Moje práva. kurz realizovaný v rámci projektu. Od klienta k občanovi. Přípravy lektorů, teorie

1

Moje práva kurz realizovaný v rámci projektu Od klienta k občanovi Přípravy lektorů, teorie

Autoři: Pavla Francová Petra Kaňková Dana Kořínková Camille Latimier Petra Nováková Jana Švajglová Vojtěch Zima

(SPMP) (QUIP – Společnost pro změnu) (SPMP) (SPMP) (Rytmus) (Rytmus)

__________________________________________________________________________________

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

2

Rozvrh jednotlivých lekcí Lekce

Téma

Autor

1

Úvod do práv, základní LP, pojmy

SPMP

2

Způsobilost (právní úkon)

Dana Kořínková

3

Diskriminace

SPMP

4

Partnerský a samostatný život

Dana Kořínková

5

Jak diskriminaci předcházet

SPMP

6

Sebeprezentace, práva v komunikaci

SPMP

7

Právo v práci

Jana Švajglová

8

Sociální služby

SPMP

9

Sebeobhájci + SPMP

Jana Švajglová

10

Zdraví, kontakt s úřady

11

Kde najdu pomoc

Pavla Francová Vojtěch Zima SPMP

__________________________________________________________________________________


3

Lekce 1 Základní pojmy a procesy: spravedlnost, rovnost příležitostí, rovné zacházení, lidská důstojnost Modelová situace spravedlivého jednání Co znamená, že je něco spravedlivé? – správné, nikdo není ošizen, na nikoho jsme nezapomněli, všichni dostali, co si zasloužili Modelová situace pro rovné zacházení Co bylo nespravedlivé? Jak kdo se ke komu choval? Stejné – rovné zacházení. Jaké znáte další příklady nerovného zacházení? Modelová situace rovné příležitosti – porušení, rozdíl mezi moci a chtít Někteří lidé mají problémy něco získat nebo dělat. To ale neznamená, že nechtějí. Vždycky se mohou pokusit. Je správné - spravedlivé dát jim k tomu příležitost, nebránit jim. Je správné, když mají všichni stejné (někdy též říkáme rovné příležitosti) získat nebo zkusit dělat. Myslíte, že máte stejné příležitosti jako ostatní? Diskuse s příklady a rozlišením, kde je a kde není stejná příležitost něco získat nebo dělat. Rekapitulace, uvedení, že jsou to příklady diskriminace Hlubší vysvětlení, co se děje při nerovném zacházení, lze použít předcházející příklady: Špatně s někým zacházel - co to znamená, co k němu asi cítil? Co mu tím dával najevo? (že si o něm myslí, že něco určitě neumí, že není šikovný, že to nezvládne, že není důležitý, aby to taky měl nebo zkusil). Modelový rozhovor si můžeme vyzkoušet. Jak se cítila oběť? Zobecnění pocitů obětí ze všech modelových situací. Osvětlení termínů – ponížený, lidská důstojnost, mít k někomu úctu, vážit si někoho . Zde je zapotřebí více příkladů, lze se ptát na zážitky a zažité pocity účastníků. Rekapitulace – zopakování pojmů

Práva __________________________________________________________________________________


4 Právo znamená, že něco smíme. Všichni máme už od narození stejná práva. Příklad Můžeme ale opravdu všechno? Scénka Rozebrat pojem respekt. Abychom mohli svá práva navzájem respektovat, určujeme si pravidla. Jaká pravidla jsme si tady určili my? Jaká pravidla ještě znáte – společenská pravidla, slušného chování, silničního, pravidla českého jazyka, pravidla pro určení velikosti oblečení, v zařízeních, zákony

Zároveň k našemu právu patří vždycky také odpovědnost. Když například někomu něco ukradnete, může zavolat policii a budete potrestáni. Příklady odpovědnosti vůči druhým a vůči sobě Svět je ale nebezpečný a může se stát, že se rozhodneme špatně. To jsou rizika. Příklady Základní lidská práva + příklady: Právo mít svůj názor, říct svůj názor Právo na osobní svobodu a svobodu pohybu – být svobodný znamená rozhodovat se sám právo vybrat si, jak budete bydlet – s kým, kde, byt si zamknout - vyjmenovat právo vybrat si, co budu jíst a pít a kdy právo rozhodovat se o tom, jak chcete vypadat právo kouřit a pít alkohol právo jít, kam chci

Právo na ochranu soukromí Právo zamknout se v pokoji, být sám na záchodě, v koupelně Právo být sám u lékaře __________________________________________________________________________________


5 Právo mít nepořádek ve svém vlastním pokoji ochrana osobních údajů, zveřejňování fotografií Právo na ochranu osobního a rodinného života Právo vybrat si své přátele, mít návštěvy Právo stýkat se s rodinou Právo žít v partnerství - jak je to s manželstvím? Jak je to s rodičovstvím? Problém vysokého rizika odebrání dítěte pro náročnost péče a výchovy. Právo na důstojné zacházení Právo zvolit si, jak mi mají lidé říkat – vykání, tykání Právo zvolit si, kdo mi bude pomáhat s oblékáním a hygienou a jak – nemusí dělat všechno za mě Právo, aby se ke mně lidé chovali jako k dospělému člověku (tričko s jahůdkami) Právo na práci a odměnu Máte právo dělat sami domácí práce – uklízet si v bytě i si třeba přesazovat kytky Když někde pracujete v dílně, musíte dostat zaplaceno Pokud se v nějaké dílně učíte pracovat, mělo by to být jen na čas, pak byste měli přejít do zaměstnání. Když pracuji někde dlouho, měla bych dostat odměnu – mzdu Právo na vzdělání Právo vlastnit majetek Každý člověk může něco vlastnit. S tím, co vlastníte, si můžete dělat, co chcete. Rozbít, přemalovat, prodat, darovat,… Právo na léčbu se souhlasem Způsob, jakým se člověk léčí, s ním musí lékař vždy konzultovat Právo stěžovat si Právo na informace

__________________________________________________________________________________


6

Lekce 2 – Způsobilost (právní úkon) Způsobilost k právním úkonům Potřeba pomoci a ochrany lidí s postižením Někteří lidé potřebují pomoc nebo ochranu, aby si nezpůsobili škodu tím, že např. uzavřou pro ně nevýhodnou smlouvu, nebo koupí něco příliš drahého a potom jim nezbude dost peněz na zaplacení bydlení, na jídlo nebo na něco jiného důležitého.

Jak se to řeší v ČR omezení způsobilosti k právním úkonům Podle zákonů ČR v takovém případě kdokoli může navrhnout soudu, aby zajistil pomoc a ochranu. Soud věc projedná a zjistí, které věci člověk s postižením nemůže dělat sám bezpečně. Např. že neumí sám bezpečně uzavřít smlouvu s bankou nebo hospodařit se svým majetkem. Na základě toho vydá rozhodnutí (rozsudek) o tom, že se tento člověk omezuje v činění některých, pro něj složitých, právních úkonů. Soud mu potom ustanoví opatrovníka, který bude pro něj tyto právní úkony činit. Co znamená omezení způsobilosti k právním úkonům. opatrovník co je úkolem opatrovníka (úkony pro zastoupeného, podle jeho přání, pokud to není nevýhodné) jak se má opatrovník domlouvat s člověkem, kterého zastupuje co by opatrovník neměl dělat zbavení způsobilosti co znamená zbavení způsobilosti nehodí se pro člověka, který si umí např. sám nakoupit v samoobsluze může se tím chránit člověk, který by všechny peníze propil nebo utratil Jiné možnosti než je omezování způsobilosti možnost ustanovení opatrovníka bez omezování způsobilosti § 29 OZ, v ČR soudy tuto možnost skoro nevyužívají možnost asistence bez omezování způsobilosti – podle nové Úmluvy OSN o právech lidí s postižením Možnost vrácení způsobilosti Řízení u soudu o způsobilosti

Teorie pro lektory __________________________________________________________________________________


7

(právní úprava, podrobnější výklad) Právní úkon Právním úkonem se rozumí projev vůle, kterým osoba zakládá, mění nebo ruší svá práva nebo povinnosti. Právní úkony činí často v interakci s další osobou, ať již právnickou nebo fyzickou, a vstupuje tak do právního vztahu, nejčastěji uzavřením smlouvy. Právní úkon může být učiněn písemně nebo ústně, výslovně (vyjádřený slovně) nebo i nevýslovný (např. přikývnutím nebo i jen mlčky, strpěním něčeho). Jde o úkon, při kterém jednající osoba má v úmyslu jednat právně, dosáhnout nějakého cíle právní cestou (něco si koupit, prodat, směnit, užívat - pronajmout, objednat si službu, něco si vypůjčit, zajistit přepravu, atd.). Rozdíl mezi způsobilostí k právním úkonům a způsobilostí k právům V otázce omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonů je třeba rozlišit právní pojmy „právní subjektivita“, která znamená skutečnost, že fyzická osoba může mít nějaká práva nebo povinnosti, a „způsobilost k právním úkonům“, která znamená schopnost fyzické osoby vlastním jednáním svá práva, nebo povinnosti, zakládat. Je třeba zdůraznit, že i člověk zbavený způsobilosti k právním úkonům je způsobilý mít práva. To je stanoveno přímo v Listině základních práv a svobod (čl. 5). Listina základních práv a svobod čl. 11 stanoví také, že každý může vlastnit majetek, a to i osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Se svým majetkem může tato osoba fakticky nakládat – užívat jej, spotřebovat, zničit, apod. Majetek může nabýt osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům např. v dědictví, jako dávku sociální péče, ale také jako mzdu za svou práci. Skutečnost, že osoba je zbavena způsobilosti k právním úkonům, rozhodně nevylučuje její pracovní uplatnění s nárokem na mzdu za svoji práci.

