Možnosti rozvoje území Základní mezioborová studie
Kraj Olomoucký - Hranicko
1. ÚVOD Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých oborech – antropologii a sociální geografii, botanice, architektuře a urbanismu, historii a archeologii. Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru a snažil se nalézt to, co zde nazýváme „rozvojový potenciál území” – tedy příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je potřeba se věnovat, nebo prostě jenom „prázdné místo“ na mapě obce, které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového. Výzkum byl realizován v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ.1.04/2.1.00/03.00018), který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními prostředky z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit se na takové potenciály, které mohou vést k tvorbě nových pracovních míst. Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno obrátit pozornost také dovnitř společenství českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má. Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně „lék“, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům. Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že tím, co po letech stagnace může vytvořit nové výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy. Cílem této studie i cílem projektu „Pracovní návyky“ proto bylo zaměřit se detailně na studované oblasti a pokusit se odhalit právě tyto artikulované či neartikulované potřeby. Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech – v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických možnostech, které poskytují obce, v údajích o demografické struktuře obyvatel, v historii místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných.
radnic či krajských poboček různých úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální podnik přibírá turistické a ubytovací služby. Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským a politickým sektorem, tam už většinou chybí jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo vyzná v dotačních titulech a grantové politice státních i evropských institucí. Co když ale nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí, ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt Pracovní návyky. Naším cílem je na základě námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji identifikovaného potenciálu území a přímo či nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst. V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů zapojených do projektu, vysvětlíme základní pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech potenciálů rozvoje území, které specialisté projektu „Pracovní návyky“ na daném území nalezli. Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály přímo generují pracovní místo či ekonomický zisk. V některých případech tomu tak je, ale jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu, aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou a ekosystémem oblasti.
Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha modelových případech v této situaci nejsou podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž mají podporu místních institucí, především pak
2|
2. SLOVNÍČEK POJMŮ Obecné termíny používané ve studii: Potenciál: Potenciálem zde myslíme především „příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti“. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství v podobě starých krajových odrůd ovocných stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města nazýváme potenciálem proto, že v případě, že se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje města pro místní občany a vytvoří příležitost pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor, popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může se o ni dobře starat. Péče o krajinu a diverzitu v ní je zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici, která umožní využít schopnosti a zkušenosti jinak opomíjené na trhu práce – jako například důkladná znalost místního prostředí i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou pracovní pozici, která dosud na pracovním trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše diskriminováni (věková skupina mezi 40–50 lety, která z nějakého důvodu není flexibilní v dojíždění za prací či například při učení se práci s počítačem).
historii jejich města. Historik proto může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které minulost oživí a přispějí k posílení identity místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní. Příkladem potenciálu za obory architektura a urbanismus je například původně pěkné náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo parkování), které mohou pomoci místu opět vrátit život a jeho původní funkci. Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých novousedlíků, kteří by se rádi angažovali v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších společných projektů, které povedou k rozvoji obce „zdola“.
Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost střední odborné školy, která produkuje úzce specializované absolventy, a zaměstnavatel poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou v žádném kontaktu – obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná věkovou i vzdělanostní strukturu regionu a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli najít uplatnění a co pro to udělat. Příkladem potenciálu za specializaci geobotanika může být zarostlá krajina na periferii města, která je nyní ponechána svému osudu, nikdo do ní nevstupuje, ani ji nijak nevyužívá – a přitom blízkost například sídliště naznačuje, že by místo mohlo sloužit pejskařům či rodinám s dětmi jako rekreační prostor. Geobotanik proto navrhne, jaké k takové krajině přistupovat, jak takové místo využívat aby zároveň zůstala zachována jeho biologická diversita, popřípadě jak ji vhodně zvýšit. Příkladem potenciálu za historické vědy je například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům
Rozvoj/rozvojový potenciál: výraz „rozvoj“ používáme v této studii ve stejném smyslu, v jakém se běžné používá ve spojení místní „udržitelný rozvoj“. Rozvoj oblasti vnímáme komplexně, jak z hlediska krajiny a přírody, tak z hlediska sídel a jejich obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku – jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem práce s námi navrhovanými potenciály má být celkový rozvoj oblasti.
3|
Mezioborový/mezioborová syntéza: Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně sociální geografie, geobotaniky, architektury a urbanismu, historie a archeologie a sociální antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na stejnou problematiku několika různými úhly pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako je „industriální krajina“ je důležitý jak pro botanika, který umí popsat vegetaci na místě a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak pro architekta, který vidí návaznost oblasti na celkovou urbánní strukturu obce a umí si představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu by se případně zrekonstruovaná oblast mohla používat tak, aby místním sloužila nejlépe.
Výraz brownfield, doslova „hnědé pole“, urbanisté používají k označení nevyužívané plochy v městské zástavbě – může se jednat o plochu, která je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už opuštěné.
Odborné výrazy jednotlivých specializací:
Neorurálové (sociální vědy - antropologie) - jako „neorurálové” bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako „novousedlíci” nebo prostě jako „náplava”. Odborný výraz „neorurálové” označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Jak ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu.
Industriální krajina (architektura a urbanismus, přírodní vědy) - je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny – tedy krajiny, která vznikla součinností přírody a lidského působení. Industriální krajina je krajina, která vznikla působením průmyslu. Typickým příkladem industriální nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev. Brownfield (architektura a urbanismus, přírodní vědy) - je odborný termín, který čeština přejala z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje vhodné české označení.
Ruderální krajina/ruderál (přírodní vědy) - bývá krajina, kde mohou dominovat právě „brownfields“, může však jít také o bezlesí nebo dřevinné porosty výrazně nasycené živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než tradičně obhospodařované, ale nemusí – typickým příkladem můžou být okraje polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují v dusíkem bohaté krajině – porosty akátu, kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazními druhy.
4|
3. POPIS PRACOVNÍ METODY STUDIE Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů – sociální antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou. Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje. Sociální geografie získává údaje o populaci studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje o demografické, ekonomické a vzdělanostní struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro-hlediska a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur.
Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahy mezi rostlinnými společenstvy a ostatními složkami životního prostředí, a je zde pojímána velmi široce – zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická a klimatická problematika, zmiňovány jsou i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit. Architektura a urbanismus se soustřeďují na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická řešení či úpravy.
