Práce s rodinou klienta drogově závislého

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra pedagogiky

Bakalářská práce

Práce s rodinou klienta drogově závislého

Vedoucí práce: Mgr. Iva Čejková

Autor práce: Marie Froulíková Studijní obor: Sociální a charitativní práce / prezenční forma studia Ročník: 5.

2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce paní Mgr. Ivě Čejkové za velice významné rady, připomínky a metodické vedení práce.

Obsah Úvod............................................................................................. 5 TEORETICKÁ ČÁST................................................................. 7 1.

Drogy............................................................................................ 7

1.1 1.2

Definice drog................................................................................ 7 Rozdělení drog.............................................................................. 7

2.

Drogové služby............................................................................ 9

2.1

Rozdělení drogových služeb v ČR............................................... 9

3.

Závislost...................................................................................... 12

3.1 3.2 3.3 3.4

Definice závislosti....................................................................... Faktory vzniku a rozvoje závislosti............................................. Vývojové aspekty vzniku a rozvoje závislosti............................ Rodinné faktory vzniku a rozvoje závislosti...............................

4.

Rodinná terapie a práce s rodinou........................................... 17

4.1 4.2 4.3 4.4

Východiska a vývoj rodinné terapie............................................ 17 Některé pojmy a hlediska pro rodinnou intervenci..................... 19 Rodinná terapie u závislostí......................................................... 20 Průniková témata a cíle................................................................ 21

12 12 13 15

PRAKTICKÁ ČÁST................................................................... 24 5. 6.

Popis zvolené metody................................................................. 24 Kazuistiky uživatelů.................................................................. 25 ZÁVĚR........................................................................................ 37 Seznam literatury.......................................................................... 39 PŘÍLOHOVÁ ČÁST................................................................... 40 Seznam příloh............................................................................... 40

ÚVOD Zjištění drogové závislosti dítěte je pro rodiče bezesporu velikou životní zkouškou a vyrovnání se s tímto problémem vyžaduje značnou míru trpělivosti. Rodiče se musí připravit na to, že práce s dítětem bude náročná a mnohdy vyčerpávající. Rodiče si procházejí pocity strachu, zlosti, beznaděje a zoufalství. Celá rodina musí vydržet a překonat tuto náročnou situaci, ve které jim mohou pomoci odborníci, lidé se stejným příběhem nebo přátelé. Pokud jedinec drogově závislý spolupracuje s odborníky bez přičinění rodiny, ukazuje se tato spolupráce jako téměř beznadějná. Jedinec se při spolupráci většinou velmi rychle přizpůsobuje a přistupuje na potřebu změny chování. Pokud se však vrací do prostředí, které podobné změny nerealizuje, téměř okamžitě se vrací k původním vzorcům chování. Hlavním cílem při práci s touto cílovou skupinou je tedy motivace rodičů k aktivitě při navozování změny. Rodiče jsou pro dítě nejvýznamnější osoby, a to i v případě, že neplní své funkce podle společensky daných norem. Praxe dále prokazuje, že i když je jejidec dávno separován od rodiny, stále jsou pro něho rodiče důležití. Nejefektivnějším způsobem zpracování problému s užíváním drog jedince je rodinná terapie či poradenství, nejlépe s celým rodinným systémem. Tato práce vyžaduje znalosti, dovednosti a především pracovníka, který je přijatelný jak pro dítě, tak pro rodinu. Díky své tří roční práci s touto klientelou jsem se rozhodla věnovat se ve své bakalářské práci právě tomuto tématu. Pracovala jsem jako rodinný poradce. Velice si danou problematiku uvědomuji i nyní. Na základě podnětů z mé praxe i z informací, které jsem získala vzděláváním se dá říci, že nyní začíná být tento styl intervence neopomíjen jako tomu bylo v minulosti. Na jedné supervizi týmu jsme rozebírali postup intervence u jedné rodiny. Z diskuze však nebylo možné určit zda můj a kolegovo postup byl správný. Dlouze jsme rozebírali výchovný problém v této rodině. Zda byl opravdovým spouštěčem drogové kariéry syna.

Z toho důvodu mě zaujalo, zda je možné definotat hlavní výchovný problém, který by byl společný všem uživatelům drog a rodinám ze kterých jedinec pochází. V teoretické části bakalářské práce charakterizuji nejprve pojem droga a s tim spojené rozdělení drog. Zabývám se rodělením poskytovaných služeb na území České republiky. Popisuji pojem závislosti, vývoj, faktory vzniku a rozvoje závislosti. Dále se věnuji práci s rodinou. A to jak vývoji rodinné terapie, tak i tématům a cílům intervence. V praktické části popisuji dvě kazuistiky z mé praxe. Jedná se o příběhy klientů, kteří navštívili mé pracoviště. Kazuistiky obsahují anamnézy klientů, vlastní průběh intervencí i hypotézy s intervencemi spojené - poznámky. V přílohové části najdeme Doporučení pro léčící se rodinu. Jedná se o letákový materiál, který slouží rodičům jako vodítko při dalším postupu ve výchově dítěte. Je určen i pro abstinujícího člena rodiny. Dále Etický kodex, který je součástí každého Operačního manuálu, což je interní doklad popisující chod daného zařízení. Etický kodex je velice důležitý materiál. Jsou zde přesně určeny hranice mezi klientem a pracovníkem, pracovníkem a zaízení.

TEORETICKÁ ČÁST 1. Drogy 1.1 Definice drog Je mnoho definic zabývající se vysvětlením drogy. Zde předkládám několik z nich. „Droga je jakákoliv přírodní nebo syntetická látka, která po vpravení do živého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesních funkcí.“1 „Droga je látka, která splňuje dva základní požadavky. Za prvé ovlivňuje nějakým způsobem naše prožívání objektivní reality, tedy má psachotropní efekt. Za druhé, může vyvolat závislost, tedy má tak zvaný potenciál závisosti.“2 „Droga je základní faktor vyvolávající závislost. V širším slova smyslu musíme hovořit o chemické látce, neboť ne každá zneužívaná látka má charakter drogy. Pojem droga se dnes již obecně vžil (i když z odborného hlediska jsou vůči němu výhrady) a používá se v širším smyslu. Aby se droga mohla stát předmětem zneužívání, musí splňovat určité předpoklady. Musí mít takové vlastnosti, které jsou schopny uspokojit požadavky jedince.“3

1.2 Rozdělení drog Dělení psychotropních látek podle účinku 1. S vlivem na vigiditu (bdělost) + psychostimulacia, nopropika, - hypnotika. 2. S vlivem na afektivitu + antidepresiva, anxiolitika, 1 NEŠPOR, K. et. al. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami: pro rodiče a děti. 2 rozšíř. vyd. Praha: SZÚ, 1997, s. 12. ISBN 80-7071-050-0 2 PRESL, J. Drogová závislost: Může to být i Vaše dítě. 2 rozšíř. vyd. Praha: Maxdorf, 1995, s. 9. ISBN 8085800-25-X 3 JANÍK, A. et. al. Drogy a společnost. Praha: Avicenum, 1990, s. 12. ISBN 80-201-0087-3

- dysforika. 3. S vlivem na psychické integrace + neuroleptika, - halucinogeny.4

Droga Stimulancia

Psychická závislost

Somatická závislost

Vzestup tolerance

silná-velmi silná

slabá-žádná

střední

Psychedelika

slabá-žádná

žádná

nízký

Tlumivé látky

silná

+++ +++ Silná +++ +++

silná

+++ +++ velmi silná +++ +++

vysoký

+++

+++

+++

silná ++ ++

slabá-střední + +

střední ++ ++

Pervitin Kokain

Kanabis LSD Psylocibin

Benzodiazepiny Barbituráty Opiáty Heroin Braun Metadon Těkavé látky Aceton Toluen

+++ +++ + + +

+ + -

++ ++ + +

+++ +++ vysoký +++ +++

4 Srov. LEHMANN, H. E., Chemical Reduction of the Colpunsion to Drink whit Metronidazole. A new Treatment Modality in the therapeutic Programme of the Alcoholic, 1967. ISBN neuvedeno

2. Drogové služby 2.1 Rozdělení drogových služeb v ČR Mezi zahraničními i domácími odborníky dnes existuje shoda, že efektivní systém péče o uživatele návykových látek (síť léčebné péče) by měl splňovat řadu kritérií, a to jak v oblasti kvalitativní – struktura a provázanost sítě, tak i v oblasti kvantitativní – rozsah a dostupnost péče. Díky novému zákonu 108/2006 Sb. a standardům kvality poskytované služby se tento problém v mnohém zprůhlední. V drogových službách se tato profesionalizace odehrála před dvěma roky, kdy organizace žádající si finanční prostředky na Radě vlády pro protidrogovou koordinaci (RVKPP) museli předložit Certifikát kvality poskytované služby. Pokud služba daným standardům nevyhovuje, neobdržela Certifikát, nemůže si zažádat o dotace na realizace projektů. Rozdělení služeb pro drogovou klientelu je následující. Terénní práce Terénní práce – streetwork – je specifická forma sociální služby poskytovaná přímo na ulici. Jedná se o službu, která nečeká, až si ji uživatel všimne, ale sama se nabízí v místech, kde se uživatelé pohybují. Zde se pracovníci nesetkávají s rodinnými příslušníky uživatele. Nízkoprahová kontaktní centra Kontaktní centra jsou určena k včasné krizové intervenci, zdravotní a sociální pomoci, poradenství osobám, kteří mají nízkou motivaci k léčbě. Uživatelům této služby je nabýdnut anonimní kontakt. U této služby není abstinence podmínkou. Tuto službu kontaktují i rodiče uživatelů. Denní stacionaře Denní stacionář je typickým zařízením, které se označují na polovině cesty. Poskytuje denní péči o uživatele. A to poradenskou, terapeutickou, zdravotní, sociální, výchovnou, rehabilitační). Jedná se o službu poskytující přes den, nejedná se o službu lůžkovou, a to

