Modul 1 - multiprofesionální školení: Základní informace o genderově podmíněném násilí

1

Modul 1 - multiprofesionální školení: Základní informace o genderově podmíněném násilí Časový plán: cca 2 hodiny (delší verze aktivit zaměřených na lidská práva) Obsah: Téma 1: Násilí páchané na ženách ve smyslu porušování lidských práv- formy a prevalence násilí Téma 2: Následky násilí Téma 3: Domácí násilí a jeho vliv na děti Obecné cíle modulu 1 - zvýšit celkové povědomí o této problematice - uvědomit si fakt, že násilí páchané na ženách je porušováním lidských práv - seznámit se s různými definicemi - seznámit se s prevalencí a následky - pochopit z emocionálního hlediska dynamiku násilí a zábrany, které ženě nedovolí násilníka opustit - uvědomit si skutečnost, že domácí násilí vždy ovlivňuje také děti

PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

2

Dosavadní znalosti Téma 1: Násilí páchané na ženách ve smyslu porušování lidských právformy a prevalence násilí

Klíčové mezinárodní nástroje a doporučení “Násilí páchané na ženách je výsledkem historicky podmíněné nerovnosti mezi ženou a mužem, jejímž důsledkem byla nadvláda nad ženami a diskriminace, která brzdila možnost jejich rozvoje ” (Prohlášení Spojených států k problematice násilí páchaném na ženách, Usnesení Valného shromáždění, Prosinec 1993) Ženské organizace již po dlouhou dobu usilují o podobné reakce a prostřednictvím svých právníků dosáhly včlenění ženských práv do Mezinárodní listiny lidských práv. Během 90. let docházelo k opakovaným pokusům o uzákonění a zviditelnění této problematiky. Na Světové konferenci pro lidská práva ve Vídni (1993) došlo k přijetí faktu, že „práva žen a dívek jsou neoddiskutovatelně nedílnou součástí obecných lidských práv.” Genderově podmíněné násilí, stejně jako sexuální obtěžování, či vykořisťování (včetně toho, které vyvěrá z kulturně podmíněných předsudků) a obchod s bílím masem je proti lidské důstojnosti a musí dojít k jejich eliminaci.” (Spojené státy 1993a, 18). V prosinci 1993 Valné shromáždění Spojených států schválilo Deklaraci o eliminaci násilí na ženách, coby průkopnický dokument, z kterého pak vycházela řada dalších procesů. V této deklaraci je násilí na ženách definováno jako “jakékoliv genderově podmíněné násilí, které vede, případně by mohlo vést k fyzické či psychické újmě, nebo pohlavnímu zneužití, nebo by mohlo být příčinou utrpení žen. Patří sem také nátlak či jakéhokoliv omezení svobody, ať už se odehrává na veřejnosti či v soukromí.” (Usnesení Valného shromáždění 48/104, 20. prosince 19931)

Zahrnutím fyzických i psychických aspektů, zde dochází k rozšíření definice násilí páchaném na ženách jak v soukromém, tak také ve veřejném životě. Ačkoliv je zde zahrnuto násilí jako takové, není ke splnění podmínek této definice nezbytně nutné.

“( a ) Fyzické, pohlavní a psychické zneužívání v rámci rodiny zahrnuje také týrání a pohlavní zneužívání děvčátek žijících v domácnosti, násilí kvůli věnu, znásilnění manželem, ženskou obřízku a další tradiční praktiky poškozující ženy, dále pak i násilí zaměřené proti osobám, kteří nejsou členy rodiny a vykořisťování;

1

http://www.unhchr.ch/huridocda/huridoca.nsf/(Symbol)/A.RES.48.104.En


3

( b ) Fyzické, psychické a sexuální násilí zahrnuje znásilnění, pohlavní zneužívání, sexuální harasment a zastrašování v pracovním, studijním prostředí i jinde, obchod s bílím masem a nucenou prostituci. ( c ) Fyzické, psychické násilí a pohlavní zneužívání, které je trestné, nebo státem přehlížené, ať už se odehrává kdekoliv (Usnesení Valného shromáždění 48/104, 20. prosince 1993) Tato definice byla přijata mnoha mezinárodními organizacemi.

Ženy mají stejné právo na ochranu všech lidských práv a základních svobod v politice, ekonomii, v oblasti společenské, kulturní, civilní, či jakékoliv jiné. Tato práva zahrnují: právo na život, rovnost, bezpečnost a občanskou svobodu (v mezích fyzického a psychického stavu) dále právo nebýt podroben mučení, či jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu. (Usnesení Valného shromáždění 48/104, 20. prosince 1993, odstavec 3) Toto usnesení apeluje na státy, aby odsoudily násilí páchané na ženách a nepodporovaly žádné zvykové, tradiční či náboženské důvody, které by mohly bránit vymýcení tohoto druhu násilí. Přestože je toto usnesení nezávazným politickým prohlášením, na mezinárodním poli má značnou váhu, coby kolektivní stanovisko všech států USA. V roce 1994 jmenovala Komise pro lidská práva první reportérku se specializací na násilí páchané na ženách, kterou pověřila analýzou a dokumentací tohoto fenoménu a k vedení vlád ke zodpovědnosti za tento druh násilí. Mezinárodní konference zaměřená na ženskou otázku : the Fourth World Conference on Women v Pekingu (1995) se, jako jedním z 12 hlavních bodů, zabývala také eliminací násilí páchaného na ženách. Byly zde uvedeny konkrétní kroky, ke kterým by měly přistoupit vlády jednotlivých zemí Spojených států, mezinárodní i nevládní organizace.

Úmluva o eliminaci všech forem diskriminace (CEDAW (Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination)) V roce 1979 schválilo Valné shromáždění OSN Úmluvu o eliminaci všech forem diskriminace žen (CEDAW), která bývá často označována jako seznam ženských práv. Úmluva definuje, co všechno se skrývá pod pojmem “diskriminace žen” a obsahuje také program, který má za úkol skoncovat s tímto typem diskriminace. Úmluva nabyla právní moci v roce 1981. Přijetím této úmluvy se Spojené státy zavázaly k řadě opatření vedoucích k odstranění všech typů diskriminace prostřednictvím následujících kroků: PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

4

Uplatňování stejného principu u mužů i žen v právním systému, zrušení všech diskriminačních zákonů a přijetí zákonů na ochranu proti diskriminaci žen; Ke zefektivnění ochrany proti diskriminaci žen, ustanovit tribunál a další veřejné instituce; zabezpečit odstranění všech činů vedoucích k diskriminaci za pomocí jednotlivců, organizací a dalších iniciativ. (CEDAW 1979 2) Přestože v CEDAW není genderově podmíněné násilí konkrétně zmíněno, v roce 1992 došlo k revizi tohoto dokumentu a bylo přijato Obecné doporučení 19, které “obsahuje nezbytné kroky k účinnému odstranění všech typů genderově podmíněného násilí, jakožto formy diskriminace, která vážně snižuje možnosti žen užívat práv a svobod založených na rovnosti mezi mužem a ženou” (CEDAW General Recommendation No. 19 llth session, 1992, item 13). Od politických stran se očekává zakládání, nebo alespoň podpora služeb zaměřených na ochranu obětí domácího násilí, znásilnění, sexuálních napadení a další forem genderově podmíněného násilí, zajištěním útočišť, speciálně vyškolených zdravotníků a poskytnutím případné nápravy a poradenství. (odst. 14 k) Toto doporučení podněcuje vlády jednotlivých zemí, aby se ujistily, že zákony namířené proti násilí v rodině, znásilnění, sexuálnímu napadení a dalším formám genderově podmíněného násilí, poskytují uspokojivou ochranu všem ženám, přičemž respektují jejich integritu a důstojnost. (odst. 24 b) Obětem násilí jsou dále poskytovány služby, které by měly vést k nápravě porušování jejich lidských práv. Podle Obecného doporučení č 19, má stát povinnost zajistit příslušná protektivní opatření, včetně zajištění azylu, poradenství, nápravy a doplňkových služeb pro ženy, které se staly obětí domácího násilí, nebo by jim toto nebezpečí mohlo hrozit. (odst. 24 r iii). Podle nového Zvláštního protokolu CEDAW, přijatého Valným shromážděním OSN v říjnu 1999, uznávají podpisující státy kompetenci této komise k přijímání stížností od osob či skupin osob, v rámci jurisdikce Spojených států. Zvláštní protokol opravňuje komisi přijímat a prošetřovat případy osob tvrdících, že se staly obětí ve smyslu porušení některého z bodů úmluvy, přičemž právní systém jejich státu jim žalobu neuznal. Na základě podání takových stížností, je výbor schopen vést důvěryhodné šetření a naléhat na vlády jednotlivých zemí, aby lépe zajišťovaly ochranu obětí domácího násilí. Tím se úmluva dostává na úroveň ostatních lidských práv a disponuje stejnými nástroji k jejich dodržování jako například Úmluva na ochranu proti mučení. Do konce roku 2008 již byly podány tři stížnosti4. A.T.v Hungary 2/2003, S.G. (zesnulý) v. Austria 5/2005, F.Y. (zesnullý) v. Austria 6/2005. 2

http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/text/econvention.htm http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/recommendations/recomm.htm - recom19 4 http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/protocol/dec-views.htm 3