Historie a archeologie se zaměřují na minulost zkoumané oblasti – buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její současnou podobu. Pomocí těchto údajů je možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do historického kontextu a pokusit se zachovat kontinuitu v případě, že je to žádoucí.
5|
4. HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ 4.1. Charakter oblasti z hlediska potenciálu rozvoje Hranicko je hospodářsky silným regionem a významným dopravním uzlem s výbornou dostupností. Město Hranice je přirozeným centrem oblasti, což se projevuje i na vývoji počtu obyvatelstva, který s drobnými poklesy dlouhodobě roste. Pokles je zaznamenán až v posledních 10–15 letech, v souvislosti s negativním přirozeným přírůstkem a emigrací. Odchází především mladí lidé, kteří se stěhují za vzděláním nebo za prací.
Hranice jsou také průmyslovým městem v jinak zemědělské krajině. Zemědělství zde má dlouhou tradici a dodnes je především v menších obcích podstatným ekonomickým sektorem. Největší zemědělské podniky najdeme ve Všechovicích, Partutovicích a Černotíně. V některých z těchto podniků se provozovatelé již rozhodli pro diverzifikaci svojí činnosti (Partutovice), což může být pro okolní zemědělce dobrým příkladem a podnětem k dalšímu rozvoji. Kromě velkých družstev jsou novým trendem v zemědělství malopodnikatelé, kteří mají omezenou produkci, ale jejich výrobky mají regionální certifikaci a svou kvalitou si drží konkurenceschopnost – toto může být důležitým zdrojem inspirace i pro další malé hospodáře v okolí Hranic, kde je pro tento typ výroby rozhodně prostor. Vývoji průmyslu na Hranicku napomohla dopravní dostupnost a dostupné surovinové zdroje. Tradičními odvětvími jsou zde strojírenský průmysl a výroba stavebních materiálů. Úzké zaměření je na jednu stranu rizikem, v případě krize místních odvětví postihne hlavní zaměstnavatele, a pokud mají místní obyvatelé jiné zaměření, odchází za prací mimo region. Na druhou stranu, pokud by město a firmy využily příležitosti, které úzké zaměření nabízí, mohla by se odvětví dál rozvíjet a přilákat
další investory. Hlavní výhodou úzkého zaměření jsou např. spolupráce firem na výzkumu a vývoji příbuzných odvětví, sdílení pracovní síly a její profilace, kumulace souvisejících odvětví a rozvoj místního vzdělávacího systému s větším důrazem na praxi, případně otevření dalšího navazujícího stupně technických škol – VOŠ, VŠ. Z těchto představených možností se zatím na Hranicku rozvíjí pouze některé. Nejvíce jsou nedostatky vidět na téměř nulové spolupráci mezi firmami a středními školami. Přestože se tu střední průmyslová škola nachází, jen málo absolventů tady nalezne práci. Zástupci Úřadu práce (ÚP), Místní akční skupiny (MAS), úřadů i škol se shodují, že problém není v nízké nabídce pracovních pozic v lokalitě, ale ve vzdělání, zkušenostech a případně i odlišných kariérních představách jednotlivců. Z rozhovorů se zástupci ÚP, MAS, úřadů i škol vyšlo najevo, že místa nabízená velkými podniky se nepotkávají s nabídkou oborů středních škol, popřípadě se jedná o „nepopulární“ obory, o problematiku překvalifikovanosti absolventů vysokých škol a neposledně dalšího vzdělávání1. Zaměstnavatelům pak nevyhovuje profil studenta a jeho nedostatečná praxe a musí tak hledat kvalifikované lidi jinde. Tento problém by bylo možné řešit intenzivnější komunikací mezi městem (Úřad práce), školami, firmami a podniky. Například střední zdravotnická škola by mohla spolupracovat nejen s nemocnicí, ale i s celou sítí sociálních služeb, která se v okolí nachází. Co se týče zjištěných komunitních potřeb a potenciálů v této oblasti, velmi často se v rozhovorech objevuje potřeba pracovat nějak se stárnoucí populací. V případě ORP2 Hranice a specificky pak města Hranice, se mnoho potřeb a potenciálů soustřeďují do sféry sociálních služeb. Většinou se objevuje poptávka po domech s pečovatelskou službou. S tímto návrhem přicházejí povětšinou zástupci měst a obcí, kteří vlastní pečovatelský dům v obci nemají. Je to myšlenka založená na požadavcích, se kterými k nim přichází občané, kteří pomalu ztrácí schopnost se o sebe postarat, rodinu buď nemají, nebo žije jinde, mají (povětšinou) velké domy a nechtějí svou obec opustit. Také místní v rozhovorech zmiňují nedostatečnost rozmístění takovýchto zařízení a jejich nízkou kapacitu. Tímto tématem se nezabývají pouze lidé v důchodovém věku, ale také jejich příbuzní. Vzhledem k tomu, že podobně jako v jiných regionech ČR populace dlouhodobě stárne, se zde dá hovořit o službě, která bude stále častěji využívána. Dle slov jedné ze starostek je to navíc velmi výdělečná záležitost a mnoho obcí by mělo chuť se do provozu domu s pečovatelskou službou pustit. Zdá se tedy velmi praktické takto
1 Otázkou dalšího vzdělávání se zabývá jiný projekt Fondu Dalšího Vzdělávání Kooperace – viz http://fdv.mpsv.cz/cz/p/cinnosti-fdv/projekty/koordinace-profesniho-vzdelavani-jako-nastroje-sluzeb-zamestnanosti 2
ORP – Obec s rozšířenou působností
6|
vyřešit dva problémy, se kterými se regiony vypořádávají. Z dlouhodobého hlediska by ale bylo vhodné, a pro obce méně finančně náročné, zavést spíše alternativní přístupy k péči o zdravé a schopné starší obyvatele, než je pečovatelský dům. Některé obce (např. obce v mikroregionu Záhoran) přemýšlejí nad možností, jak skloubit ideálně oba tyto přístupy – rády by zřídily vlastní domy s pečovatelskou službou, které by se staraly nejen o ubytované klienty, ale také poskytovaly služby (úklid, obědy, nákupy atd.) těm, kteří jsou ještě schopni žít ve své domácnosti. V tomto případě obce většinou bojují s nedostatkem počáteční investice, a to i přes to, že obce často vlastní budovy, které by ke zřízení domu s pečovatelskou službou byly vhodné. Nedisponují financemi na jejich přestavbu. V regionu také chybí jesle a mateřské školy nemají dostatek míst pro děti, což komplikuje návrat matek na trh práce. Zdá se tedy velmi pravděpodobné, že o formu malých miniškoliček, popřípadě hlídacích služeb, by zde byl zájem. V ideálním případě by se nejednalo pouze o čistě soukromé služby, ale město či obce by se mohly na provozu určitými formami podílet (např. symbolické nájmy, které by tak přímo snižovaly cenu za poskytované služby, atd.) V tomto směru by mohla např. zdravotnická škola či její absolventi zřídit vlastní zařízení péče o děti do 3 let, případně by místní firmy mohly provozovat (společnou) školku. Vlivem velikosti a jádrové povahy města se zde kumulují vzdělávací instituce, které bohužel končí u středního vzdělání. Vyšší odborné a vysoké školy jsou v dobrém dosahu,