I člověk zbavený způsobilosti k právním úkonům je způsobilý mít práva. Se svým majetkem může fakti cky nakládat – užívat jej, spot řebovat, zni čit . Osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům může pracovat a má nárok na mzdu za svoji práci.

Způsobilost k právním úkonům v právním řádu ČR Způsobilost k právům a právním úkonům podle občanského zákoníku Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „občanský zákoník“) upravuje způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti („právní subjektivita“, § 7 občanského zákoníku), způsobilost vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti („způsobilost k právním úkonům“, § 8 a 9 občanského zákoníku), možnost omezení způsobilosti k právním úkonům a její vrácení (§ 10 občanského zákoníku). Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti vzniká postupně, v plném rozsahu zletilostí (18 let). I nezletilí tedy mají způsobilost k právním úkonům, ovšem jen k takovým úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. __________________________________________________________________________________


8 Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká naroze ním a zaniká smrtí. Způsobilost k právním úkonům vzniká v plném rozsahu zletilostí.

Způsobilost k právům a právním úkonům podle zákoníku práce Pro účely pracovního práva je v zákoníku práce stanovena jiná věková hranice pro nabytí plné způsobilosti k právním úkonům. (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – účinnost od 1.1.2007). Podle tohoto zákona vzniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích a vlastními právními úkony tato práva nabývat dovršením 15 let, nastoupit do práce však smí tato osoba až po ukončení povinné školní docházky. Pokud je zaměstnanec omezen nebo zbaven způsobilosti k právním úkonům, činí za něj pracovně právní úkony jeho zástupce (opatrovník). V pracovněprávních vztazích vzniká způsobilost k právním úkonům dovršením 15 let, nastoupit do práce je možné až po ukončení povinné školní docházky.

Způsobilost k právům a právním úkonům podle zákona o sociálním zabezpečení Podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“) způsobilost občana mít v právních vztazích sociálního zabezpečení práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí. Způsobilost občana vlastními právními úkony nabývat v právních vztazích sociálního zabezpečení práv a brát na sebe povinnosti vzniká dovršením šestnáctého roku věku. Občan mladší šestnácti let musí být zastoupen zákonným zástupcem; kdo je zákonným zástupcem občana mladšího šestnácti let, stanoví zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. O omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, zákonném zástupci občana, jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena nebo který byl této způsobilosti zbaven, platí ustanovení občanského zákoníku (§ 4 zákona o sociálním zabezpečení).

Omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům Právní důvody pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům Soud omezí způsobilost k právním úkonům, jestliže osoba trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a jestliže v důsledku této duševní poruchy je osoba schopná činit jen některé právní úkony. Za duševní poruchu se považují duševní onemocnění (schizofrenie, deprese, mánie, mozková onemocnění), vývojové poruchy (mentální retardace, poruchy osobnosti), demence (seniorská, Alzheimerova), nadměrné užívání alkoholu, omamných prostředků a jedů, které má charakter závislosti, poruchy způsobené úrazem mozku, atd. Soud v rozsudku určí rozsah omezení. Omezení by mělo být soudem vymezeno např. tak, že osoba není schopná nakládat s majetkem od určité výše. Může být stanoven např. denní nebo měsíční limit. Pokud to není nutné, soud neomezuje způsobilost k právním úkonům v oblasti osobnostních práv. Rozhodnutím o způsobilosti k právním úkonům by neměla být dotčena základní práva a svobody. Jestliže fyzická osoba trpí duševní poruchou, v jejímž důsledku není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zcela zbaví. __________________________________________________________________________________


9 Princip ochrany a minimálního zásahu do ústavního práva osoby Omezení způsobilosti k právním úkonům je zásahem do nedotknutelnosti osoby. Nedotknutelnost osoby je zaručena v čl. 7 Listiny základních práv a svobod. Provádí se v zájmu ochrany osoby, o jejíž omezení se jedná. Omezení způsobilosti k právním úkonům se provádí tak, aby bylo do ústavně zaručeného práva zasaženo v minimální nutné míře. „Soudy při určení rozsahu omezení musí proto přihlédnout k okolnostem konkrétního případu a postihnout tímto omezením jen tu oblast životních situací občana, pro něž je to nutné v zájmu ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů“ (Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 160/76, uveřejněné pod č. 3/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto je nutné v řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům postupovat s maximální obezřetností. Je třeba kvalitní a relevantní posudek znalce, provedení všech relevantních důkazů a na základě toho velmi pečlivé uvážení soudu v jakém rozsahu je omezení způsobilosti k právním úkonům skutečně nezbytně nutné a v zájmu osoby, o níž je rozhodováno, a kdy již toto omezení může být neodůvodněné, nepřiměřené, a tudíž protiprávní a protiústavní. Omezení

nebo

zbavení

způsobilosti

k právním

úkonům

je

zásahem

do

nedotknutelnosti osoby. Provádí se v zájmu její ochrany a v minimální nutné míře.

Právní a faktické důsledky omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům Důsledky omezení nebo zbavení právní způsobilosti znamenají, že osoba sama nemůže samostatně, vůbec nebo jen v míře vymezené rozsudkem, vstupovat do právních vztahů. Např. svým majetkem nemůže nakládat právně – prodat jej, pronajmout, darovat. Pracovně právní úkony v rozsahu stanoveného omezení za ni musí činit opatrovník (uzavřít nebo ukončit pracovní poměr, dohodu o provedení práce, o pracovní činnosti). Člověk zbavený způsobilosti k právním úkonům totiž podle dikce platné právní úpravy nemůže činit ani právní úkony zanedbatelného významu v běžných záležitostech každodenního života, např. za svoji mzdu nakupovat drobné věci, jet autobusem, využívat služby. Rovněž nemůže dát nebo nedat souhlas jiné osobě k jednání v jeho zájmu. Právní úkony, které by učinila osoba, která k nim nebyla způsobilá, by byly absolutně neplatné. Přiměřenost rozsahu omezení způsobilosti k právním úkonům v rozsudcích Mnoho lidí, kteří jsou uživateli pobytové sociální služby (bývalé ústavní péče), byli zcela zbaveni způsobilosti k právním úkonům. Pokud zvážíme důsledky rozhodnutí soudu o zbavení způsobilosti k právním úkonům podle platné právní úpravy,zjistíme, že takový zásah do práv těchto lidí často zdaleka neodpovídá jejich skutečným omezením. Řada z těchto lidí je schopná si alespoň v minimálním rozsahu obstarat samostatně své běžné záležitosti, nakládat v omezeném rozsahu se svými prostředky, koupit si občerstvení, lístek na autobus, jít do kina. Zjevné je to zejména u osob, které jsou schopné vykonávat práci, za kterou jim náleží odměna. Možnost těchto lidí použít, byť i v omezeném rozsahu nebo podle určitých pravidel (např. stanovení denního limitu), finanční prostředky, které si vydělali svojí prací, je velmi motivuje k pravidelné práci a k zařazení v maximální možné míře do běžného života. Naopak nemožnost přiměřené samostatnosti v soukromém životě je pro ně silně demotivující. Soudy někdy základní potřeby těchto lidí nedoceňují. Přehlížejí, že i úkony __________________________________________________________________________________


10 týkající se věcí menší ceny a prováděné běžně zejména v rámci poskytování služeb jsou právními úkony a nikoli jen faktickým jednáním. „I občan, který je omezen ve způsobilosti k právním úkonům, bývá denně ve styku s jinými občany a organizacemi a je nucen denně uspokojovat své běžné potřeby, aniž by přitom byly nebo mohly být ohroženy jeho zájmy. Zpravidla jde o úkony, u nichž je prakticky vyloučeno, aby je mohl za něho obstarat někdo jiný, a u nichž by bylo v rozporu s jeho zájmem, aby si je nemohl obstarat sám, i když v těchto případech jde rovněž o právní úkony ve smyslu ustanovení“. (Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 160/76, uveřejněné pod č. 3/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kromě celkového zbavení způsobilosti k právním úkonům způsobuje v praxi potíže i nedostatečné nebo nepřiměřené vymezení rozsahu omezení způsobilosti k právním úkonům v rozsudku soudu. I v tomto případě platí, že poskytnutí maximální možné míry samostatnosti osobám s „duševní poruchou, která není jen přechodná“ je pro ně významným motivačním a socializačním impulsem. Rozsah omezení soudy určují mnohdy nejednoznačně, což způsobuje nejistotu o tom, ke kterým právním úkonům dotčená osoba způsobilá je a ke kterým už není, nebo rozsah omezení stanoví neuvážlivě a omezují občana ve způsobilosti ve větším rozsahu, než odpovídá jeho duševnímu stavu a faktickým možnostem. Někdy dokonce tak, že omezení se ve svých důsledcích prakticky rovná zbavení způsobilosti k právním úkonům. Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 160/76, uveřejněné pod č. 3/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvádí: „Soudy by proto měly ve výrocích určujících rozsah omezení vyslovovat, že občan není způsobilý nakládat majetkem, jehož cena přesahuje určitou ve výroku rozsudku uvedenou částku. Při formulaci výroku rozsudku určujícího rozsah omezení způsobilosti k právním úkonům je třeba mít na zřeteli, že jde o opatření, které má chránit a nikoli poškozovat nebo ohrožovat zájmy občana. Není-li to nutné, nemá mu proto být výrokem rozsudku zabráněno v tom, aby si mohl obstarat běžné záležitosti, např. platit úhradu za užívání bytu, poplatek za plyn, elektřinu, používat hromadných dopravních prostředků a platit jízdné, kupovat věci běžné osobní potřeby (jako například běžné ošacení, obutí, čistící prostředky), objednat si běžnou opravu nebo běžnou úpravu věcí apod.“

Vrácení způsobilosti k právním úkonům Jak již bylo výše uvedeno, je omezení způsobilosti k právním úkonům zásahem do nedotknutelnosti osoby, který se provádí v zájmu této osoby a k ochraně jejích práv. Často proběhne řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům ještě v mladém věku lidí s mentálním postižením. V budoucnosti pak dochází k dalšímu vývoji jejich duševních schopností a soběstačnosti. K rozvoji duševních schopností a jejich soběstačnosti dochází i u dospělých lidí s mentálním postižením. Je proto třeba pozorně sledovat, jestli rozsudkem stanovené omezení není již nepřiměřené, v rozporu se skutečnými schopnostmi osoby a tudíž i protiprávní a protiústavní. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům musí být revidováno v závislosti na změnách duševních schopností a soběstačnosti osob, kterým byla způsobilost k právním úkonům omezena nebo odňata. __________________________________________________________________________________


11 „Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.“ (§ 10 odst. 3 občanského zákoníku). Místně příslušný k řízení o vrácení způsobilosti k právním úkonům je soud, v jehož obvodu má bydliště osoba, o jejíž způsobilosti k právním úkonům se má rozhodnout. Podat návrh na zahájení řízení o vrácení způsobilosti k právním úkonům může kdokoli, nebo jej může zahájit soud z vlastního podnětu (§ 81 Zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „občanský soudní řád“).

