Inscenace Vaše bolest / moje potěšení
Obr 49. Plakat. Autor Filin Krug.
Inscenační tým: Reţie: Marika Smreková Dramaturgie: Matyáš Dlab Scénografie, kostýmy: Anastázie Čaplenko Hudba: Lukáš Dřevjaný, Jana Tkáčová Produkce: Matúš Labanc Zvuk: Jan Škubal Světla: Petr Kupka, Václav Ryšavý Grafická spolupráce: Filin Krug Foto: Václav Mach
Obsazení: Elektra: Paulína Labudová Aigisthos: Tomáš Červinek Matka: Iveta Austová Orestes: Dalibor Buš Otec: Michal Bumbálek Řečník: Jan Jedlinský Ţenich: Miroslav Novotný Sestra: Táňa Hlostová Sluha/lid: Lukáš Černoch Sluha/lid: Miroslav Sýkora Sluha/lid: Tereza Slavkovská Sluha/lid: Milada Vyhnálková
Premiéra 24 února 2013. Divadelní Studio Marta. 17. února. 2013. „Inscenace byla uvedena v hlavním programu mezinárodního festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER“
Reţijní a dramaturgická koncepce. Dramaturgickým jádrem inscenace Vaše bolest / moje potěšení jsou antické mýty, které vypraví o osudu mykénského královského rodu. Reţisérka s dramaturgem ve svévolné adaptaci staví do centra pozornosti postavu dcery mykénského krále Elektru. Tímto tématem se zabývali antičtí tragikové jako byli Euripidés a Sofoklés.. Samotný text celé inscenace připravovala reţisérka Marika Smrekova ve spolupráci s dramaturgem Matyášem Dlabem. Velice důkladná a pečlivá práce, kterou věnovali celému tomuto projektu, aby dokonale nastudovali veškeré filmové adaptace věnované právě tomuto tématu a veškeré prameny a informace, která jakýmkoli, ať uţ i minimálním způsobem, navazovali na toto téma. Cílem bylo další zpracování celého tématu do vlastního příběhu. „Autorský text pracuje v rámci citací s výraznými adaptacemi Elektry – zejména z dvacátého století (Hugo von Hofmannsthal: Elektra, přel. Ferdinand Pujman a Karel Jernek, GyurkóLászló: Elektro, má lásko!, přel. František Stier a Jiří Flíček), které propojuje s jinými dramatickými i nedramatickými texty a s prameny mimo uměleckou literaturu (William Shakespeare: Hamlet, přel. Martin Hilský, George Orwell: 1984, přel. Eva Šimečková, projev Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců). „1
1
Více viz http://www.informacezbrna.cz/clanky/divadlo/premiera-inscenace-vase-bolest-mojepoteseni-8460.html
Nesmím také opomenout, ţe na začátku celé spolupráce jsem neobdrţela celý hotový text, jak bývá obvyklé. Práce na scéně a kostýmech šly souběţně s dokončováním textů. Nicméně mě tato nestandardní věc nijak neomezovala, jelikoţ měla reţisérka jasnou představu o směru, kam se celé představení bude ubírat a mohla mi to kdykoli objasnit. Dle záměru reţisérky měla hned na začátku inscenace postava Elektry vyvolávat soucit tím, jak bojuje za pravdu. Elektra má neutichající touhu znát pravdu, ukázat ji všem a je připravena kdykoli jít proti samotnému reţimu a proti lidem, kteří pravdu zatajují. Není to však pro Elektru jednoduché, protoţe v království panuje totalitní reţim. Král Aigisthos je tyran, který pevnou rukou vládne pokorným poddaným. Nikdo si nedovolí vystoupit proti tomuto vládci, bez trestu by neuniknul. Matka je citově zaloţená ţena, která dle reţisérského záměru umírá na rakovinu prsu. Elektra ji nemůţe odpustit smrt svého otce. Naproti tomu sestra Elektry je zástupkyně rozumného přístupu k ţivotu, který jí situace nabízí. Hledá svůj klid a pohodu i v podmínkách nesvobody. Jenţe Elektra není taková a nechce hledat kompromis. Sama ve své mysli vytváří postavu svého mrtvého otce, který se chce mstít. Nyní má Elektra pevný cíl. Cíl zabít svého nevlastního otce, otce tyrana. Proměnou příběhu se stává, kdyţ rukou Orestese zemře Aigisthos a tím je pomsta za smrt vlastního otce naplněna. Jenţe Elektře to nestačí a chce další objeti. Tím se samotná Elektra stává tvůrcem jiné formy diktatury. Jediným moţným řešením, které reţisérka shledávala za rozumné, byla smrt Elektry rukou bratra. Tím mohla být naplněna myšlenka svobody a klidu v celém království. V tomto příběhu je vidět snaha autorů jít aţ za hranice rodinných vztahů a nastínit tak problémy sociálně-politické.
