Monitorování úrovně hospodaření klienta banky s cílem minimalizace rizika

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Monitorování úrovně hospodaření klienta banky s cílem minimalizace rizika Bakalářská práce

Autor:

Pavel Novák Bankovní management, bankovní manaţer

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Oldřich Knaifl, CSc.

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Monitorování úrovně hospodaření klienta banky s cílem minimalizace rizika“ zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 12. dubna 2010

Pavel Novák

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce, Ing. Oldřichu Knaiflovi, CSc. za odbornou spolupráci, cenné rady, připomínky a metodické vedení práce. Rád bych také poděkoval Ing. Haně Mitkovové, ředitelce divize Oceňování a vymáhání aktiv v Komerční bance, a.s., která mi poskytla zázemí potřebné pro vznik celé práce a která mě dlouhodobě významně podporuje v mé profesní kariéře.

Anotace práce: Tématem bakalářské práce je seznámit čtenáře s důvody, procesy a nástroji monitorování úrovně hospodaření klienta banky a jeho vyuţitím v bankovní praxi. Autor na základě zkušeností nabytých prací v Komerční bance, a.s. rozebírá jednotlivé oblasti, které jsou předmětem monitorovacího procesu, objasňuje jejich úlohu při včasné identifikaci zhoršování úvěrové bonity klienta a zabývá se také významem jednotlivých opatření, které banka zpravidla realizuje v zájmu minimalizace kreditního rizika u ohroţených pohledávek. Monitorovací proces, dle praxe Komerční banky, je odlišný u monitorování klientů jakoţto fyzických osob a osob právnických. Práce téţ objasňuje roli dvou specializovaných útvarů banky úzce souvisejících s procesem monitorování klientů a to oddělení Restrukturalizace a oddělení Vymáhání, včetně uvedení pracovních postupů v obou těchto odděleních. U oddělení Vymáhání je to zejména upomínkování klienta, osobní dohlídky u klienta, uplatnění úvěrových opatření, dohody splátkových kalendářů, prodeje aktiv a realizace zajišťovacích instrumentů. Součástí práce je i nastínění dvou případových studií z praxe. Annotation: An objective of my Bachelor’s thesis is to introduce reasons, processes and tools of monitoring of a profitability of a bank’s client and its utilization in real banking life. According to the writer’s experience in Komercni banka, the writer analyses each part of the monitoring process, explains role of this part in early identification of worsening creditability of client and assumes an importance of each bank’s mitigation, the bank applies in order to reduce credit risk in distressed receivables. The monitoring process in Komercni banka is divided into two parts - monitoring of individuals and monitoring of corporate. This thesis clears up a role of two specialized departments focused on detailed monitoring process, Restructuring department and Recovery department. An introduction of working processes in both departments is included. In Recovery department it is mainly reminding process of the client, visiting of the client, undertaking of loan measures, agreements about repayment schedules, sales of assets and execution of collateral. Case studies are included.

Obsah PODĚKOVÁNÍ ....................................................................................................... 3 OBSAH .................................................................................................................. 5 ÚVOD ..................................................................................................................... 7 1 VYSVĚTLENÍ POJMU MONITOROVÁNÍ ÚROVNĚ HOSPODAŘENÍ KLIENTA BANKY .................................................................................................. 9 1.1

Proč monitorujeme hospodaření klienta ........................................................................................ 10

1.2

Klasifikace pohledávek .................................................................................................................... 11

1.3

Druhy rizik v bankovním podnikání .............................................................................................. 12

Poskytování bankovních produktů a sluţeb je v bankovním sektoru svázáno s....................................... 12 následujícími riziky: ....................................................................................................................................... 12 1.3.1 Provozní riziko ............................................................................................................................. 13 1.3.2 Úrokové riziko.............................................................................................................................. 13 1.3.3 Likviditní riziko............................................................................................................................ 13 1.3.4 Kursové riziko .............................................................................................................................. 13 1.3.5 Akciové riziko .............................................................................................................................. 13 1.3.6 Riziko kapitálové přiměřenosti..................................................................................................... 14 1.3.7 Úvěrové riziko .............................................................................................................................. 14

2

PROCES MONITOROVÁNÍ ÚROVNĚ HOSPODAŘENÍ KLIENTA BANKY 15

2.1 Fyzické osoby .................................................................................................................................... 15 2.1.1 Monitorované oblasti.................................................................................................................... 16 2.1.2 Vyhodnocení informací ................................................................................................................ 19 2.1.3 Moţná opatření vůči klientovi ...................................................................................................... 20 2.2 Právnické osoby................................................................................................................................ 25 2.2.1 Monitorované oblasti.................................................................................................................... 26 2.2.2 Vyhodnocení informací ................................................................................................................ 32 2.2.3 Moţná opatření vůči klientovi ...................................................................................................... 33

3 MONITOROVÁNÍ OHROŽENÝCH POHLEDÁVEK SPECIALIZOVANÝM ÚTVAREM BANKY .............................................................................................. 38 3.1 Úvodní fáze ....................................................................................................................................... 39 3.1.1 Finanční a obchodní analýza ........................................................................................................ 40 3.1.2 Stanovení hodnoty zajištění.......................................................................................................... 43 3.2 Moţnosti řešení ohroţených pohledávek ........................................................................................ 46 3.2.1 Pozitivní vývoj ............................................................................................................................. 46 3.2.2 Negativní vývoj ............................................................................................................................ 51 3.2.3 Nespolupracující klient................................................................................................................. 52

4

VYMÁHÁNÍ OHROŽENÝCH POHLEDÁVEK ............................................... 58 5

4.1

Kontrola platnosti smluvní dokumentace ...................................................................................... 59

4.2

Zajištění ............................................................................................................................................ 59

4.3

Bonita dluţníka ................................................................................................................................ 59

4.4

Vymáhání pohledávky ..................................................................................................................... 60

4.5

Prodej pohledávky ........................................................................................................................... 61

ZÁVĚR ................................................................................................................. 65

6

Úvod Finanční krize ukazuje, ţe pro dlouhodobou stabilitu a ziskovost bank je nezbytné efektivní řízení rizik vyplývajících z poskytování finančních produktů a sluţeb. Dopady recese se promítají také do českého bankovního sektoru a to zejména oslabením finanční situace bankovních klientů. České firmy jsou vlivem vysokého stupně otevřenosti české ekonomiky a její velikosti velmi citlivé na celosvětový hospodářský vývoj. Zahraniční obchod, orientovaný především na země eurozóny, je hlavní cestou, kterou se světová hospodářská krize přelila do české ekonomiky. Firemní klienti bank v České republice se potýkají zejména s významným poklesem zahraniční poptávky po zboţí, sluţbách i investicích. Pokles poptávky a následný propad zakázek a objemu výroby vede ke zhoršení platební morálky firem a přibliţuje je směrem k platební neschopnosti. Tato skutečnost hraje v současné době v České republice velmi důleţitou roli v nárůstu objemu ohroţených pohledávek bank za korporátními klienty. Spolu s poklesem produkce roste míra nezaměstnanosti a zvyšuje se také počet drobných klientů, kteří nejsou schopni plnit řádně a včas své finanční závazky. Je zřejmé, ţe kreditní riziko je pro bankovní trh nejen v České republice zcela reálnou hrozbou, která v době celosvětové krize nabývá na významu. Banky by proto měly oblasti řízení kreditního rizika věnovat náleţitou pozornost. Jedním z nástrojů, prostřednictvím kterých banka v praxi řídí úvěrové riziko je monitorování úrovně hospodaření svých klientů ve snaze minimalizovat náklady banky na riziko. Monitorování umoţňuje bance včas identifikovat symptomy zhoršování hospodaření klienta, které by mohly vyústit ve zhoršení jeho úvěrové bonity a v neschopnost klienta dostát svým závazkům vůči bance. Součástí monitorovacího procesu je i zvláštní reţim správy ohroţených pohledávek ve specializovaných útvarech banky. Pro tyto úvěry jsou aplikovány takové procesy, aby obchodní a úvěrové útvary mohly včasnou reakcí vůči dluţníkovi sníţit úvěrové riziko, případně aby banka mohla včas a kvalifikovaně rozhodnout o vytvoření správné výše opravných poloţek a v případě potřeby včas zahájit vymáhací kroky. 7

Cílem mé práce je seznámení s procesem monitorování, jeho popis, principy monitorování klienta ve specializovaných útvarech banky v praxi a seznámení s procesem vymáhání. Ve své práci bych rád objasnil smysl sledování jednotlivých oblastí finančních i nefinančních údajů o klientovi a poukázal na význam následných opatření realizovaných bankou při správě ohroţených pohledávek. Celý náhled na jednotlivé monitorované oblasti, specifika procesu monitorování i správy ohroţených pohledávek vycházejí z mé praxe v Komerční bance, a.s. (základní informace o bance v příloze č. 1 a 2). Mým záměrem je také definovat roli a přínos dvou specializovaných útvarů banky úzce souvisejících s procesem monitorování klientů a to oddělení Restrukturalizace a oddělení Vymáhání.

8

1 Vysvětlení pojmu monitorování úrovně hospodaření klienta banky Pojmem „hospodaření klienta“ rozumíme pro účely této práce kombinaci finančních i nefinančních údajů o klientovi, včetně jeho osobních údajů a údajů o jeho chování, které jsou relevantní ve vztahu k obchodu, jeţ má uzavřen s bankou. Monitorování úrovně hospodaření klienta představuje základní nástroj kontroly ohodnocení kreditního rizika1 spojeného s aktivními obchody poskytnutými tomu kterému klientovi. Banka monitoruje, zdali nedochází ke zvyšování úrovně kreditního rizika v průběhu trvání aktivního obchodu od doby, kdy tento obchod s klientem uzavřela a kdy kreditní riziko dosahovalo určité úrovně. Monitorování je průběţný proces systematického sledování:  vývoje finanční a obchodní situace klienta  vlastnické struktury klienta  chování klientů, s nimiţ má banka uzavřeny aktivní obchody Cílem monitorování je:  včas identifikovat případné negativní informace týkající se klienta  vyhodnotit jejich případný dopad na schopnost klienta plnit závazky vůči bance  vyhodnotit vymahatelnost pohledávek za klientem  určit změny a trendy ve vývoji rizikovosti pohledávek, odvětví, oblastí, zemí V rámci průběţného monitorování klienta banka získává informace:  od klienta  z interních zdrojů  externích zdrojů  úvěrových registrů

1

Kreditní riziko banky – riziko nesplacení závazku ze strany obchodního partnera, které vzniká při úvěrování a podobné činnosti a které na sebe banka bere záměrně. (zdroj: ZIEGLER, Kamil, ŢALMAN, Lubor, ŠPERL, Jiří, MRKVA, Jaromír, ČERNÝ, Luboš, LUKÁŠ, Vladimír, NIDETZKÝ, Tomáš. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. ISBN 80-902243-1-8)

9

Tyto informace následně analyzuje, porovnává předpoklady klienta s realitou a v případě potřeby přijímá moţná opatření k minimalizaci kreditního rizika banky. Na základě průběţně získávaných informací je obvyklé provádět celkové hodnocení standardního klienta minimálně dvakrát ročně. Četnost monitorování v průběhu roku lze zvyšovat zpravidla v závislosti na:  Úrovni rizika pohledávky, resp. klienta  Nominální hodnotě pohledávky Platí zásada, ţe čím vyšší je úroveň rizika pohledávky, resp. klienta a čím vyšší je nominální hodnota pohledávky, tím častější by monitorování mělo být prováděno. Vyhodnotí-li banka, ţe klient dosáhl zvýšené úrovně rizika, dochází k převodu správy obchodního případu z obchodního místa banky do specializovaných oddělení. Cílem tohoto postupu je dosáhnout jednoho nebo několika z následujících bodů: 1. „revitalizace“ úvěrového vztahu a návrat případu mezi normální úvěrové zákazníky, 2. plné splacení úvěru, 3. minimalizace ztráty z úvěru (realizací zajištění, prodejem pohledávky s diskontem apod.).

1.1 Proč monitorujeme hospodaření klienta Hospodaření klienta monitorujeme proto, ţe vývoj hospodaření klienta má přímou vazbu na kreditní riziko banky. Banka se snaţí co nejdříve zachytit negativní informace o vývoji hospodaření klienta, aby co nejrychleji mohla aplikovat kroky vedoucí k redukci kreditního rizika a tím potenciální ztráty pro banku. Výsledky monitorování slouţí k:  Zpětné vazbě obchodním útvarům banky, s cílem zdůraznit význam kreditní rizika  Informovanosti o aktuálních problémech klientů, odvětví

10

 Zpětné vazbě do tvorby interních pracovních postupů banky, týkajících se poskytování, schvalování a monitorování aktivních obchodů v bance.  Zpětné vazbě pro případnou úpravu nastavení hodnot u monitorování, prováděných interními systémy banky automaticky Úroveň hospodaření klienta má přímý vliv na hodnocení klienta bankou, na klasifikaci klienta v bance a výši opravných poloţek. Vliv vzniku rizikových pohledávek, jejich klasifikace a následně porovnání tvorby opravných poloţek mezi předními českými bankami (Komerční banka, a.s., Česká spořitelna, a.s. a Československá obchodní banka, a.s.) je přílohou č. 3.

1.2 Klasifikace pohledávek Opatření české národní banky č. 9/2002 Věst. ČNB stanoví, jak banka zařazuje posuzované pohledávky do kategorií.  Standardní

- taková pohledávka, o jejímţ řádném splacení není třeba

pochybovat. Splátky jistiny, úroků a poplatků jsou placeny řádně a včas, splátky nejsou po lhůtě splatnosti více, neţ 30 dní a ţádná z pohledávek nebyla za poslední 2 roky z důvodu špatné finanční situace klienta restrukturalizována.  Sledované - za takovou povaţujeme pohledávku, kde její splacení je s ohledem na ekonomickou situaci klienta pravděpodobné. Splátky jistiny, úroků a poplatků jsou hrazeny s menšími problémy, nicméně ţádná není po lhůtě splatnosti déle, neţ 90 dní. Ţádná z pohledávek klienta taktéţ nebyla v posledních 6 měsících z důvodu špatné finanční situace klienta restrukturalizována.  Nestandardní

- splacení této pohledávky je s ohledem na finanční situaci klienta

nejisté, částečná úhrada pohledávky je ale vysoce pravděpodobná. Splátky jistiny, úroků a poplatků jsou hrazeny s problémy, nicméně ţádná z nich není po lhůtě splatnosti více, neţ 180 dní.  Pochybné - splacení této pohledávky je s ohledem na finanční situaci klienta velmi nepravděpodobné, částečná úhrada pohledávky je pravděpodobná. Splátky jistiny,

11

úroku a poplatků jsou hrazeny s problémy, ale ţádná z nich není po lhůtě splatnosti déle, neţ 360 dní.  Ztrátové - splacení pohledávky je s ohledem na finanční situaci klienta velmi nemoţné. Očekává se, ţe tato pohledávka nebude uhrazena, nebo bude uhrazena jen částečně ve velmi malé částce. Splátky jsou po lhůtě splatnosti více, neţ 360 dní.

OHROŽENÉ

Obrázek 1: Klasifikace pohledávek a koeficient výše opravných poloţek po lhůtě splatnosti

koeficient výše opravných položek

standardní

do 30 dní

0

sledované

30 až 90 dní

0,01

nestandardní

90 až 180 dní

0,2

pochybné

180 až 360 dní

0,5

nad 360 dní

1

ztrátové

Zdroj: Věstník ČNB, částka 18/2004 ze dne 24. září 2004, vlastní úpravy

1.3 Druhy rizik v bankovním podnikání Poskytování bankovních produktů a sluţeb je v bankovním sektoru svázáno s následujícími riziky: 1.3.1.

Provozní

(operační)

riziko

-

riziko

ztrát

způsobených

chybou,

nedodrţováním postupů nebo podvodem 1.3.2.

Úrokové riziko - riziko sníţení úrokového příjmu vlivem změny úrokových sazeb na finančních trzích

1.3.3.

Likviditní riziko - je rizikem toho, ţe banka nebude schopna vyplatit své závazky, byť by byla zisková

1.3.4.

Kursové riziko - je rizikem újmy na zisku vlivem změny kursů cizích měn vůči měně, v níţ jsou vykazovány účty

1.3.5.

Akciové riziko - plyne ze změny cen akcií

1.3.6.

Riziko kapitálové přiměřenosti - riziko poklesu kapitálu pod minimální hranici stanovenou platnými pravidly

1.3.7.

Úvěrové riziko - riziko nesplacení závazku ze strany obchodního partnera

12

1.3.1

Provozní riziko

Jedná se o riziko, které vyplývá ze selhání zaměstnanců banky, porušení vnitřních předpisů, nebo selhání systémů. Právě z těchto důvodů je to riziko, které banka svými předpisy a pracovními postupy velmi pečlivě hlídá. Toto riziko zahrnuje mimo jiné i ztrátu dobrého jména, právní rizika a rizika v souladu s právními předpisy.

1.3.2

Úrokové riziko

Toto riziko je odvozeno od skutečnosti, ţe všechna úvěrová aktiva jsou úročena úrokovou sazbou, která je odvozena od úrokových sazeb na mezibankovním trhu. (na tuzemskou měnu nejčastěji PRIBOR, na zahraniční měnu pak EURIBOR). Úrokový výnos se tak mění podle toho, jak se mění úrokové sazby na mezibankovním trhu, které jsou mimo kontrolu banky. Proto se banky snaţí sladit úročení svých aktiv a pasiv stejnou úrokovou sazbou, resp. aby úrokový výnos byl vyšší, neţ úrokové náklady.

1.3.3

Likviditní riziko

Je riziko, ţe banka nebude mít dostatek finančních prostředků na krytí svých závazků. K této situaci by mohlo dojít buď:  Ztrátou banky, která není krytá aktivy banky a musí být vloţen dodatečný kapitál do banky.  Splatností pasiv, která je kratší, neţ splatnost aktiv. Banka musí v tu chvíli spoléhat na to, ţe se jí podaří obnovit splatné vklady. Pokud by se to nepodařilo, banka by čelila špatné ekonomické situaci a v případě rozšíření této informace, by došlo k tzv. runu na banku, tj. masovému vybírání vkladů, coţ by likviditní situaci banky ještě dále zhoršilo.

