Moje vyjádření k reformám Porodné, rodičovský příspěvek, podpora v nezaměstnanosti, možnost přivýdělku, příspěvek na péči Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí Peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v mateřství a těhotenství Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 Dávka pomoci v hmotné nouzi, a to příspěvek na živobytí, má podléhat exekucím Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zrušení kategorie osob se zdravotním znevýhodněním, veřejná služba v rozsahu 20 hodin, problémová změna v definici vhodného zaměstnání, skrytá privatizace celé oblasti zprostředkování zaměstnání Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Jedním z cílů návrhu zákona je zvýšit regulační poplatek za každý den poskytování ústavní péče z 60 na 100 Kč Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Ano, všichni odpovědní politici vnímají potřebu redukce deficitu státního rozpočtu. Otázkou však je, jakými cestami je možné k potřebným úsporám dojít. V návrzích nelze najít koncepční řešení ani náznak tolik potřebné strategie střednědobých či dlouhodobých strategií, které by vedly ke snižování deficitu. Jedná se pouze o škrty s alarmujícím až asociálním přístupem, které v každodenním životě výrazně negativně ovlivní život statisíců rodin. Jak jinak se lze dívat například na navrhované změny v oblasti porodného. Porodné nově dostanou rodiny jen na první dítě, a to pouze v případě, že jejich příjem bude nižší než 2,4násobek životního minima. Konkrétně, pokud čistý měsíční příjem manželů nepřesáhne 17 tisíc Kč a čistý měsíční příjem matky - samoživitelky nepřesáhne pouhých 10 700 Kč. Do příjmového limitu se přitom počítají nejen výdělky ze zaměstnání nebo podnikání, ale také sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti či výživné. Argumenty typu, že se jedná pouze o jednorázovou dávku, navíc vyplácenou zpětně, neodpovídají reálnému životu mladých rodin s nízkými ani průměrnými příjmy. Mají se opravdu co ohánět. Náklady na bydlení, zařizování domácnosti, mnohdy nejistota v zaměstnání a výdaje s příchodem dítěte jsou v řádech desetitisíců. Takto razantní omezení porodného může vést a pravděpodobně také povede ke snižování porodnosti pro neschopnost finančně zabezpečit rodinu, což ve svém důsledku z dlouhodobého hlediska přispěje k rychlejšímu stárnutí naší společnosti. A krátkodobé dopady? Negativně se odrazí zejména na život rodin s nízkým příjmem. V první fázi nedostatečné materiální zabezpečení pro narozené dítě z důvodu nedostatku
prostředků, ohrožení novorozených dětí až po možné zvýšení umisťování novorozenců v kojeneckých ústavech. Obdobně negativní dopady budou mít změny v rodičovském příspěvku. Navrhovaná celková částka 216 tisíc Kč po celou dobu rodičovské dovolené v rozmezí od dvou do čtyř roků znamená výrazný pokles ve čtyřleté variantě o pětinu až šestinu oproti dřívějšku, tedy až o 45 600 Kč za každé dítě. Méně je to u varianty tříleté. Jsou na tuto situaci připravena města a obce? Máme připravenou dostatečnou kapacitu jeslí? Navrhovatelé musí počítat s dopady svých návrhů a úprav. Je možné zcela reálně předpokládat, že maminky budou volit dovolenou nejkratší, tedy dva roky, což automaticky zvýší požadavky na umístění dětí do jeslí. O důsledcích předčasného umístění dětí do kolektivních zařízení jako je zvýšení nemocnosti, nedostatek prostoru pro budování přirozených sociálních vazeb a podobně snad není nutné hovořit. Mladí lidé, lidé nad padesát let a lidé s nízkou či žádnou kvalifikací jsou nejohroženějšími skupinami na trhu práce. Právě život těchto lidí zásadním způsobem ovlivní navrhované škrty v oblasti podpory v nezaměstnanosti. Jen na dokreslení - aktuální situace v