Možnosti klubové plemenářská práce ve šlechtění králíků – využití typizace a liniové plemenitby Společným cílem našeho hobby je zvelebování zvoleného plemene králíků, jsou různé cesty, více nebo méně úspěšné – v klubech komplex klubové plemenářské práce založený na všeobecných zootechnických základech a co nejširší spolupráce jednotlivých chovatelů ke společnému cíli. Šlechtění exteriérových znaků je především zábava, v podstatě sranda, kterou se snažíme dělat vážně. Pravidla pro to často sami musíme vytvářet ve vzájemné shodě, jen některá pravidla nebo zásady jsou opravdu závazné - standardy plemen, registrační řády. Biologické nebo zootechnické zákonitosti však neobejdeme. Z toho všeho vyplývá systém ve třech základních etapách – chov – kolektivní klubová práce posuzování králíků, které se navzájem ovlivňují a prolínají. Základním faktorem je chovatel, jeho chov, souhrn plemenných zvířat. Pro úspěšnost šlechtitelské práce je rozhodující jak dokáže vybrat zvířata a nakombinovat chovné páry. Z hlediska chovatelské a výstavní úspěšnosti je podstatné i jak dokáže králíky vychovat a předvést ve vrcholné výstavní kondici. Prvořadým zájmem chovatele je krátkodobá úspěšnost a tomu je vše podřízeno v rámci individuálních podmínek. Možností a námětů pro zlepšování výsledků chovatele je nepřeberně, něco jde naučit, vyčíst, něco zůstává na talentu srovnatelným s vrcholným uměním, část zůstává v moci štěstěny a matky přírody. Kolektivní plemenářská práce (klubová) je již určitou nadstavbou sledující dlouhodobější globální cíle ve zvelebování celé populace plemene, do chovů může nebo nemusí vůbec bezprostředně zasahovat – záleží na systému, organizaci i autoritě klubu a jeho funkcionářů. Poslední etapou jsou výstavy a posuzování podle standardů, kde výsledky hodnotíme a zpětnou vazbou ovlivňujeme i chovatelské záměry nebo metody do budoucnosti (tuto oblast dnes zcela záměrně vynecháme). Zcela na úvod několik obecně platných poznámek ve šlechtění zvířat (jen ve stručnosti a zjednodušeně): Se zvyšujícím se počtem znaků (parametrů) se úspěšnost selekce a šlechtění snižuje, naopak se účinnost zvyšuje s velikostí populace zvířat, s počtem testovaných plemeníků a s intenzitou selekce, nebo s rozšířením poměru pohlaví (výrazně méně plemeníků než samic v reprodukci). Plemenářské, šlechtitelské a genetické metody u hospodářských zvířat jsou založeny na velkých počtech zvířat, počítačovém zpracování kontroly užitkovosti i vyhodnocení dědičnosti významných užitkových (kvantitativních, jednoznačně změřitelných) vlastností nebo znaků. Předpokladem pro rozvoj užitkových vlastností hospodářských zvířat je však i exteriér – jeho hodnocení v podobě lineárního metody popisu exteriéru u některých plemen skotu je inspirací i pro nás. Co pro nás z toho vyplývá v našich chovech, při daných omezených počtech zvířat, poměru pohlaví jeden plemeník na dvě samice a značně vysokém podílu zařazených králíků do chovu z odchovaných mláďat? Musíme vycházet z toho, čím za současných podmínek disponujme. Co máme je nadšený talentovaný chovatel, který může mít neobyčejný šlechtitelský cit pro detailní výběr zvířat a pro sestavování chovných párů s často obdivuhodnými výsledky a fungující kolektivy chovatelů ve speciálních klubech.
V kolektivní klubové plemenářské práci máme dvě strany jedné „chovatelské“ mince – zvířata a chovatele, obě se pokusíme ovlivnit. Prvky klubové práce musí jednotlivé chovatele: -
motivovat ke šlechtění a chovu vůbec
-
vzdělávat, učit ho vhodné cesty v chovu
-
pomáhat mu v chovu s výběrem vhodných zvířat do chovu
Protože v tom všem je nejvýznamnější dobrovolnost – (je to hobby) - je nutná: - jednoduchost a srozumitelnost podmínek systému - v podstatě minimální pracnost, ale dlouhodobost a stabilnost - zajímavé a motivující prvky pro běžného chovatele Rozhodování, jak bude Klub postupovat, je na výboru klubu a hlavně nejzkušenějších chovatelích s vysokým kreditem a autoritou. Vždy je nutné uvědomit si, že pro jednotlivého chovatele musí být činnost svým způsobem jednoduchá a s pozitivní motivací, chovatel je ve svém chovu pánem a udělá si to, jak uzná za vhodné. Výsledek je ovlivněn mnoha faktory, čím svobodněji se chovatelé shodnou, tím lépe. Zvířata prostřednictvím hodnocení, popisu, metodami plemenitby reálně tvoříme – rozhodující je i tady chovatel. Vždy se prolínají a stále se opakují dvě etapy chovu – výběr (selekce) a plemenitba (metody plemenitby). K selekci máme dva nástroje – hodnocení, posouzení posuzovatelem na výstavě (často diskutované) a popis zvířete – typizaci (tou by mělo optimálně projít co nejvíce chovných zvířat i odchovů, pak je možné výsledky cíleně analyzovat). Konečné rozhodnutí o využití zvířete v chovu vždy náleží chovateli. Typizace v optimální podobě může sloužit k sestavování chovných párů a být vodítkem pro chovatele. Příkladem jsou typizační znaky dvou velmi podobných plemen – Vss a Čv – pro zbarvení.
Typizační znaky pro barvu srsti – Velký světlý stříbřitý STŘÍBŘITOST (odstín) 00 – světlá 0 – matnější odstín o – mírně tmavší odstín M – velmi světlý odstín (moučný pytel) netypizovat – tmavý odstín
STEJNOMĚRNOST STŘÍBŘITOSTI A – stejnoměrná stříbřitost včetně končetin, uší a hlavy - - naznačený motýlek a – výraznější motýlek a uši x – velmi světlý motýlek a uši (bez podsady) a1 - nepravidelná stříbřitost na těle netypizovat – velmi tmavý motýlek a uši, tmavá hlava
VÝRAZNOST PESÍKOVÁNÍ V – výrazné pesíkování, silné lesklé černé pesíky v požadované hustotě - - méně výrazné pesíkování v - nevýrazné pesíkování F – přebytek pesíků netypizovat – chybějící černé pesíkování PODSADA NA HŘBETĚ P – břidlicově tmavomodrá - - průměrná, modrá podsada p – světlejší podsada p2 – světlejší místa na hřbetě p3 – bílé chloupky v podsadě p4 – světlejší proužek u kůže p6 – černá podsada netypizovat – světlá podsada do 12 měsíců stáří PODSADA NA BŘIŠE Z – modrá po celé spodině těla - - průměrná z – světlejší z5 – světlejší okolo pohlaví nebo na zadních končetinách netypizovat – velmi světlá (téměř bílá) podsada nebo místa v podsadě
Typizační znaky pro barvu srsti – Činčila velká HOUSENKOVÁNÍ V – Výborné
- Normální v - Nevýrazné Netypizovat - Slabé až téměř bez housenkování BARVA KRYCÍ SRSTI B - Výborná, stejná po celém těle - - Průměrná b - Příliš tmavá b1 - Příliš tmavé hrudní končetiny b2 - Světlejší hrudní končetiny b3 - Světlejší prsa b4 - Světlejší boky b5 - Náběh na pásky b6 - Světlejší oční duhovka b7 - Příliš široké oční kroužky b8 - Příliš velký klín b9 - Světlejší ušní lemy Netypizovat - Nahnědlý nádech MEZIBARVA M - Výborná, bílá, ostře ohraničená, odpovídající šíře --Průměrná, méně výrazná m- Širší m1 - Užší m2 -Nevýrazně ohraničená m3 - Zašedlá Netypizovat - Šedá, nahnědlá PODSADA NA BŘIŠE A HŘBETĚ P - Výborná po celém těle, sytě modrá, 2/3 délky chlupu --Průměrná po celém těle, 2/3 délky chlupu p - Výborná na břiše p1 - Výborná na hřbetě p2 - Světlejší na břiše p3 - Tmavší na břiše
