mladí romantici Daisy Hayová Mladí romantici Přeložila Drahomíra Michnová Ukázka knihy z internetového knihkupectví

mladí romantici

Daisy Hayová

Mladí roMantici

Přeložila Drahomíra Michnová

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

1

2

Daisy Hayová

Poznámka redakce: ačkoli víme, že podle nejnovějších pravidel pravopisu se píše už jen „filozofie“, v zájmu zachování dobového koloritu a duchu celého díla jsme ponechali podobu „filosofie“ – vycházející z původního řeckého významu slov filein (milovat) a sofia (moudrost).

daisy Hayová

mlaDí romantici Z anglického originálu Young Romantics, vydaného nakladatelstvím Farrar, Straus nad Giroux v new Yorku roku 2010, přeložila drahomíra Michnová Vydala Metafora, spol. s r. o., v Praze roku 2012 Redakce Jana Moravcová Korektura Květa Svárovská Technická redakce Hana D. Benešová Sazba Netopejr® První vydání jako e-BOOK copyright © daisy Hay, 2010 translation © drahomíra Michnová, 2011 all rights reserved iSBn 978-80-7359-991-1

U Krbu 35 100 00 Praha 10 www.metafora.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS177308

mladí romantici

3

na památku anne Mackenzie-Stuartové a pro Matthewa

Pavučina našich životů je tkána z mnoha vláken. John Keats Benjaminu Baileymu 8. října 1817


4

Daisy Hayová


mladí romantici

5

obsaH

ČÁst PrVní – Začátek spolku Manželé Manželky a milenky Sestry děti

7 9 53 81 123

ČÁst DrUHÁ – itálie a anglie Hrabata a pepíci Vyhnanství cestovatelé Korzáři

153 155 180 208 232

ČÁst tŘEtí – Po bouři Budoucnost Přítomnost Minulost

263 265 294 318


6

Daisy Hayová


mladí romantici

ČÁst PrVní

ZaČÁtEk sPolkU


7

8

Daisy Hayová


mladí romantici

9

manžElé

T

řetího února 1813 nastoupil James Henry leigh Hunt dvouletý trest v londýnské věznici Surrey Gaol, jež se nacházela v ulici Horsemonger lane. Zločinem, kterého se dopustil, byla pomluva, jeho obětí princ regent. V každém případě šlo o tvrdý trest, ale leigh Hunt byl odhodlán nést uvěznění a odloučení od rodiny statečně. „Vím, že si musím uvědomit, že jsem bratr, otec a manžel, zároveň však stále mohu jednat jako muž,“ napsal. „Mám přátele k nezaplacení, konal jsem svou povinnost, jsem angličan, který dává příklad svým dětem a své zemi, a za těchto okolností by bylo těžké, kdybych nedokázal tuto mimořádnou situaci přetrpět a řešil bych ji zženštilými nářky či, ještě hůř, kompromisem.“ Věznice Surrey Gaol stála v úzkých uličkách dnešního Southwarku. Bylo to jedno z největších vězení v anglii a stejně jako v ostatních věznicích anglických hrabství se i tady nacházela směsice běžných kriminálníků a dlužníků, kteří v ní žili i se svými rodinami. Pro ředitele věznice, pana ivese, představovalo toto zařízení vzkvétající živnost: vybíral od vězňů poplatky za pivo, za služby prostitutek, za sejmutí řetězů, a dokonce i za propuštění po soudním zproštění viny. Významná část jeho zisku plynula z kapes návštěv – ty přinášely vězňům jídlo a hlavně peníze na zaplacení poplatků. také jim zajišťovaly tu trochu domácího pohodlí – ložní prádlo, teplé oblečení –, což činilo život za vězeňskými zdmi snesitelnějším.


10

Daisy Hayová

osmadvacetiletý vězeň leigh Hunt sliboval ivesovi a jeho personálu vyhlídku na tučný zisk. nebylo ničím neobvyklým, že vězňové z aristokratických kruhů (většinou úředníci odsouzení za trestné činy, jako byly pomluva, pobuřování a podvod) si svůj trest odpykávali jako věznitelovi hosté a platili vysoký nájem za ubytování přímo v domě majitele věznice. ives přivítal svého nejnovějšího chovance s nesmírnou účastí a ihned mu nabídl pokoje ve svém vlastním domě. Hunt tu nabídku odmítl, a to ze dvou důvodů: nemohl si dovolit platit ivesovi vydřidušské nájemné a také se tím bránil jeho úlisnému chování a přehnaným projevům falešného soucitu. načež mu byla přidělena cela, kterou před ním obýval plukovník despard, angloirský rebel obviněný z vlastizrady, který byl roku 1803 na střeše věznice popraven. nebyl to tedy slibný začátek výkonu trestu a první dny Huntova pobytu ve věznici byly hrozné. nejvíce ho drásaly zvuky typické pro vězeňský život: řinčení „řetězů zločinců smíšené s … odpornými kletbami nebo zoufalým chechotem“ bylo horší než pohled na zločince samé. Skřípění klíčů v zámcích cel bylo „zlomyslnou urážkou“ Huntovy „lásky ke svobodě“. Jeden vězeňský strážce jej jednou vzal, aby se podíval na ženu, která měla být oběšena za vraždu svého nemanželského dítěte, a Hunta šokovalo, že šibenici, na níž měla být oběšena, „stloukali v jejím doslechu“. Zároveň byl znechucen tím, jak se strážce odporně vyžíval v jejím utrpení, a nemilosrdně jej za to pokáral. ives a jeho personál brzy seznali, že Hunt není z těch, kdo strpí surové nebo pohrdavé poznámky na adresu svých spoluvězňů. Huntovy neohrožené řeči sice posilovaly jeho morálku, ale jeho zdraví neprospěly. to se mu začalo v krutých vězeňských podmínkách zhoršovat. Soucitní členové vězeňského výboru soudců se dohodli na tom, že právě z tohoto důvodu by se jeho neutěšené životní podmínky měly zlepšit. dovolili jeho rodině, aby se za ním do