říjnu: míra nezaměstnanosti v ČR činila 8 a půl procenta, ale například v Moravskoslezském kraji 11,4 % a v Olomouckém kraji je to 10,6 %. Znamená to, že práci v Olomouckém kraji hledá 34 a půl tisíce lidí. Podle expertů v dalších měsících čeká Česko další boom nezaměstnanosti. Smyslem podpory v nezaměstnanosti je pomoci lidem se zaměstnáním tuto nepříznivou situaci překlenout do doby, než najdou nové pracovní uplatnění. Snížení podpory u osob, které ukončily pracovní poměr dohodou na 45 % čistého měsíčního výdělku je přivede do sociální sítě. Jedná se o mladé lidi s nízkou kvalifikací. Jejich příjmy nejsou takové, aby měli našetřeny desetitisíce, které by mohli použít na úhradu nájemného a dalších závazků. Kdo posoudí, zda uzavření dohody ze strany zaměstnance bylo motivováno vážnými důvody? Přikláním se k názoru pana ombudsmana, že tito lidé na tom budou hůř než ti, kteří byli propuštěni pro opakované méně závažné porušení pracovní kázně. Ještě více nespravedlivý a demotivující je návrh na zrušení možnosti přivýdělku do výše poloviny minimální mzdy. Proč chceme bránit nezaměstnaným, aby se sami podíleli na řešení své situace? Znám řadu lidí, kteří v době své evidence na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání pracovali v nočních hodinách při doplňovaní zboží v supermarketu, protože vyplácená podpora byla pod stanovenou výší životního minima a ani zdaleka nestačila pokrýt jejich základní životní náklady. Od ledna však půjdou požádat na sociální odbor o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi. Vláda s tím počítá. Proto v rozpočtu navrhuje navýšení mandatorních výdajů na pomoc v hmotné nouzi o 1,2 miliardy korun. Jsem toho názoru, že znemožnění legálního přivýdělku bude mít i další důsledky jako je ztráta pracovních dovedností a návyků, další zhoršení sociálního postavení až sociální vyloučení nezaměstnaných na jedné straně a na druhé straně další zvýšení práce tzv. na černo. Součástí předložených návrhů je i zdanění starobních důchodů seniorům, kteří si zároveň přivydělávají podnikáním či mají příjmy z nemovitostí více než 840 tisíc korun ročně. Ano, proč ne, ale proč si tento důchodce může přivydělat bez omezení na rozdíl od nezaměstnaného, který nemůže najít pracovní uplatnění a živí rodinu? Proč má tento senior ještě nárok na slevu na dani v plné výši? Dramatickým způsobem ovlivní život více než 106 tisíc lidí další vládní návrh. Tolik je v současnosti příjemců příspěvků na péči v prvním stupni míry závislosti. Těm bude plošně snížen příspěvek ze stávajících dvou tisíc korun měsíčně na 800 korun bez ohledu na to, zda příjemce tyto prostředky využívá na zajištění potřebné sociální péče či nikoliv. Mnohdy slýcháme stesky na zneužívání příspěvků na péči, názory, že příspěvek v prvním stupni je určitou kompenzací stáří. Jeho razantní a plošné snížení je však důsledkem neschopnosti ministerstva práce a sociálních věcí přijmout taková systémová, organizační a metodická opatření, která by jeho zneužívání znemožňovala. Více než 70 % příjemců poskytnuté prostředky využívá k zajištění neformální péče, ale dosud nebyl nastaven účinný systém kontroly využívání příspěvků zvláště při poskytování neformální péče. Důsledkem tohoto plošného snížení bude omezení využívání zejména ambulantních služeb, protože lidé nebudou mít dostatek prostředků na