obvykle přes pracovní dny. Tato služba je urena těm uživatelům, kteří mají kde bydlet, ale z nějakých důvodů pro ně není přijatelné, aby zůstávali doma. Abstinence uživatele je podmínkou. Denní stacionáře u sebe z větší části mívají i rodinného terapeuta, který do léčby klienta zapojuje i rodinu. Detoxifikační jednotka Tato zařízení jsou určená k zvládání odvykacích stavů a intoxikace uživatele. Absolvování tohoto pobytu je podmíněna jakákoliv další léčba uživatele. Střednědobá ústavní léčba „Jedná se o léčbu trvající 3-6 měsíců. V ČR je poskytována v některých psychiatrických léčebnách. Vycházení z apolinářského modelu směřujícího uživatele k abstinenci, jako k prostředku k vyšší kvalitě života. Dále pak směřuje k vo nejkompletnějšímu znovupřevzetí původních životních rolí.“5 V této službě není kladen moc velký důraz na rodinu. Jedná se pouze o léčbu jednotlivce. Terapeutické komunity Jedná se o pobytové zařízení. Pracovníci komunit vedou uživatele k abstinenci a k sociální rehabilitaci. Zde je poskytována střednědobá i dlouhodobá (1 – 1,5 roku) léčba. Cílová skupina je ve středním až těžkém stupni závisloti, mají velice špatné vztahy s okolním světem, několikrát už prošli léčbou a většinou mají záznam v trestním rejstříku. Dále se u těchto uživatelů můžeme setkat s tzv. Duální diagnózou, kdy dotyčný je závislí na látce a k tomu má psychyckou poruchu. Pokud se danému zařízení podaří mamotivovat rodiče uživatů, jsou zapojeni do léčby. Následná péče, doléčovací programy Tato služba posiluje abstinenci uživatele navracejícího se z léčby. Napomáhá jednotlivci k navracení se do života bez drog. 5 Srov. KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 195. ISBN 80-86734-05-6

Pokud se danému zařízení podaří mamotivovat rodiče uživatů, jsou zapojeni do léčby. Rodičovská poradna Prozatím jich v ČR samostatných rodičovskych poraden nenajdeme. Nyní je však nastolován trend, kdy tato služba opuští prostory K-center. Jedná se o službu na kterou se mohou obrátit blízcí uživatele psychoaktivních látek a poradit se jak mají daný problém řešit. Rodičovské skupiny Tyto skupiny jsou vedeny buď terapeutem, nebo jsou svépomocné. Tuto skupinu může navštívit kdokoliv, kdo má ve své rodině drogově závislého. Tyto skupiny jsou velice cenné, protože rodičům ukazují jak by se měli nastavé problémy řešit a hlavně, že v daném problému nejsou sami. „Rodina přichází velmi často s jednou jedinou zakázkou – naše dítě asi nebo určitě bere drogy, chceme, aby hned přestal, udělejte s tím něco. Tento počáteční požadavek a očekávání je bezesporu z pohledu rodiny ten nejakutnější. Další možné potíže, komplikace a konflikty uvnitř rodiny jsou ve stínu tohoto monumentu. Je otázkou času, kdy si rodina připustí skutečnou realitu problému, kdy přijme fakt, že vlastní braní drogy je sekundárním problémem a současně jej přijme jako řešitelný, ne okamžitě, ale v rámci určitého časového procesu a začne vnímat i další souvislosti spojené s tímto syndromem.“6

6 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 234. ISBN 80-86734-05-6

3. Závislost 3.1 Definice závislosti „Závislost neboli dependence, je v obecném smyslu potřeby nebo závislosti na něčem nebo někom, což dotyčnému usnadňuje fungování nebo přežití. Pokud jde o drogy, termín znamená potřebu opakovaných dávek látky, aby byl zachován pocit pohody, nebo odstranit pocit nepohody. Závislost je definována jako soubor kognitivních, behaviorálních a fyzických symptomů, které nasvědčují, že daná osoba má narušenou kontrolu užívání psychoaktivní látky a pokračuje v jejím užívání i přes negativní důsledky.“7 Závislost se může projevit na mnoha věcech, které nám mění kvalitu života. Alkohol, drogy, sex, hazardní hry, jídlo, televize, práce, počítač, hudba, moc, partner, apod. Z toho můžeme usoudit, že není problémem vnější aspekt – droga, jídlo, hudba – ale stav mysli s aspektem spojený. Jinými slovy uplpění na daném aspektu, vazba na nějaký způsob uspokojení přes, nebo prostřednictvím vnějšího zdroje.

3.2 Faktory vzniku a rozvoje závislosti „S rozvojem psychologie a zvláště psychoterapie byly hledány důvody rozvoje závislosti v psychyce lidí, ať už v podobě určitých osobnostních vlastností či některýh jemnějších souvislostí vnitřní psychologické dynamiky. V roce 1934 byla toxikomanie uznána v USA jako duševní porucha a brzo se dostalo i na výzkum její psachologické etiologie. Lze říci, že výzkumy sledovaly a částečně i potvrzovali, že lidé drogy berou a stávají se na nich závislými hlavně pro jejich účinky, které buď pomáhaly řešit stávající stav (např. pocity odcizení, nemilovanosti, selhání a bezmoci, frustrace, tenze, apatie, nuda, deprese, emocionální bolest, nejistota, samota, nízká sebeúcta či svědomí) či nabízely něco, počem jedinec toužil (např. odvaha, vzpoura, vzdor, únik, uvolnění, legrace, 7 Terminologický slovník z oblasti alkoholu a drog. Praha: Psychiatrické centrum, 2000, s. 78. ISBN 80-85121-08-5

poznání, sex, moc, odmítnutí přítomného, schopnost bojovat), někdy ovšem také z pouhé příležitosti spojené s ignorací.“8 Na základě zjištěných informací můžeme hovořit o šesti základních nabídkách, jak dané drogy na jedince působí. •

Dokáží větší kontrolu a to buď nad sebou samím nebo na druhými, kteří jsou v uživaletovo blízkosti.

•

Umožňují rychlejší a kvalitnější vývoj a uvědomnění si vlastního smyslu života. Umožňují zažít si zvláštní poznání.

•

Dokáží zbavit jedince nepříjemných stavů. A to např. pocitů úzkosti, strachu z odmítnutí, pocitů méněcennosti. Dále pak zbavují stavů spojených s tělesnýi či psychyckými onemocněními.

•

Dokáží vyvolat příjemné pocity, zintenzivňují smyslové prožitky.

•

Jedincovi umožní cítit se dobře mezi lidmi, kteří drogu běžně užívají. Usnadňují přizpůsobení.

•

Naposledy napomáhají při asociálním životním stylu. Droga má schopnost posílit agresivitu a sebestřednost a naopak popřít empatii a svědomí.9

3.3 Vývojové aspekty vzniku a rozvoje závislosti Zde se budu zabývat souvislostmi mezi vznikem a rozvojem závislosti a vývojem jedince. A to především momenty ve vývoji jedince, které lze označit za kritické body v dětství a dospívání. Vývoj člověka se dá zjednodušeně vidět jako cesta od závislosti na druhých k vyváženému poměru mezi samostatností a vzájemnému tvořivému využití potenciálu dvouči více lidí.10 Neschopnost rodičů reagovat na potřeby dítěte „Neschopností nemyslíme, že by rodiče nechtěli vyhovět anebo neměli k dispozici to, co dítě právě potřebuje. Vývoj však probíhá ve vzájemné interakci, ve které dítě tím, co říká, 8

KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 124. ISBN 80-86734-05-6 9 Srov. PRESL, J. Drogová závislost: Může to být i Vaše dítě. 2 rozšíř. vyd. Praha: Maxdorf, 1995, s. 46-48. ISBN 80-85800-25-X 10 Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I. Příručka pro nízkoprahové terapeuty. Brno: Albert Boskovice, 1998, s. 12. ISBN 80-85834-57-X

dává najevo určité potřeby a tendence, které vyžadují adekvátní odezvu ze strany rodičů.“11 Na základě zdravého vývoje dítěte je nutno, aby rodič reagoval někdy vstřícně, jindy kriticky a někdy by měl použít sankce. Na každou nově vzniklou situaci rodič reaguje jinak, zvolit vždy to správné je otázka instinktu a lásky k dítěti.12 „V rodinách kde je další člen a to droga, je zajímavé pozorovat nevyváženost v reakcích: v některých věcech jsou děti přetěžování odpovědností a nároky. A jinde mají roli malých dětiček o které je nutností se starat. Dalším problémem v těchto rodinách je to, že v těchto rolích rodiče ustavičně kolísají a dítě je velice zmatené. Z tohoto může vyrůst tzv. dospělé dítě, které je předčasně zralé, a to jak pohledem na svět, svými prioritami, tak i chování a prosazováním ve svém sociálním okolí. Na druhé straně pokud není dítě stimulováno a nárokované, jeho vývojový potenciál zamrzne. Toto dítě nemá podněty pro další osobnostní růst. Tím pádem se neučí vyrovnávat s drobnými neůspěchy a překážkami.“13 V adolescenci se objevují první pokusy o intoxikaci a rozvíjí se charakteristický životní styl pravidelného uživatele drog. Pokud se chce jedinec začlenit do společnosti druhých lidí musí splnit několik tzv. vývojových úkolů. Jedná se o osobností a vztahové kvality, které nasedají na předchozí duševní a fyzický vývoj. Řešení těchto úkolů je velice úzce spojeno s příčinami užívání drog i rozvojem závislostí.14 Identita, kterou do popředí postavil Erikson. Za budováním identity stojí chaos. Tím se jedinec nechává inspirovat, ovšem i celý vývoj velice znepřehledňuje. Na základě toho vznikají nové kvality, které si dotyčný odnáší do dalšího života. Pro závislé osoby bývá typické slabé já, chaotická či difúzní identita. Závislost s jednoduchým zaměřením na změnu prožitku chování prostřednictvím chemické látky se může stát pro dospívajícího úlevným útočištěm.15 11 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 136. ISBN 80-86734-05-6 12 Srov. HAJNÝ, M. Akta Y Drogový problém versus rodina. Praha: Votobia, 1999, s. 19. ISBN 80-7220-022-4 13 KALINA ,K. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 136. ISBN 80-86734-05-6 14 Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I. Příručka pro nízkoprahové terapeuty. Brno: Albert Boskovice, 1998, s. 11. ISBN 80-85834-57-X 15 Srov. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001, s.11. ISBN 80-247-0135-9