5

Pekingský akční program (Beijing Platform for Action) V roce 1995 apeloval Pekingský akční program (vytvořený na základě the Fourth World Conference on Women) na vlády všech zemí, aby jednoznačně odsoudily jakékoliv násilí na ženách a upustily od tiché podpory či přehlížení násilí páchaného z jakýchkoliv ať už tradičních, náboženských, či zvykových pohnutek, jako je zakotveno v úmluvě o eliminaci násilí páchaném na ženách...” (Beijing platform for action, 124a5). Cíle a opatření: Přijat opatření k prevenci a eliminaci násilí páchaného na ženách. Sledovat jednotlivé kauzy a okolnosti konkrétních případů násilí zaměřeného proti ženám ve vztahu k efektivitě preventivních opatření. Vymýtit týrání žen a podpořit oběti prostituce a týrání. 6 V roce 2000 byla na dvacátém třetím Speciálním sjezdu všeobecné schůze (Beijing +5) s názvem "Women2000 gender equality, development and peace for the twenty-first century", provedena celková revize a zhodnocen pokrok v implementaci akčního programu. Na této schůzi bylo přijato politické prohlášení obsahující další kroky a iniciativy k naplnění Pekingské deklarace a akčního programu (Závěrečný dokument). V politickém prohlášení se členské státy do budoucna zavazují k “pravidelné revizi plnění Pekingského akčního programu a k zapojení všech stran k hodnocení pokroků a posouzení všech iniciativ, odpovídajícím 10-ti letům existence Pekingského akčního programu.” (Čtyřicátá devátá schůze komise: postavení ženy 2005 (Forty-ninth session of the commission on the status of women, 20057).)

Evropský koncil V roce 1993 přijala Evropská ministerská konference zaměřená na rovnost mezi ženou a mužem (European Ministerial Conference on Equality between Women and Men), prohlášení, ve kterém je uvedeno: “Násilí na ženách je hrubým porušováním práva na život, bezpečnost, svobodu a důstojnost oběti, čímž podkopává základní zásady fungování demokratické společnosti, založené na pravidlech a zákonech” 8 V Doporučení: Recommendation 1450 (2000)9 parlamentní shromáždění Evropského koncilu “odsuzuje násilí na ženách jako všeobecné porušování jejich práv, coby lidských bytostí – právo na život, bezpečnost, důstojnost a fyzickou a psychickou pohodu.” V tomto 5

http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/violence.htm Violence against Women Diagnosis http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/violence.htm 7 http://www.un.org/womenwatch/daw/Review/english/49sess.htm 8 http://www.humanrights.coe.int/equality/Eng/EqualityCommittee/Conferences/ministerialconferences.htm 9 http://assembly.coe.int/Mainf.asp?link=/Documents/AdoptedText/ta00/EREC1450.htm 6


6

prohlášení se jasně hovoří o dlouho přehlíženém útisku ženy, který se projevuje prostřednictvím domácího násilí, znásilnění a sexuálního zneužívání. Dále je zde také kladen důraz na důležitost nevládních organizací, které v tomto ohledu hrají velmi podstatnou roli. Členské státy jsou vyzývány k podpoře těchto nevládních organizací, v jejich národních i nadnárodních aktivitách” (Parliamentary Assembly 2000)

V roce 2002 ministerská komise členských států Ochrany žen proti násilí (Protection of Women against Violence) vydala prohlášení: Recommendation Rec(2002)510, ve kterém podrobila svou legislativu a politiku tomuto hledisku. Komise dospěla k následujícím bodům: - Je třeba se ujistit, že všechna opatření jsou celonárodně koordinována a zaměřena na konkrétní potřeby obětí, prostřednictvím relevantních státních institucí a nevládních organizací, které společně implementují příslušná opatření, konkrétně zmíněná v tomto doporučení (odstavec I3); […] - Podpisující státy se zavázaly, že v tomto směru vyvinou velké úsilí, budou působit zejména preventivně a budou vyšetřovat a trestat násilné činy, ať už budou spáchány státem či soukromou osobou a obětem násilí poskytnou patřičnou ochranu (odstavec II); […] - Je třeba, aby v tomto směru došlo k užší spolupráci mezi vědeckou komunitou, nevládními organizacemi, politickými činiteli, legislativou, zdravotnictvím, školstvím, sociální sférou a policejními složkami. Jen tak může být efektivně koordinována činnost zaměřená proti násilí (článek VII)“ (Council of Europe 2002) Tento materiál, který obsahuje všechny druhy genderově podmíněného násilí, se stal prvním mezinárodním nástrojem předkládajícím globální strategii v prevenci a ochraně obětí násilí. Toto doporučení dále apeluje na vlády, aby informovaly Evropský koncil o pokrocích, ke kterým dospěly na svých národních úrovních. V roce 2006 nastartoval Evropský koncil kampaň11 “Stop violence against women, including domestic violence” (Stop násilí na ženách, včetně domácího násilí).

Iniciativy Evropské unie V Amsterodamské úmluvě Evropské unie z roku 1997 je jako jeden z hlavích cílů politiky EU zařazena také rovnost mezi mužem a ženou. Vývoj v posledních letech vykazuje vzrůstající zájem EU o genderovou rovnost (Walby 2004). Opatření proti násilí a sexuálnímu harasmentu na pracovišti, se již staly součástí mandátu EU a jsou regulovány prostřednictvím příslušných právních dokumentů. Podobná právní opatření se vztahují také na boj proti týrání žen. Přestože je domácímu násilí v právním systému EU věnován pouze malý prostor, úsilí Evropské unie v potírání násilí zaměřeného proti dětem a ženám stále roste. Tyto závazky jsou včleněny i do právního rámce EU (např. Amsterdamská 10

http://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=280915&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntranet=FFBB55&Back ColorLogged=FFAC75 11 http://www.coe.int/t/dc/campaign/stopviolence/default_en.asp