Soud

zbavení

odpadnou-li rozsudkem

nebo

omezení

důvody,

které

stanovené

způsobilosti k

omezení

nim není

změní

vedly. již

Je

nebo

třeba

nepřiměřené,

zruší, pozorně

změní -li

se

sledovat,

v rozporu

nebo jestli

se skutečnými

schopnostmi osoby a tudíž i protiprávní a protiústavní. Podat návrh na zahájení řízení o vrácení způsobi losti k právním úkonům může kdokoli.

Zahájení řízení z podnětu osoby omezené nebo zbavené způsobilosti k právním úkonům Podat u soudu návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům může i ten, kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Jestliže již takový návrh v nedávné minulosti, případně opakovaně, podal a soud jej zamítl, neboť dospěl k názoru, že nelze očekávat po uplynutí krátké doby zlepšení jeho stavu, může (ale nemusí) soud rozhodnout, že mu po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu jednoho roku, nepřísluší právo podat znovu návrh na zahájení řízení. (§ 186 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OSŘ“). Zastupování v řízení o způsobilosti k právním úkonům Osoba, o jejíž způsobilosti k právním úkonům se jedná - v zákoně se označuje pojmem „vyšetřovaný“, je oprávněna dát se jako účastník v řízení zastupovat zástupcem, kterého si sama zvolí. Nezvolí-li si vyšetřovaný sám svého zástupce, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů. Advokát je podle § 16 zákona o advokacii „povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Dále je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.“

Náklady řízení Řízení o způsobilosti k právním úkonům je osvobozeno od soudních poplatků. Hotové výdaje, které vznikají státu během řízení platí stát (znalečné, svědečné, včetně nákladů právního zastoupení popsaného v předchozím odstavci). Náklady, které během řízení vznikly účastníkům, platí každý z nich sám. § 191 OSŘ však stanoví, že lze-li to spravedlivě žádat, soud v rozsudku rozhodne, že ten, o jehož způsobilost k právním úkonům v řízení šlo, je povinen uhradit náklady řízení státu (ty, které během řízení platil stát - náklady na svědky, znalce, právní zastoupení). Soud musí vycházet __________________________________________________________________________________


12 především z majetkových poměrů vyšetřovaného a z okolností případu. Právní pomoc ustanoveného advokáta by tedy měla zahrnovat i pomoc při rozhodování o nákladech řízení. O všech procesních právech a povinnostech musí být vyšetřovaný soudem poučen. (§§ 5 a 187 OSŘ). Zahájení řízení z podnětu zařízení a dalších osob Z občanského soudního řádu vyplývá, že návrh na zahájení řízení o způsobilosti občana k právním úkonům, může podat kterýkoliv procesně způsobilý subjekt (každý může před soudem jako účastník samostatně jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost k právním úkonům). Návrh na zahájení řízení tedy může podat i zařízení. Ohledně vrácení způsobilosti k právním úkonům může zařízení např. uvést, že klient je schopen jednat samostatně ve větším rozsahu, než jaký vyplývá z jeho rozsudku o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům a navrhnout vhodné důkazy (svědecké výpovědi, posudky odborníků, atd.). Podáním návrhu se navrhovatel stává účastníkem řízení se všemi procesními právy. Zákon výslovně uvádí, že návrh na zahájení řízení může podat také zdravotnické zařízení nebo státní orgán (§ 186 OSŘ). Dále může návrh na zahájení řízení podat např. opatrovník, orgán místní správy, blízká osoba, soused, atd. Návrh na zahájení řízení soud vždy doručí i vyšetřovanému. Zahájení řízení soudem bez návrhu Pokud zahajuje soud řízení na základě vlastního uvážení, bez návrhu účastníka, vydá usnesení o zahájení řízení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, tedy i vyšetřovanému. Soud může zahájit řízení na základě vlastních informací nebo např. na základě podnětu někoho, kdo je s osobou omezenou nebo zbavenou způsobilosti k právním úkonům v kontaktu (sousedi, příbuzní, známí, ústav). Pokud osoba dávající podnět soudu nemá zájem být účastníkem řízení (účastnit se celého průběhu řízení), měla by své podání jasně označit jako podnět, aby nebyl soudem považován za návrh na zahájení řízení. Taková osoba může pak v řízení vystupovat např. jako svědek.

Náležitosti návrhu na zahájení řízení Z návrhu na zahájení řízení musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a čeho se domáhá. Musí být podepsáno a datováno (§ 42 odst. 4 OSŘ). Navrhovatel má označit účastníky, případně jejich zástupce, vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy (§ 79 odst. 1 OSŘ). Pokud má navrhovatel již zvoleného zástupce, přiloží k návrhu i procesní plnou moc. Pokud soudu dojde podání, které nemá všechny stanovené náležitosti, nebo není srozumitelné nebo určité, je soud povinen poučit účastníka, jak provést opravu nebo doplnění a v jaké lhůtě. Pokud ve stanovené lhůtě není nedostatek napraven, soud návrh odmítne. Měl by při tom ovšem zvážit, jestli nesprávné podání není přesto podnětem, na základě kterého soud zahájí řízení i bez návrhu.

__________________________________________________________________________________


13

Práva účastníka v občanském soudním řízení Pro řízení o způsobilosti k právním úkonům platí § 94 odst. 1 OSŘ: účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Kdokoli tedy podá návrh na zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům, stává se účastníkem řízení. Účastníkem řízení je také vždy osoba, o jejíž způsobilost se jedná. Soud určí, které další osoby jsou případně účastníkem pro konkrétní řízení. Účastník řízení má právo účastnit se celého řízení před soudem, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k návrhům na důkazy i k provedeným důkazům. Může navrhovat výslechy svědků, zprávy a vyjádření fyzických a právnických osob, znalecké posudky a jiné listiny. Pokud zařízení podává návrh na zahájení řízení a má zájem být účastníkem řízení se všemi procesními právy, je potřeba, aby označil své podání jako „návrh na zahájení řízení“. Bez tohoto označení by soud mohl podání považovat pouze za podnět (viz výše) a zahájit řízení svým usnesením. Potom by ústav nebyl automaticky účastníkem řízení. Musel by se domáhat u soudu, aby ho soud usnesením přibral do řízení. To je možné pouze pokud soud dojde k závěru, že se v řízení jedná i o právech a povinnostech zařízení, nebo na ně může mít rozhodnutí vliv (viz Stanovisko Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Další osoby zúčastněné na řízení Soud je povinen uvědomit o zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům státní zastupitelství. Státní zastupitelství je oprávněno vstoupit do tohoto řízení a činit všechny úkony jako účastník řízení, ale není oprávněno zahájit toto řízení ( § 35 OSŘ). Řízení o způsobilosti k právním úkonům se účastní povinně znalec a zvolený zástupce nebo opatrovník z řad advokátů. Dále jsou to většinou svědci, kolizní opatrovník, třetí osoby (např. ti, kteří mají předložit listinu), tlumočník. Tyto osoby nemohou vykonávat vlastním jménem vliv na průběh nebo postup procesu. Zvolený zástupce nebo advokát vykonává tento vliv pouze podle vůle a jménem zastoupeného.

Průběh řízení Před zahájením řízení si soud může vyžádat na navrhovateli lékařské vyšetření o duševním stavu vyšetřovaného, pokud je navrhovatelem někdo jiný než sám vyšetřovaný, státní orgán, nebo zdravotnické zařízení. Zda si lékařské vyšetření vyžádá, je zcela na uvážení soudu. Vyžádání lékařského vyšetření má chránit vyšetřovaného před neopodstatněným nebo šikanózním procesem. Soud je v řízení o způsobilosti k právním úkonům povinen vždy nařídit jednání. Dále je povinen vždy vyslechnout znalce. Znalecký posudek je sice závažným důkazem, nikoli však jediným. Soud jej bere v úvahu v souvislosti s ostatními výsledky dokazování. Je vždy jedním z více důkazů, které slouží ke správnému posouzení věci. Soud si jej má vyžádat až po vyslechnutí vyšetřovaného, dalších svědků a provedení dalších důkazů. Soud se nemůže spokojit jen s konstatováním existence znaleckého posudku, ale znalec má být vždy skutečně vyslechnut. __________________________________________________________________________________


14 Z toho, co bylo uvedeno výše k otázce způsobilosti k právním úkonům vyplývá, že právní řád poskytuje poskytovateli sociálních služeb významnou možnost i povinnost zlepšovat právní postavení uživatelů, a to zejména, pokud se klíčový pracovník domnívá, že rozsah omezení neodpovídá skutečné situaci klienta (u klienta došlo ke změně poměrů nebo je zřejmé, že původní rozhodnutí soudu vůbec nemělo být vydáno). Zahájit řízení o vrácení způsobilosti k právním úkonům může kdokoli – ten, kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, soud, ústav. Kdokoli, kdo podá návrh n a z a h á j e n í ř í z e n í o z p ů s o b i l o s t i k p r á v n í m ú k o n ů m , s e s t á v á ú ča s t n í k e m ř í z e n í a má tím všechna procesní práva. Vyšetřovaný musí být v řízení zastoupen zvoleným zástupcem nebo advokátem ex offo.