Dalším vývojovým úkolem je vypořádání se s reálným obrazem svého těla. S tím je spojeno vyjasnění si sexuální orientace a překonání studu realizovat své sexuální potřeby. Zde užívání drog nabízí řadu úniků a útočišť před řešením. Droga dále dokáže snížit psychické zábrany. Stimulační funkce pervitinu způsobuje úbytek na váze, což oceňují především dívky.16 Adolescent by v tomto období měl navazovat a experimentovat ve vztazích se svými vrstevníky. To má mít za následek upevnění si pozic mezi vrstevníky a také prožití intimních vztahů. Zde drogy „pomáhají“ překonat ať už ostich, rozpaky či nesmělost, tak dokáží vyvolat stav, že člověk zažívá slastné pocity sám uvniř a žádného člověka ve svém okolí vlastně nepotřebuje.17 „Ve vztahu k rodičům můžeme sledovat naprosté ustrnutí v závislosti na rodičích (převážně závislosti materiální a sociální, ale i emoční) nebo vzájemný vztahový kolaps a vývojové uvíznutí. Sadomasochistický charakter vzájemných vztahů, plný pocitů viny, studu, hněvu i pomsty, pak udržuje bludný kruh závislosti.“18

3.4 Rodinné faktory vzniku a rozvoje závislosti Po dobu mé praxe s rodinami jsem si často kladla otázku zda je nějaká typická struktura rodiny závislého. Číd dál více jsem přesvědčena, že se o tom, že rodinné prostředí závislých nejde zobecňovat. Spíše můžeme hledat opakující se prvky, které se na rozvoji závisloti mohly podílet. U spousty rodin jsou velice patrné přehnané pečovatelské a ochraňující tendence. U dalších pak lhostejné až chladné postoje. Dále pak se v historii rodiny objevují nashromážděná a ještě nezpracovaná traumata. Například se jedná o rozvody rodičů, násilí, nemoci, smrt blízkého.19

16 Srov. TRAPKOVÁ, L. et. al. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Praha: Portál, 2004, s.114. ISBN 80-7178-889-9 17 Srov. TRAPKOVÁ, L. et. al. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Praha: Portál, 2004, s.114. ISBN 80-7178-889-9 18 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 138. ISBN 80-86734-05-6 19 Kurz drogového poradenství, přednáška Martin Hajný

„Vztah mezi rodinou a drogovou závislostí dítěte byl tématem nejedné studie. Např. je doložitelná souvislost mezi pitím alkoholu u rodičů a dětí závislých na heroinu. Na základě této studie se zjistilo, že přes 80% závislých má ve své rodinné anamnéze silnou závislost rodičů na alkoholu. (Stanton 1991) Díky těmto pozorováním můžeme sledovat mnoho mechanismů a faktorů, které jsou pro rodiny závislých charakteristické. Jako jeden z těchto udržujících faktorů můžeme vnímat nedostatečnou pozornost ze strany rodiče k pozitivnímu chování dítěte. Nebo naopak nadměrnou pozornost a citlivost k selhání dítěte. Cyby a selhání však nevyvolávají přirozenou reakci ze strany rodiče (kritickou či trestající). V tu chvíly se výchovné postupy dějí nedůsledně, mnohdy pod záštitou výčitek, skrytě vynucovaných pocitů viny. Závislý, který se při svém chování setkává s nadměrně pečovatelskou matkou, která má nedůslednou výchovu a otcem, který je chladný, slabý či nepřítomný, nezískává dostatečný kontakt s realitou. V případě dllouhodobé nepřítomnosti konkretizujících reakcí a disciplýny se může jednat o další z faktorů, které přispěli ke vzniku závislosti.“20 Dalším velkým tématem je chaotické či špatně vymezené vztahy mezi rodiči a dětmi. Spíše než o naprosté záměny rolí se zdá být pravidlem, že v rodinách není jasně stanovenokdo má co dělat, co je čí starost a čím si může být kdo jistý. Dítě pak vyrůstá v dramatické nejistotě, kde se neustále mění jeho kompetence, svoboda i odpovědnost. Můžeme jen spekulovat o tom, že se to významně podobá tomu, jak se v praktickém životě projevuje nezralost a nejistota závislých.21 Velkým problémem je sexuální zneužitíči incest. Následky tak velkého traumatu si dítě nese v sobě po zbytek života. Vede to velmi často k problémům se sebeúctou a v partnerských vztazích, sebevražedným myšlenkám. Cuskey (1979) uvádí, že až 90% závislých žen v jeho výzkumuzažilo sexuální zneužití v rodině.22 Dalším tématem je zdánlivý paradox – rodiče jsou velice vytíženi pracovními povinnostmi 20 HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha:Grada, 2001, s. 30. ISBN 80-247-0135-9 21 Srov. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha:Grada, 2001, s. 29. ISBN 80-247-0135-9 22 Kurz drogového poradenství, přednáška Martin Hajný

a dítě má mnoho nekontrolovaného volného času. Začne užívat drogy a rodiče si ničeho nevšimnou. Až když dítě začíná abstinovat, rodiče si všimnou odvykacích stavů dítěte a rozhodnou se daný problém řešit.23 Užívání dítěte se často objevuje v době separace od rodiny. Užívání drog posiluje zdánlivou samostatnost, ale vnitřně posiluje závislost na rodičích. V některých rodinách může být závislé chování skutečně skrytě a mnohdy nevědomně udržováno ostatními blízkými. Motivem takového přístupu bývá úzkost skutečného osamostnanění dítěte a osamocení rodičů (syndrom prázdného hnízda) nebo obava z odrkytí dosud neřešených a nevyřčených problémů.24

23 Srov. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001, s. 32. ISBN 80-247-0135-9 24 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 141. ISBN 80-86734-05-6

4. Rodinná terapie a práce s rodinou 4.1 Východiska a vývoj rodinné terapie Ve druhé polovině čtyřicátých let 20. století vzniklo v psychoteraii hnutí aplikující poznatky ve vztahové oblasti se zaměřením na sociální okolí jednotlivce. Jako velice léčebný se ukázal být model práce s malou sociální skupinou. To vedlo k rozvoji této další části psychoterapie s názvem skupinová psychoterapie. 25 „Brzy se však zaměřila pozornost i na rodinu, která je prvořadá z těchto systémů. Je pro jedince velice důležitá, jako složka vybavenosti do dalšího života. Zde člověk přijímá a nabývá zkušenosti a poznatky, které si pak ověřuje v reálném životě. To ovšem neznamenalo odklon od skupinové práce a příklon k rodinné práci, ale rozšíření spektra zájmů a možností pomáhat.“26 Tento nově vzniklý směr zabývající se rodinou se začal utvářet v 50. letech 20. století. Pohlížel na rodinu jako na součást jedince. Rodina je zapotřebí k pochopení jedince a k léčbě různých poruch. O vlastnostech a funkcích rodiny se v té době mnoho nevědělo a novému přístupu chyběly výchozí infornace. Analytické směry se již předtím rodinou zabývaly a už Freuda nalézáme poznatky o vlivu vztahů s rodiči a formování osobnosti. Nový směr však na dosavadní vývoj navazovat nechtěl. Z dnešního pohledu přeci jen v něčem navazoval. Většina zakladatelů byla původně psychoanalytiky.27 Je zvláštní že otázky typu jak rodina funguje a jak lze rodinu definovat se začaly objevovat až v době, kdy se pojetí rodiny začalo razantně měnit. V 60. a 70. letech kdy společnost byla dotlačena k diskuzi o rodinné krizy a změn tradičního pojetí rodiny. Rodina později začala být vnímána jako jednotka, zapojená do různých větších systémů. Jako jsou například ekonomické, sociální, etnické a politické systémy. Rodinný terapeuti intervenovali na úrovni rodiny. Jejich práce vycházela na jedné straně z individuální psycho-terapie a na straně druhé ze 25 Srov. KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 45. ISBN 80-86734-05-6

26 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 45. ISBN 80-86734-05-6 27 Srov. NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. Praha: Grada, 2006, s. 14-23. ISBN 80-247-1316-0

systémové teorie.28 „Následující přehled (podle Schlippeho a Schweitzera, 2001), uvádí „klasické“ směry a školy tohoto proudu rodinné terapie, která je dnes obecně označovaná jako „systémová“ či „systemická“: 1) Strukturální rodinná terapie (zejména S. Minuchin) – zaměřila se na téma struktur, hranic a hierarchie v rodině. Při práci s rodinným systémem je důležité, zda jsou v rodině hranice jasné nebo difúzní, „rozmazané“, a to jak mezi jednotlivými členy rodiny, tak mezi subsystémem rodičů a subsystémem dětí. 2) Vícegenerační koncept (I. Boszormenyi-Nagy, H. Stierlin) – zabývá se „neviditelnými vazbami přesahujícími generace“. Upozorňuje, že chování, prožívání nebo příznaky nabývají smyslu, jestliže máme na zřeteli odkaz dřívějších generací a tážeme se, do jaké míry a za jakou cenu byl naplněn, případně byl naplnitelný. 3) Humanistická (zážitkově orientovaná) rodinná terapie se spojuje především s osobností a dílem V. Satirové. Satirová poukazovala na to, že sebehodnocení osoby je nepostradatelné pro kongruentní komunikaci; proto připisovala velký význam důvěryplnému terapeutickému vztahu, který je podstatnou součástí procesu změny. Její metoda rodinného sousoší (sculpturing) se dodnes standardně používá. 4) Strategická rodinná terapie (J. Haley) – pojímala rodinu jako kybernetický okruh pravidel, v nichž terapeut musí způsobit změnu a odolat přitom „svádění“ ke zmatku a začlenění do rodinného systému. V rámci tohoto přístupu se začalo s hledáním jednoduchých řešení složitých problémů v rodině formou kreativních, mimořádných, často paradoxních úkolů, které dodnes zůstávají důležitým nástrojem mnoha rodinných terapeutů. 5) Systemicko-kybernetická rodinná terapie (Milánská škola - M. Selvini-Palazzoli a spolupracovníci) – pokoušela se o uskutečnění „kybernetického konstruktivismu“. Motivy, city, potřeby a individuální konflikt jsou pokládány za přežilé konstrukty psychoterapeutického výkladového rámce. Milánská škola chápe rodinu jako systém řízený pravidly; v kybernetickém okruhu rodinných pravidel se odehrávají rodinné hry. I když rodina trpí, změna není v jejím zájmu, neboť hra musí pokračovat. K základními pojmům a technikám Milánské školy patří neutralita terapeutů, paradox a protiparadox, cirkulární dotazování, technika univerzální intervence pro všechny typy problémů (invariantní předpis) a uspořádání sezení s reflexivním týmem, skrytým za jednocestným zrcadlem. Inovaci tohoto uspořádání provedl