Scénografie Při prvním setkání s reţisérkou bylo jiţ od počátku jasné, ţe cílem je vytvořit prostor, který by vypadal poněkud odlišně, neţ se setkáváme s běţným královským palácem. Reţisérka chtěla prohlubovat svoji myšlenku, ţe se děj odehrává na povrchu měsíce. To znamená, ţe tento svět má svoje pořádky a pravidla, ale poněkud odlišné od těch, které známe.
V průběhu hledání začaly vznikat první skici a návrhy. Samotný prostor jsem sama pro sebe pojmenovala „skleník“, ve kterém ţije izolovaná postava Elektry. V momentě, kdy jsou dveře tohoto „skleníku“ uzavřené, celý prostor vypadá jako nedobytná pevnost, která chrání prázdný a osamocený svět Elektry. Křehkost tohoto prostoru se však ukáţe vţdy, kdyţ osmi dveřmi vstoupí do prostoru mnoho dalších postav, které narušují samotnou hrdinku. V kontrastu tohoto prázdného světa je svět Aigisthose, který má mnoho výrazných barevných prvků a atributů reálného světa. Zde Aigisthos pořádá své večírky při oslavách své neomezené moci.
Obr 50. Skica. Varianta s projekčním plátnem ve formě kruhu.
Obr 51-52. Skici. Varianta s netypickým otevíráním dveří.
Obr 53. Skica. Varianta umístěni světelných zdrojů.
Dále vzniklo několik skic a návrhů, ve kterých jsem hledala moţnosti, jak na jevišti umístit dekorace. Rozhodla jsem obrátit diváka směrem k hledišti. Dovolilo to vyuţít maximální délku prostoru. Tím, ţe jsme neměli v plánu vyuţívat tahový systém, stala se tato varianta optimální.
Obr 54. Návrh scény. Varianta bez vyuţití dveří.
Obr 55. Návrh scény. Hledaní optimálního rozmístění dekorací.
Dále následoval proces, kdy jsem měla najít optimální provedení samotné konstrukce. Přemýšlela jsem o více variantách, ale na konci bylo rozhodnuto postavit dvě stěny do perspektivy, aby byla zvýrazněna hloubka prostoru. Také to mělo zlepšit viditelnost vzdálených dveří pro diváky. Ve stěnách bylo pouţito šesti dveří po třech na kaţdé straně.
Obr 56. Půdorys scény. Varianta 1 stěny se zuţují cca o 1.2m.
Obr 57. Půdorys scény. Varianta 2 na kaţdé straně umístění pěti dveří.
Obr 58. Půdorys scény. Varianta 3 hledaní optimálního počtu dveří a jejich rozmístění.
Materiály Jako základní materiál pro konstrukci bylo zvolené dřevo. Konstrukce byla vyrobena v dílnách studia Marta. Na potaţení byla pouţita pevná folie se speciálním povrchem, kde strukturu tvořily male pupínky. Díky tomu mohly být zajištěny poţadované světelné efekty. Na podlaze byl vyuţit sedy baletizol. Prostor krále byl oddělen od hlavního prostoru většími dveřmi které byli vypůjčeny z fundusu divadla a přetřené na poţadovanou barvu.
Změny dekoraci
Obr 59. Začátek inscenace.
Obr 60. Království slaví Svátek pravdy.
Obr 61. Západ slunce.
Obr 62. Modlitba Elektry.
Obr 63. Sen Matky. UV pásky na rámech dveří.
Obr 64. Večírek Aigisthosa. Lavička také funguje jako rakev Agamemnona.
Obr 65. Návrat Oresta.
