NÁZEV KNIHY Z OBÁLKY

NÁZEV KNIHY Z OBÁLKY

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti Editoři: Dana Steinmetzová, Zuzana Stuchlíková, Pavel Hnát Vydavatel: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica Rok vydání:2008 Tisk: TNM Print, s r.o., Nové Město u Chlumce nad Cidlinou Grafické zpracování: Lucie Gabrielová (vnitřní úprava, sazba), Petr Puch (návrh obálky s použitím ilustrace Martiny Sobotkové) ISBN 978-80-245-1443-7 Zdroj obrázků: Audiovizuální služby Evropské komise Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou Nakladatelství Oeconomica

Copyright © Ing. Dana Steinmetzová, za kolektiv

Obsah

3

Úvod

4

1. Konkurenceschopnost: Proč důležitá a jak ji měříme?

7

1

15

2

25

3

33

4

41

5

49

6

Dana Steinmetzová, Josef Bič

2. Globalizace: Co přináší České republice a Evropské unii? Pavel Hnát

3. Ekonomický model EU: Jaké má specifické rysy? Zuzana Stuchlíková

4. Rozšiřování EU: Co přináší nové státy Evropské unii? Josef Abrhám

5. EU jako globální aktér: Jak EU hájí své zájmy ve světě? Zbyněk Dubský

6. České předsednictví v Radě EU: Jaké jsou naše priority? Kateřina Joklová

Seznam použité literatury???

4

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti

Úvod Na jaře 2006 vznikl v Centru evropských studií Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) projekt „Jsme v EU, buďme v obraze,“ jehož hlavním cílem bylo přispět k podpoře výuky o EU na středních školách, především na gymnáziích. Centrum evropských studií sice vzniklo už v roce 1996, ale do té doby se orientovalo zejména na studenty vysokých škol a na odbornou veřejnost. Slabiny pociťované u studentů, absolventů českých středních škol, však autory vedly k záměru vypracovat moderní učební pomůcku pro střední školy, která by se věnovala tématu evropské integrace netradiční a graficky zajímavou formou, s řadou doplňkových aktivit, které by přispěly k aktivní účasti studentů při výuce a k tréninku dovedností potřebných v reálném životě. Tento projekt se podařilo díky finanční podpoře Úřadu vlády ČR v rámci Koncepce informování o evropských záležitostech v ČR realizovat na podzim 2006, takže vznikl pracovní sešit „Jsme v EU, buďme v obraze,“ který byl následně poskytnut všem gymnáziím v ČR a prostřednictvím sítě Eurocenter širší veřejnosti. Současně byl prostřednictvím on-line verze zpřístupněn na informačním portále: http://ces.vse.cz/portal, a to včetně doplňkových aktivit a jejich řešení. Na základě pozitivních reakcí čtenářů se v roce 2008 autoři rozhodli v souvislosti s přípravami České republiky na její historicky první předsednictví v Radě EU na projekt navázat. České předsednictví dává příležitost, jak zvýšit zájem mladé generace o evropskou integraci a upozornit na to, že i středně malá země jako ČR může chod EU ovlivnit. Otevřenost naší ekonomiky a současný dynamický růst naznačují, že stabilní a dynamická Evropa pro nás představuje klíč k vlastní prosperitě. Celkovým cílem publikace je přispět k prohloubení informovanosti o tématu konkurenceschopnosti a postavení EU v globalizovaném světě, a to způsobem vhodným pro mladé lidi. Díky nové finanční podpoře ze strany Úřadu vlády se podařilo plány naplnit, takže mohla vzniknout publikace, kterou právě držíte v ruce. Tato publikace je rovněž určena zejména studentům gymnázií a obchodních akademií, ale vzhledem k svému zaměření je určena i studentům vyšších středních škol ekonomického zaměření a vysokých škol, na kterých existují obory zaměřené na evropskou integraci. Texty jsou členěny do šesti kapitol, které pod vedením Ing. Dany Steinmetzové editorsky upravovali Ing. Pavel Hnát a Ing. Zuzana Stuchlíková, Ph.D. Odbornou a jazykovou korekturu provedli a cennými připomínkami přispěli prof. Ing. Jaroslav Jakš, DrSc. a Ing. Jan Stuchlík. Na zpracování kapitol se autoři podíleli takto: Abrhám Josef, Ing. Ph.D.

kapitola 4

Bič Josef, Ing

kapitola 1 (spoluautor)

Dubský, Zbyněk, Ing. Ph.D.

kapitola 5

Hnát Pavel, Ing.

kapitola 2

Joklová Kateřina, Ing.

kapitola 6

Steinmetzová Dana, Ing.

kapitola 1 (spoluautor)

Stuchlíková Zuzana, Ing. Ph.D.

kapitola 3

Úvod

Nová publikace „Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti“ je doplňkem původního pracovního sešitu „Jsme v EU, buďme v obraze“ věnovanému evropské integraci. Přináší aktuální informace k tématu, které představuje dlouhodobý cíl evropských institucí i členských zemí EU, včetně ČR, a prioritu našeho předsednictví v Radě EU. Současně usiluje o představení hlavních trendů, které ovlivňují současnou společnost a ekonomiku nejen v Evropě. Texty obsažené v jednotlivých kapitolách přináší základní informace k daným tématům, navíc však slouží jako podklad a inspirace k dalšímu zamyšlení a k diskuzi, jež může probíhat v běžných předmětech (např. Základech společenských věd), volitelných seminářích a odborných předmětech zaměřených na evropské záležitosti. Nejde tedy o tradiční didaktickou učebnici, která vychází z požadavků na nastudování všech údajů a obsažených informací, ale úkolem publikace je podnítit čtenáře k diskuzi nad přednesenými tématy, k vyhledávání dalších informací a práci s nimi. Podstatnou součástí jsou proto úkoly a cvičení. V tomto směru autoři navazují na pracovní sešit „Jsme v EU, buďme v obraze“ z roku 2006, jenž stávající publikace tématicky rozšiřuje. Součástí každé kapitoly jsou opět následující typy úkolů a cvičení: • otázky k zopakování a prohloubení probírané látky • hodnocení pravdivosti vybraných tvrzení pro zopakování probírané látky • webové úkoly a aktivity k prohloubení probírané látky • cvičení a praktické úkoly různého typu • návrhy na písemné práce, eseje a diskuse na seminářích

Úkoly je možné různě kombinovat dle zadání a potřeb učitele i schopností studentů. Některé úkoly jsou zaměřeny na zjištění pochopení textů, jiné by měly pomoci nabyté znalosti rozšířit – např. webové aktivity mají studenty naučit orientovat se na internetových stránkách, třídit informace a vyvozovat z nich závěry. Rovněž tato publikace byla distribuována prostřednictvím sítě Eurocenter a rozeslána v omezeném počtu na všechna gymnázia, obchodní akademie a vyšší střední školy ekonomického zaměření. Další výtisky jsou zájemcům zasílány zdarma do vyčerpání zásob. V případě zájmu, se proto můžete obrátit se svou poptávkou na adresu: Centrum evropských studií Vysoké školy ekonomické v Praze, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, případně na e-mail: [email protected]. Vedle tištěné podoby existuje též interaktivní elektronická verze, kterou je možné navštívit na informačním portále http://ces.vse.cz/portal, kde jsou opět k dispozici učební texty i doplňkové aktivity, včetně řešení úkolů. Vzhledem k obtížnosti tématu konkurenceschopnosti na tento pracovní sešit navazuje odborná publikace „Bariéry konkurenceschopnosti,“ která nabízí hlubší analýzu. Je proto vhodná zejména pro učitele, aby načerpali další informace, kterých se texty a úkoly pracovního sešitu dotýkají okrajově nebo předpokládají další vysvětlení. I tento text je zpřístupněn na webových stránkách http://ces.vse.cz/portal. Vznik publikace a její distribuci umožnila finanční podpora ze strany Úřadu vlády České republiky poskytnutá v rámci Koncepce informování o evropských záležitostech a finanční podpora ze strany pražského zastoupení Konrad-Adenauer-Stiftung. Praha, listopad 2008 Ing. Dana Steinmetzová autorka projektu

5


7

1. Konkurenceschopnost:

Proč je důležitá a jak ji měříme?

1

1. Konkurenceschopnost firem a zemí Pojem konkurenceschopnost se často objevuje v novinových článcích i v televizních zprávách. Oblíbili si ho politici, ekonomičtí poradci i ředitelé firem, kteří na otázku, jaké jsou jejich cíle, často odpovídají zaklínadlem: „posilování konkurenceschopnosti.“ Význam tohoto sousloví ovšem časté používání v nejrůznějších oborech neosvětluje, právě naopak – mění se ve frázi, pod kterou je obtížné si něco konkrétního představit. Takže, co je to konkurenceschopnost? Co je jejím cílem a proč je důležitá? A v neposlední řadě, co je zdrojem konkurenceschopnosti a jak ji lze zvýšit? Obecně lze říci, že konkurenceschopnost představuje schopnost prosadit se mezi ostatními. Z hlediska sportovce to je jednoduché: konkrétním projevem konkurenceschopnosti je dosáhnutí lepších výsledků, např. lepšího času nebo vsítění více gólů, a díky tomu zisk medaile nebo titulu šampióna. Na úrovni firmy konkurenceschopnost spočívá ve schopnosti vytvářet zboží a služby, o které je za danou prodejní cenu ze strany spotřebitelů zájem. Současně musí tržby pokrýt náklady spojené s výrobou, mzdy zaměstnanců a vytvořit zisk, který umožní další fungování firmy. Projevem konkurenceschopnosti je tedy firma, která se dokáže dlouhodobě přizpůsobovat požadavkům spotřebitelů lépe než její konkurenti. Firmy mohou postupovat cestou snižování nákladů (např. díky využití jiné technologie), zvyšování kvality nebo specifickou schopností získávat zákazníky (díky odlišnosti, nápaditosti, značce, ekologické šetrnosti, reklamě apod.). V dnešním světě, kdy jsme denně konfrontováni s novými trendy a situacemi, musí být úspěšné firmy vždy o krok dopředu a musí být schopné inovovat produkty

a výrobní procesy, aby si udržely své místo na trhu. Flexibilita a schopnost přizpůsobovat se změněným podmínkám je základem úspěchu. Jestliže ve sportovním zápase je důležitý dosáhnutý čas nebo počet branek, hodnocení konkurenceschopnosti v podnikání je obtížnější. V daný okamžik lze hodnotit velikost obratu, velikost zisku, tržní podíl, ale nejlepším důkazem úspěchu je dlouho existující firma, která je schopná plnit své závazky, zhodnocuje peníze svých vlastníků, dobře platí zaměstnance, a má vysokou reputaci u svých zákazníků. Konkurenceschopnost není jen cílem podniků, ale od 80. let 20. století se stává cílem celých odvětví, států i světových regionů. K úvahám o konkurenceschopnosti zemí nebo celých regionů přispělo urychlení globalizace (viz kapitolu 2) a zejména úspěch asijských zemí, které se začaly ve zvýšené míře prosazovat na trzích vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky. Levnější asijské zboží vytlačilo domácí zboží, což existenčně ohrozilo domácí podniky, které se dosud na výrobu tohoto zboží zaměřovaly. Zvýšení konkurence však zároveň působilo pozitivně. Spotřebitelé mohli nakupovat zboží za nižší ceny, což se projevilo v růstu jejich kupní síly a životní úrovně. Firmy, které byly schopné se přizpůsobit, změnit svou produkci nebo ji inovovat, své postavení na trhu upevnily, mohly vytvořit nová pracovní místa a zaměstnat více lidí. Globalizace, která je spjatá s rostoucí vzájemnou závislostí a snadným přeléváním politické i ekonomické nestability, zvyšuje také tlak na obhajování vlastních hospodářských a mocenských zájmů ze strany různých zemí a regionů, včetně EU. Spolu s rostoucím významem EU na poli ekonomickém (viz tabulka č. 1.1), se proto EU snaží i o stále silnější slovo na mezinárodní politické scéně (viz kapitolu 5). Zatímco ekonomická váha EU

Tabulka 1.1 Ekonomické postavení EU ve světě 1990 Ukazatel Vývoz zboží Dovoz zboží Vývoz služeb Dovoz služeb Příliv investic Odliv investic HDP

Hodnota v mil. USD 1 526 094,3 1 582 427,6 411 959,7 384 167,2 90 509,0 121 258,0 7 249 181

Podíl na sv. hodnotě v % 45,1 45,0 49,6 44,6 44,9 52,7 32,8

2000 Hodnota v mil. USD 2 409 218,5 2 452 535,6 656 986,6 639 275,2 696 084,6 813 137,4 8 462 624


2005 Hodnota v mil. USD 4 012 270,7 4 039 987,8 1 255 886,7 1 142 598,2 421 898,7 554 801,9 13 691 234


Zdroj: UNCTAD Handbook of Statistics.

8

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti ve světě je nezpochybnitelná, v politické oblasti se často členské státy nemohou shodnout na společném postupu. EU tak sice v celosvětovém měřítku představuje nejvýznamnější obchod-

1

ní sílu, významného příjemce i poskytovatele investic a vytváří přibližně jednu čtvrtinu světového HDP, ale její vliv na globální rozhodování a bezpečnost je daleko nižší.

2. Jak měříme konkurenceschopnost? Definice a hodnocení konkurenceschopnosti na úrovni zemí nebo celých regionů není jednoduché: zatímco ve firemním světě existuje jasná dělící čára mezi firmou konkurenceschopnou a nekonkurenceschopnou, v případě zemí je to složitější – stát nemůže „odejít z trhu.“ Konkurenceschopnost je často vnímána jako exportní výkonnost země a odráží se tak od příkladu firmy. Jejím základem je opět schopnost proniknout svým zbožím (případně službami) na zahraniční trhy a získat větší podíl na světovém obchodu. Toto pojetí je však problematické. Velké ekonomiky (např. USA) mají dostatečně velký domácí trh a jsou proto méně otevřené než malé ekonomiky (např. ČR). Zahraniční trhy jsou pro takovou zemi méně významné, takže ukazatele založené na vnější výkonnosti nejsou pro konkurenceschopnost zemí určující. Další výtkou je, že podstatou a zvyšováním konkurenceschopnosti není růst exportu sám o sobě. Jejím cílem musí být rozvoj země, který se bude odrážet ve zlepšení kvality života obyvatel. Konkurenceschopnou ekonomiku proto lépe charakterizuje růst produktivity, resp. zvyšování výkonnosti na vypro-

Box 1.1 Ekonomická stabilita vychází z vnitřní a vnější rovnováhy země, jejíž udržování je hlavním cílem hospodářské politiky země. Vnitřní rovnováha představuje zejména rovnováhu na trhu práce (kterou vyjadřuje míra nezaměstnanosti, tj. podíl lidí bez práce, kteří práci hledají, na celkovém počtu lidí v produktivním věku), měnovou stabilitu a rovnováhu cen (kterou vyjadřuje míra inflace, resp. zvyšování cenové hladiny). Vnější rovnováhu, tj. rovnováhu ve vnějších vztazích, vyjadřuje saldo platební bilance. Platební bilance je účetní výkaz, který v určitém časovém úseku – nejčastěji v jednom roce – ukazuje všechny transakce (platby za vyvezené i dovezené zboží a služby, peníze vydělané v zahraničí, úroky placené nebo přijaté ze zahraničí, hodnota darů, přijaté i poskytnuté investice), které subjekty domácí ekonomiky uskutečňují se zahraničím. Saldo představuje rozdíl mezi přijatými a poskytnutými prostředky. Platební bilance se člení do několika sald, které sledují vždy konkrétní typ transakce. Významná je např. obchodní bilance, která ukazuje rozdíl mezi hodnotou vývozu a dovozu. Mezi země s aktivní obchodní bilancí, které více vyváží, než dováží, patří např. Čína nebo Německo. Dlouhodobě pasivní obchodní bilanci mají např. USA. dukovanou jednotku, případně odpracovanou hodinu. Od toho se pak odvíjí dlouhodobě stabilní růst HDP, životní úrovně a zaměstnanosti – viz Box 1.1. Rostoucí produktivita umožňuje např. úměrné zvyšování mezd, aniž by došlo k růstu výrobních nákladů a k takovému zdražení výrobků, které by z nich učinilo neprodejné zboží. Důvodem nízkých mezd v mnoha zemích střední a východní Evropy, včetně ČR, v porovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy je právě relativně nízká produktivita práce a kapitálu. Ze srovnání zemí Evropské unie a USA vyplývá převaha USA, ve které se projevuje i vyšší zaměstnanost v USA (vyšší podíl lidí v produktivním věku zapojených do pracovního procesu) či vyšší pracovní aktivita (vyjádřená počtem odpracovaných hodin) v USA (viz tabulka č. 1.2).

Tabulka 1.2 Vybrané ukazatele trhu práce Země Velká Británie Francie Německo ČR USA Japonsko

Zaměstnanost (v %, 2007) (i) 71 65 69 66 72 70

Počet odpracovaných hodin ročně na 1 obyvatele (1998) (ii) 682 580 670 791 905

Produktivita (HDP/ hodinu práce) ve vztahu k EU-15 (2006) (iii) 91 119 110 53 119 -

Průměrné hodinové mzdy (v EUR, 2002) (iv) 17,64 14,41 15,40 2,82 -

(i) Zdroj: Obecná databáze Eurostatu (česká verze), přístupné na: http://dw.czso.cz/ode/tab/em011.htm (ii) Maddison, A.: The World Economy: A Millennial Perspective. Paris: OECD Paris 2001, s. 354. (iii) Pozn.: Pokud je tento index za určitou zemi vyšší než 100, znamená to, že HDP na odpracovanou hodinu této země je vyšší než je průměr EU 15 a naopak. Zdroj: Obecná databáze Eurostatu (česká verze), přístupné na: http://dw.czso.cz/ode/tab/tsieb040.htm (iv) Zdroj: Český statistický úřad: Mezinárodní srovnání mzdových úrovní a struktur, přístupné na: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/69003C9174/$File/3111t03.pdf


9

Konkurenceschopnost zemí se odvíjí od tak velkého počtu předpokladů, které jsou zdrojem růstu produktivity, že řada institucí začala používat speciálně vytvořené indexy, které zahrnují více ukazatelů. Z komplexního pojetí konkurenceschopnosti vychází např. Světové ekonomické fórum. Pro hodnocení konkurenceschopnosti a srovnání zemí jsou důležité zejména čtyři základní oblasti: • makroekonomická výkonnost a stabilita • institucionální kvalita • inovační výkonnost • kvalita lidských zdrojů Okolnosti, které brání jejich zlepšování, pak představují překážky (bariéry) konkurenceschopnosti. Pro každou z uvedených oblastí existuje řada podrobných ukazatelů (některé z nich si uvedeme), prostřednictvím kterých lze země srovnávat (viz kapitolu 4). Makroekonomická výkonnost a stabilita Mezi ukazatele, které měří makroekonomickou výkonnost a stabilitu, patří např.: velikost hrubého domácího produktu – HDP (přidaná hodnota vyprodukovaného zboží a služeb v ekonomice), růst HDP, HDP na obyvatele, míra zaměstnanosti, míra nezaměstnanosti, růst reálných mezd, vnitřní zadluženost, stav veřejných rozpočtů (rozdíl mezi příjmy a výdaji), tempo růstu vývozu, velikost zahraničních investic, vývoj kurzu, apod. Tyto ukazatele jednak určují konkurenceschopnost země, jednak jsou jejím výsledkem. Údaje o jednotlivých zemích sledují národní statistické úřady a v rámci Evropské unie statistický úřad Eurostat. Z dlouhodobého hlediska charakterizuje země vzestup HDP, z krátkodobého hlediska ale ekonomický vývoj podléhá z různých důvodů (viz Box č. 1.2) pravidelným výkyvům, tzv. hospodářským cyklům, které s sebou přináší v období konjunktury zvýšení růstu HDP doprovázeného zvýšením počtu pracovních míst a v období recese pokles růstu a s tím spjaté zvýšení nezaměstnanosti. Jedná se o přirozený proces, který je

1

součástí vývoje tržní ekonomiky. Ve svém výsledku nemusí mít recese nebo krize jen negativní dopady. Z dlouhodobého hlediska mohou přispět k posílení výkonných firem, tlaku na uplatňování vynálezů a inovací a zvyšování produktivity práce, která je (jak jsme uvedli) důležitým faktorem konkurenceschopnosti. Snahy o vymýcení hospodářských cyklů prostřednictvím centrálního plánování se v minulosti ukázaly jako neefektivní – ekonomiky, které zcela potlačily tržní mechanismus (působení nabídky a poptávky na trhu), nebyly dlouhodobě schopny motivovat své obyvatele a firmy ke zlepšování výkonu a zajistit zvyšování životní úrovně obyvatel. V tržní ekonomice je úloha vlády rovněž podstatná, ale nespočívá v direktivním řízení, ale spíše v korekci tržního mechanismu (zejména stanovení pravidel a zajištění jejich dodržování). Úkolem vlád v tržních ekonomikách je vytváření vhodného podnikatelského prostředí, prostředí inspirující kreativitu, a inovace, ale současně je jejich úkolem omezení nadměrných sociálních dopadů na různé skupiny obyvatel. Kompromis mezi těmito cíli je někdy obtížný a země se liší jak ve svých cílech, tak v cestách jejich dosažení (viz kapitolu 3).