1.3.4

Kursové riziko

Důvodem vzniku kursového rizika je stav, kdy objem aktiv v cizí měně je jiný od objemu pasiv v této cizí měně. Pohyb kursu této měny vůči domácí pak můţe mít za následek vliv na hospodaření banky pozitivní i negativní a to podle toho, jaký je poměr mezi aktivy a pasivy vedenými v této cizí měně. Banka se proto snaţí mít objem aktiv i pasiv vedených v cizí měně co nejvíce vyrovnaný.

1.3.5

Akciové riziko

Toto riziko se váţe na změnu hodnoty akcií, které banka drţí ve svém portfoliu. Vzhledem k faktu, ţe měna hodnoty akcií patří k nejméně předvídatelným na kapitálovém trhu, pak

13

drţení akcií je jedno z nejrizikovějších aktiv. Z tohoto důvodu je k omezení tohoto rizika vhodné, aby banka nedrţela příliš velké mnoţství aktiv ve formě akcií.

1.3.6

Riziko kapitálové přiměřenosti

Jedná se o riziko, které vyplývá ze schopnosti krýt moţné negativní dopady rizik kapitálem banky. Regulatorní minimum na kapitálovou přiměřenost je dle metodiky ČNB 8%. Jedná se o poměr mezi kapitálem a rizikově váţenými aktivy. Kapitál nesmí klesnout pod minimální výši základního kapitálu banky stanovenou Zákonem o bankách č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších změn2, tj. pod 500.000.000,- Kč.

1.3.7

Úvěrové riziko

Jedná se o riziko, ţe protistrana nedostojí svým závazkům. Buď se jedná o neschopnost, nebo o neochotu protistrany dostát svým závazkům, coţ jsou znaky charakterizující protistranu, nikoliv banku. Toto riziko se vyskytuje ve všech sektorech, nicméně z titulu zejména úvěrové činnosti je v bankovnictví povaţované za nejvýznamnější. Cílem monitorování úrovně hospodaření klienta je především minimalizace kreditního rizika banky, které ovlivňuje: 1. Zisk:  Nutnost tvorby opravných poloţek – pokud je úvěr klasifikovaný (viz tabulka č. 2, str. 12), banka je nucena tvořit opravnou poloţku k jistině tohoto úvěru, kterou najdeme v bilanci banky. Tvorba opravných poloţek je pro banku nákladem. Ztráta z rizikové pohledávky se projeví v hodnotě aktiv (úvěrové pohledávky), avšak na straně pasiv ke změně nedochází (vklady musí být vyplaceny v plné výši).  Sníţení úrokových příjmů – ty se účtují do výnosů a nesplácením úroků u klasifikovaného úvěru tak nedochází k výnosům, které by jinak při normálním splácení úvěru banka obdrţela. 2. Likviditu – ze splácených úvěrů by banka měla hradit závazky vůči vkladatelům. Pokud nejsou tyto úvěry spláceny, pak toto kreditní riziko můţe skrze výpadky ve splácení úvěrů přímo ovlivnit nedostatek volných prostředků na úhradu závazků z vkladů, tj. likviditu banky. 2

Zákon o bankách č. 21/1992 Sb., o bankách. (zdroj: http://www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/index.html)

14

3. Úrokové riziko – mezi úrokovým a úvěrovým rizikem existuje taková souvislost, ţe klienti mohou přestat splácet úvěry, pokud dojde k růstu úrokových sazeb, čímţ se sníţí úrokový příjem, ačkoli metody měření úrokového rizika na toto nebezpečí neupozornily. Banka si musí ale zajistit zdroje pro své aktivity a to především z vkladů klientů. Tímto je banka nucena těmto vkládajícím klientům vyplácet vyšší úroky, a to v souvislosti s růstem úrokové sazby. Tato neochota klientů platit vyšší úroky a zároveň nutnost banky vyplácet vyšší úroky vkladatelům by se mohla projevit v nerovnováze v hospodaření banky.

2 Proces monitorování úrovně hospodaření klienta banky Monitorování úrovně hospodaření klienta je v bance rozděleno na:  Automatické monitorování interními systémy banky – diagnostický systém, jeţ díky varovným signálům umoţňuje v dostatečné předstihu identifikovat negativní vývoj u klienta. Náklady na zavedení a prevenci jsou vţdy levnější, neţ pozdější náklady na vymáhání ohroţené pohledávky.  Detailní monitorování klienta specializovaným útvarem banky, jehoţ postupy se liší v závislosti na tom, zda jde o klienta jako: o Fyzickou osobu – identifikace dle rodného čísla. Téţ označení retailový klient. o Právnickou osobu - identifikace dle IČ. Téţ označení korporátní klient.

2.1 Fyzické osoby Pro aktivní obchody banky s klienty - fyzickými osobami je příznačná následující charakteristika:  V průměru menší počet prodaných produktů banky jednomu klientovi – vedení běţného účtu (malý počet transakcí za měsíc – cca do 20), platební karta, spotřebitelský úvěr a hypotéka.

15

 V průměru nízký nominální objem celkově uzavřených obchodů s jedním klientem – průměrná výše hypotéky v ČR byla v roce 2008 CZK 1.87 M3 a hypotéka vychází v průměru na kaţdého 23 obyvatele v ČR4. Průměrná výše spotřebitelského úvěru v ČR se pohybuje kolem CZK 90 tisíc5.  Velmi malý, nebo ţádný přímý osobní kontakt klienta s bankou – nahrazeno internetovým bankovnictvím, telefonním bankovnictvím, výběry hotovosti jsou prováděny v bankomatech, podmínky produktů jsou nastaveny dlouhodobě, bez nutnosti klienta navštívit osobně banku.  Přímá a rychlá závislost plnění smluvních podmínek aktivního obchodu banky (úvěru,

hypotéky,

atd.)

na

ekonomické

situaci

klienta

(příjmech

od

zaměstnavatele). Není zde zpravidla ţádná moţnost predikce neschopnosti splácet. Buď fyzická osoba příjem má a bývá schopna dostát svým závazkům, nebo o příjem přijde a je zde vysoká pravděpodobnost, ţe neseţene-li obratem jiné zaměstnání, začne se velmi rychle potýkat s problémy s plněním svých závazků.  V případě neschopnosti dostát svým závazkům u jedné fyzické osoby, se v nominálním vyjádření jedná o velmi malý dopad do hospodaření banky.  U klientů – fyzických osob – je menší procento pravděpodobnosti neschopnosti dostát svým závazkům (6-7%)6, neţ u právnických osob (10+ %)7- údaje k datu 30.9.2009. Navíc zadluţení domácností v ČR je v mezinárodním srovnání stále nízké, takţe je zde i nadále potenciál dalšího růstu.  Dosahování vyšší marţe v procentech.

2.1.1

Monitorované oblasti

2.1.1.1 Sledování platební morálky Hlavní soustředění banky při monitorování klienta je na plnění smluvních podmínek, které vyplývají z uzavřeného aktivního obchodu banky. Základním monitorovaným bodem je případné prodlení s platbami splátek jistiny a úroků, či jejich úplné nezaplacení. Jako první posuzujeme, zdali se klient do prodlení dostane zcela výjimečně, nebo to je jev pravidelný. Zdali je to způsobeno nějakou nenadálou situací, např. nemocí, nebo je to stávající finanční 3

www.stavebni-forum.cz/cs/article/13479/prumerna-hypoteka-za-pet-let-vzrostla-o-80/ www.denik.cz/ekonomika/pocet-hypotek-se-blizi-k-pul-milionu20090805.html 5 www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/news_ie_327.xml, www.kb.cz/cs/com/press/releases/358.shtml 6 7 a http://www.monitoruji.cz/ekonomika/83609/podil-nesplacenych-uveru-domacnosti-muze-vzrust-az-na-7 4

16

situace klienta a důsledek např. ztráty zaměstnání. I u obou uvedených případů je nutné rozlišovat, zdali se jedná o nemoc krátkodobou a snadno léčitelnou, kdy její důsledky rychle odezní, nebo dlouhodobou a následky jsou např. trvalé. Stejně tak ztráta zaměstnání můţe být pro mladé, vzdělané, jazykově vybavené a nevázané k určitému regionu výzva k něčemu novému a pro zkušeného specialistu v jednom specifickém oboru (např. skláři, horníci, kreslířky porcelánu atp.), zvyklého na daný region téměř nebo zcela neřešitelný problém. Vţdy je nutné zjištěné informace posoudit v souvislostech.

2.1.1.2 Plnění platebního styku Klient má povinnost vést platební styk přes účty. U fyzických osob se jedná o zasílání celého, nebo části platu na účet vedený u dané banky.

2.1.1.3 Včasnost a úplnost předkládání informací Plnění informační povinnosti se týká hlavně:  Změny zaměstnání – klient by měl informovat banku zejména o ztrátě zaměstnání a snaţit se domluvit s bankou moţnost odloţení splácení do doby, neţ si klient najde práci jinou. Předchází se tak vzniku nesplácených splátek, které jsou úročeny sankčním úrokem.  Změny

stavu

(ţenatý/vdaná,

nebo

rozvedený/rozvedená)

–

v souvislosti

s výpadkem příjmů druhého partnera je vhodné projednat s bankou moţnost restrukturalizace úvěru a přizpůsobit moţnosti splácení novým finančním moţnostem klienta. V případě získání partnera se náklady na bydlení mohou rozdělit na více osob, v případě ztráty partnera se náklady na osobu zvýší a je nutné tuto skutečnost promítnout do moţností splácení úěru.  Změny zdravotního stavu – s vlivem na příjmovou stránku klienta. V případě trvalých zdravotních změn na ekonomickou stránku klienta, je nutné upravit podmínky úvěru změněným ekonomickým moţnostem klienta.

17

2.1.1.4 Ochota klienta komunikovat s bankou Na základě obecně známých zkušeností můţeme konstatovat, ţe kdyţ klient ţádá o úvěr, tak s bankou všemoţně spolupracuje. Pokud ale nastanou nějaké problémy, tak se často stává, ţe klient má tendenci s bankou přestat komunikovat, případně podává informace pozdě, nebo tyto informace podává zkreslené. Na základě této neochoty a dosavadních zkušeností banky, jsme schopni identifikovat, ţe je na straně klienta nejspíš nějaký problém.

2.1.1.5 Informace o přijímaných závazcích Podání informací o dalších přijímaných úvěrech a závazcích u jiných věřitelů. V tomto případě je nutné prověření schopnosti klienta i nadále dostát svým závazkům z jiţ poskytnutého úvěru naší bankou. V případě zjištění, ţe není moţné hradit všechny závazky řádně a včas, je potřeba prověřit s klientem moţnost restrukturalizace podmínek úvěru z důvodu změny nových finanční moţnosti klienta. Přijmutí dalších závazků je nutné prověřit i z titulu, zdali klient nehradí svoje provozní potřeby z přijímání úvěrů, coţ by byla známka schodkového hospodaření.

2.1.1.6 Informace o exekuci Pokud je zjištěna informace o exekuci na účtech klienta, je potřeba zjistit v jaké výši tato exekuce je, na základě jakého závazku vznikla a zdali nehrozí podobný problém do budoucna.

2.1.1.7 Záznam v registru dluţníků Záznam o klientovi v registru rizikových subjektů, či evidence o pohledávkách po lhůtě splatnosti u jiných peněţních ústavů za klientem, lze vyhledat v:  Centrální registr úvěrů - informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umoţňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. V databázi nejsou evidovány spotřebitelské úvěry a hypotéční úvěry fyzických osob, ručitelské závazky klientů a údaje o depozitních účtech8

8

Zdroj: www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_uveru/index.html

18

 Czech Banking Credit Bureau, a.s. - (CBCB) – společnost byla zaloţena za účelem provozování Bankovního registru klientských informací, tak aby CBCB mohla být společností, prostřednictvím které se banky budou vzájemně informovat o „záleţitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů“, jak umoţňuje zákon o bankách 9  Solus - zájmové sdruţení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů, a dalších vybraných sluţeb poskytovaných spotřebitelům, podnikatelům a právnickým osobám10.

2.1.1.8 Informace o osobním bankrotu Od 1. ledna 2008 začal platit č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Tento zákon se také nazývá insolvenční zákon. Zákon se mimo jiné zabývá tzv. osobním bankrotem a nabízí lidem, kteří se dostali do problémů se splácením závazků, úvěrů a půjček moţnost začít znovu11.

2.1.2

Vyhodnocení informací

Při získání jakýchkoli negativních informací je nezbytné neprodlené vyhodnocení jejich závaţnosti. Okamţitě po jejich zjištění je pracovník banky povinen kontaktovat klienta a zjistit příčiny těchto informací. Důleţité je detailně analyzovat problém a rozhodnout se zdali bude klient i nadále plnit své závazky vůči bance a jedná se tak o problémy přechodné, nebo návratnost investice banky je ohroţena a jedná se o problémy trvalé. Z předchozího odstavce odvozuji, ţe mezi nejvýznamnější body úspěšného monitorovaní a správného vyhodnocení rizikovosti pohledávky u fyzické osoby, jsou:  Včasnost informace  Úplnost informace  Ochota klienta ke spolupráci s bankou

9

Zdroj: www.cbcb.cz Zdroj: www.solus.cz 11 Zdroj: http://osobni-bankrot.info/ 10

19

2.1.2.1 Přechodné problémy Za přechodné jsou u fyzických osob v KB povaţovány problémy klienta s dobou řešení max. do 90 dní po lhůtě splatnosti. Pokud i po této lhůtě nedochází ke zlepšení platební morálky,

klienta

neprodleně

přeřadíme

z příslušného

obchodního

místa

do

specializovaného oddělení, kde je tento klient dále řešen.

2.1.2.2 Trvalé problémy Jedná-li se o trvalé problémy s dobou řešení nad 90 dní po lhůtě splatnosti, pak se dá předpokládat, ţe pohledávky banky budou uspokojeny pouze z realizace zajištění nebo právním řešením ze strany banky. V této chvíli by banka měla klienta neprodleně převést do specializovaného oddělení, které se zabývá vymáháním pohledávek. I v rámci správy klienta v tomto specializovaném oddělení můţe samozřejmě dojít k vyřešení problému a klient se můţe zařadit zpět mezi standardní klienty banky, nicméně díky roztočené spirále sankčních úroků účtovaných z jistiny po lhůtě splatnosti a stále nabíhajících splátek jistiny, které nejsou hrazeny v plné výši, k tomuto v praxi dochází jen u malé části případů. Ve všech případech, kdy je jakkoli ohroţena pohledávka banky, je nutné okamţitě označit tohoto klienta v interních systémech banky, aby při jakémkoli kontaktu tohoto klienta např. s jinou pobočkou, bylo ostatním zaměstnancům banky jasné, ţe se jedná o sledovaného klienta a pokud by chtěli s klientem projednávat jakýkoli aktivní obchod, je nutné respektovat toto upozornění na rizikovost klienta a dále postupovat dle vnitřních pravidel banky.

2.1.3

Moţná opatření vůči klientovi

2.1.3.1 Zapojení telefonního centra Je-li zjištěno porušení smluvních podmínek, zejména nedodrţení splátkových kalendářů, přichází jako první na řadu útvar telefonního centra, který je zřízen pro obtelefonovávání klientů, u nichţ je evidována pohledávka po lhůtě splatnosti v rozmezí 30 aţ 90 dní. Hlavním cílem tohoto telefonního centra je co nejvíce upomínat čerstvě neplatícího klienta, aby svůj závazek po lhůtě splatnosti co nejdříve uhradil a nedostal se tak do spirály dluhů, díky narůstajícím sankčním úrokům. V tomto oddělení dochází k hlavnímu rozdělení

20

dluţníků na ty přechodné, kteří mají snahu se vrátit co nejdříve zpět do standardního reţimu platících a na ty trvalé, kde došlo k tak závaţným změnám v příjmech a problémům, ţe jiţ nelze tyto klienty převést zpět na obchodní místo mezi standardní klienty a pro tuto chvíli je nutné je převést do specializovaného oddělení banky.

2.1.3.2 Úvěrová opatření Za jakékoli porušení smluvních podmínek je banka oprávněna pouţít jedno, nebo více následujících opatření:  zvýšení úrokové sazby  nevydání prostředků na jiných účtech klienta, vedených u banky  odstoupení od smlouvy  poţadavek na splacení části, nebo celé jistiny  poţadavek na dodatečné zajištění uzavřeného obchodu Banka se vţdy a za kaţdých okolností snaţí primárně povaţovat všechny problémy klienta za přechodné, pokud je to moţné, a doufá, ţe se je podaří klientovi vyřešit, dostát svým závazkům po lhůtě splatnosti a zůstat tak i nadále mezi standardními klienty banky. Uplatnění úvěrových opatření banka vyuţívá dle situace u klienta. Praxe poměrně jasně ukazuje, ţe nejefektivnějšími z těchto opatření u fyzických osob jsou:  hrozba zvýšení úrokové sazby  hrozba poţadavku na splacení celé části jistiny Hrozba poţadavku banky na splacení celé jistiny, následně exekuce a tím moţná ztráta např. střechy nad hlavou, je pro fyzickou osobu klíčová. Tento bod se týká hlavně zajištěných pohledávek.

2.1.3.3 Oddělení Vymáhání Do oddělení vymáhání jsou převádění ti klienti, kteří jsou se splácením po lhůtě splatnosti nad 90 dní. Zde je klientům dána k dispozici lhůta několika měsíců na to, aby přechodné problémy vyřešili. Stanovení doby je odvislé od vyhodnocení stupně rizikovosti, které je prováděné pracovníkem specializovaného útvaru banky (oddělení Vymáhání). Při tomto

21

vyhodnocení pracovník banky vychází ze svých zkušeností a ze specifika problémů v jednotlivých případech a okolnostech v čase. Termín daný k nápravě je navrţen ke schválení dalším dvěma schvalovacím úrovním, aby byla zajištěna objektivnost při vymáhacím procesu. Obecně lze říci, ţe pokud není pohledávka uspokojivě vyřešena v horizontu do jednoho roku, obchodní případ je převeden do oddělení právního vymáhání. Uspokojivým vyřešením obchodního případu rozumíme, buď doplacení celé částky po lhůtě splatnosti a dodrţování původního splátkového kalendáře, případně uzavření nového, nebo jakoukoli pro banku akceptovatelnou formu splácení závazku. Řešením je pochopitelně i splacení celého závazku klienta vůči věřiteli a to jak částky po lhůtě splatnosti, tak i části před lhůtou splatnosti. K vyřešení obchodního případu touto cestou však dochází poměrně málokdy a to hlavně z důvodu, ţe je-li klient po lhůtě splatnosti, tak se objeví v Registru rizikových subjektů (viz poznámka 6, na straně 10) a to je samozřejmě signál i pro ostatní finanční ústavy být u tohoto klienta obezřetný, tj. poskytnutí dalších úvěrů je zpravidla vyloučené. Nejčastěji dochází k uspokojení pohledávky banky z výnosu z prodeje zástavy, kterou bývá zpravidla nemovitost a to jak dobrovolnou formou, kdy klient spolupracuje na prodeji zástavy s bankou, tak i nedobrovolnou formou. U dobrovolné spolupráce je to standardně prodej nemovitosti za pomocí realitní kanceláře, případně forma dobrovolné draţby. U nedobrovolné formy se postupuje cestou směnečné soudní ţaloby a získání pravomocného titulu k pohledávce, který se pak předává exekutorovi, za účelem buď exekuce na majetek dluţníka, nebo nedobrovolné draţby.