přesto by alespoň detašované pracoviště technické či lesnické školy městu pomohlo. Střední školy, které se ve městě nacházejí, neslouží jen místním. Počet středoškoláků podstatnou měrou navyšují dojíždějící studenti, čímž dochází k omlazení věkové struktury i celkové povahy města. Středoškoláci jsou výraznou skupinou, která může městský život podstatně obohatit, ale prozatím je v životě města spíše opomíjena – chybí pro ně zázemí. Začít by školy mohly vzájemnou spoluprací na mimoškolních aktivitách a společnou iniciací studentů k podněcování vlastních aktivit a nových sportovních a kulturních akcí. Netradiční akce pomohou oživit nejen městský život, ale i zvýšit turistickou atraktivitu oblasti. V neposlední řadě je důležité zmínit také problematiku sociálních služeb zaměřenou na oblast sociálního vyloučení. Na městském úřadě působí terénní pracovník Robert Sutorý, který je mezi Romy i majoritou uznávaný a věnuje se právě terénní práci a práci s dětmi. Ačkoliv jeho činnost je primárně zaměřena na romskou menšinu (i jeho práce s dětmi), k R. Sutorému dochází i lidé z majority. Po rozhovoru s představiteli společnosti Člověk v tísni (ČvT), kteří zde teď působí, se zdá, že město si nepřeje žádnou speciální službu určenou Romům (tak zde bývá vnímáno sociální vyloučení) a již několikrát odmítlo spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. Přesto jsme se ale během našeho působení v lokalitě setkali s velmi pozitivním přijímáním projektu (na ÚP i na městském úřadě), který zde probíhá pod společnou patronací Agentury pro sociální začleňování (ASZ) a Člověka v tísni. Tento projekt vychází
7|
z tzv. „prostupného zaměstnávání“, kterému se ASZ věnuje již delší dobu3. Jak vedoucí ÚP P. Remeň, tak sociální terénní pracovník Odboru sociální a právní ochrany dítěte R. Sutorý považují systém prostupného zaměstnávání za velmi úspěšný. Tento názor sdílíme a pozitivum tohoto projektu spatřujeme v samotné organizaci – nejedná se o standardní projekt Úřadu práce ani projekt, který má vnější financování (ze strukturálních fondů). Průzkum možností zaměstnávání probíhá prostřednictvím tradičnějších kanálů (informované zprostředkovatelky práce a ředitele), přes nestátní neziskové organizace (NNO) apod. a výběr nezaměstnaných prostřednictvím činnosti terénního pracovníka společnosti Člověk v tísni a jeho spolupráce při vytipovávání s již zmíněným ÚP a R. Sutorým. Další skupinou ohroženou sociálním vyloučením jsou lidé bez přístřeší. Ačkoliv v Hranicích úspěšně funguje Elim o. s., které se touto problematikou zabývá, její možnosti jsou stále poměrně omezené. Lidé stojící za organizací Elim mají obrovský zápal a odvádějí zcela neocenitelnou práci, ale potýkají se s praktickými i finančními těžkostmi. V jejich práci však vidíme významný potenciál rozvoje sociálních služeb už proto, že jako jedni z mála poskytují potřebnou službu lidem v těžké situaci. V dnešní době mohou lidé bez přístřeší využívat služeb ubytoven, azylových domů, sociálních bytů a právě komunitního domu Elim v Drahotuši. Elim uvažuje v blízké budoucnosti o navýšení kapacit
komunitního domu výstavbou dalších bytových jednotek a přestavbou dalšího domu v Drahotuši. Jejich největším úkolem do budoucnosti ale stále zůstává zaměstnávání jejich klientů – poslední snahou bylo vytvoření sociální firmy, která by pečovala o okrasnou zeleň. Bohužel zatím stále legislativně neukotvené sociální podnikání a problematika dluhovosti klientů jim příliš neusnadňuje činnost, a proto se tento plán odkládá. Pokud bychom se vzdálili ze sociální sféry, mnoho obcí vidí vlastní potenciál v turismu. Turismus se již nyní v oblasti projevuje a na jeho posílení má zásadní vliv zatím ne tolik rozvinutý destinační marketing a spolupráce měst na jeho rozvoji. Potenciál je v okolí především pro turistiku, cykloturistiku i vodáctví a tyto aktivní formy cestovního ruchu by se mohly dále rozvíjet. Na tomto poli nyní působí především MAS Hranicko. Jako konkrétní příklad můžeme uvést služby pro cyklisty – v Hranicích je cyklistika velmi oblíbená (sportovní, relaxační i jako dopravní prostředek), přesto v blízkosti hlavní cyklistické stezky Bečvy a před samotným vjezdem do města chybí kiosek s občerstvením. Ten by také mohl cyklistům poskytovat možnost rychlé opravy kol, ať už svépomocí nebo za asistence personálu. V seznamu konkrétních potenciálů takto navazujeme s návrhem projektu, který se volně inspiruje např. olomouckým Bajkazylem4. Dalším plánem, který by turistiku v mikroregionu mohl podpořit, je nápad,
3
http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/metodiky-a-manualy-dobrych-praxi-asz-2014/prostupne-zamestnavani-metodika-melkova-g-asz-2014/download
4
http://bajkazylolomouc.cz/index.html
8|
se kterým přišel manažer MAS František Kopecký – venkovní zábavní parky. Mohlo by se uvažovat o sportovním wellness/fitness centru, kam by lidé jezdili na několikadenní pobyty. Zkušenost z Velké Británie napovídá, že jsou momentálně v módě tzv. „boot camps“5, což lze volně přeložit jako vojenský dril. Tyto společnosti poskytují osobní trénink (většinou skupinovou formou), který probíhá venku a doslova za vojenských podmínek. S vojenskou historií a posádkou ve městě Hranice, ale i v okolí (v Olomouckém kraji je vojenský prostor Libavá), by toto mohlo mít úspěch nejen u místních, ale i jako zážitkové kurzy pro zájemce z jiných krajů. Možnému rozvoji je ovšem nutné uzpůsobit propagaci a služby v oblasti, především ubytování. Na propagaci se podílí především Hranická rozvojová agentura, která je jedním ze tří hlavních aktérů, kteří významně ovlivňují územní spolupráci a regionální rozvoj. K významným celkům územní spolupráce patří i mikroregion Hranicko a MAS Hranicko. Jedním z faktorů, které brání rozvoji výše zmíněných potenciálů, jsou také finance. Proto se jako velmi potřebná ukazuje pracovní pozice sdíleného fundraisera, respektive osoby, která by granty/dotace nejen získávala, ale i se o ně nadále administrativně starala. Tato pozice by byla vytvořena po domluvě několika společností poskytujících služby, firem a neziskových organizací (NNO). Další takto sdílenou pracovní pozicí by pak mohla být osoba, která se bude věnovat propagaci a PR těchto společností – většinou by se jednalo o malé firmy, NNO atd., které by potřebovaly reklamu a hlavně propagaci na internetu (včetně e-shopu).