jejich úhradu. Částka 800 korun bude stačit na úhradu pouhých 13 hodin pečovatelské služby v měsíci nebo 10 hodin služby denního stacionáře. Je pravděpodobné, že se zvýší tlak této skupiny příjemců na umísťování v domovech pro seniory nebo v jiných pobytových službách, a to i z důvodu zvyšování cen léků, lékařských služeb a výkonů. Ve svém důsledku je to znovu zvýšení výdajů pro státní rozpočet. Vážené kolegyně a kolegové, nesouhlasím s předloženým návrhem, který je pouhým souborem plošných škrtů, který negativně ovlivní život nejslabších skupin naší společnosti a ve svých důsledcích povede ke zvýšení úměry jejich zadlužování a chudoby. Doporučuji zamítnout návrh zákona, protože jej vnímám jako necitlivý, nekoncepční a ve svém důsledku nepřinese předpokládané úspory, ale naopak v řadě případů zvýšení výdajů státního rozpočtu. Děkuji. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Již řadu měsíců se slova ekonomická krize stala nedílnou součástí našeho slovníku. Proto bylo, a stále je, nutné hledat možná zvýšení příjmů a snížení výdajů státního rozpočtu. Schválená úsporná opatření, která zasahují do gesce ministerstva práce a sociálních věcí, se bezprostředně dotýkají každého občana této republiky, a proto je vnímám jako jedny z nejcitlivějších. Dovolte mi však jednoduchý příměr. Pokud se běžná rodina ocitne v nepříznivé ekonomické či sociální situaci, začne šetřit. Předpokládám, že tuto situaci zažil v určité životní etapě každý z nás. Vzpomeňme si, v jakých oblastech jsme nejdříve omezili rodinné výdaje. Troufám si tvrdit, že naše děti úsporná opatření pocítily jen nepatrně nebo vůbec. A my tu dnes stojíme před obdobným rozhodnutím, v jakých oblastech je třeba snížit výdaje státního rozpočtu. Jsou pro náš stát uspořené prostředky na peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacím příspěvku v mateřství a těhotenství tak významné a zásadní? Opravdu chceme šetřit na dětech? Osobně považuji za mnohem významnější vytvoření důstojných podmínek pro rodiny s dětmi, jejich adekvátní výchovu a vzdělávání. Na dokreslení současné situace bych vás ráda seznámila se dvěma konkrétními čísly z mého regionu. V závěru minulého kalendářního roku tu v rámci komunitního plánování byla provedena analýza poskytovatelů sociálních služeb. Jedním z překvapivých zjištění této analýzy je skutečnost, že mezi chybějícími sociálními službami jsou nejčastěji uváděny služby pro rodiny či matky s dětmi, konkrétně azylové bydlení, případně ekonomicky dostupné sociální byty. Zhruba ve stejném období byl renomovanou agenturou proveden sociologický průzkum zaměřený na sociální oblast. I jeho výsledky dokladují, že veřejnost nevnímá jako dostatečnou podporu rodin s dětmi ze strany obcí i státu. Mezi chybějícími či nedostatečnými službami byly na pátém místě četnosti uváděny služby pro osamělé rodiče s dětmi v krizi, na dvanáctém místě pak specifické programy pro mladé rodiny s dětmi. Závěrem stanovisko klubu. Klub sociální demokracie podpoří návrh schválit, tak jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, to znamená, podpoříme rodičovství. Děkuji za pozornost. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, k předloženému návrhu zákona lze poukázat na to, že jakkoliv se jeho věcný záměr může jevit jako opodstatněný, potřebný a účelný, z hlediska samotného pojetí návrh zákona a
k jeho obsahu nezbývá než konstatovat, že jde o návrh zákonné úpravy, kterou lze charakterizovat spíš jako úpravu právně problematickou, než úpravu, která by mohla být akceptovatelná pro Senát. V tomto směru lze hodnotit jak návrh zákona v jeho znění, postoupeném z Poslanecké sněmovny, tak návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které Senátu doporučuje k přijetí VZSP. Tyto pozměňovací návrhy řeší jen zčásti problém, který je v předloženém návrhu z hlediska změn navrhovaných v občanském soudním řádu, kde se podle pozměňovacích návrhů má úprava řešit v ustanoveních zařazených pod společným nadpisem "Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí". Podstata problému je v tom, že místo toho, aby se případně hledalo řešení spočívající ve změně podmínek pro zařazení a vedení v systému hmotné nouze ve vztahu k osobám, které opakovaně a hrubým způsobem porušují své povinnosti, navrhuje se řešení vycházející z toho, že jedna z dávek pomoci v hmotné nouzi, a to příspěvek na živobytí, má podléhat exekucím, aniž by se cokoliv změnilo na dosavadních podmínkách pro jejich poskytování. Takto pojatá úprava ve svém důsledku povede v některých případech k situacím, které lze stěží akceptovat jak z hlediska samotného pojetí zákona o pomoci v hmotné nouzi, tak i z hlediska ústavnosti. Jako příklad lze uvést situaci, kdy navrhovaná úprava bude uplatněna vůči osobě, které bude poskytován příspěvek na živobytí, což podle zákona o pomoci v hmotné nouzi znamená, že její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob a výše příspěvku na živobytí bude činit rozdíl mezi částkou živobytí osoby a jejím příjmem, resp. rozdíl mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem těchto osob. Částka živobytí bude s výjimkou nezaopatřeného dítěte činit částku existenčního minima. S tím, že ve stanovených případech může dojít k jejímu zvýšení. Jedním z důvodů zvýšení částky živobytí je případ, kdy zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování. S tím, že částka živobytí se zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 504/2006 Sb., v níž se v § 3 stanoví zvýšení částky živobytí z důvodu dietního stravování. Jde celkem o 10 typů diet, o nichž jsou stanoveny částky od 960 do 2680 Kč. Jestliže tedy osoba pobírající příspěvek na živobytí bude diabetikem a bude jí v souladu s § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi zvýšena částka na živobytí, podle navrhované úpravy by o takto zvýšenou částku měla při výkonu rozhodnutí přijít. V zásadě tytéž důsledky by měly nastávat i v případě, že by ke zvýšení částky živobytí došlo podle § 29 zákona u některé z osob společně posuzovaných, včetně nezaopatřených dětí. Podle návrhu se má u nezaopatřených dětí zachovat jen jejich životní minimum. Takové důsledky, pro které navrhovaná úprava vytváří právní prostor, by již mohly být zřejmě považovány za hranicí ústavnosti. Ještě bych se chtěla vyjádřit, jak tady paní navrhovatelka říkala, k tomu, že stát musí být schopen si vymoci právo. Já myslím, že stát by to měl umět a v mnoha případech to umí. Protože už v současné době při neplnění povinnosti klientů pobírajících sociální dávky jim je odnímáme a vyplácíme jen existenční minimum, zejména u těch, kteří neplní povinnost odpracování 20 hodin veřejné služby. Jde jak o samostatné osoby, tak i o osoby společně posuzované. Ještě bych chtěla, aby tady zaznělo, že existenční minimum je ve výšce 2020 Kč od roku 2009, i když bylo spoustu zdražení, tak tato částka se nenavýšila. Je to minimální hranice peněžních příjmů, které se považují za nezbytné a životní minimum je 3126, je to společensky uznaná hranice peněžních příjmů na zajištění výživy a základních osobních potřeb. Nevím, jestli to tady zaznělo, dávám návrh na zamítnutí.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám důvodné obavy, že letošní podzim se do koaliční historie zapíše svou legislativní smrští. A co hůře, smrští zákonů, které jsou sice hrdě označovány za nezbytné reformní kroky, ale ve své podstatě jsou jen škrty a restrikcemi výdajů. Každá reforma by měla změnit nefunkční systém, posunout jej a zlepšit současný stav. Předkládané návrhy zákonů však jen bourají a tvrdě zasahují do osvědčených funkčních systémů, a nejsou schopny je nahradit systémy novými, lepšími, strukturálně a koncepčně provázanými. Uvedu jeden z mnoha příkladů špatné koordinace a nekoncepčnosti legislativních úprav. Ministerstvo financí se v připravované