Box 1.2 Mezi mechanismy, které krize spouští, je možné zařadit řadu vnitřních i vnějších sil. Příkladem vnitřních sil je vznik nerovnováhy v ekonomice (nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou), která se projevuje např. nedostatečnou spotřebitelskou poptávkou, nadměrnými investicemi, nedostatkem peněz v ekonomice nebo naopak jejich přebytkem. Příkladem vnějších sil jsou např. válečné konflikty, politické krize, zemědělská neúroda, prudké pohyby cen surovin nebo finanční krize. Finanční krize několikrát v průběhu 90. let 20. století ohrozily vývoj některých ekonomik (např. Mexiko v roce 1994, země jihovýchodní Asie v letech 1997-1998, Brazílii, Argentinu nebo Rusko. Nejvýraznější krize posledních let začala v létě 2007 v USA a v následujícím roce se přelila do dalších zemí, včetně Evropské unie. Krize byla způsobena příliš benevolentním poskytování hypotečních úvěrů v USA, které byly kryty nikoliv příjmy těch, kteří hypotéku obdrželi, ale rostoucími cenami nemovitostí. V okamžiku, kdy větší počet lidí nebyl schopen hypotéky platit, začaly nucené výprodeje majetku. Prodat dům se ale snažilo tolik lidí, resp. bank, že začaly v důsledku přebytečné nabídky na trhu nemovitostí klesat jejich ceny. Následně se ukázalo, že řada hypotečních bank nemá dostatek prostředků k pokrytí svých závazků. Následný krach velkých investičních bank vyvolal paniku, která se začala šířit celým finančním systémem. Banky si vzájemně nechtěly půjčovat, obávaly se, aby o své půjčky nepřišly a k zajištění hotovosti (likvidity) začaly prodávat akcie a dluhopisy a přispěly k dalšímu poklesu cen akcií. Nedostatek peněz na investice a otřesená důvěra spotřebitelů vedly k poklesu spotřeby a omezení řady projektů, například na budování infrastruktury. Zpomalení růstu v největší ekonomice světa - v USA – se následně projevilo zpomalením dalších zemí a problémy řady odvětví. Finanční krizi pocítila i Česká republika, která je závislá na exportu výrobků automobilového průmyslu. Ve zpomalující světové ekonomice poklesl totiž zájem o nová auta.

Institucionální kvalita Úspěch země se odvíjí od úspěchů firem, které na domácím trhu působí, ale vytváření předpokladů pro jejich vznik a růst je výrazně ovlivněn působením vlád. Institucionální kvalita, resp. kvalita veřejné správy je proto vnímána jako jeden ze zásadních faktorů konkurenceschopnosti. Odvíjí se od politické stability, dodržování základních lidských práv, občanských svobod, demokratického rozhodování a odpovědné hospodářské politiky. Ve vyspělých zemích je kladen důraz na signály, které vlády vysílají podnikové sféře, a jimiž ovlivňuje efektivitu podniků a trhů – sledovány jsou například podmínky pro podnikání a míra regulace ekonomiky. Podmínky pro podnikání jsou hodnoceny podle administrativní náročnosti, finančních a časových nákladů na zahájení podnikání apod. Tyto ukazatele sleduje např. Světová banka v každoročně vydávané publikaci „Doing Business.“ Za účelem měření institucionální kvality byla vytvořena i řada dalších

10

1

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti ukazatelů, které nejsou založené na měřitelných údajích (tzv. tvrdých datech), ale na subjektivních odpovědích vybraných respondentů, zejména dotaznících (tzv. měkká data). Příkladem je Index ekonomické svobody (publikovaný organizacemi Fraser Institute a Heritage Foundation) nebo Index vnímání korupce (publikované organizací Transparency International). Zejména korupce, kterou lze definovat jako zneužití veřejné moci pro soukromý prospěch, je v současnosti ostře sledována pro své negativní dopady. Korupce prohlubuje morální úpadek společnosti, ale též omezuje schopnost vlády vykonávat své funkce. Důsledkem je snížení efektivity využití zdrojů, a tedy i ekonomické výkonnosti. Korupční prostředí, které kvete v regulované ekonomice, navíc odrazuje zahraniční investory. V posledních letech vznikla ve vládách a parlamentech různých zemí světa řada poradních orgánů a rad pro konkurenceschopnost, které vytváří analýzy, jak posílit konkurenceschopnost země na globálních trzích a zlepšit pracovní příležitosti pro občany. Rovněž EU reagovala na potřebu zvýšit svou konkurenceschopnost a přijala v roce 2000 tzv. Lisabonskou strategii. Jejími hlavními cíli bylo zvýšit inovace a investice do výzkumu a vývoje (včetně stanovení jejich hladiny na alespoň 3 % HDP), zrychlit strukturální reformy, zmodernizovat sociální model EU, zlepšit podmínky pro podnikání, odstraňovat bariéry ve vztazích mezi členskými zeměmi EU, dosáhnout vyšší úrovně zaměstnanosti a snížit veřejné deficity. V roce 2005 byla strategie revidována. Zaměřila se více na růst zaměstnanosti a stanovila si jasně měřitelné cíle. Mezi hlavní priority revidované strategie byly zařazeny: • více investovat do výzkumu, inovací a vzdělávání, • vytvářet prostředí, které přeje investicím a ekonomické aktivitě, • zvýšit zaměstnanost. Posílení konkurenceschopnosti si proto zcela přirozeně stanovila jako svou prioritu i Česká republika pro své Předsednictví v Radě EU (viz kapitolu 6). Inovační výkonnost Inovační výkonnost, která se odvíjí od technologického pokroku, jeho aplikace ve výrobě, používání zdokonalených metod organizace práce a řízení, má klíčový význam pro dlouhodobou výkonnost ekonomiky. Stěžejní vynálezy minulých období (tzv. technologické revoluce) představovaly vždy začátek velmi dynamických období, které byly spjaty s rozvojem nových oborů. Podstatné byly zejména ty vynálezy, které podněcovaly inovační činnost i v dalších

Box 1.3 Průmyslová odvětví jsou rozdělena za účelem zpracování dat a jejich srovnání do mnoha skupin. V České republice, stejně jako v celé Evropské unii, se používá klasifikace ekonomických činností NACE (zkratka je odvozena z francouzského názvu). V této klasifikaci se mezi high-tech odvětví řadí obory náročné v porovnání s ostatními na intenzitu výzkumu a vývoje. Mezi odvětví zpracovatelského průmyslu, která jsou technologicky vysoce náročná, patří: výroba kancelářských strojů a počítačů, výroba rádiových, televizních a spojovacích zařízení a přístrojů, výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů. Mezi odvětví zpracovatelského průmyslu, která jsou technologicky středně náročná, pak patří: výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken výroba a opravy strojů a zařízení výroba elektrických strojů a zařízení výroba motorových vozidel výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení.

odvětvích – např. nové dopravní prostředky umožnily rychlejší spojení mezi zeměmi a kontinenty; zavedení počítačů a Internetu zjednodušilo komunikaci mezi lidmi a firmami. Z tohoto pohledu je důležitá podpora vědy a výzkumu ze strany firem i státu. Mezi ukazatele inovační výkonnosti lze tedy zařadit výši výdajů na výzkum a vývoj (ve vztahu k HDP), podíl pracovníků ve výzkumu a vývoji (na celkové zaměstnanosti), počet patentových přihlášek, vývoz technologicky vysoce náročných produktů, tzv. high-tech (a jejich podíl na celkovém vývozu), přístup k internetu, využití informačních a telekomunikačních technologií ve státní správě (e-government), rozvoj on-line služeb, využití internetového obchodování (e-commerce), apod. (viz tabulka č. 1.3) Kvalita lidských zdrojů Kvalita lidských zdrojů představuje další podstatný faktor rozvoje společnosti. Ekonomiky závislé na inovacích a dovednostech nutně potřebují dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou flexibilní a dokáží se přizpůsobovat měnícím se potřebám firem. V této situaci je kladen důraz na kvalitní vzdělávací systém, který zahrnuje základní, střední i vysoké školství, ale též tzv. celoživotní vzdělávání (viz tabulka č. 1.4). Mezi země, jejichž obyvatelé se průběžně vzdělávají a navštěvují kurzy, které jim pomáhají zlepšovat kvalifikaci. K hlavním ukazatelům, které se používají pro hodnocení kvality lidských zdrojů, se dále řadí: účast dospělé populace na vzdělávání, vzdělávání zaměstnanců, výdaje na vzdělávání, počty absolventů technických a přírodovědných oborů, zaměstnanost v high-tech průmyslu a službách (viz Box č. 1.3). Z údajů obsažených v tabulkách vyplývá, že mezi zeměmi, které vedou v žebříčcích konkurenceschopnosti a dosahují nejvyšší životní úrovně na světě, patří země, které dlouhodobě investují do vědy, výzkumu a vzdělání: skandinávské státy, USA, Japonsko, Švýcarsko či Německo. Země střední a východní Evropy, včetně České republiky mají ještě co dohánět.


11

Tabulka 1.3 Vybrané ukazatele konkurenceschopnosti

EU (27 zemí)

1,84

20,41

16,65

Využívání informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě 2007 30

EU (15 zemí) Belgie Bulharsko

1,91 1,83 0,48

20,37 7,85 1,71

16,54 6,64 3,34

34 23 6

Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Chorvatsko Turecko Norsko Švýcarsko USA Japonsko Kanada

1,54 2,43 2,53 1,14 1,32 0,57 1,2 2,09 1,09 0,42 0,7 0,8 1,47 1 0,54 1,67 2,49 0,56 0,83 0,45 1,59 0,49 3,45 3,73 1,78 0,87 0,58 1,52 2,9 2,61 3,32 :

7,85 13,88 14,19 10,13 39,4 5,47 5,94 23,96 7,51 4,01 2,33 2,06 15,07 19,45 55,7 21,86 11,89 2,26 4,37 2,81 3,75 3,5 20,69 17,83 27,35 : 3,36 4,42 20,34 30,07 25,13 10,03

12,74 12,75 14,06 7,99 29,01 5,7 4,92 17,88 6,35 21,35 4,2 4,65 40,66 20,32 54,61 18,27 11,17 3,11 6,99 3,85 4,66 5,43 18,13 13,39 26,48 6,8 1,38 2,96 20,35 26,13 20,04 8,51

16 58 43 30 32 12 26 41 17 20 18 18 52 25 25 55 27 15 19 5 30 24 50 53 38 : : : : : : :

Země

Hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v % HDP 2006

Vývoz high-tech výrobků jako podíl na celkovém vývozu 1999

2006

Zdroj: Obecná databáze Eurostatu (česká verze) Pozn.: Procento jednotlivců ve věku 16 až 74 let, kteří v posledních 3 měsících použili internet ve vztahu k veřejné správě (tj. použili internet pro jednu nebo více z následujících aktivit: získávání informací z webových stránek úřadů, stahování administrativních formulářů z webových stránek úřadů, vyplnění on-line formulářů na webových stránkách úřadů a jejich odeslání).

1

12

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti Tabulka 1.4 Celoživotní vzdělávání

(Procento dospělé populace ve věku 25 až 64 let účastnící se školení a kurzů)

1

Země EU (27 zemí) EU (25 zemí) EU (15 zemí) Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie

2007 9,7 10,3 11,3 7,2 1,3 5,7 29,2 7,8 7,0 7,6 2,1 10,4 7,4 6,2 8,4 7,1 5,3 7,0 3,6 6,0 16,6 12,8 5,1 4,4 1,3 14,8 3,9 23,4 32,0 26,6

Zdroj: Obecná databáze Eurostatu (česká verze)

A. Odpovězte na následující otázky 1. Vysvětlete vlastními slovy, jak se pozná konkurenceschopná firma a konkurenceschopná země. Jaké jsou bariéry jejich konkurenceschopnosti? 2. Proč je vhodné měřit konkurenceschopnost země i nad rámec jejích vývozních schopností? 3. Vysvětlete, co to je Lisabonská strategie, co je jejím cílem a obsahem? 4. Vysvětlete tyto termíny (s pomocí konkrétních příkladů): „ekonomická stabilita“, „inovační výkonnost ekonomiky“ „institucionální kvalita“. 5. Jak může korupce narušovat institucionální kvalitu země? 6. Jmenujte příklady odvětví zpracovatelského průmyslu, která jsou technologicky středně nebo vysoce náročná.

B. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Konkurenceschopnost firem je ovlivněna výší výrobních nákladů. 2. Pro konkurenceschopnost země je důležitá silná vláda a centrální plánování. 3. Recese vede pokaždé k poklesu konkurenceschopnosti dané země. 4. Skandinávské země patří mezi nejkonkurenceschopnější země světa. 5. Mezi důležité vynálezy, které zvyšují inovační činnost v řadě odvětví, patří např. nové dopravní prostředky. 6. Mezi vysoce technologicky náročná odvětví zpracovatelského průmyslu patří např. výroba zdravotnických, optických nebo časoměrných přístrojů. 7. Bulharsko vydává nejvíce prostředků (v % HDP) na výzkum a vývoj v rámci EU.

Klíčová slova kapitoly (termíny, které byste měli znát a umět vysvětlit) Konkurenceschopnost Bariéry konkurenceschopnosti Globalizace Exportní výkonnost

Produktivita Makroekonomická výkonnost a stabilita Platební bilance Institucionální kvalita

Inovační výkonnost Lidské zdroje Korupce


13

Webové aktivity (pro písemnou domácí přípravu, popř. při práci v počítačových učebnách), návrhy pro diskusi na semináři Vyhledávání informací na internetu:

1.

Z žebříčku Nejobdivovanějších českých firem Czech Top 100 (www.ct100.cz) si vyberte českou firmu, kterou znáte a považujete za úspěšnou. a) Popište, v čem spočívají výhody a silné stránky této firmy – proč patří mezi nejobdivovanější firmy? b) Jak se změnilo pořadí žebříčku Czech Top 100 na prvních třech místech v posledních třech letech? c) Zjistěte, jak je tento žebříček firem sestavován – na základě jakých ukazatelů? Myslíte si, že by mohl zahrnovat i jiné ukazatele?

2.

Zjistěte na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (www.mpo.cz) odpovědi na tyto otázky: a) Jak stát podporuje inovace? Existují nějaká politická opatření nebo strategický vládní dokument v této oblasti? b) Jak stát podporuje rozvoj lidských zdrojů?

3.

Na stránkách nevládní organizace Transparency International v České republice (www.transparency.cz) zjistěte: a) Čemu se věnuje tato známá organizace? Uveďte na příkladech. b) Co je to „politická korupce“? Jak se projevuje a jak ji lze potírat? c) K čemu se využívá „Index vnímání korupce“ (Corruption Perception Index, CPI)? Jak je tento index vytvářen? d) Které země jsou v žebříčku CPI na předních a posledních místech? e) Jak a proč se vyvíjí index CPI v posledních letech v České republice?

Témata pro diskusi (O tom, zda diskuse vyžaduje domácí přípravu a vyhledání některých informací, rozhodne vyučující.):

1.

Diskutujte se spolužáky o termínu „konkurenceschopnost“. Co si pod tímto termínem představujete? Které země a proč jsou dle vašeho názoru konkurenceschopné?

Přemýšlejte a diskutujte v semináři nad následující karikaturou. Co zpodobňuje?

2.

Český text v bublině: No teda, byznys nikdy nebyl lepší! Na cedulích: „Volné“, „K pronájmu“, „Na prodej“.

1

14


Témata eseje a písemné úvahy:

1

1.

Proč musí být země konkurenceschopná na mezinárodních trzích?

2.

Proč korupce ohrožuje konkurenceschopnost země?

3.

Jak je možné bojovat proti politické korupci?

4.

Proč je třeba podporovat tzv. celoživotní vzdělávání?

5.

Co si představuji pod termínem „high-tech“ výrobky?

2. Globalizace: Co přináší České republice a Evropské unii?

15

2. Globalizace:

Co přináší České republice a Evropské unii? 1. Co je globalizace, jaké má přínosy a rizika? S termínem globalizace se setkáváme prakticky denně: je proto udivující, že v podstatě neexistuje shoda na tom, co globalizace vlastně je – jak ji lze definovat. Téměř každý je přitom přesvědčen, že globalizace denně zasahuje do jeho života (ovlivňuje jeho práci, vzdělání, životní styl, stravovací návyky, módu, tradice, kulturní zvyklosti a mnohé další). Z nedostatku informací se pak globalizaci připisují snad všechny negativní aspekty současného životního stylu a ve vnímání občanů se nezřídka stává efektem veskrze negativním. O tom, že globalizace pozitivně ovlivnila nejvíce život právě v Evropě a Severní Americe, však nemůže být sporu. Přestože globalizace zasahuje do rozličných oblastí lidského života, ze své podstaty je fenoménem ekonomickým. Jejím důsledkem je výrazné propojování všech aktérů světové ekonomiky, které se odráží i v oblastech neekonomických. Globalizace jako taková však zejména ovlivňuje jednání jednotlivých firem, pracovní uplatnění jednotlivých lidí, ceny jednotlivých komodit či možnosti jednotlivých vlád. Na základě zkoumání dlouhodobých trendů ve světové ekonomice můžeme globalizaci definovat jako „zrychlený růst ekonomické aktivity napříč národními a regionálními hranicemi, který se projevuje v rozmachu mezinárodního obchodu zbožím a službami, mezinárodního pohybu kapitálu a investic i migračních toků lidí.“ Je tedy procesem, který odděluje výsledky ekonomické aktivity od místa, kde je vyko-

Zdroj: Wiener Zeitung

návána. Není ovšem fenoménem novým, spjatým pouze s koncem 20. a začátkem 21. století. Ačkoliv se o globalizaci hovoří až od 20. století, objevují ekonomové v lidské historii mnohá období, která se vyznačují tak nebývalým rozkvětem mezinárodních ekonomických (ale potažmo i kulturních, sociálních, politických) vztahů. Za jednu z těchto vln jsou označovány například doby zámořských objevů a objevení Ameriky v roce 1492. Právě v této době se výrazně rozrostlo chápání světa, v Evropě se objevily nové plodiny, komodity a zámořský obchod čile vzkvétal. Skutečně globální rozměr však tyto vlny rozmachu mezinárodních vztahů získávají až na konci 19. století. Ani pak však globalizace neprobíhá souvisle, etapy rozmachu střídají etapy stagnace, zejména vlivem mezinárodních konfliktů a významných ekonomických krizí. Globalizaci proto můžeme za posledních zhruba 120 let členit do tří vln.

Zdroj: The Economist

2

16


2

První vlna globalizace se datuje v období 1870 – 1914. Je poháněna průmyslovou revolucí, rozvojem kapitalistického systému výroby a stabilitou světového finančního systému opřenou o směnitelnost měn za zlato. Hlavní světovou mocností byla v této době Velká Británie, která se opírala o rozsáhlou koloniální říši. Z hlediska technologického pokroku, který je hlavní hybnou silou globalizace dodnes, šlo v této době zejména o rozvoj železniční dopravy a telegrafu, který usnadnil komunikaci napříč Evropou, ale i mezi Evropou a Spojenými státy. Vznikají finanční trhy umožňující zejména ve Spojených státech rozvoj kapitálově náročné masové výroby. Konec první vlny globalizace spadá do období vypuknutí první světové války. V jejím důsledku se dosavadní globální systém zhroutil a na několik desetiletí se rozmach mezinárodního ekonomického a finančního systému zpomalil. Krátkodobé oživení ve zlatých 20. letech 20. století ukončila Velká hospodářská krize, která vypukla na newyorské burze v roce 1929, ale postupně se rozšířila do celého světa. Následná sociální nestabilita urychlila nástup nacismu v Německu a vypuknutí druhé světové války. Druhá vlna globalizace nastupuje po druhé světové válce, datuje se do 50. a 60. let 20. století. Roli vůdce světového systému převzaly po světových válkách definitivně Spojené státy a americký dolar se stal nejdůležitější světovou měnou a kotvou finančního systému. Rozmach mezinárodního obchodu byl po druhé světové válce umocněn podpisem Všeobecné dohody o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade – GATT, 1948), na jejímž základě začaly státy světa rychle odstraňovat cla a jiné překážky vzájemného obchodu. Silné americké firmy začaly pomocí zahraničních investic rychle pronikat na

zahraniční trhy, rodí se mezinárodní finanční trhy a výroba se začíná v celosvětovém měřítku přesouvat tam, kde je ekonomicky nejvýhodnější. Technologický rozvoj přispívá k dalšímu rozmachu dopravy a telekomunikací. V jeho důsledku rostl obchod v období 1950-1973 v průměru o 8 % každý rok, nejvíce v západní Evropě a Japonsku a jihovýchodní Asii. Právě západní Evropa, která právě v tomto období rozjela svůj integrační projekt, těžila z rozmachu obchodu v této době nejvíce a velice rychle obnovila válkou zničenou ekonomiku na světovou úroveň. Přes převážně pozitivní vyznění však tato vlna globalizace přináší i první otazníky. Ten první visí nad postavením rozvojových zemí, které nemohly rychlého rozvoje světové ekonomiky využít z důvodu nízkého rozvoje průmyslové produkce, jejíž výrobky by bylo možné exportovat do světa. V důsledku toho se do světového obchodu zapojily zejména vývozem nerostných surovin a zemědělských výrobků, jejichž ceny jsou však velmi nestabilní a přidaná hodnota nízká. Aby umožnily vybudování vlastního průmyslu volily cestu uzavírání se před světovou konkurencí. V důsledku těchto faktorů byly víceméně vyloučeny z hlavních pozitivních vlivů tehdejšího rozvoje a nůžky mezi bohatým severem a chudým jihem (drtivá většina obyvatel jižní polokoule žije právě v chudých zemích) se začaly čím dál více rozevírat. Druhým otazníkem se stalo životní prostředí. Rychlá industrializace světové ekonomiky a masivní spalování uhlí a ropy, která byla až do 70. let levná, vedl k rozsáhlému růstu emisí a znečištění životního prostředí, a to v globálním měřítku. Rozsáhlé využívání ropy v průmyslu i energetice však odhalilo i další slabinu. Závislost většiny zemí na dovozu ropy spolu s nízkou mobilitou práce dále vedla k vysoké míře zranitelnosti světové ekonomiky, která se naplno ukázala v průběhu 70. a 80. let. Na konci roku 1973 se v důsledku válečného konfliktu na Blízkém Východě a následného bojkotu dodávek ropy ze strany arabských států jednorázově zvýšila cena ropy ze 4 dolarů na 12. Ačkoliv se v dnešních poměrech zdá tento rozdíl zanedbatelný, trojnásobné zdražení ropy znamenalo pro svět první ropný šok. Hned v roce 1979 se v důsledku revoluce v Íránu odehrál druhý ropný šok s růstem ceny ropy až ke 40 dolarům (v dnešních cenách by to odpovídalo zhruba 90 dolarům). Inflační tlaky, které ropné šoky vyvolaly, vedly v mnoha zemích světa k ekonomické recesi a jevu nazývanému stagflace (pokles