Opatrovnictví Úloha opatrovníka osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům Úlohou zákonného zástupce (opatrovníka) je činit za zastoupeného ty právní úkony, k nimž zastoupený není podle rozhodnutí soudu způsobilý (§ 26 občanského zákoníku). Zákonnými zástupci nezletilého dítěte jsou jeho rodiče, případně další osoby, podle zákona č. 94/1963 o rodině. Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník. Opatrovníkem soud ustanovuje přednostně nejbližší příbuzné. Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení (§ 27 občanského zákoníku). Zákonný zástupce je oprávněn jednat za zastoupeného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Zastupovat jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (§ 22 občanského zákoníku). Zástupce musí jednat osobně, dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno (§ 24 občanského zákoníku). Pokud zákonný zástupce spravuje majetek zastoupeného, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu (§ 28 občanského zákoníku). Dojde-li ke střetu zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného nebo ke střetu zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem, je potřeba, aby soud ustanovil zvláštního zástupce – kolizního opatrovníka (§ 30 občanského zákoníku). Opatrovnictví neznamená převzetí odpovědnosti za život, zdraví nebo jednání zastoupeného. Opatrovnictví také v žádném případě nezakládá moc opatrovníka nad zastoupeným (vůbec ne v jeho osobním životě). Např. nemůže jednat za zastoupeného v jiných než právních věcech bez jeho souhlasu, udělovat nebo neudělovat zastoupenému souhlas k jeho účasti na rekreaci pořádané ústavem, rozhodovat jestli smí kouřit nebo ne, s kým bude bydlet, jestli smí mít partnera, sexuálně žít, atd. V praxi se stává, že opatrovník opakovaně odmítá zaplatit rekreaci nebo nakoupit věci (rádio, televizi) pro zastoupeného z jeho finančních prostředků. V takovém případě všechno nasvědčuje tomu, že __________________________________________________________________________________


15 zájmy opatrovníka a zastoupeného jsou v konfliktu. Opatrovník v takovém případě není oprávněn jednat za zastoupeného a měl by být podán podnět nebo návrh k soudu buď na ustanovení kolizního opatrovníka pro jednotlivý případ nebo na trvalou změnu opatrovníka. Pokud se někdo domnívá, že dochází ke kolizi zájmů opatrovníka a opatrovance, může dát soudu podnět nebo návrh na zahájení řízení ve věci změny opatrovníka. Podnět soud zváží a pokud shledá důvod, zahájí řízení ve věci. Návrh na zahájení řízení může podat kdokoli, kdo je procesně způsobilý (má právní subjektivitu a plnou způsobilost k právním úkonům). Doručením návrhu soudu je řízení zahájeno a navrhovatel se stává účastníkem řízení (viz. kap. 3.1.3. ). Úlohou opatrovníka je činit za zastoupeného právní úkon y, k nimž zastoupený není způsobilý.

Opatrovnictví

neznamená

právo

rozhodovat

o

jeho

osobních

záležitostech. Zastupovat jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Dojde-li

ke

střetu

zájmů

opatrovníka

se

zájmy

zastoupeného,

ustanoví soud kolizního opatrovníka, nebo změní opatrovníka.

kolektiv autorů, Pracovní uplatnění klientů ústavní péče, Praha 2005, ČUPZ a partneři (Projekt PHARE 2003), str. 10 – 16

__________________________________________________________________________________


16

Lekce 3 – Diskriminace Přímá a nepřímá diskriminace, šikana, pronásledování Uvedu více příkladů přímé diskriminace, shrnutí společných znaků a pojmu diskriminace a přímá diskriminace: když se s někým zachází jinak než s ostatními ve stejné situaci. Kdo bývá často diskriminovaný? Jmenujeme nejohroženější skupiny – kvůli pohlaví, náboženství, cizinci, rase, věku, postižení, jiní. Pozor, jen co je v zákoně. Může být někdo diskriminován také proto, že je mentálně postižený? Hra s obrázky (popisky) situací, znárodňující, že někdo něco nedostane nebo má něco zakázáno, ale ne vše je diskriminace – rozlišení, co je a co není diskriminace (ne fair jednání). I jinak špatné zacházení není správné. Zmíněné situace, přímé diskriminace využít a napravit částečně tak, že bude docházet k nepřímé diskriminaci, zobecnění a vysvětlení co je nepřímá diskriminace: Se všemi se zachází stejně, ale pro někoho to znamená, že je na tom nakonec hůř než ostatní. Další příklady: ZTP karty, Příspěvek na péči, přiměřené uspořádání, příspěvky na úpravu bytu, pomůcky,… Šikana: někdy jsou k nám lidé zlí, protože jim na nás něco vadí. Někomu vadí třeba i naše postižení. Třeba se nám kvůli tomu posmívají, dělají nám naschvály, nebo na nás křičí, strkají do nás. Říká se tomu šikana. Tohle chování je pro nás také ponižující ….příklady. Je to také diskriminace. Pronásledování znamená, že je s někým zacházeno hůře proto, že si stěžoval na diskriminaci, nebo si chce na diskriminaci stěžovat nebo se někoho, kdo je diskriminován, zastal, svědčil o tom Vyčlenění ze společnosti - je normální, že lidé chtějí žít dohromady s ostatními lidmi. Když jim to ale někdo zakazuje a hodně je diskriminuje, nemají k tomu méně příležitostí a pak se často cítí sami, jsou smutní a nešťastní. Je proto důležité s diskriminací bojovat. rekapitulace

Proč diskriminace existuje? Jak jí předcházet? Proč tu diskriminace je? Abychom jí mohli zabránit, musíme vědět, proč diskriminace existuje. Příklad diskriminace, kde je jasný předsudek, neinformovanost, dostupný příklad. Proč došlo k diskriminaci ?– neznalost, málo zkušeností nebo i jen jedna špatná stačí, strach, předsudky (vysvětlit pojem) Hra – co si o mě myslíš? Hádají jeden druhému, co kdo umí, co kdo zná. Další příklady, kde mohou mít lidé předsudky __________________________________________________________________________________


17 Myslíte si, že mají lidé předsudky i o lidech s mentálním postižením? Setkali jste se s některými? Lidé si např. myslí, že se lidé s postižením nezajímají o politiku, že je jim jedno, kdo je starosta, že je nezajímají peníze, že je jim jedno, s kým bydlí, že nechtějí mít děti, že je nebaví vážná hudba,... Lidé toho většinou o lidech s postižením moc nevědí. Mají spoustu předsudků. Někdy ale nevědí, jak mají jednat, protože nás neznají. Člověk na ulici na první pohled nepozná, zda umíme číst, zda rozeznáme barvy, pravou a levou stranu, zda známe cestu, zda umíme počítat, zda poznáme hodiny.

Lze zahrát situace, kdy někdo počítá s tím, že něco umíme a my to neumíme a následující situaci, kdy tentýž člověk po zkušenosti nepočítá s tím, že něco umíme a aniž bychom ho požádali, pomůže nám, dělá vše za nás.

Co tedy pomůže, aby se takové situace vyřešily? Jak byste to udělali vy v té situaci? Je potřeba lidem říkat, co umím, neumím, chci nebo nechci dělat nebo mít, kdy potřebuji pomoci a kdy pomoc nepotřebuji přímo v té situaci. Osvěta – informujeme lidi předem o tom, jak žijí lidé s mentálním postižením a v čem obvykle skutečně potřebují pomoc a jak pomáhat. Že se např. lidé mají nejdříve zeptat, zda potřebujeme pomoci. To je slušnost, ale lidé na to někdy zapomínají. Můžeme psát do novin a časopisů, můžeme o tom s nimi mluvit.

Taky jim říkáme, že nejsou pravdivé předsudky, které o nás mají – např. že i lidé s postižením se zajímají o to, co se ve společnosti děje, chtějí volit, chtějí si vybrat svého lékaře, ke kterému budou chodit, s kým budou bydlet apod.

Taky můžeme pracovat sami na sobě – respektovat druhé lidi, že jsou jiní. Můžeme respektovat, že někdo má například cukrovku a nesmí jíst nic sladkého, … Pojem respekt – co to znamená? Znamená to, že mu sladké nebudu nabízet a taky že ho nenechám o hladu a nabídku mu něco, jiného, co smí jíst.

Abychom mohli bojovat diskriminací, je také důležité vědět, na co všechno máme právo – tedy co všechno smíme a co nesmíme. V následující hodině.