Kostýmy Měla jsem za cíl vytvořit kostýmy, které by byly konstantní s minimalistickým a barevně neutrálním pojetím scény. Kostýmy hlavních postav nesměli mezi sebou korespondovat a museli být nadmíru od sebe odlišné. Tím jsem chtěla zdůraznit suverenitu kaţdé postavy tak, aby nebylo moţné najít jakékoli spojení mezi sebou. Barevnost kostýmů byla zvolena zcela intuitivně, ale pouţitím převáţně červené barvy měla být nastíněna síla totalitního reţimu. Kostýmy měly být eklektické jednak ve své vnitřní struktuře, tak i mezi sebou. Vzhledem k omezenému rozpočtu a mimořádné časové vytíţenosti krejčovny studia Marta, byla většina kostýmů pořízena ve fundusu divadla nebo zakoupena v secondhandech. Část kostýmů jsem upravovala v rámci moţností sama.
Elektra Inspirací pro kostým Elektry se stala fotka na které je mladá slečna. Má na sobě dlouhou košili, která spíše připomíná šaty. Tento návrh působil velice neutrálně a trošku mohl připomínat pánský oblek. Také jsme společně s reţisérkou přemýšleli o přeměně Elektry, kdyţ se postupně proměňuje ve svoji matku. Proto bylo navrhnuto, ţe bude pouţito repliky šatů matky, ale s kratší sukní. Tato varianta však nakonec byla zamítnuta.
Obr 66- 67. Kostým Elektry.
Konečný návrh pro postavu elektry zůstal ve formě dlouhé bílé košile. Na nohou měla tato postava bílé tenisky. Také bylo uvaţováno o zlatých silonkách a motýlku, ale kvůli zachování celistvosti postavy bylo od tohoto upuštěno a celá postava zůstala pouze v bílé barvě. Jak uţ bylo poznamenáno, kvůli omezenému rozpočtu a vytíţeným dílnám jsem musela hledat hlavně ve fundusu. Celé šaty pro postavu Elektry byly ušity na atelieru JAMU z ubrusu a přesně odpovídaly mým poţadavkům.
Obr 67-68. Kostým Elektry.
Orestes Podle reţisérského záměru Orestes přijde do království jako lovec hadů. Tato skutečnost ovlivnila celou formu kostýmu. Základem měla být látka imitující hadí kůţi. V první variantě jsem uvaţovala o děleném kostýmu, ale dále jsem směřovala celý kostým do podoby kombinézy. Kostým neměl vypadat váţně.
Obr 68-69. Skici. Kostým Orestese.
V konečném návrhu je proto vidět kombinéza se vzorem hadí kůţe. Na opasku je vyhotoven symbol, který má připomínat symboly superhrdinů. Pro realizaci se podařilo přesně sehnat látku, která vyhovovala všem představám. Celý kostým byl potom vyroben v dílnách Marty a opasek včetně náhrdelníku byl pořízen ve fundusu. Pro kontrast s celým kostýmem byly vybrány klasické boty a barevně ţluté ponoţky, které měly nastínit hru Orestese, kterou vede se svým okolím.
Obr 69-70. Kostým Orestese.
Aigisthos Postava Aigistosa v sobě nese znaky tyranie a diktátorských praktik. Chtěla jsem pouţít při tvorbě kostýmu prvky zdůrazňující sílu moci, které jsou náhodně poskládány do celého kostýmu. Vše mělo být propojeno s orientálními prvky, které symbolizují bohatství a moc. Kostým byl poskládán z věcí nalezených ve fundusu a z části ze sekond-handu.
Obr 71-72. Orientální prvky v kostýmu Aegistese.
Obr 73. Sváteční oblek krále.
Obr 74-75. Slavnostní kostým Aigisthose. .
Obr 76-77. Domácí kostým Aigisthose
Matka Pro postavu Matky jsem zvolila klasické červené šaty, které by vhodně vystihly postavu herečky. Také se uvaţovalo, ţe by ve scéně snu, kde matka sní o porodu hada, měla na sobě kabát a rozcuchané vlasy, ale pro zbytečnou popisnost byla celá tato varianta vynechána. Celý kostým byl vyroben v dílnách Marty, aby přesně pasoval na tělo herečky.
Obr 78-79. Skici kostýmu Matky.