Moravskou branou. Také místní a pomístní jména v okolí (Střítež, Stráže) dokládají významnou strážní funkci této oblasti. Na panství (31 vesnic) existovalo šest dvorů (Horní, Čaputův, Bělotín, Klokočí, Opatovice, Blahutovice), orientovaných především na zemědělskou produkci. Lesní plocha byla pořád poměrně značná, kolem 5 % rozlohy panství. V roce 1292 proběhla tzv. druhá lokace, kdy byl zdvojnásoben počet lánů z 50 na 100 – tato událost indikuje, že vysazení města Hranice bylo považováno za velmi úspěšné. Poměrně záhy se potom Hranice staly zástavním městečkem, kterým zůstaly po celý středověk. Ve středověku stejně jako v současnosti byly Hranice závislé na své hraniční poloze a tedy na nadregionální komunikaci. Tato charakteristika je jim vlastní dodnes, ale komunikace s okolními regiony už neprobíhá tak dobře jako v minulosti – jedním z možných vysvětlení toho, proč se obec částečně uzavřela do sebe, je vakuum po početné židovské komunitě, s jejímž odchodem se omezila informační struktura. Židé se ve městě usazovali od počátku 17. století a jejich dědictvím je dosud stojící synagoga a židovský hřbitov. Židovská komunita byla také významná z hlediska obchodu a řemesel. Z řemesel se na Hranicku provozovalo především soukenictví. Pro zemědělskou i řemeslnou výrobu bylo velmi podstatné, že Hranice byly odjakživa tranzitním místem a významným dopravním uzlem – například sukno se z Hranic vyváželo až do Uher.
Město Hranice má bohaté historické dědictví, které lze pozornou péčí rozvíjet. Obec se rozkládá v prostoru Moravské brány, která minimálně od období mladšího paleolitu sloužila jako jedna z důležitých komunikačních spojnic s oblastí Slezska a především s Pobaltím, odkud byl v této době importován severský pazourek jako klíčová surovina. Celá oblast byla s nástupem holocénu hustě zalesněna a k jejímu částečnému odlesnění došlo až na sklonku 12. století. Pravěké osídlení se soustředilo jižním směrem na Kelčsko. Převahu komunikačního využití lze v prostoru Moravské brány předpokládat trvale až do vrcholného středověku, kdy bylo hradišťskými premonstráty roku 1276 nad soutokem Bečvy, Ludiny a Veličky založeno poddanské město Hranice. Jak vyplývá z názvu obce, jednalo se o hraniční město, úzce spjaté s obchodními stezkami probíhajícími
Hranická synagoga
5 V UK např.: http://www.no1bootcamp.com/; http://www.xtremebootcamps.com/; http://www.edinburghcitybootcamps.com/; https://www.britmilfit.com/where-we-train/edinburgh/meadows/; v ČR např: http://www.bootcamp.cz/o-bootcampu;
9|
Historie tak napovídá, že rozvíjet potenciál Hranic přes posilování jejich skutečně „hraničního charakteru“, tedy soustředit se na meziregionální komunikaci, dobrou dopravní dostupnost, technicky vyhovující komunikace, je cesta správným směrem. Z hlediska zasazení do krajiny je zajímavý především způsob, jakým jsou Hranice a Hranicko (tedy nejsevernější výběžek Hané) na jedné straně oddělené od ledovcové krajiny v okolí Ostravy Moravskou bránou, v druhé ose pak oddělují Sudety Oderské vrchoviny od hranického krasu a širšího podhůří Beskyd. Moravská brána totiž tvoří hranici nejen geografickou a geologickou, ale v jistém smyslu také kulturní – předěl severní a střední Moravy a křižovatka koridorů jak biologických, tak dopravních, dodávají Hranicím punc „tranzitního” místa, několikastranné brány. Území Hranic lze dle krajinného charakteru rozdělit do několika základních okruhů: - industriální a tzv. brownfieldová zóna na východním a severovýchodním okraji města, - zachovalá krasová, částečně extenzivně zemědělská krajina na jihovýchodním okraji města, - lužní a nivní komplex na jihozápadním okraji, - intenzivní zemědělský/rurální cíp na západním a severozápadním okraji města, - staré jádro města a jeho širší okolí včetně území vně historického opevnění. Kromě hranického krasu a kaňonu Bečvy je nejpestřejší a z hlediska rozvoje rozhodně nejzajímavější průmyslová zóna na severním okraji: časté a velmi hodnotné pozůstatky „nové divočiny” (erozních svahů, hliníků, zarostlých výsypek, fragmentů lužního lesa na ploše zaniklého středověkého rybníka) tvoří unikátní, bohatou a těžko přístupnou mozaiku a představují „šedou zónu“ na mapě
okolí Hranic, která čeká na (citlivé) „objevení“. Zatím zde najdeme především zbloudilé pejskaře nebo osoby hledající přístřeší, potenciál místa je přitom obrovský. Komplex krasové krajiny na východě města je již zčásti chráněn státní ochranou přírody (PP V Oboře, PP Malá Kobylanka, PP Velká Kobylanka, NPR Hůrka u Hranic6), ochrana ovšem nezahrnuje obydlenou, cennou mozaiku sečených luk a ovocných sadů. Kulturní úseky krasu – „chalupářská oblast“ (místní část Pod Hůrkou) – se zajímavou antropogenní morfologií terénu – časté suché zídky, hluboké úvozy, meze – se zajímavě doplňují s „divokou”, prudkou a skalnatou částí krasu, nemluvě o monumentální Hranické propasti. Botanicky je centrální část města poměrně pestrá. Zajímavým etnobotanickým pojítkem s některými zkoumanými jihomoravskými městy (například Kyjovem) jsou otevřené, bezploté chodníkové zahrádky. Pestrý divoký úsek luhů Bečvy okolo zatopených pískových dolů Tofy a Písák je pravou „novou“ divočinou – značné množství lián (plaménku plotního a loubince) a složitě strukturovaná vegetace hostí bohaté populace ptáků. Vysokou diverzitu lze předpokládat i u jiných zoologických skupin. Pro na nivu Bečvy navazující, ke Kobylanskému krasu přiléhající terasy na levém břehu Bečvy, jsou typické převážně řídce zastavěné statky s ovocnými (často ořešákovými) zahradami; prudké svahy jsou tvořeny pestrými ovčími a kozími pastvinami (ty se vyznačují značnou květnatostí a zemními tvary typickými pro dlouhodobou svažitou pastevní krajinu, tzv. „prtěmi”) – strukturně obdobná krajina je typická pro okolí rakouských alpských řek a nachází se například v okolí Innsbrucku nebo Grazu.