mladí romantici

11

vězení přistěhovala a aby se pro ně ve staré ošetřovně upravily dvě místnosti k obývání. Když se Hunt dozvěděl, že bude mít možnost žít ve vlastním bytě, s manželkou a dětmi, vyburcovalo jej to k činorodosti. Zajistil si řemeslníky, kteří do vězení běžně docházeli prodávat nebohým chovancům své výrobky, povolal partu malířů a natěračů a ti všichni se pustili do rekonstrukce ošetřovny, z níž zakrátko vytvořili byt hodný džentlmena. Už šest týdnů po svém uvěznění mohl Hunt přijímat návštěvy. Když jeho přátelé prošli špinavými uličkami Southwarku a temnými chodbami věznice, našli Hunta v přepychovém a pohodlném bytě plném barev. Sídlil v nádherně zařízených místnostech jako pohádkový král, jenž uděluje slyšení v budoáru, který si sám vytvořil. Stěny jsem pokryl tapetami se vzorem růžového loubí, na stropě jsem měl oblohu s obláčky, zamřížovaná okna zdobily žaluzie, a když dorazily i moje knihovny s bustami, květiny a fortepiano, nemohl v této části města existovat krásnější pokoj. na tyto návštěvy proudily houfy přátel a obdivovatelů, někteří ze zvědavosti, ale většina z opravdové náklonnosti. Z Huntovy cely se stal neobvyklý literární salon a vyhledávané útočiště – jak pro vězně, tak pro návštěvy – před strastmi světa. obchodníci přinášeli dobré jídlo a víno, Hunt objednával i výborné večeře a besedoval se svými přáteli dlouho do noci, dokud je ives nebo jeho přisluhovači nepřišli vyvést z vězeňského areálu. V čase mezi návštěvami Hunt hodně četl, psal a budoval svou zahrádku, malý plácek před ošetřovnou, který si zútulnil zelení a popínavými růžemi. Byla lemovaná květinovými záhony a mladými stromky a uprostřed se zelenal svěží trávník. tam se procházel se svými malými synovci a synem a s Jeremym Benthamem, svým sportovně založeným přítelem, hrál hru podobnou badmintonu.


12

Daisy Hayová

*** Jméno leigha Hunta už dnes nebudí mnoho pozornosti. Jedním z důvodů je to, že jeho nejlepší díla byla pomíjivá – na rozdíl od svých slavnějších přátel nebyl předním a význačným básníkem, ale horlivým novinářem. dětství strávil v těsném kruhu své rodiny, byl zbožňovaným a hýčkaným nejmladším dítětem isaaka Hunta, loajalisty, který uprchl z Filadelfie, a jeho ženy Mary. Jeho předkové z otcovy strany pocházeli z Karibiku a nepřátelé mu to celý život předhazovali – upozorňovali na jeho snědou pleť, tmavé vlasy a plné rty. isaac Hunt byl charismatický marnotratník a leighovy nejranější vzpomínky se týkaly místností ve věznici King’s Bench, kde s rodiči žil poté, co se tam jeho otec ocitl pro dluhy. Školního vzdělání se mu dostalo v Kristově nemocnici (christ’s Hospital), ve své době velice přísné instituci situované poblíž věznice newgate. roku 1801, když bylo leighovi šestnáct, mu milující otec umožnil vydat jeho Prvotiny, a to za finančního přispění významných předplatitelů, kteří isaaka podporovali kvůli jeho loajalistickým konexím. V té době bylo velmi neobvyklé vydat prvotinu nějakého autora dřív, než se stal známým literátem, takže tento počin svědčil o isaakově mimořádné důvěře ve schopnosti svého syna. Hunt však neprojevil téměř žádné známky toho, že bude v literární dráze pokračovat, a jen bezcílně bloumal. Jeho apatické období dospívání s sebou neslo i zvláštní rozpory v utváření jeho povahy. na jedné straně předčasně vyzrál, byl sebejistý, ale zároveň nevěřil svým schopnostem; oplýval pevnou vůlí, ale po emocionální stránce byl křehký, egoistický a současně nesobecký, a zdálo se, že se svých vlastních schopností zalekl. Jeho starší bratr John se nakonec začal obávat, že by se leigh mohl stát obětí otcova ledabylého a nezodpovědného přístupu k životu, a vzal bratrovu budoucnost do svých rukou. John Hunt byl o devět let starší než leigh a měl úplně jinou povahu.