Obr 80-81. Kostým Matky.
Ţenich a Sestra
Obr 82-83. Kostým Ţenicha.
Obr 84-85. Kostým Sestry. Jsou vidět velké změny mezi návrhem a realizací.
Sluhové /Lid
Obr 86-87. Kostým Sluhy.
Obr 88-89. Kostým Sluhy/řečníka.
Obr 90-91. Kostým Sluhy.
Obr 92-93. Kostým Sluhy. Orientální prvky.
Obr 94. Orientální večírek.
Obr 95. Elektra.
Obr 95. Obřadový tanec.
Obr 96. Duch otce.
Obr 97. Sen Matky.
Obr 97. Elektra.
Závěr S odstupem času mohu říci, ţe hodně by se dalo udělat jinak například u kostýmů, které mohly být více intuitivní. Scénografii vyhovuje lépe logičnost, zato v kostýmech by se měla objevovat vetší přirozenost a také trošku legrace. Práce na této inscenaci se stala pro mě velikou zkušeností. Byla to pro mě první inscenace na Janáčkově akademii výtvarných umění v Brně. Příjemně vzpomínám na výbornou spolupráci s reţisérkou Marikou Smrekovou a na celý herecký tým.
Recenze na inscenace: Přikládám několik recenzí, která byly napsány v různých zdrojích na tuto inscenaci. Ještě nikdy nebyl cukr tak sladký jako dnes Poperou se nejspíš české scény o studenty činoherního herectví brněnské JAMU. Jak dobře jsou pro divadelní ţivot připraveni, ukázali v absolventské inscenaci hry Matyáše Dlaba a Mariky Smrekové, poněkud tajnosnubně nazvané Vaše bolest, moje potěšení, ve Studiu Marta. Od prvního výstupu ocení diváci odvahu, s jakou se autoři pustili do variace na téma Élektra a Orestés; po Sofoklovi, Eurípidovi, Aischylovi a po jejich pozdějších stejně proslulých „epigonech“ Bornemiszovi, Hofmannstahlovi, Laszlovi, Giraudouxovi, O´Neilovi... Odvaha se vyplácí. Uspěli. V létě bylo horko, v zimě sněţilo Dokázali především ono základní a potřebné pro jakoukoli aktualizaci závěrečné fáze vraţedné historie Átreovců v zápase o mykénský trůn (Ífigeneia, Agamemnón, Kassandra, Klytaimnéstra, Aigisthós, Alétés atd.) - napsat hru básnivým jazykem a transponovat ji podobně jako řada zmíněných napodobitelů. Dlab se Smrekovou přenesli boj o moc do času po Praţském jaru s citací projevu herce Miloše Kopeckého při stádním podepisování Anticharty ve Zlaté kapličce. Moţná i autory samotné překvapuje, ţe výroky o ţití v nejkrásnější přítomnosti, v blahobytu, jaký jsme nikdy nezaţili, samozřejmě ve viditelném rozporu s realitou nakročenou k protikladům takových prázdných slov, míří aţ k povědomé epoše reálného vekslácko-mafiánského kapitalismu začátku třetího tisíciletí.