Industriální krajina na severu města
6
PP – přírodní památka, NPR – národní památková rezervace
10 |
Zemědělsky velmi využívanou nivu Bečvy tvoří poměrně fádní scelená, převážně úmorná a monokulturní pole. I zde lze však pozorovat botanicky hodnotné relikty ovocných sadů, suchých sečených trávníků v úvozech nebo mezích. Z antropogenní krajiny okolních vsí je pozoruhodná náves Drahotuše – na staré dlažbě lze spatřit pestrá a cenná sešlapávaná společenstva, dnes rutinně ohrožovaná „unifikací” návsí paušálním pokládáním zámkové dlažby.
» Zaměřit se na prostupnost okrajů města a okolní krajiny – krajina v okolí Hranic toho kromě slavné propasti má mnoho co nabídnout. Nejen v Hranicích, ale i v některých obcích se ale tato různorodost částečně ztrácí a periferie obcí zarůstají, nejsou využívané, stávají se neprostupné. Pokud by se povedlo drobnými a nenáročnými zásahy do krajiny tento trend zastavit, jistě by se zpříjemnil život místním a zároveň by jim byla poskytnuta možnost pracovní příležitosti nebo volnočasové brigády.
Celkově lze tedy v Hranicích doporučit v prvním kroku hlavně zpřístupnění komplikovaných a pestrých okrajů města, které jsou často obtížně prostupné, byť poskytují zdroje potravin (staré ovocné sady) i úkryt bezdomovcům. Přitom obsahují atraktivní úseky, tvořené jak relikty převážně zaniklé zemědělské krajiny (aleje, sady, solitérní stromy), tak krajinnými „novotvary” převážně z dvacátého století (haldy, okraje koridorů, stromy) v různém stadiu sukcese dřevin. Často jsou tyto úseky esteticky hodnotné a po drobných, i když velkoplošných úpravách, vhodné minimálně pro rekreaci.
» Napomoci rozvoji lokálního zemědělství důrazem na diverzifikaci výroby, lokálních produktů a regionální značky. Kvalitní výrobky v menší produkci, které mají regionální certifikaci, se už nyní v regionu na některých místech úspěšně rozvíjejí a tato cesta by mohla být inspirací i pro další zemědělské podniky.
Z hlediska architektury a urbanistického řešení jsou Hranice velmi dobře spravované město s výraznou lokální identitou – napovídá tomu třeba zajímavě opravený prostor náměstí, s navazující zachovalou historickou kompoziční strukturou obchodních loubí, nebo modernistická obchodní třída na severu směrem k nádraží, velmi rušná a dobře fungující. Technická infrastruktura je bezchybná snad kromě regulace řeky a povodňové ochrany. Určitou výjimku tvoří již zmiňované opuštěné industriální zóny v bezprostředním okolí města, které stále čekají na „objevení“ a vhodné investice.
4.2. Shrnutí a doporučení Jak vyplývá ze zjištění všech oborů, Hranice jsou významným regionálním centrem a dopravním uzlem. Tuto svou funkci mají již od svého založení a provází je celou jejich historii, částečně i díky geografické poloze a krajinnému umístění. Hranice jsou dnes z hlediska urbanistického řešení v podstatě bezproblémové, ale v jiných oblastech by bylo možné soustředit se na potenciál, který jejich doslova hraniční charakter nabízí a dále jej rozvíjet, například:
» Pokusit se udržet mladé lidi v regionu – jednak tím, že se na ně město více zaměří a poskytne jim zázemí pro trávení volného času, tak také tím, že se školy a podniky zkusí spojit a nabídnout tak místním studentům možnost uplatnění. Spolupráce odborných škol a lokálních zaměstnavatelů je pro budoucí zaměstnanost v regionu zcela nezbytná, ale zatím není příliš rozvinutá. » Soustředit se na nabídku služeb pro občany v oblasti občanské vybavenosti. Největším záporem jinak dobře fungujícího a dopravně obslužného města je nedostatek jeslí a mateřských škol, který také demotivuje mladé rodiny k tomu, aby v regionu zůstávaly, a zároveň stěžuje mladým maminkám návrat na trh práce. Vzhledem k tomu, že porodnost meziročně kolísá, nedává z hlediska obecního rozpočtu smysl zřizovat nové obecní školky a jesle, doporučovali bychom spíše podporovat stávající a také firemní, soukromé nebo např. lesní školky, zkrátka alternativy k obecním předškolním zařízením. Dále pak systematicky pracovat s nedostatkem sociálních služeb pečujících o seniory či jinak sociálně znevýhodněné obyvatele, kterých v regionu přibývá. » Důraz na další rozvoj slibně rozvíjejícího se turistického průmyslu – například důrazem na aktivní sporty jako cykloturistiku nebo vodáctví, destinačním marketingem a posílením spolupráce města na propagaci turistické atraktivity regionu ve spolupráci s partnery jako je MAS.