2. Globalizace: Co přináší České republice a Evropské unii? HDP a růst inflace zároveň). Spolu s dalšími krizemi, které svět zasáhly (potravinová a surovinová krize), se 70. a 80. léta stala zkouškou světové ekonomiky a těžkým obdobím pro mnohé ekonomiky, včetně té evropské. Třetí vlna globalizace, která trvá dodnes, se zrodila z reakcí světa na krizové období 70. a 80. let. V reakci na stagflaci začaly vyspělé země deregulovat své trhy, začínají vlny privatizací a stát snižuje své zásahy do ekonomik včetně cel. Rozsáhle vlny deregulace se zejména v USA a Velké Británii týkají služeb. Zároveň dochází k rozmachu volných a celosvětových finančních trhů. Většina měn navíc po pádu dosavadního systému měnových kurzů (Bretton-woodský měnový systém byl postaven na jednotící úloze amerického dolaru, který byl jako jediná z měn směnitelný za zlato) přechází na tzv. floating – kurz měn se odvíjí volně od nabídky a poptávky po nich. Rozmach nových technologií je motivován zejména snahou snížit závislost na drahé ropě. Jsou vyvíjena úspornější řešení ve výrobě i dopravě, rozvíjí se chemie a biotechnologie, technika definitivně proniká do dopravy a telekomunikací. Kontejnery umožňují snadné využívání různých druhů dopravy, satelity se začaly užívat k přenosu informací ve skutečně globálním měřítku a osobní počítače se začínají stávat běžným vybavením firem. V důsledku těchto proměn se rodí globální média a posléze Internet. Vznikají transnacionální korporace, obří firmy operující v mnoha zemích světa, jejichž vliv na ekonomické prostředí je mnohdy vyšší než vliv samotných vlád. Výrobu dokáží celosvětově přemisťovat tak, aby dosáhly maximálního zisku a efektivnosti své výroby. Na nový vývoj reagují i rozvojové země: asijští tygři (země jihovýchodní Asie jako Honkong, Malajsie nebo Singapur, které se vydaly cestou ekonomických reforem a dosáhly tak velmi rychlého ekonomického růstu) nastupují cestu technologicky náročné výro-

by (elektronika, automobily) a otevírají své trhy. V roce 1978 zahajuje ekonomické reformy Čína, v roce 1986 Mexiko. Takřka celý svět se otevírá definitivně po roce 1989, kdy se hroutí komunistické systémy ve střední a východní Evropě. Konec Studené války otevírá světu další regiony a země (včetně České republiky), které nově získaly ekonomickou svobodu, se snaží rychle integrovat do evropských a světových trhů. V důsledku rozdílů v bohatství, možnosti uplatnění a kvalitě života v různých zemích se dále urychlují přesuny lidí ve světě, migrační toky z jihu na sever, z východu na západ, z chudších oblastí do bohatších dále nabývají na významu. Kombinací ekonomických, politických a technologických událostí (viz tabulka 2.1) dospívá svět až do dnešní podoby. Globalizace dnes představuje zejména nárůst konkurence. Zatímco dříve firmám, lidem, státům konkurovali jen geograficky blízcí soupeři, dnešní konkurence je globální. Firma může zkrachovat kvůli levnější výrobě z Malajsie, člověk může přijít o práci přesunutím výroby do Indie, Evropská unie soupeří o dodávky ropy z Ruska s Čínou. Konkurence nutí firmy zlepšovat a zlevňovat svou produkci, nutí lidi investovat do svého vzdělání, nutí státy deregulovat své trhy, nutí regiony spolupracovat a koordinovat své politiky atd. Globalizace tak na jedné straně znamená příležitost, příležitost pro firmy, spotřebitele, studenty a pracovníky. Na druhou stranu ale také nutnost, nutnost přizpůsobovat se, inovovat, vzdělávat se, otevírat se novým kulturám. Znamená také nutnost pomáhat těm, kteří jsou znevýhodněni a nemohou v globálním světě konkurovat. Odměnou za schopnost adaptovat se je pak širší a levnější sortiment, dostupnost nových technologií, častější kontakt s různými kulturami a jejich uměním, neomezená možnost cestovat, pracovní nabídky z druhého konce světa a mnohé další.

Tabulka 2.1 Milníky globalizace

50. léta

40. léta

Čas

Ekonomika

Politika

Technologie

Vzniká Bretton-woodský systém měnových kurzů (1944-71)

Vzniká Organizace spojených národů (1945)

V platnost vstupuje Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) (1948)

Marshallův plán pro obnovu válkou zničené Evropy (1948-57)

Sovětský svaz a jeho satelity vytvářejí Radu vzájemné hospodářské pomoci (1949-91)

Proces dekolonizace (1948-62) – Objev rozsáhlých ropných polí na – bývalé kolonie v Asii, a Americe Blízkém Východě (1948) získávají nezávislost Čína se stává socialistickou republikou (1949)

Římské smlouvy zakládají Evropské společenství (1958) Vzniká Evropské sdružení volného obchodu (1960)

Korejská válka (1950-53)

Hlavní světové měny jsou volně směnitelné (1958-64)

Suezská krize (1956) Dekolonizace v Africe (1958-62)

Rozmach plastů a umělých vláken, první nylonové punčochy (1940)

Nárůst spotřeby ropy z Blízkého Východu v Evropě a Japonsku Toyota zavádí systém výroby just-in-time Trysková letadla jsou nasazována do dopravy (1657-72)

17

2

18


60. léta

Čas

Ekonomika

Politika

Vzniká Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) (1960)

Je vztyčena Berlínská zeď (1961)

Kennedyho kola GATT (1964-69)

Kubánská krize (1962)

Technologie Jurij Gagarin je prvním člověkem ve vesmíru (1961), Neil Armstrong je prvním člověkem na Měsíci (1969) Integrované obvody se dostávají do prodeje (1961)

Východoasijské země otevírají své trhy

Rozmach silniční dopravy zvyšuje poptávku po ropě

ES dokončuje celní unii (1968)

Zelená revoluce zintenzivňuje zemědělskou výrobu (1960) V Japonsku vyjíždí první vlak Shinkansen (1964)

2 70. léta

V zaoceánské dopravě se začínají používat kontejnery (1968) Končí směnitelnost dolaru za zlato (1971)

Válka Yom Kipur (1973)

Tokijské kolo GATT (1971)

ES se rozšiřuje na 9 zemí (1973)

Představen první mikroprocesor (Intel 4004) (1971)

Ropné šoky (1973-74 a 1979) Čína začíná své reformy (1978)

po roce 2000

90. léta

80. léta

USA překonávají inflační tlaky

ES se rozšiřuje na 12 zemí (1981 a 1986)

IBM představuje první osobní počítač (1981)

Dlužnická krize rozvojových zemí

Microsoft představuje první Windows (1985)

Mexiko zahajuje reformy (1986)

Pád Berlínské zdi (1989)

Indie zahajuje ekonomické reformy (1991)

Rozpad Sovětského svazu (1991)

Mezi Británii a Francii je otevřen Eurotunel (1994)

Vzniká Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) (1994)

Maastrichtská dohoda zakládá Evropskou unii (1993)

Rozmach mobilních telefonů díky síti G2

Asijská finanční krize (1997)

EU se rozšiřuje na 15 zemí (1995)

Ve Finsku je spuštěna první GSM síť (1991)

Vzniká Světová obchodní organizace (WTO) (1995)

Tim Berners-Lee vynalezl Internet (1989)

11 zemí přijímá euro (1999)

Internet má 300 milionů uživatelů (2000) Kontejnery přepraví více než 70 % námořní dopravy

Krize technologických (tzv. dotcom) firem (2001)

EU se rozšiřuje na 27 zemí (2004 a 2007)

Čína vstupuje do WTO (2001)

Teroristické útoky z 11. září 2001

Internet má 800 milionů uživatelů (2005)

Zdroj: WTO: World Trade Report 2008. Ženeva : WTO, 2008, s. 22-23.

Globalizace je především změna a jako každá změna vyvolává i ona obavy. Obavy, které jsou společné lidem na celém světě, se nejčastěji týkají záporných stránek globalizace. Lidé ve vyspělém i rozvojovém světě se obávají rostoucí ekonomické nerovnosti. Rozdíly v bohatství se rozšiřují jak mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, tak uvnitř zemí mezi jednotlivými vrstvami obyvatel. Nerovnost vyvolává sociální napětí a vlny migrace. Vedle nerovnosti se lidé nejčastěji bojí dopadu globalizace na své tradice a národní kulturu. Vedle široké dostupnosti všech možných kulturních událostí z celého světa vnímají globalizaci životního stylu a stírání rozdílů mezi kulturami. Často se obávají amerikanizace stravovacích návyků, módy a podobně.

Čím dál častěji vnímají globální oteplování a změny klimatu jako hrozbu pro svůj způsob života a obživy. A v neposlední řadě se lidé na celém světě obávají imigrace, a to zejména v případě, kdy se integrace cizinců do života hostitelské společnosti nedaří. Obavy z globalizace doprovázené snahami o její regulaci a řízení se přitom objevují tradičně zejména ve chvílích, kdy se globální ekonomika zpomaluje či upadá do ekonomických potíží. Právě ekonomické obtíže a nestabilita se totiž díky globalizaci a propojování světa mohou mezi státy přelévat velmi rychle. Ekonomické a finanční krize, které se šířily v 90. letech závratnou rychlostí po Asii, Latinské Americe nebo východní Evropě,

2. Globalizace: Co přináší České republice a Evropské unii? toho byly jasným příkladem. Dosud nejzávažnější zkouška však globalizovanou světovou ekonomiku potkává právě pravděpodobně dnes. Globální finanční krize (která původně začala v USA a odtud se přesunula do dalších regionů a zemí) se na konci roku 2008 začíná z bankovního sektoru přelévat do dalších oblastí ekonomiky. Hrozí zpomalením růstu ekonomiky či dokonce recese v řadě zemí. Státníci nejvýznamnějších zemí světa (sdružených např. v EU či do skupiny G20) se setkávají na vrcholných schůzkách, na kterých se snaží problémy finan-

19

čního sektoru vyřešit a také případně navrhnout nové globální uspořádání finančního světa. Nalezení společného postoje všech zemí (bohatých i těch chudších) je v těchto otázkách ovšem velmi složité. Jak se zdá, současnou krizí vstupuje světová ekonomika do nové éry. V ní budou státy daleko více nuceny dbát na vývoj v celém globalizovaném světě a budou muset hledat společně postup v boji proti globálním nejistotám.

A. Odpovězte na následující otázky

2

1. Vysvětlete vlastními slovy, co je to globalizace? 2. Charakterizujte jednotlivé vlny globalizace. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? 3. Jaké problémy mohou vnikat ve světě v důsledku globalizace? 4. Proč technologický rozvoj urychluje globalizaci? Vysvětlete na konkrétních příkladech. 5. Jmenujte důležité ekonomické a politické události 90. let 20. století, které se projevily v urychlení procesu globalizace.

B. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Globalizace stírá geografické hranice mezi státy. Význam hranic postupně klesá. 2. Globalizace začíná ve světě v 90. letech 20. století, po ukončení tzv. Studené války. 3. Globalizace má výhradně pozitivní dopady na svět. 4. V 70. letech 20. století došlo ke dvěma ropným šokům, které vedly k výraznému růstu cen ropy. 5. Mezi důležité technologické inovace, které zlevnily a zrychlily světovou dopravu a obchod, bylo zavedení kontejnerů.

C. Cvičení

1. Vyberte si jednu z dekád v tabulce 1 a zjistěte podrobnosti o událostech v tomto období. Použijte učebnice dějepisu nebo vhodné encyklopedie. a) Jakým způsobem ovlivnily tyto události rozmach globalizace? 2. Doplňte tabulku 2.1 (období po roce 2000) o aktuální události. Vytvořte si časovou osu a na této ose vybrané události zaznamenejte. 3. Zjistěte, které země jsou součástí tzv. skupiny G20: a) Jaké jsou mezi těmito zeměmi rozdíly? Proč do skupiny patří například Čína nebo Indie? Proč Rusko či Saudská Arábie? b) Jak je ve skupině zastoupena Evropská unie? c) Vyhledejte v tisku zprávy o Summitu G20 ve Washingtonu (konal se 15. listopadu 2008). Zmiňuje se tisk o výsledcích summitu ještě dnes? 4. Zjistěte (např. v učebnicích dějepisu): a) Jaké dopravní prostředky (a jak) v jednotlivých obdobích zlepšily propojení světa? b) Jaké komunikační technologie (a jak) v jednotlivých obdobích zlepšily propojení světa?

20


D. Témata k diskuzi (O tom, zda diskuse vyžaduje domácí přípravu a vyhledání některých informací, rozhodne vyučující.) 1. Přemýšlejte a diskutujte v semináři nad karikaturami, které jsou u textu na začátku této kapitoly. a) Co říkají o globalizaci? Na které její aspekty narážejí? b) Dokážete s pomocí těchto karikatur zformulovat vlastní definici globalizace? 2. Které oblasti vašeho života globalizace přímo ovlivňuje? Ovlivňuje je pozitivně nebo negativně? Uveďte na konkrétních příkladech (např. globalizace vám umožňuje více cestovat a poznávat nové země a kultury apod.). Možná pozitiva a negativa globalizace si před seminářem promyslete a připravte shrnutí v bodech do přehledné tabulky:

2

Pozitiva

Negativa

3. Pokuste se vyjádřit obavy, které globalizace obecně vyvolává (např. vede k rychlému zhoršování životního prostředí)? Jsou tyto obavy globalizace oprávněné? Jak je lze vyvrátit?

2. Česká republika a Evropská unie v době globalizace Ačkoliv je globalizace jevem, který lze jen těžko změřit, existuje dnes celá řada metod, jak určit úroveň zapojení do globalizace v té které zemi. Nejčastější metodou jsou různé žebříčky (viz box 2.1), které řadí státy podle úrovně zapojení do globalizace v ekonomické, politické i kulturní oblasti. Podle těchto žebříčků, patří Česká republika k nejvíce globalizovaným zemím světa. Co za tímto možná překvapivým zjištěním stojí? Česká republika je malá otevřená ekonomika s vysokým podílem zahraničního obchodu na HDP, výrazným napojením obchodních i investičních vazeb na Evropskou unii (především Německo). V roce 2007 vyvezla Česká republika podle údajů ČSÚ zboží za více než 2,1 bilionů Kč, z toho 685 miliard Kč do Německa. Dovoz byl v roce 2007 jen o 40 miliard menší než vývoz. Je zemí s relativně silným přílivem přímých zahraničních investic, opět zejména ze zemí Evropské unie. Například v roce 2006 připlynulo do České republiky podle údajů ČSÚ přes 130 miliard korun přímých zahraničních investic. Čilý cestovní ruch tvoří významný příjem pro domácí ekonomiku; v roce 2007

k nám podle údajů ČSÚ ze zahraničí přicestovalo téměř 7 milionů turistů a cestovní ruch se podílí 3 % na hrubém domácím produktu České republiky. Přes 35 % domácností vlastnilo v roce 2007 počítač a téměř 27 % jich bylo připojeno k internetu. Z firem je k internetu připojeno přes 95 % a téměř 71 % jich má vlastní internetové stránky. Z hlediska politické angažovanosti sice Česká republika nepatří k nejvlivnějším členům mezinárodního společenství, ale i přes nedávnou komunistickou minulost je uznávána jako tradiční demokracie, která stála po 2. světové válce u zrodu mnoha mezinárodních organizací. Její politický vliv a potenciál se významně zvýšil vstupem do Evropské unie k 1. květnu 2004. Vzhledem k vysoké míře napojení České republiky na globální ekonomické toky, její geografické poloze a nutnosti reformovat její hospodářství (jak v rámci transformace z centrálně plánované ekonomiky, která byla uplatňována až do roku 1989, tak s cílem zvýšit její konkurenceschopnost) se vstup České republiky do Evropské unie jeví jako logický krok. Ekonomická integrace v rámci Evropské unie značně zvyšuje šance


21

Box 2.1 – Indexy globalizace Nejprestižnější žebříček globalizovaných zemí vydává konsorcium A. T. Kearney pro časopis Foreign Policy (http://www.foreignpolicy.com/ globalizationindex; http://www.atkearney.com/). Jejich Index globalizace mapuje změny ve čtyřech hlavních oblastech globální integrace. Ekonomická integrace zahrnuje data za obchod a přímé zahraniční investice. Osobní kontakt zahrnuje cestovní ruch, mezinárodní hovory či transfery peněz. Technologická propojenost zkoumá počet uživatelů Internetu nebo počet serverů. Politická angažovanost představuje členství v mezinárodních organizacích, příspěvky k misím OSN či počet ratifikovaných mezinárodních smluv. Index hodnotí celkem 77 zemí, které představují 97 % HDP světa. Na čele takto sestaveného žebříčku se dlouhodobě udržuje Singapur následovaný v roce 2007 Hongkongem a Nizozemskem. Česká republika se v roce 2007 umístila na 19. místě. Jeden z uznávaných žebříčků globalizace vydává švýcarský Institut pro výzkum hospodářského cyklu (KOF, http://globalization.kof.ethz. ch/). Index KOF je sestavován na základě tří dimenzí s různými vahami ve výpočtu indexu: ekonomická globalizace (36 %) se měří pomocí podílu zahraničního obchodu na HDP, toků přímých zahraničních investic nebo výše cel. Politická globalizace (25 %) vyjadřuje činnost vlády v mezinárodním kontextu pomocí počtu velvyslanectví, členství v mezinárodních organizací či účasti ve vojenským misích mezinárodního společenství. Sociální globalizace (38 %) sleduje charakteristiky cestovního ruchu, počet cizinců v domácí populaci, počet kabelových televizí, restaurací McDonald’s nebo obchodních domů IKEA na 1000 obyvatel. Celkově se jedná o 24 různých hledisek, která ovlivňují výši indexu. Z celkového počtu 122 hodnocených zemí se v roce 2008 Česká republika umístila na 8. příčce; z toho na 12. v ekonomické oblasti, na 10. v sociální a na 30. v politické. Vůbec nejvíce globalizovanými zeměmi podle KOF jsou Belgie, Rakousko a Švédsko. Zdroj: A. T. Kearney, http://www.atkearney.com/; Foreign Policy, http://www.foreignpolicy.com/globalizationindex; KOF Institut, http://globalization.kof.ethz.ch/.

jednotlivých ekonomik uspět v globalizovaném světě. V rámci sjednoceného trhu EU se může volně pohybovat zboží, služby, kapitál i lidé. Výrobci tak mohou získat lepší přístup k finančním zdrojům, využít výhod z hromadné výroby, levněji dopravovat suroviny i hotové výrobky, společně investovat do inovací apod. Zároveň jsou vystaveni silnější (evropské konkurenci), která je nutí inovovat a zefektivňovat jejich výrobu. Lidé mohou na společném trhu EU lépe najít pracovní uplatnění, zkvalitnit své vzdělání, nalézat nové kontakty apod. Odvrácenou stranou vyšší konkurence mohou být krachy a převzetí firem či ztráta zaměstnání. Společný trh EU však dává i těm, které globalizace postihla negativně, šanci nalézt rychleji nové zaměstnání, obor podnikání či zlepšit svou kvalifikaci díky možnosti volného pohybu a vzdělávání po celé Evropské unii. Vstup do EU však není pro Českou republiku jediným nástrojem zvládání výzev globalizace. Stejně jako všechny členské státy EU, musí i Česká republika pokračovat v reformním úsilí. Musí zpružňovat svůj sociální systém, aby byl připraven na nové podmínky, vyšší konkurenci na trhu práce i stárnoucí populaci. Musí zlepšovat prostředí pro podnikání a zahraniční investice. Musí dobře hospodařit a nezatěžovat své občany a firmy zbytečnou byrokracií. I v těchto často nepopulárních reformách (viz názory veřejnosti na reformu zdravotnictví či penzijního systému) může evropská integrace České republice pomoci. Například sdílení zkušeností – vždyť podobné starosti řeší Velká Británie, Německo i ostatní Evropské země. Navíc, za celou řadu reformních kroků mají odpovědnost samy bruselské instituce. Jejich úkolem je zajistit pokračování projektu Vnitřního trhu EU, starají se o vnější ekonomické vztahy EU a podmínky pro obchod s partnery a konkurenty evropských ekonomik, ovlivňují svými nařízeními ekonomické prostředí uvnitř členských států. Koordinace reformních kroků, jejich podrobné vysvětlení občanům EU a síla je prosadit je tak základním úkolem, který musí Evropská unie splnit, chce-li být v globálním světě konkurenceschopná. I za tímto účelem vznikla tzv. Lisabonská strategie růstu a zaměstnanosti. Byla přijata v březnu 2000 s hlavními cíli zvýšit inovace a investice do výzkumu a vývoje (včetně stanovení jejich hladiny na alespoň 3 % HDP), zrychlit strukturální reformy a reformu vnitřního trhu, zmodernizovat sociální model EU a dosáhnout 70% úrovně zaměstnanosti, snížit veřejné deficity a zavést optimální mix makroekonomických politik. Po revizi v podobě tzv. Kokovy zprávy byla strategie přehodnocena a znovu spuštěna v roce 2005. Zaměřila se na

růst zaměstnanosti a stanovila si jasně měřitelné cíle. Na jaře 2006 byly v jejím rámci vyhlášeny čtyři priority: 1. větší investice do inovací a vzdělávání; 2. plné využití firemního potenciálu; 3. větší pružnost a přizpůsobivost pracovních trhů; 4. zajištění bezpečných a stabilních energetických dodávek. Celkově tak lze konstatovat, že k udržení své konkurenceschopnosti v globálním prostředí přistupuje Evropská unie (a její členské státy, úloha jejichž hospodářských politik je i v EU klíčová) skrze zvýšený důraz na inovace, vědu a výzkum, vzdělávání a jejich implementaci do průmyslových odvětví a odvětví služeb. Přes současné zaostávání za úrovní inovací v USA či Japonsku, má Evropská unie již dnes odvětví, ve kterých je na špici světového vývoje: letectví, mobilní telefony, některá zpracovatelská odvětví. Přesto se přístup k inovacím mezi členskými státy liší. Podle obecných doporučení OECD i jiných organizací je přitom pro rozvoj inovací důležitý také pokrok v dalších oblastech: • efektivní finanční trhy dokáží alokovat prostředky na inovace a výzkum; • efektivní alokaci kapitálu do inovací ztěžuje vysoké a složité zdanění příjmů firem, nepřehledná a pomalá legislativa ohledně konkurzu a vyrovnání i administrativní omezení investorů, fúzí a akvizic; • otevřenost přímým zahraničním investicím má pozitivní vliv na produktivitu domácího průmyslu; • inovacím a výzkumu prospívá volná konkurence; • schopnost země implementovat inovace je dána její schopností přilákat a udržet vzdělané lidi – vzdělávací ale i imigrační politika jsou tak nadmíru důležité.