p4 - Světlejší na hřbetě p5 - Tmavší na hřbetě p6 - Odchylky šíře podsady Netypizovat - Velmi světlá nebo až černá, téměř chybějící
Liniová plemenitba, jako jedna z chovatelských metod založených na podobnosti rodičů a potomků, sledující postupnou koncentraci genů a vlastností zakladatele je tématem na delší pojednání – vždy je metodou plemenitby – nespočívá jen ve výběru plemeníků a značení potomstva při registraci a tetování, ale především v soustavném výběru a sestavování chovných párů každé generace. Za podstatné v klubové liniové plemenitbě králíků je nutno považovat systémové navržení podmínek pro zakládání nových linií, ale i pro plemenitbu v linii. Většina systémů se nezabývá reálně upevněním vlastností, není to jen ve výběru pokračovatelů ale i v účelném využití záměrné příbuzenské plemenitby, protože jinak je za 4 až 5 generací „krev“ tak rozředěna, je označení linií je spíše formální a evidenční (je nutno si ovšem uvědomit rozdíly mezi chovnou a genealogickou linií).
Systém klubové plemenářské práce v Klubu chovatelů Velkých světlých stříbřitých Klub chovatelů králíků Velkých světlých stříbřitých patří k největším králíkářským klubům v rámci ČSCH, počet členů se stabilně pohybuje kolem stovky, stabilní je již prakticky několik desetiletí systém klubové plemenářské práce vycházející z obecných zootechnických zákonitostí, ale i zkušeností např. chovatelů rexů, kteří díky nezapomenutelnému Vlastimilu Hrubešovi aplikovali jako první u nás některé šlechtitelské metody z chovu velkých hospodářských zvířat do klubového chovu králíků. Pilířem a vrcholem klubové práce je speciální klubová výstava. Každoročně se v tradičním termínu a pokud možno na tradičním místě sejde na speciálce Vss na kolem 500 – 600 králíků, je řada chovatelů kteří představí čtyři, šest nebo více soutěžních kolekcí. Posouzení již po několik ročníků vykoná šest posuzovatelů (každý posuzuje vždy 6. zvíře), na závěr jsou z nejlepších králíků (každý posuzovatel navrhuje „svoje“ nejlepší čtyři, z nichž jsou na stole postupně kolektivně vybráni ti nejlepší samci a samice – pořadí šampionů. Na základě výsledků soutěžních kolekcí (devadesát procent králíků je vystaveno v tříčlenných sourozeneckých kolekcích narozených v chovatelském roce) jsou vyhodnoceni nejlepší chovatelé – Mistr Klubu (dvě sourozenecké kolekce po různých plemenících). Vyhodnoceni jsou rovněž chovní samci – šampion plemeníků (dvě tříčlenné kolekce po plemeníku po různých samicích) – i zde je každoročně vyhodnoceno několik desítek plemeníků. Toto vyhodnocení se stává podkladem pro výběr zakladatelů linií – pokud se plemeník v této konkurenci prosadí svým potomstvem do pátého místa v šampionátu plemeníků (a nepochází z již existující linie), pak je po něm založena linie. Liniová plemenitba byla započata u Vss v letech 1982-83. O podmínkách založení linie bylo zmíněno (musí být naprosto jednoznačné a přehledné). Další existence a prosperita závisí na chovateli, jak kvalitní plemeníky dokáže odchovat, aby se linie rozšířila a udržovala v klubovém chovu (označení linie je součástí tetovacích značek, což ozřejmuje původ králíků už na první pohled na výstavě – katalog speciálky je členěn po liniích). Pokud linie stagnuje, což je po určité době přirozené a počet
registrovaných mláďat klesne pod určitou hranici - je linie zrušena. V loňském roce poslední založená linie s označením 30 je po úspěšném plemeníku narozeném v roce 2008, předcházející „třicítka“ byla rovněž po importovaném samci narozeném v roce 1983. V současnosti je registrováno ve 12 až 16ti liniích. Typizace byla u chovných (tenkrát) Fs v klubu zavedena od roku 1976, původně v podobě popisu jednotlivých pozic standardu (A - tvar, T - typičnost, S - srst, B – barva, stříbřitost, P - podsada). Od roku 1988 je zaveden popis jednotlivých nejvýznamnějších znaků exteriéru – H - hlava, K - kůže na přední partii, C - hřbetu, T - mohutnost těla, U - utváření uší, N - hrudních končetin, S – kvalita srsti, O - odstínu stříbřitosti, A - stejnoměrnosti stříbřitosti, V - výraznost pesíkování, P - barvy podsady na hřbetě a zvlášť - Z - podsada na spodní partii těla. Tento systém popisu a schematického vyhodnocení nejvýznamnějších znaků exteriéru se stal inspirací i pro chovatele dalších plemen. Typizace tak může sloužit a pomáhat jednotlivým chovatelům. K celkové analýze plemene jsme se však v Klubu chovatelů Vss dosud nedostali.
Zcela ojedinělou analýzu typizace a linií zpracovali kolegové chovatelé činčil velkých, proto jsem je požádal o možnost zveřejnění výsledků jejich mravenčí trpělivé práce. Podle mého názoru představuje unikátní zpracování výsledků typizace podle linií, komplexní analýzu vycházející z poměrně velkého počtu typizovaných zvířat v několikaletém období speciálních výstav. Takto podrobné zpracování a analýza linií, nemá u králíků obdobu. K dokonalosti analýzy linií bychom však museli vyhodnotit i králíky netypizované a vyřazované z chovu nebo kompletně potomstvo – to je však nad reálné možnosti kohokoli v našem chovu králíků. Velmi cenné a přesvědčivé je analyzování jednotlivých znaků linií, i pro mě je překvapivá výraznost rozdílností charakteristik linií při používaném zavedeném systému liniové plemenitby (genealogické linie). dr. Miloslav Martinec
Analýza typizačních znaků v jednotlivých liniích ve speciálních chovech Činčily velké Pro účel této analýzy byly použity podklady z výsledků typizace ze speciálních výstav konaných v létech 2007 – 2009. Z tohoto souboru dokážeme vytřídit údaje o výsledcích typizace dle jednotlivých linií, znaků, ocenění, výsledky plemeníků a jejich vlivu na potomstvo. Celkově jsou králíci Čv typizováni v jedenácti znacích: H - hlava, K - kůže, Z – záď, T - tělo, U - ucho, N – noha, S – srst, V – housenkování, B - barva, M - mezibarva, P - podsada. V tomto článku jsou uvedeny pouze vybrané znaky a to: H – hlava, Z – záď, N – noha, M – mezibarva a jejich výsledky v jednotlivých liniích (s číselným označením 30 – 37), eventuálně mimo linie. Cílem bylo přehledně a jasně za delší časové období zhodnotit jednotlivé linie. Rozpracovali jsme proto podrobně všechny typizační kódy a statistickým způsobem zhodnotili jednotlivé linie, dále pak i králíky mimo
linie. Pro účel tohoto materiálu používáme metodu +/-(velká písmena jsou plusová a malá záporná), která je vyjádřena v procentech. Procentuální systém jsme zvolili pro jeho objektivnost.