28 Srov. NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. Praha: Grada, 2006, s. 14-23. ISBN 80-247-1316-0

později T. Andersen, který vtáhl reflexivní tým přímo do terapeutické situace.“29

4.2 Některé pojmy a hlediska užitečná pro rodinou intervenci Normální hranice v rodině jsou jasné, určité ale prostupné pro informace, jednání i emoce. Dovolují rozhovor, spolupráci i citový vztah Neurčité, smazané, zcela prostupné hranice jsou vyjádřením poruchy, stejně jako druhý extrém, hranice rigidní a neprostupné.30 Základem rodinné struktury je osobní hranice každého jednotlivého člena rodiny, protože každý člen rodiny je zvláštní, od ostatních odlišená osobnost. To zní zdánlivě samozřejmě, ale terapeuti ze zkušenosti znají rodiče a píší o nich kazuistiky, pro něž jejich syn či dcera není samostatná bytost, ale jenom prodloužení či rozšíření jejich Já a jeho potřeb, přání a představ, a stejně tak někteří synové a dcery takto vnímají své rodiče.31 Rodinná terapie si všímá především hranic mezi rodiči a dětmi, mezi subsystémem rodičů a subsystémem dětí. Porušení této hranice, tj. vtažení dětí do vztahu rodičů, může znamenat vážnou komplikaci ve vývoji rodiny a riziko pro zdravý vývoj jejích členů. Popisuje se např. otevřený rozkol se zkříženými vztahy otec-dcera, matka-syn, kde jsou děti využívány k řešení problémů rodičovského páru a k uspokojování potřeb rozdělených rodičů – jako důvěrníci, prostředníci či „náhradní partneři.“ Existuje ale také skrytý rozkol, dlouhodobě neřešené problémy, které jsou často tabuizované a souvisí s chaotickými vztahy, v nichž děti působí např. jako ochránci rodičů. V obou případech se porucha týká i osobních hranic jednotlivých členů rodiny. Tyto poruchy rodinné struktury jsou uváděny do vztahu k symptomovému chování.32 „Rodinný terapeut usiluje svými intervencemi o definování či redefinování normálních, funkčních hranic. Jedná se často o vývojový skok, kterého se rodina obává a může se změně bránit.“33

29 KALINA , K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 45. ISBN 80-86734-05-6 30 Kurz: Rodinné poradenství – studijní materiál Magdaléna Frouzová 31 Kurz: Rodinné poradenství – studijní materiál Magdaléna Frouzová 32 Kurz Rodinné poradenství – studijní materiál Magdaléna Frouzová 33 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 47. ISBN 80-86734-05-6

Pravidla Pravidla jsou podstatnou částí rodinné struktury a jejího fungování. Mohou-li se změnit pravidla, může se změnit i rodinná interakce. Satirová (1994) rozděluje pravidla v rodině do několika kategorií: 1) „Kategorie lidský-nelidský: „nelidské“ pravidlo znamená, že po sobě žádáte, abyste žili

podle pravidla, kterým je téměř nemožné se řídit. „Tvař se šťastně za všech okolností.“ 2) Kategorie zjevný-skrytý: některá pravidla jsou skrytá, ale respektovaná. „O tom nemluv,

chovej se, jako by to neexistovalo“. 3) Kategorie konstruktivní-destruktivní: příkladem konstruktivního řešení situace je např.

„Tento měsíc jsme na tom špatně s penězi. Promluvme si o tom.“ Ztěžující nebo destruktivní řešení téže situace je: „O svých finančních potížích se mnou nemluv, to je tvůj problém."34 Řadu pravidel vytvářejí členové rodiny pro vlastní nebo vzájemnou ochranu, chtějí-li utajit nesprávné počínání. Například si namlouvají, že nemluví-li se o něčem, neexistuje to. Satirová zdůrazňuje, že tento postoj není účinný nikdy, pokud ti, kteří mají být chráněni, nejsou němí, hluší a slepí. Každé pravidlo, bránící členům rodiny vyjádřit svůj názor na to, co se dělo nebo děje, je možným zdrojem pro vývoj omezené, netvořivé a neznalé lidské bytosti a tomu odpovídající rodinné situace.35 Autorka doporučuje, aby se v procesu terapie zabývala rodina reflexí svých pravidel ve smyslu následujících otázek: „Jaká jsou vaše pravidla? Jak vám teď slouží? Jaké změny považujete nyní za nutné? Která z vašich současných pravidel jsou vhodná? Kterých se chcete zbavit? Jaká nová pravidla chcete utvořit? Co si o svých pravidlech myslíte? Jsou otevřená, lidská, odpovídající současné situaci? Nebo jsou uzavřená, nelidská a zastaralá?36

4.3 Rodinná terapie u závislostí „V léčbě závislostí, stejně jako v léčení jiných psychických a psychosomatických poruch, zatím rodinná terapie nenahradila předchozí, na jednotlivce orientovaná paradigmata, a nestala se hlavní terapeutickou metodou. Oblast závislostí však přináší zajímavý příklad 34 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 47. ISBN 80-86734-05-6 35 Srov. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, 2006. ISBN 80-7252-150-0 36 Srov. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, 2006. ISBN 80-7252-150-0

vzájemného soužití těchto dvou zdánlivě neslučitelných či konkurenčních rozměrů terapie: ukazuje, že se mohou vzájemně doplňovat ve prospěch všech zúčastněných.“37 V rodinné terapii se závislými nejvíce uplatňují přístupy psychody-namické, behaviorální, systémové (systemické) a přístup „nemoci rodiny“, založený na psychodynamické teorii kodependence. V České republice jsou od poloviny 70. let nejznámější a nejrozšířenější různé modifikace systémového (systemického) přístupu, pružně využívající hlediska a techniky „klasických“ směrů rodinné terapie. Jaký postup rodinné terapie je zvolen, je však často méně důležité než fakt, že je rodinná terapie použita.38 Rodinná terapie není univerzální lék, její indikace jsou však široké. Mezi zásadními indikacemi je nutné zmínit nízký věk a vysokou nezralost člena rodiny, který užívá drogy, což se týká dětí i mnoha dospívajících. Účast rodičů na léčbě se má považovat za podmínku přijetí adolescentního pacienta do léčby. Jinou významnou indikací je selhávání klienta v léčbě, v níž je sám za sebe, jako jednotlivec, z důvodů jeho přílišného „zapletení“ do rodinných problémů, tj. situace, kdy rodina vlastně svého závislého člena neuvolní, aby se léčil (viz níže). „Věk klienta, stupeň separace, současná situace rodiny a aktuální i perspektivní potenciál vztahu rodina-klient patří k faktorům, které je třeba při indikaci rodinné terapie vždy zvážit. Carpenter a Treacher (1989) uvádějí, že nemá cenu provádět terapii, k níž rodina přichází z donucení, když členové rodiny nevěří, že v jejich rodině existují nějaké závažné problémy nebo když v rodině není nikdo, kdo by si přál změnu. Krize v rodině však může nepříznivou hladinu motivace změnit.“39 Rodinná terapie u závislých se často (i v zahraničí) provádí v zařízeních, která se zároveň zabývají léčbou, v níž je závislý „sám za sebe“, tj. formou skupin, strukturovaných programů atd. Rozdělení služeb s cílovou skupinou drogově zislých viz. str.9. Jak již bylo řečeno, soužití dvou pohledů a terapeutických perspektiv se může dařit a přinášet užitek, někdy však také může být zdrojem konfrontací, zmatků a bojů o klienta. Následující oddíl proto uvádí několik bodů, v nichž se v optimálním případě mohou obě terapeutické perspektivy vzájemně podporovat. 37 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 47. ISBN 80-86734-05-6 38 Srov. McKAY, D. B. Efektivní výchova krok za krokem. Praha, Portál 1996. 39 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 48. ISBN 80-86734-05-6