7

úmluva nebo Evropská sociální charta (European Social Charter)) a zavazují členské státy k boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Členské státy EU se dále v roce 1995 také účastnily Pekingské konference zaměřené na násilí proti ženám a přijaly Prohlášení a Pekingský akční plán, který z této konference vzešel. V roce 1997 Evropská komise Justice and Home Affairs přišla s programem DAPHNE12, prostřednictvím kterého byly realizovány stovky projektů zaměřující se na potírání násilí zaměřeného proti dětem, mladistvím a ženám. Dalším závazným právním nástrojem EU týkající se žen a dětí, které se staly obětí násilí je: the Council Framework Decision on the standing of victims in criminal proceedings (2001) (rozhodnutí určující postavení obětí během soudních procesů), který stanovuje minimální práva oběti. V únoru 2006 přijal Evropský parlament Rozhodnutí13 týkající se aktuálního stavu boje proti násilí na ženách a budoucích kroků, které by měly být v tomto směru uskutečněny. Toto rozhodnutí doporučuje ve vztahu k fenoménu násilí na ženě ze strany muže, následující kroky: a) pohlížet na takové skutky jako na porušování lidských práv, s ohledem na nerovný poměr sil mezi pohlavími a provést všechna opatření k jejich potírání, včetně účinných postupů prevence a trestů; b) stanovit rámcovou spolupráci mezi vládními a nevládními organizacemi při vytváření základních strategií a praktik k potírání domácího násilí; c) ve vztahu k jakémukoliv typu násilí na ženách praktikovat přístup nulové tolerance; d) stanovit rámcovou spolupráci mezi vládními a nevládními organizacemi při vytváření základních strategií a praktik k potírání domácího násilí. (Evropský parlament 2006). Prohlášení apeluje na členské státy, aby přijaly patřičná opatření k zajištění lepší ochrany a pomoci obětem násilí na ženách a těm, kdo se v tomto nebezpečí nacházejí. Mezi takováto opatření se mimo jiné řadí následující body: • Poskytnout oběti podporu; ať už jde o děti, či ženy, je velmi důležité jim dopomoci k získání finanční a psychologické nezávislosti na útočníkovi; • ve vztahu k pachatelům těchto násilných činů, přijmout proaktivní, preventivní a penalizační strategii s cílem zabránit recidivě a poskytnout jim poradenské služby ať už je využijí z vlastní iniciativy, či prostřednictvím doporučení soudu Dále pak zhodnotit možná rizika ve vztahu k zachování bezpečnosti žen a dětí zahrnutých do procesu; • v případě odloučení či rozvodu, poskytnout ženám a dětem všechny nezbytné služby; včetně možnosti přechodného ubytování; • ženy, které se staly oběťmi genderově podmíněného násilí, by měly mít přednostní právo využívat projekty společného náhradního ubytování; • umožnit poskytnutí bezpečného útočiště, včetně uspokojivého finančního zabezpečení;

12 13

http://ec.europa.eu/justice_home/funding/2004_2007/daphne/funding_daphne_en.htm www.europarl.europa.eu/oeil/DownloadSP.do?id=4462&num_rep=5585&language=en -


8

•

• • •

podporovat projekty, které se zaměřují na vytváření pracovních příležitostí pro oběti genderově podmíněného násilí a tím obětem umožnit vstup na trh práce a dosažení finanční nezávislosti; vytvářet služby a centra zabývající se péčí a podporou dětí a žen, jež se staly oběťmi násilí; poskytnout sociální a psychologickou podporu dětem, které byly svědky domácího násilí; poskytnout náležitou ochranu přistěhovalcům, zejména svobodným matkám s dětmi, které často nemají adekvátní prostředky či znalosti k tomu, aby čelily domácímu násilí (Evropský parlament 2006)

Rozšířená definice násilí Světová zdravotnická organizace WHO přišla v roce 2002 s rozšířenou definicí násilí: „...záměrné použití fyzické síly namířené proti sobě, jiné osobě, případně skupině osob nebo komunitě, které vede, nebo by mohlo vést ke zranění, smrti, psychickému poškození, vadnému vývoji či deprivaci...” (WHO 2002: World Health Report. Geneva14, p.5). Tato rozšířená definice násilí rozlišuje celou řadu následků, od zranění až po smrt poškozeného jedince a zdůrazňuje naléhavou potřebu řešit problémy násilí hned v začátcích. Apeluje přitom jak na jednotlivce a rodiny, tak na komunity a zdravotnický systém. Home Office ve Velké Británii definuje domácí násilí páchané na ženách jako “jakýkoliv incident, vyhrožování, násilí či zneužívání (psychické, fyzické, pohlavní, finanční či emocionální), které se odehrává mezi dospěními jedinci, kteří jsou a nebo byli v rodinném či partnerském vztahu a to bez ohledu na pohlaví či sexuální orientaci” (Department of Health, UK 2005: Responding to domestic abuse: a handbook for health professionals15).

14 15

http://www.who.int/violence_injury_prevention/violence/world_report/en/index.html

http://www.dh.gov.uk/en/Publicationsandstatistics/Publications/PublicationsPolicyAndGuidance/DH_412616 1


9

Formy domácího násilí Domácí násilí není izolovanou ojedinělou záležitostí, ale spíše jakýmsi vzorcem chování, který útočník používá ve vztahu k oběti. Toto chování zahrnuje celou řadu činů poškozující oběť, které se během manželství, či vztahu mnohonásobně opakují. Někdy jde o trvalé útoky s použitím taktiky, která se neustále opakuje (např. trestání), spolu s celou další řadou jevů (nadávky, výhrůžky, či poškozování majetku). Další epizody mohou zahrnovat ojedinělé činy (např. facka, nebo “určitý pohled”). Jedna taktika (např. fyzické napadení) může být používána nepravidelně, ovšem ostatní způsoby (jako například nadávky, či zesměšňující gesta) bývají používány prakticky denně. Určité činy, které patří do tohoto typu chování jsou ve většině zemí považovány za zločin (např. fyzické či sexuální napadení, vyhrožování, věznění, únos, sexuální harasment), zatímco ostatní ponižující činy nejsou nezákonné (například nadávky, vyslýchání dětí, zakazování oběti používat rodinný vůz). Všechny části tohoto vzorce chování jsou spolu úzce propojeny a mohou mít velmi neblahý vliv na psychiku a emocionální rozpoložení. Oběti spíše odpovídají na celý tento vzorec chování, než na ojedinělou epizodu nebo taktiku. Fyzické násilí Fyzické zneužívaní může zahrnovat plivání, škrábání, kousání, cloumání, třesení, strkání, omezováni v pohybu, házení, kroucení, fackování, bití pěstmi, bodání, škrcení, pálení, a/nebo používání zbraní proti oběti (např. běžné potřeby domácnosti, nože, zbraně). Fyzické násilí může, ale také nemusí být příčinou zranění. Sexuální násilí Sexuální násilí zahrnuje celou řadu typů chování, patří sem například vynucování pohlavního styku pomocí manipulace, vyhrožování či násilí nebo sexuální napadení, které je provázeno násilím. Oběti mohou být nuceny k sexuálním praktikám, se kterými nesouhlasí (například sex ve třech, bolestivé sexuální praktiky či praktiky, které považují za odporné, slovní ponižování během pohlavního aktu, či prohlížení materiálů zaměřených na sexuální násilí), nebo v období, kdy sex nechtějí praktikovat (např. při fyzickém vyčerpání, nemoci, v přítomnosti dětí, po fyzickém napadení, ve spánku). Psychické násilí Existuje řada typů psychického násilí: Vyhrožování násilím a ubližováním Útočníkovo vyhrožování může být namířeno přímo proti oběti násilí, nebo proti jemu blízkým osobám, případně se může jednat i o sebevražedné výhrůžky. Někdy útočník vyhrožuje také tím, že zabije oběť, pak její blízké a poté sám spáchá sebevraždu. Tyto výhrůžky by měly být vyřčeny přímo (např. “Zabiji tě”, “ Kdo by si tě nechal”, „Tvá matka za to teď zaplatí”, “Nemohu bez tebe žít”) nebo manifestovány pomocí činů (např. stalking, vystavování zbraní, braní rukojmích, sebevražedné pokusy). Emocionální násilí Emocionální zneužívání je způsob chování, které má za cíl oběť ovládat. Toto chování spočívá v široké škále verbálních útoků a ponižování, včetně opakovaných slovních útoků na hodnoty, které oběť považuje za velmi důležité (osobnost oběti, její role rodiče, člena PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