2

22


F. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte

E. Odpovězte na následující otázky

2

1. Vysvětlete, k čemu se používají žebříčky (indexy) globalizace? 2. Jaké postavení v těchto indexech má Česká republika a proč? 3. Jaký význam má pro českou ekonomiku zahraniční obchod? 4. Jak může ekonomická integrace v EU přispět ke zvýšení šance EU uspět v globální ekonomice? 5. Charakterizujte tzv. Lisabonskou strategii růstu a zaměstnanosti. Jaké má dnes priority?

1. Česká republika patří k nejméně globalizovaným zemím světa. 2. V současnosti neexistují žádné způsoby, jak měřit míru zapojení určitého státu do globalizace. 3. Pro českou ekonomiku je velmi důležitý zahraniční obchod, který má vysoký podíl na HDP. 4. Lisabonská strategie růstu a zaměstnanosti EU má za cíl snížit investice do výzkumu a vývoje. 5. V EU existuje sjednocený, tzv. vnitřní trh, v němž se může volně pohybovat (tzn. bez překážek mezi jednotlivými státy) zboží, služby, kapitál i lidé. 6. Vysoká konkurence může vést k zániku slabých podniků, které se neumí dostatečně rychle přizpůsobit změnám v poptávce. 7. Česká republika nemusí dodržovat závazky z Lisabonské strategie růstu a zaměstnanosti.

Klíčová slova kapitoly (termíny, které byste měli znát a umět vysvětlit) Globalizace Vlny globalizace Propojování světa Technologický rozvoj

Ekonomická integrace Konkurence Pozitiva a negativa globalizace Indexy globalizace

Lisabonská strategie růstu a zaměstnanost


1.

Vyhledejte na stránkách Českého statistického úřadu (www.czso.cz) nebo Ministerstva průslu a obchodu ČR (www.mpo.cz) aktuální data o zapojení České republiky do mezinárodního obchodu. a) Do kterých zemí ČR nejvíce vyváží? Ze kterých zemí k nám putuje nejvíce dovozu? b) Se kterými zeměmi máme nejvyšší přebytek a naopak deficit obchodu? Proč? c) Jaký význam pro zahraniční obchod ČR mají státy Evropské unie? d) Ze získaných údajů vytvořte koláčové grafy.

2.

Vyhledejte na stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz) nebo Ministerstva financí České republiky (www.mfcr.cz, v sekci EU a zahraničí), kterých mezinárodních organizací je Česká republika členem? a) Které z těchto mezinárodních organizací jsou pro nás nejvýznamnější a proč? b) Vyberte si některou z těchto organizací a stručně ji popište.


3.

4.

Vyhledejte aktuální žebříčky pořadí nejvíce globalizovaných zemí (A. T. Kearney a KOF). a) Jaké je současné postavení České republiky? Porovnejte ho s ostatními státy EU. b) Které státy se nacházejí na předních příčkách? Vysvětlete proč.

Zjistěte z publikací Českého statistického úřadu (www.czso.cz, např. sekce Pro studenty: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/studentum_us) následující informace o české ekonomice: a) Data o cestovním ruchu ČR: ze kterých zemí k nám cizinci nejčastěji jezdí? Které regiony ČR je nejvíce lákají a proč? b) Věda a technologie v ČR: kolik % HDP vydáváme v posledních letech na podporu vědy a výzkumu? Kolik je u nás zaměstnáno lidí ve vědě a výzkumu? c) Míra nezaměstnanosti v EU: ve kterých státech mají v současnosti s nezaměstnaností nejmenší problémy, ve kterých naopak největší? Jaké to může mít příčiny? d) Míra růstu HDP v EU: jak roste HDP EU ve srovnání s USA, Japonskem nebo Čínou? Které země EU vykazují v současnosti nejvyšší a nejnižší tempa růstu HDP? Tipy na publikace Českého statistického úřadu: Školní statistická ročenka (www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/skolni_statisticka_rocenka), ČR v číslech (www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1409-07), Data pro školní a studentské práce (www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/data_pro_skolni_a_studentske_prace).

5.

Navštivte webové stránky našich největších firem, mobilních operátorů nebo bank a zjistěte, kdo je jejich vlastníkem. Kolik z nich má české majitele? Jaké výhody vám (jako spotřebitelům jejich výrobků a služeb) může jejich zahraniční propojení přinést?

Praktické úkoly:

1.

23

Sestavte dotazník zaměřený na názory lidí na globalizaci (co pro ně znamená, čeho se bojí, co si pochvalují apod.) a požádejte o jeho vyplnění spolužáky, učitele, rodiče. a) Jak jednotlivé skupiny globalizaci vnímají? Vyhodnoťte dotazník. b) Proč jsou mezi odpověďmi různých skupin respondentů rozdíly? Pozn.: Dotazník sestavujte se svými spolužáky, nejlépe ve skupinách čítající 3-4 studenty. Snažte se sestavit jednoznačné a srozumitelné otázky i odpovědi. V případě nejasností o formulaci otázky se poraďte s vyučujícím.

2.

Vytvořte seznam transnacionálních společností, které působí v České republice a jejichž výrobky nebo služby často nakupujete. a) V případě, že si nejste jisti, zda je daná společnost transnacionální, podívejte se na její webové stránky a tuto skutečnost si ověřte. b) Ve kterých oborech/odvětvích tyto společnosti působí?

3.

Vytvořte seznam průmyslových odvětví s příklady konkrétních podniků, které v České republice zanikly kvůli nárůstu zahraniční konkurence? a) Ve kterých regionech se tyto podniky nacházely? b) Jaké dopady měl zánik uvedených podniků na ekonomiku regionů, z nichž pocházely? c) Které podniky mají v současnosti velké potíže kvůli silné zahraniční konkurenci?

4.

Vytvořte seznam s příklady odvětví nebo výrobků pocházejících z Evropy, které jsou na špičkové úrovni v celosvětovém měřítku.

2

24



1.

Jaké dopady může mít globalizace na rozvojové země? Může těmto zemím propojování světa napomoci nebo naopak ztížit další rozvoj ekonomiky? Uveďte na konkrétních příkladech a všechny argumenty řádně vysvětlete.

2.

Jaký má význam vzdělávání pro konkurenceschopnost jednotlivců, firem i celých ekonomik. Proč je důležité zajistit obyvatelům země nejen základní, ale i další stupně vzdělání? a) Které vysoké školy dnes umožňují svým absolventům nejlepší uplatnění a proč? b) Na jaké vysoké škole byste chtěli studovat a proč? Kde se uplatní absolventi této školy?

2 3.

4.

Jak pomohl přepravní kontejner k rozvoji světového obchodu? Jaké výhody má přepravní kontejner? Proč je tak hromadně využíván? Pozn.: Lze se inspirovat reality show BBC „The Box“, kterou pořádá ke 40. výročí vzniku kontejneru (http://news.bbc.co.uk/2/hi/in_depth/business/2008/the_box/default.stm).

Které státy či regiony jsou dnes hlavními konkurenty Evropské unie (v oblasti výroby zboží a služeb) a proč? Jak tomu bude za dvacet let?


1.

Proč se nebojím/bojím globalizace?

2.

Jak mohou české podniky obstát v globalizovaném světě? Co pro to musí udělat?

3.

Je možné (a vhodné) globalizaci nějak regulovat?

4.

Jsou násilné protesty antiglobalistů při zasedání významných ekonomických organizací správné a adekvátní (např. když ničí výlohy restaurací společnosti MacDonald´s)?

5.

V čem mají antiglobalisté pravdu a v čem ne?

6.

Čeká svět další globální krize?

3. Ekonomický model EU: Jaké má specifické rysy?

25


1. Základní typy ekonomických systémů ve světě Ekonomické systémy různých zemí můžeme srovnávat na základě mnoha kritérií. Kromě odlišných přístupů při hledání odpovědí na základní ekonomické otázky: co?, jak? a pro koho vyrábět? (tzv. alokační mechanismus ekonomiky), se země světa liší např. podle převládající formy vlastnictví, míry plánování nebo podle významu politiky pro fungování ekonomiky apod. Pro následující text bude rozhodující první ze zmiňovaných kritérií, podle něhož je možné rozdělit ekonomiky na: tržní, centrálně plánované nebo tradiční. Rozhodování všech subjektů (domácností, firem a státu/vlády) je v tržní ekonomice umožněno na základě spontánně vytvářených vazeb, pomocí trhu, kde dochází ke směně výrobků, služeb nebo výrobních faktorů. Výsledkem střetu uvedených subjektů je tržní cena, která má důležitou informační funkci. Cena má dále motivační funkci, podle ceny se subjekty rozhodují, co mají spotřebovávat a co vyrábět. Aby tržní ekonomika efektivně fungovala, musí v ní být umožněno soukromé vlastnictví, volná konkurence atd. (srovnej např. Hindls, Holman, Hronová a kol., 2003, s. 427). Protikladem tržní ekonomiky je centrálně plánovaná ekonomika (nebo příkazový systém), kde má rozhodující úlohu vláda. Vláda centrálně plánuje co, jak, pro koho i při jakých cenách se bude vyrábět. Tento systém fungoval do začátku 90. let 20. století i v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v dalších zemích střední a východní Evropy. Ty v 90. letech prošly složitým procesem (tzv. transformací), kdy se postupně přeměnily na ekonomiky tržní. Centrál-

ně plánovaná ekonomika se dnes udržuje jen v několika zemích světa, např. v Severní Koreji, na Kubě nebo v Bělorusku. Zvláštní model (někdy je označován jako „socialistická tržní ekonomika“) má Čína. Její model je založen na zasahování vlády do ekonomiky, na plánování a dalších principech centrálně plánované ekonomiky. S postupující modernizací však přejímá stále více tržních prvků a otevírá se světu. Spíše výjimečně se dnes vyskytují tradiční (nebo zvykové) ekonomiky, v nichž je rozhodování o základních ekonomických otázkách založeno na zvycích a tradicích – tedy na zkušenostech z minula. Často jsou tyto tradice spojeny např. s dominantním náboženstvím v zemi. Nejvýznamnějším příkladem tradičního systému je kastovní systém v Indii, který je spojen s hinduismem. Přestože je oficiálně rozdělení společnosti na zvláštní skupiny (kasty) zakázán, v praxi stále funguje. Ekonomiku ovlivňuje např. prostřednictvím trhu práce, kdy příslušníci nižších kast nejsou zaměstnáváni pro práce určené kastám vyšším apod. Dalším příkladem mohou být tzv. islámské ekonomiky (např. Írán), které dodržují principy islámského práva Šaría. Podle nich je např. zakázáno účtovat úrok z půjčky. V realitě neexistují čistě tržní nebo čistě příkazové ekonomiky, ale spíše smíšené systémy, v nichž převažují prvky tržní nebo příkazové ekonomiky. Všechny členské země Evropské unie jsou převážně tržními ekonomikami. Tržní ekonomika, jako základní typ ekonomického systému, již v současnosti převládá nejen v Evropě, ale v celé světové ekonomice.

2. Modely tržní ekonomiky v zemích EU a ve světě Tržní ekonomiky mohou být různě organizovány, a to i v rámci Evropské unie, která je v tomto ohledu velmi různorodá. Rozdíly se objevují především v míře zásahů (tzv. intervencí) vlády do fungování ekonomiky a ve vztazích mezi státem a jednotlivci nebo podniky. Tyto rozdíly se vyvinuly historicky, velkou roli při jejich formování hrály např. kulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi nebo jejich specifický politický vývoj. Charakte-

ristiky ekonomického a sociálního modelu přitom dnes zásadně ovlivňují celkovou výkonnost a konkurenceschopnost země. 2.1 Specifické sociálně-ekonomické modely v EU Země EU jsou ekonomicky velmi různorodé. Jednotný „evropský model“ neexistuje, avšak některé společné nebo převažující rysy v zemích EU můžeme nalézt. Ve srovnání s ostatními

3

26

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti vyspělými zeměmi je pro země EU typická zejména relativně silná úloha vlády v sociální oblasti (evropské země prosazují tzv. stát blahobytu, anglicky welfare state). Aby státy mohly poskytovat štědré sociální dávky (zejména starobní a invalidní

důchody, nemocenskou a podporu v nezaměstnanosti) a rozmanité veřejné služby (např. bezplatné nebo dotované zdravotnictví a vzdělávání), musí vybírat vysoké daně.

Graf 3.1 - Sociální výdaje a daně ve vybraných zemích, v % HDP v roce 2003 Veřejné sociální výdaje jako % HDP Celkové daně jako % HDP 60 %

48 %

36 %

24 %

3

12 %

0%

Est Irs Sl o Šp V e Ni Če Ře Fi n Po Itá Ra B e SR Dá Fra Šv EU J i ž US J ap Šv No nsk nc éds 15 ní K A on k o v e aně l k á zoz sk á ck o sk o l sk l i e k ou l gi e N on ý ca rsk o nsk l sk B r em ie sk o s k o rs k o k o prů or o sk o e i tá sk o repu o o o m ěr a ni e bl i ka

Zdroj: OECD Factbook 2008 on-line, http://www.oecd.org/.

Např. Švédsko vydává na sociální oblast více jak 30 % HDP, tedy nejvíce v Evropské unii i ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zároveň vykazuje nejvyšší podíl celkových daní a odvodů na HDP – téměř 50 % HDP. Pro srovnání: v USA činí výdaje na sociální oblast kolem 16 % HDP, daně kolem 26 % HDP. Jižní Korea nebo Mexiko vydávají na sociální oblast pouze kolem 6 % HDP – viz graf 3.1. Evropské země také přiznávají velkou roli odborům a často silně regulují pracovní trhy. Také stále podporují státní vlastnictví, zejména ve strategických průmyslových sektorech (EPC, 2004, s. 10). Některé členské země EU k uvedeným společným rysům tíhnou méně, některé naopak více. Rozlišujeme proto dva základní modely: ekonomiky liberální a ekonomiky sociál-

ně-tržní. Druhá skupina převažuje a lze ji dále rozdělit na různé skupiny, které mají částečně odlišné znaky – viz tabulku 3.1. Konzervativní/sociálně-tržní ekonomiky kladou důraz na spolupráci firem, odborů a státu v ekonomice a na odpovědnost státu za obyvatele. Stát garantuje obyvatelům rozsáhlé sociální jistoty, zejména prostřednictvím v rámci sociálního systému. Cenou za štědré sociální dávky jsou však vysoké daně a další odvody z mezd, stejně jako jiné daně a poplatky. Sociálně-tržní ekonomiky můžeme dále rozdělit na ekonomiky: kontinentální, severské a jihoevropské. Sociálně-tržní ekonomiky kontinentálního typu podporují silnější intervence státu do ekonomiky a rozvoj sociálního partnerství. Typická je silná ochrana zaměstnanců na trhu práce. Cílem je dosáhnout a udržet stabilní ekonomický růst a vysokou zaměstnanost. V Evropské unii je Tabulka 3.1 typickým představitelem tržní ekonomiZákladní modely tržní ekonomiky v EU a ve světě ky tohoto typu Německo nebo Francie. Zejména pro Francii je dále typické tzv. Typ tržní ekonomiky Příklady zemí v EU a ve světě plánování rozvoje ekonomiky (podobLiberální Velká Británie, Irsko; USA, Austrálie, Kanada ně jako např. v Japonsku – viz dále box) a v minulosti i relativně vysoká míra Konzervativní/sociálně-tržní: státního vlastnictví. Severské státy Kontinentální SRN, Francie, Rakousko, Benelux; Norsko, Švýcarsko ještě silněji prosazují sociálně-tržní prinSeverský/skandinávský Dánsko, Finsko, Švédsko cipy, zejména důraz na propracovanou a štědrou sociální politiku a rovnoměrJižní/středomořský Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko né rozdělení příjmů ve společnosti (stát Asijský rozvojový typ Japonsko, Jižní Korea, jihovýchodní Asie blahobytu). Vlády jsou zde velmi aktivní i při regulaci trhu práce a politiky na Zdroj: Dicken, 2007, s. 177-178; EPC, 2004.

3. Ekonomický model EU: Jaké má specifické rysy? ochranu životního prostředí. V ostatních oblastech ekonomiky jsou tamní vlády spíše liberální, tzn. podporují volnou konkurenci na trhu zboží a služeb. Naopak státy jihoevropské nemají tolik propracované systémy záchranných sociálních sítí a sociální výdaje jsou zde značně diferencovány podle profesních skupin obyvatelstva. Jako určitý protipól sociálně-tržních ekonomik EU vystupují ekonomiky liberální. Ty prosazují co nejvolnější konkurenci a minimální zásahy vlády do ekonomiky (tzv. princip laissezfaire, v překladu „nechte být“, „nechte plynout“). Trh by se měl regulovat sám, vláda by měla chránit pouze soukromé vlastnictví a konkurenci na trhu a zajišťovat veřejné služby (např. školství nebo veřejné osvětlení). V sociální oblasti se stát angažuje relativně málo, zejména ve srovnání se skandinávskými zeměmi. Typickým příkladem takové ekonomiky v EU je Velká Británie nebo Irsko, ve světě pak další anglosaské země. Nové členské státy EU jsou dnes již také tržními ekonomikami (připomeňme, že do začátku 90. let 20. století patřily mezi ekonomiky centrálně plánované). Většina zemí střední a východní Evropy (např. Česká republika, Slovensko, Polsko) prosazuje podobné principy tržní ekonomiky jako sociálně-tržní ekonomiky kontinentálního typu ze „staré patnáctky“. Některé země přijímají spíše liberální principy (např. Maďarsko a pobaltské státy). Tyto země také vydávají výrazně méně prostředků na sociální oblast. Např. Estonsko vydává na sociální oblast pouze kolem 10 % HDP – viz graf 3.1.

Ve světě je možné nalézt řadu dalších modelů tržní ekonomiky. Např. země jihovýchodní Asie preferují silnější, tzv. rozvojovou úlohu vlády v ekonomice. Vláda se snaží plánovat a řídit rozvoj ekonomiky (vytváří propracované průmyslové a jiné strategie), přičemž intenzivně spolupracuje s podnikatelskými subjekty. Vzorem pro asijské země je především Japonsko, které se po druhé světové válce dokázalo vypracovat z postavení válkou zdevastované země do pozice jedné z nejvyspělejších tržních ekonomik světa – viz box 3.1.

Box 3.1 – Japonská ekonomika je jiná než ekonomiky evropské Japonsko prosazuje od druhé světové války specifický typ tržní ekonomiky, v mnoha ohledech odlišný od ekonomik evropských. Je označováno za „plánovanou tržní ekonomiku s tradičními prvky“, protože vláda zde poměrně silně (ve srovnání např. se zeměmi EU) zasahuje do ekonomiky. Dodržování tzv. indikativních plánů japonských vlád však není pro podniky a další subjekty povinné, jako tomu je v případě centrálně plánované ekonomiky. Vláda také prosazuje svou průmyslovou politiku, na základě níž vybírá a podporuje perspektivní odvětví ekonomiky. V minulosti tak např. podporovala automobilový nebo počítačový průmysl, dnes odvětví informačních technologií, vyspělé technologie nebo služby. Důležité jsou pro rozhodování a politiku vlády i silné a neformální vazby s představiteli podniků a bank. Tyto neformální vazby by však např. v Evropě mohly být vnímány jako korupce. Velký význam pro chod ekonomiky i celé společnosti má také dodržování tradicí a zvyků. Pro japonskou kulturu je typický kolektivismus, tedy orientace společnosti na skupinu (např. podniky jsou vnímány jako forma rodiny, v níž zaměstnanci pracují často celý život). Japonci mají také silnou úctu k autoritám. Vyhýbají se neznámému a riziku, a proto např. preferují jasná pravidla a dlouhodobé plánování. Japonsko prochází od 90. let 20. století, která jsou zde kvůli vážným a dlouhodobým ekonomickým problémům označována jako „ztracená dekáda“, řadou změn. Mění se i celý ekonomický systém a snižuje se i úloha vlády v ekonomice. Vláda např. privatizuje velké státní podniky (např. Japonskou poštu, která poskytovala i finanční služby, a patřila tak mezi největší finanční ústavy světa).