__________________________________________________________________________________


18 rekapitulace

__________________________________________________________________________________


19

Lekce 4 –Partnerský a samostatný život každý člověk má právo žít po svém (ale tak, aby neporušoval práva druhých lidí – pravidla, zákony, respekt, …) aby mohl žít samostatně, musí se umět postarat o sebe a svoji domácnost, nebo využívat nějakou sociální službu, která mu s tím pomůže každý má právo žít s partnerem

Právo na osobní svobodu Být svobodný znamená rozhodovat se sám nebo s asistencí. o

kde a s kým budu bydlet, jak si byt zařídím

o

kde budu pracovat

o

co budu dělat ve volném čase

o

co budu jíst, co si budu oblékat, jaký budu mít účes, životní styl, přátele

o

k jakému lékaři chodím, můžu změnit lékaře, když nejsem spokojený

o

jakou sociální službu chci využívat (například Rytmus – pomáhá mi najít a zaučit se v práci, O.S.A. – asistent mě učí cestovat, DUHA – chráněné bydlení, pomáhá se samostatným bydlením)

o

právo kouřit a pít alkohol §

je dobré vědět, kolik alkoholu snesu, aby mi nebylo špatně a nechoval(a) jsem se špatně

§

pokud mi lékař zakáže pít alkohol kvůli lékům, které beru, je dobré to dodržovat, jinak bych si mohl poškodit zdraví

Svoboda pohybu mám právo jít kam chci, ale musím znát cestu nebo se umím na cestu zeptat cestování, i mimo ČR – je složité, je důležité se s někým poradit, musím mít občanský průkaz nebo pas, musím se umět v cizině dorozumět, musím si zaplatit zájezd (uzavírá se cestovní smlouva) nebo dopravu, pokud mám opatrovníka, pomůže mi to vyřídit opatrovník

Právo na ochranu osobního a rodinného života Právo vybrat si své přátele, mít návštěvy Právo stýkat se s rodinou Právo žít v manželství, s partnerem

Manželství __________________________________________________________________________________


20 Manželství uzavírám, když chci s někým žít trvale. Člověk, který je zbavený způsobilosti k právním úkonům nemůže vůbec uzavřít sňatek. Člověk, který je omezený ve způsobilosti k právním úkonům, může uzavřít sňatek jen s povolením soudu. Člověk s duševním postižením, pro které by mohl být omezen nebo zbaven způsobilosti k právním úkonům, i když není zbaven nebo omezen, potřebuje k uzavření manželství také povolení soudu. Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství ("snoubenci"), mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které vydrží. (§ 2 zákona o rodině) Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si... (§18 zákona o rodině) Když chci žít v manželství, musím být připraven, že to nebude vždycky jenom hezké a příjemné. Může to přinést i těžkosti, musím být tolerantní, snažit se pochopit manžela/manželku, chovat se k němu hezky, po neshodě se usmířit. Manžel/ka se musí také takto snažit, musí to být vzájemné, musí se spolu dohodnout, aby byli oba spokojeni, nemůže jeden poroučet a druhý stále ustupovat, nemůžou být k sobě hrubí, používat násilí fyzické ani psychické – domácí násilí je zakázané. Když se v manželství trápím, nemůžu se s manželem/manželkou o věcech dohodnout tak, abychom byli oba spokojeni a nechci už s ním žít, můžu se rozvést.

Rodičovství Rodič dítěte má hodně povinností, musí se umět dobře postarat o dítě po všech stránkách, musí mít peníze, aby ho mohl živit, musí se postarat o správnou životosprávu, o jídlo, zdraví, výchovu je to složité. Zatím nejsou bohužel dostatečné sociální služby, které by s tím pomáhaly. Pokud rodič není plně způsobilý k právním úkonům, nemá „rodičovskou zodpovědnost“, tu má jen druhý rodič. Pokud ji nemá ani jeden rodič (např. oba jsou omezeni ve způsobilosti k právním úkonům), musí soud ustanovit dítěti poručníka. Jinak může také soud nebo orgán sociálně – právní ochrany dítěte ustanovit dohled nad péčí o dítě. Orgán, který vykonává dohled by měl pomoci zajistit rodičům podporu prostřednictvím sociální služby, takových služeb je ale málo. Když by rodič dělal chyby a dítě by bylo ohrožené, úřad by mohl dítěti dítě rodiči odebrat a svěřit do výchovy někomu jinému nebo do dětského domova, to je smutné pro rodiče i pro dítě.

__________________________________________________________________________________


21

Právo účastnit se společenského života jít na diskotéku, výstavu, do kina, na koncert… právo chodit do kostela nebo nechodit právo volit, nemám právo volit jen, když jsem zcela zbavený způsobilosti. Pokud jsem jen omezený ve způsobilosti, mám právo jít k volbám.

__________________________________________________________________________________


22

Lekce 5 – Jak diskriminaci předcházet Jak se bráníme diskriminaci nebo šikaně – jak to vypadá – uvedeme situaci a krátce diskutujeme, jak je možné ji řešit. Jak obvykle tyto situace řešíme? Co se pak stane? Co funguje? Co nefunguje?

Scénka, s pasivní reakcí na diskriminaci (2 lektoři) -

-

jak při tom vypadám (neverbální komunikační prvky) – vyhýbavý pohled, pokleslý bojácný nestabilní postoj, mlčím nebo mluvím potichu, přerušovaně, dlouze se rozmýšlím, nevýrazná mimika, vyjadřuje strach a obavy, skoro negestikuluji, snažím se ze situace uniknout jaká slova říkám? Spíše mlčím, hmmm, jak myslíš – nechá to na tom druhém, já nevím, jak chceš co se stalo? Neubráni svoje právo, lidé mají tendence ho využívat, křičet na něj, jako by si o to říkal jsme takoví někdy trošku? Co by šlo vylepšit, aby si na nás lidé tak netroufali? Máme nějaké obavy toto změnit?

Scénka s agresivní reakcí -

přímý pohled do očí, netrpělivý, skáče do řeči, mimika vyjadřuje silný nesouhlas, pohrdání, hněv, máchám rukama, silný hlas odmítá názor druhého, druhého neuznává, pohrdá jím, všichni ostatní jsou ti špatní, je tvrdohlavý co se stalo? Dosáhl svého práva, ale když už s ním jeho známý nebude chtít kamarádit, když to tak bude dělat, zůstane sám co by bylo dobrý změnit, abych neztratil kamaráda? jinak ovšem se z toho můžeme poučit? Někdy to může být důležitá obrana, když jsme v nebezpečí

S jakým člověkem se nám dobře hovoří? Jak takový hovor probíhá?

__________________________________________________________________________________


23

Shrneme pár zásad: Díváme se vzájemně do očí, ale ne pořád Přátelský vůči druhému, mám uvolněný, ale stabilní postoj Necháme se vzájemně domluvit a zbytečně neotálíme s odpovědí vyslechnu si druhého a zároveň určitě řeknu svůj názor mluvím sám za sebe a o sobě, nemluvím o druhém, protože on ví líp, jak to myslí, neobviňuji druhého, neponižuji ho - nehledám na druhém mouchy, ale nenechám si líbit zlé zacházení - nebojím se mluvit, stojím si za svým názorem -

Povíme si i o dalších situacích, které mohou nastat, navrhujeme řešení, jen stručně bez zkoušení. - když něčemu nerozumím, nebojím se požádat o vysvětlení - když se ke mně někdo chová tak, že je mi to nepříjemné, nenechám si to líbit, řeknu, co je mi nepříjemné a rozhodně vyžaduji, aby to ten druhý přestal dělat - když po mě někdo chce, abych mu něco dal nebo něco udělal a já nechci, řeknu rozhodné NE. Nácvik postoje, podle časových možností. Procvičení situací, kdy si mají stát za svým názorem bych nechala částečně i do další hodiny.

O pomáhání a domlouvání se -

procvičení asertivního rozhovoru, kdy si stojíme za svým názorem, rizika, obavy Jak si říct o pomoc Jak přijímat pomoc Jak nevyžádanou pomoc odmítat Proč lidé pomáhají, když nechceme a jak nechceme Odmítání Jak nevyžádané pomoci předcházet Co dělat, když nerozumím + právo na informace Co dělat, když někdo nerozumí mně

Téma textem zpracovala Pavla Fajtová, v lekci je budu mít uspořádané podle uvedené osnovy, s příklady a praktickým nácvikem vycházejícím z asertivní komunikace.

Ne každý, kdo s tebou nejedná hezky, ti chce ublížit. Lidé jsou často netrpěliví, unavení, nebo si prostě přemýšlejí o svých vlastních věcech a nevšimnou si tak, že zrovna jednají s někým odlišným. Když si s druhým hned neporozumíš, je proto dobré zkusit mu svou věc vysvětlit ještě jednou a třeba ho požádat o trochu trpělivosti, že ti vyjadřování trvá déle. Často lidé chtějí pomoci, ale jsou v tom nešikovní nebo nezkušení. Mohou ti například pomoci s něčím, s čím to nepotřebuješ, nebo co ti je dokonce nepříjemné. Obvykle se tyto situace stávají proto, že se tě lidé předem nezeptali, s čím a jak by ti mohli pomoci. Místo toho rovnou jdou a pomohou ti. Je dobré se na ně proto nezlobit, ale v __________________________________________________________________________________


24 klidu jim vysvětlit, že víš, že to myslí dobře, ale že je pro tebe šikovnější, lepší si tu věc udělat sám. (Příklady, diskuse, kdo co takového zažil a jak to řešil.)

Když se s nějakými lidmi potkáváš pravidelně, třeba v práci nebo v domově, je dobré domluvit se s nimi, s čím a jak potřebuješ jejich pomoc. Můžete se například domluvit, že když něco budeš potřebovat, řekneš si jim. Oni pak budou vědět, že když si o nic neříkáš, jejich pomoc nepotřebuješ a spíše tě nechají dělat si svoje vlastní věci. (Příklad)

Také se můžete domluvit, že když by ti lidé chtěli pomoci, vždy se tě nejprve zeptají. Ty pak máš možnost na jejich otázku typu "Mohu ti s něčím pomoci?" buď říct "ne, děkuju, nic nepotřebuju, zvládnu to sám" apod., nebo "ano, to by od tebe bylo pěkné, můžeš mi, prosím, pomoct s tím a tím…“. Je velmi důležité, aby tvoje okolí pochopilo, že pomoc se ti nabízí, ne vnucuje či rovnou provede. Na tobě je zase to, abys případnou nabízenou pomoc odmítl zdvořile, abys lidi neodradil od pomáhání, až to budeš třeba jednou doopravdy hodně potřebovat. (Diskuse v jakých situacích lidé potřebují pomoc druhých, jak si o ni říkají, jaké s tím mají zkušenosti.)

Počítej s tím, že lidé neodhadnou, co přesně potřebuješ. Je proto důležité, aby ses naučil druhým vysvětlit, jak s tebou mají mluvit, abys jim rozuměl, a s čím vším od nich potřebuješ pomoct. (Příklady)

Lidé třeba nemusí hned pochopit, že jsi člověk s mentálním postižením, a nebo si budou myslet, že tvé postižení znamená, že nemůžeš pochopit vůbec nic. V takových situacích je na tobě, abys jim řekl, co je pro tebe při domlouvání se třeba obtížnější, ale současně jim dal jasně najevo, že se s tebou dá rozhodně domluvit a že to zvládnete. (Příklady - procvičení možných reakcí.)

Když se s někým na něčem domlouváš, nebo ti někdo něco vysvětluje, je dobré ověřit si, že jsi všemu správně porozuměl. Můžeš třeba říct: "Takže jestli jsem to pochopil správně, mám teď udělat to a to..." nebo: "Já to teď radši ještě zopakuju, jestli tomu rozumím správně." __________________________________________________________________________________


25 Pokud ti druhý něco vysvětluje a použije přitom slovo, které neznáš, nevíš přesně, co znamená, je lepší se toho člověka na to slovo zeptat. Jen když budeš rozumět všem slovům, které druhý říká, můžeš mít jistotu, že jsi vaši dohodu pochopil dobře. Neostýchej se ptát. Můžeš třeba říct: "Nevím, co slovo xyz znamená. Můžete mi ho, prosím, vysvětlit nebo to říct jinak?" (Procvičování domluv, kdy si účastníci zkouší možné reakce - shrnutí, ověřování porozumění, doptávání se - kladení doplňujících otázek apod.)

Práva v komunikaci

Právo říci „já nevím“ Nemůžeme vědět všechno, nikdo neví všechno, každému se někdy stane, že při povídání narazí na něco, co neví. Nebo se ho někdo něco zeptá a on nezná odpověď. Příklady i ze života. Je v pořádku říct já nevím, když to pravdu nevíme. Lidé by se nám za to neměli smát a nadávat nám za to. Když to přesto dělají, je dobré vědět, jak jim odpovědět. Umíte odpovědět? Jak odpovídáte vy? Jak by se dalo odpovědět? Nácvik prostého nevím, nikdo neví všechno, další obranné mechanismy. Někdy ale říkáme „já nevím“ tehdy, když se nemůžeme rozhodnout nebo jsme se prostě ještě nerozhodli. příklad Někdy to také říkáme proto chceme, aby někdo rozhodnul za nás. Příklad. Nebo třeba ani nechceme, aby někdo za nás rozhodoval, ale když řeknete „já nevím“ budou mít lidé spíše snahu rozhodnout se za vás. Příklad. § Třeba když se nás někdo zeptá, co si chceme koupit ke snídani. Místo „já nevím“ můžeme také říct „ještě jsem se nerozhodl“ Tím říkáme, že zatím nevíme, ale také že se o tom budeme rozhodovat my sami. Je možné, že potřebujeme při rozhodování pomoc nebo radu. Proto je důležité si o ni říct. Nemůžu se rozhodnout, potřebuji pomoc (radu) v tom a tom. Příklady Hra na rozlišení, kdy stačí říct „já nevím“ a kdy je lepší říct : ještě jsem se nerozhodnul nebo nemohu se rozhodnout, prosím, poraď. Praktický nácvik. Jak je to s našim právem samostatně se rozhodovat? Můžeme se rozhodovat o všem? Proces rozhodování v praxi – jak rozhodování probíhá? Co dělat, když mi někdo něco zakazuje, nedovolí. -

zajímat se, proč. Máte právo, aby vám to bylo vysvětleno.

__________________________________________________________________________________


26 -

Když zjistím, že nemá právo mi to zakazovat, měl bych trvat na svém právu – nácvik asertivní obrany – rozlišení práv.

Právo dělat chyby a být za ně zodpovědný Případy konkrétních práv a nesení důsledků Právo na slušné zacházení Stalo se vám někdy, že s vámi někdo zacházel tak, že vám to bylo nepříjemné? Kde se s tím setkáváme – v práci, službách, doma, mezi kamarády, na ulici, v obchodě, v MHD. Konkrétní případy, které účastníci přinesli probereme – co pomohlo? Co by se dalo udělat, abychom předešli nepříjemnostem – říct, že je mi něco nepříjemné – říct, aby ten druhý přestal něco dělat – někdy je vhodné upozornit na svá práva a bezpráví v tom, co druhý dělá – rozhodně a důrazně odmítnout jeho jednání – říct si o pomoc, nespoléhat, že mi lidé pomohou sami od sebe

__________________________________________________________________________________


27

Lekce 6 – Sebeprezentace, práva v komunikaci Ne každý, kdo s tebou nejedná hezky, ti chce ublížit. Lidé jsou často netrpěliví, unavení, nebo si prostě přemýšlejí o svých vlastních věcech a nevšimnou si tak, že zrovna jednají s někým odlišným. Když si s druhým hned neporozumíš, je proto dobré zkusit mu svou věc vysvětlit ještě jednou a třeba ho požádat o trochu trpělivosti, že ti vyjadřování trvá déle. Často lidé chtějí pomoci, ale jsou v tom nešikovní nebo nezkušení. Mohou ti například pomoci s něčím, s čím to nepotřebuješ, nebo co ti je dokonce nepříjemné. Obvykle se tyto situace stávají proto, že se tě lidé předem nezeptali, s čím a jak by ti mohli pomoci. Místo toho rovnou jdou a pomohou ti. Je dobré se na ně proto nezlobit, ale v klidu jim vysvětlit, že víš, že to myslí dobře, ale že je pro tebe šikovnější, lepší si tu věc udělat sám. (Příklady, diskuse, kdo co takového zažil a jak to řešil.) Když se s nějakými lidmi potkáváš pravidelně, třeba v práci nebo v domově, je dobré domluvit se s nimi, s čím a jak potřebuješ jejich pomoc. Můžete se například domluvit, že když něco budeš potřebovat, řekneš si jim. Oni pak budou vědět, že když si o nic neříkáš, jejich pomoc nepotřebuješ a spíše tě nechají dělat si svoje vlastní věci. (Příklad) Také se můžete domluvit, že když by ti lidé chtěli pomoci, vždy se tě nejprve zeptají. Ty pak máš možnost na jejich otázku typu "Mohu ti s něčím pomoci?" buď říct "ne, děkuju, nic nepotřebuju, zvládnu to sám" apod., nebo "ano, to by od tebe bylo pěkné, můžeš mi, prosím, pomoct s tím a tím...". Je velmi důležité, aby tvoje okolí pochopilo, že pomoc se ti nabízí, ne vnucuje či rovnou provede. Na tobě je zase to, abys případnou nabízenou pomoc odmítl zdvořile, abys lidi neodradil od pomáhání, až to budeš třeba jednou doopravdy hodně potřebovat. (Diskuse v jakých situacích lidé potřebují pomoc druhých, jak si o ni říkají, jaké s tím mají zkušenosti.) Počítej s tím, že lidé neodhadnou, co přesně potřebuješ. Je proto důležité, aby ses naučil druhým vysvětlit, jak s tebou mají mluvit, abys jim rozuměl, a s čím vším od nich potřebuješ pomoct. (Příklady) Lidé třeba nemusí hned pochopit, že jsi člověk s mentálním postižením, a nebo si budou myslet, že tvé postižení znamená, že nemůžeš pochopit vůbec nic. V takových situacích je na tobě, abys jim řekl, co je pro tebe při domlouvání se třeba obtížnější, ale současně jim dal jasně najevo, že se s tebou dá rozhodně domluvit a že to zvládnete. (Příklady - procvičení možných reakcí.)

__________________________________________________________________________________


28 Když se s někým na něčem domlouváš, nebo ti někdo něco vysvětluje, je dobré ověřit si, že jsi všemu správně porozuměl. Můžeš třeba říct: "Takže jestli jsem to pochopil správně, mám teď udělat to a to..." nebo: "Já to teď radši ještě zopakuju, jestli tomu rozumím správně." Pokud ti druhý něco vysvětluje a použije přitom slovo, které neznáš, nevíš přesně, co znamená, je lepší se toho člověka na to slovo zeptat. Jen když budeš rozumět všem slovům, které druhý říká, můžeš mít jistotu, že jsi vaši dohodu pochopil dobře. Neostýchej se ptát. Můžeš třeba říct: "Nevím, co slovo xyz znamená. Můžete mi ho, prosím, vysvětlit nebo to říct jinak?" (Procvičování domluv, kdy si účastníci zkouší možné reakce - shrnutí, ověřování porozumění, doptávání se - kladení doplňujících otázek apod.)