10

rodiny, přátele, spolupracovníka, člena komunity). Při domácím násilí dochází obvykle ke střídání verbálních útoků s vyhrožováním násilím. Při této taktice je útočníkova dominance posilována prostřednictvím strachu. Pravidelné verbální útoky jsou pro partnery a jejich vztah zničující, nicméně samotné verbální napadání nevyvolává stejnou atmosféru strachu, jako v případě, že je kombinováno s vyhrožováním fyzickým násilím. Přítomnost emocionálního násilí obvykle ukazuje na utajované fyzické násilí, popřípadě indikuje jeho možnost v budoucnu. Emocionální zneužívání často také zahrnuje ponižování v přítomnosti rodiny, přátel či neznámých lidí. Agresoři většinou tvrdí, že je oběť bláznivá, nekompetentní a neschopná “udělat cokoliv dobře”. Ne všechna partnerská obvinění však můžeme považovat za násilné činy. K tomu aby verbální zneužívání bylo zařazeno do kategorie domácího násilí, musí být součástí určité formy nátlaku, při níž agresor vyhrožuje také fyzickým násilím. Izolace Agresor se často snaží dostat pod kontrolu časový rozvrh své oběti, její aktivity a kontakt s ostatními lidmi. Této kontroly obvykle dosahuje kombinací izolace a desinformačních taktik. Již samotná izolace časem zjevně vede k poškozování oběti. Někteří agresoři zvyšují svou psychologickou nadvládu stupňováním izolace do té míry, že pak mohou bez problémů diktovat oběti co je realita a co není. K desinformačním taktikám patří především překrucování faktů prostřednictvím lží, poskytování protichůdných informací, případně úplným zatajováním informací vlivem nucené izolace oběti. Agresor může například oběti lhát o svých právech, výdajích či lékařských zásazích. Zatímco mnoho obětí je schopno udržet si relativně nezávislé myšlení, jiné věří tomu, co agresor říká, protože jde zkrátka o jediné informace, které se k nim při jejich izolaci dostanou. Prostřednictvím izolace se agresor také brání prozrazení. Použití dětí Některé činy domácího násilí jsou přímo namířeny proti dětem, případně jsou děti nuceny k pozorování, či dokonce samotnému trestání dospělé oběti (např. fyzické útoky na děti, pohlavní zneužívání dětí, nucení dětí k pozorování samotného aktu zneužívání oběti, zapojování dětí do zneužívání oběti). Oběť může být také manipulována pomocí neplacení alimentů. Dále mohou být děti nuceny k vyzvědačství, agresor může také požadovat, aby vždy alespoň jedno z dětí oběť doprovázelo, vyhrožovat matce odejmutím dětí prostřednictvím vleklých soudních sporů o opatrovnictví, únosem dětí, případně použitím dítěte jako rukojmího. Děti se také často stávají přímými účastníky útoků, přičemž občas dojde i k jejich zranění už jen z toho důvodu, že jsou prostě přítomny (oběť může být například strčena proti zdi zrovna ve chvíli, kdy chová dítě), nebo se děti snaží do útoku přímo aktivně zasahovat. Použití ekonomických prostředků Agresoři ovládají své oběti i prostřednictvím určování délky jejich volného času či možnosti používat auto. Určují ženě, co si může koupit k jídlu, oblečení, rozhodují o jejím pojištění a přístupu k penězům, přičemž primárně nezáleží na tom, kdo které věci v rodině poskytuje, nebo zda na nich mají podíl oba partneři. Agresor si často udržuje nadvládu a moc tím způsobem, že oběť aktivně zrazuje od finanční nezávislosti. V jiných případech může naopak odmítat pracovat a trvat na tom, aby to byla právě oběť, která musí zajistit PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

11

rodinu po finanční stránce. Může také vyžadovat, aby se stala jakousi účetní rodiny – zakládala všechny finanční záznamy, vypisovala šeky, nebo naopak oběti finanční situaci naprosto zatajuje. Ve všech případech je to však násilník, který se rozhoduje, kterou strategii zvolí. Oběť je obvykle vmanipulována do pozice, že musí žádat o svolení, kolik peněz smí použít pro potřeby rodiny. Pokud dojde k tomu, že se oběť rozhodne vztah opustit, násilník ji může i nadále ovládat pomocí ekonomických prostředků, případně ji může přinutit k návratu tím, že bude: odmítat platit účty, soudní výlohy, které oběť nebude schopna sama splatit, ničit majetek, na kterém má oběť určitý podíl, odmítat dávat peníze na účet, kde má přístup i oběť. Všechny tyto taktiky jsou používány bez ohledu na majetkové postavení rodiny. Zdroj: Ganley, Anne L.: Understanding domestic violence. In: Warshaw, M.D. and Ganley, A.L.: Improving the Health Care Response to Domestic Violence: A Resource Manual for Health Care Providers16, p. 18-21.

Násilí na ženách v Evropě – prevalence a následky

Od devadesátých let minulého století proběhla v evropských zemích řada průzkumů zaměřených na rozšíření a míru fyzického, sexuálního a psychologického násilí na ženách. Některé z těchto studií se zaměřovaly na partnerské násilí, jiné se zabývaly také dalšími vztahy mezi agresorem a obětí a násilím páchaným mimo domov. Výsledky těchto průzkumů ukazují, že ženy se daleko častěji stávají obětí násilí ze strany svých současných, či bývalých partnerů, než ze strany ostatních známých či neznámých osob. (Martinez, Schröttle et al. 200617). Některé z výzkumů zabývající se prevalencí násilí obsahují také informace o zdravotních dopadech různých forem domácího násilí. Z těchto výzkumů vyplývá, že „násilí páchané na ženách velkou měrou ovlivňuje zdravotní stav ženy ve všech směrech – od okamžitých zranění až po dlouhodobé poškození mentálního, fyzického a sociálního zdraví.“ Z Evropských studií vyplývá, že počet žen, které má zkušenost s fyzickým a/nebo sexuálním násilím ze strany nynějšího a/nebo bývalého partnera se pohybuje v rozmezích od 4% až po 30%, samotná prevalence fyzického násilí je 6% až 30% a prevalence sexuálního násilí ze strany partnera 4% – 20%, podle použité metodologie a také podle použití širší či užší definice násilí. Výsledky týkající se prevalence psychologického násilí ze strany partnera byly v některých studiích řazeny do speciální kategorie; životní zkušenost s tímto typem násilí má 19% – 42% evropských žen.” (Martinez, Schröttle et al. 2006:13) Jelikož výsledky evropských studií nejsou přímo srovnatelné, rozhodla se skupina odborníků v CAHRV18 provést systematickou metaanalýzu dat z pěti evropských zemí (Finsko, Švédsko, Německo, Litva, Francie). Do této metaanalýzy byly zahrnuty pouze 16

http://endabuse.org/programs/display.php3?DocID=238 See overview of studies and methodology in: Martinez, Schröttle et al. (2006), State of European research on the prevalence of interpersonal violence and its impact on health and human rights, in: CAHRVPublications, Internet: http://www.cahrv.uni-osnabrueck.de/reddot/190.htm 17

18

Coordination Action on Human Rights Violations (CAHRV) see: www.cahrv.uni-osnabrueck.de


12

studie, které se shodovaly v definicí násilí, měly podobnou věkovou skladbou respondentů a způsob výpočtu míry prevalence. Tímto způsobem pak bylo možno provést daleko preciznější srovnání dat z jednotlivých zemí. Jedním z důležitých zjištění této studie je vzrůstající tendence k násilí na ženách u střední věkové skupiny 20-59 let, tuto tendenci bylo možné sledovat ve čtyřech z pěti sledovaných států19.

