní hasiči, sokol, rybářský a včelařský spolek. Včelařství je na Konicku velmi populární a jejich základna čítá 80 včelařů. Jejich současná činnost je zaměřená především na vzájemnou výměnu zkušeností a spolupráci. Produkují med, který se ve většině případů prodává klasicky „ze dvora“. Jejich činnost a produkty by se mohly rozšířit o výrobky z vosku nebo další medové pochutiny. Pokud by o to sami nestáli, mohl by to být podnět pro někoho jiného (chráněná dílna, sociální podnik), materiálu ke zpracování by zřejmě bylo dost. Za zamyšlení by stála i organizace medových slavností různého typu, které mají v jiných regionech úspěch. Znalosti včelařů a dalších místních řemeslníků by se měly předávat dál. V bezprostředním okolí je hned několik živnostníků, jejichž produkty jsou oceněny regionální značkou: Bylinné tinktury NADĚJE, Výrobky ze slámy a lýka, kartáče z přírodních žíní, masné výrobky z Konice a mléko a mléčné výrobky Amalthea z Hvozdu. Určitě se najde i řada dalších. Pokud by byl z jejich strany zájem, mohla by se jednou za čas uspořádat např. škola řemesel a přizvat i další řemeslníky z okolí, podobně jako se třeba na zámku konají výstavy místních kreativců, kde lze i nakupovat. Drahanská vrchovina bývala významnou mlynářskou oblastí a na jejím území bylo v minulosti 46 mlýnů, z toho se 12 zachovalo. Pokud by byl zájem, mohlo by se navázat i na toto historické odvětví. V tomto případě by se mělo postupovat společně s ostatními dotčenými obcemi.
28 |
HISTORICKÉ VĚDY 8. Intravilán městečka Intravilán městečka plně odpovídá dané kategorii sídelní jednotky a mísí se v něm základní prvky městského urbanismu (pravidelné náměstí s měšťanskými domy) s prvky vesnického prostředí; obě tyto zóny spolu volně splývají. Náměstí bylo značně poškozeno v období 20. století, kdy byla většina domů výrazně přestavěna či nahrazena novou zástavbou a ztratila tak svůj někdejší charakter. Naopak vesnické usedlosti si často udržely svůj historický ráz.
Návrh: Doporučujeme soustředit se na udržení charakteristické vesnické zástavby a cenných míst, která dávají Konici atmosféru – především ulice pod zámkem. Prostor náměstí by si zasloužil úpravu, ale je nutné respektovat návaznost na okolní zástavbu v souladu s historickým charakterem obce. Stavby s nespornou historickou hodnotou (komplex zámku a protějšího hospodářského dvora) by tak mohly více vyniknout a být zviditelněny. 9. Bukovina a Otinsko Les Bukovina a Otinsko jsou položeny ve výšce 500–600 m n. m., tedy v sídelně již velmi nevhodné oblasti. Přesto zde ve vrcholném středověku vznikly dvě středověké vsi (Bukovina, Otín) a snad právě proto obě ještě v průběhu pozdního středověku zanikly. Otín ležel v pramenné pánvi, kterou protéká Otínský potok a která byla později využita jako Konické polnosti. Ze zaniklé vsi se bohužel do dnešních dnů nic nedochovalo a pouze podrobný průzkum by mohl odhalit zbytky zdejších usedlostí.
Návrh: Nejprve by mohla být zvýšena informovanost o samotné existenci zaniklých vsí a tím by se místu vtiskla identita a vytvořil by se tak důvod k návštěvě. K tomu bude nutné provést další průzkum a prezentovat výsledky místní komunitě, která může pomoci s ochranou lokality před nevhodným zásahy. 10. Pozůstatky sloupu vysokého napětí Zajímavým solitérním reliktem minulých aktivit jsou pozůstatky sloupu vysokého napětí z roku 1943 ve značně nepřístupném lesíku s terasovými plužinami.
Návrh: Místo je teoreticky spjato s nedávnými událostmi, které mohou mít pro místní silný význam, a i svým vzezřením tak působí jako přirozený památník. Vidíme zde potenciál pro výrazný bod v krajině. 11. Podladinský mlýn Do zázemí Konic snad již od 16. století patřil také tzv. Podladinský mlýn severozápadně od obce, jehož hlavní budova s mlýnicí se v základních rysech dodnes dochovala. Vodou z Romže byl plněn malý rybník nad mlýnem. Odsud byla voda náhonem vedena k mlýnskému kolu, jehož zbytky byly odstraněny v nedávné době po částečném zřícení stěny lednice. Lze předpokládat, že rybník sloužil jako rezervoár vody kvůli nestálému a nedostatečnému proudu na samotné Romži. Z lednice byla voda vedena strouhou na jalovou vodu zpět do Romže. Ze zázemí mlýna se dochovalo pouze severní křídlo původní trojkřídlé hospodářské budovy. Zajímavým detailem jsou mlýnské kameny užité jako dláždění chodníčku před mlýnem.