2.1.3.4 Oddělení Vymáhání – právní Do tohoto oddělení jsou převáděny ty obchodní případy, kdy je na základě zjištěných informací při monitorování klienta nutné učinit neodkladné právní kroky jako např. v případě úmrtí klienta a zahájení dědického řízení, návrhu na zahájení insolvenčního řízení, návrhu na prohlášení konkurzu, návrhu na povolení vyrovnání, návrhu na vstup dluţníka do likvidace, nařízení výkonu rozhodnutí, zahájení exekuce proti klientovi, (zde je nutno vyhodnotit zdali tyto exekuce ohroţují splacení pohledávek banky, či nikoliv). Dále to jsou odůvodněná podezření, ţe práva banky jsou ohroţena, kdy např. klientovi hrozí, nebo přímo je ve výkonu trestu, je nezvěstný, bylo u něj zaznamenáno podvodné jednání, případně je klient v soudním řízení s bankou a také u těch pohledávek, kde hrozí jejich promlčení.

22

Do tohoto oddělení se dále převádějí všechny obchodní případy, kde veškeré pokusy banky o dohodu s klientem a restrukturalizaci závazků klienta selhaly a banka je nucena domoci se svých pohledávek právní cestou. Zde jsou bezodkladně zahájeny kroky vedoucí k uspokojení pohledávky banky ze zajišťovacích instrumentů u daného případu.

2.1.3.5 Outsourcing12 vymáhání Outsourcing obecně znamená, ţe firma vyčlení různé činnosti (zejména podpůrné a vedlejší činnosti) a svěří je smluvně jiné společnosti, specializované na příslušnou činnost. Outsourcing vymáhacího procesu spočívá v zajištění vymáhání ohroţených pohledávek banky externím subjektem. V poslední době dochází obecně k výraznému nárůstu vyuţívání sluţeb outsourcingu pro vymáhání ohroţených pohledávek a to zejména z toho důvodu, ţe není nutné přizpůsobovat kapacity (personální, kancelářského místa, výpočetní a komunikační techniky atd.) jakýmkoli změnám v objemu práce a to jak v čase (vliv ekonomické krize na nesplácení úvěrů), tak i v místě (regiony s obecně vyšší platební morálkou a naopak). Společnosti nabízející outsourcing jsou v té konkrétní činnosti specialisty a jejich nabídka sluţeb je zpravidla vyuţívaná více společnostmi v oboru. Plusem pro outsourcing je, ţe bance odpadají náklady spojené s náborem zaměstnanců, jejich zaškolením a dalším vzděláváním. Zkušenosti z praxe totiţ ukazují, ţe vzhledem k psychické náročnosti a stresující pracovní náplni, je fluktuace na těchto pracovních pozicích poměrně vysoká. V časech ekonomické krize je poptávka po odbornících v oblasti správy rizikových pohledávek zvýšená a tak se nábor takových zaměstnanců můţe stát ještě obtíţnější. Díky velkému mediálnímu tlaku bank a společností, nabízející osobní půjčky, rok od roku roste zadluţování domácností, které mimo jiné vyústilo v nominálně rostoucí mnoţství nesplácených úvěrů, které musejí být vymáhány. Tento stav přilákal na trh mnoho vymáhacích společností a trţní prostředí přineslo i změnu v odměňování těchto firem. Dalším plusem outsourcingu tak je, ţe ačkoliv se dříve za vymáhání pohledávek externím 12

zdroj: ZIEGLER, Kamil, ŢALMAN, Lubor, ŠPERL, Jiří, MRKVA, Jaromír, ČERNÝ, Luboš, LUKÁŠ, Vladimír, NIDETZKÝ, Tomáš. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. ISBN 80902243-1-8

23

firmám platila záloha, případně se pohledávky prodávaly ve větších celcích, tak v dnešní době je trendem spíš vyplácení odměny, která má přímou vazbu na vymoţenou částku. I tento bod je pro banky plusem, kdy náklady na vymáhání jsou placené aţ tehdy, kdy toto vymáhání přinese nějaký konkrétní efekt. Zde je uvedený outsourcing vyuţívaný pouze u vymáhání pohledávek za fyzickými osobami, tj. zejména z titulu pohledávek ze spotřebitelských úvěrů, nepovolených debetů na běţných účtech, překročení kreditních rámců k platebním kartám apod. Všechny tyto pohledávky, předané k vymáhání externí firmě, mají společné to, ţe banka má hlavní jen prioritu vymoţení pohledávky. Výjimku u pouţití outsourcingu tvoří pohledávky z titulu hypoték, kde výtěţnost vymáhacího procesu dlouhodobě zaznamenává poměrně vysoké procento úspěšnosti a ekonomicky je výhodnější, pokud si tyto pohledávky vymáhá banka vlastními silami. K tomuto trendu hlavní měrou přispívá fakt, ţe se většinou přímo jedná o střechu nad hlavou dluţníka, který pro její záchranu udělá maximum moţného a navíc dnešní legislativa poměrně dobře umoţňuje umístit obyvatele zastavené nemovitosti jinam a realizovat tak zastavenou nemovitost bez jakýchkoli břemen, které by negativně ovlivňovaly prodejní cenu nemovitosti na trhu. Slabinou outsourcingu je, ţe tohoto klienta, v této chvíli dluţníka, banka do budoucna zřejmě ztratí. Klient nenese dobře, ţe jej banka předala vymáhací agentuře a na banku zpravidla zanevře. Z tohoto důvodu vyvíjí banka tlak na vymáhací agentury, aby při vymáhacích procesech postupovaly co nejméně konfliktním způsobem. Nevhodně zvoleným postupem, chybou externí firmy či pouhým nedopatřením se můţe stát, ţe dojde k neţádoucí negativní medializaci vymáhání pohledávky, která bývá následně připisována na vrub banky, nikoli na vrub vymáhací agentury. Tento ztracený kredit se pak velmi těţko získává zpět. Na druhou stranu toto medializování nemůţeme vyloučit ani u procesů zajišťovaných vlastními pracovníky, kde jako příklad můţeme uvést kauzu oddělení Netechnických ztrát společnosti ČEZ, a.s. z února roku 2010, kdy zaměstnanci tohoto oddělení chodili na odpojování černých odběrů elektřiny oblečeni s nápisy POLICIE, s kuklami na hlavách a 24

dokonce ozbrojení pistolemi. Negativní medializace sice nemohla na monopolním postavení společnosti ČEZ mnoho změnit, nicméně na konkurenčním trhu, jakým bankovnictví je, by tato medializace mohla přinést bance značné ztráty13.

2.1.3.6 Prodej pohledávky Na trhu se občas můţeme setkat také s prodejem pohledávek bank za fyzickými osobami a to zejména z titulu nepovolených debetů na běţných účtech, úvěrů z platebních karet, a někdy i ze spotřebitelských úvěrů. Tyto prodeje jsou zpravidla realizovány tak, ţe je vytvořen balík těchto pohledávek v celkové nominální hodnotě stovek milionů, i jednotek miliard a následně je tento balík nabídnut na trhu více společnostem. Po prověření bonity tohoto balíku pohledávek (tzv. due diligence - anglicky „náleţitá pečlivost“ nebo „náleţitá opatrnost“ - je audit prováděný kupujícím, nebo za kupujícího. Audit je prováděný na informacích, které prodávající dá k dispozici na předem definovaném místě (data room) a v určitém časovém úseku. Hlavní zdroj informací, na základě kterých se prodávající a kupující domlouvají na podmínkách daného převzetí.14) nabízí účastníci tendru cenu za tento balík a nejvyšší nabídce je pak balík pohledávek prodán.

Pozitivem je, ţe se tak banka jednorázově zbaví velkého mnoţství pohledávek a není nucena drţet pracovníky na jejich vymáhání. Negativem je, ţe výtěţnost z prodeje takového balíku je poměrně nízká a banka realizuje značné ztráty. Z tohoto důvodu jsou tyto prodeje vidět jen v menším měřítku a jedná se zpravidla jen o krátkodobé řešení dané situace, nikoli o dlouhodobé koncepční řešení banky.

2.2 Právnické osoby Pro aktivní obchody banky s právnickými osobami jsou příznačné následující podmínky:  V průměru větší počet prodaných produktů jednomu subjektu – vedení více běţných účtů v různých měnách s velkým počtem transakcí (domácích, někdy i

13

http://zpravy.kurzy.cz/209640-sef-oddeleni-netechnickych-ztrat-cez-prisel-o-funkci-jezdil-totiz-se-zbrani/ zdroj: BLATZ, Michael, KRAUS, Karl-J., HAGHANI, Sascha. Corporate Restructuring. 1st rev. ed. . Heidelberg: Springer Verlag Berlin, 2006. ISBN 10-3-540-33074-7, 13-978-3-540-33074-5 14

25

zahraničních - desítky a stovky), investiční a provozní úvěry, bankovní záruky, kompletní správa účtů zaměstnanců právnické osoby (viz kapitola 2.1. Fyzické osoby).  Mnohonásobně vyšší objemy úvěrů, potřeba mnoha bankovních sluţeb.  Niţší dosahovaná marţe v procentech.  Častý kontakt banky s klientem (telefonický i osobní) – tlak na prodávání produktů banky a maximalizaci výnosů na klienta jsou denním chlebem obchodníků v bance a to bez kontaktu s klientem není moţné. Dalším efektem je i zjišťování aktuální situace u klienta a to za účelem vyhodnocení jak moţností rozšíření obchodních aktivit, tak i případných rizik pro banku.  Proces změny ekonomického zdraví klienta (pozitivní i negativní změna) je proces pozorovatelný zpravidla mnoho měsíců, někdy i let. Je na bance, aby si včas zajistila a správně vyhodnotila tyto signály. Problémy se splácením vznikají u klienta aţ jako důsledek procesu zhoršování ekonomiky podnikání klienta. Je zde tak moţnost, aby banka učinila takové kroky, které proces zhoršování zastaví, či zvrátí, případně nepovede-li se ozdravení ekonomiky klienta, bude banka mít prostor ke krokům, které povedou k minimalizaci kreditního rizika a tím minimalizaci případných ztrát banky.

2.2.1

Monitorované oblasti

2.2.1.1 Včasnost a úplnost předkládání informací  Předkládání finančních výkazů – plnění informační povinnosti se u právnických osob týká hlavně pravidelného předkládání finančních výkazů, coţ jsou klíčové informace pro banku pro to, aby byla schopna vyhodnotit ekonomickou stabilitu subjektu a predikovat pravděpodobnost neplnění závazků klientem vůči bance. Při předkládání finančních výkazů má banka srovnání s předchozími obdobími a s také klienty, kteří podnikají ve stejném, nebo podobném oboru. Zde můţeme ze zkušenosti konstatovat, ţe pokud začne docházet ke zpoţdění v předkládání účetních výkazů, bývá to často signál zhoršujícího se ekonomiky klienta.  Potvrzení o bezdluţnosti – banka vyţaduje jeho průběţné předkládání o stavu vůči správcům daní (Správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojištění a finanční úřad).

26

 Investiční a prodejní záměry - povinností komunikovat bance chystané investice, nebo mimořádné prodeje aktiv. Banka monitoruje návratnost investičních a důvody prodejních záměrů.  Účelovost úvěru – kontrolování splnění podmínky pouţití financování na účel deklarovaný v ţádosti o poskytnutí financování. Z praxe vyplývá, ţe vzhledem k poměrně velké znalosti klienta obchodníkem banky, který daný obchod ve svém prvopočátku navrhuje na schválení a poměrně detailním monitorováním klienta i v průběhu čerpání prvního úvěru, má procento porušení této podmínky u právnických osob postupem času klesající tendenci.

2.2.1.2 Sledování hospodářské situace klienta Hlavní bod monitorování banky u právnických osob se soustřeďuje na finanční situaci klienta, opírající se o předkládané účetní výkazy (výkazy o výsledcích hospodaření podniku za určité období (účet zisků a ztrát) a o finanční situaci na konci období (rozvaha), publikované podle konvence ve výroční zprávě. Vedle těchto základních výkazů existují další, zaměřené na konkrétní rys hospodaření podniku (finanční výkazy)15) klienta. Jedná se o hodnocení aktuální finanční situace klienta stupněm finančního ratingu, posouzení hodnoty rizikových faktorů, změny a hlavně trendy v účetních výkazech, jako např.  Klesající trţby  Opakovaná ztráta z provozní činnosti v po sobě jdoucích účetních obdobích  Sniţující se vlastní kapitál  Významné meziroční změny v majetku  Rostoucí zadluţenost  Klesající likvidita (běţná, celková, okamţitá)  Klesající ukazatele aktivity (doba obratu zásob, pohledávek atd.) Prověření finanční situace klienta je ochrana nejen pro banku, jakoţto věřitele, ale i informace pro samotného klienta, protoţe díky informacím banky o hospodaření podobných subjektů ve stejném oboru můţe být upozorněn na skutečnosti, které by v blízké budoucnosti mohly významně ohrozit stabilitu firmy, případně bez provedení

15

zdroj: BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2

27

včasných změn v hospodaření vést k jejímu samotnému zániku. Díky tomuto včasnému zásahu banky je moţné negativní trend změnit a udrţet firmu ziskovou a ţivotaschopnou. Na to navazuje plnění finančních poměrových ukazatelů (vzájemný podíl dvou hodnot z podnikových finančních výkazů vypovídající o finanční situaci a hospodaření podniku16), které jsou stanoveny bankou vţdy individuálně, podle odvětví, ve kterém klient podniká, odráţí v jaké dané konkrétní situaci se klient nacházel v době poskytnutí úvěru a jejich stanovením de facto definujeme v jaké ekonomické situaci nechceme, aby se klient v budoucnosti nacházel. Jedná se o stanovení finančních mantinelů, ve kterých by se měl klient pohybovat. Těmto ukazatelům souhrnně říkáme „finanční kovenanty“ (z anglického „covenant“ – úmluva, dohoda, klauzule smlouvy). K doplnění finanční situace banka poţaduje po klientovi předloţení struktury závazků a pohledávek z obchodního styku, abychom mohli monitorovat vývoj této struktury. U závazků nás zajímá, aby klient nebyl se svými závazky dlouhodobě po lhůtě splatnosti a nevystavoval se tak hrozbě podání návrhu na konkurz, nebo návrhu zahájení insolvenčního řízení. U pohledávek nás zase zajímá platební morálka zákazníků klienta, jaký je její trend a zdali je nějak klientem řešena. Samostatnou podkapitolou jsou pak existence závazků vůči státu ze sociálního a zdravotního pojištění po lhůtě splatnosti bez uzavřeného splátkového kalendáře, stejně tak existence závazků klienta vůči zaměstnancům po lhůtě splatnosti. Existence závazků klienta vůči věřitelům reálně po lhůtě splatnosti více neţ 90 dnů taktéţ není dobrým znamením a je potřeba diskutovat s klientem jeho představu řešení tohoto stavu (splátkové kalendáře, zápočty apod.). Sledujeme nepředvídané sezónní výkyvy, existenci, resp. nárůst podrozvahových závazků klienta (poskytnutí ručení třetím stranám – jeho důvod, výše, splatnost), případně změna hodnoty aktiv (např. přecenění zásob), atd. Dalším bodem, který banka pozorně monitoruje, je obchodní situace klienta. K jakým změnám konkurenceschopnosti klienta dochází v rámci trhu, zdali poptávka roste, je stabilní, nebo klesá a čím je to způsobeno. Jak je hodnoceno např. zavedení nového produktu na trh. Kdo jsou klíčoví dodavatelé, odběratelé, zdali klient není závislý na 16

zdroj: BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2

28

jednom dodavateli či odběrateli, jaká je jejich případná nahraditelnost, jaká je jejich pozice na trhu. Jaká jsou rizika spojená s odvětvím, ve kterém klient podniká. Zdali jsou známy nové technologie, které mohou významně změnit stávající konkurenční prostředí. Jaké je regionální prostředí v místě, kde se zboţí vyrábí, nebo naopak kam se zboţí dodává a jaká jsou zde moţná rizika z tohoto vyplývající (politické, geologické, specifika trhu) Bedlivě je bankou sledována vlastnická struktura klienta, resp. jakákoli její změna, důvody této změny a kdo je (-sou) nový vlastník (-ci). Stejně tak změny v managementu firmy, proč se tak stalo, jaká je kvalifikace a zkušenosti nově příchozích, reference, atd. Změny struktury ekonomicky spjaté skupiny klientů (ESSK – 1) jedna osoba má kvalifikovanou účast na jiné osobě, kromě případů, kdy jsou tyto osoby ve vztahu ovládající a ovládané osoby; 2) stejná osoba má kvalifikovanou účast na dvou nebo více organizačně nezávislých osobách; 3) osoby mají stejného člena představenstva, případně jiného statutárního orgánu, dozorčího orgánu nebo mají společné vrcholné vedení, nebo členové statutárního orgánu, dozorčí rady nebo vrcholového vedení více osob jsou blízké osoby nebo osoby navzájem blízké ve smyslu občanského zákoníku; 4) osoby jsou propojeny zárukami nebo úvěry; 5) osoby jsou spjaty vzájemnými obchodními vztahy, například dodávkami zboţí)17, jako např. vznik nových subjektů, převzetí či spojení s jiným subjektem, získání rozhodujícího vlivu, proč se tak stalo, jaký vliv to má, případně bude mít na klienta atp. Jakoukoli negativní informaci v rámci ESSK je potřeba detailně prověřit a zhodnotit moţný negativní dopad na klienta. Závěrem je to vyjádření auditora, zdali podepsal výroční zprávu (zpráva o hospodaření společnosti za uplynulý rok. Obsahuje kromě komentáře také základní účetní výkazy, poznámky k finančním výkazům a zprávu auditora

18

) bez výhrad, s výhradami nebo

odmítl podepsat výroční zprávu.

17

Věstník ČNB k § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 123/2007 Sb. (zdroj: www.cnb.cz) zdroj: BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2 18

29

2.2.1.3 Plnění platebního styku Plnění platebního styku je definováno procentuálním poměrem z trţeb, který by měl klient vést přes účty dané banky a to na základě dohod stanovených ve smluvní dokumentaci. V případě neplnění této podmínky je potřeba zjistit kde je tento platební styk veden a proč, případně zdali nedochází ke změně struktury platebního styku, tj. část trţeb je realizována v hotovosti a nemůţe tedy procházet skrze účty banky.

2.2.1.4 Sledování personálních změn ve firmě Banka sleduje stálost managementu firmy a náklady na management. Časté změny ve firmě by mohly vyvolat negativní reakce mezi zaměstnanci a mít negativní dopad na další úspěšné fungování firmy. Dále se sledují náklady a struktura odměňování managementu ve společnosti.

2.2.1.5 Sledování platební morálky Soustředění banky na plnění smluvních podmínek není při monitorování klienta právnické osoby - primární, tak jako u klientů - fyzických osob. Naopak, prodlení s platbami splátek jistiny a úroků, či jejich úplné nezaplacení, které bývá u fyzických osob úvodní fází monitorovacího procesu, je u právnických osob spíše jednou z konečných fází tohoto procesu. Hlavním soustředěním banky je právě tomuto nesplácení předcházet a to hlavně průběţným monitorováním úrovně hospodaření klienta banky, správným vyhodnocováním tohoto monitorování a přijímáním takových opatření, aby investice banky nebyla ohroţena. Pokud by se banka měla dozvědět o problémech klienta aţ ve chvíli, kdy u klienta nastane krize likvidity a přestane splácet bance, pak je to signál velmi špatného monitorování klienta bankou. V tento moment je na zahájení sanace podniku zpravidla jiţ pozdě.

2.2.1.6 Ochota klienta komunikovat s bankou Jedním z hlavních předpokladů pro monitorování klienta je, aby klient byl ochotný s bankou spolupracovat a předával bance informace, na základě kterých banka provádí hodnocení klienta. Tato neochota se projevuje postupně, nikoliv nárazově. Záměrně nespolupracujících klientů

je

stále

méně

a

zkušený bankovní

specialista

na

restrukturalizace firem, by měl být schopen se tohoto jiného chování všimnout a správně 30

jej zařadit. Typickým projevem takového klienta je jeho snaha být pro banku nedostupný. Na volání z banky nereaguje, ozývá se se značným zpoţděním a jeho telefonní hovory jsou dost uspěchané, zřejmě aby vyvolal pocit zaneprázdněnosti. Pokud se jiţ ze strany klienta nečekaný telefonní kontakt povede (např. volání přes číslo jiného mobilního telefonu, nebo volání přes ústřednu klienta), tak se bance dostane zpravidla ujištění, ţe nám právě chtěl volat a ţe je vše v pořádku. Na poţadavek banky o schůzku zpravidla reaguje tak, ţe zrovna nyní by rád, ale nemůţe, neboť jede sluţebně někam daleko, případně je někdo z rodiny váţně nemocný, nebo vede jednání o lukrativní zakázce, nebo prodeji své firmy s někým, koho by rád, ale nemůţe jmenovat, neboť si to protistrana nepřeje.

2.2.1.7 Osobní stránka klienta Další monitorovanou rovinou je osobní situace klienta, jako třeba dlouhodobá nemoc klienta, rozvod, převod majetku, dědictví. Například v souvislosti s dlouhodobou nemocí je třeba vědět, je-li někdo, kdo převezme exekutivu v podnikání, má předpoklady k vedení firmy a budou-li tak povinnosti z podnikání vyplývající i nadále plněny, nebo ne. Zajímá nás jakékoli soudní řízení podnikatele, ať uţ je v postavení ţalovaného nebo i ţalujícího. Banka zkoumá důvody soudního sporu a vyhodnocuje, jaké můţe mít následky na klientovo podnikání a následně na plnění závazků vůči bance.

2.2.1.8 Sledování hodnoty zajištění Sledováním kvality a likvidity zajištění si banka ověřuje, ţe nedochází ke sniţování hodnoty zajištění a ţe pro případ nesplácení se nezvyšuje výše potencionální ztráty pro banku. Zajištění sledujeme v rovině platnosti zajištění (platnost smluvní dokumentace), kvality (kvalita ručitele, zahájení insolvenčního řízení na poskytovatele zajištění, schopnost ručitele dostát svým závazkům atp.) a likvidity zajištění (prodejnost zajištění v souvislosti s aktuální nabídkou na trhu), případně pokles ceny zajišťovacího prostředku, zejména v případě nemovitých zástav (nemovitost není uţívána, nedostává se jí pravidelné údrţby, je poškozena přírodními vlivy a není opravena, je pronajímána pro aktivitu, pro kterou není určena atd.).

31

U movitých a nemovitých zástav dále ověřujeme existenci a platnost pojištění a jeho vinkulaci (jedná se o omezení dispozičního práva, např. na souhlas třetí osoby, nebo jen na určitý účel)19 ve prospěch banky.

2.2.1.9 Informace o exekuci Banka monitoruje výskyt exekucí na účtech klienta u banky. Hrozba exekuce je samozřejmě velmi vysoké zvýšení kreditního rizika. Je nutné posoudit částku hrozící exekuce a její vliv na chod firmy, nicméně obecně by nemělo docházet k hrozbě exekuce a banka by vţdy měla mít průběţným monitorováním klienta jakékoli hrozby jakkoli vysoké exekuce pod kontrolou.

2.2.1.10 Záznam v registru dluţníků Banka sleduje případný záznam o klientovi v registru rizikových subjektů, či evidence o pohledávkách po lhůtě splatnosti u jiných peněţních ústavů za klientem (Centrální registr úvěrů, Czech Banking Credit Bureau, a.s., Solus), případně negativní informace v rámci ekonomicky spjaté skupiny, jsou jiţ velmi závaţná zjištění, která jsou pro banku alarmující.

2.2.2

Vyhodnocení informací

Při detekci jakýchkoli negativních informací, monitorovací systémy banky automaticky generují poţadavek na tzv. mimořádnou monitorovací zprávu. Tu musí zpracovat příslušný pracovník banky, nejčastěji bankovní poradce klienta. Před zpracováním zprávy bankovní poradce kontaktuje klienta a detailně zjistí příčiny těchto negativních skutečností a zprávu následně zasílá do oddělení Schvalování kreditních rizik. Při získání jakýchkoli negativních informací je primární okamţité vyhodnocení jejich závaţnosti. V oddělení Schvalování kreditních rizik dochází k vyhodnocení míry rizika a rozhodnutí o moţných opatřeních vůči klientovi. Toto oddělení rozhoduje, zdali klient bude nadále monitorován na obchodním místě banky, nebo dojde k převodu do jednoho ze

19

zdroj: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/vinkulace

32

specializovaných oddělení banky, zřízených na správu ohroţených pohledávek (podle vyhodnocení míry rizika oddělením Schvalování kreditních rizik). Z předchozích odstavců odvozuji, ţe mezi nejvýznamnější body úspěšného monitorovaní a správného vyhodnocení rizikovosti pohledávky u právnické osoby, jsou:  Včasnost informace  Správnost a úplnost informace  Rychlost vyhodnocení získaných informací bankou  Rychlost aplikace kroků banky  Ochota klienta ke spolupráci s bankou Stěţejní oblasti monitorovaní jsou:  Sledování hospodářské situace klienta  Plnění kovenantů  Ochota klienta komunikovat s bankou Stěţejní oblasti monitorování jsem vybral a seřadil podle jejich míry důleţitosti, jak je, ze své praxe v KB, sleduji já sám.

2.2.3 Moţná opatření vůči klientovi Za jakékoli porušení úvěrových podmínek, dle smlouvy o úvěru, lze uplatnit jedno, nebo více úvěrových opatření: V rámci původního obchodního místa  Zvýšení úrokové sazby – podmínky smlouvy přesně definují v jakém rozsahu je banka oprávněna zvýšit úrokovou sazbu.  Zastavení čerpání kreditních limitů – dočasné omezení moţnosti čerpání celého kreditního rámce, resp. trvalé sníţení jeho hodnoty  Nevydání prostředků na jiných účtech klienta, vedených u banky – v případě existence pohledávky banky po lhůtě splatnosti je banka oprávněna rezervovat peníze i na jiných účtech klienta vedených u banky. Např. pouţití finančních prostředků z vkladových účtů klienta, termínovaných vkladů atp.  Poţadavek na dozajištění uzavřeného obchodu – banka je oprávněna poţadovat dodatečné zajištění své pohledávky, pokud je to v moţnostech klienta.

33

 Poskytnutí lhůty - na nápravu daného stavu je moţné poskytnout lhůtu. Tuto moţnost zpravidla podmiňujeme poţadavkem na sepsání uznání dluhu, nebo sepsání notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je jedna z forem uznání závazku, tj. uznání dluhu dluţníkem. Notářský zápis je právním zajištěním dluhu. To znamená, ţe v případě, ţe dluţník nezaplatí svůj dluh, je notářský zápis vykonatelný. Jeho podstatou je dohoda, kterou se účastník zaváţe splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, v níţ svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliţe svou povinnost řádně a včas nesplní. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem dle § 274 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. V případě nezaplacení dluţníkem notářský zápis je vykonatelný tzn., ţe věřiteli je umoţněno vedení exekuce proti dluţníkovi na základě ţádosti věřitele jiţ bez další ţaloby20).  Restrukturalizace angaţovanosti u banky – nastavení nových, lépe splnitelných podmínek úvěru. Sníţení úrokové sazby, prodlouţení splatnosti úvěru, sníţení, nebo odloţení splátek uzavřením dodatku ke stávajícímu úvěru, nebo poskytnutí nového úvěru. V rámci převodu do specializovaného útvaru banky  Poţadavek na splacení části jistiny, nebo celé výše úvěru – tento poţadavek banky před jeho uplatněním konzultuje oddělení Schvalování kreditních rizik se specializovaným oddělením na správu ohroţených pohledávek.  Poţadavek na prodej části aktiv – prodej zbytných aktiv klienta, prodej části, nebo celého podniku. Pokud nedostane příslušné obchodní místo dostatečné informace k příčinám problémů a hlavně k návrhům jejich řešení, pak je nutné klienta převést do specializovaných útvarů, které se správou rizikových klientů zabývají, a to neprodleně. Interně je nadále nezbytné klienta označit zhoršeným stupněm ratingu (stupeň hodnocení rizika, který se provádí na základě ekonomických výkazů a také na základě chování klienta21), zhoršenou klasifikací, s čímţ se automaticky pojí i zvýšená úroveň opravných poloţek. 20 21

zdroj: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_202.htm zdroj: http://www.systemic-rm.com/doc/brochures/RV%20Rating.pdf

34

Uplatnění úvěrových opatření banka vyuţívá dle situace u klienta. Vlastní praxe poměrně jasně ukazuje, ţe nejefektivnějšími z těchto opatření jsou:  Převod do specializovaného oddělení pro správu rizikových pohledávek  Odstoupení od smlouvy  Poţadavek na splacení celé části jistiny Jiţ samotný převod do oddělení, kde je klient jiţ evidován jako rizikový, je kaţdým klientem vnímán velmi negativně a s pocitem značné frustrace. Hrozba poţadavku banky na splacení celé jistiny, tím vyvolaná krize likvidity a následně bankrot a ztráta svého podnikání, je však pro podnikatele klíčovou hrozbou. Na základě této hrozby klient spolupracuje na restrukturalizaci firmy, pod detailním dohledem banky. Na druhé straně zvýšení úrokové sazby a poţadavek na dodatečné zajištění úvěru nemají přímý dopad na existenci podnikání, takţe podnikatelé jsou zpravidla ochotni těmto poţadavkům i vyhovět, resp. je akceptovat, nicméně ke spolupráci s bankou tato opatření klienta ne vţdy přimějí.

2.2.3.1 Oddělení Restrukturalizací Pokud jsou problémy klienta vyhodnoceny jako přechodné, případně nejsou-li k dispozici zcela jasné informace ke stanovení míry rizika (změna vlastníka, větší prodeje aktiv, jednání s investory, zaloţení nové společnosti atd.), pak by příslušné schvalovací místo banky

mělo

rozhodnout

o

zapojení

specializovaného

útvaru

banky,

oddělení

Restrukturalizací. V relevantních případech je moţné zapojit do reţimu restrukturalizace další klienty, kteří jsou s rizikovým klientem, nebo s jeho řešením úzce spojeni a kteří tvoří skupinu klienta (stejný vlastník, obchodní závislost atd.). Tato skupina rizikového klienta nemusí být vţdy stejná, jako je ekonomicky spjatá skupina (členem skupiny rizikového klienta můţe být navíc např. avalista - směnečný rukojmí. Aval je ručitelem ze směnky. Pokud tedy není směnka jejím akceptantem zaplacena nebo výstavcem, můţe se remitent domáhat zaplacení směnečné sumy po avalovi 22, ručitel atp.).

22

zdroj: http://www.pravnipraxe.com/smenky/index.php?file=pojem/aval

35

Toto oddělení provádí nezávislou analýzu klienta, u něhoţ je vyhodnocena hrozba nějakého rizika a na základě výsledků analýzy navrhuje optimální řešení obchodního případu. Toto optimální řešení je rozděleno na část ven z banky, tj. doporučovanou klientovi na zlepšení ekonomiky firmy a část doporučovanou směrem do banky, tj. doporučení na redukci kreditního rizika formou případného zlepšení zajištění úvěru banky, je-li k dispozici. Detailněji se tomuto oddělení věnuje kapitola 3.

2.2.3.2 Oddělení Vymáhání Do oddělení Vymáhání jsou převádění ti klienti, kde snaha o zvrácení negativního vývoje v hospodaření klienta buď selhala, nebo se jeví jako neúčinná, případně se objevily takové skutečnosti, které přímo ohroţují investici banky. V takovýchto případech se jiţ banka rozhoduje pouze o nejrychlejší strategii k vymoţení maximální částky ze své angaţovanosti u klienta. Zde se jiţ neočekává uchování obchodního vztahu s klientem. Prvořadým úkolem tohoto oddělení je zmapování hodnoty zajištění banky a snaha o případné posílení pozice banky jakoţto věřitele. Další kroky vedou k co nejefektivnějšímu uspokojení pohledávky banky, zpravidla formou realizace zajištění. Oproti trendu ve vymáhacím procesu u fyzických osob se zde nepřistupuje k vyuţití outsourcingu. Pouţití outsourcingu je vhodné tam, kde se dají plošně aplikovat identické postupy, nikoliv individuální přístup, který u vymáhacího procesu za právnickými osobami je aplikován. V rámci tohoto oddělení můţe jedním z řešení pohledávky banky také prodej pohledávky třetí osobě. K tomuto kroku banka přistupuje jen tehdy, pokud je nabízená úplata za pohledávku vyšší, neţ je odhadovaná diskontovaná výtěţnost z realizace zajištění pohledávky (vzhledem k délce soudních řízení v ČR je nutno odhadovanou výtěţnost z realizace zajištění diskontovat na současnou hodnotu). Kupující pohledávky jsou často ty subjekty, které jsou např. v obchodním vztahu s dluţníkem banky, samy dluţníkovi dluţí a koupí diskontované pohledávky banky mohou svůj závazek vůči dluţníkovi banky započíst. Ziskem pro kupujícího je rozdíl mezi nominální hodnotou pohledávky a úplatou, kterou bance za tuto pohledávku zaplatil. Vzhledem k tomu, ţe zájemcem o pohledávku by

36

mohla být i osoba spřízněná s dluţníkem banky a mohlo by tak přes nastrčenou osobu docházet k odprodeji pohledávky dluţníka přímo dluţníku samotnému, uchyluje se banka k prodeji pohledávky za právnickou osobou v praxi málokdy. Detailněji viz kapitola 4.4. Prodej pohledávky.

2.2.3.3 Oddělení Vymáhání – právní Do právního odboru oddělení Vymáhání jsou převádění ti klienti, kde je nutné učinit neodkladné právní kroky jako např. při zahájení insolvenčního řízení, podání návrhu na konkurz, resp. prohlášení konkurzu, povolení vyrovnání, vstup dluţníka do likvidace, nařízení výkonu rozhodnutí, zahájení exekuce proti klientovi (zde je nutno vyhodnotit zdali tyto exekuce ohroţují splacení pohledávek banky, či nikoliv, na základě čeho vznikly atp.). Dále to jsou podobné, nebo i stejné důvody, které jsou uţ uvedeny u fyzických osob, tj. odůvodněná podezření, ţe práva banky jsou ohroţena, kdy např. stěţejním osobám (jednatelé, ředitelé, klíčoví obchodníci, majitel se zásadním vlivem na chod společnosti atp.) klienta hrozí, nebo přímo jsou ve výkonu trestu, jsou nezvěstní, bylo u nich zaznamenáno podvodné jednání, klient v soudním řízení s bankou, klient je negativně medializován, coţ by mohlo mít zásadní vliv na podnikání klienta a také ty pohledávky, kde hrozí jejich promlčení.

37

3 Monitorování ohroţených specializovaným útvarem banky

pohledávek

Obrázek 2: Umístění oddělení v organizační struktuře v rámci KB

Zdroj: interní zdroje KB, vlastní úpravy Tato kapitola se věnuje detailnímu pohledu na detailní monitorování úrovně hospodaření specializovaným útvarem banky, oddělením Restrukturalizací, a přímo navazuje na bod „Oddělení Restrukturalizací“, uvedený v podkapitole 2.2.3.1., Právnické osoby. Toto oddělení by v rámci banky mělo být jiţ vedeno v té části, které organizačně spadá do oblasti risk managementu (komplexní systém pro řízení a kontrolu všech existujících rizik)23.

23

zdroj: ZIEGLER, Kamil, ŢALMAN, Lubor, ŠPERL, Jiří, MRKVA, Jaromír, ČERNÝ, Luboš, LUKÁŠ, Vladimír, NIDETZKÝ, Tomáš. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. ISBN 80902243-1-8

38

Obecně můţeme konstatovat, ţe toto oddělení je zapojeno do řešení obchodního případu v případech, kdy hrozí riziko částečného nebo celkového nesplacení pohledávky banky a situaci u klienta lze nejdéle ve střednědobém horizontu stabilizovat. Dále by do tohoto oddělení měly být přednostně převedeny ty problémové pohledávky, kde má banka vyšší angaţovanosti a moţné kreditní riziko se tak týká vyšší nominální částky, tj. vyšší moţné ztráty pro banku a případně banka dále očekává další finanční podporu klientovi i po vyřešení přechodných problémů. Oddělení je od jeho vzniku koncipováno jako útvar s poměrně malým počtem zkušených specialistů (aktuálně 6), zaměřených zejména na stanovení trţní hodnoty aktiv rizikového klienta, na restrukturalizace podniků, na navrţení účinné strategie vedoucí k řešení rizikových pohledávek banky. Jelikoţ je angaţování specialisty k detailnímu monitoringu obchodního případu časově náročné, banka tyto specialisty angaţuje jen u právnických osob a nominálně větších pohledávek.

3.1

Úvodní fáze

Strategie banky vůči klientovi je závislá na mnoha faktorech, které se v průběhu monitorovacího procesu mohou průběţně měnit. Snaha o sniţování angaţovanosti je pochopitelnou logickou reakcí na jakoukoli negativní skutečnost ve vývoji hospodaření klienta banky, nicméně na reálné sniţování nemusí jiţ zbývat prostor, nebo toto sniţování můţe mít na hospodaření klienta jiţ fatální důsledky. Jiţ od samého začátku monitorovacího procesu tak specialista banky zpravidla paralelně monitoruje moţnosti alternativ jak sniţovat angaţovanost vůči klientovi, aniţ by došlo k ohroţení provozuschopnosti klienta, tj. sniţování pomocí

mimořádných splátek, nikoliv

odčerpáváním pracovního kapitálu klienta. Jednou takovou moţností částečného sníţení angaţovanosti a zároveň posílení provozního kapitálu najednou, je vyuţívání sluţeb faktoringových společností.  Faktoring24 – finanční produkt, kde klient faktoringové společnosti svou fakturu postoupí faktorovi, který se stává majitelem pohledávky a věřitelem vůči odběrateli. Na základě této faktury, která musí být označena cesní klausulí (doloţkou o postoupení pohledávky), a dalších průvodních materiálů mu do 48 39

hodin, či v některých případech i okamţitě, poukáţe na jeho účet zálohově část hodnoty (u některých společností aţ 90 procent) postoupené pohledávky. Jakmile odběratel na účet faktora peníze uhradí, dodavatel většinou ve shodný den obdrţí zbytek peněz a faktor s ním zároveň provede vyúčtování.  Forfaiting24 – rozumíme tím odkup bezpečně zajištěných střednědobých nebo dlouhodobých exportních pohledávek splatných v budoucnosti bankou nebo specializovanou finanční institucí (forfaiterem) bez postihu na původního věřitele (vývozce). Forfaiter uzavírá smlouvu s vývozcem o konkrétní pohledávce. V ní jsou přesně vymezeny náklady, poţadované dokumenty a termín realizace obchodu. Následně vývozce předává zboţí zahraničnímu odběrateli a postupuje pohledávku forfaiterovi. Ten uhrazuje na účet vývozce finanční částku, jejíţ hodnota je sníţena o náklady forfaitingu. Odběratel pak platí na účet forfaitera celou nominální hodnotu pohledávky. Jestliţe odběratel nezaplatí, vystupuje v tomto okamţiku forfaiter jakoţto majitel pohledávky v roli věřitele, zajišťuje upomínky, případně podniká další kroky k vymáhání neuhrazené pohledávky. Tyto produkty jsou u nás velmi dobře známé a samozřejmě jsou v podnikatelském světě uţívané, nicméně není to samozřejmě pravidlem a někdy je tak vhodná příleţitost k vyuţití této sluţby a sníţení angaţovanosti klienta u banky. Tato myšlenka však v současné ekonomické krizi daleko lépe zní, neţ v realitě funguje. Negativním trendem dnešní doby, který navazuje na pouţití těchto sluţeb je, ţe díky plošnému zhoršení ekonomické situace u podnikatelských subjektů dochází k vypovídání pojištění pohledávek ze strany pojišťoven u těch subjektů, které vyhodnotí pojišťovna jako rizikové. Díky tomuto, z úhlu pohledu pojišťovny zcela logickému kroku dochází k tomu, ţe místo moţnosti více pohledávek profinancovat pomocí faktoringu, je naopak stávající vyuţití faktoringových sluţeb ze strany faktoringové firmy vypovídáno a tím dochází ke sniţování objemu pracovního kapitálu.

3.1.1

Finanční a obchodní analýza

Jedná se primárně o nastudování finančních výkazů (podle všeobecných konvencí sestavované dokumenty finančního účetnictví, mezi které patří: rozvaha, účet zisků a ztrát, 24

zdroj: http://www.podnikatel.cz/finance/finance/factoring-a-forfaiting/

40

výkaz o rozdělení zisku, výkaz o zdrojích a pouţití fondů, výkaz o peněţních tocích, výkaz o změnách ve struktuře a objemu pracovního kapitálu apod.25) klienta, kde nás zajímá jak horizontální, tak i vertikální analýza. Horizontální nás zajímá proto, abychom zjistili trend ve finančních výkazech, a zjišťujeme čím je tento trend způsoben. U vertikální analýzy porovnáváme strukturu aktiv a pasiv s jinými společnostmi působícími v oboru, zdali odpovídá časový charakter aktiv a pasiv (např. zdali nejsou dlouhodobá aktiva pořizována krátkodobými zdroji). Mezi prvními kroky vůbec zjišťujeme pozice krátkodobých a dlouhodobých věřitelů. Zkoumáme, zda existují nějaké hrozby, které přímo ohroţují klienta banky, tj. například nás zajímá nás bezdluţnost vůči správcům daní (finanční úřad a správa sociálního zabezpečení). Dále se zajímáme o strukturu a časovost závazků a pohledávek z obchodního styku a trend jejího vývoje. V obecné rovině by závazky z obchodního styku neměly být významně větší neţ pohledávky, rovněţ z obchodního styku, taktéţ trend by měl být buď vyrovnaný (růst i pokles na obou stranách přibliţně stejný), nebo by závazky měly růst pomalejším tempem, neţ pohledávky. Samozřejmě vţdy zohledňujeme charakter odvětví, (např. u maloobchodu pohledávky nejsou atp.). U struktury závazků z obchodního styku nás zejména zajímá jaká část závazků je po lhůtě splatnosti a kromě důvodu tohoto stavu ověřujeme, zdali klient má s věřiteli, u svých nejstarších závazků, domluven splátkový kalendář. U těchto písemných dohod musí banka věnovat velkou pozornost existenci případných notářských zápisů, kde můţe být uveden nejen domluvený splátkový kalendář, nahrazující původní splatnost faktury, ale také svolení k vykonatelnosti. Neznalost této skutečnosti by mohla mít neblahé důsledky pro vývoj případné restrukturalizace společnosti v blízké budoucnosti. Věřitel mající svolení k vykonavatelnosti by mohl exekucí negativně ovlivnit nejen zpravidla napjaté finanční toky klienta banky, ale tento krok by mohl být i spouštěcím mechanismem pro případné další netrpělivé věřitele, kteří by na základě této informace např. iniciovali zahájení insolventního řízení proti klientovi banky. Snaha banky, klienta, případně třetí strany (avalista, krizový manaţer, finanční, či strategický investor, finanční poradce atd.) by se tak mohla stát pouhým neefektivním vynakládáním peněţních prostředků a času.

25

zdroj: BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2

41

U hodnocení struktury pohledávek se soustřeďujeme, zdali klient nemá dlouho po splatnosti vyšší částky pohledávek za jedním odběratelem, a kdyţ ano, zdali jsou na tyto pohledávky řádně tvořeny opravné poloţky, resp. jak se klient stará o správu svých pohledávek. Banku zajímá, zda je ve společnosti vyčleněná nějaká osoba na jejich vymáhání, případně spolupracuje-li klient s některou společností na správu pohledávek po lhůtě splatnosti. Zejména ke spolupráci se společností na správu pohledávek má banka moţnost předat klientovi své zkušenosti při vymáhání svých pohledávek. Kromě výše uvedených základních bodů, se zaměřujeme na obchodní analýzu klienta. Kdo jsou jeho dodavatelé, kdo jsou jeho dodavatelé, závislost na jednom odběrateli, nebo dodavateli, zdali výpadek jednoho z dodavatelů, nebo odběratelů můţe způsobit firmě problémy, nebo zdali je relativně snadné je nahradit. Dále zjišťujeme kurzové riziko, a jestli se společnost proti němu nějak zajišťuje, případně jak. Zdali je vyuţíváno „přirozené zajišťování“ (trţby jsou realizovány v cizí měně a nákupy zboţí, nebo i sluţeb je moţné taktéţ realizovat v cizí měně. Při přirozeném zajišťování jde o co nejvyváţenější poměr mezi cizí měnou inkasovanou a placenou), pokud je moţné, nebo je k zajišťování vyuţíváno operací na devizovém trhu (Forex Exchange (EN – směna cizích měn), nebo taky FX, nebo Forex. Jde o mezinárodní obchodní systém pro směnu základních a vedlejších měnových párů, tedy o devizový trh, jehoţ střední kurzy se povaţují za oficiální světové kurzy. Jedná se o největší finanční trh na světě)26. Bez ohledu na stávající domluvu s klientem, případně na povinnosti vyplývající ze smluvní dokumentace s klientem doporučuji striktně poţadovat předkládání účetních výkazů bance na měsíční bázi (standardní poţadavek banky je čtvrtletní předkládání výkazů). Dosáhneme tak moţnosti pravidelně a v co nejkratším moţném termínu monitorovat vývoj úrovně hospodaření klienta. Tento detailní monitoring je vhodný v období zvýšeného kreditního rizika u klienta a ve chvíli, kdy se situace u klienta stabilizuje, prodluţuje se období, kdy je nutné účetní výkazy předkládat nebo se vracíme k původně domluvené periodě. 26

zdroj: http://www.fxtrading.cz/index.php?m=co_jsou

42

3.1.2

Stanovení hodnoty zajištění

Na stanovení hodnoty zajištění navazuje stanovení úrovně opravných poloţek tak, aby bance nevznikly s případnou ztrátou u obchodního případu neočekávané ztráty. Toto kontinuální sledování úrovně opravných poloţek je klíčové pro předcházení nenadálých finančních potřeb banky na krytí ztrát a tím vyvolávání náhlých výkyvů ve finančních tocích banky, coţ je pochopitelně zcela neţádoucí.

3.1.2.1 Nemovitost Následujícím krokem je posouzení hodnoty zajištění banky. Pokud se jedná o nemovitost, zohledňujeme, jak by tato nemovitost byla poptávána při nuceném prodeji a kolik peněţních prostředků by banka získala za tuto nemovitost na realitním trhu. Pro toto ohodnocení není nezbytné vyuţívat odhadů např. interního znalce pro oceňování nemovitostí. Pro první zjištění a hrubou orientaci postačuje srovnání trţních cen podobných nemovitostí v místě, například pomocí internetu. Ze zkušenosti bereme v úvahu různé aspekty, příslušné tomu danému druhu nemovitosti. V případě průmyslového objektu, kromě stavebně technického stavu, hodnotíme jeho náhradní vyuţití (jiná výroba, sklady, rozdělení na více menších částí pro moţnost pronájmu více subjektům atd.), druhy a dostupnost infrastruktury (jak daleko od objektu je dálnice, vlak, letiště atd.), personální dostupnost (v dosahu většího města, pro moţnost výběru zaměstnanců), lokalitu (níţina, vrchovina – zohlednění klimatických vlivů – sjízdnost silnic v zimě, záplavová oblast), moţnost případného rozšíření areálu (volné pozemky pro moţnost dokoupení, nebo jiţ zastavená plocha), nabídku podobně laděných nemovitostí v místě, resp. moţnost výstavby nových, podobně vypadajících projektů. Zajištění nemovitostí je u úvěrů právnických osob dlouhodobě vnímáno jako nejstabilnější zajištění pro banku, jelikoţ ceny nemovitostí mají schopnost si drţet svoji hodnotu, banky mají dostatek praxe ve správném postupu zřízení zástavního práva a realizace zástavního práva se stává stále běţnější praxí, pro spokojení pohledávky věřitele.

43

3.1.2.2 Technologie V případě, ţe jsou zajištěním banky např. technologie, posuzujeme, zdali je moţné jiné pouţití této technologie ve více oborech (CNC stroje, stolní vrtačky, lisy, soustruhy atd.), nebo se jedná o jednostranné vyuţití (např. vysoké pece, pálící pece na sklo a porcelán). Je-li vůbec moţné a za jakých nákladů, technologii demontovat, zdali se cena demontáţe, transferu a montáţe nerovná pořizovací ceně pouţité technologie na trhu (platí hlavně pro prostorově náročné celky, např. pálící linky, tavící pece atd.). Banka zjišťuje, zda je k dispozici kompletní dokumentace k technologii (v praxi se setkáváme s případy, kdy z důvodu chybějící dokumentace k technologii, se její prodej nerealizoval), unikátnost technologie, nebo naopak její značné rozšíření na trhu. Důleţitou charakteristikou je i to, zda se jedná o technologii zaběhnutou a léty prověřenou, nebo se jedná o technologii méně známou, novou. Zajištění pohledávky banky zástavním právem k technologii se vyuţívá jen jako doplňkové, podpůrné. S úspěšnou realizací zástavního práva se v našich podmínkách setkáváme zřídka.

3.1.2.3 Zásoby Dalším moţným zajištěním pohledávky banky jsou zásoby. Jedná se převáţně o surový materiál, ze kterého je následně vyráběna produkce klienta banky. U zásob posuzujeme jejich kvalitu v souvislosti s jejich likviditou. Jedná-li se o univerzálně pouţitelné zásoby ve smyslu např. klád stromů, nebo ţelezných plátů, prutů, které jsou díky svému univerzálnímu zpracování snáze prodejné, nebo jsou to jiţ polotovary, ze kterých je následně výrobek kompletován, např. tvarované plechy, přesně nařezané a připravené kusy dřeva, které jsou pochopitelně hůře prodejné, nebo případně téměř neprodejné. Pokud se jedná o likvidní druh zásob, pak zástavní právo k zásobám je vyuţíváno a je hodnoceno jako vcelku bonitní. Nicméně i přesto se jedná o zajištění doplňkové, podpůrné.

44

3.1.2.4 Zástava pohledávek Dalším zajišťovacím instrumentem je zástava pohledávek z obchodního styku. Čím větší je mnoţství odběratelů, mnoţství pohledávek a čím je nominální výše pohledávek menší, tím lepší výtěţnosti je dosaţeno, a naopak. Je to z důvodu, ţe banka jako první musí obeslat všechny poddluţníky (poddluţník – osoba, která je dluţníkem svého věřitele, který je současně v dalším vztahu dluţníkem. Tento první dluţník je vůči dalšímu věřiteli poddluţníkem27) s informací, aby plnili na účet dluţníka, vedený u té dané banky, nebo interní účet banky. V praxi dochází k tomu, ţe po obdrţení této výzvy banky se poddluţníci ozvou klientovi banky s informací, ţe obdrţeli tuto výzvu. U nominálně největších pohledávek se klient banky obratem snaţí tento stav poddluţníkovi „vysvětlit“ a domluvit se s ním na plnění závazku ze zastavené pohledávky na účet klienta banky vedený u jiného peněţního ústavu. Případně dojde k vygenerování pohledávky poddluţníka za klientem banky a to na základě např. penále za pozdní dodání zboţí, nebo z titulu špatné kvality zboţí apod. Částka, která tak měla původně z titulu zastavené pohledávky být zaplacena do banky a pouţita na úhradu pohledávky banky, bývá zřejmě rozdělena mezi klienta banky a poddluţníka. Praxe bohuţel ukazuje značný úspěch v těchto dohodách mezi klientem banky a poddluţníkem, neboť výtěţnost z realizace zástavního práva u zastavených pohledávek se pohybuje kolem cca 10%28.

3.1.2.5 Ručení 3. osoby Dále se můţeme setkat s ručením 3. osoby za závazky klienta vůči bance. Toto ručení můţe být uzavřeno na základě smluvní dokumentace poskytnuté bankou, nebo formou notářského zápisu, nebo ve formě avalu na směnce. Pokud takovéto ručení existuje, pak bonita tohoto ručení je přímo úměrná bonitě toho, kdo ručení poskytnul.

3.1.2.6 Směnka Směnka je zajišťovacím instrumentem, jehoţ výstavcem je klient banky. V dnešní době se pro zajištění pohledávek banky uţívá blanko směnka (blanko směnka – nebo téţ bianco 27 28

zdroj: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=OC_286.HTM zdroj: interní data Komerční banky, a.s., červen 2009

45

směnka je směnka, která má některé části nevyplněné. Blanco směnka vlastně není směnka, neboť neosahuje všechny zákonem poţadované náleţitosti pro to, aby to byla směnka. Směnkou se blanko směnka stane aţ tehdy, kdy se vyplní. Blanko směnka se pouţívá jako zajišťovací směnka. Zajištění se realizuje zpravidla tak, ţe v blanko směnce není vyplněná směnečná suma a datum splatnosti29), takţe je nutné i vyplnění Dohody o vyplňovacím směnečném právu (společně s blanko směnkou se uzavírá i tzv. Dohoda o vyplňovacím směnečném právu, která vymezuje, za jakých podmínek je majitel směnky oprávněn blanko směnku vyplnit29). Hlavní význam směnky v otázce zajištění úvěru pro banku je ten, ţe v případě neplnění smluvních podmínek klientem bance, zahájí banka soudní řízení o zaplacení směnky, kde výhoda směnečného soudního řízení v porovnání s klasickým občanskoprávním řízením, je hlavně v kratší době soudního řízení a v jednodušším dokazovacím řízení v průběhu soudního projednání, protoţe banka jen předkládá originál směnky a případné další aktivity (odpor atd.) jsou na straně ţalovaného. Ještě existují i další zajišťovací instrumenty, jako např. zástavní právo k termínovanému vkladu, nebo zástavní právo k obchodnímu podílu, nebo k akciím, nicméně tato zástavní práva se v praxi objevují jen sporadicky.