» Zaměřit pozornost na opuštěnou industriální zónu na severovýchodě města, která zatím tvoří „bílé místo na mapě“, ale je přitom hodnotná jak z hlediska botaniky jako „nová divočina“, tak z hlediska urbanismu.
11 |
5. ČLENOVÉ VÝZKUMNÉHO TÝMU A KONTAKTY Martina Lískovcová – sociální geografie Johana Bedřichová – sociální antropologie Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika) David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie Filip Kosek, Ondřej Císler – architektura a urbanismus V případě zájmu o další informace se obracejte na Johanu Bedřichovou, komunitní koordinátorku pro okres Přerov:
[email protected] Fond dalšího vzdělávání – projekt „Pracovní návyky“ Na Maninách 20, 170 00 Praha 7 Tel.: +420 277 277 070
12 |
6. SEZNAM VŠECH NALEZENÝCH POTENCIÁLŮ DLE SPECIALIZACÍ Mapa potenciálů dle specializací
13 |
Sociální geografie 1. Mateřské školství V Hranicích jsou tři samostatné mateřské školy, čtyři spojené se základní školou a dvě soukromé. Počet narozených dětí každoročně kolísá, přestože porodnost je dlouhodobě na nízké úrovni, jsou roky, kdy se do školek hlásí i 2x více dětí, než jsou schopny pojmout. Město si je problému vědomo a každému provozovateli soukromého zařízení předškolní výchovy přispívá na provoz. Pokud není v možnostech města další MŠ otevřít, mělo by navýšit kapacity ve stávajících školkách, dále podporovat vznik soukromých zařízení, případně zahájit komunikaci s místními firmami o možnosti otevření firemních školek. Stejně jako jinde i zde je problém s péčí o děti do 3 let. Vlivem zrušení statutu jeslí jako zdravotnického zařízení jich celostátně ubylo. Města je nemohou provozovat, a tak předškolková výchova úplně vymizela. Tato zařízení mohou být nahrazována novými – soukromými typu dětské skupiny, případně individuálním hlídáním. Návrh: Za úvahu by stála i spolupráce se střední zdravotnickou školou, která by podobné zařízení mohla, ve spolupráci s městem, provozovat v rámci praxí. Možností je také s nápadem oslovit její absolvent(k)y, kteří by na provoz měli potřebné vzdělání. 2. Sociální služby Na Hranicku fungují státní i neziskoví provozovatelé sociálních služeb. Jejich činnost je pro region nezbytná, jejich služby jsou ale málo decentralizované. Služby také nepokrývají všechny cílové skupiny a časem je bude nutné rozšířit, aby více odrážely věkovou strukturu. Město zavádí komunitní plánování sociálních služeb, na které je možné navázat. Kapacitně ani finančně není schopné všechny potenciální uživatele pokrýt, proto je činnost charity, neziskových a jiných organizací nepostradatelná. Město si to dobře uvědomuje a snaží se je finančně i jinak podporovat, přesto mají všichni poskytovatelé ekonomické potíže. Dalším problémem regionu je věková struktura, kdy populace dlouhodobě stárne, což se projevuje především v okolních menších obcích, kde je často pečovatelská služba nedostatečná.
3. Komunikace mezi školami a zaměstnavateli Hranice by měly využít dobrého vzdělávacího systému a své dostupnosti a vsadit na image „studentského města“. Již nyní je studentská komunita celkem velká a je škoda nevyužít její potenciál. Může přispět do kulturního i sportovního života a vhodnou iniciací pomáhat místnímu rozvoji. Začít by měly školy vzájemnou spoluprací, podněcováním mimoškolních aktivit a poskytnutím prostorů. Studenti se mohou zapojit do dobrovolnických činností, pomáhat místním neziskovkám nebo přijít s novou společnou akcí, zajímavou i pro město (festival fiktivních firem, školní spolky, kapely, soubory, netradiční sportovní turnaje, majáles atp.). Do Hranic dojíždí řada dětí z okolních obcí a význam obce jako vzdělávacího střediska by měl být nadále posilován. Město by mělo více propojit spolupráci škol a soukromého sektoru, aby absolventi co nejvíce vyhovovali podmínkám trhu práce. Návrh: Školy samotné mohou provozovat „firmy“, ve kterých jako zaměstnanci figurují studenti, jejichž služby nebo výrobky se využijí. Studenti také v praxi poznají tržní prostředí. Město by mělo zkusit přilákat další vzdělávací instituce – detašované pracoviště VOŠ, VŠ, rekvalifikační středisko, formy celoživotního vzdělávání atp. Navrhujeme například vytvořit pracovní pozici zprostředkovatele komunikace mezi městem, školami a firmami a podnikateli, kteří shánějí pracovní síly a nemohou je v regionu nalézt.
Návrh: Zvážit vzájemnou spolupráci a případné najmutí společného fundraisera. Větší pozornost by si zasloužilo pracovní uplatnění handicapovaných. Existující střediska péče (Alfa, Domov Větrný mlýn ve Skaličce) se soustřeďují na péči a volnočasové aktivity. Ve spolupráci s těmito centry by mohla vzniknout chráněná dílna či jiná forma uplatnění uživatelů jejich služeb. Region by měl zvážit analýzu aktuálních potřeb pro případné rozšíření terénních služeb pro seniory s ohledem na stárnutí populace.