1. Vysvětlete vlastními slovy, jaké jsou hlavní rozdíly mezi tržní a centrálně plánovanou ekonomikou. Uveďte na příkladech konkrétních zemí. 2. Co je to příkazová nebo zvyková ekonomika. 3. Jmenujte a stručně popište hlavní typy/modely tržní ekonomiky v Evropské unii. 4. Jaký typ/model tržní ekonomiky mají tyto evropské země: Velká Británie, Dánsko, Německo, Portugalsko, Česká republika. 5. V čem jsou odlišné od evropských modelů tržní ekonomiky modely asijské? Vysvětlete na příkladu Japonska.

27

3

28


B. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Cena má v tržní ekonomice důležitou informační funkci. 2. Centrálně plánovaná ekonomika je nejčastějším typem ekonomického systému ve světě. 3. V zemích EU má vláda poměrně silnou úlohu v sociální oblasti. 4. USA je typickým příkladem sociálně tržní ekonomiky. 5. Mezi liberální ekonomiky patří např. Velká Británie.

3. Změny a hlavní problémy ekonomických modelů EU

3

Tabulka 3.2 Mezi nejúspěšnější sociálně ekonoKlíčová čísla: populace a sociální situace EU mické modely v Evropské unii dnes patří model skandinávské ekonomiky. Ukazatel 1960 2004 Severské země se mimo jiné pravidelně umisťují na předních místech v žebříčcích konkurenceschopnosti, a proto se jim Celková populace ES/EU (v mil.) 168,4 (EU6) 459,0 (EU25) některé další členské země snaží přiblížit. Rovněž s postupující integrací v rámci EU a rostoucí globalizací světové ekonomiky Kojenecká úmrtnost v EU25 (v promile) 35,6 4,6 se určité rysy ekonomik EU přibližují (tzn. ekonomiky k sobě konvergují), jiné oblaPředpokládaná délka života obyvatele EU25 67,1 (muži) 75,6 (muži) sti se paradoxně stávají různorodější. při narození (v letech) 72,6 (ženy) 81,7 (ženy) Evropské sociálně-tržní ekonomiky prošly od 90. let řadou změn také kvůli Podíl populace EU25 starší 65 let (v %) 10,0 16,4 problémům, kterým čelily (zpomalení růstu HDP, růst nezaměstnanosti apod.). Vlády se snaží problémové oblasti reforPodíl populace EU25 na světové populaci (v %) 11,9 7,1 movat. V posledních letech převládá zejména snaha částečně úlohu státu v ekoZdroj: Eurostat (2006, s. 18, 35). nomice omezit, přesunout poskytování některých služeb na soukromý sektor obyvatel nad 65 let. Ačkoliv EU zatím nemá společnou sociála také omezit státní vlastnictví (tzn. privatizovat podniky). Tato ní politiku, dlouhodobě své členy vyzývá k zásadním reformám opatření by měla mimo jiné pomoci zvýšit efektivitu a produktiv této oblasti (např. v rámci Lisabonské strategie), stejně jako vitu v ekonomice. významné mezinárodní ekonomické organizace, např. OrganiJedním z největších problémů a rizik pro ekonomické modely zemí EU se stává demografická situace. Obyvatelstvo zace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo Mezinárodní v Evropě stárne (v důsledku klesající míry porodnosti a prodlužující se doby dožití – viz tabulku 1 a graf 2) a dnes roste převážně díky přistěhovalectví, která zajišťuje 80 % přírůstku. Podíl obyvatel EU27 starších 65 let by měl podle posledních odhadů Eurostatu (2008a) vzrůst do roku 2060 až na 30 % z předpokládaných 506 mil. obyvatel. Největší podíl seniorů by měl žít v Polsku a na Slovensku (více jak 36 % celkové populace), naopak nejméně v zemích Beneluxu nebo ve Skandinávii (kolem 25 %). Na jednoho seniora by tak měli v EU připadat v průměru pouze dva pracující (oproti dnešním čtyřem). Podobné trendy je možné zaznamenat i v jiných částech světa, zejména v zemích vyspělých (např. v Japonsku by se podíl seniorů na celkové populaci měl podle středních odhadů blížit do r. 2060 až 40 %). Tento nepříznivý vývoj s sebou nese mimo jiné i nutnost reformovat systémy sociálního zabezpečení, daňové systémy, zdravotnictví, pracovní trhy atd. Do budoucna bude stále náročnější finančně podporovat a starat se o rozšiřující se skupinu


29

Graf 3.2 - Věková pyramida v EU27, 2006 (% obyvatel v dané věkové skupině) Muži Ženy nad 85 80 - 84 75 - 79 70 - 74 65 - 69 60 - 64 55 - 59 50 - 54 45 - 49 40 - 44 35 - 39 30 - 34 25 - 29 20 - 24 15 - 19 10 -14 5-9 0-4

3 10

8

6

4

2

0

2

4

6

8

10

Zdroj: Eurostat (2008, s. 44).

měnový fond. Návrhů na řešení uvedené situace je celá řada. Lidé v Evropě budou v budoucnu muset pravděpodobně mnohem déle pracovat, než odejdou do důchodu. Budou si muset více spořit na stáří. Také bude třeba omezit bariéry pro příchod imigrantů ze zemí mimo EU apod.

To, zda budou současné návrhy a plány dostačující, se ukáže pravděpodobně již velmi brzy. Pokud chce Evropská unie a její členové zůstat i do budoucna na špici nejvýkonnějších ekonomik světa, budou muset průběžně modernizovat a přizpůsobovat své ekonomické systémy novým trendům ve světové

C. Odpovězte na následující otázky 1. Vysvětlete, jaké problémy mají země EU v demografické oblasti. 2. Jaké změny a reformy je třeba provést v ekonomice, v jejíž populaci roste podíl seniorů? 3. Jaké hlavní hospodářské problémy musí od konce 90. let 20. století řešit země EU?

D. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. V důsledku rychlého stárnutí populace rostou sociální výdaje. 2. Podíl obyvatel starších 65 let na celkové populaci je dnes v EU vyšší než 30 %. 3. Evropská unie má společnou sociální politiku. 4. Možností, jak řešit problémy spojené se stárnutím populace v EU je např. snížení věku pro odchod do důchodu (tzn. prodloužení důchodu). 5. V 90. letech 20. století v EU převládala snaha o snížení zásahů státu do ekonomiky.

30


Klíčová slova kapitoly (termíny, které byste měli znát a umět vysvětlit) Tržní ekonomika Centrálně plánovaná ekonomika Tradiční ekonomika

Typy (modely) tržní ekonomiky Sociálně-tržní ekonomika Liberální ekonomika

Stát blahobytu Demografická situace Stárnutí populace


3

1.

Zjistěte z publikací Českého statistického úřadu (www.czso.cz, např. sekce Pro studenty: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/studentum_us) následující informace o sociální a demografické situaci v České republice: a) Jaká je v současnosti kojenecká úmrtnost? b) Jaká je v současnosti naděje dožití pro muže a ženy? c) Najděte aktuální věkovou pyramidu (strom) a popište ji. d) Najděte odpovědi pro výše uvedené otázky také pro další země EU dle vašeho výběru – srovnejte odpovědi s údaji za Českou republiku. Tipy na publikace Českého statistického úřadu: Školní statistická ročenka (www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/skolni_statisticka_rocenka), ČR v číslech (www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1409-07), Data pro školní a studentské práce (www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/data_pro_skolni_a_studentske_prace)

2.

Na internetu (např. stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky www.mpsv.cz) zjistěte, jaký typ penzijního systému je v současnosti využíván v České republice. Jaké má hlavní problémy a jak je možné je řešit?

3.

Přečtěte si na stránkách Euroskopu informace o politice EU v oblasti sociální ochrany (www.euroskop.cz/686/sekce/socialni-ochrana/). Stručně shrňte nejdůležitější body tohoto textu. Jaké jsou cíle, programy a instituce této politiky?

4.

Pročtěte si na stránkách Euroskopu (www.euroskop.cz/38/sekce/aktuality/) aktuality z ekonomiky. Jaké hlavní hospodářské problémy v současnosti řeší země EU? Vyberte si dvě země a porovnejte jejich současné problémy nebo úspěchy v hospodářské oblasti.

Praktické úkoly:

1.

Najděte v novinách (např. Hospodářské noviny) nebo ekonomických časopisech (např. Ekonom) zprávy o současném stavu japonské ekonomiky. a) Zjistěte, jaké problémy řešilo Japonsko v 90. letech 20. století? b) Vyhledejte v ekonomických encyklopediích význam a možné dopady ekonomických termínů: deflace, recese.

2.

Vyhledejte v ekonomických encyklopediích nebo slovnících význam těchto ekonomických termínů: tržní cena, deregulace, liberalizace, privatizace.


31


1.

Vyberte si jednu z členských zemí a zjistěte podrobnosti o typu její ekonomiky (jakou měrou a jakým způsobem zasahuje do ekonomiky vláda, jaká jsou specifika podnikatelského sektoru apod.). Na semináři srovnejte Vámi vybranou zemi se zeměmi, které si vybrali vaši spolužáci. Jaké mohou být dopady imigrace do České republiky na její ekonomiku? a) Uveďte na konkrétních příkladech a vysvětlete. Na semináři dále diskutujte se spolužáky nad těmito otázkami: b) Co si myslíte o cizincích, kteří přichází do České republiky? c) Jak mohou imigranti pomoci vyřešit problém stárnutí populace v Evropě? Možná pozitiva a negativa migrace si před seminářem promyslete a připravte shrnutí v bodech do přehledné tabulky: Pozitiva/přínosy migrace do ČR

Negativa migrace do ČR

3

2.

Tipy na hledání informací o migraci v České republice: Migrace na stránkách Ministerstva vnitra ČR (www.mvcr.cz/clanek/migrace.aspx), Mezinárodní organizace pro migraci (www.iom.cz), Migrace on-line (www.migraceonline.cz).

3.

Vytvořte spolu s vyučujícím myšlenkovou mapu – co víte o vybrané evropské ekonomice (zemi vybere vyučující)? Co vám na jejím fungování přijde zvláštní nebo neobvyklé? Diskutujte se spolužáky o této zemi.

4.

Přemýšlejte a diskutujte se spolužáky o hlavních dopadech stárnutí evropské nebo české populace na ekonomiku – v jakých oblastech se může konkrétně projevit (např. bude třeba postavit více pečovatelských domovů pro důchodce, bude třeba vyškolit více specialistů pro práci se seniory apod.)?

5.

Vytvořte spolu s vyučujícím myšlenkovou mapu – co jste slyšeli o čínské ekonomice? Co vám na jejím fungování přijde zvláštní nebo neobvyklé? Diskutujte se spolužáky o Číně.

32



3

1.

Proč má stát (společnost) podporovat sociálně slabé skupiny obyvatelstva?

2.

Který typ ekonomického systému (a proč) je efektivnější – tržní ekonomika nebo ekonomika centrálně plánovaná?

3.

V kterých oblastech by v České republice měla vláda více zasahovat do ekonomiky a regulovat ji (např. při ochraně životního prostředí apod.)?

4.

Jaký máte vztah k přistěhovalcům a imigrantům? Je dobré podporovat příliv imigrantů?

5.

Jaké dopady má a bude mít stárnutí populace na státní rozpočet?

4. Rozšiřování EU: Co přináší nové státy Evropské unii?

33

4. Rozšiřování EU:

Co přináší nové státy Evropské unii? 1. Ekonomická úroveň a růstová dynamika členských zemí EU Evropský integrační proces se neustále prohlubuje. V 90. letech minulého století byl dokončen projekt jednotného vnitřního trhu a následně členské státy přistoupily k realizaci měnové unie. Koordinace postupuje i v dalších oblastech hospodářské politiky. Přesto však zůstává Evropská unie dosti různorodým celkem. Nenajdeme snad ani jeden ekonomický či sociální ukazatel, jehož hodnoty by byly shodné pro všech 27 členských zemí. Rozdíly jsou ještě výraznější po nedávno realizovaných kolech rozšíření Unie v letech 2004 a 2007. Rozdílnost ekonomik starých a nových zemí EU (tj. těch, které přistoupily v roce 2004 nebo 2007) lze velmi dobře dokumentovat především na základě ukazatele HDP na obyvatele, který charakterizuje dosaženou ekonomickou úroveň dané země. Z tabulky č. 1 vidíme, že úroveň HDP na obyvatele v jednotlivých členských státech EU se výrazně liší, přičemž nejzásadnější rozdíly jsou patrné mezi novými a původními členskými státy. Všechny nové členské země se pohybují pod průměrem EU-27, zatímco ty původní dosahují až na výjimky podstatně vyšších hodnot. V roce 2007 bylo rozpětí v dosaženém HDP na obyvatele mezi nejvyspělejší a nezaostalejší zemí 280 % (Lucembursko) ku 36 % (Bulharsko) průměru EU-27. Na druhé straně je ale nutné zmínit, že řada vyspělých západoevropských zemí se potýká v posledních letech s pomalým růstem HDP (např. Německo, Itálie, Francie, Dánsko nebo Rakousko), zatímco růstová dynamika nových členských zemí je velmi příznivá. Dochází proto k postupnému přibližování ekonomické úrovně původních a nových členských zemí. Přibližovací proces je nejrychlejší v pobaltských zemích a dále také státech střední Evropy. Růstová dynamika nových členských zemí, dle očekávání, se zrychlila po vstupu do Evropské unie. Nové členské státy na členství v EU vydělávají. Daří se jim profitovat s rozvoje vzájemného obchodu se starými členskými státy a zvýšeného přílivu přímých zahraničních investic, které podporují od poloviny 90. let podstatným způsobem přesun nových technologií a strukturální změny ekonomik. Zájem zahraničních firem z původních členských zemí EU investovat na území nových členských států prudce roste již od poloviny 90. let. Zásoba přímých zahra-

ničních investic (PZI) dosahuje v současnosti v průměru zhruba 40% podílu na HDP nových členských zemí oproti zhruba 10% podílu v polovině 90. let. Tabulka 4.1 HDP na obyvatele v PKS (EU_27=100, 1997-2006) Země

Změna v procentních bodech (1997-2006) +64

1997

2006

Lucembursko

215

279

Irsko

115

145

+30

Nizozemsko

127

130

+3

Rakousko

133

127

-6

Dánsko

133

126

-7

Švédsko

123

124

+1

Belgie

126

120

-6

V.Británie

116

118

+2

Finsko

111

117

+6

Německo

124

114

-10

EU_15

115

112

-3

Francie

115

111

-4

93

105

+12

Itálie

119

103

-16

EU_25

104

103

-1

EU_27

100

100

0

Španělsko

Řecko

84

97

+13

Kypr

96

92

-4

Slovinsko

75

88

+13

Česká republika

73

78

+5

Malta

80

77

-3

Portugalsko

76

74

-2

Estonsko

41

68

+27

Maďarsko

51

65

+14

Slovensko

51

63

+12

Litva

38

61

+23

Lotyšsko

34

60

+26

Polsko

46

52

+6

Rumunsko

26

38

+12

Bulharsko

26

36

+10

Zdroj: Eurostat data (http://epp.eurostat.ec.europa.eu).

4

34

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti Tabulka 4.2 Produktivita a náklady práce v zemích Evropské unie Ukazatel Rok

1997

HDP na hodinu práce v PKS (EU_15=100)

2006

1997

2006 1

Průměrné hodinové náklady práce (EU_27=100) 1997

2005 2

Lucembursko

166

180

148

171

125

152

Irsko

125

135

83

107

-

108

Belgie

137

131

130

125

-

146

Francie

126

124

113

120

23

143

Rakousko

122

120

100

100

129

129

Švédsko

113

114

102

106

140

155

Nizozemsko

110

113

113

121

120

135

Finsko

111

112

93

97

119

131

EU_15

115

110

100

100

115

123

Velká Británie

107

110

112

120

104

120

Dánsko

110

108

108

104

138

157

Německo

114

108

113

111

137

134

Itálie

129

109

105

89

104

106

93

104

61

72

58

68

Španělsko

108

103

95

92

84

75

EU_27

100

100

-

88

100

100

Malta

-

90

-

75

-

41

Kypr

81

85

64

68

46

57

Slovinsko

74

84

61

72

46

53

Maďarsko

62

75

44

56

19

30

Slovensko

54

72

44

61

15

24

ČR

61

71

45

54

18

33

Portugalsko

68

69

56

58

44

52

Estonsko

40

64

-

48

13

23

Litva

38

57

33

46

10

17

Lotyšsko

36

51

27

40

9

14

Polsko

-

66

-

53

20

27

Rumunsko

-

39

-

29

-

11

Bulharsko

29

35

-

31

6

8

Řecko

4

HDP na zaměstnanou osobu v PKS (EU_27=100)

Poznámka: 1. Nejnovější data za Velkou Británii a Rumunsko jsou v databázi Evropského statistického úřadu k dispozici za rok 2005. 2. Nejnovější údaje za Itálii jsou v databázi Evropského statistického úřadu k dispozici za rok 2004, v případě Řecka za rok 2003. Zdroj: Eurostat data (http://epp.eurostat.ec.europa.eu).

Jedním z důvodů zvýšeného přílivu investic je přesun podnikatelských aktivit kvůli vysokým pracovním nákladům. Současně si je však třeba uvědomit, že nižší produktivita práce ani výraznější zvýšení mezd neumožňuje (viz tabulku č. 4.2). Kapitálové přesuny mezi původními a novými státy dokumentuje i to, že téměř tři čtvrtiny z celkového objemu PZI do zemí střední a východní Evropy připlynuly z vyspělých zemí Evrop-

ské unie. Konkrétně v prvních letech po rozšíření EU směřovala téměř třetina firemních projektů na přemístění výroby z původních zemí EU do nových, což je mimořádné číslo pokud uvažujeme relativně malý ekonomický rozměr nových členských zemí. Pro srovnání lze uvést, že zhruba stejný počet projektů byl realizován ve stejném období západoevropskými firmami v celém teritoriu Číny, Indie a jihovýchodní Asie.

4. Rozšiřování EU: Co přináší nové státy Evropské unii? Důvody aktuální vysoké konkurenceschopnosti nových členských zemí lze hledat ve specifických komparativních výhodách, mezi které patří zejména: nízké náklady práce (přesněji řečeno příznivý poměr mezi produktivitou a náklady práce), nabídka kvalifikované pracovní síly, výhodnější daňové prostředí,

35

nízká rizikovost ekonomického prostředí, geografická poloha, kulturní blízkost a jazyková vybavenost (uvažujeme zejména další evropské jazyky kromě angličtiny) a v neposlední řadě také vysoká dynamika ekonomiky a tržního prostředí.

Box 4.1 – Významná centra strategických služeb ve střední Evropě Zahraniční investice do high-tech oborů průmyslu a sofistikovaných služeb zatím zůstávají v nových členských zemích v menšině oproti zastoupení zpracovatelského průmyslu a dalších středně vyspělých sektorů. V posledních pěti letech se ovšem začíná blýskat na lepší časy. Nové členské státy se stávají oblíbenějším místem pro lokalizaci sofistikovanjších oborů služeb. Jako příklady takových investic lze uvést následující centra strategických a sdílených služeb: DHL – největší logistická společnost na světě, přesunula většinu svých evropských IT aktivit z Velké Británie a Švýcarska do České republiky. Smyslem vybudování nového IT operačního centra v Praze je řízení a podpora celé evropské IT infrastruktury DHL z jediného místa. Evropské centrum v Praze tvoří spolu s centrem DHL v USA a asijským centrem v Malajsii jednolitou IT infrastrukturu, která bude podporovat aktivity DHL po celém světě. Projekt vytvořil 1300 nových pracovních míst. Accenture – je globální společností zabývající se manažerským poradenstvím, technologickými službami a outsourcingem (Outsourcing lze charakterizovat jako proces, při kterém společnost zanechává vybraných činnosti v jejím produkčním řetězci a realizuje je prostřednictvím externích dodávek). V roce 2001 přesunula společnost do Prahy centrum outsourcingu podnikových procesů (finance a účetnictví, lidské zdroje, zajišťování zdrojů a zásob, kontakt se zákazníky, sdružený outsourcing). Dále zde fungují ještě divize IT služeb a poradenství. Společnost zaměstnává v České republice 1700 zaměstnanců. V následujících letech plánuje Accenture rozvíjet další centra služeb na Slovensku, v Polsku a v Rumunsku. T-Systems – je poskytovatelem komplexních služeb v oblastech projektování, řízení a servisu informačních a komunikačních technologií. Společnost se rozhodla v průběhu let 2008 a 2009 vybudovat rozsáhlé ICT centrum v Maďarsku, kam přesune významnou část aktivit. Plánováno je vytvoření 1700 nových míst, z nichž 1000 bude umístěno v Debrecínu a zbytek v Budapešti. Philips – zřídil v roce 2005 v polském městě Lodž servisní centrum, které zaměstnává více než 500 zaměstnanců. Centrum provádí servis pro zhruba stovku poboček firmy v rámci Evropy. Specializuje se na oblast firemních procesů - financí a účetnictví, lidských zdrojů, apod.). Diageo – významný producent destilátů, vybudoval v roce 2001 v Budapešti centrum sdílených služeb, které zaměstnává 500 specialistů v oblasti finančních služeb. Maďarské centrum poskytuje servis 19 obchodním jednotkám firmy Diageo na celém světě (včetně Spojených států). Zdroj: www.neoIT.com, www.dhl.cz, http://www.accenture.com/Countries/Czech_Republic, http://www.ge.com/hu/en/ourCompany/GE_hungary.html

A. Odpovězte na následující otázky 1. Vysvětlete, jaké existují mezi členskými zeměmi EU rozdíly v HDP na obyvatele a v tempech růstu celkového HDP? Uveďte na konkrétních příkladech. 2. Proč ekonomiky (HDP) nových členských zemí EU rostou rychleji než ekonomiky starých členů? 3. Jmenujte komparativní výhody nových členských zemí EU. 4. Uveďte příklady přímých zahraničních investic do high-tech oborů v České republice. 5. Vysvětlete rozdíly mezi pojmy „vnitřní (nebo společný) trh“ a „měnová unie“.

4

36


B. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. 2. 3. 4. 5.

V Evropské unii dosud neexistuje tzv. vnitřní trh. Členské státy EU jsou velmi rozdílné, např. v úrovni HDP na obyvatele. Nové členské státy EU vykazují větší tempa růstu HDP než staré státy. Nejvyšší HDP na obyvatele v rámci EU dosahuje Německo. Mezi komparativní výhody nových členských států patří např. dobrá nabídka kvalifikované pracovní síly a relativně nízké náklady práce.

2. Konkurenceschopnost ekonomik EU

4

Současná růstová výkonnost nových členských zemí je ve srovnání s většinou původních států EU příznivější. Jaká jsou ale perspektivy evropských ekonomik? Udrží si nové členské státy svoji konkurenceschopnost i v dlouhodobém horizontu? Dokáží se nákladově náročné ekonomiky západní Evropy vypořádat s výzvami globalizace? Odpovědi na tyto otázky samozřejmě nelze s jistotou poskytnout, ale můžeme se pokusit zmapovat předpoklady pro udržení konkurenceschopnosti jednotlivých ekonomik. Vyjdeme přitom z aktuálně publikovaných hodnocení dvou renomovaných institucí – Světového ekonomického fóra a Centra pro evropskou reformu. Obě pracoviště vycházejí z komplexního pojetí konkurenceschopnosti. V tomto smyslu jsou jako konkurenceschopné považovány takové ekonomiky, které mají předpoklady pro dosahování dlouhodobé udržitelného růstu výkonnosti a tím i zvyšování ekonomické úrovně v podmínkách celkové stability ekonomiky. Předpoklady konkurenční pozice jsou hodnoceny na základě širokého spektra různých indikátorů. Právě při výběru hodnocených indikátorů (vstupů) se uvedená výzkumná pracoviště liší, a proto jsou i jejich žebříčky trochu odlišné. Světové ekonomické fórum sestavuje tzv. Index globální konkurenceschopnosti, který byl za období 2007-2008 zjišťován na základě zhruba stovky indikátorů hodnotících např. úroveň infrastruktury, makroekonomické prostředí, vzdělávací systém, vyspělost trhů, technologickou úroveň zemí, inovační výkonnost, sofistikovanost podnikatelské-

Tabulka 4.3 Postavení ekonomik EU v rámci mezinárodních žebříčků konkurenceschopnosti Země Dánsko Švédsko Rakousko Nizozemsko Finsko Irsko Velká Británie Německo Francie Slovinsko Estonsko Lucembursko Belgie Česká republika Kypr Španělsko Lotyšsko Litva Řecko Slovensko Portugalsko Maďarsko Itálie Rumunsko Bulharsko Polsko Malta

Pořadí ekonomik EU v rámci Lisabonské ligové tabulky Centra pro evropskou reformu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.

Pořadí ekonomik EU v rámci Indexu globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra 3. 4. 15. 10. 6. 22. 8. 5. 18. 39. 27. 25. 20. 33. 55. 29. 45. 38. 65. 41. 40. 47. 46. 73. 74. 51. 55.

Zdroj: BARYSH, K., TILFORD, S., WHYTE, P. (2008): The Lisbon scorecard VIII. London: Center for European Reform (CER); PORTER, M., SCHWAB, K., MARTIN, X.S. (2008): The Global Competitiveness Report 2007/2008. Houndmills: Palgrave Macmillan.

4. Rozšiřování EU: Co přináší nové státy Evropské unii? ho prostředí, apod.). Na základě dosaženého skóre indexu poté stanovuje pořadí sledovaných ekonomik. Centrum pro evropskou reformu vydává již osmým rokem tzv. „Lisabonskou ligovou tabulku“ (The Lisbon Scorecard), ve které je hodnocen výkon jednotlivých zemí v rámci plnění Lisabonské strategie EU. Žebříček nevychází z takového počtu indikátorů jako index světového ekonomického fóra, ale zase zahrnuje nejen ekonomické, ale i sociální a environmentální ukazatele. Dalším výrazným rozdílem je zkoumaná skupina zemí, do které patří pouze členové EU a ne široká skupina světových ekonomik, tak jako je tomu u Světového ekonomického fóra. Nejnovější výsledky obou žebříčků přehledně ilustruje tabulka č. 4.3, ze které lze vysledovat, že konkurenceschopnost početné členské základy Evropské unie je dosti diferencovaná. Postavení vyspělých evropských ekonomik není v mezinárodním srovnání vůbec špatné. Polovina zemí v elitní desítce dle hodnocení Světového ekonomického fóra pochází z Evropské unie. Stabilně nejlepšího skóre dosahují, jak v hodnocení Světového ekonomického fóra tak i Centra pro evropskou reformu, skandinávské státy, které patří v poledních letech mezi nejkonkurenceschopnější ekonomiky Evropy i světa. Jejich konkurenční pozice vychází především z vysoké inovační výkonnosti, sofistikovanosti podnikatelského prostředí, kvalitního vzdělávacího systému a vysokého stupně liberalizace trhů. Mezi další úspěšné ekonomiky se řadí Velká Británie, Německo, Nizozemsko nebo Rakousko, avšak vždy z rozdílných důvodů. Německo dominuje především v nejvyspělejších faktorech konkurenceschopnosti a také z hlediska kvalitní infrastruktury. Přednosti Velké Británie lze hledat v efektivnosti pracovního a finančního trhu. Nizozemsko a Rakousko zase patří mezi několik málo evropských ekonomik, kterým se daří kombinovat vysokou zaměstnanost s vysokou produktivitou práce. Naproti tomu nižší úroveň konkurenceschopnosti vykazují nové členské státy a země jižní Evropy. Mezi nejhůře hodnocené ekonomiky v obou žebříčcích patří v současnosti Malta, Rumunsko, Bulharsko, Itálie nebo Řecko. Nové členské státy dosahují oproti vyspělým zemí západní a severní Evropy horších výsledků z hlediska produktivity, znalostní ekonomiky i co se týče výkonnosti na trhu práce.

Z uvedených výsledků vidíme, že vysoká konkurenceschopnost v globální ekonomice a rozvinuté sociální standardy se nemusí vylučovat, a není tudíž nutné bořit evropské sociální modely. Je však nezbytné je doplnit o účinnou aktivační strategii, která sníží regulaci a zvýší flexibilitu trhů práce. Do budoucna by se proto měly vyspělé evropské země zaměřit na hledání takových přístupů, které budou respektovat evropské tradice a zvyklosti při současném udržení konkurenceschopnosti v globálním prostředí. Pro vyspělé ekonomiky EU také samozřejmě platí, že již jen těžko mohou konkurovat v ceně výrobních faktorů. Jsou proto nuceny se zaměřit na produkci zboží, které se odliší od konkurence využitím specifického know-how. Postavení nových členských zemí zase naznačuje, že aktuální vysoká růstová dynamika nemusí být dlouhodobě udržitelná. Nové členské země v řadě ukazatelů zaostávají (výdajů na vědu a výzkum, inovační potenciál, technologická úroveň, vzdělávací kapacity, apod.), což se bude promítat stále více v souvislosti se zvyšováním nákladů práce a životních standardů. V krátkém a patrně i střednědobém období bude možné nedostatky v produktivitě kompenzovat nižšími náklady vstupů, ale v dlouhodobém horizontu se i pro tyto ekonomiky jeví jako nezbytné postupné zkvalitňování ekonomického prostředí směrem ke standardům vyspělých zemí.

C. Odpovězte na následující otázky 1. Vysvětlete, k čemu jsou používány indexy konkurenceschopnosti. 2. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Indexem globální konkurenceschopnosti (Světového ekonomického fóra) a Lisabonskou ligovou tabulkou (Centra pro evropskou reformu)? 3. Které země EU patří podle žebříčků konkurenceschopnosti na přední místa a proč? 4. Které země EU patří podle žebříčků konkurenceschopnosti mezi hůře hodnocené země a proč? 5. Na co by se měly (nebo mohly) země EU do budoucna zaměřit, aby zlepšily úroveň své konkurenceschopnosti? Vysvětlete na konkrétních příkladech. 6. Vysvětlete termín „udržitelný hospodářský růst“.

37

4

38


D. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Mezi nejkonkurenceschopnější ekonomiky EU patří skandinávské země. 2. Velká Británie se řadí mezi méně konkurenceschopné evropské ekonomiky, protože má neefektivní pracovní trh a finanční trh. 3. Nejkonkurenceschopnější země EU mají většinou kvalitní vzdělávací systémy. 4. Pomocí Indexu globální konkurenceschopnosti se zjišťuje, které evropské země mají na svém trhu nejsilnější konkurenci. 5. Tzv. Lisabonská ligová tabulka hodnotí země EU podle toho, jak plní Lisabonskou strategii EU.

Klíčová slova kapitoly (termíny, které byste měli znát a umět vysvětlit)

4

Rozdíly mezi členskými státy HDP na obyvatele Růst HDP

Přímé zahraniční investice Komparativní výhody Konkurenceschopnost

Indexy konkurenceschopnosti Inovace Produktivita práce


1.

Aktualizujte tabulku č. 4.1 v této kapitole. Které členské země EU dnes mají nejvyšší a které země nejnižší HDP na obyvatele? Změnilo se nějak pořadí oproti původní tabulce? Pro vyhledání potřebných dat můžete využít publikace Českého statistického úřadu (www.czso.cz, např. Školní statistickou ročenku, www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/studentum_us) nebo Eurostatu (např. Eurostat Yearbook, http://epp.eurostat.ec.europa.eu).

2.

Zjistěte na oficiálních stránkách EU (http://europa.eu, např. v publikaci „Základní fakta a čísla o Evropě a Evropanech, http://europa.eu/abc/keyfigures/index_cs.htm) tyto údaje: a) Které země EU mají nejvyšší a které nejnižší procento lidí ve věku od 20 do 24 let, kteří dosáhli nejméně středoškolského stupně vzdělání? b) Jaké obory nejčastěji studují studenti vysokých škol v EU? c) Které země EU vykazují nejvyšší procento domácností s přístupem k internetu? Jaké procento vykazuje Česká republika? Pokuste se vyhledané údaje slovně zhodnotit. Jsou tyto údaje příliš vysoké nebo nízké a proč? Je to dobře nebo naopak špatně?

4. Rozšiřování EU: Co přináší nové státy Evropské unii?

3.

Zjistěte ve Školní statistické ročence Českého statistického úřadu (www.czso.cz/csu/redakce. nsf/i/studentum_us) tyto údaje o úrovni školství v České republice: a) Která z veřejných vysokých škol má v současnosti nejvíce a která nejméně studentů? Jak byste vysvětlili vysoký nebo nízký zájem o tyto školy? b) Kolik je dnes studentů vysokých škol? Roste počet vysokoškolských studentů? c) Jaký podíl z celkového počtu vysokoškolských studentů představují zahraniční studenti? d) Na kolika gymnáziích se v České republice vyučuje?

4.

Vyhledejte na stránkách Euroskopu (www.euroskop.cz) aktuální zprávy a analýzy, které se zabývají problematikou evropské konkurenceschopnosti. Shrňte hlavní závěry těchto zpráv.

5.

Najděte v tisku nebo na internetu další příklady významných zahraničních investic v České republice, které jsou směřovány do high-tech oborů (vedle investic uvedených v boxu 4.1).

6.

Najděte v tisku nebo na internetu zprávy o vývoji českého vysokého školství. Jaké hlavní trendy je zde možné pozorovat? Jaké problémy musí dnes řešit české vysoké školy a proč?

39


1.

Přemýšlejte a diskutujte se spolužáky o významu vysokoškolského vzdělávání pro míru konkurenceschopnosti země. Proč je důležité, aby země měla vysokou úroveň vzdělanosti?

Jaké má v současnosti Česká republika komparativní výhody oproti ostatním zemím EU z hlediska konkurenceschopnosti? Které oblasti přispívají k vysoké konkurenceschopnosti a které naopak míru konkurenceschopnosti ČR snižují? Vysvětlete proč a uveďte na konkrétních příkladech. Možná pozitiva a negativa vývoje konkurenceschopnosti České republiky si před seminářem promyslete a připravte shrnutí v bodech do přehledné tabulky: Pozitiva/výhody ČR

2.

Negativa/problémy ČR

4

40



4

1.

Jak by Česká republika mohla zvýšit v budoucnu svou konkurenceschopnost?

2.

Jaký význam mají pro zemi zahraniční investice do high-tech oborů?

3.

Proč jsou mezi zeměmi EU nadále velké rozdíly v dynamice ekonomického růstu?

4.

Které oblasti vysokoškolského vzdělání v České republice by měly být více podporovány?

5. EU jako globální aktér: Jak EU hájí své zájmy ve světě?

41


1. Co znamená být globálním aktérem? EU je stále častěji označována za významného globálního aktéra a samotní představitelé členských států EU i jednotlivých orgánů EU hovoří o nutnosti, či dokonce povinnosti hrát v mezinárodních vztazích stále významnější roli. Připomeňme si zejména dokument ze summitu v Laekenu (přijat v prosinci 2001) často nazývaný jako Deklarace o budoucnosti Evropské unie. Je v něm konstatováno, že EU je konfrontována s rychle se rozvíjející globalizací. V textu je poté položena otázka: „jaká je role EU v současném změněném světě - neměla by hrát v prvé řadě roli mocnosti a zároveň stabilizátora ve světovém měřítku a být pro řadu zemí a národů určitou morální oporou?“ V Laekenské deklaraci je tedy úloha Evropy jako vůdčí mocnosti viděna ve schopnosti v celosvětovém měřítku plnit stabilizační funkci a ukazovat mnoha zemím a národům cestu vpřed. EU chce dokonce převzít svou odpovědnost za řízení globalizace, když konstatuje: „Evropa se musí zhostit své zodpovědnosti a být mocností. Mocností, která rozhodně bojuje proti jakémukoli násilí, terorismu a fanatismu, ale která je zároveň pozorná k jakékoli nespravedlnosti. Mocností, která chce zarámovat globalizaci principy etiky, které jde o princip solidarity a udržitelného rozvoje.“

Nejprve je však nutné zamyslet se nad tím, co vlastně znamená být globálním aktérem a jak toho EU může dosahovat. Je nepochybné, že v posledních dvou desetiletích se EU stala nikoliv pouze významným ekonomickým, ale rovněž politickým subjektem. Na mezinárodní scénu vstupuje svoji významnou obchodní silou podloženou skutečností, že čtvrtina světového HDP je vytvářena na jejím území a že měna EURO je druhou nejvýznamnější měnou za americkým dolarem. K tomu být globálním hráčem ovšem nestačí pouze ekonomická síla a obhajoba legitimních obchodních a hospodářských zájmů u svých partnerů. Nestačí dokonce ani snaha EU o potírání chudoby prostřednictvím udržitelného rozvoje nebo její dominantní pozice v oblasti humanitární pomoci. Být globální hráč vyžaduje rovněž vystupovat jako politický aktér, který má vůli a zároveň schopnost nejen být viditelný ve světových politických a bezpečnostních vztazích, ale rovněž aktivně podporuje udržování stability ve světě a vystupuje při řešení konfliktů. Postavení, velikost i zájmy jednotlivých členských států jsou ovšem značně rozdílné a v tomto ohledu se často EU jeví jako nesourodá skupina členských států neschopná najít skutečně jednotný postoj a realizovat jej.

2. SZBP jako možnost EU být globálním aktérem? Přestože počátky evropské integrace sahají zejména do roviny ekonomické, snaží se již na počátku sedmdesátých let členské státy ES poprvé na mezinárodní scéně vystupovat jako určitý koordinovaný aktér. K tomu měl sloužit určitý rámec konzultací o otázkách zahraničněpolitického charakteru nazývaný Evropská politická spolupráce, jehož základem se mělo stát konání schůzek ministrů zahraniční. Dlouhodobým a obtížně realizovatelným cílem bezpochyby bylo, aby byl „hlas“ Evropy více slyšen na mezinárodním poli. O tom zejména svědčí tzv. Dokument o evropské identitě. Nehovořilo se sice přímo o vůli být globálním hráčem, ale členské státy zcela zřetelně deklarovaly vůli „blíže určit své vztahy k ostatním zemím světa, jakož i své závazky a svoje místo ve světové politice“. Dokument opětovně zdůraznil hodnoty, na nichž integrační projekt stojí:

demokracie, právní stát, sociální spravedlnost a lidská práva, přičemž tyto hodnoty měly členské státy prosazovat rovněž navenek. V Jednotném evropském aktu z poloviny osmdesátých let se poté Evropská společenství hlásí k formulování a provádění evropské zahraniční politiky, přičemž vyjadřují vůli vzájemně se informovat a radit o jakýchkoliv zahraničněpolitických záležitostech obecného zájmu a přitom plně brát v úvahu stanoviska ostatních partnerů. Zásadní změnou byl až podpis Maastrichtské smlouvy, kdy se jedním ze základních cílů EU stává „prosazování identity EU na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně postupného vytváření rámce pro společnou obrannou politiku, která by mohla vést ke společné obraně“. K tomuto účelu byla tato politika zahrnuta do

5

42

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti integračního procesu jako jeden ze tří pilířů EU s názvem Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP). Přes kvalitativní posun ovšem nadále otázky zahraniční politiky a vnější bezpečnosti byly a jsou považovány za symbol suverenity státu. Myšlenka společné politiky tak zatím nemohla být považována za hledání politiky jednotné. Kompromisní podoba SZBP navíc ve druhém pilíři potvrdila téměř úplnou dominanci mezivládního přístupu, tedy že rozhodující slovo mají nadále vlády členských států. SZBP nenahrazuje ani zásadně neomezuje samostatné uskutečňování zahraniční a bezpečnostní politiky, kterou státy provádějí souběžně s vlastní SZBP. Box 5.1 – Cíle SZBP Hlavními obecnými cíli SZBP jsou: 1) ochrana společných hodnot, základních zájmů, nezávislosti a celistvosti Unie v souladu s Chartou OSN, 2) posilování bezpečnosti Unie na všech frontách, 3) zachovávání míru a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN, jakož i Helsinského závěrečného aktu a cíli Pařížské charty, 4) podpora mezinárodní spolupráce a konečně 5) rozvoj a upevňování demokracie a právního státu, jakož i dodržování lidských práv a základních svobod.

5

Členské státy Evropské unie mají k dispozici řadu nástrojů, které mohou použít v rámci SZBP. Nově ke společným postojům (vymezují přístup Unie ke konkrétnímu problému ať geografické nebo tématické povahy, národní pozice členských států by měly být upraveny podle tohoto postoje) a společným akcím (jedná se o operativní nástroj, akce se používají ve všech situacích, kde se reakce EU považuje za žádoucí, akce musí mít definovaný cíl, časový rámec, konkrétní prostředky k jejich dosažení), byly podle Amsterdamské smlouvy zavedeny společná strategie, které jsou přijímány Evropskou radou pro oblasti, kde má EU důležité společné zájmy (podobně jako u společných akcí musí mít strategie cíle, dobu trvání a prostředky, které jednotlivé členské státy dávají k dispozici). Za další nástroje lze podle smluv považovat vedení konzultací, spolupráci v diplomatických a konzulárních zastoupeních, včetně misí u mezinárodních organizací a zastoupení Komise. Jedná se tedy vlastně o systematickou spolupráci. Dále lze považovat za nástroje dojednávání mezinárodních dohod v oblasti spadající pod SZBP, různé deklarace a vedení politického dialogu se třetími zeměmi. Zvýrazněné nástroje jsou však zásadní.

Vzhledem k mezivládnímu charakteru II. pilíře je zřejmé, že rozhodovací a výkonné pravomoci prozatím zůstávají v rukou členských států. Evropská rada má rozhodující význam pro vytváření společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Rada politicky směřuje unii tím, že vymezuje principy SZBP a její směr (tedy strategická rozhodnutí) a má pravomoc přijímat rozhodnutí týkající se otázek obrany. Rozhoduje rovněž jednomyslně o již zmíněných společných strategiích. První společná strategie byla přijata vůči Ruské federaci na zasedání v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999, Helsinský summit rozhodl v prosinci 1999 o společné strategii vůči Ukrajině. Další společná strategie je určena pro Středomoří a byla přijata v rámci summitu v Santa Maria de Feira v červnu 2000. Hlavním výkonným orgánem v rámci SZBP je Rada EU ve formátu Rady pro všeobecné záležitosti (setkání ministrů zahraničních věcí), která na základě principů definuje a především provádí SZBP. Rada EU rozhoduje o společných akcích a postojích a odpovídá za jejich efektivitu. Předsednické země Rady je odpovědná za vedení politického dialogu a přípravu analýz, které jsou Radě k dispozici. Evropská komise je do SZBP zapojena především díky aktivitám v oblasti vnějších ekonomických vztahů a rozvojové pomoci a je odpovědná za konzistenci SZBP s jinými aktivitami ES. Důležitou roli hraje především komisař pro vnější vztahy a jeho generální ředitelství, který je vlastně jedním ze tří reprezentantů EU společně s Vysokým představitelem pro SZBP a předsednickým státem, podobně významnou roli hraje předseda Komise.