29 |
Návrh: Mlýn má velmi příjemnou a vstřícnou majitelku. V současné době je spíše odstřižen od vsi, přitom je to velmi vhodný turistický cíl a místo se zajímavou historií. Mohlo by zde vzniknout např. sezónní minimuzeum spojené s mlynářstvím.
Návrh: V lese si jich patrně nikdo moc nevšimne, nebo neví, o co jde, a proto by stálo za to informovat o jejich původním smyslu. Celá oblast Otinska je naplněná stopami minulosti, které je třeba místním odhalit.
12. Plužiny na severovýchodě V původně intenzivně zemědělsky využívaném, velmi členitém extravilánu obce nalézáme četné relikty zaniklých plužin, především severovýchodně od intravilánu po obou stranách údolí, kterým protéká potok Jordán. Plužiny se projevují jak liniemi křovinatých mezních pásů v lučině, tak terénními stupni v dnes již zalesněném úbočí svahů. Jedná se o cenné relikty historické krajiny pravděpodobně již středověkého stáří.
14. Zaniklá dálková komunikace V místě, kde se silnice z Konic do Jevíčka noří u božích muk do lesa, se po pravé i levé straně silnice nacházejí mnohačetné svazky úvozových cest, které lze spojovat s průběhem dálkové komunikace probíhající Konicí. Vzhledem k hloubce a počtu jednotlivých větví úvozu je zřejmé, že nejde o běžnou místní polní cestu, ale o komunikaci výrazně vyššího významu a značně frekventovanou. Je pravděpodobné, že podobné zbytky by bylo možno odhalit i v dalších částech lesa. Návrh: Jedná se o potenciál pro iniciativu místních při průzkumu zdejších úvozů. Cesty odedávna propojovaly a i zaniklé cesty mohou být motivem, proč na bázi zájmu o historii regionu spolupracovat s dalšími obcemi v okolí a rozvíjet tak možnosti kulturního vyžití. Skvělým příkladem je v tomto ohledu občanské sdružení kolem Zlaté cesty na Tachovsku, které funguje jako hybatel kulturního dění.
Návrh: Do budoucna je nutné zajistit zachování podobných reliktů v krajině – dotvářejí venkovského ducha místa. Prospělo by také vyčištění a zpřístupnění značně zarostlých úseků plužiny. 13. Plužiny na Otinsku V místě rozlišujeme zbytky novověkých plužin, které však mohou navazovat na středověké uspořádání. Zajímavé jsou především zaniklé plužiny v severním cípu lesa Bukoviny, kde jsou jednotlivé pásy zřetelně viditelné nejen jako terénní hrany, ale jsou také zvýrazněny snosy kamenů, které snad mohly tvořit nasucho kladené kamenné zídky, a které dělí jednotlivá pole. Jsou zde tak rozlišitelné plužiny včetně úvratí.
15. Zámeček Ústředním motivem městyse je komplex zámečku a farního kostela v jižní části obce. Zámek je užíván jako městské informační centrum, kulturní centrum, knihovna, muzeum, galerie a oddávací sál. Návrh: Zámek představuje krásný a historicky cenný prostor, který by měl být chloubou města a místem pravidelného setkávání. Jeho potenciál však není plně využíván - v současnosti má návštěvník pocit, že při vstupu do areálu někomu vstupuje do soukromí. Různé nápady na využití prostoru jsou zmíněny výše v textu, inspirovat se lze také podobnými místy v ČR.
30 |
16. Poplužní dvůr K zámečku přináležel areál hospodářského dvora (východně od něj, dnes naproti přes park), jehož význam však již upadl v zapomenutí a chátrající budova je pouze částečně rekonstruována, některé části areálu však již byly zcela zničeny. Návrh: Alespoň zbývající části by bylo vhodné zachovat v původním stavu a chápat je jako nedílnou součást prostoru zámku, kostela a přilehlých prostranství. 17. Rybníky V okolí Konice přežívá kaskáda dvou malých rybníků na potoce Jordán a dvou větších na Romži (jeden – Kamenný – je na historických mapách zobrazován jako zaniklý a byl teprve později obnoven; lze proto předpokládat jeho značné, snad již středověké stáří). Návrh: Uvádíme jako zajímavý turistický a vycházkový cíl.