3.2

Moţnosti řešení ohroţených pohledávek

3.2.1 Pozitivní vývoj Jak jsem jiţ uvedl v podkapitole Finanční a obchodní analýza, jako první se věnujeme případným bezprostředním hrozbám klienta, tj. zjišťujeme stanoviska zejména krátkodobých a posléze i dlouhodobých věřitelů. Pokud ţádné bezprostřední hrozby ve smyslu konkurzu, insolvenčního řízení, nebo exekuce nehrozí, nebo jsou uspokojivě vyřešeny (uzavřené písemné splátkové kalendáře), jako druhé v pořadí zjišťujeme co přesně je původní příčinou toho, ţe je klient označen jako rizikový. Zde se musíme snaţit rozlišit, jestli příčina je objektivní záleţitost, kterou 29

zdroj: http://www.pravnipraxe.com/smenky/index.php?file=smenka/blanko-smenka

46

klient sám o sobě cíleně ovlivnit nemohl nebo se jedná o skrytý záměr klienta. Tento druhý krok byl fenomén hlavně let minulých a s postupem času je těchto úmyslných kroků stále méně, nicméně stále se ještě s takovými klienty setkáváme a z hlediska banky je obezřetnost samozřejmě na prvním místě. Mezi tyto neţádoucí příčiny, které jsou klientem banky provedeny bez vědomí banky, řadíme např.:  Změna managementu  Změna vlastníka  Poskytnutí ručení třetím osobám  Změna charakteru podnikání klienta  Převedení části výroby, nebo prodej na třetí osobu  Neplánovaný prodej stálých aktiv  Zaloţení podobně znějící společnosti  Vstup finančního, nebo strategického investora  Převedení platebního styku do jiné banky Samozřejmě je opět nutné informace detailně prověřit a vzít v úvahu jejich pravý účel. Bankovní odborník by měl umět posoudit, zda změna ohroţuje pohledávky banky či nikoli. Jako následující v pořadí stanovujeme hodnotu zajištění. Jak je uvedeno v předchozí podkapitole, tak zároveň zjišťujeme moţnosti dalšího dozajištění pohledávky banky dalšími aktivy klienta, která jsou v jeho vlastnictví a neváznou na nich zástavní práva ve prospěch nějakého jiného věřitele. O dozajištění je potřeba se pokusit vţdy, kdyţ jsou potvrzeny negativní informace od klienta. Jako další krok se soustřeďujeme, zdali klient si je této negativní informace vědom, resp. zdali tuto záleţitost má snahu řešit. Nyní se pro lepší představu soustředíme na nejčastější příčinu detailního monitorování úrovně hospodaření klienta banky a tou jsou zhoršené ekonomické výsledky klienta, konkrétněji uvaţujeme, ţe firma je ztrátová. Určitě je pro banku potěšující, kdyţ si je klient zhoršené situace vědom, záleţitost by rád řešil a výsledek monitorování banky klienta, o nutnosti změny v podnikání klienta, vítá. V 85%30,

30

Interní údaj Komerční banky, a.s., z června 2009

47

na prvním místě ze všech příčin podnikatelského selhání celkově, je však právě uvedena příčina, ţe podnikatel, který společnost doposud řídí, nedokázal rostoucí firmu v určitý moment předat jiným manaţerům, nebo alespoň úspěšně delegovat pravomoci na další vedoucí pracovníky. Z tohoto důvodu dochází častěji k setkání, ţe ačkoli si je jednatel společnosti vědom zhoršující se ekonomické situace firmy, tak názory, kde je příčina problému a co by se mělo udělat, mohou být mezi klientem a bankou někdy rozdílné. Základní a moţná zásadní problém bývá v tom, ţe klient zpravidla věří, doufá, nebo významně pracuje na zvýšení trţeb, při stávající nebo jen mírně omezené úrovni nákladů. Banka se na ztrátové hospodaření klienta dívá zpravidla tak, ţe je nutné nejprve definovat plán restrukturalizace firmy, kde jsou nastaveny jednotlivé etapy procesu restrukturalizace. V případě, ţe bude dosaţeno stanovené úrovně nákladů, ale zároveň nedojde k očekávanému růstu trţeb, tzn., ţe společnost je nadále ztrátová, musí být firma připravena opakovaně sniţovat náklady, dokud se nedostane nad bod zvratu (průsečík křivky celkových výnosů a celkových nákladů. V bodě obratu je provozní zisk nulový a trţby právě pokrývají všechny výrobní náklady společnosti) 31, tj. nebude zisková. Tento plán restrukturalizace by měl připravit jednatel, ředitel, zkrátka řídící osoba společnosti, aby tato osoba byla schopná rozlišit, která střediska jsou klíčová, kteří zaměstnanci jsou pro danou činnost důleţití a co je moţné v tu danou situaci redukovat. Můţe to být samozřejmě někdo z externích zdrojů, tj. krizový manaţer, poradenská společnost, nebo firma specializovaná na restrukturalizace podniků. V dnešní době celosvětové finanční krize je po těchto subjektech velká poptávka, coţ vyvolalo i velké zvýšení nabídky těchto subjektů a je tak na trhu z čeho si vybírat. Velkou výhodou těchto specialistů na restrukturalizace je to, ţe mají zkušenosti z podobně velkých firem, z firem podobného zaměření podnikání a mohou tak velmi efektivně přispět k řešení návratu společnosti k ziskovosti. Další velkou výhodu těchto specialistů je, ţe nejsou zatíţeni vnitřními vazbami společnosti a to jak morálními (ředitel firmy nevyhodí svého souseda, co by tomu řekli lidé ve městě), tak personálními (vztahy mezi zaměstnanci), tak i zaběhnutými kolejemi ve firmě („vţdycky jsme to přeci dělali takhle...“). Tento specialista na restrukturalizace by měl být v této souvislosti schopen definovat efektivitu jednotlivých 31

zdroj: BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2

48

zaměstnanců bez ohledu na jejich pracovní zařazení. Nevýhodou těchto odborníků je to, ţe jejich angaţování je značně nákladné a zpravidla kaţdá firma, která je v problémech, bojuje se ztrátovostí, je zde hrozba likvidity a těmito značně vysokými finančními prostředky na angaţování těchto specialistů nedisponuje. Dalším, bohuţel ne zřídkakdy viděným problémem těchto specialistů je, ţe pokud „ucítí“ moţnost inkasování prostředků v delším

časovém

horizontu,

začnou

na

této

společnosti

parazitovat.

Proces

restrukturalizace neúměrně natahují a jejich cílem není co nejrychleji a hlavně co nejefektivněji společnost ozdravit, nýbrţ udrţet svoji vlastní činnost co nejdéle a inkasovat tak provize. Tuto negativní zkušenost mám nejen z dřívějších obchodních případů, ale i z případu, který nyní aktuálně řeším a to jak u menších poradenských firem, tak i u velkých a významných mezinárodních poradenských společností. Ve výše uvedených souvislostech se při těchto restrukturalizačních procesech jako zajímavá jeví moţnost vyuţití zkušeností specialistů banky. Banka disponuje taktéţ portfoliem společností, kde jiţ takovémuto procesu dohlíţela a to zpravidla i v podobně velkých i charakterem podnikání podobných společnostech. Kromě výše uvedených zkušeností je výhodou specialistů z banky to, ţe jsou k dispozici klientovi bezplatně. Na druhou stranu mohou s těmito procesy de facto jen pomáhat, doporučovat jak postupovat, ale nemohou se zhostit exekutivní role přímo ve společnosti, tak jak tomu bývá při angaţování krizového manaţera. Postup restrukturalizačního procesu ve firmě stojí z větší míry na podobných principech, takţe si ho můţeme projít. 1. Kde je ztráta generována – z výkazu zisků a ztráty vidíme, zdali je ztrátovost firmy generována jiţ na úrovni provozní činnosti firmy, nebo je vytvářena aţ vlivem finančního hospodářského výsledku. Pokud je to jiţ provozní úroveň, coţ bývá nejčastěji, jsou vhodným pomocníkem pro analyzování problému výstupy oddělení controllingu (hlášení, které obsahuje porovnání skutečných výdajů s plánovanými, společně s rozvahovými stavy. Tento systém pomáhá vedení společnosti rychle a systematicky plánovat a kontrolovat32) klienta. Zde můţeme vidět po jednotlivých nákladových střediscích (pobočkách, odděleních, provozních linkách, produktech, směnách atd.), které z nich jsou ziskové a které ne. 32

zdroj: POLLAK, Harry. Jak obnovit životaschopnost upadajících podniků. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-803-7

49

2. Společně s klientem zjišťujeme, jaké jsou moţnosti zefektivnění činnosti ztrátových středisek (sníţení počtu zaměstnanců, zefektivnění výroby pomocí jiné, nebo nové technologie, sníţení pronajímané plochy, atp.), moţnost některé činnosti zajistit pomocí outsourcingu, prověření moţnosti uzavření jednotlivých ztrátových nákladových středisek. 3. Tyto

jednotlivé

moţnosti

bychom

se

měli

snaţit

přenést

právě

do

restrukturalizačního plánu, kde budou tyto jednotlivé etapy uvedeny. Důsledné sledování a dodrţování tohoto plánu je zárukou pro banku, ţe společnost by měla být na cestě k ozdravení a tím pádem by se zde sníţilo kreditní riziko pro banku (to, ţe je potřeba restrukturalizovat společnost ale neznamená, ţe je společnost restrukturalizace schopná33). 4. Spolupráce klienta – samozřejmě, ţe klient banky tato poţadavky banky ne vţdy akceptuje nadšeně a v plném rozsahu. K tomu, abychom klienta banky k tomuto plánu a jeho důslednému dodrţování přiměli, vyuţijeme dalšího slabého místa, které zhoršená efektivita firmě přinesla, a to je nedostatek pracovního kapitálu (rozdíl mezi krátkodobými aktivy a krátkodobými závazky. Měří likviditu podniku. Představuje část krátkodobých oběţných aktiv, která je financována dlouhodobými finančními zdroji – ať jiţ vlastním jměním společnosti, nebo cizími zdroji, např. bankovními úvěry, dluhopisy, obligacemi34). Společnost celkově zpravidla čelí propadu trţeb, ztrátě zisku, mimořádným výdajům spojeným s jiţ zahájenou restrukturalizací firmy. Kaţdý podnikatel se snaţí na vzniklou situaci nějak reagovat, coţ zpravidla přináší zvýšené náklady ještě před tím, neţ se do obchodního případu vloţí banka. Jedná se o placené mzdy zaměstnancům, kteří jsou nuceně doma, následně pak odstupné propuštěným zaměstnancům, placení odstupného za ukončování nájemních smluv (prostory), leasingových smluv (technologie, dopravní prostředky), které byly nastavené na delší období, náklady na stěhování. Dále to jsou nepřímé náklady, jeţ se projevují ve změně zaměření jednatele z obchodní, či manaţerské činnosti na činnost restrukturalizační. Sníţení mnoţství objednávek s sebou nese např. menší mnoţství výroby jednoho produktu, takţe dochází k prodlevám mezi přednastavením strojů z jednoho výrobku na

33

POLLAK, Harry. Jak obnovit životaschopnost upadajících podniků. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-803-7) 34 zdroj: BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2

50

druhý, čímţ dochází zase ke zhoršování efektivity výroby. A v tomto stavu čelí nutnosti splácet bance pravidelné splátky úvěru. 5. Jako nejefektivnější se v tomto případě praxí ukazuje nabídka banky klientovi, ţe mu bude umoţněna změna splátkového kalendáře s odkladem splácet jistiny po určitou dobu, coţ je právě podmíněno buď sestavením restrukturalizačního plánu, nebo angaţováním krizového manaţera, nebo společnosti na restrukturalizace zaměřené. Dodrţování tohoto plánu si banka hlídá tak, ţe umoţnění splátkových prázdnin klientovi je nastavené jen na krátkou dobu tak, aby byl klient stále nucen tuto skutečnost zohledňovat a nemohl se na jedno rozhodnutí banky spolehnout v delším časovém úseku. Navíc tento kratší časový úsek (stanovujeme jej podle váţnosti ekonomických problémů klienta – zpravidla tři aţ šest měsíců) nevyvíjí soustředěný tlak jen na klienta banky, ale také na příslušného zástupce banky, který je takto nucen se při změně podmínek úvěru opětovně provést monitoring hospodaření klienta. 6. Ačkoli se to můţe zprvu zdát jako poměrně nekomfortní řešení pro klienta, jelikoţ nemá jistotu, ţe mu bude tento splátkový kalendář následně opětovně přizpůsoben jeho moţnostem, tak ze své praxe vím, ţe po počátečních rozpacích, kdy je následně

tento

scénář

banky

srozumitelně

vysvětlen,

většinou

dochází

k porozumění ze strany klienta a respektování poţadavků banky. 7. Tento tlak na klienta a přistoupení na poţadavky banky klientovi přináší zpravidla i pozitivní efekt v podobě uvítání této skutečnosti na straně obchodních partnerů (hlavně dodavatelů klienta), kde dochází i k uklidnění těchto věřitelů stran uspokojení jejich pohledávek za klientem.

3.2.2 Negativní vývoj Předešlá podkapitola se zabývala moţnostmi řešení negativní stavu hospodaření klienta banky, kdy byl při jeho monitorování zaznamenán negativní vývoj, a klient byl ochoten spolupracovat, nebo byl k tomu bankou veden. Tato podkapitola se zabývá monitorováním klienta, u kterého přes tyto snahy nedošlo k ozdravení společnosti či klient z nějakého důvodu s bankou nespolupracuje. Existuje tedy reálná hrozba platební neschopnosti klienta a vysokého kreditního rizika pro banku.

51

3.2.3 Nespolupracující klient Jak jsem jiţ v textu uvedl, tak záměrně nespolupracujících klientů je stále méně a zkušený bankovní specialista na restrukturalizace firem, by měl být schopen se tohoto jiného chování všimnout a správně jej zařadit. Typickým projevem takového klienta je jeho snaha být pro banku nedostupný. Na volání z banky nereaguje, ozývá se značným zpoţděním a jeho telefonní hovory jsou dost uspěchané, zřejmě aby vyvolal pocit zaneprázdněnosti. Pokud se jiţ ze strany klienta nečekaný telefonní kontakt povede (např. volání přes číslo jiného mobilního telefonu, nebo volání přes ústřednu klienta), tak se bance dostane zpravidla ujištění, ţe nám právě chtěl volat a ţe je vše v pořádku. Na poţadavek banky o schůzku zpravidla reaguje tak, ţe zrovna nyní by rád, ale nemůţe, neboť jede sluţebně někam daleko, případně je někdo z rodiny váţně nemocný, nebo vede jednání o lukrativní zakázce, nebo prodeji své firmy s někým, koho by rád, ale nemůţe jmenovat, neboť si to protistrana nepřeje. V tuto chvíli je nezbytné učinit následující kroky a to v co nejrychlejším moţném termínu. Za prvé osobně navštívit firmu klienta. Pokud se všimneme něčeho, co je proti standardnímu reţimu nezvyklé, např. firemní vozy jsou v pracovní době na parkovišti klienta, ačkoli by běţně měly být někde v terénu, nebo výrobní haly jsou klidné a zhasnuté, odnikud není slyšet ţádný hluk, typický pro běţící stroje. Ve společnosti nejsou vidět ţádná cizí vozidla, která by přiváţela materiál, nebo odváţela zboţí. Nebo naopak jsou zde vidět cizí osobní vozidla a cizí lidé, kteří by s tradičním obchodem být neměli co do činění (např. cizinci v oblecích a aktovkami), nebo i nadále se není moţné dovolat na ústřednu firmy, na jiné známé linky zaměstnanců, se kterými jsme se předtím byli v kontaktu (finanční ředitel, účetní společnosti, obchodní nebo provozní ředitel, atp.), je v těchto případech banka nucena pojmout to nejtěţší podezření a okamţitě rezervovat všechny prostředky na všech účtech klienta a společně s tím odeslat dopis klientovi, který by informoval klienta o tom, ţe všechny jeho závazky vůči bance se dnem doručení tohoto dopisu stávají splatné. Splatnost úvěru nastává dnem doručení tohoto dopisu, takţe buď jej můţeme odeslat poštou s doručenkou, coţ potrvá den, nebo dva. Osobně doporučuji dopis buď okamţitě osobně přivézt do firmy a na podatelně firmy, sekretariátu, či ve vrátnici si nechat potvrdit převzetí dopisu anebo do firmy vyslat kurýra, který toto předání provede za nás. Za roky praxe mohu potvrdit, ţe rozdíl jednoho, nebo dvou dní hrál roli, a proto není v tuto chvíli radno s odesláním dopisu otálet.