14 |
Přírodní vědy 4. Lužní krajina s častými navážkami suti a betonových bloků Na jihozápadním okraji města se nachází rozsáhlá zatopená pískovna. Hostí nálety topolů a vrby s velmi častými invazními druhy – javorem jasanolistým, křídlatkou, akátem. Vedou zde vyskytují bahnité pěšinky a malé rybářské zálivy. Celé území je velmi ornitologicky bohaté. Jedná se o pravou lužní „novou divočinu“ ,sice téměř kompletně antropogenně vzniklou, přesto však biologicky velmi hodnotnou.
Návrh: - zvážit rekultivaci a možné investice ve spolupráci s architekty. 8. Rozsáhlý brownfield na okraji cihelny Jedná se o zbytky dvou historických úvozů se starými duby, celé území je dominováno hustým kobercem třtiny křovištní. Při kraji lesa vede bývalá alej tvořená starými duby a nalezneme zde zákoutí se zaniklou, částečně stále užívanou chatovou kolonií. Návrh: Obnovit úvozy, dubové aleje.
Lužní krajina
Návrh: Rozšířit luhy podél záplavové oblasti až k centru města. 5. Menší fragment lužní krajiny na okraji zástavby Hranic Poměrně staré olšo-vrbové luhy expandující do neobhospodařovaných zaplavovaných luk. Návrh: Rozšířit luhy podél záplavové oblasti až k centru města. 6. Strmý krasový kopec s bohatými dubohabřinami Místy zde vystupují bohaté květnaté krasové stepi (částečně nejspíš pozůstatky historických pastvin), časté jsou malé lůmky a ve východní části výrazné zářezy starého lomu porostlé eutrofními porosty akátu. V místě se nacházejí také častá dočasná tábořiště. Návrh: Potenciálně obnovit pastvu a redukovat populaci akátu. 7. Okolí nádraží V oblasti se nachází hluboká nádrž, staré náspy a osikové ostrůvky. V trojúhelníku mezi oběma tratěmi se nacházejí zbytky švestkových sadů , fragmenty hájových porostů, časté hluboké nádrže a výrazné haldy, místy zbytky staré zemědělské krajiny s mohutnými duby. Sukcesní mosaika úctyhodných rozměrů.
Brownfield
9. „Industriální záhumenek“ Je velmi hustě zarostlý: nálet a výsadby hlohu a topolů, časté husté koberce třtiny křovištní. Podél silnice extrémně eutrofní terasy dominované hustými porosty kopřivy, zřejmě jde o po zbytky starých sadů nebo políček. Dnes je vše převážně zarostlé nálety, částečně hustými porosty kopřiv a invazních druhů. Jedná se o téměř neprostupné území. Návrh: Geomorfologicky i krajinně–historicky atraktivní území, vhodná by byla nějaká forma zpřístupnění – například cyklocrossové hřiště, obnovení sadů, pěšinek… 10. Zaniklý sad Sad je uzavřený chaotickou zástavbou, těžko přístupný a prostupný. Navazují na něj nesečené, zarůstající ovsíkové trávníky. Návrh: Obnovit sad a pasení nebo sečení navazujících luk.
15 |
11. Hustě zarostlý brownfield u nádraží V oblasti se nachází velmi vysoký podíl invazního celíku kanadského, v přímém okolí trati také expandujícího akátu. Často zde roste staré, vysoké křoví se známkami občasného lidského osídlení. Návrh: Zvýšit péči o území, z dlouhodobého hlediska např. vytvořením městského parku, nebo ponechat samovolnému vývoji. 12. Zbytek staré plužinové a úvozové krajiny na kraji města Kus krajiny, na kterém je patrné dlouhodobé plužinové hospodaření. Vyvinuly se zde druhově bohaté ovsíkové louky v extenzivních ovocných sadech, květnatá humna, pestré vysýchavé stráně. Návrh: Udržení současné úrovně hospodaření, úvozem by mohla vést část okružní stezky kolem města.
16 |
Historické vědy 13. Historické městské jádro Dochováno v původním středověkém uspořádání v rozsahu vymezeném fortifikací. Obdélné náměstí obklopují renesanční měšťanské domy s loubím (v jádru snad gotické; v části náměstí tvoří loubí dnešní interiéry budov a slouží jako obchody). Návrh: Nebylo by vhodné zabírat další části dosud průchozích loubí soukromými prostory a deformovat tak funkční prostor a jeho historický charakter. 14. Paleolitické osídlení Prostor krasových vrchů při jižní hranici katastru (Skalka, Malá a Velká Kobylanka) je z větší části zalesněn a chráněn jako přírodní rezervace. Vrchy jsou místem, kde bylo soustředěno někdejší paleolitické osídlení, které využívalo k obývání krasových útvarů a díky dobrému rozhledu kontrolovalo okolní krajinu, kterou táhla lovená stádní zvěř. Návrh: Usilovat o to, aby se oblast stala součástí přírodní rezervace. Vzhledem k žádoucí ochraně je nutno dále regulovat přístup tak, aby nepoškozoval místní krajinu. Zároveň však může sloužit jako zajímavý turistický cíl. 15. Vápencový lom Ústředním krajinným prvkem na východě je vápencový lom. Jeho střední část je novověká, později byl lom rozšířen na téměř desetinásobek plochy k severovýchodu a jihu. Z místa pochází nálezy paleolitické štípané industrie. Řada nových vodních ploch vznikla patrně v souvislosti s těžbou. Areál je nepřístupný. Návrh: Rekultivovat a zpřístupnit alespoň některé části areálu. 16. Rybníky Stabilním historickým krajinným prvkem je kaskáda rybníků, která ležela při severozápadním okraji Hranic, již v extravilánu obce. Do dnešní doby se dochovaly čtyři z původních pěti rybníků (prostřední byl zničen při výstavbě silnice). Dva jižní rybníky jsou součástí panelového sídliště, jsou znepřístupněny oplocením a využívány patrně pro chov ryb. Dva severní jsou naopak vhodně upravenou součástí zástavby. Jeden zaniklý rybník leží při trati v lese Šafarnice. Návrh: Upravit využití největšího z rybníků (oplocen). Jedná se o zajímavý prvek, jehož vhodné využití by jistě pomohlo k rozvoji kvality bydlení na blízkém, jinak velmi ponurém sídlišti.