Fyzické násilí mezi partnery Téměř 21% – 33% žen, které kdy měly partnera mají zkušenost s fyzickým násilím ze strany nynějšího a/nebo bývalého partnera (tab.1). Detailní metaanalýza provedená skupinou expertů z CAHRV zjistila nejnižší míru fyzického násilí mezi partnery ve Švédsku, zatímco nejvyšších hodnot dosahovala v Litvě (Martinez/Schröttle et al. 2006: 12). 9 – 23 % žen středního věku má alespoň ojedinělou zkušenost s fyzickým napadením ze strany současného partnera. I v tomto případě byla nejnižší prevalence sledována ve Švédsku a nejvyšší v Litvě, zatímco hodnoty pro Finsko a Německo spadají doprostřed. Míra prevalence násilí ze strany bývalého partnera má stejný trend, ale dosahuje daleko extrémnějších hodnot (32 – 42%), ve srovnání s mírou prevalence ze strany nynějšího partnera (13 – 24%). Tabulka 1: Fyzické násilí ze strany partnera – prevalence životní zkušenosti s tímto jevem. Věková skupina: 20-59. (Martinez/Schröttle 2006, p. 12) Finsko

Německo

Litva

Švédsko

Fyzické násilí ze strany nynějšího a/nebo bývalého partnera (ženy,které někdy měly partnera)

27.5%

27.9%

32.7%

20.5%

Fyzické násilí ze strany nynějšího partnera (ženy, které v době výzkumu měly partnera)

17.0%

13.2%

23.4%

8.6%

Fyzické násilí ze strany bývalého partnera (ženy, které se někdy rozešly z partnerem)

42.1%

39.5%

41.9%

31.8%

Sexuální násilí mezi partnery Je velmi obtížné přesně určit, kdy začíná sexuální násilí a kdy je určitá forma nátlaku vnímána jako (nevítaná) sexuální dominance, ale nikoliv násilí. Některé studie uvádějí velmi rozsáhlou definici nechtěných sexuálních praktik, v jiných studiích je tato forma násilí definována jako nucený akt, který odpovídá právní definici znásilnění a pokusu o znásilnění. Některé výzkumy používají ve svých dotaznících velmi přesných klinických termínů, jiné jsou spíše obecné (Martinez/Schröttle et al. 2006:17). Všechny studie jsou 19

They stem from the CAHRV-data reanalyses conducted by several prevalence researchers in 2006. See same, pp. 10ff.


13

relativně konsensuální, co se týče obsahu a kategorizace samotného aktu sexuálního násilí. Často se ale liší v detailním popisu činu, struktuře dotazníků, časovém horizontu, a nakonec také ve spojování kategorií: násilí v soukromém a veřejném životě. Z těchto důvodů je možnost srovnání sexuálního násilí mezi jednotlivými zeměmi značně omezená. Nicméně expertní skupina CAHRV přišla k závěru, že takové srovnání je možné provést, i když jen se značnou opatrností. Všech pět průzkumů, které byly zahrnuty do metaanalýzy obsahovalo informace ohledně násilných sexuálních činů, a to ve stejné formě. Všechny tyto průzkumy (až na finskou) rozlišovaly mezi násilným trestným činem a pokusem o násilný trestný čin (viz. tab. 2). Tabulka 2: Sexuální násilí ze strany partnera – prevalence životní zkušenosti s tímto jevem. Věková skupina: 20-59. (Martinez/Schröttle 2006, p. 18) Finsko

Německo

Litva

Švédsko

Sexuální násilí ze strany nynějšího a/nebo bývalého partnera (ženy,které někdy měly partnera)

11.5%

6.5%

7.5%

6.2%

Sexuální násilí ze strany nynějšího partnera (ženy, které v době výzkumu měly partnera)

5.0%

1.0%

2.9%

1.4%

Sexuální násilí ze strany bývalého partnera (ženy, které se někdy rozešly z partnerem)

17.6%

12.1%

12.4%

11.1%

Podle expertů z CAHRV mohou být tyto výsledky do určité míry ovlivněny metodikou, formulacemi a navíc, vzhledem k citlivosti celého tématu, mohlo docházet v různých zemích k různé ochotě, přiznat tuto skutečnost (pro kterou v současné době chybějí empirická data), což by také mohlo mít zkreslující vliv na závěry výzkumu. Nicméně z výsledků se zdá být patrné, že ve Finsku je míra sexuálního násilí mezi partnery daleko vyšší než ve státech jako je Německo, Litva a Švédko. Finský a Švédský průzkum byl navíc prováděn stejnou metodikou, takže to vypadá, že ve Finsku je opravdu vyšší míra sexuálního násilí ze strany ať současných či minulých partnerů. Procento míry sexuálního násilí ze strany minulého partnera je zde extrémně vysoké. Téměř jedna ze šesti žen (18%), které se někdy rozešli z partnerem má zkušenost s tímto druhem násilí. V ostatních zemích je prevalence tohoto jevu 11% – 12%. (Martinez/Schröttle 2006: 18f). Psychologické násilí, vyhrožování, ovládání ze strany partnera Psychologická forma násilí mezi partnery je stále velmi těžce definovatelná. Je velmi obtížné určit hranici mezi tímto patologickým jevem a chováním, které je prostě výsledkem „špatného partnerského vztahu“. Ve většině studií, které se zaměřují na tuto formu násilí je prevalence tohoto jevu obvykle měřena za použití celé škály nuancí dominantního a ponižujícího chování, vyhrožování a ovládání partnera; v některých případech, jsou za účelem určení větší či menší hladiny psychologického násilí, vytvořeny speciální ukazatele (Martinez/Schröttle et al. 2006:22). K metaanalýze této problematiky PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

14

byly použity pouze ty dotazy, které byly ve všech zkoumaných průzkumech podobné (viz. tab. 4). Z tabulky 4 je patrné, že celková míra psychologického násilí byla nejvyšší v litevské studii, menší ve finské a německé studii a nejnižší míra byla zaznamenána opět švédskou studií. 12% žen ze švédské studie a 29% žen z litevského průzkumu zaznamenalo alespoň jeden z prvků psychologicky násilného chování od svého současného partnera. V litevském průzkumu mělo podobnou zkušenost 14% a v případě francouzského průzkumu 17% žen. Tabulka 4: Psychologické násilí ze strany nynějšího partnera – prevalence životní zkušenosti s tímto jevem. Věková skupina: 20-59. (Martinez/Schröttle 2006, p. 24) a) extrémní žárlivost b) omezování ženy v kontaktu s přáteli a ostatními příbuznými c) ponižující chováni d) finanční dohled e) vyhrožování ublížením dětem f) vyhrožování spácháním sebevraždy Alespoň jedno z toho …

Francie

Finsko

Německo

Litva

Švédsko

(4.4%) 3.2%

8.2% 5.7%

8.1% 8.1%

24.4% 15.2%

5.7% 0.5%

(24.5%) (1.2%) (1.1%)

6.7% 3.8% 0.2%

(2.6%) 5.2% (0.6%)

17.1% (12.2%) 8%

5.9% 2.2% 0.0%

(1.0%)

2.8%

1.3%

4.9%

1.0%

(24.3%)

16.5%

14.3%

28.6%

11.6%

Francouzský průzkum vychází z dat založených na roční míře prevalence, zatímco u dat ostatních průzkumů není perioda přesně časově omezená, ale vztahuje se k “nynějšímu partneru”. Možnost srovnání francouzských dat s ostatními je proto jen velmi omezená. Údaje, které nejsou plně srovnatelné jsou uvedeny v závorkách (). Závěry ohledně míry násilí na ženách v Evropě Analýzy prevalence násilí na ženách, prováděné v řadě evropských zemích, ukazují, že ženy zakouší sexuální, ale také fyzické a psychologické násilí ve velké míře a to většinou od svého partnera, ale také od ostatních známých i neznámých osob. Vypadá to, že v míře násilí páchaném na ženách existují určité regionální rozdíly, jejichž příčina zatím není zcela jasně známa, ale které mají možná co do činění s rozdílnými životními situacemi a genderovými vztahy; dále rozdílností právního aparátu a politiky, ale také rozdílnou otevřeností ve sdělování takových zkušeností třetím osobám. Nadcházející výzkumy v evropských zemích by se měly zaměřit především na rozsah a vývoj prevalence násilí na ženách, přičemž by měl být kladen důraz také na politický a sociální kontext, který by měl přispívat ke snížení míry násilí na ženách a časem by měl také vést k celkovému vylepšení dané situace. Compiled by Dr. Monika Schröttle, University of Bielefeld, Email: [email protected]


15

Světová zdravotnická organizace (WHO) provedla studii zabývající se vlivem domácího násilí na zdravotní stav žen. Do této studie byly zařazeny rozvojové státy (většinou neevropské). Interview se podrobilo téměř 24 000 žen ve věku 15 – 49 let na 15 místech 10 zemí. Výsledky průzkumu ukazují, že na třinácti z patnácti sledovaných míst byla jedna třetina až tři čtvrtiny žen (35% – 76%), ve věku od 15-ti let, psychicky či sexuálně napadena. Téměř ve všech případech byl tento útok veden spíše ze strany nynějšího nebo bývalého partnera, něž ze strany jiných osob (Garcia-Moreno C, Jansen AFM, Ellsberg M et al. 2005). Podle této studie má 15% – 71% žen, které kdy mělo partnera, zkušenost z psychickým či sexuálním násilím ze strany partnera. Téměř polovina těchto žen uvedla, že je tomuto druhu násilí aktuálně vystavena (t.j. násilné chování se vyskytlo v 12 měsících, předcházejících interview). V naprosté většině skupin dotazovaných, větší část žen uvedla, že šlo spíše o velmi vážné, než středně silné psychické násilí. Více než jedna pětina žen (21% – 66%), uvádějící zkušenost s fyzickým násilím, nikdy před tímto interview o násilí ze strany svého partnera nikomu neřekla (Garcia-Moreno/Heise et al 2005: 1282).