Celý soubor, který obsahuje údaje o více než 420 králíků Čv, byl rozdělen na kusy liniové a mimo liniové. Výsledek je znázorněn na níže uvedeném grafu. Porovná ní liniových a mimoliniových kusů - Me toda +, - / % / 80
% podíl výskytu
60
40
20
0
-20
-40
H
U
K
Z
T
N
S
V
B
M
P
Znaky
Z grafu je patrné, jaké jsou rozdíly mezi králíky registrovanými v liniích a mimo linie. Liniové kusy máme lepší ve znacích: HUNTMP, mimo liniové ve znacích: KZS, v případě znaků – VB, je mezi nimi minimální rozdíl +/-3%. Z analyzovaných údajů můžeme podrobně porovnat jednotlivé linie mezi sebou. Opět jsme získané výsledky zapracovali do grafů. Linii 30 jsme vybrali, protože je to naše nejpočetnější a linii 35 potom jako jednu z méně početných. Linie 30
Metoda +, - / % /
% podíl výskytu
80
60
40
20
0
-20
-40 H
U
K
Z
N
T Zna ky
S
V
B
M
P
Linie 30: - přednosti
HTP
- slabiny
SB Linie 35
Metoda +, - /%/
80
% podíl výskytu
60 40 20 0 -20 -40 -60
U
H
K
Z
N
S
T
B
V
M
P
Znak y
Linie 35: - přednosti
HP
- slabiny U S B M Stejným způsobem jsou zpracovány všechny linie i mimo liniové kusy. Dále jsme provedli porovnání jednotlivých znaků mezi liniemi. Z těchto grafů si mohou chovatelé porovnávat jednotlivé linie mezi sebou a vybrat pro zlepšení daného znaku v chovu nejvhodnější linii, resp. plemeníka z takové linie, která je ve znaku „prošlechtěna“, samozřejmě s přihlédnutím k ostatním znakům. Hlava králíka: Hlava - metoda +, - /%/
50
% podíl výskytu
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
M
30
31
32
33
34 Linie
35
36
37
cel. prům.
Ve znaku hlava dosahují nejlepší výsledky linie 30 a 35 a to nad 45%, přibližuje se k nim i linie 33 – cca 42%. Nejslabší hlavy jsou u linie 32 – výrazně pokulhávají za průměrem. (M – mimo linie) Utváření zádě:
Zádě máme nejlepší v linii 37, následuje linie 30 a králíci registrováni mimo linie, naopak nejhorší zádě má linie 32.
Hrudní končetiny:
Noha je opět nejlepší v linii 37 a velice slušné jsou nohy i v linii 32, naopak nejhorší jsou v liniích 34 a 35.
Mezibarva:
Mezibarva - metoda +, - /%/ 80
% podíl výskytu
60
40
20
0
-20
-40
M
30
31
32
33
34 Linie
35
36
37
cel. prům.
Znak mezibarva představuje klasickou ukázku toho, že když se chovatelé na příslušnou linii zaměří, mohou během krátké doby dostat do linie to nejlepší, co jejich chovy mají – linie 31 je toho krásným příkladem. Spokojeni můžeme být i u linie 32 – zde platí obdobné vyjádření jako u linie 31. Nevyhovující je situace u linií 33 a 35. Smyslem analýzy bylo a je napomoci chovatelům ve šlechtitelské práci, a rovněž přispět k objektivizaci hodnocení linií a dalšímu pokroku v chovu Čv u nás. Rovněž se domníváme, že může být určitým vodítkem pro vyhodnocení i u dalších plemen králíků. Kompletní, podrobná analýza je k dispozici na webových stránkách Klubu chovatelů Čv na adrese www.klubcv.wz.cz Jiří Bartoš, Ing. Zdeněk Koláček