daňové reformě chystá zrušit zhruba čtvrtinu ze současné stovky tzv. daňových výjimek. S plným vědomím a souhlasem MPSV je jednou z rušených výjimek i sleva na daních z příjmu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Ruší se tak velmi jednoduchý, efektivní a po dvě desetiletí účinný nástroj podpory zaměstnávání těchto osob. Ve stejné době, v září 2011, stejné ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo k připomínkování úvodní zprávu ČR o opatřeních, přijatých k plnění závazků podle úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Na straně 69 uvádí: V neposlední řadě jsou k zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce zaměstnavatelé motivováni prostřednictvím slev na daních z příjmů. Kde je tedy pravda? Jen o několik řádků níže stejné ministerstvo hovoří o podpoře zaměstnávání osob s těžším zdravotním postižením prostřednictvím příspěvku na zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen. Ale v letošním roce tento systém funguje jen na papíře. Proč? Důvodem je nedostatek finančních prostředků a vysoké náklady na reformu úřadu práce. Z čeho podporovat vznik nových chráněných míst, když je třeba podporovat vznik nových úřadů. A bylo by možné pokračovat. V našem státě žije celkem 1 015 500 osob se zdravotním postižením, což představuje téměř 10 % populace. Z nich je více než půl milionu lidí v pracovně aktivním věku do 60 let a necelých 450 000 osob se základním vzděláním nebo vůbec bez vzdělání. Lidé, kteří po celý život vykonávají jen pomocné a jednoduché manuální práce, kteří jen velmi obtížně nacházejí pracovní uplatnění. Lidé, pro které je např. práce v chráněných dílnách jednou z mála jistot. Navrhovaná novela jim pracovní uplatnění značnou měrou ztěžuje. Tato novela vychází z principu vymezení chráněných pracovních míst. Bezdůvodně ruší tzv. chráněné pracovní dílny. Jedním ze stále se opakujících argumentů je zamezení zneužívání státní podpory k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A jak tato změna zamezí případnému zneužívání? Autoři této úpravy si dostatečně neuvědomují, že většina těchto lidí potřebuje k výkonu svého povolání speciální podmínky. Režimová opatření. Ergonomické pomůcky apod. V době, kdy zaměstnavatelé snižují náklady na výrobu a provoz svých firem, aby byli schopni obstát v současné ekonomicky náročné době, nebudou investovat do nezbytných nevýrobních prostředků, které potřebuje zaměstnanec se zdravotním postiženém. Novela sice ponechává možnost příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa, ale podmínky výrazně ztěžuje. Žadatel musí zajistit jeho udržitelnost na dobu dlouhých 3 let, aniž by předem věděl, zda nový pracovník bude schopen dlouhodobě svěřenou práci vykonávat. Zásadně nesouhlasím se zrušením kategorie osob se zdravotním znevýhodněním. Jedná se snad o nejvíce ohroženou skupinu populace na volném trhu práce, která je zcela závislá na vlastních příjmech z pracovní činnosti bez jakékoli jiné dávky či podpory. Do této kategorie od roku 2009, kdy vešla v platnost vyhláška č. 359, tzv. spadlo i tisíce lidí, kterým byla překvalifikována míra invalidity a odebrán částečný invalidní důchod. Mimochodem díky této vyhlášce došlo k zázračnému uzdravení či zlepšení zdravotního stavu u téměř 17 tisíc osob se zdravotním postižením. Přitom podpora zaměstnávání osob se zdravotním