Téma 2: Následky násilí Následků násilného chování partnera je celá řada a nejsou to ani zdaleka pouze aktuální fyzická či psychická traumata, bezprostředně způsobena samotným násilným aktem. Mezi zdravotní následky patří fyzická zranění, způsobena samotným násilným činem (břišní a hrudní traumata, chronické bolesti, podlitiny, odřeniny a mimo jiné také poškození zraku). Dále se mohou vyskytnout problémy s reprodukcí, jako například neplodnost, gynekologické poruchy, sexuální dysfunkce, sexuálně přenosné choroby a nechtěné těhotenství. Mezi psychologické a behaviorální následky patří konzumace drog a alkoholu, deprese, úzkost, poruchy spánku a příjmu potravy, zhoršené sebevědomí, záchvaty paniky, fobie a sebevražedné chování. Mezi fatální dohry pak patří smrt způsobená AIDS, porodní úmrtnost, vražda a sebevražda. 20 Vliv na finanční stránku se odráží v častých pracovních absencích, kvůli zraněním a nižší schopnosti oběti udržet si zaměstnání. Partnerské násilí také často ovlivňuje schopnost ženy získat a udržet si společenské kontakty. Tato skutečnost se projevuje zejména v případě, kdy agresor používá izolaci, jako svou hlavní taktiku, ale také v případech, kdy je kontakt se třetími osobami znemožněn tím, že se agresora bojí, nebo se v jeho přítomnosti cítí nepříjemně. V 20

For more information on health consequences see module 1 for the health professionals topic 1


16

každém případě však nedostatek sociálních kontaktů a zužující se sociální síť znamená pro ženu horší přístup ke zdrojům, které by nebyly pod kontrolou agresora. Sociální izolace vede také k tomu, že má žena méně příležitostí zkonfrontovat své zkušenosti s nestrannou osobou a přiblížit se tak opět realitě. Žena má vlivem partnerského násilí také velmi omezený přístup ke vzdělávání a práci. Agresoři ženám obvykle ztěžují jak samotné studium, tak i odchod na univerzitu, čehož docilují několikerými prostředky: zesměšňují a zlehčují akademickou práci, znemožní ženě spát, takže pak nemůže studovat, nebo přímo zakazují ženě vzdělávat se. Existuje řada důkazů, že agresor snižuje šanci na stálé zaměstnáni, bez ohledu na to, kde žena pracuje. Americké studie prokázaly, že k hlavním způsobům, které v tomto směru agresor používá, patří neustálé vyrušování během pracovní doby telefonáty nebo osobními návštěvami, pronásledování (stalking) ženy po pracovní době, útoky na ženu před odchodem do práce, vyhrožování, že ublíží dětem v době, kdy je žena v práci, napadání ženy přímo v jejím pracovním prostředí.

Téma 3: Domácí násilí a jeho vliv na děti Zneužívání dětí bývá úzce spjato s násilím mezi partnery. V zařízeních lékařské péče bylo zjištěno, že 45% až 59% matek zneužívaných dětí bylo pravděpodobně také vystaveno domácímu násilí(US DHHS 2003). Stark a Flitcraft (1996) ve svém výzkumu uvádějí, že 45% matek 116 týraných či hrubě zanedbaných dětí bylo také obětí domácího násilí. Autoři upozorňují na fakt, že násilí na ženách v rámci partnerského svazku velmi úzce souvisí se zneužíváním dětí. Domácím násilím páchaným na ženách, jsou ovlivněny také děti a to několika způsoby. Podle Heyenena (2004), jsou děti vystaveny čtyřem základním typům násilí: 1. Početí ze znásilnění (nechtěné těhotenství) 2. Špatná péče o matku během těhotenství 3. Přímá zkušenost s násilím z nich činí spoluoběti 4. Děti vyrůstají v prostředí plném násilí a ponížení Pokud jsou děti během násilného aktu přítomny ve stejné místnosti, stávají se ať už přímými nebo nepřímými svědky celého procesu. I když jsou v přilehlé místnosti, registrují celou řadu násilných aktů. Mohou vnímat eskalaci napětí a destruktivních emocí a zajímají se o jejich příčiny (Kavemann 2000a). Výzkumy ukazují, že pokud děti zažívají napětí, stres a pocity nebezpečí, které pramení z násilí mezi partnery, dochází nejen ke krátkodobým následkům, ale z dlouhodobého hlediska dochází také k ovlivnění celkového vývoje dítěte. (Kindler 2006). PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

17

Být svědkem domácího násilí je velmi stresující zejména pro děti. Jejich základní potřeby bezpečí a zázemí jsou silně ohroženy a vyrůstají v atmosféře plné strachu a teroru. Děti obvykle pociťují bezmoc, cítí se nechráněné, zodpovědné za to, co se kolem nich děje, částečně se obviňují, snaží se do věcí nějak zasáhnout, nebo se u nich může objevit sebepoškozování. Pokud je žena vystavena ze strany partnera kontinuálnímu násilí, následky pro děti mohou být velmi traumatické. Domácí násilí, ať už jsou děti jeho svědky, nebo se jich přímo týká, má na chlapce a dívky celou řadu vlivů. Dochází k ovlivnění jejich emocionálního, fyzického a kognitivního vývoje. V případě chronických forem násilí, nebo pokud jde o velmi malé děti, může docházet až k traumatizujícím poškozením. Výzkumy odhalily, že 50% – 70% dětí vystavených domácímu násilí trpí posttraumatickým stresem (Klotz 2000), mezi jehož symptomy patří zejména poruchy spánku, ztráta koncentrace, depresivní nálady, zvýšená podrážděnost a agrese (Heynen 2003). V závislosti na věku dětí, patří mezi symptomy poruchy spánku, noční pomočování, problémy ve škole, zpomalení vývoje, poruchy příjmu potravy, agrese, bázlivost, sebepoškozování a dále také konzumace drog a alkoholu (Kavemann 2002b; DHHS 2003). Reakce dětí na domácí násilí a způsoby, kterými se s tímto problémem snaží vyrovnat, se liší v závislosti na intenzitě a frekvenci násilí. Děti se mohou v těchto případech buď bázlivě stáhnout do sebe, nebo naopak dát průchod svému vzteku a projevovat se agresivním a násilným chováním. Starší děti často prokazují vysoký stupeň odpovědnosti a pokoušejí se chránit matku a mladší sourozence. (Heynen 2003). Studie zaměřené na poruchy chování ukázaly, že mezi vnější symptomy dětí na partnerské násilí patří úzkost a agresivita (“externalizace”). Nicméně většina z nich na tento jev reaguje také vnitřně a to velmi intenzivními depresemi a strachem (“internalizace") (Kindler 2002). Kindler dále uvádí, že děti ovlivněné domácím násilím mají, ve srovnání s kontrolní skupinou, pětkrát větší riziko projevu symptomů vyžadujících příslušnou léčbu (Ibid). Výzkum zaměřený na genderově specifické rozdíly (Kerig 1998), ukazuje, že dívky daleko častěji inklinují k zodpovědnosti za násilí, zatímco chlapci mají daleko intenzivnější pocity ohrožení. U dívek jsou častější reakcí vnější symptomy projevující se bezprostředně v sociálním kontextu, zatímco u chlapců je vyšší spíše riziko rozvoje chronických vnitřních symptomů (podle Kindlera 2006). Zkušenost z partnerským domácím násilím může z dlouhodobého hlediska velmi vážně poškodit vývoj dítěte. Obecně se má za to, že se takto ohrožené děti vydají na “špatnou cestu” – poruchy učení, poruchy schopnosti konstruktivně řešit problémy. Studie prokázaly, že domácí násilí má signifikantní vliv na získání schopnosti řešit problémy a PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