52

Dále postupujeme přímým vymáháním pohledávky banky, tj. rezervací všech zdrojů na účtech klienta, zrušením všech volných kreditních (nečerpaných) limitů klienta a převodem do oddělení Vymáhání. Detailněji viz kapitola 3. Pokud by se jednalo o jen o nedorozumění a výše uvedené kroky jsou jen souhrou okolností a klient banky je v dostatečné míře a rozsahu vysvětlí, pak samozřejmě není pro banku problém tento poţadavek na okamţité splacení všech pohledávek klienta u banky stornovat a nastavení úvěrové linky vrátit do původního stavu. Pokud nastal ten případ, ţe snahy o ozdravení firmy nejsou úspěšné, klient s námi komunikuje a jiţ z běţné provozní úrovně není moţné sniţovat dále náklady, je nutné omezení aktivit firmy na takovou úroveň, při které firma bude dále fungovat, nicméně to bude jiţ bez některých aktivit, aktiv, nebo výroby produktů, které dříve realizovala. Zde je opět důleţité zjištění, které z aktivit, nebo výrobků jsou nejvíce ziskové a samozřejmě ukončujeme ty činnosti, produkty, které jsou pro firmu nejméně výnosné. U prodeje aktiv je to stejné, tj. vybíráme na prodej ta aktiva, která označujeme jako zbytná. Mezi tyto řadíme například např. pozemky, které byly původně nakoupeny se záměrem dalšího rozšíření firmy. Dále to jsou technologie, které jsou vyuţívané málo, nebo nejsou vyuţívané vůbec. Podnik by měl usilovat o maximální sniţování stavu zásob. Firma si ponechává hlavně ty zásoby, které patří k hlavnímu podnikatelskému programu firmy a méně prodejné vyprodává. Tento moment nezní pro majitele firmy optimisticky a není proto jednoduché najít společný konsensus pro tyto kroky. V souvislosti s těmito vynucenými prodeji je nutné zdůraznit, ţe v tento moment banka nesleduje primárně ozdravení společnosti jako takové, nýbrţ z těchto nucených prodejů dochází ke sniţování angaţovanosti vůči bance. Tady bych rád zdůraznil, ţe strategie banky vůči klientovi není rozdělena na podporu klienta v ozdravení tím, ţe změníme splátkový kalendář a neplacením jistiny dáme prostor pro ozdravení firmy, nebo na prodej aktiv a sniţování angaţovanosti klienta u banky. Tyto dvě strategie mohou v případě monitorování klienta a v případě vymáhání klienta by naopak jiţ měly jít ruku v ruce a snaha o zlepšení provozní efektivity společnosti a snaha banky neodčerpávat klientovi z provozních prostředků na sniţování úvěrů, by měla být doplněna současně o sniţování angaţovanosti mimořádnými splátkami, díky výnosům z prodejů zbytných aktiv. Tato provázanost strategie detailního monitorování klienta a 53

strategie jiţ aktivního vymáhání klienta a sniţování angaţovanosti je samozřejmě závislá rychlosti, efektivitě a hlavně na trendu v ozdravném procesu společnosti, na celkové situaci v daném podnikatelském odvětví, na celkové strategii banky k rizikovým klientům a na citu specialisty banky Jedním z moţných řešení nedostačující profitability firmy je také moţnost hledání strategického investora. Jedná se o propojení technologicky podobných nebo stejných druhů výroby, kde by synergické efekty mohly přinést prospěch oběma společnostem. Nevyuţité kapacity jedné by mohly poslouţit za výhodných podmínek druhé, která pro rozšíření výroby (prodeje) nemusí stavět, nebo pronajímat nové prostory a toto propojení přináší okamţitý efekt pro obě společnosti zároveň. Kamenem úrazu bývá představa jednotlivých podnikatelů o hodnotě jejich nabídky. Strategický investor nebude pravděpodobně chtít vytěţovat cizí kapacity v případě, kdy nebude mít majoritní účast ve společnosti a majitel nevýdělečné společnosti zpravidla věří v její záchranu do poslední chvíle, tj. zpravidla se nechce majoritního podílu ve své společnosti vzdát. Tento postoj majitele firmy, klienta banky, je k tomuto veden tím, ţe prodej majoritního podílu ve své firmě vnímá jako začátek konce ztráty své firmy, coţ je pro drtivou většinu podnikatelů vztah na úrovni rodič - dítě. Na základě těchto zkušeností je snaha banky přimět obě strany k dohodě, ţe se jedná o prodej majoritního podílu strategickému investorovi, nicméně původní vlastník má opční právo tuto část v horizontu několika předem definovaných let zpět odkoupit a to za trţních podmínek. Cena takto ozdravené společnosti by za několik let měla vyrůst a rozdíl mezi cenou kupní nyní a prodejní cenou za několik let původnímu vlastníku by měla být prémií strategickému investorovi. Jako poslední krok v rámci detailního monitorování klienta banky uvádím kontrolu existence směnek. Tato kontrola je zaměřena na případnou existenci osobního avalu majitele firmy na zajišťovací směnce. Termín „případnou“ pouţívám proto, ţe v praxi se s avalem na směnce setkávám velmi sporadicky. Pokud tento osobní aval na směnce najdeme, pak je to známka buď toho, ţe majitel firmě věří, nebo věřil natolik, ţe se nebojí svůj osobní aval na směnku dát, coţ je pro banku dobré znamení, nebo tento aval není bonitní a proto poskytovatel tohoto druhu ručení nemá s avalováním směnky ţádný problém. Toto platí jak pro případy, kdy je avalista fyzická osoba, tak i pro případy, kdy je avalistou právnická osoba. Tuto bonitu avalu je proto potřeba prověřit. To provedeme tak, ţe prověříme bydliště avalisty (při poskytování úvěru jsou informace o bydlišti majitele 54

klientem bance poskytnuty, případně je lze ověřit z výpisu z obchodního rejstříku firmy). Podle druhu bydlení (panelák, byt v nové zástavbě, rodinný dům, vila, atd.) bychom měli být schopni odhadnout, zdali se jedná o bydlení majitele firmy, nebo se třeba jedná ještě o trvalé bydliště, kde majitel bydlel u svých rodičů. Majitele dané nemovitosti zjistíme pomocí informace z příslušného katastrálního úřadu, kde také můţeme zjistit i případné vlastnictví dalších nemovitostí poskytovatele ručení. Z praxe mohu potvrdit, ţe výskyt směnečného avalu majitele firmy na zajišťovací směnce ve prospěch banky, aby tento avalista byl nositelem i dalšího majetku významné hodnoty, se prakticky neobjevuje. Pro banku je tento aval majitele firmy de facto jen informací o tom, ţe se banka při případné platební neschopnosti klienta a při realizaci zajištění můţe z titulu směnečné ţaloby domáhat prodeje obchodního podílu, nebo akcií našeho klienta banky, které má ten daný majitel ve svém vlastnictví. Pokud i nyní je situace stran rizikovosti klienta banky taková, ţe nevidíme ţádný zlepšující se trend, nebo naopak situace se nadále zhoršuje, pak uţ zbývá jen převod tohoto klienta do oddělení Vymáhání, kde se jiţ banka maximálně soustřeďuje pouze na vymoţení investované částky v co největším objemu a také nejrychlejším čase.

55

Případová studie Společnost:

ABC, s.r.o.

Obor:

vlastní výroba motocyklů

Obrat:

26 milionů Kč (2007)

Vlastnictví:

podnikatel a jeho manţelka (100%)

Počet bankovních věřitelů:

1

Úvěry:

– investiční úvěr (výstavba nové výrobní haly), pravidelné

30 milionů

splácení jistiny a úroků

zajištění :

5 milionů

– provozní úvěr

nemovitost

– postavená hala

nemovitost

– rodinný dům vlastníka

směnka

– avalovaná majiteli

zásoby

– malé mnoţství surového materiálu. Nový materiál

další aktiva:

dokupován přesně do výroby. Malé mnoţství drahých dílů, určených jen pro tento výrobek pohledávky

– nejsou, prodej za hotové

technologie

– pořízeno na leasing

nemovitost

– pozemek u areálu, nakoupený pro budoucí rozšíření firmy

2008 – výchozí stav: Významný pokles zakázek vlivem silné konkurence v oboru, zejména z Asie. Náklady na vývoj nových výrobků odčerpávalo z firmy více, neţ společnost mohla při sníţených trţbách akceptovat. Ztrátovost jiţ na provozní úrovni. Přijímání stále nových finančních podpor z nebankovní sféry, aby byla firma zachráněna (vlastník investoval do výroby nových produktů a očekával, ţe výnosy z tohoto prodeje vykryjí realizované ztráty). Tyto závazky v celkové výši 60 milionů Kč nebyly nijak zajištěny. Březen 2009 – monitorování banky: Automatická monitorovací zpráva upozornila na propad

trţeb

a

provozní

ztrátovost

firmy.

Obchodní

místo

při

detailním

monitorování klienta ujišťováno o dobrém výhledu z důvodu dostatku finančních

56

prostředků a stálého splácení splátek bance, nicméně banka přesto rozhodla o účasti oddělení Restrukturalizací. Detailním monitorováním odhaleno:  Ztrátovost firmy jiţ v provozní části  Obrovská nákladovost výroby, protoţe 97% celkového produktu bylo vyráběno svépomocí. Téměř nic nebylo řešeno formou subdodávek, nebo outsourcingu.  Existence dvou splátkových kalendářů uzavřených formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti pro pohledávky v celkové výši cca 2 miliony korun.  Neexistence controllingu – společnost neměla představu jaký objem výroby je potřeba k dosaţení ziskovosti (bod zvratu).  Jelikoţ firma vznikla na malém městě, všichni se ve společnosti znají, s majitelem si všichni tykají a majitel nebyl schopen nikoho z firmy vyhodit, nebo učinit jakákoli efektivní opatření. Duben 2009 – poţadavek banky: Uzavření písemných dohod na nebankovní půjčky, které budou podřízené úvěrům banky. Alokace finančních zdrojů na doplacení splátkových kalendářů pod hrozbou exekuce. Angaţování krizového manaţera, nebo umoţnění vstupu strategického investora do společnosti. Sníţení počtu výrobků, omezení vývoje nových produktů, odprodej nepotřebných aktiv (pozemek) a sníţení angaţovanosti. Listopad 2009 – reakce klienta: Angaţování krizového manaţera, doporučeného bankou, firma odmítla z důvodu vysokých nákladů. Případná spolupráce se strategickým investorem nebyla uzavřena z důvodu neochoty majitele předat většinový obchodní podíl na firmě investorovi a také z důvodu, ţe majitel trval pouze na výrobě svých výrobků, tj., nebyl ochoten připustit, ţe by výrobní kapacita byla pouţita i na jiný druh výroby. Pozemek odprodán a z výnosu prodeje sníţena angaţovanost banky. Leden 2010 – reakce banky: Banka neprodlouţila provozní úvěrování firmy, čímţ by se firma brzy dostala do platební neschopnosti a výroba by se tak zastavila. Banka nabídla prodlouţení provozního financování a odklad splátek investičního úvěru za předpokladu, ţe do firmy bude okamţitě najatý krizový manaţer, případně bude umoţněn vstup strategického, nebo finančního investora.

57

Únor 2010 – výsledek: Klient akceptoval návrh banky. Byl umoţněn vstup strategického investora, který stávající výrobní kapacity vyuţil. Do firmy byl najat krizový manaţer, který zefektivnil výrobu, omezil vývoj nových produktů a dostal firmu do ziskovosti. Společnost dosahuje zisku, je schopna splácet finanční prostředky bance a původní majitel má na předem definovanou dobu předkupní právo odkoupit podíl od investora zpět.

4 Vymáhání ohroţených pohledávek Obrázek 3: Umístění oddělení v organizační struktuře v rámci KB

Zdroj: interní zdroje KB, vlastní úpravy

58

4.1

Kontrola platnosti smluvní dokumentace

Nyní jsme jiţ v kapitole, kde se nachází klienti banky, které banka svým monitorováním vyhodnotila jako natolik rizikové, ţe převede správu těchto obchodních případů do oddělení Vymáhání, kde jiţ chce hlavně získat své investované prostředky co nejdříve zpět.

V tomto oddělení se u nového obchodního případu aţ tolik neseznamujeme s detaily obchodního případu, abychom zjišťovali příčinu ztrátovosti firmy, ostatně to uţ v rámci banky provedl někdo jiný a snaha o restrukturalizaci společnosti proběhla, takţe jako prvním krokem je ověření platnosti a správnosti uzavřené smluvní dokumentace.

Kontrolujeme všechny zástavní smlouvy, zdali mají veškeré náleţitosti, které mají mít, zejména označení zastavených nemovitostí a jejich rozsah, vyznačení zástav na listech vlastnictví, potvrzení o provedení registrace v rejstříku zástav (pro věci movité), existenci a platnost směnek atd.

4.2

Zajištění

Následně probíhá kontrola zajištění banky s detailním ověřením hodnoty zástav banky. Jakékoli zastavené nemovitosti necháváme přecenit interním znalcem banky, které se soustřeďuje na stanovení hodnoty zastavené nemovitosti, jeţ by měla být reálně dosaţena při prodeji této nemovitosti aktuálně na trhu.

4.3

Bonita dluţníka

Pro úspěch ve vymáhacím procesu doplňujeme informace o bonitě dluţníka. Banka provede šetření v místě bydliště, získává informace z bezprostředního okolí dluţníka (restaurace, pošta, sousedi apod.). Pouţíváme zdroje z internetu (www.google.cz, www.seznam.cz, www.cuzk.cz, www.justice.cz, apod.) k prověření:  Majetkových poměrů dluţníka  Jeho aktivit  Sociálního postavení

59

 Rodinných poměrů  Celkové zadluţenosti i u jiných věřitelů

4.4

Vymáhání pohledávky

Samotný vymáhací proces pokračuje přes v úvodu uvedené zapojení telefonního centra a moţným uplatněním úvěrových opatření, informací klientovi, ţe je veden oddělením vymáhání, telefonickými urgencemi, osobními dohlídkami u klienta, sepisováním splátkových kalendářů, dohledem nad moţným prodejem aktiv klienta, z jejichţ výnosu by byla pohledávky splacena, realizací zajišťovacích instrumentů, spoluprací s inkasními agenturami, aţ po přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení. Kaţdý z těchto kroků má své opodstatnění a určitou míru úspěšnosti na splácení závazků klienta.

Jednotlivé kroky vymáhacího procesu jsou v rámci celkové strategie vůči klientovi schvalovány dvěma schvalovacími úrovněmi, v rámci oblasti banky, zaměřené na vymáhání pohledávek banky.

Interní systémy pro tento proces vymáhání jsou pak nastaveny tak, aby upozorňovaly daného specialistu na skutečnost, ţe čas vyhrazený tomu kterému kroku, je stanovený a je potřeba zhodnotit dosaţené výsledky vymáhacího procesu, resp. zahájit další vymáhací krok. V rámci tohoto interního systému banky mají specialisté k dispozici kompletní informace o daném obchodním případu, kdy byl klient kontaktován a jak, kolik je dní po lhůtě splatnosti, kdy a kolik zaplatil naposledy, hodnota zajištění a kdy byl znalecký odhad zpracován a taktéţ systém upozorňuje na případné promlčení pohledávky. Kromě samotného specialisty je o kritických faktorech (zejména hrozba promlčení pohledávky) systémem upozorňován i nadřízený daného pracovníka.

60

4.5

Prodej pohledávky

Jedním z moţných řešení je prodej pohledávky banky třetí osobě. Prodeje pohledávek u právnických osob jsou za běţného provozu banky čistě individuální transakcí a banka tuto moţnost řešení nemá nastavenu jako plošné, koncepční řešení pro vymáhání pohledávek35.

V minulosti jsme se mohli setkat i s prodeji velkých balíků pohledávek banky za právnickými osobami v celkové nominální hodnotě i několika miliard, nicméně to byly kroky vedoucí například k očistě portfolia banky před její privatizací, případně se tyto prodeje balíků pohledávek realizují jen u pohledávek za fyzickými osobami. Jedná se například o pohledávky z titulu debetu na běţných účtech klienta, kdy náklady banky na vymáhání (správa pohledávky v bance – personální kapacity, poplatky informačního systému, soudní poplatky, poštovní výdaje atd.) jsou zpravidla vyšší, neţ je nominální výše pohledávky (průměrná výše debetu na běţném účtu klienta v době převodu do správy oddělení Vymáhání je cca 5 tis Kč36) a je zde i vysoká pravděpodobnost, ţe stejně jako původní pohledávku banky, tak i tyto zvýšené náklady na vymáhání banka nezíská zpět.

Individuální prodej pohledávky u právnických osob bývá většinou realizován za cenu niţší, neţ je nominální hodnota pohledávky banky a tato transakce je realizována bankou pouze tehdy, kdyţ: a) nabízená úplata za pohledávku je vyšší, neţ současná hodnota výnosu z realizace zajištění (v případě hrozícího insolvenčního řízení na klienta banky bereme v úvahu časovou hodnotu výnosu ze zajištění. Průměrná délka konkurzu v ČR je 4 – 5 let (průměrná délka konkurzního řízení ve většině západoevropských zemí je kratší neţ jeden rok. V Česku v posledních letech došlo k výraznému zrychlení, nicméně stále je to mezi 4-5 lety. Není tak dávno, co mnohé konkurzy trvaly déle neţ 10 let.37), tj. výnos z realizace zástav inkasovaný v budoucnosti musíme zohlednit při posuzování nabízené částky postupníkem, kterou inkasujeme ihned.

35

zdroj: http://www.revitalfinance.cz/clanky/ceska-sporitelna-prodala-12-tisic-pohledavek.php zdroj: interní údaj Komerční banky, a.s., červen 2009 37 zdroj: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jb-konkurzy 36

61

b) kupující strana není osoba dluţníka, nebo osoba s dluţníkem jakkoli spjatá (poţadujeme podepsání prohlášení kupující strany, ţe pohledávky nekupuje pro dluţníka, nebo osobu s dluţníkem spjatou, viz příloha 2) c) kupující strany není takový subjekt, který je svými pracovními postupy negativně mediálně známý a medializování tohoto obchodu by ohrozilo dobré jméno banky

Kupující stranou jsou nejčastěji společnosti, které jsou s dluţníkem banky v obchodní spolupráci, mají k němu závazek, nejčastěji z obchodního styku, který chtějí pomocí koupené pohledávky od banky započíst.

Případová studie Společnost:

XYZ, a.s.

Obor:

výroba porcelánu

Obrat:

cca 180 milionů Kč / rok

Vlastnictví:

více fyzických osob, manaţerů firmy a domácí společnost, která byla vlastněná společností se sídlem v zahraničí. Tato společnost byla jediným obchodním zástupcem výrobní firmy, tj. 100% prodejů realizováno přes tuto obchodní firmu.

Počet bankovních věřitelů:

1

Úvěry:

– investiční úvěr (rekonstrukce výrobní haly), pravidelné

15 milionů

splácení jistiny a úroků

zajištění :

10 milionů

– provozní úvěr

nemovitost

– výrobní areál

nemovitost

– zaměstnanecké byty, ve vlastnictví klienta

pohledávky

– zástava pohledávek z obchodního styku

směnka

– bez avalu

další aktiva: zásoby

– velké mnoţství surového materiálu (jíl)

zásoby

– velké mnoţství hotových výrobků

technologie

– pálící pece 62

2006 – výchozí stav: postupný setrvalý pokles zakázek vlivem silné konkurence, zejména z Asie. Efektivita kolem bodu zvratu. Nutnost pálení výrobků po velkých sériích, které neměly svého kupce, a vyrábělo se na sklad. Zastaralé technologie s vysokými energetickými náklady. Nové technologie díky vysoké ceně nedostupné. Březen 2007 – monitorování banky: Automatická monitorovací zpráva upozornila na sniţování

trţeb

a

provozní

ztrátovost

firmy.