znevýhodněním byla pro mnohé zaměstnavatele tím jediným motivačním prvkem k tomu, aby udrželi stávající pracovní místa pro tuto skupinu pracovníků. Novela zákona obsahuje i další změny, které negativně ovlivní životy uchazečů o zaměstnání, a dokonce hrubě zneužívají existenční tíseň lidí v hmotné nouzi. Jedním z nich je nařízená veřejná služba v rozsahu 20 hodin týdně již po 2 měsících registrace na úřadu práce. Ustanovení je rozšířeno o nejasný okruh institucí, u kterých bude možné veřejnou službu vykonávat. Nevymezení těchto dalších subjektů tak může vést ke zvýhodňování soukromých firem i k případnému zneužívání vykořisťování lidí v tíživé životní situaci. Jinými slovy, stát nařizuje neplacenou práci lidem v nepříznivé sociální situaci, která bude podmínkou nejen pro přiznání pomoci v hmotné nouzi, ale i pro samotnou evidenci osob na úřadech práce, i v případě, kdy nebudou podbírat žádnou podporu od státu. Stát si tak vynucuje neplacenou práci od osob, které žijí na pokraji sociálního vyloučení, a přímo je vhání do švarc systému, který na druhé straně chce tato novela znemožnit. Nesouhlasím s problémovou změnou v definici vhodného zaměstnání, kdy pro uchazeče napříště bude vhodné každé zaměstnání, které mu dovolí vykonávat jeho zdravotní stav. Bez ohledu na dosaženou kvalifikaci, odboru i pracovní erudici. Nesouhlasím se skrytou privatizací celé oblasti zprostředkování zaměstnání. Nákup zprostředkovatelských služeb od soukromých agentur v žádném případě nepovede k úsporám vynaložených prostředků, ale k jejich enormnímu navýšení. Pokud stát bude hradit agentuře až 6750,- korun za jedno zprostředkované pracovní místo, budou náklady této činnosti několikanásobně vyšší než v současnosti. Na úřadu práce jistě zůstanou zachována pracovní místa na oddělení zprostředkování, protože někdo musí uchazeči zprostředkovat kontakty na pracovní agentury. Snaha vytvořit alespoň dojem nějakého opodstatnění této privatizace byla snad jediným důvodem k zrušení povinnosti zaměstnavatelů, hlásit volná pracovní místa na úřady práce. Každý člověk je zodpovědný sám za sebe a my jsme zodpovědní i za chod této společnosti. V souladu s parlamentní demokracií nás lidé zvolili do zákonodárných orgánů, které určují jejich životy. Očekávají od nás, že vytvoříme a schválíme takové zákony, které vytvoří pevný, bezpečný a stabilní rámec pro jejich běžný život. Předkládané změny současnou vládou však zatěžují především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, snižují životní úroveň lidí, kteří již dnes žijí na hranici chudoby, enormně zatěžují střední vrstvu obyvatel, ohrožují již tak obtížnou existenci malých firem a podnikatelů. Reformy nejsou reformami, ale pouhými škrty výdajů, které ohrožují samostatnost a soběstačnost lidí v nepříznivé sociální či zdravotní situaci. Ohrožují také funkčnost mladých rodin s dětmi. Existenční status lidí bez práce a v hmotné nouzi. Výrazně zhoršují sociálně ekonomickou situaci většiny občanů České republiky. Nelze se pak divit, že v poslední době dochází k nárůstu společenského napětí a mimořádné eskalaci násilí. Zatím mezi etnickými skupinami obyvatel, ale existenční nejistota, chudoba a pocit ohrožení mohou vést k celospolečenskému zvýšení kriminality, nesnášenlivosti, napětí a celkové krizi. Je třeba, abychom těmto jevům zabránili. Jedním z prostředků je i neschválení špatných legislativních změn. A z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr zdravotnictví v důvodové zprávě hovořil o nezbytnosti zdravotnické reformy. Jedná se ve svých dopadech o skutečnou reformu zdravotnictví, neboť jen o prostou redukci výdajů v intencí kupeckých počtů "má dáti – dal"? Jsou předkládané návrhy opřeny o relevantní analyticko-statistické rozbory? Vycházejí z reálných demografických prognóz? Respektují připomínky odborné veřejnosti? Byly prodiskutovány na úrovni profesních či zájmových platforem či s širokou veřejností? Obávám se, že na všechny tyto otázky musím odpovědět záporně.