4.4 Průniková témata a cíle Abstinence Abstinence je cílem každé léčby. Je tedy jedno, zda rodinná terapie je prvním krokem v léčbě, nebo až následným. Pokud se však začne nejprve uživatel léčit „sám za sebe“, mělo by se postupem léčby k práci s rodinou dojít. Když se však vrátíme k prvé variantě, uživatel ve své léčbě nikdy nebyl odtržen od blízkých. „Výhody rodiny ze závislosti“ „Rodina se závislým členem nepochybně trpí, přesto však alkoholismus nebo závislost na ilegálních drogách může mít pro rodinu určitý pozitivním význam - například oddaluje nevítané změny, chrání před zabýváním se jinými nepříjemnými problémy nebo vyhovuje osobnostním potřebám některých členů. V souvislosti s etapou vývoje rodiny, kdy dochází k separaci („opouštění domova“, „vylétání z hnízda“), na což rodina nemusí být připravena. Užívání návykové látky hraje důležitou roli v rodinné homeostáze, například chrání rodinu před projednáváním odcizení rodičů nebo selhání otce v profesní kariéře. Teorie kodependence upozorňuje že vztah k závislému může splňovat osobnostní potřeby kodependentních členů rodiny, například potřebu ochrany, oběti, moci apod. Systematický průzkum druhotných zisků rodiny ze závislosti jejího člena (otázky typu: „Jakou roli hraje droga v rodině? Co umožňuje, komu vyhovuje, koho chrání? Co by bylo v rodině, kdyby zde nebyla droga? Co bude dělat rodina, až problémový člen přestane užívat drogy?“) mohou pomoci definovat tyto problémy a umožnit jejich řešení, což „dovolí“ problémovému členu, aby se užívání drog vzdal a/nebo ho uvolní pro vlastní léčbu.“40 Prevence V rodinách, kde je závislý člen jsou často vidět komunikační poruchy a poruchy ve vyjadřování emocí. Jestli mají či nemají tyto symptomi jakoukoliv spojitost s užíváním pysichoaktivních látek, rodinná terapie v tomto může pomoci. Členové rodiny si mohou pod vedením terapeuta osvojit přímou a otevřenou komunikaci - například nemluvit za druhého, oslovovat přímo, neskákat do řeči, naslouchat, vyjadřovat vlastní emoce a potřeby. Tím se posiluje zdatnost rodinného systému, která zahrnuje rozvíjení rodinného potenciálu, styl 40 KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 49. ISBN 80-86734-05-6

rodinného života a obohacování rodinné interakce a komunikace. V takové rodině se bude napříště méně dařit jakémukoliv možnému symptomovému chování, nebo jej rodina bude zdařileji zvládat, pokud se objeví.41

41 Srov. KALINA K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001, s. 49. ISBN 80-86734-05-6

PRAKTICKÁ ČÁST 5. Popis zvolené metody V teoretické části jsem použila metodu kazuistiky. Metoda kazuistiky se zabývá rozborem minulosti uživatele a jeho současné situace. Obsahuje osobní, rodinnou, školní a drogovou anamnézu. Jména uživatelů jsou změněna.

6. Kazuistiky uživatelů Kazuistika č. 1 Syn – 18 let, přiznává se k marihuaně, později k pravidelné konzumaci pervitinu. Sourozenci - Má 3letého sourozence (z druhého manželství matky). Z prvního manželství dva starší sourozenci (žijí s matkou, otčíma přijímají dobře). Matka - rozvod (syn měl 5,5 roku), s novým mužem je cca 4 roky Otec - pije, je agresivní, týral manželku, dle popisu je nevyrovnaný. Jeho otec byl alkoholik, žena se s ním rozvedla. 2. manžel - klienta i jeho sourozence přijal dobře, matku podporuje v klidném, trpělivém řešení problému. Stav a problémy při začátku procesu Klient – kontaktovala nás matka. Potřebuje poradit se synem, u kterého se domnívá, že užívá OPL. Klient -V. přichází spolu s rodiči. - jeho účast vypadá nedobrovolně Průběh a popis konkrétních intervencí 5.3.2006 1. Schůzka jen s matkou Matka přichází poprvé sama na základě telefonické domluvy. Matka má strach, že syn S. užívá pervitin. Má strach, že jí umře (ten už měla, když byl syn malý. Neumí si to vysvětlit). Syn se velmi dobře učil. Po přestěhovní se jeho přístup a vůbec chování změnilo. Odešel z gymnázia v 17 letech (strach, že to nebude zvládat) na učiliště. Nyní problémy s učením, dle matky je roztěkaný, nesoustředí se. Poznámky - možný únik k marihuaně (pervitinu) od nakumulovaných nároků kladených na syna. - skutečným problémem nemusí být jen droga. - další setkání už s otčímem, matkou a synem (setkání s dalšími členy rodiny asi nebude možné). - jak to vidí tito členové domácnosti? - ověřit si, zda nároky jsou vysoké, příp. z čeho by se dalo slevit. - doporučena literatura a provést se synem testy na přítomnost drog.

- domluva na konzultaci za týden. 11.4.2006 2. Schůzka matka , nevl. otec, syn – přichází až po měsíci. Test na drogy nedělali, syn nechtěl. Ale už přiznal, že bere drogy (nejde o experiment) a že to není pořádku. Prožívá potom velmi nepříjemné stavy. Manželé se snaží řešit situaci klidně a trpělivě, mají pochopení. Před 3 lety se přestěhovali. Syn předtím neměl žádné kamarády, protože se mu smáli, že se dobře učí apod. Po přestěhování si kamarády hned našel, ale začal zanedbávat školu. Během sezení si začíná uvědomovat, že kamarádi za ním přišli jen, když měl drogu. Syn uvádí že se stydí, že má mladšího bratra, neví ale proč, za co se vlastně stydí. Jako hlavní problém se teď jeví přechod na učiliště, zhoršení prospěchu, absence ve škole. Poznámky - přizvat vlastního otce na konzultaci nelze a manželé to ani nechtějí. Syn se k tomu staví tak, že otec by přišel stejně opilý. - kniha se manželům velmi líbila. - manželé nechtějí, aby syn bral pervitin, s marihuanou se smíří a aby chodil do školy. - před školou utíká, protože má „něco důležitějšího“ v hlavě - asi chybí kontakt s otcem (i když ho navenek odsuzuje) a možná se zlobí na matku, že otce opustila, našla si jiného muže a má s ním dítě (on už není ten nejmladší). - asi by školu zvládal dobře, ale chce naštvat matku. - syn se bude snažit abstinovat. Rodiče mu budou dělat testy na drogy. - rozebrat blíž vztah k otci. - doporučena návštěva psycholožky. Vytvořit pevná pravidla a hranice. Domluva na konzultaci za týden. 3.5.2006 3. matka a syn - opět přichází po měsíci Situace doma se zlepšila, syn se snažil, chodil i do školy. Až jednou opět nepřišel domů a po návratu měl typické chování užití pervitinu. Syn se nepřiznal, jen sdělil, že měl divné chování, ale neví proč. Matku to velmi vyděsilo, psychicky se zhroutila.

Syn si začíná vytvářet vtah k mladšímu bratrovi. Syn jde na poradenství jen kvůli matce, necítí, že by to potřeba. On problém nemá. Opět popírá braní pervitinu, ale testy dělat nechce. Poznámky - jak pokračovat dál, když syn zklamal. - matka nechce, aby syn bral pervitin, s marihuanou se smíří. - nutná pravidelná psychologická (psychiatrická) péče matky. - velká fixace matky na syna. - proč zase změnil názor, když už jednou přiznal, že bere a nešlo o experimentování? - upevnit vztah k bratrovi. Pracovat na komunikaci syna a matky. - psychická podpora matky. - nabídka ambulantní léčby (pod dozorem psychiatra). 18.5.2006 4. Schůzka matka , nevl. otec, syn – přichází po 14 dnech Syn se zase zhoršil. Matka má pocit, že jí to dělá naschvál. Komunikace mezi nimi je skoro nemožná, matka cítí, že už je plná beznaděje, bezmoci, už neví, jak na syna působit. Matka uvádí, že už nemůže dál. Oporou je manžel. Manželovi se doma svěřil, že se půjde skutečně ambulantně léčit, nyní to popírá. Občas působí dojmem, že nevnímá, co si říkáme. Nespolupracuje. Opět tvrdí, že on problém nemá. Naprosto nepřipouští to, že by mohl matce ulehčit. Poznámky - manželé nechtějí, aby syn bral pervitin, s marihuanou se smíří. - motivovat syna k ambulantní léčbě. - zlepšit komunikaci syn – matka. - syn se bouří proti matce, nechce její péči, dělá mu dobře jí ubližovat (psychické týrání – opakování modelu mužské linie v rodině – týrání žen, ale on nemůže působit fyzicky?). - výkyvy nálad a stavy hodně souvisí s drogou, ambulantní léčba je na místě. - vést syna k přistoupení na ambulantní léčbu. - vést syna k pochopení aspoň matčina strachu. - matčino uvolnění, soustředění se i na další členy domácnosti. 5.11.2006 5. Schůzka matka , nevl. otec, syn – přichází po 6 měsících.

Situace se synem vyhrotila i přesto, že se občas snažil abstinovat a chodit do školy. Nyní do školy už nechodí vůbec. Začíná si aplikovat pervitin i doma. Syn má na mých sezeních pokaždé jiné chování, že by to bylo pervitinem? Občas se někam zahledí a vůbec nevnímá. Matka je rozhodnutá znovu syna vyhodit z domu (pokud se nebude léčit). Už tak jednou učinila, ale pocit viny byl velmi silný a navíc otčím i ostatní synové jej nechtěli nechat na ulici, bylo jim ho líto. Pár dní se syn držel, ale pak opět sklouznul k droze. I nyní se cítí provinile, ale zároveň vidí, že jinak to nejde. Navíc cítí, že rodinu syn velmi ničí. Otčím podporuje manželku a snaží se ji uklidňovat. Působí dojmem dobré opory. Sám má dojem, že ho měli na ulici nechat. Trápí ho manželčiny pocity. Syn střídavě apeluje na to, že rodina je jeho jediným zázemím a pak zas, že on má přece kamarády a nějak už se o sebe postará. Poznámky - manželé nechtějí, aby syn bral pervitin, s marihuanou se smíří. - zbavit se pocitu viny (matka). - nejvíc trpí matka (chce si teď potvrdit, že dělá dobře). - navést matku na zpracování pocitu viny – dostala kontakt na ženskou skupinu. - udělat s ní samostatné poradenství. - motivovat syna k léčbě. 15.11.2006 6. matka – přichází neplánovaně – krizová intervence Syna vyhodili z domu a on nyní bydlí na autobusové zastávce kousek od jejich domu. Lidi z vesnice nemají pro rodinu pochopení. Dokonce k nim i přišli domů, žádat, aby vzali syna zpět, že je přece hodný, není toxikoman („oni přece z televize vědí, jak vypadá feťák“). Dávají mu jídlo. Starosta obce dokonce navštívil naše zařízení, informoval se, jak se mají k němu chovat. Byl chápavý. Pomohl matce se zrušením trvalého bydliště syna. Matka skutečně silně fixovaná na syna. Z této situace se zhroutí a je ochotná na přechodnou dobu brát léky na uklidnění (navštěvuje psycholožku). Velmi ji podporuje manžel i ostatní synové. Syn do poslední chvíle nevěřil, že ho vyhodí. Poznámky - svěřit se se svými pocity. Probrat to s někým, před kým se nemusí stydět. - uvolnit napětí.