31 |
PŘÍRODNÍ VĚDY 18. Stará čtvrť pod ulicí Smetanova, konická Stínadla Najdeme zde průchody po kamenných chodníčcích, expandující zahrady, staré, nasucho vyskládané kamenné zídky, častá sešlapová společenstva, bezy, šeříky a šneky. Tuto oblast lze považovat za zachovalé, „domorodé“ jádro Konice.
Návrh: Snahou by mělo být především ponechat místo v současném stavu a nepokazit jeho jedinečný charakter. 19. Struktury středověkých plužin Místo je dnes silně zarostlé nálety třešní a hustým bezo-trnko-hlohovým křovím. Pole a trávníky jsou dlouho nesečené a zpustlé, silně zarostlé ruderální vegetací včetně vysokých porostů kopřiv; nicméně jde o historické ovsíkové louky. Severozápadní část je okrajově osídlená smrkovou kulturou s náznaky ruderálních dubohabřin. Na jihozápadním okraji se nachází starý, již téměř zaniklý úvoz. Návrh: Typické místo, kde stojí za to obnovit tradiční hospodaření.
32 |
ARCHITEKTURA A URBANISMUS 20. Morfologie krajiny a urbanistická struktura města Máme-li mluvit o jedinečnosti města, pak to bude určitě jeho morfologie. Konice je zasazena do kopcovité krajiny, město tedy musí reagovat na morfologii terénu, což přispívá k jeho malebnosti, která je díky citlivému způsobu stavění zásadní kvalitou města. Ve městě samotném je množství míst jako například vyhlídková restaurace ve dvoře živnostenského domu v ulici Edvarda Beneše, ze kterých se naskýtá výhled na město a okolní přírodu. Návrh: Město by mělo dávat velký důraz na citlivé zasazování nových staveb do stávající struktury města a velmi pečlivě vytipovávat místa, kde stavět a jak. Nabízí se zde vypracování regulačního plánu nové zástavby, především v centru města. Jako velkou hrozbu vnímáme rozpínání města západním (Jiráskova) a východním (Zádvoří) směrem do polí a „sídelní kaše“, jak bývají nazývána neurčitá a většinou nepěkná předměstí bez vlastní infrastruktury.
Návrh: Navrhujeme proto zmenšit zbytnělou plochu nádraží (velikostí dosahující plochu poloviny náměstí) a vytvořit zde kvalitní veřejný prostor – tzn. vysadit nové stromy, postavit zastávku spojenou s drobnými službami. Zásahy nemusí být významné ani finančně náročné – i drobnostmi lze kvalitu veřejného prostoru významně zvýšit. 23. Rozpadlé domy v centru Velké množství neopravených, ale kvalitních domů v centru města vypovídá o situaci ve městě – především o odlivu obyvatel.
21. Triumvirát veřejných prostranství Konický zámek a kostel Narození Panny Marie jsou architektonickým skvostem Konic. Působí však velmi do sebe uzavřeným a neupraveným dojmem. Zrovna tak prostranství před zámkem, rozlehlá travnatá plocha, která není žádným způsobem pojednaná. Zřejmě zde dříve bývala zámecká zahrada či park. Za tři hlavní veřejná prostranství lze považovat náměstí, autobusové nádraží a prostranství před zámkem. Všechna jsou přitom ve velmi špatném stavu. Návrh: Tento “triumvirát” by měl být v budoucnu chloubou města, zdravým jádrem obce. Všem těmto prostorám by měla být vštípena základní myšlenka jejich rozvoje a město by se mělo průběžně zasazovat o její postupné naplňování. Konkrétní a finančně nenáročný návrh pro město je obnovit historickou stopu zámecké zahrady vysazením buksusů nebo jiné adekvátní květiny.
22. Autobusové nádraží Autobusové nádraží, v těsné blízkosti hlavního náměstí, je zřejmě více využívané než vlakové nádraží na kraji obce. V současné době se jedná o vyasfaltovaný kus země, bez stromů, který není pro uživatele příjemný při každodenním čekání na autobus.