__________________________________________________________________________________


29

Lekce 7 – Právo v práci (znevýhodňování, diskriminace na pracovišti)

-

Kdo jsou lidé s postižením Co je naším cílem, čeho chceme dosáhnout stejná práva a příležitosti pro lidi s potížemi v učení pomoc této příležitosti využívat a svá práva požadovat

-

Stejná příležitost na pracovišti: umožnit zaměstnání umožnit přípravu na zaměstnání umožnit celoživotní učení (konkrétní příběhy znevýhodnění, diskriminace na pracovišti)

-

Příklady znevýhodňování, diskriminace na pracovišti: délka pracovní doby asistence při zapracování absence snadno srozumitelných textů, sdělení nerovnost v odměňování týrání (konkrétní příběhy znevýhodnění, diskriminace na pracovišti)¨

-

Příklady situací, ve kterých musí mít všichni zaměstnanci stejné podmínky: zaměstnavatel nesmí záměrně vylučovat možnost, zaměstnat osobu s potížemi v učení odborný výcvik pracovní podmínky( úprava pracovních podmínek u osob s MP) (konkrétní příběhy znevýhodnění, diskriminace na pracovišti) Co je to přímá a nepřímá diskriminace Jak rozpoznat znevýhodnění, diskriminaci na pracovišti: Jak svá práva bránit

__________________________________________________________________________________


30

Lekce 8 – Práva lidí v sociálních služby Téma je pojato jako práva lidí s postižením v sociálních službách, která s diskriminací úzce souvisejí. Považujeme za důležité vyjasnění základních pojmů na úvod (naše zkušenost ukazuje, že většina lidí s MP pojmu „sociální služba“ nerozumí). Klienti s mentálním postižením si svých práv často vůbec nejsou vědomi (nemají možnost se o nich dozvědět, většina informačních materiálů jim je nedostupná (nesrozumitelná), neumí je vymáhat a bránit se při porušování těchto práv. Proto klademe důraz na diskusi o základních právech, která uživatelé sociálních služeb mají a na způsoby obrany při porušování těchto práv. Lektor by vždy měl vycházet ze zkušeností samotných lidí s mentálním. V případě, že lektor má k dispozici málo času, může se po krátké společné diskusi o základních pojmech (sociální služba, uživatel, poskytovatel) věnovat 3. bodu (PRÁVA v sociálních službách). diskriminace v SS – např. upřednostňování klienta (na základě sympatie lektorovi n. lehčího postižení), neposkytnutí informací ve srozumitelné podobě?

Co je to „SLUŽBA“? (co se Vám vybaví, když se řekne …) - brainstorming (účastníci dostanou kartičky, na které zapisují své nápady, kartičky poté vyvěsí na tabuli a lektor je roztřídí do dvou skupin: sociální služba a zákaznická služba) - Co mají služby ve stejné skupině společného a jak se tyto služby od sebe liší (např. lakýrník, kadeřnice, os. asistence, sousedská výpomoc…)? - Zákaznické služby (popř. také komunální) vs. sociální služby, zákaznické služby jsou určeny všem zájemcům, jsou většinou placené, sociální služby jen určitým cílovým skupinám. 20-30 min. Co je to „SOCIÁLNÍ SLUŽBA“? - brainstorming - Pro koho jsou sociální služby určeny? Na základě čeho / proč zrovna Vy služby využíváte? - Sociální služby jsou určeny lidem, kteří potřebují podporu a pomoc jiných (z důvodu např. věku, postižení, v případě ohrožení) k tomu, aby mohli dělat to, co ostatní . - ev. Co znamenají pojmy „UŽIVATEL“ a „POSKYTOVATEL“ sociální služby? - Které sociální služby využíváte? Kam docházíte n. dochází někdo za Vámi? - např. osobní asistence, domovy a stacionáře, sociální rehabilitace (kurzy, PZ), chráněné dílny, chráněné bydlení, poradenství - vysvětlení pojmů v případě nejasností (stručně popište, jak služba probíhá) 20-30 min.

__________________________________________________________________________________


31

PRÁVA v sociálních službách V této fázi se začne projevovat role „diskriminovaného“ – jeden z účastníků (se kterým je vše předem domluveno, podmínkou je jeho komunikativnost a ochota „zahrát“ tuto roli) bude lektory neustále brzděn – lektoři jej nepustí ke slovu, zesměšňují jeho postřehy, tykají mu („ale Pepo, necháme mluvit jiné“, „to je blbost, co nám tady vykládáš“, „hele, nestěžuj si, buď rád, že tu můžeš být“). Ke konci této části – pokud už během diskuse se jej nikdo nezastane – budou účastníci dotázáni, zda si všimli něčeho „podezřelého „? Která Pepova práva byla porušena? Co Pepa může dělat, aby k tomu nedocházelo?

- Jaká práva máte v rámci sociální služby, kterou využíváte? (z vlastní zkušenosti) - brainstorming (na kartičky) - Rozhodněte, jestli se jedná o práva uživatelů SS či ne, nebo jestli to závisí na situaci (např. některá práva mohou být omezená vnitřními pravidly zařízení) - třiďte do 3 skupin (předtím však převeďte do řeči tak, aby tomu všichni rozuměli):

Na co mám v sociálních službách právo

Na co v sociálních službách nemám automaticky právo

Závisí na pravidlech sociální služby (záleží na dohodě)

stěžovat si

opustit službu a nic neříct

kouřit

mít individuální plán

dělat si, co chci

odejít, když se mi zachce

uzavřít smlouvu

chtít, aby asistent/ lektor/ vedoucí apod. za mě věci vyřizovali a vykonávali („platím si za ně“)

zamilovat se a bydlet společně s partnerem

dostávat srozumitelné informace

určovat, kdo bude se mnou službu navštěvovat

vzít si s sebou všude kamaráda

opustit službu

chodit pozdě bez omluvy

za službu neplatit

říct, že tomu nerozumím

být opilý

chtít jídlo na celý den, pokud zůstávám přes noc

neposkytovat osobní údaje

ubližovat ostatním

vyjádřit svůj názor aby mi ostatní vykali uzavřít smlouvu bezplatné poradenství __________________________________________________________________________________


32

- Diskuse o právech v sociálních službách: Víte o těchto právech? Od koho jste se o nich dozvěděli a jakým způsobem? Jak rozumíte „porušování práv“? Jak se může porušování těchto práv projevovat? Stalo se Vám někdy, že tato práva byla porušena? Jak? Jak jste se bránili? Jak se můžete bránit / co dělat? 60 min. V průběhu hodiny je třeba probraná témata nechat účastníky zopakovat – shrnout, o čem jsme se právě bavili. V závěrečné fázi doporučujeme účastníky vyzvat ke zhodnocení – co je zaujalo, co nového se dozvěděli, jak s novými poznatky naloží? 20-30 min.

__________________________________________________________________________________


33

Lekce 9 – Sebeobhájci + SPMP Kdo je sebeobhájce Co mohou sebeobhájci dělat - rozhodovat sami za sebe - vysvětlovat svůj život - mluvit sami za sebe

Jak se to naučí -

rozhovory s jinými lidmi hraní scének poslech zkušenosti jiných (příběh Táni) nácvik vystupování před posluchači nácvik obtížných slov

Jakou podporu využijí při výcviku lidé s potížemi v učení (MP) -

asistence stejná šance, stejné zacházení při výcviku braní vážně míra podpory množství času k nácviku odpovídající potřebě člověka s potížemi v učení

Zásady pro zastupování zájmů -

právo na informace právo volit právo kritizovat schopnost ovlivňovat

Kroky k zájmům sebeobhájce -

mít přání nebo potřebu získat informace učinit volbu(podle své představy, ne podle představy asistenta) přijmout práva a zodpovědnost(umožnit klientovi, aby mohl zodpovědnost převzít) hodnotit

__________________________________________________________________________________


34

Vzorové situace pro různé oblasti nácviku sebeobhájení: -

Jitka na pracovišti, kolegyně rozhoduje za ni, nepřistupuje k ní jako k ostatním spolupracovníkům (pošle ji domů, když vidí, že jí není dobře) Pavla, na pracovišti někdo jí bez předcházející dohody tyká (vnímá ji dětsky), někdo neví, je nejistý, zda tykat nebo vykat Jan by rád dělal i jinou práci, kterou vidí kolem sebe dělat ostatní, stále jen jedna činnost ho nudí Čestmírovi kolega nabízí pivo během práce Zaměstnavatel chce rozšířit pracovní náplň Petry, ona je ráda, že skončila školu a má práci, už se nechce učit nic nového Alena má třídit výrobky do krabic s nalepenými popiskami výrobku, číst je pro ni těžké atd.

Organizace, které zaměstnávají sebeobhájce a obhájce zájmů Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s.

Je společnost lidí, kteří se snaží podporovat zájmy a práva lidí s mentálním postižením. Kdo jsou lidé z SPMP ČR. Členy společnosti jsou (obrázky): lidi s mentálním postižením, jejich rodiče, lidé, kteří se snaží lidi s mentálním postižením podpořit

Scházejí se ve všech krajích a okresech, nebo i městech v České republice.

Co dělá SPMP ČR Lidé z SPMP ČR si povídají o tom, co lidé s mentálním postižením a jejich rodiny potřebují. Například: Spolu si sdílejí své zkušenosti. Rodiče si samozřejmě povídají o výchově, jaké to je, když děti začnou chodit do školy nebo když potom vyrostou a začnou pracovat, když chtějí opustit svůj domov a bydlet samostatně, když si najdou partnera. jaké potřebují sociální služby (např. že by lidé s postižením uvítali ubytování, kde by měli svůj vlastní pokoj a soukromí, nebo že by rodiče potřebovali asistenty, kteří jim pomůžou postarat se o člověka s postižením, když oni sami onemocní, apod. __________________________________________________________________________________


35 jaké jsou zákony, které se lidí s MP týkají a jak se jimi řídit např. jak můžou požádat stát, aby jim dal peníze na živobytí nebo asistenci kde jsou porušována jejich práva a jak tomu zabránit např. o čem může rozhodnout opatrovník a o čem by se měl rozhodovat každý člověk sám

Lidé z SPMP ČR si povídají o těchto tématech také s odborníky, kteří zkoumají, jak lidé s ment. postižením žijí a jak jim pomáhat.