Dobře pojmenovali problém, který tíţil Agamemnónova bratrance a vraha Aigistha. Musel se vypořádat s agamemnoismem. Také u nás si třeba Hrad libuje v -ismech, aniţ si jeho dosluhující pán připouští, jak těţké bude vypořádat se s klausismem. Vaše bolest, naše utrpení v reţii pronikavého talentu Mariky Smrekové je obraznou inscenací, výpovědí málokdy přímočarou, vyslovující se náznakem, gestem, pohybovou kreací, v kostýmech převaţující barvy krve (sluhové, lid, Matka) a dvorské honosnosti (Otec, Ţenich, Orestés) s bílým Elektřiným právem na odplatu v zemi, kde selhalo právo. Chválím za výpravu Anastázii Chaplenkovou. A za skvělou, obřadně provokativní hudbu Janu Tkáčovou. Študáci a kantoři Herci? Dobří. Paulína Labudová (Élektra), Tomáš Červínek (Aigisthós), Iveta Austová (Matka), Dalibor Buš (Orestés). Všichni - Táňa Hlostová, Miroslav Novotný, Jan Jedlinský... I výpomoc Michal Bumbálek z Husy v roli Ducha otce Agamemnóna. Moc dobrý ročník vychovali Brettschneidereová, Dostálek, Valešová, Goldflam, Kovalčuk, Kolegar, Chládková, Štěpánek. Také jejich jsou Élektra a Orestés.“ 2
Rozrazil Online/ divadelní nonstop SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2013 - den druhý - Vaše bolest / Moje potěšení I v totalitě je co slavit. My měli prvního máje či VŘSR, v jednom nejmenovaném království, které by mohlo být antickými Mykénami se rok co rok slaví Den Pravdy. Den, kdy kaţdý můţe říct králi Aigisthovi pravdu – nebo spíše to, co je oficiální pravdou. A národ chutě oslavuje svého uchvatitele a podlézá mu. Jediný člověk, který oficiální nadšení nesdíli, je tyranova nevlastní dcera Elektra, která však v tento den uţ patnáct let mlčí. Ale to se letos pravděpodobně změní. A moţná celý osud království. Nové pojetí Elektry ţongluje s odkazy. V začátku samotné inscenace se objeví Orwellovo 1984 či část projevu Anticharty, vzpomíná se i na klasické pojetí Elektry. Celou tragedii pak doplňuje atmosferická, skoro industriální hudba a všudypřítomný chór maskovaných sluhů/tanečníků/občanů v červenočerném, ztělesněného anonymního davu. To vše v minimalistické dekoraci, připomínající nemocniční chodbu. 2
KŘÍŽ, Jiří, Novinky.cz/ Kultura,2013.
Více viz http://www.novinky.cz/kultura/294505-jeste-nikdy-nebyl-cukr-tak-sladky-jako-dnes.html
Dvěmi nejdůleţitějšími sloţkami Vaší bolesti jsou herecké výkony a vyznění druhého plánu. Herci si do posledního tanečníka zaslouţí pochvalu. Představitelka Elektry Paulína Labudová věrohodně předvádí přerod své postavy od rezignované sarkastičky ve fanatičku s planoucíma očima, Aigisthos Tomáše Červínka je skvěle nenáviděníhodným psychopatickým pragmatikem moci. Pochvalu si pak zaslouţí i Matka/Klytaimnestra Ivety Austové, tragická postava, čekající na smrt a plně si vědomá vlastní viny. Vaše bolest / Moje potěšení ale není jen příběhem jedné pomsty, zodpovědně se snaţí o nastolení dalších otázek. Nestává se ten, kdo bojuje s monstry sám monstrem? Není kaţdá revoluce krvavá, i kdyţ začne s těmi nejhlubšími ideály? A hlavně, je tu otázka totality. Omezuje se vina jen na ty nejvýše postavené, nebo je vinen kaţdý, kdo proti ní nepozvedl hlas? Reţisér správně chápe, ţe v konfliktu se nejedná o boj dobra se zlem, a ţe ţádní hrdinové neexistují. Kdyţ odstraníte tyrana, království jako mávnutím kouzelného protku nerozkvete a lidé, kteři reţim dříve podporovali z ničeho nic nezmizí. Nevítězí dobro, vítězí nejmenší zlo – ale i pro něj teče krev Autorské představení Vaše bolest / Moje potěšení je výraznou variací antického mýtu o Elektře. Hra je zasazena do prostředí sterilního, chce se říct aţ nemocničního. Ocitáme se na jakési dlouhé chodbě plné dveří zakončené v zadní části velikými vraty. Scénografie je velmi prostá, ale funguje perfektně. Neruší a vytváří atmosféru odpovídající situaci. Chladnou, odměřenou, nemocničně strašidelnou. Kostýmy jsou plné kontrastů a metaforicky evokují charaktery postav. Král v ozdobných módních oblečcích, královna v krvavě červené, Elektra nevinně bílá, její sestra s červenými silonkami, čekající na první hřích, Orestes ve slušivém overalu a zjevení Agamemnóna v plastikových trenýrkách. Nejvýraznější herecký výkon předvedla Iveta Austová v roli královny Klytaimestry. Je těţké uvěřit, ţe tak mladá herečka se dokáţe vţít do ţeny s tolika ţivotními záţitky a zkušenostmi. Její herectví bylo však naprosto přesvědčivé. Nejsilněji pak působila její scéna výkladu snu. Byla tak sugestivní, ţe ve mně způsobila naprosté zhnusení. Skvělý byl také Orestes Dalibora Buše. Ve chvíli, kdy jeho postava vstoupila do děje, získala inscenace na ještě větší dynamičnosti. Inscenace je působivá, má sice nějaká hluchá místa, ale díky výborným hereckým výkonům a vhodnému výběru hudby je divák snadno přehlédne. Vaše bolest / Moje potěšení je určitě inscenace zapamatovatelná, protoţe: „Dokud ţije někdo, kdo nezapomíná, nemůţe zapomenout nikdo.“ Inscenace brněnské Jamu podle mého názoru dokonale vystihuje téma festivalu – hledání kontrastů. Inspirace antickou tragédií je všudypřítomná, avšak doplněná o výrazný kontrastní prvek totalitního reţimu.