3. Problémy realizace SZBP Zásadním problémem první fáze realizace SZBP se ukázal rozpor mezi nereálným očekáváním a skutečným fungováním SZBP. Vzhledem k nastavení SZBP vlastně zatím nemohla být EU pasována na důležitého nebo dokonce hlavního aktéra v řešení konfliktů, jak od ní bylo neprávem očekáváno. Projevilo se to nejviditelněji na příkladu rozpadu Jugoslávie. Krize v bývalé Jugoslávii nejenže odhalila omezení nově formované SZBP, ale prokázala rozdíly v přístupech i zájmech jednotlivých členských států. Nebyla prokázána potřebná míra jednoty a solidarity mezi členskými státy pokud jde o diplomatická jednání a ukázalo se, že bude nutné posílit SZBP, její mechanismy a hledat nástroje umožňující prosazení této politiky, a to včetně vojenských. EU se tak nemohla podle „nastavení“ SZBP stát globálním, ani evrop-

ským politicko-bezpečnostním aktérem během krátkého období. Ke společnému postupu byla třeba vůle a zkušenost, nikoliv deklarování SZBP jako společné aktivity probíhající pod hlavičkou EU. Daleko významnější skutečností bylo další pokračování v rozdílnosti zahraničních a bezpečnostních priorit členských států. Přináší to logické zklamání z realizace SZBP. Rozhodovací mechanismy nemohly zajistit, aby EU reagovala jasně, efektivně a rychle. Byla přitom kritizována jednomyslnost rozhodování, která byla někdy viděna jako hlavní důvod neefektivity. Dalším vnímaným problémem byla neexistence jasné autority EU ve vnějších vztazích. SZBP nezískalo konkrétní osobu ani útvar, který by byl schopen koordinovat vnější aktivity druhého pilíře a zastupovat EU navenek. Předsednictví EU není v tomto ohledu dokonalé.

5. EU jako globální aktér: Jak EU hájí své zájmy ve světě? Amsterdamská smlouva a smlouva z Nice přinášejí zejména zvýšení efektivity SZBP, ale nemění jednoznačně povahu tohoto pilíře. Nadále zůstává dominantní pozice národních států, přestože již v přesně vymezených případech bylo dokonce možno připustit většinové hlasování v Radě EU. Každý stát ovšem s ohledem na svůj deklarovaný národní zájem může takovéto rozhodnutí zablokovat. Důležitějším krokem bylo ovšem ustanovení funkce Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který ve své funkci má za úkol symbolizovat kontinuitu EU navenek a reprezentovat ji v rámci mandátu, který mu dají státy.

43

Box 5.2 – Hlasování v druhém pilíři Rovněž v druhém pilíři se přijetím Amsterdamské smlouvy postupně prosazuje hlasování kvalifikovanou většinou, a to pouze v případě rozhodování Rady o společných postojích a akcích, kdy pro danou oblast již existuje společná strategie, a dále v situaci, kdy je přijímáno rozhodnutí o provedení již přijaté společné akce nebo společného postoje. Ve smlouvě z Nice se nově rozhodování kvalifikovanou většinou rozšiřuje na jmenování zvláštních zástupců EU. Při použití procedury hlasování kvalifikovanou větši nou však existuje možnost každého státu při ohrožení jeho národního zájmu využít pojistku, tzv. záchrannou brzdu, a zabránit přijetí rozhodnutí.


1. Pokuste se charakterizovat problémy, se kterými se potýká EU v její snaze být globálním aktérem. 2. Charakterizujte hlavní bezpečnostní výzvy (tzn. výzvy v bezpečnostně politické oblasti), před nimiž v současnosti EU stojí. 3. Charakterizujte tzv. pilíře Evropské unie. Jaké jsou mezi nimi hlavní rozdíly? 4. Vysvětlete termíny „mezivládní“ a „nadnárodní (nebo supranacionální)“ spolupráce. 5. Charakterizujte Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) Evropské unie. Jaký má význam, hlavní cíle a problémy. Vysvětlete na konkrétních příkladech. 6. Jaké nástroje mohou použít členské státy EU v rámci SZBP? Popište je a vysvětlete na příkladech. 7. Jakou úlohu v rámci SZBP má Rada ministrů EU a Evropská komise? 8. Vysvětlete, jakým způsobem se přijímání rozhodnutí hlasuje v rámci SZBP v Radě ministrů?

B. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika nepatří mezi tzv. pilíře EU. 2. SZBP nenahrazuje ani zásadně neomezuje samostatné uskutečňování zahraniční a bezpečnostní politiky, kterou státy provádějí souběžně s vlastní SZBP. 3. Mezi hlavní cíle SZPB patří zvyšování HDP celé EU. 4. Mezi nástroje SZBP patří např. společné postoje a společné akce. 5. Spolupráce v rámci SZPB má tzv. mezivládní charakter. 6. Rozhodující úlohu při tvorbě SZBP má Evropský parlament. 7. Evropskou unii reprezentuje navenek v rámci SZBP tzv. Vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku.

5

44


4. Evropská bezpečnostní a obranná politika EU Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP) lze charakterizovat jednak jako „integrální součást“ a prohloubení SZBP, jednak v mnohých ohledech jako specifický nástroj SZBP při hájení zájmů EU navenek. EBOP a případná myšlenka společné obrany se v EU postupně realizuje fakticky až po přijetí Amsterdamské smlouvy. Na zasedání Evropské rady v Helsinkách v prosinci 1999 se členské státy v přesvědčení, že konečně nastala vhodná doba vybavit EU reálnými vojenskými i nevojenskými kapacitami ke zvládání krizí, zavázaly k řadě cílů. Z nichž nejznámější byl tzv. Evropský základní cíl předpokládající vytváření schopnosti EU nasadit jednotky rychlé reakce. Na začátku tohoto tisíciletí tak EU začala rychle budovat vojenské scho pnosti, ale stejný důraz klade i na vytváření civilních kapacit. Tím, že jsou vytvářeny prostředky k nasazení ve světě, činí se EU akceschopnější a v případě politické vůle může tyto prostředky nasazovat v misích ve světě. V prosinci 2001 v rámci Laekenského summitu EU členské státy poprvé vyhlásily svoji

5

připravenost provádět a řídit pod hlavičkou EU některé operace (zejména civilní a policejní mise) v rámci druhého pilíře samostatně (dnes EU sama vede například mise v Kosovu či Kongu). Náročnější akce vyžadující nasazení vojenské síly byly předpokládány až v blízké budoucnosti. V červnu 2004 byl schválen nový kvalitativní cíl pro EBOP tzv. Základní cíl 2010. Cíl vylepšuje kapacity v oblastech, v nichž mají členské země ještě rezervy. Podstatou je snaha zvýšit vojenské schopnosti tak, aby EU byla schopna rychle zasáhnout a provést souběžně více civilních, policejních či vojenských operací různého rozsahu a náročnosti. Vojenské síly musí být podle Základního evropského cíle 2010 mobilní, flexibilní, spolupracující, rychle rozmístitelné a dlouhodobě udržitelné. V současnosti, EU v rámci EBOP vyzkoušela téměř dvě desítky misí civilních nasazením civilních pracovníků, policistů i vojáků (EU se mimo jiné soustředí na podporu justice a právního státu). Důležitou aktivitou je přitom důraz na podporu lidských práv. Pokud jsou vysílány vojenské či policejní jednotky, počítá se s jejich nasazením za účelem uskutečnění humanitárních operací, záchranných operací, operací k udržení míru nebo obnovení míru. EU je však připravena vstupovat i do přímého řešení krizí. Jedná se však o natolik závažné otázky, že v těchto případech je vyžadován souhlas všech států. EU má díky EBOP k dispozici rozsáhlý soubor nástrojů: politické, diplomatické, vojenské a civilní, vedle nástrojů obchodní a rozvojové politiky. Musí být tedy zvažováno použití celé řady nástrojů, přičemž využití nástrojů vojenských je považováno za krajní případ. EU přesto nevylučuje jejich použití, pokud situace vyžaduje včasný, rychlý a kde je to zapotřebí, robustní zásah. EU ale přesto preferuji spíše prevenci před vlastní reakcí a přitom zdůrazňuje, že žádná země není dnes schopná řešit problémy mezinárodního společenství samostatně. EU tedy jednoznačně podporuje multilateralismus.

5. Evropská bezpečnostní strategie Mimořádně důležitým počinem bylo přijetí Evropské bezpečnostní strategie (EBS) s názvem „Bezpečná Evropa v lepším světě“ na zasedání Evropské rady v Bruselu v prosinci 2003. Dokument je důležitý pro hledání evropské identity. EBS vychází z přesvědčení, že EU musí usilovat o pozici globálního hráče. V první části se dokument soustředí zejména na identifikaci bezpečnostních hrozeb pro EU po skončení studené války, přičemž již reflektuje dramatické změny prostředí po teroristických útocích v září 2001, kdy se svět stává více „nebezpečný“ a zároveň více „komplexní“. Významnější je ovšem druhá část dokumentu, jež identifikuje základních strategických cílů EU, za něž lze zejména označit posilování mezinárodního řádu (s primární rolí

Box 5.3 – Charakteristika EBSi Hrozby: • terorismus (EBS konstatuje, že Evropa je rovněž základnou teroristických organizací nikoliv pouze cílem); • šíření zbraní hromadného ničení; • regionální konflikty; • „nefunkční“ státy (failed states, jejichž problémem je korupce, zneužívání moci, nefunkční instituce, což může být podhoubí pro ostatní hrozby jako terorismus a organizovaný zločin); • organizovaný zločin. Základní úkoly EU: • posilování mezinárodního řádu (s primární rolí mezinárodních organizací, zejména OSN) založeného na systému účinného multilateralismu a respektu k mezinárodnímu právu, což dává EU jako nesilové organizaci lepší možnost profilace vlastního vlivu; • rozšíření zóny bezpečnosti a stability v okolí Evropy (důraz je kladen na prosazování dobrého vládnutí, kdy se EU zatím primárně soustřeďuje na evropský region a jeho okolí spíše než na globální rovinu (důraz je kladen na arabsko-izraelský konflikt); • aktivní reakce na hrozby, představující schopnost Unie na nové bezpečnostní hrozby od povídat pokud možno ještě dříve než dojde ke krizi (důraz na prevenci konfliktů).

5. EU jako globální aktér: Jak EU hájí své zájmy ve světě? mezinárodních organizací, zejména OSN) založeného na systému účinného multilateralismu a respektu k mezinárodnímu právu, což dává EU jako nesilové organizaci lepší možnost profilace vlastního vlivu. Důraz je kladen na prosazování dobrého vládnutí, kdy se EU zatím primárně soustřeďuje na evropský region a jeho okolí spíše než na globální rovinu. EU chce být v reakci na hrozby aktivní. EBS však rozhodně není doktrínou vojenské intervence, ale klade důraz na globální přístupy z pozice velmoci svého druhu. Evropský pohled tak vychází z toho, že větší váhy může EU dosahovat svým dobrým příkladem. Preferuje spíše spolupráci, kdy EU disponuje potenciálem pomoci i jednání. Motivace působit v globální rovině je dána jednak pocitem zodpovědnosti za globální vývoj, jednak nutností reagovat na nové hrozby. Základním úkolem zůstává odvrácení světové války, hrozba použití a šíření zbraní hromadného ničení a boj proti terorismu. Závažným problémem zůstává ekonomická zaostalost rozvojových zemí, či ještě spíše komplexní vztah mezi Severem a Jihem, řešení globální zadluženosti, podobně mohou být významné i přírodně sociální problémy. Narůstající socioekonomická polarizace podporuje tendenci globální nestability, ale i hrozbu vzniku konfliktů v globálním měřítku, vytváří se hluboký příkop mezi chudými a bohatými. Ekonomické a sociální zaostávání Jihu vytváří živnou půdou pro radikalizaci postižených společností, extremismus a terorismus. Nespokojenost se životními podmínkami vede samozřejmě opět k migraci, mnohdy ilegální, do zemí Severu. Užívání nešetrných technologií v méně rozvinutých oblastech významně přispívá ke zhoršování životního prostředí. V globální rovině navíc dochází i k zostřování soupeření o neobnovitelné či těžko dostupné zdroje – nejedná se pouze o suroviny, ale rovněž o pitnou vodu, což představuje další bezpečnostní hrozbu. Lze očekávat, že čím bude aktivita EU vzdálenější od svých hranic, bude klesat ochota členských států EU použít vojenskou sílu, s výjimkou případů, kdy se bude jednat o zvláštní národní zájem některého z významných členských států EU a rovněž v tomto případě lze předpokládat, že dá spíše přednost samostatné akci. Ve zbylých regionech světa bude EU zejména upřednostňovat humanitární a záchranné operace. Rozvoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně provádění Evropské bezpečnostní a obrané politiky jsou jedním ze způsobů, jak se EU pokouší realizovat svou vizi globálního hráče. Naplnění této vize ovšem závisí na schopnosti vytváření jednoty členských států ve vnějších vztazích. Pokud platí, že vnější aktivity jsou prováděny souběžně na evropské i národní úrovni, je dosažení této jednoty vzhledem k rozdílné povaze členských států více než obtížné. Státy nesledují ve svých vnějších politikách evropský zájem, ale svůj národní zájem, který nemusí být vždy shodný se zájmem ostatních členských států nebo

C. Odpovězte na následující otázky 1. Charakterizujte Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP). 2. Jaké nástroje používá EU v rámci EBOP? Vysvětlete na konkrétních příkladech. 3. Co je to „Evropská bezpečnostní strategie“? Jaké si vymezuje základní úkoly? 4. Jaké novinky a reformy měla přinést do spolupráce v rámci SZBP tzv. Lisabonská smlouva?

45

alespoň jejich částí. EU v tomto případě odráží heterogenitu svých členů, danou i rozdíly v historickém vývoji, a společné postupy musí být výsledkem kompromisu a koordinace členských států. Box 5.4 – Předpokládaná reforma druhého pilíře v návrhu Lisabonské smlouvy Návrh nové smlouvy EU opouští pilířovou strukturu, aniž by se ovšem zcela zásadně měnila logika SZBP. Specifický charakter SZBP je nadále potvrzen převažující jednomyslnou rozhodovací procedurou, stejně jako omezenou rolí unijních orgánů, včetně vynětí SZBP z jurisdikce Evropského soudního dvora. Nyní však bude EU všechny její vnější politiky provádět na základě společných cílů a principů. Bude tak odstraněna přetrvávající dichotomie mezi odděleně fungující SZBP a vnějšími vztahy EU realizovanými v rámci prvního pilíře. Institucionální struktura i rozhodovací procedury v rámci SZBP mají být v podstatě zachovány. Došlo k přejmenování nástrojů. Zásadní změnou je vytvoření funkce Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který v sobě spojí funkci Vysokého představitele pro SZBP a Komisaře pro vnější vztahy. Tato osoba s funkcí „dvojího klobouku“ má nově předsedat Radě EU pro vnější vztahy a zároveň fungovat jako místopředseda Komise. Jemu bude rovněž podřízen Evropský útvar pro vnější činnost složený z úředníků Komise, sekretariátu rady a přidělených pracovníků diplomatických služeb členských států. Do budoucna by se součástí nově vznikajícího útvaru měly stát delegace Evropské komise ve třetích státech. EU tak získá viditelné vnější zastoupení a silnější vnější reprezentaci. Tyto kroky by měly napomoci budování vize globálního hráče.

5

46


D. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Česká republika se neúčastní tvorby a realizace SZBP a EBOP. 2. Evropská bezpečnostní a obranná politika je součástí tzv. třetího pilíře EU. 3. Mezi hrozby, které má řešit Evropská bezpečnostní strategie, patří např. terorismus. 4. Základním úkolem Evropské bezpečnostní strategie je odvrácení světové války, hrozba použití a šíření zbraní hromadného ničení a boj proti terorismu. 5. V současnosti EU neuvažuje o žádné reformě SZBP. 6. Lisabonská smlouva by měla reformovat také SZBP a posílit postavení EU jako globálního hráče.

Klíčová slova kapitoly (termíny, které byste měli znát a umět vysvětlit) Globální aktér Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Evropská bezpečnostní a obranná politika Mise EU

Vnější výzvy EU Vysoký představitel pro SZBP

Webové aktivity (pro písemnou domácí přípravu, popř. při práci v počítačových učebnách), návrhy pro diskusi na semináři

5

Vyhledávání informací na internetu:

1.

Vyhledejte na stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky (www.mzv.cz) Zprávu o zahraniční politice České republiky za poslední rok a zjistěte: a) O co se snaží Česká republika při zapojení do SZPB EU? b) V jakých oblastech je ČR aktivní v rámci Organizace severoatlantické smlouvy (NATO)? c) Do jakých operací a misí NATO se Česká republika např. zapojila? d) Jaký objem humanitární pomoci poskytla Česká republika za poslední rok? Kam finanční prostředky směřují nejčastěji – do jakých regionů a na jaké projekty?

2.

Navštivte webové stránky Asociace pro mezinárodní otázky (www.amo.cz) a vyhledejte zde informace o Pražském studentském summitu. a) Zjistěte, jaký účel má tzv. Model OSN. Pro koho je tento model určený a co byste museli splnit, abyste se mohli zúčastnit? b) Zkuste spolu se spolužáky vyplnit přihlášku do Modelu OSN.


3.

Zkuste vyhledat na webových stránkách EU, např. v sekci Energie (http://europa.eu) informace o plynovodu Nabucco. a) Odkud a přes které země má do EU přivádět zemní plyn? b) Proč EU tento plynovod prosazuje?

4.

Vyhledejte na webových stránkách EU, v sekci Vnější vztahy EU (External Relations) (http:// ec.europa.eu/external_relations/index_en.htm), ve kterých nečlenských zemích má EU policejní nebo vojenské mise a proč?

5.

Vyhledejte na stránkách Rady ministrů EU (www.consilium.europa.eu) informace o Vysokém představiteli EU pro SZBP: a) Kdo v současnosti zastává tuto funkci? b) Jaké funkce vykonával současný Vysoký představitel pro SZBP v minulosti? c) Prohlédněte si aktuální videa Vysokého představitele pro SZBP na YouTube (www.youtube.com/user/EUHRSolana). Co vás na těchto stránkách zaujalo?

6.

Vyhledejte na stránkách Euroskopu (www.euroskop.cz) aktuální zprávy a analýzy, které se zabývají problematikou SZBP. Shrňte hlavní závěry těchto zpráv.

47

Praktické úkoly:

1.

Pokuste se v aktuálních zprávách najít příklad, kdy se EU zabývá zahraničněpolitickým problémem a pokuste se charakterizovat její úspěchy.

2.

Modelová hra o rozhodování v EU. Představte si, že: a) Představte si, že na Ukrajině se uskutečnil státní převrat. K moci se dostala armáda, která na hranicích s Polskem a Slovenskem rozmístila 200 tisíc vojáků. Dále uzavřela plynovody a ropovody vedoucí přes její území do střední a západní Evropy. V Polsku, na Slovensku, v Maďarsku a Rakousku vypukla energetická krize a vážné problémy se zásobováním energií má i Německo. b) Rozdělte si na semináři úlohy zástupců jednotlivých členských zemí EU. Každý student bude reprezentovat jednu ze členských zemí. Pozor: každá ze zemí má jiné zájmy z bezpečnostního hlediska, stejně jako jiné vztahy s Ukrajinou. c) Zkuste se spolu dohodnout, jak budete coby EU vůči Ukrajině jednotně postupovat.


1.

Zvolte si jednu z členských zemí EU a pokuste se (např. pomocí webových stránek ministerstev zahraničních věcí) zjistit priority její zahraniční politiky. Na semináři poté srovnejte Vámi vybranou zemi s zemí vybranou vašimi spolužáky a pokuste se odpovědět na otázku, proč je velmi složité hledat společnou pozici vůči zahraničněpolitickým otázkám v rámci celé EU.

2.

Diskutujte o globálních výzvách a problémech, které by měla EU řešit? Jsou mezi nimi i ty, které patří do oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky?

3.

Prodiskutujte, zda je správné, pokud EU pod svou hlavičkou vysílá rovněž vojenské mise?

5

48



5

1.

Proč by EU měla nebo neměla mít společnou armádu?

2.

Jak by EU měla postupovat proti teroristickým hrozbám?

3.

Má se Evropa bát Ruska, nebo s ním má jednat jako s přátelskou zemí?

4.

Mělo by členem EU být i Turecko? Jak může ovlivnit utváření SZBP?

5.

Měla by EU spolupracovat s USA na budování obrany proti raketám z politicky nestabilních regionů?

6. České předsednictví v Radě EU: Jaké jsou naše priority?

49


V první polovině roku 2009 převezme Česká republika po Francii předsednictví Evropské unie. Stane se tak teprve druhým státem bývalého východního bloku, který na předsednický post usedne. Co tato úloha konkrétně obnáší?

1. Předsednictví: Povinnosti i výhody Každých šest měsíců se u pomyslného kormidla Evropské unie střídají jednotlivé členské země. Předsednický stát přebírá důležité funkce v Radě Evropské unie a Evropské radě. Předsednický stát řídí zasedání Rady EU a zastupuje Radu při jednáních s ostatními unijními institucemi. V případě, že se postoje členských států při jednání v Radě EU liší, snaží se zástupci předsedajícího státu vystupovat jako prostředníci a předkládat kompromisy. Předsedající stát také organizuje formální i neformální zasedání Evropské rady, které se v průběhu českého předsednictví uskuteční jak tradičně v Bruselu, tak v České republice. Důležitá role připadá předsednické zemi ve vztahu ke třetím zemím a mezinárodním organizacím. Stává se z ní jakýsi mluvčí Unie. Právě předsednický stát tlumočí stanoviska EU třetím zemím či mezinárodním organizacím a reprezentuje EU v zahraničí. Vedle těchto úkolů však předsednická země může do velké míry ovlivnit seznam problémů, kterými se bude během jejího mandátu Unie zabývat. Každý stát před tím, než převezme předsednický post, sepíše program předsednictví a vytyčí si hlavní priority. S těmi poté seznámí Evropský parlament. Tři státy, které Unii předsedají po sobě, navíc při tvorbě priorit spolupracují. Tzv. trojka předkládá Parlamentu 18měsíční program platný po celou dobu jejich předsednictví. Systém trií předsednictví byl zaveden v roce 2007. V první trojce figurovalo Německo, Portugalsko a Slovinsko, druhou trojku tvoří Francie, Česká republika a Švédsko.