Povídají si např. s učiteli ve školkách a školách, jakým způsobem by bylo možné podpořit lidi s mentálním postižením, aby mohli chodit do běžné školy s ostatními dětmi. Lidé z SPMP ČR seznamují veřejnost s tím, co lidé s mentálním postižením a jejich rodiny potřebují, jak žijí. Někteří lidé se nikdy nesetkali s člověkem s mentálním postižením, a proto si myslí věci, které nejsou pravda. Někdo si třeba myslí, že lidi s mentálním postižením nezajímá politika. Že je jim jedno, kdo se stane prezidentem nebo starostou, že jim jedno, jaké máme zákony a tak podobně. Může si myslet, že lidé s mentálním postižením nechtějí volit. Je to tak? Jak to máte vy? Může si třeba také myslet, že za lidi s mentálním postižením vždycky rozhodují rodiče. To ale není pravda. Za co rozhodujete vy a za co rodiče? Někdo si například myslí, že žádný člověk s mentálním postižením se nemůže naučit vařit. Je to pravda?… Lidé s SPMP ČR se proto snaží vysvětlovat, že to není pravda. Lidé z SPMP ČR podporují sebeobhájce, spolupracují s nimi, mohou jim pomoct se získáváním peněz. Lidé z SPMP přepisují důležité informace do srozumitelné podoby, aby jim rozuměli i lidi s mentálním postižením. Lidé z SPMP ČR říkají politikům, co lidé s mentálním postižením a jejich rodiny potřebují.

__________________________________________________________________________________


36

Například: Když politici navrhují nějaký zákon, který ovlivní život lidí s postižením, Např. navrhují, jakým způsobem budou lidé s mentálním postižením dostávat peníze, kdo a jak jim bude poskytovat sociální služby, jakým způsobem se bude rozhodovat o tom, kdo bude opatrovník.

lidé z SPMP ČR si ten zákon přečtou a popřemýšlí, jestli by byl dobrý pro lidi s postižením. Když se jim něco nelíbí, sepíší k tomu připomínky a navrhují, jak by to šlo jinak. Snaží se pak přemluvit politiky, aby ten zákon pozměnili.

Podobně se snaží vyjednávat také s krajskými a okresními úřady, starosty měst a podobně.

__________________________________________________________________________________


37

Lekce 10 – Zdraví a kontakt s úřady O návštěvě u lékaře Když jsi nemocný, nebo se ti stane nějaký úraz, jdeš k lékaři. Pokud je ti hodně špatně, že bys cestu k němu nezvládl, nebo se ti stalo něco vážného, co musí být ošetřeno rychle, můžeš si zavolat sanitku lékařskou záchrannou službu. Toho bys měl ale využít jen ve velice vážné situaci, kdy je ohrožený tvůj život. K lékaři člověk také chodí na takzvané preventivní prohlídky. Znamená to, že přestože je naprosto zdravý, jde si nechat například zkontrolovat zuby, aby měl jistotu, že něco nezanedbal. O tom, na jaké všechny preventivní prohlídky bys měl chodit a jak často, ti poví tvůj praktický lékař v místě tvého bydliště nebo závodní lékař ve tvé práci. Dnes se za návštěvu u lékaře platí - zatím je to 30 korun. Pokud tě k lékaři někdo doprovází, je dobré předem se spolu domluvit, zda si u lékaře chceš všechno vyřídit sám, nebo zda si přeješ, aby ti tvůj průvodce v komunikaci s lékařem pomáhal. Když bys byl raději, aby tě tvůj průvodce počkal v čekárně, zatímco ty půjdeš sám do ordinace, mělo by to tak proběhnout. Často se totiž stává, že sestřička trvá na tom, že průvodce má s tebou jít do ordinace. Ty máš ale právo na soukromí a je to zcela na tobě, zda si přeješ být lékařem vyšetřen bez přítomnosti dalšího člověka. Může ti být třeba nepříjemné svlékat se před svým průvodcem, nebo před ním s lékařem mluvit o svých zdravotních obtížích. Je to zcela přirozené a máš na tyto pocity právo. (Procvičit asertivní komunikaci) Máš právo nechat si od lékaře nebo sestřičky vysvětlit, co přesně ti je a jakým způsobem se budeš léčit. Je důležité, abys jejich vysvětlení dobře porozuměl. Pokud ti říkají něco, čemu nerozumíš, požádej je, aby ti to vysvětlili ještě jednou. Možná že řeknou nějaké slovo, které neznáš. V tom případě se jich zeptej, co to slovo znamená. Když bys měl strach z toho, co tě čeká - například z nějaké operace nebo jiného zákroku, klidně to řekni nahlas, abyste si mohli ještě popovídat a ty ses tak mohl přestat bát. Strach z toho, co člověka při léčení nemoci čeká, je také úplně normální a zažívá ho hodně lidí. (Opět lze procvičit) Někdy je možností, jak tě léčit více. V tom případě by ti měl lékař vysvětlit jednotlivé možnosti a pomoci ti pochopit, v čem se liší, aby sis pak vybral ten způsob léčení, který ti připadá nejlepší. Pokud se v jednotlivých možnostech léčení ale pořád moc nevyznáš, domluv se s lékařem, jestli ti v rozhodnutí může pomoct ještě někdo třetí, komu důvěřuješ, kdo tě má rád. Společně pak všechny možnosti proberte ještě jednou a v klidu se domluvte na jedné z nich. Je ale určitě dobré dát na doporučení lékaře, protože ten tvému léčení rozumí nejlépe a záleží mu na tom, aby ses uzdravil. Když se o tvé nemoci bavíte s lékařem ve třech - je přítomný i někdo z tvých blízkých - máš právo na to, aby se oba dva stále obraceli k tobě. Může ti být nepříjemné - a je to naprosto pochopitelné - když by se o tvé nemoci a o tobě bavili jen mezi sebou a mluvili by o tobě jako "o něm". V takovém případě se neostýchej ozvat se a říct třeba: "Můžete, prosím, mluvit přímo se mnou?" __________________________________________________________________________________


38 To platí, i když se lékař tvého průvodce ptá na něco, co se týká tebe a na co mu můžeš odpovědět rovnou sám. Když by ti takové jednání lékaře nebylo příjemné, můžeš opět říct něco takového jako: "Já vám to rád povím sám." Nebo: "Můžete se ptát rovnou mě." (Procvičit)

Úřady Úřad vám může pomoci v několika situacích: Pokud potřebujete zařídit různé doklady: občanský průkaz cestovní pas řidičský průkaz Pokud potřebujete zařídit tyto věci: ověřit kopii či podpis Pokud potřebujete pomoci v různých situacích získat sociální podporu (diskuse o zkušenosti s úřady. Kdo, co řešil, jaké má zkušenosti) Pokud jdete na úřad nebo k lékaři řešit nějakou osobní věc a doprovází Vás asistent, je dobré se sním domluvit, zda si přejete, aby byl u projednávání té věci. Máte právo být s úředníkem bez doprovodu Vašeho asistenta. Pokud jste na úřadě poprvé a pracovníka neznáte, je dobré se s ním domluvit na způsobu komunikace. Můžete chtít, aby nepoužíval cizí slova, mluvil zřetelně a pomalu. Můžete se úředníka ptát na věci, které Vám nejsou jasné. Úředník či úřednice by Vám měli vše pořádně vysvětlit, můžete se ptát na slova, kterým nerozumíte. Pracovník na úřadě by Vám měl vysvětlit, jaké dokumenty budete potřebovat k vyřízení Vašeho požadavku. Pokud budete muset vyplnit nějaký formulář, kterému nebudete rozumět, nebudete vědět co, do které kolonky vyplnit, úředník by Vám měl pomoci. Máte právo, aby Vám úředník vykal. Máte právo si na postup úředníka stěžovat. Máte ale také povinnost dodržovat návštěvní hodiny a řád úřadu (např. na úřadu se nesmí kouřit) __________________________________________________________________________________


39

Lekce 11 – Kde najdu pomoc Když mě někdo trápí a nedokážu se ubránit sám – kde najdu pomoc ? Mám právo požádat o pomoc nebo si stěžovat V práci by mi měl pomoci nadřízený, ve škole učitel, v sociálních službách asistent … Když pochází diskriminace nebo špatné zacházení od nich, měli by mi pomoci jejich nadřízení, když nepořídím u nich, tak případně zřizovatelé, odbory, úřady (práce, sociálních služeb).– způsoby v dalších lekcích Když je mi velmi smutno z toho, co se mi děje, mohu zavolat na Linku důvěry. Telefon na linku důvěry nic nestojí. Když nechci, nemusím říkat své jméno. Můžu si povídat o všem, co mě trápí. Předán kontakt.

Když je to pro mě hodně složité a nikdo blízký se mi nevěnuje tak, jak bych potřeboval, mohu se obrátit na poradnu, kde mi poradí.

Existují poradny, které poskytují sociální poradenství…. Poradny, které poskytují občanské poradenství…. Rodinné poradny, kde si chodíme pro radu, když nás trápí rodinné vztahy…. Mohou vám poradit mimo jiné, na který úřad se máte obrátit Za radu v poradně se neplatí.

Můžeme také potřebovat radu právníka – člověk, který zná zákony a na co mám právo a může mi poradit v právních věcech. Za radu u právníka se většinou platí. Právníci jsou ale někdy i v poradnách. Tam za ně neplatíte. Např. SPMP má právničku. Když poradna nemá právníka, může nám nějakého doporučit. Existuje také bezplatné právní poradny. Jedna taková poradna se zabývá přímo diskriminací: www.diskriminace.cz __________________________________________________________________________________


Moje práva. kurz realizovaný v rámci projektu. Od klienta k občanovi. Přípravy lektorů, teorie

Recommend Documents