- potřebuje vyslechnout. Podporu rodiny moc nevnímá (i když zřejmě stále je), je ochromená touto situací. - klást důraz na zbytek rodiny. - přizvat opět manžela, případně další syny. - provést samostatnou konzultaci se synem. 30.11.2006 7. Schůzka – syn Syn přichází na popud obyvatel vesnice, kteří ho teď vzali k sobě. Syn cítí, že to nezvládá, neví co se s ním děje. Komunikace jde dost těžce. Nic si nepamatuje. Mám dojem, že naše sezení nebere vážně. S matkou se nestýká. Nakonec přistupuje na zařízení léčby. Poznámky - promluvit si o pocitech. - vyřízení léčby. - není tam nějaká psychiatrický problém mimo drog? - vyřízení léčby. - je ochotný opět přizvat matku na konzultaci. 7.12.2006 8. Schůzka – syn, matka (po týdnu) Je stále ochotný jít se léčit. S matkou se začal stýkat. Matka chce hlavně informace o léčbě. Bere to jako šanci a něco čeho se může chytit. Stále se o syna velmi bojí. Matka chodí k psycholožce dál. Poznámky - vyřízení léčby. - podání informací. - už je toho na něj moc? Nebo jsou důvodem nepříjemné stavy způsobené drogou. - motivovat k léčbě. - informování. - nabídnout možnost podpory matce.

Závěr: Syn nakonec nastoupil na psychiatrii na detox, odtud má jít do komunity. Manželům se (dle telefonu) ulevilo, ale nejsou si jistí, zda na detoxu vydrží. Matka tam stále volá. Dojem Nešlo moc počítat s pravidelnými konzultacemi, proto se práce odvíjela od akutních problémů. Nemám z toho moc dobrý dojem, protože mám pocit, že komunikace mezi synem a matkou se moc nepohnula a přitom je to dost dlouhá doba. Snad pomůže intenzívní psychoterapie v komunitě. Rovněž matčin strach a fixace na syna moc nepolevila (stále volá na psychiatrii a k nám ať tam zavoláme).

Kazuistika č. 2 Rodinná anamnéza Matka – původně rozvedená - má dva syny z prvního manželství Otec – původně rozveden - z prvního manželství bezdětný. Syn J. 20 let - z matčina prvního manželství Osmnáctiletý syn V. - z prvního manželství matky Čtyřletá dcera z tohoto nového svazku Prarodiče ze strany matky – velmi často se o nich jednotlivý členové rodiny zmiňovali. Osobní anamnéza Matka má problém se synem, který dle jejích slov užívá OPL. Má se synem problémy ve výchově, bojí se o něj. Velmi jí trápí studijní neúspěch syna V. Otec uvádí ty samé věci, navíc má problém s V., že syn přerušil školu a v současné době nepracuje. Názor dvacetiletého syna a prarodičů neznáme, nebyli přítomni ani jedné konzultace. Sociální anamnéza Rodina bydlí na malém městě, žijí v jedné domácnosti v rodinném domě, část pronajímají rekreantům. Matka pracuje jako pokladní v místních potravinách. Otec je podnikatel ve stavitelství. Starší syn studuje v Praze VŠCHT. Má vynikající prospěch. Bílá ovce rodiny. Syn V. studoval SŠ Stavební v ČB. Byl vyloučen ohledně absencí. Dcera navštěvuje mateřskou školku. Prarodiče bydlí ve stejném městečku, velmi blízký vztah s rodinou. Drogová anamnéza Syn V. užívá pervitin i.v., konopné drogy, extázi, alkohol a nikotin Stav a problémy při začátku procesu Klient – kontaktovala nás matka. Potřebuje poradit se synem, u kterého se domnívá, že užívá OPL. Klient -otec přichází spolu s matkou. Klient -V. přichází spolu s rodiči. - jeho účast vypadá nedobrovolně

Rozbor problematiky a zdůvodnění intervence •

Cílem je popsat situaci doma a pokusit o její redefinování. S tím je spojeno popsání situace užívání OPL V.

•

Komunikace v rodině – především mezi matkou otcem. Není zde podpora v zásadních rozhodnutích. V rozhodnutích nejsou jednotní.

•

Komunikace ve vztahu otce a V. je velmi napjatá. Navzájem se neslyší.

•

Komunikace mezi matkou a V. je ze strany V. prý naprosto zbytečná. Z matčiny strany je velmi útočná.

Průběh a popis konkrétních intervencí 12.12.05 Volala matka. Chtěla se objednat ihned na daný den. Domluvili jsme se na schůzce za dva dny. Do telefonu nebyla moc sdílná. Naznačila velmi hrubě, proč volá. Zdůrazňovala bezmoc vůči synovi V. a jeho užívání OPL. Zmínila se i synovo nových přátelích, kteří za všechno mohou. Poprosila jsem jí, pokud by to bylo možné, aby přišli ve třech. Otec, matka a syn V. Pochybovala o tom, že nedokáže syna i manžela „donutit“ k účasti na konzultaci. Poznámky - matka působí velmi nejistě. Zjevně nemá podporu v manželovi ohledně řešení problému se synem V. U syna to vypadá, že nemá autoritu. 15.12.05 Otec, matka a syn V. přišli na čas. Otec působil velmi vážně. Matka nejistě a zmateně. Syn V. dával hodně najevo jeho nesouhlas s nastalou situací. Shodou okolností u nás byl syn V. před ½ rokem vyhledal a požadoval testy na HIV, VHB, VHC, které jsme provedli. Testy vyšli negativně. Během testování vyplňujeme IN COME dotazník. V něm V. uvedl, že má zkušenosti s extází, halucinogeny a konopnými drogami. Pervitin užívá pravidelně a to i.v. Je silný kuřák a pravidelně pije alkohol. Syn jezdil do ČB do školy – studia zanechal a momentálně pracuje u otce v práci. Otec musí V. velmi složitě budit a dostávat ven z postele, ale když se to nakonec podaří, tak pracuje intenzivně. V. kouří marihuanu a nyní užívá i.v. pervitin. Pro pervitin si musí jezdit do ČB ve Frymburku není. Rodiče mu dělali testy a ty byli pozitivní na THC. V. se vymlouval, že dlouho nic neužil.

Konstatovala jsem, že záchyt z moči je tak do 3 dnů - to odpovídalo jeho návštěvě v ČB. Zkusili jsme si popsat situaci doma, V. má vše co chce. Bezproblémově kouří marihuanu a užívá pervitin, rodiče to tiše sponzorují. Matka mu dokonce marihuanu pěstovala na zahrádce. Dalším tématem jsou prarodiče z matčiny strany.Bydlí ve stejném městečku a na V. „nedají dopustit“. Vše mu kupují a dávají velké množství peněz. V. je dle slov rodičů využívá a to jak po finanční stránce, tak i formou alibi. K tomu mají 4 roční holčičku, která vše vnímá a docela nedobře nese domácí roztržky. Otec x V. Mluvili otevřeně o tom, jak dceru trochu zanedbávají, když V. „udělá průšvih“. Dali jsme jim úkol, co by po sobě a po druhém chtěli. Vypracovat na papír a na příští schůzku přinést. Další schůzka naplánována na 5.1.06 Poznámky - zřetelné neshody mezi V. a otcem. Otec ani V. se vůbec neposlouchají. Zaměřit se především na vztah otec x syn. - zarazilo mě vědomí rodičů o zanedbávání dcery, přišlo mi, že na tom zatím nechtějí nic měnit. - matka je velmi pasivní, je vidět strach, který má o syna, ale nedokáže mu to říci. - velká volnost V. - vztah V. a prarodičů, rodiče tento vztah neschvalují, ale nechávají to být. 5.1.06 Telefon - přeobjednání na pozdější hodinu. Přišli –matka, otec a V.. Otec a V. se usadili proti sobě. Popisují opět situaci doma. Byl Silvestr a Vánoce. V. na Silvestra nebyl doma a dle slov rodičů něco měl. (trávu už neberou jako drogu). V. přiznal, že měl dvakrát pervitin. Byl velmi hrdý na sebe. že dokázal několikrát odmítnout. Když jsem se ho ptala, o čem je jeho braní, velmi dlouho váhal s odpovědí. Odpověď byla spíše o partě a o prožitcích a možná také o tom, že to rodičům vadí. Rodiče byli v mírném šoku – především otec reagoval afektovaně - „vždyť jsem to říkal" Matka se rozbrečela a začala V. obviňovat. Objasnění matce, že hledáním viníka nic nevyřeší, naopak přitíží. Dále jsme se bavili o tom co by si představovali jak by měla jejich domácnost fungovat a oni