Návrh: Již výše bylo řečeno, že investice do kvalitního bydlení jsou v Konici nezbytné. V centru obce je mnoho domů, které by si zasloužily údržbu a úpravu. Bylo by mnohem vhodnější dostupné finance směřovat sem než na budování zástavby na kraji obce – toho lze docílit např. zmiňovaným regulačním plánem. 24. Sídliště v Komenského ulici Sídliště z padesátých let odstřižené od města. Na první pohled působí dojmem velké odtrženosti od města, jako ghetto. Prostory mezi domy jsou neudržované, zarostlé a neupravované. Návrh: Stačilo by několik citlivých zásahů a údržba prostor mezi domy a ze sídliště by se stalo mnohem příjemnější místo k bydlení. Možností je i aktivizace místních prostřednictvím společné aktivity, brigády – město by se tak vyhnulo větší finanční investici.
33 |
25. Fotbalové hřiště “Pod Kučerákem” Fotbalové hřiště a giganticky pojatá opěrná zeď vypovídají o nadšení místních do této sportovní aktivity. Návrh: Velká kapacita a minimálně v rámci regionu unikátnost hřiště zatím není plně využita. Navrhujeme tedy začít přemýšlet o dalších možných způsobech využití. Příkladem může být třeba vybudování fotbalového centra mládeže na regionální úrovni. Kapacita i kvalita stadionu je pro podobnou aktivitu dostatečná a centrum by mohlo být využíváno i mládeží z okolních obcí. V podobném duchu lze uvažovat o zřízení nového typu soutěže – například netradiční zápasy se zapojením známých osobností, fotbal pro seniory apod. Podobné aktivity by zároveň pomohla využívat zázemí stadionu i k dalším aktivitám (viz potenciál číslo 26).
34 |
SOCIÁLNÍ ANTROPOLOGIE Vzhledem k etickému kodexu antropologického výzkumu a zachování anonymity našich partnerů v terénu jsme se rozhodli za obor sociální antropologie uvést pouze takové potenciály, které se neváží na specifického aktéra nebo komunitu, NNO, podnik apod. 26. Kapacita pro rozvoj cestovního ruchu Problém s navazujícími službami pro turisty a návštěvníky nemusí být pro místní vždy zřetelný. Většinou si ho plně uvědomují lidé, kteří se nějakým způsobem turismem zabývají. A to ať už na úrovni samosprávy, nebo jako soukromníci. Z oficiálních míst se jakési formy podpory dostává především formě technických řešení rozvoje. Například „vybudování“ či „úprava“ jsou příklady zmiňovaných řešení. Výsledky by měly být hmatatelné a jasně vyčíslitelné, pokud možno trvalého rázu v prostoru. Turisté, kteří do regionu zavítají, většinou ocení především ucelená doporučení toho, která místa navštívit, kvalitní informace o lokalitě, a také vstřícnost v oblasti služeb. Málokdy se toho však dočkají.
27. Areál volnočasových aktivit Sokolovna, víceúčelové hřiště, kino, škola, DPS. Jeden areál, kde se mohou odehrávat volnočasové aktivity města. Míra využívání sportovišť, především sportovní haly, je přitom nedostatečná a naplnění jejich kapacity by mohlo přinést více peněz do obecního rozpočtu. Starostové některých okolních obcí zmiňovali nedostatečnou propagaci sportovišť a neochotu sdílet areály se zájemci z okolí, kteří by jednou za čas rádi do Konice za sportovním vyžitím dojížděli. Návrh: Areál volnočasových aktivit je, nebo spíše by mohl být, jakýmsi „kulturně společenským okrskem“ obce, ale je nutné zaměřit se na jeho propagaci a navázat spolupráci i s okolními obcemi, které pomohou doplnit zatím nevyužívanou kapacitu.
Návrh: Sportovní centrum u fotbalového hřiště – v této budově nyní existuje restaurace, sauna a wellness. Navýšením o jedno patro by se mohl vyřešit nedostatek ubytovacích kapacit ve městě. Nově vybudované patro by mohlo sloužit jako hostel či turistická ubytovna. Mezi představiteli samosprávy bylo toto vylepšení jednou ze sdílených představ o řešení problémů s ubytovacími kapacitami. Pro komplexnější řešení situace ohledně rozvoje cestovního ruchu by bylo vhodné navázat na spolupráci s MAS Region Haná – do jimi zřízeného turistického pasu Hanáckého cestovatele patří i obce z Konicka a této příležitosti je možné mnohem lépe využít. Jistý potenciál pro rozvoj turistiky by mohlo představovat zřízení „interaktivních“ naučných turistických stezek, které by se věnovaly místním pověstem. Tento nápad prozatím dříme mezi zaměstnanci MKS, avšak doposud nenašel žádného realizátora.
35 |