Box 6.1 – Kdo zasedá v Radě Evropské unie? Rada EU (zkráceně Rada) je společně s Komisí a Parlamentem institucí, která se podílí na rozhodovacím procesu v EU. Na rozdíl od Komise však Rada funguje na mezivládním principu. Zasedají v ní vždy ministři členských států, kteří zastupují zájmy svých zemí v jednotlivých rezortech. • Rada může mít v závislosti na sektoru 9 podob: • Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy • Rada pro hospodářství a finance • Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele • Rada pro konkurenceschopnost • Rada pro dopravu, telekomunikace a energie • Rada pro zemědělství a rybolov • Rada pro životní prostředí • Rada pro vzdělávání, mládež a kulturu Nejvyšší představitelé zemí (prezidenti či premiéři) a předseda Evropské komise se pravidelně scházejí na zasedáních tzv. Evropské rady. Ta patří k nejvýznamnějším institucím EU, protože formuluje podněty pro budoucí směřování Unie. Státníci na společných summitech řeší priority a budoucí vývoj EU a zabývají se problémy, které nemohou být řešeny na nižší úrovni.

Box 6.2 – Osmnáctiměsíční program trojky Vzhledem k tomu, že řada aktivit nemůže být dokončena během jednoho šestiměsíčního předsednictví, sestavují tři po sobě následující předsednické státy osmnáctiměsíční programy, v nichž společně po konzultaci s Generálním sekretariátem Rady EU formulují prioritní body agendy. Osmnáctiměsíční program francouzského, českého a švédského předsednictví byl oficiálně schválený v červnu 2008, přičemž čilá jednání na úrovni ministerstev států trojky probíhala už od konce roku 2007. Výsledný dokument se skládá ze strategického rámce a programu činností. Strategický rámec obsahuje seznam dlouhodobějších priorit zasahujících do třech po sobě jdoucích předsednictví a dále. Tato část proto byla projednána také s budoucím španělským, belgickým a maďarským předsednictvím, jenž budou následovat po skončení funkčního období stávající trojky. Dlouhodobější priority představuje přezkoumání výdajů a příjmů unijního rozpočtu, změny klimatu, zajištění bezpečné, konkurenceschopné a z hlediska životního prostředí udržitelné energie, zvýšení konkurenceschopnosti Unie a další provádění revidované Lisabonské strategie. Prioritou zůstává také udržitelný rozvoj, revize společné zemědělské politiky nebo rozvoj Baltského moře. Co konkrétního si pod jednotlivými hesly představit a jaké činnosti budou probíhat za předsednictví států trojky odhaluje druhá část dokumentu – program činností. V něm francouzská, česká a švédská ministerstva slaďovala své agendy a hledala kompromis o podobě a načasování akcí ke splnění priorit. Škála činností dotčených programem je velmi široká a zahrnuje politiky ze všech tří pilířů tzv. evropského chrámu, počínaje hospodářskou politikou, dopravou, výzkumem či kulturou namátkou počínaje, přes vnějšími vztahy a justiční spoluprácí konče. Od osmnáctiměsíčního programu trojky se odvíjejí programy jednotlivých předsednictví. Zdroj: Osmnáctiměsíční program francouzského, českého a švédského předsednictví. http://www.businessinfo.cz/files/2008/080728_programtriafinal.pdf

6

50


2. České předsednictví Česká republika převezme předsednictví v době velkých změn. Ke konci se bude chýlit funkční období Evropské komise a Evropského parlamentu zvoleného v roce 2004. Ve Spojených státech navíc nastoupí nová administrativa prezidenta Baracka Obamy. Všechny tyto skutečnosti předsednictví ovlivní, stejně tak jako hospodářská situace. Ta měla velký vliv například na francouzské předsednictví, když zatlačila do pozadí i odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem. Vzhledem k tomu, že se do konce roku 2008 pravděpodobně nepodaří Lisabonskou smlouvu ratifikovat, bude se muset ČR zasadit o další pokrok v ratifikačním procesu. Box 6.3 – Co přinese Lisabonská smlouva? Podaří-li se dokončit ratifikační proces a prolomit odmítavý postoj Irů, přinese přijetí Lisabonské smlouvy Unii důležité změny. V čele Unie stane předseda Evropské rady volený na 30 měsíců s možností prodloužení mandátu. Předseda převezme reprezentační funkci EU navenek a bude organizovat práci nejvyšších představitelů zemí Unie v Evropské radě. Na ministerské úrovni, čili v Radě EU, se budou státy v předsednictví podle rotačního principu nadále střídat. Výjimkou bude Rada pro vnější záležitosti, v níž jsou sdruženi ministři zahraničních věcí. Jejich činnost bude řídit Vysoký zmocněnec pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Zjednodušeně můžeme tvrdit, že předsedající země bude odpovídat za vnitřní řízení Unie, tváří Unie navenek se stanou nově jmenovaní představitelé. Členské státy již vyslovily přání pokračovat také v systému tzv. trojek v Radě EU. Podle původního plánu měly výše uvedené změny nastat již za českého předsednictví. Vlivem komplikací v ratifikačním procesu se však zřejmě uskuteční až později. Česká republika si jako hlavní motto pro předsednictví zvolila heslo „Evropa bez bariér“. Bude tedy usilovat o odstraňování překážek jak uvnitř Unie, tak mezi EU a dalšími hráči ve světě. Zvolené heslo není náhodné. Hlavně v ekonomické oblasti zhoršují přetrvávající překážky konkurenceschopnost unijní ekonomiky, jejíž výkon stále zaostává za potenciálem.

6

V návaznosti na motto „Evropa bez bariér“ si Česká republika určila pět klíčových bodů agendy: 1. 2. 3. 4. 5.

Evropa konkurenceschopná a otevřená Energetika udržitelná a bezpečná Rozpočet pro budoucnost Evropy Evropa jako globální partner Evropa bezpečná a svobodná

Evropa konkurenceschopná a otevřená Ačkoli se ekonomická úroveň zemí sedmadvacítky značně liší, nemůže EU jako celek v globální ekonomice konkurovat cenou. Pracovní síla především v asijských ekonomikách je daleko levnější. Unie se tudíž musí soustředit na produkci inovačních výrobků s vysokou přidanou hodnotou. K tomu potřebuje vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Česká republika proto v rámci svého předsednictví klade důraz na iniciativy na podporu inovací a celoživotního vzdělávání. Chce se podílet na posilování tzv. Evropského výzkumného prostoru, který umožní vytvoření trhu práce pro výzkumné pracovníky. Lepší příležitosti pro vědce by měly zamezit dalšímu odlivu mozků do USA. Aby byla Unie konkurenceschopnější, je třeba snížit administrativní zátěž. Evropští podnikatelé často narážejí na byrokratické požadavky a předpisy, které jim komplikují podnikání a zvyšují jejich náklady. I v tomto bodě zaostává Unie za USA. Vnitřní trh EU je sice založen na čtyřech svobodách pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, řada překážek však nadále přetrvává. Vedle bariér, které jsou podle evropského práva přípustné, se členské státy stále ještě uchylují k praktikám, které s evropským právem v souladu nejsou. Těmi se pak zabývá Soudní dvůr ES. Bariéry nejčastěji postihují sektor služeb, jenž zaměstnává nejvíce osob a v němž se tvoří zhruba 70 % unijního HDP. Unijní instituce si uvědomují, že odstranění překážek pro poskytování služeb by mělo vést k výraznému růstu zaměstnanosti a zvýšení tempa růstu HDP. Z toho důvodu již přijaly směrnici o službách na vnitřním trhu, která obsahuje ustanovení zjednodušující poskytování služeb v EU. Směrnice rovněž obsahuje seznam zakázaných procedur, které úřady nemohou po poskytovatelích požadovat. Jelikož má být směrnice převedena do národních právních řádů do konce roku 2009, bude se Česká republika zasazovat o její včasnou implementaci. Na první polovinu roku 2009 připadá také konec druhé etapy přechodného období na vysílání pracovníků, uplatněného vůči ČR a dalším státům z řad zemí střední a východní Evropy ve vybraných oborech Německem a Rakouskem. Ani volný pohyb osob zatím v Unii neplatí pro všechny. Některé členské státy si stále ponecháva-

6. České předsednictví v Radě EU: Jaké jsou naše priority? jí přechodná období na pohyb pracovníků. Vůči občanům České republiky uplatňují nadále omezení Rakousko, Německo a Belgie. To v praxi znamená, že Češi u tamějších firem mohou nechat zaměstnat jen s pracovními povoleními. Německo však již oznámilo, že od 1. ledna 2009 nebudou pracovní povolení potřebovat vysokoškolsky vzdělaní pracovníci z Česka. Státy mohou přechodná období vůči ČR využít až do roku 2011. Česká republika se v rámci předsednictví bude zasazovat o ukončení přechodných období vůči všem novým členským státům. Odbourání bariér na pracovním trhu je žádoucí i z hlediska demografického vývoje. Evropa stárne a vyhlídky do budoucna nejsou příliš optimistické. Unie tudíž musí hledat nástroje, jak na tuto výzvu odpovědět. Česká republika se jako zastánce liberální politiky a v souladu s heslem svého předsednictví bude zasazovat o další odstranění překážek v obchodu mezi EU a třetími zeměmi. Bude přitom muset reagovat na dosažené výsledky katarského kola Světové obchodní organizace (WTO). To bylo poznamenáno neúspěchem ženevské konference v červenci 2008, která ztroskotala na sporech mezi USA a rozvojovými zeměmi, jež si chtěly ponechat možnost zvýšit v případě ohrožení dovozní cla na zemědělské produkty. Box 6.4 Prioritní okruh Evropa konkurenceschopná a otevřená plně odráží cíle tzv. Lisabonské strategie. Ta byla formulována v roce 2000 s cílem učinit z Evropské unie celosvětově nejkonkurenceschopnější ekonomiku s plnou zaměstnaností, a sice do roku 2010. Za tímto cílem se skrývala snaha dohnat v ekonomické úrovni USA, což se však EU nedařilo. Expertní skupina vedená bývalým nizozemským premiérem Wimem Kokem v roce 2004 vydala hodnotící zprávu, na jejímž základě Unie vypracovala novou studii, jak postupovat. Cílem revidované Lisabonské strategie, shrnuté pod označením Partnerství pro růst a pracovní místa, je udělat z Evropy atraktivnější místo pro investice a zaměstnávání, podporovat znalosti a inovace pro růst a vytvářet více lepších pracovních míst.

Energetika udržitelná a bezpečná Evropská unie je závislá na dovozech ropy a zemního plynu. Každý den dováží ropu za více než miliardu eur a v případě plynu je sama schopná pokrýt cca 38 % unijní spotřeby. Přibližně 70 % spotřeby ropy přitom připadá na dopravu. Z toho důvodu je klíčové vyvíjet úspornější technologie šetrné k životnímu prostředí a hledat alternativní možnosti dodávek. Aby byl vnitřní trh skutečně prostorem bez bariér, snaží se EU odbourávat monopoly v oblasti výroby a dodávek elektřiny a plynu. Zde často naráží na odpor členských států, z nichž se některé (Francie, Německo) s plánovaným oddělením výroby energie a vlastnictvím přenosových sítí smiřují jen těžce. Větší konkurence v odvětví však povede ke zlepšení fungování trhu, případně tlaku na snížení cen. Spotřebitel si také bude moci vybrat „čistší“ energie. Česká republika se bude zasazovat o pokrok ve všech zmíněných oblastech.

51

Rozpočet pro budoucnost Evropy Unie hospodaří každý rok s rozpočtem o velikosti přibližně 120 miliard eur, představujícím asi 1,1 % hrubého národního produktu sedmadvacítky. V porovnání s rozpočty států se jedná o rozpočet velmi malý. Jiná je i struktura jeho příjmů a výdajů. Na výdajové straně stabilně minimálně třetinu prostředků pohltí společná zemědělská politika (SZP). V porovnání s jinými politikami je SZP finančně velmi náročná. Již od 80. let minulého století se proto objevují snahy o reformu pravidel nastavených v 50. letech 20. století, čili v době, kdy měli obyvatelé Společenství ještě v živé paměti utrpení a hlad za druhé světové války. Postupně dochází k odbourávání nástrojů zaměřených na kvantitu produkce směrem k zajištění její kvality. Cílem diskuse, kterou Česká republika během svého předsednictví otevře, je omezení přímých podpor zemědělců ve prospěch výzkumu, vzdělání a inovací. Jelikož jsou rozpočty Unie dojednány v rámci střednědobé finanční perspektivy vždy na sedm let dopředu, bude se debata týkat podoby rozpočtů po roce 2013. EU jako globální partner V oblasti zahraniční politiky si Česká republika ve spolupráci s Francií a Švédskem určila tři hlavní okruhy: transatlantickou spolupráci, vztahy se západním Balkánem a východní Evropou. V duchu hesla „Evropa bez bariér“ bude usilovat o další odstranění bariér transatlantického obchodu. ČR se z postu předsednického státu bude zasazovat o posílení spolupráce mezi EU a USA ve třetích státech a diskusi o otázkách jako jsou změny klimatu a společná bezpečnost. Představitelé České republiky již dříve prohlásili, že plně podporují vstup zemí západního Balkánu do Evropské unie. Během českého předsednictví by mělo dojít k završení předvstupních jednání s Chorvatskem, pravděpodobným 28. členem Unie. Vztahy s východní Evropou se odvíjejí v rámci tzv. Evropské politiky sousedství. Ta se soustředí na ekonomickou a bezpečnostní spolupráci se státy, jenž mají zůstat za branami EU, tedy na země východní Evropy a Středomoří. Samostatnou kapitolu tvoří vztahy s Ruskem, které stojí oficiálně mimo politiku sousedství. Zde se chce ČR zaměřit hlavně na energetickou politiku, neboť řada států EU je na ruských dodávkách životně závislá.

6

52

Jsme v EU, buďme v obraze II: Bariéry konkurenceschopnosti Evropa bezpečná a svobodná Členské státy i unijní instituce se snaží o to, aby byla EU prostorem svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Podílí se kupříkladu na boji proti organizovanému zločinu nebo terorismu. Policejní a justiční spolupráce v trestních záležitostech se dokonce stala jedním z pilířů tzv. unijního chrámu. K posílení bezpečnosti přispěje během svého předsednictví i ČR. Pozornost přitom, podobně jako další státy trojky, zaměří hlavně na oblast nelegální migrace. S tou se potýkají hlavně středomořské státy, v létě 2008 Itálie musela kvůli přílivu migrantů vyhlásit stav ohrožení. Aby byl nadále ztížen pohyb zločinců, bude se ČR zasazovat například o realizaci projektu elektronické sítě národních rejstříků trestů.

3. Závěrem Před Českou republikou jako předsednickou zemí stojí řada náročných úkolů. Jako předsednický stát bude organizovat jednání Rady či zastupovat Unii navenek. Bude hostit velké množství politických jednání ať již v Praze nebo v regionech a povede diskusi o agendě v duchu hesla Evropa bez bariér. Při plnění priorit bude v rámci trojky muset úzce spolupracovat s Francií, po níž mimo jiné převezme agendu, kterou se za francouzského předsednictví nepodaří uzavřít. Stejně tak budou čeští úředníci, politici a diplomaté muset spolupracovat s dalším členem trojky – Švédskem, jemuž agendu v červenci 2009 předá. ČR během předsednictví také bude nucena reagovat na řadu aktuálních a nepředvídatelných události, například na dopady finanční krize. Pokud však úlohu předsednického státu úspěšně zvládne, dojde podle pozorovatelů ke zvýšení prestiže ČR ve světě.


6

1. Vysvětlete, co je to Rada Evropské unie (příp. Rada ministrů). Jaké má hlavní funkce? 2. Jaký je rozdíl mezi Evropskou radou a Radou Evropské unie? 3. Jaké další hlavní orgány má Evropská unie? Stručně popište jejich funkci. 4. Proč byla navržena Lisabonská smlouva? Jaké hlavní změny přináší? 5. Které klíčové body (priority) si určila česká vláda v rámci předsednictví v Radě? 6. Proč je pro Evropskou unii důležité rozvíjet energetickou politiku? Vysvětlete. 7. Jaké změny (reformy) je třeba udělat v rozpočtu EU a proč? 8. Jaké bariéry dosud přetrvávají na vnitřním trhu EU?

B. Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení, nepravdivá tvrzení opravte 1. Česká republika předsedala Evropské unii v druhé polovině roku 2008. 2. Předsednictví v Radě EU se mezi členskými státy EU střídá po půl roce. 3. Rada EU se nepodílí na rozhodovacím procesu v EU. 4. V Radě EU zasedají ministři členských zemí podle jednotlivých resortů. 5. Evropská rada nepatří mezi orgány EU. 6. Tzv. trojku tvoří tři státy, které předsedají EU po sobě. 7. Lisabonská smlouva jednotně upravuje nakládání s odpady v členských státech EU. 8. Mottem předsednictví České republiky v EU je „Evropa bez bariér“. 9. Mezi priority českého předsednictví v EU patří např. zvyšování konkurenceschopnosti EU 10. Rozpočet EU dosahuje každoročně více než 500 miliard eur. 11. Rozpočet EU je v porovnání s národními rozpočty členských států velmi velký, dosahuje více než 50 % hrubého národního produktu EU. 12. Mezi cíle České republiky v rámci předsednictví v EU patřilo omezení přímých podpor zemědělců.


53

Klíčová slova kapitoly (termíny, které byste měli znát a umět vysvětlit) Předsednictví EU Rada EU (Rada ministrů) Evropská rada Evropská komise

Lisabonská smlouva Lisabonská strategie růstu a zaměstnanosti Evropa bez bariér

Energetická politika Konkurenceschopnost EU Rozpočet EU


1.

Najděte na stránkách Euroskopu (www.euroskop.cz) informační brožuru Předsednictví EU 2009 – otázky a odpovědi. Brožuru pročtěte a vypište si nejdůležitější body, o kterých pojednává. Vypište si body, kterým případně nerozumíte a diskutujte o nich (o jejich obsahu a významu) společně se spolužáky na semináři.

2.

Na stránkách Rady Evropské unie (www.consilium.europa.eu) nebo Euroskopu (www.euroskop.cz) zjistěte, jaká byla hesla předešlých předsednictví EU. a) Vyberte si jedno z těchto hesel a vysvětlete, co si pod ním přestavujete. b) Které z hesel se vám zdá nejzajímavější a stále aktuální?

3.

Na stránkách francouzského předsednictví EU (http://ue2008.fr) nebo Euroskopu (www.euroskop.cz) zjistěte, jaké byly jeho priority. a) Srovnejte, v čem se shodovaly a naopak odlišovaly od priorit českého předsednictví. b) Jaké aktuální a neočekávané problémy musela řešit Francie v rámci předsednictví EU?

4.

Na zmiňovaných webových stránkách nebo na stránkách českého předsednictví (www.eu2009.cz) zjistěte následující informace: a) Kdy předsedaly nebo budou předsedat EU Slovenská republika a Velká Británie? b) Mění nějak principy předsednictví EU Lisabonská smlouva? c) Kolik prostředků vydala Česká republika na zajištění předsednictví EU? d) Které vládní orgány měly na starosti přípravu českého předsednictví e) Jaké aktuální a neočekávané problémy musela řešit Česká republika v rámci předsednictví EU?

Praktické úkoly:

1.

Sestavte dotazník zaměřený na názory lidí na význam českého předsednictví v EU a požádejte o jeho vyplnění spolužáky, učitele, rodiče. a) Jak jednotlivé skupiny naše předsednictví vnímají? Vyhodnoťte dotazník. b) Proč jsou mezi odpověďmi různých skupin respondentů rozdíly? Pozn.: Dotazník sestavujte se svými spolužáky, nejlépe ve skupinách čítající 3-4 studenty. Snažte se sestavit jednoznačné a srozumitelné otázky i odpovědi. V případě nejasností o formulaci otázky se poraďte s vyučujícím.

2.

Vytvořte se spolužáky vlastní propagační plakát pro české předsednictví EU. Vymyslete vhodné heslo a doplňte ho stručným textem, který by o předsednictví měl informovat občany ČR.

6

54



1.

Jaké priority byste stanovili pro české předsednictví v EU vy? Diskutujte se spolužáky o tom, co do předsednictví zařadit a co ne. a) Při diskusi se rozdělte do různých „zájmových“ skupin – např. zástupci podniků, zástupci zaměstnanců, zástupci vlády apod. – vytvořte seznam jejich možných priorit. b) Zkuste nasimulovat jednání mezi těmito zájmovými skupinami – hledejte kompromisní návrh, který by vyhovoval všem zapojeným skupinám.

2.

Pro první fázi informační kampaně o českém předsednictví EU byly vybrány různé osobnosti, které reprezentují Českou republiku, např. Jaromír Jágr nebo Tereza Maxová. Spot k této kampani byl provázen heslem „Evropě to osladíme“: a) Diskutujte se spolužáky, co si myslíte o výběru zmiňovaných osobností. b) Které osobnosti (a proč) byste pro reprezentaci ČR vybrali vy? c) Myslíte si, že heslo „Evropě to osladíme“ je vhodné? Proč ano, proč ne? S jakým účelem bylo toto heslo zvoleno?

3.

Může (a jak) Česká republika, coby spíše malá země v rámci EU, výrazně ovlivnit dění v EU?


6

1.

Je dobře, že Evropské unii předsedá každého půl roku jiná členské země?

2.

Bylo předsednictví České republiky v EU úspěšné? Proč ano, proč ne?

3.

Zvýšilo předsednictví EU prestiž České republiky v EU?

4.

Byly priority předsednictví České republiky v EU vhodně vybrány?

5.

Co si myslím o spotu v rámci první informační kampaně o českém předsednictví v EU („Evropě to osladíme“, k prohlédnutí např. na stránkách Euroskopu)? Byly pro tento spot vhodně vybrány osobnosti reprezentující Českou republiku?

NÁZEV KNIHY Z OBÁLKY

Recommend Documents