18

konfliktní situace, způsobem odpovídajícím dané věkové kategorii a do budoucna ovlivňuje také jejich násilné chování. Děti, které byly svědky domácího násilí si daleko častěji vytváří genderové stereotypy v partnerském soužití, takže mají tendenci chovat se ke svému partnerovi agresivněji, což jim často téměř znemožňuje vytvářet pozitivní vztahy. Poškozením schopnosti navazovat vztahy s ostatními lidmi, jsou tak připraveni o možnost spokojeného života. Řada skutečností ukazuje na zvýšenou tendenci k pokračování násilí i v budoucích partnerských vztazích dětí, čímž se tento negativní efekt násilí přesouvá do další generace (Ibid). U rodičů trpících domácím násilí, výzkumy dokládají zhoršené vzdělávací a výchovné možnosti. Kupříkladu žena trpící posttraumatickým stresovým syndromem (PTSD), zapříčiněným domácím násilím, vykazovala zvýšenou agresivitu také vůči svým dětem (Jones/Hughes et al. 2001). Nicméně bylo také prokázáno, že tato skutečnost nemusí nutně znamenat špatnou rodičovskou péči a budoucí výchovné praktiky. Jestliže dojde k zastavení domácího násilí, syndromy PTSD vymizí spolu s agresivitou namířenou proti dětem. Nedostatečné schopnost rodičů vzdělávat své dítě může být v těchto případech částečně nahrazena výchovnými a vzdělávacími institucemi (Kindler 2006). Zdroj: Hellbernd H (2006). Häusliche Gewalt gegen Frauen: gesundheitliche Versorgung. Das S.I.G.N.A.L. – Interventionsprogramm. Curriculum. Gefördert mit Mitteln des Bundesministeriums für Familie, Senioren, Frauen und Jugend. Berlin.

Reference: CAHRV – Reports (2006/2007): Co-ordination Action on Human Rights Violations funded through the th European Commission, 6 Framework Programme, Project No. 506348. Internet: http://www.cahrv.uniosnabrueck.de/reddot/190.htm Campbell, J.C., et al. (2003): Risk factors for femicide in abusive relationships: results from a multisite case control study. Am J Public Health, 93(7): p. 1089-97 Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/ Council of Europe (2002): Recommendation Rec(2002): 5 of the Committee of Ministers to member States on the protection of women against violence adopted on 30 April 2002 http://www.coe.int/t/e/human_rights/equality/05._violence_against_women/


19

Council of Europe Parliamentary Assembly Recommendation 1450 (2000): Violence against women in Europe http://assembly.coe.int/Mainf.asp?link=/Documents/AdoptedText/ta00/EREC1450.htm Department of Health, UK (2005): Responding to domestic abuse: a handbook for health professionals DHHS – U.S. Department of Health & Human Services, Administration for Children & Families (2003): In Harm’s Way: Domestic Violence and Child Maltreatment. (www.calib.com/nccanch/pubs/otherpubs/harmsway.cfm.). European Parliament resolution on the current situation in combating violence against women and any future action (2006): http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P6-TA2006-0038+0+DOC+XML+V0//EN) European Union (2001): Council Framework Decision of 15 March 2001 on the standing of victims in criminal proceedings. Official Journal L 82 , 22 March 2001 Heynen, S. (2003): Häusliche Gewalt: Direkte und indirekte Auswirkungen auf Kinder. Karlsruhe. Heynen, S. (2004): Prävention häuslicher Gewalt. Kinder als Opfer häuslicher Gewalt. Internetdokumentation Deutscher Präventionstag. Kerner, H./ Marks, E. (Hg.) Hannover. (http://www.praeventionstag.de/content/9_praev/doku/heynen/heynen.pdf) Jones, L./ Hughes, M./ Unterstaller, U. (2001): Posttraumatic Stress Disorder (PTSD) in Victims of Domestic Violence. Trauma Violence Abuse 2, 99-119. Kavemann, B. (2000a): Kinder und häusliche Gewalt – Kinder misshandelter Mütter. Osnabrück. Kavemann, B. (2002b): Kinder und häusliche Gewalt - Kinder misshandelter Mütter. Osnabrück (http://www.wibig.uni-osnabrueck.de/veroeff.htm) Kindler, H. (2002): Partnerschaftgewalt und Kindeswohl. Eine meta-analytisch orientierte Zusammenschau und Diskussion der Effekte von Partnerschaftgewalt auf die Entwicklung von Kindern: Folgerungen für die Praxis. München. Kindler, H. (2006): Partnergewalt und Beeinträchtigung kindlicher Entwicklung: Ein Forschungsüberblick. In: Kavemann, B./ Kreyssig, U. (Hg.) Handbuch Kinder und häusliche Gewalt. Wiesbaden. Landenburger, K. (1989): A process of entrapment in and recovery from an abusive relationship. p. 209-27. Martinez, M./ Schröttle, M./ Condon, S./ Springer-Kremser, M./ Timmerman, G./ Hagemann-White, C./ Lenz, H-J./ May-Chahal, C./ Penhale, B./ Reingardiene, J./ Brzank, P./ Honkatukia, P./ Jaspard, M./ Lundgren, E./ Piispa, M./ Romito, P./ Walby, S./ Westerstrand, J. (2006): State of European research on the prevalence of interpersonal violence and its impact on health and human rights. Martinez, M./ Schröttle, M./ Condon, S./ Jaspard, M./ Piispa, M./ Westerstrand, J./ Reingardiene, J./ Springer-Kremser, M./ Hagemann-White, C./ Brzank, P./ May-Chahal, C./ Penhale, B. (2006): Comparative reanalysis of prevalence of violence against women and health impact data in Europe – obstacles and possible solutions. Testing a comparative approach on selected studies. Martinez, M./ Schröttle, M. et al. (2007): Perspectives and standards for good practice in data collection on interpersonal violence at European Level. Stark, E./ Flitcraft, A. (1995): Killing the beast within: Women battering and female suicidality. International Journal of Health Science 25 (1): 43-64. United Nations Declaration on the Elimination of Violence against Women (December 1993): General Assembly Resolution. United Nations. (1995): The Beijing Declaration and the Platform for Action (BPFA), Fourth World Conference on Women, Beijing, China 4-15 September 1995. New York 1996 (http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/index.html) Walby, Sylvia (2004): The European Union and gender equality: Emergent varieties of gender regimes, Social Politics, 11, 1, 4-29. WHO (2002): World Report on Violence and Health. Geneva.


20

Praktická část Téma 1: Násilí páchané na ženách ve smyslu porušování základních lidských práv – typy a prevalence násilí Cíle -

vtáhnout účastníky do této problematiky uvědomit si, že násilí páchané na ženách je porušováním základních lidských práv seznámit se s definicemi tohoto typu násilí seznámit se s mírou rozšíření tohoto jevu

Časový plán: 20 minut plus 10-timinutová diskuze, aktivita zaměřená na lidská práva: 40 minut (dlouhá verze), 15 minut (krátká verze) Úvodní informace zaměření na definice násilí, formy a prevalence násilí Metoda: vstupní informace a aktivity Pomůcky: listina základních lidských práv, přiložené materiály

Téma 1: Násilí na ženách jako porušování lidských práv Poznámka pro lektora: • Lektor má k dispozici jednak dlouhou verzi, v případě nedostatku času může použít i krátkou verzi, která zabere 15 minut. Pokud se multi-profesionální trénink odehrává v rámci jednoho dne, doporučujeme použití krátké verze.

Lidská práva a domácí násilí (Základní listina lidských práv) Časový plán: 45 minut 1. Název

Základní listina lidských práv

2.Základní informace

Před tím, než budeme analyzovat jednotlivé případy/situace, je velmi důležité se ujistit, že všichni účastníci mají alespoň základní znalosti ohledně lidských práv. Další důležitou věcí je, aby nevnímali lidská práva jako nějaký abstraktní pojem, ale měli k nim úzký “osobní” vztah .