v ní. Rodiče jednoznačně byli pro, aby si V. našel práci, a především, aby byl samostatný a zodpovědný. V. by spíše studoval v ČB, nejlépe denní studium, bydlel na privátu, tak trochu si přivydělával a měl hlavně klid o rodičů. Po malé výměně názorů mezí V. a otcem se nakonec shodli, že rodiče by nebyli proti studiu, ale ať nejdřív V. ukáže, jak vše dokáže sám. Pak se hovor stočil na to jak V. není schopen ani ráno vstát a jak dá otci velkou práci ho vzbudit. Tady mě napadl jeden mýtus-když necháme dospívající dítě v posteli-nikdy nevstane. Dále jsme si povídali, jestli by to šlo trochu u nich doma otočit a přenést na V. zodpovědnost. Vstávej si kdy chceš, ale peníze nečekej když nebudeš v práci. V. pracuje u otce ve firmě. Pokud bude V. nespolehlivý, ať si hledá práci jinde. Otec by se k němu měl chovat, jako k normálnímu zaměstnanci - přesně členil doma x práce. Další schůzka naplánovaná na 20.1.2006. Poznámky - během sezení jsme nemluvili skoro vůbec o braní, jako by je tato tématika až tak moc netížila. Pro příště se na to více zaměřit. Ze začátku bylo patrné zklamání ze Silvestra, pak už bez náznaku o OPL. - vztah otec syn je ještě více vyostřen - o dceři se rodiče nezmiňují vůbec - domnívám se, že matka nevydrží, aby na V. byla přenesena nějaká zodpovědnost. Myslím si, že nebude umět dotáhnout věci do konce. 20.1.06 Matka přišla pouze s V. - popisovali co se vše událo. Otec byl proti V. velmi ostrý. Proto prý nepřijel. Matka vyprávěla, jak se skoro poprali se starším bratrem. Pro ni je tato situace velmi vyčerpávající. Starší syn bránil matku před V., když se vůči ní choval agresivně. Momentálně hrozí V. soudní postih. Rozbil - možná u zaparkovaného auta okna - V. tvrdí, že to neudělal, prý má svědky. Situace se nezměnila, spíše se obrátila ještě k horšímu. Minulá poznámka, aby ho nechávali spát, když nevstává se sice ujala, ale vznikali další věci kolem, V. SKORO NEBYL V PRÁCI, ALE NIC TO PRO NĚJ NEZNAMENALO. Pro rodiče to byla akorát starost navíc. Povídali jsme si potom s V. o tom co by mu tedy vyhovovalo. Povídal, že by se rád odstěhoval do podnájmu do ČB a tam si dělal svoje věci,ve Frymburku. je mu těsno. V tomhle jsme spatřovali velké riziko z hlediska jeho užívání OPL. Ptali jsme se matky, jestli je schopna na "zkoušku" pustit V. do ČB i za cenu toho, že si možná

„namele nos“. Byla celá rozporná, nevěděla co má dělat, ale návrhy V. nechtěla slyšet. Ráda by slyšela, aby jí V. slíbil, že se polepší, že bude pracovat u otce a zůstane s nimi bydlet. Tohle však V. nechce. Zkusili jsme navrhnout kompromis. Pokud chce být V. samostatný, ať si to nejdříve vyzkouší v rodném městečku. Jak V. tak matka vypadali s tímto řešením spokojeni. Domluvili jsme se na schůzku za týden. V., matka a otec mají vypracovat na papír představy o tomto modelu soužití. Především jsme dávali důraz na finanční zajištění V., hledání ubytování, práce a starosti o domácnost (praní, žehlení, vaření jídla – pro V.). Zmínili jsme i vztah s prarodiči. To by dle nás mělo být také ošetřeno dopředu – rodiče na to slyšeli. Poznámka - rodiče na jednu stranu mají docela jasné požadavky, ale zároveň nejsou schopni držet domluvu v mezích, která by jim dávala možnost být v náhledu na situaci. Příklad: V. začne být agresivní a otec s ním začne soupeřit, výsledek je jasný - doma je špatně všem. - dále věci nedokážou dotáhnout do konce. Příklad: V. měl absence v práci. Otec propouští ostatní zaměstnance po 3 absencích. Pro V. nemělo chování žádné následky. - dovést matku k rozhovoru s prarodiči. 26.1.06 Přišel otec, matka a V. Nejprve jsme popsali vývoj od posledního setkání. Byla cítit mnohem příjemnější atmosféra.Celý týden probíhal klidně. V. chodil poctivě do práce. Otec ho však musel budit, V. ale sám vstal. Otec: Nic nenamítá, aby se V. osamostatnil. S tím, že musí zůstat ve městečku a měl svůj podnájem. V. si musí vydělávat na bydlení a stravu sám. Je ochoten to s V. zkusit znovu v podniku. Byla v něm vidět úleva i nadšení. Matka: Na matce byly stále vidět pochyby. Návrhu se však nějak nebránila. S osamostatněním V. souhlasí, ale obává se toho. Měla napsán požadavek, že se bude V. chodit 3x týdně ukazovat k ní domů a ona bude chodit k V. 2x týdně na návštěvu. V.: V. nadšený moc nebyl. Chce do Českých Budějovic. Nechce zůstávat v městečku. Bere tento návrh jako „přestupní stanici“. Ukázat rodičům, že se o sebe dokáže postarat. S radostí přijal otcovu nabídku na práci. S matčiným návrhem návštěv nesouhlasí. Bude chodit na návštěvu 1x do týdne. Nikdo se nevyjádřil ke vztahu V. a prarodiče. Když jsem se o daném tématu zmínila, otec se podíval na matku. Když nezačala mluvit, vzal si slovo. Doma to rozebírali i s prarodiči. Ty se zavázali k tomu, že V. už nebudou tolik podporovat. Na otázku, zda si přesně určili co

znamená „tolik podporovat“ nedokázali odpovědět. Doporučili jsme, aby si s prarodiči určili co ještě ano a co už ne. Po kratší diskuzi jsme začali společně sepisovat pravidla. Finanční otázku si bude v. řešit sám. Otec se k V. bude chovat jako k ostatním zaměstnancům. V. bude chodit na návštěvu 2x týdně a 1x týdně přijde na ohlášenou návštěvu matka k V. Další schůzku jsme navrhli za měsíc, nebo dříve. Záleží na jejich uvážení. Poznámka - nejsem si jista, zda otec v práci dokáže dodržet své pravidlo a chovat se k V. jako k ostatním zaměstnancům. - stejný pocit mám i u matky. - velkým strašákem zůstávají prarodiče. 13.2.06 Telefonát od matky. Prozatím vše probíhá v pořádku. V. si sehnal podnájem a začíná se stěhovat. Do práce chodí pravidelně a na čas. Do Českých Budějovic od minulé schůzky nejel. Pokud se cokoliv stane, určitě se ozvou. Poznámka - nechce se mi věřit, že je vše tak v pořádku. Své obavy jsem si nechala pro sebe. Rodiče ani V. se už neozvali. Závěr Bylo velmi složité rozpracovávat těchto několik témat. První bylo užívání OPL V. Od toho jsme se velmi odklonili. Rodiče neměli potřebu se tímto dále zaobírat. Za druhé: doma byly hranice velmi nezřetelné. Tento problém jsme pojmenovali. A upozornili na něj. Práce se ze začátku z našeho pohledu moc nedařila. Neustále jsme museli krotit otce a V., aby se vůbec poslouchali a přijmuli názor toho druhého. K tomu jsme museli povzbuzovat matku, která v se mezi pohybovala bez zacílení. Udržovala napětí svou nečitelností. Díky posledním dvou schůzkám se nám podařilo rozseknout napětí v rodině. Udělat prostor pro V. i pro matku, otce a 4letou dcerku.

Závěr Ve své bakalářské práci jsem chtěla přiblížit problematiku rodinného poradenství v drogových službách. Tato rozsáhlá tématika se nyní dostává velice do popředí. Mnoho odborníků si uvědomuje, jak je zapotřebí do léčby drogově závislého zapojit i jeho blízské. Pokud je uživatel namotivován léčit se, je zapotřebí využít všech hybných pák k dosažení abstinence. Rodina je podle mého jednou z nejdůležitější. Jak jsem již zmiňovala ve své práci, pokud se uživatel rozhode pro změnu svého životního stylu a pracuje na sobě, po opuštění léčebných zařízení přichází do stejného prostředí. Stejní vrstevnící, stejní rodiče. Je pak pouze otázkou, jak má uživatel silnou vůli, aby tento nátlak ustál. Proto když budeme pracovat i s rodiči, šance na změnu je vyšší. Často jsem se setkávala s obavou ze strany rodičů i uživatelů, jak na mě budou ostatní reagovat. Ze začátku měl každý strach ze změny sebe sama. Později se však ukázalo, že tento strach pramení z toho, jak mě přijme okolí. Dokáže se vyrovnat s mou vnitřní změnou? V úvodu této práce jsem si kladla otázku, zda je možné definovat hlavní výchovný problém, který by byl společný všem uživatelům drog a rodinám ze kterých jedinec pochází. Myslím, že takový výcovný problém nelze určit. Každá rodina je jiná a vyžaduje individuální přístup. Co ale můžeme definovat, to je opakující se napomáhající faktory vzniku a rozvoje závislosti. Pro rodiče, kteří zjistili, že jejich dítě užívá návykové látky je velice důležité, jak daný problém přmou a jak se vyrovnají s touto nelehkou životní situací. Je to důležité nejenom pro ně samotné, ale i pro samotného uživatele. A v neposlední řadě i pro práci s nimi. Zvládnutí tohoto problému vyžaduje po obouch stranách veliké úsilí a často sebou přináší hlubokou bolest, zklamání, pocity viny a beznaděje. Je velice důležité si uvědomit, že hledání viníka je pouhé plýtvání energie, kterou je potřeba vyzžít jinde. Díky psaní této práce jsem si uvědomila jednu pro mě velice zásadní věc spojenou s mou

prací do budoucna. Odborník pracující s rodinou nikdy nesmí upadnout do pasti škatulkování a paušalizování rodiny. Jedná se o to, že pokud přijde rodina se stejnými rysy jako minulá, ještě to neznamená, že musí být naprosto stejní. Mohou mít odlišnou zakázku, mohou vyžadovat jiný přístup v řešení problémů, budou vyžadovat jinou časovou dynamiku intervence atd. Každá rodina je jedinečná a proto si zaslouží jedinečný přístup.