Jedním z cílů návrhu zákona je zvýšit regulační poplatek za každý den poskytování ústavní péče z 60 na 100 Kč. Měsíční rozdíl návrhu proti stávající výši poplatku činí 1 200 Kč. Ač se to může zdát panu ministrovi zanedbatelné, pro nezanedbatelné skupiny populace se jedná o zásadní finanční obnos. Zvážíme-li i plánované zvýšení spoluúčasti na úhradě léků, zvýšení DPH na léky, potraviny a další růst životních nákladů, to vše přivede velké sociální skupiny invalidních či starobních důchodců a dalších nízkopříjmových skupin obyvatel do sociální nouze. Již nyní se nezřídka stává, že dlouhodobý pacient se po několikaměsíční léčbě nemá kam vrátit. Byly mu odpojeny energie, mnohdy přišel i o byt. Sekundárně tak dochází k dalšímu zvyšování mandatorních výdajů ze státního rozpočtu. Ano, současná ekonomická situace vyvolává nutnost určité míry spoluúčasti pacienta na zdravotní péči. Ta však musí být vymezena tak, aby byla sociálně únosná i pro rizikové skupiny občanů. Předložený návrh však vnímám diametrálně odlišně. Já krátkozraký, reflektuje pouze primární, okamžité zvýšení příjmů do zdravotnictví, je výrazně sociálně necitlivý. K hlavním cílům návrhu zákona náleží především potřeba vytvořit legální prostor pro možnost poskytování tzv. nadstandardní zdravotní péče pro určitou skupinu pojištěnců. Záměrně jsem zvolila označení "určité skupině", protože stávající podoba zákona vytváří ve zdravotnictví elitářsky prostor jen pro vyvolené. Je možné argumentovat nepřebernou řadou příkladů a situací, kdy výběr mezi základní a ekonomicky náročnější variantou bude vyvolávat profesní i etická dilemata. Například onemocnění stejnou diagnózou má u dvou či více pacientů různý průběh. Pro jednoho může být adekvátní standardní léčba, druhý bude potřebovat nadstandardní postup. Standardy bude nutné přizpůsobit možnostem a technickému vybavení regionálních nemocnic, které mají nižší úroveň vybavení a ve svém důsledku to povede k situaci, kdy zdravotnická zařízení vyšší úrovně budou poskytovat pouze nadstandardní, tedy nedostupnou péči pro běžného občana, ze kterých se stanou lidé druhé kategorie. Za velmi diskutabilní považuji část návrhu hovořící o nezbytnosti předchozího souhlasu pojištěnce s příslušným druhem varianty zdravotní péče. Vždyť nemocný člověk je v tak mimořádné životní situaci, která zásadně determinuje jeho schopnosti. Jinými slovy návrh dává rozhodovací pravomoc o způsobu léčby do rukou pacienta, který nedisponuje ani odbornými znalostmi, mnohdy ani mentálními schopnostmi. Za jak dlouho, v jakém rozsahu budou zařazováni do standardů nové léčebné postupy a metody? Zásadně nesouhlasím s tímto návrhem především z etického hlediska. Každý lékař před převzetím lékařského diplomu slibem stvrzuje sounáležitost s Hippokratovou přísahou, která ve svém textu mimo jiné obsahuje slib: Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného dle svých schopností a svého úsudku. Jakým způsobem bude moci lékař rozhodnout o adekvátní léčbě, když při své volbě bude nucen prvotně zvážit nákladovou efektivitu a ekonomickou náročnost léčby ve vztahu k finanční saturaci pacienta. Podle posledních statistik žije na hranici chudoby 8 až 10 procent obyvatel. Je třeba si tedy uvědomit, že předložený návrh nejen zásadním způsobem prohloubí sociální rozdíly mezi jednotlivými skupinami populace, ale bezprostředně negativně ovlivní kvalitu života zhruba jednoho milionu lidí, jednoho milionu občanů tohoto státu, pro které se v případě potřeby stane nedostupný určitý způsob léčby jen pro to, že bude zařazen do ekonomicky náročnější varianty. A já zásadně odmítám takové změny, které povedou k rozdílům při poskytování zdravotní péče v závislosti na majetkových poměrech občanů, nebo budou jinak snižovat všeobecnou dostupnost zdravotní péče. Děkuji za pozornost.