3. Záměr

Seznámit se s obsahem Základní listiny lidských práv, a docílit tak stejné úrovně znalostí lidský práv u všech účastníků.

4. Cíle

Znalosti: články Základní listiny lidských práv Dovednosti: dovednost identifikovat problémy týkající se možného střetu, či nadřazenosti konkrétních práv; komunikační dovednosti Postoje: “sžít se” se základními lidskými právy, uznat fakt, že zneužívané ženy jsou každodenně nuceny vyjednávat o svých základních lidských právech. Pro ně nejsou lidská práva pouze PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

21

abstraktním pojmem.

5.Kompetence

• • • • •

Efektivní komunikace Kooperace Práce s informacemi Kritické uvažování Řešení problémů

6. Metoda

• •

Diskuze v malých skupinkách Referování ve velké skupině

7. Program

Metoda Zeppelin: Úkol: Skupina se rozdělí na malé 3-4-členné skupinky. Každá skupinka obdrží obálku se zkrácenou verzí článků Základní listiny lidských práv (30). Jednotlivé skupinky tvoří posádky Zeppelinu a letí nad městem. Z důvodu nějaké technické poruchy se vzducholodí, jsou nuceni zbavit se 5ti práv. (Musí se mezi sebou poradit, která práva to budou.) Práva, kterých se jednotlivé posádky zbavily jsou sesbírána asistentem a umístěna na tabuli ke znění jejich článků. Nicméně problém se vzducholodí se tím nevyřešil a nyní se vzducholoď udrží ve vzduchu pouze pokud na něm nezůstane víc než 5 práv. Skupinky tedy musí vybrat 5 nejdůležitějších práv, která si ponechají. Asistent papírky s těmito právy sesbírá a umístí na tabuli Reflexe, typy pro asistenta: Asistent může položit některou, případně všechny tyto otázky: Na základě čeho jste se rozhodli, která práva vyberete? Bylo snadné, nebo naopak těžké se dohodnout? Byly zde nějaké nesouhlasy? Jaké faktory vás při výběru ovlivňovaly? - Pokud asistent během diskuze v malých skupinkách zaznamená jakékoliv pocity frustrace, případně pokud skupinky úkol nesplní, je možné účastníky podpořit ujištěním, že je jistě velmi těžké a frustrující upřednostnit některé z práv, které je nedílnou součástí Základní listiny lidských práv.. - Otázka nakonec: Myslíte, že existuje nějaká skupina lidí, nebo situace, při které by byli lidé nuceni dělat podobná rozhodnutí a upřednostnit některá práva před jinými? - Skupinky by měli dostat kratší či delší čas k reflexi, která práva si nakonec ponechala a proč a jestli mohou existovat skupiny lidí, nebo situace, při kterých by mohly být jiné priority výběru. Je velmi důležité upozornit na fakt, že ženy, které jsou vystaveny násilí ze strany partnera, se každodenně potýkají se stejným problémem: jejich přežití může záviset na správném zhodnocení, která svá lidská práva upřednostní v daný den. Mohou si vybrat jedno nebo druhé. Jejich výběr nemusí být totožný z volbou vnějšího pozorovatele, ale konec konců, jsou to ony, které jsou


22

vystaveny nebezpečí. Jiné priority však neznamenají, že by týrané ženy měli mít omezená lidská práva, či jich mít méně. Zprávy (pokud existují) týkající se lidských práv zneužívaných žen v dané zemi (soudní případy, hodnocení, průzkumy 8. Podkladové dodržování lidských práv, znásilnění , pohlavní zneužívání atd.) materiály • Mezinárodní dokumenty (CEDAW, Případ M.C. v. Bulgaria (nepovinné) Evropského soudu pro lidská práva z roku 2003. [žádost č. 39272/98]) •

Ukázka upořádání tabule pro 2 skupiny: Číslo článku 1 2 3 ... ... ... 30

Skupina 1

Číslo Skupina 2 článku 1 2 3 ... ... ... 30


23

Články základní listiny lidských práv: Článek 1. Rovnost lidí v důstojnosti a právech ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 2. Každý má právo na ochranu před jakýmkoliv druhem diskriminace. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 3. Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 4. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 5. Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 6. Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 7. Každý má právo na rovnost před zákonem právní ochranu bez jakékoliv diskriminace. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 8. Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 9. Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------


24

Článek 10. Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 11. Každý má právo na presumpci neviny a nikdo nesmí být odsouzen pro činy nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle státního nebo mezinárodního práva. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 12. Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 13. Každý má právo volně a svobodně se pohybovat ať už v rámci, nebo mimo rámec své země. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 14. Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu (mimo případů stíhání skutečně odůvodněných nepolitických zločinů). ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 15. Každý má právo na státní příslušnost a právo změnit svou státní příslušnost. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 16. Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo uzavřít sňatek a založit rodinu ze svého svobodného rozhodnutí a bez jakékoliv diskriminace. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 17. Každý má právo vlastnit majetek. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 18. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

25

Článek 19. Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu a právo přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez ohledu na hranice. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 20. Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování a nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 21. Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 22. Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zbezpeční. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 23. Každý má právo na práci, na uspokojivé pracovní podmínky, nárok na stejný plat za stejnou práci, na spravedlivou odměnu a právo na členství v odborové organizaci. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 24. Každý má právo na pracovní odpočinek a na dovolenou. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 25. Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla sto zajistit jeho zdraví bez ohledu na znevýhodňující okolnosti nezávislé na jeho vůli. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 26. Každý má právo na vzdělání. Základní vzdělání je povinné a bezplatné. Každý má dále právo na další studium podle svých schopností. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 27. Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti a právo na autorskou ochranu. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 28. Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny. PRO TRAIN: Improving multi-professional and health care training in Europe – Building on good practice in violence prevention

26

------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 29. Každý má odpovědnost vůči společnosti, nikdo nesmí při uplatňování svých práv omezit práva ostatních. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek 30. Právo na užívání těchto svobod má každý občan, tato práva nesmí být omezena žádnými osobami, skupinami osob, či vládami. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aktivita II (krátká verze): Cíl: účastníci by si měly uvědomit, že v případě domácího násilí dochází k porušování řady lidských práv Metoda: brainstorming a diskuze ve skupinkách Pomůcky: Seznam lidských práv, případová studie, tabule Popis aktivity: Každý z účastníků obdrží seznam lidských práv a případovou studii. Dostanou pár minut na přečtení materiálů a 5 minut na to, aby se sousedem prodiskutovali otázku: Která z lidských práv jsou porušována v případě zneužívaných žen? Lektor shromáždí výsledky celé skupiny a vypíše vybraná práva na tabuli.

Téma 2: Následky násilí Cíle: účastníci by se měli seznámit z krátkodobými i dlouhodobými sociálními, ekonomickými a zdravotními následky násilí Metoda: brainstorming a získání informací Časový plán: 15-timinutový brainstorming, 15-timinutové seznámení s výsledky výzkumů Pomůcky: tabule Popis aktivity: Účastníci všech profesí jsou vyzváni, aby hovořili o možných následcích domácího násilí, všechny jsou zaznamenány na tabuli (15 minut). Poznámka pro lektora: Otázka: Se kterými následky násilí jste se osobně setkali během Vaší profesní praxe? Odpovědi účastníků lektor dále nekomentuje. Lektor shrne výsledky a podá přehled výzkumů zabývající se rozdíly mezi krátkodobými vlivy a dlouhodobými následky domácího násilí.


27

Téma 3: Domácí násilí a jeho vliv na děti Časový plán: 15 minut Cíle: účastníci by se měli seznámit s tím, jaký vliv má přítomnost domácího násilí v rodině na děti Metoda: získávání informací Pomůcky: žádné Materiály pro celý modul 1: (ppt prezentace, teoretické materiály zaměřené na nástroje k dodržování lidských práv)


Modul 1 - multiprofesionální školení: Základní informace o genderově podmíněném násilí

Recommend Documents