Seznam literatury 1. BARTOŠÍKOVÁ, I. Příručka pro nízkoprahové terapeuty. Brno: Albert Boskovice, 1998. ISBN 80-85834-57-X 2. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-247-0135-9 3. HAJNÝ, M. Akta Y Drogový problém versus rodina. Praha: Votobia, 1999. ISBN 80-7220-022-4 4. JANÍK, A. et. al. Drogy a společnost. Praha: Avicenum, 1990. ISBN 80-201-0087-3 5. KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001. ISBN 80-86734-05-6 6. KALINA, K. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2001. ISBN 80-86734-05-6 7. LEHMANN, H. E., Chemical Reduction of the Colpunsion to Drink whit Metronidazole. A new Treatment Modality in the therapeutic Programme of the Alcoholic, 1967. ISBN neuvedeno 8. McKAY, D. B. Efektivní výchova krok za krokem. Praha, Portál 1996. 9. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Praha: Academika, 1999. ISBN 80-200-0690-7 10. NEŠPOR, K. Léčba a prevence závislosti – příručka pro praxi. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996. ISBN 80-85121-52-2 11. NEŠPOR, K. et. al. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami: pro rodiče a děti. 2 rozšíř. vyd. Praha: SZÚ, 1997, s. 12. ISBN 80-7071-050-0 12. NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1316-0 13. PRESL, J. Drogová závislost Může to být i Vaše dítě. Praha: Maxdorf, 1994. ISBN 80-85800-25-X 14. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, 2006. ISBN 80-7252-150-0 15. TRAPKOVÁ, L. et. al. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-889-9 16. Terminologický slovník z oblasti alkoholu a drog. Praha: Psychiatrické centrum, 2000, ISBN 80-85121-08-5

PŘÍLOHOVÁ ČÁST Seznam příloh 1. Doporučení pro léčící se rodinu 2. Etický kodex Centra poradenství pro mládež a rodiny

Doporučení pro léčící se rodinu Pro bývalou závislou osobu

Pro ostatní členy rodiny

•

Zapříčinil jsi nedůvěru - očekávej ji.

•

Pomoz své rodině, ať se dozví něco o léčení a doléčování a tvých hlavních problémech, jako například tvých „nebezpečných situacích“, o tom, jak vypadá tvá doléčovací skupina atp.

•

•

•

•

Pozvi svou rodinu, aby se účastnila některých modulů a aby potkala některé tvé nové přátele. Buď otevřen/a opětnému setkání se svou rodinou, protože je můžeš nyní vidět v novém světle, můžeš vidět, že tví blízcí mají silná a slabá místa, kterých jsi si dříve nevšiml/a. Pokus se udělat z alespoň jednoho člena rodiny svého „partnera v léčení“, někoho, ke komu můžeš být zcela otevřený/á a na koho se můžeš spolehnout. Než se spolehneš na rodinu, udělej sám pro sebe, co můžeš. Ale když opravdu potřebuješ pomoc, neváhej a požádej o ni.

Pamatuj si: Tvé vyléčení stojí na tobě, nikoli na postojích a činech tvé rodiny.

•

Očekávejte různá zlepšení a zhoršení. Celkové vyléčení trvá roky.

•

Zajistěte si podporu zvenčí (např. další „léčící se rodiny“) a rozviňte vnější zájmy.

•

Poznejte něco o léčení a o tom, jak ovlivňuje rodinu.

•

Pokud je to jen možné, nepřechovávejte doma žádné drogy, psychoaktivní léky nebo alkohol.

•

Vyjasněte svá očekávání a pravidla, postavte se problémům zpříma, ale vyvarujte se poučování a „dávání lekcí“.

•

Buďte připraveni setkat se s některými novými přáteli exusera a zúčastnit se některých aktivit doléčovací skupiny.

•

Nesnažte se chránit ex-usera před normálními problémy nebo mu pomáhat tam, kde to opravdu nepotřebuje.

Pamatujte si: Nemůžete někoho vyléčit. Nabídněte tolik podpory a lásky, kolik můžete a starejte se hodně i sami o sebe. To je to nejlepší, co můžete dělat. Pro všechny

Rodina je živý organismus a tak jak se jedna jeho část mění, musí se svým způsobem změnit i všechny ostatní části. Najděte si čas k diskusi o problémech a vývoji, buďte otevření. Není již místo na hádky o tom, kdo má doma pravdu a kdo ne. Dělejte věci společně - choďte na schůzky, do kina či divadla, opravujte dům nebo byt. Pamatujete na tři základní podmínky dobrého vztahu: komunikace, kompromis a odhodlání. Buďte trpěliví. Trvalé změny nastávají pomalu.

Etický kodex Centra poradenství pro mládež a rodiny 1. Etické zásady obecně 1.1 Sociální, psychologická a zdravotní péče je založena na hodnotách demokracie a lidských práv, které jsou vyjádřeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojených národů, v Úmluvě o právech dítěte a v Právech pacientů WHO. Dále se řídí zákony tohoto státu, které se od uvedených kodexů odvíjejí. 1.2 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny ctí jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti. 1.3 Mezi základní hodnoty řadíme právo jedinců na soukromí, důvěrnost, sebeurčení a autonomii. Tyto principy se uplatňují v přístupu ke klientům a musí být v souladu nejen s profesionálními povinnostmi, ale i se zákonem. 1.4 Právo každého jedince na seberealizaci je zpochybnitelné pokud dochází k omezení takového práva u druhých osob. 1.5 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny usiluje o zajištění maximální odborné úrovně, přičemž poskytuje pouze ty služby, které odpovídají standardům léčebné péče pro ambulantní zařízení v oblasti prevence a léčby závislostí a individuálním kompetencím jednotlivých pracovníků. 1.6 Součástí etického přístupu je dobrá vůle pomáhat na základě znalostí, dovedností a zkušeností jednotlivcům, skupinám a komunitám při jejich rozvoji a při řešení konfliktů se společností. 1.7 Profesionální odpovědnost má prioritu před osobními zájmy.

2. Etické zásady ve vztahu ke klientům 2.1 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny respektuje klienta jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy a povinnostmi, včetně jeho zodpovědnosti za své zdraví. 2.2 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva klientů. 2.3 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace všem klientům. Chrání klientova práva na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Data a informace požaduje s ohledem na potřebnost při zajištění služeb, které mají být klientovi poskytnuty a informuje jej o jejich potřebnosti a použití. Žádnou informaci o klientovi neposkytuje bez jeho souhlasu. Pokud použije získané informace /např. ke studijním aj. účelům-kazuistiky, statistické zpracování, zprávy pro instituce/, vždy garantuje anonymitu osobních údajů. 2.4 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti se svým působením v občanském sdružení Prev-Centrum a které se vztahují ke klientům. Této povinnosti jej může zbavit pouze klient nebo jeho zákonný zástupce písemným prohlášením. I v tomto případě je však pracovník Centra poradenství pro mládež a rodiny povinen zvážit zachování mlčenlivosti, pokud je to v zájmu klienta. Tím nejsou dotčena příslušná ustanovení trestního řádu a povinnost vypovídat před orgány činnými v trestním řízení. 2.5 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny hledá možnosti jak zainteresovat klienty do řešení jejich problémů. 2.6 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny se musí snažit zajistit, udržet a rozvíjet svou profesionální kompetenci, která obsahuje další vzdělávání včetně supervize, uvědomovat si a zachovávat hranice vlastních kompetencí. 2.7 Jakákoliv forma zneužití klienta je proviněním proti profesionální kompetenci a je

vážným porušením pracovních povinností. Odpovědnost za to leží výhradně na konkrétním pracovníkovi Centra poradenství pro mládež a rodiny.

3. Etické zásady ve vztahu k zaměstnavateli 3.1 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny plní odpovědně své povinnosti vyplývající ze závazků vůči svému zaměstnavateli. 3.2 Zaměstnavatel vytváří takové podmínky, které umožňují členům pracovního týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny závazky přijmout a uplatňovat je v souhlasu s tímto kodexem. 3.3 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny se snaží ovlivňovat pracovní postupy s ohledem na co nejvyšší úroveň poskytovaných služeb. 4. Etické zásady kolegiality 4.1 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků. Vyhledává a rozšiřuje spolupráci s nimi a tím zvyšuje kvalitu poskytované služby. 4.2 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny respektuje rozdíly v názorech a praktické činnosti kolegů a ostatních odborníků. Připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě a vhodným způsobem. 4.3 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny je povinen konstruktivně spolupracovat s těmi kolegy a odborníky, kteří jsou následně v kontaktu se stejnými klienty. Předává-li klienta do péče kolegovi nebo jinému odborníkovi, pak jej, po vydání klientova písemného souhlasu, může informovat o dosavadním průběhu péče. 4.4 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny upřednostňuje týmovou spolupráci před separací a individuálním pojetím služby.

5. Etické zásady odbornosti a povolání 5.1 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny dbá na udržování a zvyšování prestiže daného typu služby. 5.2 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny se snaží o zvyšování odborné úrovně své práce a brání tomu, aby odbornou práci prováděl nekvalifikovaný pracovník nebo bez patřičného vzdělání a průpravy. 5.3 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny je zodpovědný za celoživotní vzdělávání a výcvik, což je základní předpoklad pro udržení stanoveného standardu služeb a schopnosti řešit etické problémy. 5.4 Členové týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny ctí kromě Etického kodexu Centra poradenství pro mládež a rodiny také svůj profesní kodex, pokud takový existuje (např. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky, Etický kodex ČPS, Etický kodex AKP) 5.5 Člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny dodržuje určenou pracovní dobu s ohledem na případy, které vyžadují neodkladné řešení. 5.6 Členů týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny se týká ohlašovací povinnost pouze v případech určených zákonem ČR.

6. Postupy při řešení etických problémů 6.1 Jakýkoliv rozpor s Etickým kodexem nebo stížnost klienta řeší nejprve vedoucí Centra poradenství pro mládež a rodiny s konkrétním pracovníkem a následně v rámci intervize s týmem Centra poradenství pro mládež a rodiny. V případě, že se nedojde k uspokojivému řešení, řeší etický problém tým Centra poradenství pro mládež a rodiny v rámci supervize. Každý člen týmu má mít možnost diskutovat a analyzovat tyto problémy ve spolupráci se všemi stranami, kterých se problém týká.

6.2 Úkolem supervize je mj. napomáhat řešit etické problémy, které se jednotlivcům a týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny nedaří řešit z vlastních lidských a odborných zdrojů. 6.3 Pokud člen týmu Centra poradenství pro mládež a rodiny nemá možnost řešit uspokojivým způsobem etické problémy v týmu a v rámci supervize, má možnost se obrátit na A. N. O., Českou psychoterapeutickou společnost nebo jiné zastřešující odborné společnosti