Aigisthovu krutovládu a schopnost zfanatizovat davy bych směle přirovnala k jednomu z totalitních reţimů minulého století. Tento vliv byl na první pohled zřejmý jiţ ze scénografického pojetí - bílého a aţ sterilně působícího prostředí paláce pohrávajícího si podle libosti se symbolikou otevřených a zavřených dveří, která by se dala chápat jako příslib naděje či utrpení. „Totalitní“ ráz inscenace potom výstiţně a působivě doplňoval zfanatizovaný dav, přisluhovači v černo červených stejnokrojích nebo hrůzu nahánějící veřejný projev připomínající proslovy nacistických pohlavárů. Nutno podotknout, ţe samotnou postavu Aigistha ztvárnil podle mého názoru Tomáš Červinek znamenitě. V jeho projevu nechyběla tolik potřebná ironie, úlisnost, ale i zloba, díky které dostala postava krutovládce jiný rámec a podařilo se mu tím zastínit i výkony hereckých kolegů, kteří svým výkonem kvalit hlavního protagonisty nedosahovali. Hlavní protagonistce ţenské role chyběla dle mého názoru jistá dávka energie, která by herečce umoţnila přesvědčivě ztvárnit postavu Elektry, kterou ovládá touha po pomstě. Moţná jsou mé poţadavky přehnané, ale dnes pro mě postava Elektry nebyla silnou ţenou s vlastním názorem, ale spíš vzdorovitou a rozmazlenou slečnou s psychickou poruchou a touhou prolít krev. Představení doplňovala, dalo by se říct, aţ mystická hudba skvěle vystihující prostředí a dokreslující atmosféru křivdy a touhy po pomstě. Celkově je z inscenace na první pohled zřejmé, ţe téma kontrastu, propojení antického námětu s totalitou scénáristy stále láká, ale jedná se i o téma aktuální pro diváky. Pro mě se jednalo o velmi zdařilé provedení. 3
Seznam zdrojů obrazového materiálu: Obr 49. https://www.facebook.com/events/329554457170689/permalink/329815273811274/?stream_ref=2 Obr 50. Z archivu autorki Obr 51-52. Z archivu autorki Obr 53. Z archivu autorki Obr 54. Z archivu autorki Obr 55. Z archivu autorki Obr 56. Z archivu autorki
3
OPRŠAL, MÁLKOVÁ, SVITÁLKOVÁ, Rozrazil Online/ divadelní nonstop, 18. března. 2013
Více viz http://www.rozrazilonline.cz/clanky/1090-SETKANI-ENCOUNTER-2013-den-druhy-Vase-bolest-Mojepoteseni
Obr 57. Z archivu autorki Obr 58. Z archivu autorki Obr 59. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 60. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 61. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 62. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 63. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 64. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 65. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 66- 67. Z archivu autorki. Obr 67-68. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 68-69. Z archivu autorki. Obr 69-70. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 71-72. Z archivu autorki. Obr 73. Z archivu autorki. Obr 74-75. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 76-77. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 78-79. Z archivu autorki. Obr 80-81. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 82-83. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 84-85. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 86-87. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 88-89. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 90-91. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 92-93. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 94. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 95. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 95. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach.
Obr 96. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 97. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach. Obr 97. Z archivu autorki. Fotograf Vaclav Mach.