Rybníky
17. Hlavní komunikace Komunikační schéma města pravděpodobně odpovídá středověkému stavu a osy hlavních komunikací (západ-východ; sever-jih) zůstaly zcela stabilní. Návrh: Bylo by potřebné více zdůraznit, že cesty a výhodná obchodní pozice v prostoru Moravské brány dává Hranicku význam odedávna. Jde o vhodnou cestu, jak prezentovat celý region. 18. Šafarnice Nachází se zde několik zaniklých menších komunikací. Při jižním okraji lesa prochází zaniklá cesta zvýrazněná původním stromořadím. Tato cesta je původním pokračováním dnešní silnice, která vede od hranických rybníků přes průmyslovou zónu směrem k severovýchodu, než je přerušena železničním náspem. Návrh: Nutno vyčistit nízkou vegetaci a hlavně vyřešit komunikační napojení na město. Mohlo by pak sloužit jako velmi příjemné místo pro vycházky apod. 19. Městské opevnění Fortifikaci patrně představovala jednoduchá dřevěná palisáda s příkopem a až později, v souvislosti s výstavbou hradu Janem Tovačovským z Cimburka mezi lety 1428–1465, bylo město obehnáno kamennými hradbami. V období vlády Pernštejnů došlo k přestavbě dodnes dochovaného pásu hradeb s branami opevněnými věžemi a oválnými barbakány a vybudování parkánové hradby s baštami. Fortifikace je součástí obvodových zdí domů a místy z ní vystupují podkovovité bašty. Hradba je často překryta zahradní vegetací. Návrh: Hradby dávají městu tvář, a proto je nutné dbát na ochranu zbylých konstrukcí. Mohla by být zajímavá např. naučná stezka po zbytcích městských fortifikací typu „jak tato místa vypadala kdysi a jak dnes“.
17 |
Část městského opevnění a synagoga
20. Hrádek Svrčov K hradu neexistují přímé písemné zmínky z doby jeho existence, avšak je pravděpodobné, že se datuje od poloviny 14. přibližně do druhé poloviny 15. století a tvořil malý samostatný statek. Starší pravěké osídlení lokality je reprezentováno pouze několika keramickými zlomky. Zřícenina Svrčova je nyní v poměrně tristním stavu, i kvůli zarůstání vegetací. Návrh: Pokud by o místo bylo pečováno a byla lépe prezentována jeho historie, mohlo by se jednat o zajímavý turistický bod na cestě k Hranické propasti. V současné době je to jedna ze spíše nevýrazných vyhlídek.
18 |
Architektura a urbanismus 21.„Industriál“ Hranice Jedná se o rozsáhlé území na severovýchodním okraji Hranic. Tato oblast je odříznutá od zbytku osídlení, nemá dopravní spojení, obyvatelé ji nevnímají jako součást města. Areál je tvořen budovami fabrik, ale většina z nich je již nefunkční, fungují pouze skladovací prostory, cihelna, pila a vápenka. V oblasti jsou i zbytky zaniklé kultivované krajiny (sad, cesta). Celou oblast nyní navíc protíná frekventovaná železniční trať, přes kterou nevede žádný přechod, takže je „rozříznutá“ napůl a v podstatě neprostupná. Návrh: Navrhujeme vytvořit hloubkovou studii rozvoje území – oblast sama o sobě je zajímavá, i když tak teď nevypadá. Studie by mohla ukázat na prvky, které se v ní dají ještě teď zachytit, zachránit nebo rozumně využít, například starý jabloňový sad. V tuto chvíli již existuje záměr na vybudování chráněné dílny v části sadu.
19 |
Sociální antropologie Vzhledem k etickému kodexu antropologického výzkumu a zachování anonymity našich partnerů v terénu jsme se rozhodli za obor sociální antropologie uvést pouze takové potenciály, které se neváží na specifického aktéra nebo komunitu, NNO, podnik apod. 22. Opravna a občerstvení pro cyklisty u cyklostezky Nápad na oživení pravého břehu Bečvy: okolo Bečvy v tuto chvíli vede cyklostezka a křižovatku této cyklostezky s mostem (Mostní ulice) by bylo možné oživit vybudováním zázemí pro cyklisty – opravnou kol spojenou s kavárnou. Cílem je vytvořit odpočinkové místo se sezónním provozem. Návrh: Cílem je vybudovat jednoduché zázemí pro cyklisty, kteří využívají cyklostezku. Ta je v tuto chvíli funkční a využívaná, projekt by tedy spočíval pouze v samotném vybudování technického zázemí. Počítá se pouze se sezónním využitím, může se tedy jednat i jenom o stánek, který nevyžaduje velké investice.
23. Podpora zemědělství v jeho komunitní, ekologické a turistické podobě V okolí Hranic a dalších sídel okresu Přerov je pouze poskromnu ekologicky fungujících farem s lokální produkcí. Výjimkami jsou dvě farmy u Hustopečí nad Bečvou, které se obě profilují jako výrobci lokálních mléčných výrobků (jedna z kravského a druhá z kozího mléka). Co se týče rostlinné výroby, je výběr ještě omezenější. Ačkoliv do měst přijíždí na trhy zelináři, jsou jejich produkty často nakupovány z velkoskladů a pochází z celé Evropy. Občas je možné se setkat se zelináři, kteří v případě přebytků prodávají své výpěstky. Podle výpovědí lidí z větších městských sídel (Přerov, Lipník nad Bečvou, Hranice) by místní možnost kupovat lokální výpěstky a plodiny uvítali. Návrh: Podpořit již existující farmy na rozšíření k pěstitelství, popřípadě začínající či o farmaření přemýšlející statkáře. Podle všeho je zájem nejen o samotné produkty (ovoce, zelenina), ale také možnost být s farmářem v kontaktu, možnost návštěvy na farmě s dětmi apod. Je zde tedy velký potenciál vydělávat kromě farmaření i na eko-turistice. Další, a pro tyto podmínky velmi příznivou cestou, by mohlo být tzv. KPZ, tedy Komunitně Plánované Zemědělství.7 Tento projekt funguje na bázi kooperace mezi farmářem a zájemci, kteří se zaváží k odběru zeleniny a ovoce přes sezónu a tak společně sdílí rizika, ale i bohatství úrody. V některých případech se také počítá s možností zapojení zájemců do pěstování.
Místo pro Bajkazyl
7
Více o Komunitně plánovaném zemědělství zde: http://www.kpzinfo.cz/dokumenty/
20 |