Obchodní

místo

při

bliţším

monitorování klienta zjistilo dramatický propad objednávek a nedostatek finančních prostředků na další výrobu i úhrady splátek bance. Z tohoto důvodu bylo do monitorování zapojeno oddělení Restrukturalizací. Detailním monitorováním bylo následně odhaleno:  Stále více bylo vyráběno na sklad. Společnost se blíţila krizi likvidity.  Nutnost drţet výrobu v určité úrovni, pro vytíţení pálicí pece. Nemoţnost výroby menších sérií, protoţe nákladovost na výrobu této malé série by na trhu nikdo nezaplatil. Nemoţnost vypínání pálící pece, tj. permanentně běţící vysoké náklady.  Výrobní proces oddělený od obchodní činnosti. Výroba drţena v úvěrované společnosti a obchod zajišťován jediným odběratelem, který je zároveň majoritní akcionář firmy.  Netransparentnost stanovování marţí u obchodů mezi výrobní a obchodní firmou.  Neochota majoritního akcionáře k jednání s bankou. Neochota poskytování bliţších informací o ekonomické situaci majoritního akcionáře. Duben 2007 – poţadavek banky: předloţení ekonomických výkazů majoritního akcionáře. Poţadavek na jednání s majoritním akcionářem za účelem moţné pomoci výrobní společnosti. Prodej zbytných aktiv a pouţití výnosu na sniţování angaţovanosti u banky. Červen 2007 – reakce klienta / majoritního akcionáře: odmítnutí předloţení jak účetních výkazů, tak i jednání s bankou. Připuštěna moţnost prodeje zbytných aktiv a z výnosu z prodeje sníţení angaţovanosti banky – zahájení hledání potencionálního kupce. Říjen 2007 – reakce banky: převod obchodního případu do oddělení Vymáhání. Hrozba neprodlouţení provozního úvěrování firmy, čímţ by se firma téměř ihned dostala do 63

platební neschopnosti a výroba by se zastavila. Předloţena nabídka banky na prodlouţení provozního financování a odklad splátek investičního úvěru pouze za předpokladu, ţe majoritní akcionář předloţí ekonomické výkazy a proběhne jednání s majoritním akcionářem o moţné pomoci výrobní společnosti. Poţadavek na dozajištění úvěru ručením majoritního akcionáře. Poţadavek na urychlení procesu prodeje zbytných aktiv (sníţení ceny, předání realitní kanceláři). Prosinec 2007 – reakce klienta: jednání majoritního akcionáře s bankou odmítnuto, stejně tak i předloţení účetních výkazů a dozajištění úvěrů ručením majoritního akcionáře. Prodej aktiv akcelerován, uzavření mandátní smlouvy s realitní kanceláří na prodej nemovitosti. Nastavena atraktivní prodejní cena nemovitostí. Únor 2008: nalezen váţný zájemce o nabízenou nemovitost. Sloţena záloha na prodej nemovitosti kupujícím. Květen 2008 – výsledek: doplacena cena za prodej zbytných aktiv a sníţení angaţovanosti banky. Zbytek angaţovanosti banky doplacen z půjčky majoritního akcionáře výrobní společnosti. Ukončení spolupráce mezi klientem a bankou.

64

Závěr Cílem celého procesu monitorování úrovně hospodaření je minimalizovat rizika, která bance hrozí z titulu zhoršení bonity jejího úvěrového klienta. Rizikové pohledávky nesoucí kreditní riziko mají přímý dopad do hospodaření banky. Z tohoto důvodu je monitorování hospodaření klienta včetně správy rizikových pohledávek jednou z nedílných součástí obezřetného podnikání banky. Toto téma je téţ aktuální v souvislosti s existující ekonomickou krizí, která prostřednictvím zhoršené ekonomické situace bankovních dluţníků postihla také tuzemský bankovní trh. V bakalářské práci jsem vyuţil zkušeností získaných během svého několikaletého působení na pozici speciality oddělení Restrukturalizace Komerční banky, a.s. Popisované metody, postupy a nástroje vychází tedy především z praxe v oblasti řízení úvěrového rizika v Komerční bance, a.s. a mohou se v jednotlivých bankách lišit.

Vzhledem k velkému rozsahu celé problematiky monitorování úrovně hospodaření klienta v rámci banky jsem se zaměřil pouze na seznámení s částí tohoto procesu a pouţívaných nástrojů, které banka vyuţívá. Mou hlavní snahou bylo seznámit čtenáře s jednotlivými sledovanými finančními i nefinančními oblastmi na úrovni klienta, které jsou významné z hlediska zařazení jeho pohledávky mezi ohroţené a s opatřeními a principy monitorování klienta v rámci oddělení Restrukturalizace. V závěru práce se zabývám také procesem vymáhání pohledávek.

V první části bakalářské práce nazvané „Vysvětlení pojmu monitorování úrovně hospodaření klienta banky“ jsem se snaţil objasnit pojem monitorování klienta banky, jeho důvody a cíle. Zároveň jsem analýzou rizik bankovního podnikání došel k všeobecně známému faktu, ţe nejvýznamnější riziko, kterému je banka v souvislosti s úvěrovými obchody vystavena, je riziko kreditní.

Ve druhé kapitole pod názvem “Proces monitorování úrovně hospodaření klienta banky“ poukazuji na smysl monitorování jednotlivých oblastí (sledování platební morálky, plnění platebního styku, předkládání informací atd.), převáţně prováděné automatickými systémy

65

banky. Pravidelné sledování hospodaření úvěrového klienta banky, umoţňuje bance včas identifikovat symptomy svědčící o horšící se bonitě klienta. Včasné odhalení takové rizikové pohledávky a realizace následných opatření ze strany banky vůči klientovi mohou významným způsobem ovlivnit konečné dopady klientského obchodu do nákladů a výnosů banky.

Třetí kapitola „Monitorování klienta specializovaným útvarem banky“ se věnuje finanční a obchodní analýze klienta a hodnotí efektivitu jednotlivých zajišťovacích instrumentů, které má banka k dispozici. V rámci této kapitoly nabízím také konkrétní postřehy a vlastní názory týkající se účinnosti těchto zajišťovacích instrumentů v praxi. Zároveň je důleţité poukázat na skutečnost, ţe principem správy ohroţených pohledávek je v segmentu korporátního bankovnictví především restrukturalizace podnikatelských aktivit klienta s cílem zlepšení finanční a ekonomické situace firmy a minimalizování ztráty banky. Banka se přitom snaţí na tomto ozdravení aktivně podílet.

Poslední, čtvrtá kapitola „Vymáhání ohroţených pohledávek“ ukazuje nezbytnost spolupráce klienta s bankou. Tato spolupráce je klíčová pro další vývoj správy ohroţené pohledávky banky. V případě, ţe klient s bankou spolupracuje, je moţné společně usilovat o záchranu společnosti a udrţení ţivotaschopnosti firmy. Případová studie dokládá, ţe při nespolupráci klienta je banka nucena přistoupit k razantním krokům vymáhacího procesu bez ohledu na pravděpodobnost úspěchu sanace společnosti.

V důsledku poklesu české ekonomiky během současné ekonomické krize dochází ke zhoršení bonity úvěrových klientů bank a k nárůstu objemu ohroţených pohledávek. Zhoršování kvality úvěrového portfolia můţeme pozorovat jak na straně klientů z řad právnických osob, tak i na straně klientů z řad fyzických osob. Ve snaze udrţet úvěrové riziko v rámci pravidel Basel II a minimalizovat negativní dopady rizikových pohledávek do výsledků banky v těchto obtíţných ekonomických podmínkách, jsou banky nuceny posilovat a zefektivňovat úvěrové monitorovací procesy a nástroje. V tomto smyslu hraje monitorování klienta jako prevence kreditního rizika stále důleţitější roli. Bankovní specialisté se mnohem více zaměřují na poradenství a pomoc klientům banky, za účelem upozorňovat na případná rizika v podnikání klienta, vyvarovat se tím ekonomickým

66

problémům klienta a posílit do budoucna vazbu mezi klientem a bankou. Hlubší spolupráci klienta se specialisty v oblasti restrukturalizace podniků za účelem předcházení problémům v efektivitě firmy, mohu z vlastní praxe jen doporučit. Intenzívní monitorování klienta bankou a spolupráce banky s klientem v případě problémů s efektivitou má v dnešní době stále rostoucí tendenci. Samotní klienti kladně hodnotí vyuţití zkušeností banky při řešení svých ekonomických problémů.

67

Literatura 1. BLAHA, Zdenek Sid, JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 2. vyd. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85603-80-2 2. BLATZ,

Michael,

KRAUS,

Karl-J.,

HAGHANI,

Sascha.

Corporate

Restructuring. 1st rev. ed. . Heidelberg: Springer Verlag Berlin, 2006. ISBN 10-3540-33074-7, 13-978-3-540-33074-5. 3. DAIGNE, Jean-Francois. Ozdravná opatření v podniku. 1. vyd. Praha: HZ Praha, 1996. ISBN 80-901918-8-6. 4. KOČENDA, Evţen, LÍZAL, Lubomír. Český podnik v české transformaci 19902000. 1. vyd. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1039-4 5. LANDA, Martin. Jak číst finanční výkazy. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1994-5. 6. POLLAK, Harry. Jak obnovit životaschopnost upadajících podniků. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-803-7. 7. UMLAUFOVÁ, Miloslava, PFEIFER, Luděk. Prevence a řízení podnikatelské krize v aktuálním českém hospodářském prostředí. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85865-52-1 8. ZIEGLER, Kamil, ŢALMAN, Lubor, ŠPERL, Jiří, MRKVA, Jaromír, ČERNÝ, Luboš, LUKÁŠ, Vladimír, NIDETZKÝ, Tomáš. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. ISBN 80-902243-1-8

68

Seznam pouţitých internetových odkazů: 1. BINAR, Josef, Analýza konkurzu a vyrovnání v České republice za období 19932006,

2008,

dostupné

z WWW:


clanky.php?type=jb-konkurzy> 2. CECHL, Pavel. Počet hypoték se blíží k půl milionu, 2009, dostupné z WWW: 3. Czech Banking Credit Bureau, dostupné z WWW: 4. Česká spořitelna, 300 000 úvěrů za 27 mld. Kč – loňská bilance spotřebitelských úvěrů

ČS,

2008,

dostupné

z WWW:

5. ČNB,

Centrální

registr

úvěrů,

2010,

dostupné

z WWW:

6. ČNB, Věstník ČNB k § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 123/2007 Sb. dostupné z WWW: <www.cnb.cz> 7. ČTK, Podíl neplacených úvěrů domácností může vzrůst až na 7%, 2009, dostupné z WWW: 8. FX

trading,

Forex,

dostupné

z WWW:

9. Komerční banka, Úvěry na vánoce jsou stále oblíbenější, 2005, dostupné z WWW: 10. Osobní bankrot, Osobní bankrot, dostupné z WWW: 11. PELANTOVÁ, Petra, Česká spořitelna prodala 12 tisíc pohledávek, 2009, dostupné z WWW: 12. Podnikatel,

Faktoring

a

forfaiting,

dostupné

z WWW:

13. Právní

praxe,

Aval,

avalista,

dostupné

z WWW:

14. Právní

praxe,

Blanko

směnka,

dostupné

z WWW:



69

15. Sagit,

Notářský

zápis,

dostupné

z WWW:

16. Sagit,

Poddlužník,

2004,

dostupné

z WWW:

17. Slovník cizích slov, pojem vinkulace, dostupné z WWW: 18. SOLUS, dostupné z WWW: 19. Stavební fórum, Průměrná hypotéka za pět let vzrostla o 80%, 2009, dostupné z WWW: 20. Systemic Risk management, Obligor Risk Rating, dostupné z WWW: 21. Vanácová Eva, Šéf oddělení netechnických ztrát ČEZ přišel o funkci, jezdil totižse zbraní, 2010, dostupné z WWW: 22. Zákon

č.

21/1992

Sb.,

o

bankách,

z WWW:

70

dostupné

Seznam obrázků: Obrázek 1: Klasifikace pohledávek a koeficient výše opravných poloţek ......................... 12 Obrázek 2: Umístění oddělení v organizační struktuře v rámci KB.................................... 38 Obrázek 3: Umístění oddělení v organizační struktuře v rámci KB.................................... 58 Obrázek 4: Organizační struktura základních společností v majetkové vazbě na KB ........ 73

Seznam grafů: Graf 1: Výše OP a rezerv a jejich poměr na celkovou výši úvěrů v KB ............................. 74 Graf 2: Výše OP a rezerv a jejich poměr na celkovou výši úvěrů v ČSOB ........................ 74 Graf 3: Výše OP a rezerv a jejich poměr na celkovou výši úvěrů v ČS .............................. 75 Graf 4: Výše a rozdělení úvěrů v KB, ČSOB a ČS ............................................................. 76

71

Příloha č. 1 Základní informace o Komerční bance, a.s.

Komerční banka, a.s. (KB)

– univerzální banka pro právnické i fyzické osoby

Celkové výnosy za rok 2008

33,7 miliardy

Čistý zisk za rok 2008

13,2 miliardy

Zaměstnanců k 31.12.2009

7 848

Poboček k 31.12.2008

394

Hlavní akcionáři

Tuzemské podíly KB

Zahraniční podíly KB

60,35%

Société Générale S.A.

9,13%

State Street Bank and Trust Company

5,33%

Nortrust Nominees Limited

100%

Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.

100%

Penzijní fond Komerční banky, a.s.

100%

Factoring KB, a.s.

100%

ALL IN REAL ESTATE Leasing, a.s.

89,64%

Protos, uzavřený investiční fond, a.s.

50,93%

ESSOX, s.r.o.

48,998%

Komerční pojišťovna, a.s.

100%

Komerční banka Bratislava, a.s.

99,98%

Bastion European Investment, S.A.

Zdroj: výroční zpráva KB za 2008 a webové stránky KB, vlastní úpravy

72

Příloha č. 2 Obrázek 4: Organizační struktura základních společností v majetkové vazbě na KB

SGFC

SGAM

SOGECAP

ALL IN REAL ESTATE Leasing

Zdroj: výroční zpráva KB za rok 2008 a webové stránky uvedených společností, vlastní úpravy

73

Příloha č. 3 Graf 1: Výše OP a rezerv a jejich poměr na celkovou výši úvěrů v KB miliardy Kč

roky

Zdroj: výroční zprávy KB, vlastní úprava Výše uvedený graf znázorňuje nominální výši opravných poloţek a rezerv k úvěrům, zárukám a ostatním potencionálním úvěrovým pohledávkám a jejich poměr k celkové výši poskytnutých úvěrů za klienty KB. Z vývoje tohoto poměru vidíme, jak KB řídí riziko u svých pohledávek za klienty. Přestoţe ke konci roku 2008 a zejména během celého roku 2009 došlo k významnému propadu globálního trhu a mnoho společností se potýkalo s váţnými problémy v hospodaření, tvorba OP a rezerv v KB vzrostla pouze o necelé 0,4 %, tj. meziroční poměrový nárůst o 10,8%.

Graf 2: Výše OP a rezerv a jejich poměr na celkovou výši úvěrů v ČSOB miliardy Kč

roky

Zdroj: výroční zprávy ČSOB, vlastní úprava

74

Celkové procento výše OP a rezerv na celkových úvěrech a zárukách za klienty, je mnohem menší, neţ je tomu v případě KB. To můţe být např. akceptováním vyšší míry tolerance při oceňování hodnoty zajištění úvěrů. Tato míra tolerance se však na druhou stranu promítá do mnohem vyšší citlivosti na změny výše OP a rezerv a to v důsledku významných změn v hospodaření společností. Proto je meziroční nárůst o celé 1%, tj. poměrový nárůst o 61,3%.

Graf 3: Výše OP a rezerv a jejich poměr na celkovou výši úvěrů v ČS miliardy Kč

roky

Zdroj: výroční zprávy ČS, vlastní úprava

Graf věnovaný OP a rezervám k úvěrům a zárukám v ČS potvrzuje podobný přístup banky, jaký lze vidět u ČSOB. Poměr OP a rezerv vůči celkovým pohledávkám z úvěrů za klienty banky je niţší, neţ u KB a na podobné výši, jako v ČSOB, nicméně poslední meziroční nárůst je o nejvyšší, ze všech tří bank a to o 1,2%, tj. meziroční poměrový nárůst o 62,2%.

Na základě dat z výše uvedených grafů bank KB, ČSOB a ČS usuzuji, ţe řízení rizik v KB je nastaveno více konzervativním způsobem, KB má celkově vyšší procento OP a rezerv k celkové výši pohledávek za svými klienty, ale výkyvy ekonomiky u úvěrovaných společností se do tvorby OP a rezerv neprojevují v takové míře, jako je tomu u ČSOB a ČS.

75

Na podobnosti ve vývoji grafů u ČSOB a ČS se projevuje taktéţ skutečnost, ţe banka více zaměřená na retail, takţe s nástupem finanční krize se dopad na splácení úvěrů projeví jako první u fyzických osob, tj. procento nesplácených úvěrů a s tím spojená tvorba OP a rezerv.

Graf 4: Výše a rozdělení úvěrů v KB, ČSOB a ČS miliony Kč

Zdroj: výroční zprávy KB, ČSOB a ČS, vlastní úprava

76

Příloha č. 4

Prohlášení

……společnost…………………, se sídlem …město…, ………..ulice…čp…, PSČ ………., IČ: …………., zapsaná do obchodního rejstříku vedeného ………….soudem v ………………., oddíl …, vloţka ……….., zastoupená ……jméno a příjmení…………, …funkce………….., tímto prohlašuje, ţe pohledávky ……banky……………. se sídlem …město……….., ……ulice………….čp. …., IČ ……………..za dluţníkem ……………… se sídlem: ….město…..….., …..ulice……………….čp….., PSČ ………, IČ: ………….., zapsaným v obchodním rejstříku vedeném ………….soudem v ……………..oddíl …., vloţka …….., specifikované ve Smlouvě o postoupení pohledávky ze dne ………………nenabývá pro dluţníka nebo ve shodě s dluţníkem a zavazuje se, ţe uvedené pohledávky nepostoupí dluţníkovi ani osobě s dluţníkem personálně nebo majetkově spjaté.

V Praze dne ………………

za …………………….

............................................................................................... vlastnoruční podpis jméno a příjmení funkce

77