mladí romantici

13

Byl pracovitý, svědomitý, poctivý a bystrý pozorovatel lidských povah. Sám měl velký smysl pro odpovědnost, proto nelibě nesl otcovy nezdary, které křehkou matku vystavovaly finanční nejistotě. Johnova zásadovost se snoubila s obchodním duchem, a tak si roku 1808, když mu bylo dvaatřicet a leighovi třiadvacet, všiml, že na trhu s periodiky, který se velice polarizoval, chybí nějaký nezávislý týdeník. on sám už noviny vydával a leigh do nich občas přispíval, ale John teď bratrovi nabídl trvalou spolupráci s tím, že bude jejich šéfredaktorem, a on, John, je bude vydávat. Výsledkem se stal týdeník nazvaný The Examiner, na kterém oba bratři společně pracovali téměř dvacet let. leigh sdílel bratrův zápal pro politickou nezávislost a jeho zájem o parlamentní reformu. Spolupráce se dařila, John byl praktický a rozumný člověk, který se dokázal postarat o to, aby byly noviny v neděli připraveny k tisku. leighovy vynikající úvodníky jim zase vynesly dobrou pověst. leigh však neměl takovou pracovní morálku jako střízlivě uvažující bratr a jeho lehkomyslnost, s níž přistupoval ke svým vlastním finančním záležitostem, byla zdrojem neustálých vážných sporů, jež mezi sebou vedli. další příčinou vzájemných neshod byl leighův sňatek s Mary anne Kentovou roku 1809, protože ohrozil finanční zdroje vydávání Examineru. leigh se s Mary anne (známou také jako Marian a nakonec jako Marianne) seznámil roku 1802, v době svého bezcílného bloumání životem. Jeden jejich společný přítel uvedl leigha do Kentovy rodiny, protože věděl, že se s ním Elizabeth, Mariannina mladší sestra, touží seznámit. Elizabeth bylo roku 1802 teprve jedenáct let, ale byla na svůj věk velmi bystrá, přečetla a obdivovala jeden Huntův esej v časopise Monthly Preceptor a nadšeně chtěla napodobovat jeho literární tvorbu. Hunt se k děvčátku choval laskavě, nejspíš proto, že se zakoukal do jeho starší sestry. dlouho a bouřlivě se Marianne dvořil a tento vztah


14

Daisy Hayová

značně ovlivnil dospívání obou sester. roku 1813, v době uvěznění, už byl Hunt s Marianne v bezpečí manželského přístavu a měli spolu dva malé syny. Jejich domácnost byla chaotická, byla pravým opakem spořádaného života bratra Johna a jeho ženy Sally. leigh a Marianne se několikrát stěhovali z londýna a zase zpátky, střídavě bydleli v pronajatých domcích na venkově a v londýnských bytech a neustále zápasili s nedostatkem peněz. Johna rozčilovala liknavost švagrové v péči o domácnost, avšak jeho nesouhlas s bratrovým sňatkem měl ještě hlubší kořeny. Bál se o budoucnost Examineru pod vedením šéfredaktora, kterého rozptylují rodinné problémy, a pochyboval, že by list mohl uživit ještě další rodinu. Možná si také dělal starosti s tím, že vrtošivá, chaotická a citově rozkolísaná manželka jen umocní bratrovy povahové nedostatky a on se na něj nebude moci spolehnout. ale jeho obavy se naštěstí nenaplnily, Marianne neměla neblahý vliv na manželovu pracovitost a Examiner se stal dva roky po svém založení nejvlivnějšími novinami. Bratři Huntové si stáli za svou představou nezávislých novin každým svým krokem. Počínaje mottem („Strana je šílenstvím většiny pro zisk menšiny“) a konče tím, že ve svých novinách odmítali zveřejňovat reklamy. noviny byly zaměřené liberálně, jejich tón byl protivládní. Útočily na četné slabosti vlády a na nekompetentnost těch, kterým bylo umožněno vládnout, na to, že se neřeší řada problémů, před nimiž národ stojí, a hlavně na rozsáhlou korupci. V prvním roce existence novin vyneslo tažení proti korupci bratrům Huntovým jednak respekt, ale zároveň i žalobu pro pomluvu, když list přinesl článek o fámě, která kolovala londýnem, a sice o tom, že milenka vévody z Yorku, Mary anne clarková, prodávala vojenské zakázky. Ze soudního procesu sešlo ve chvíli, kdy se prokázala pravdivost vévodova obvinění, a to v podobě pomlouvačného a velice hanlivého výro-


mladí romantici Daisy Hayová Mladí romantici Přeložila Drahomíra Michnová Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents