Zpracovaly a k vydání připravily
vystudovala etnologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od roku 2004 působí jako vědecká pracovnice na Etnologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Brně. Pracovala například na projektu o kolektivní paměti města Brna ve 20. století (2005 – 2007) nebo o české společnosti v období tzv. normalizace. Oblasti jejího vědeckého zájmu tvoří biografická metoda a metoda orální historie v etnologii, urbánní etnologie, každodenní život v socialismu, dějiny a kultura Němců v České republice/ Československu.
vystudovala historii a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1997 pracuje jako odborný archivář Archivu města Brna. Kromě své archivní práce se podílí na vydávání odborných publikací Archivu města Brna, od roku 2001 spolupracuje na projektu Encyklopedie dějin města Brna, v letech 2005 – 2007 spolupracovala na projektu o kolektivní paměti města Brna ve 20. století.
Dr. Jana Nosková
Mag. Jana Čermáková
studierte Ethnologie und Geschichte an der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brünn. Seit 2004 ist sie wissenschaftliche Mitarbeiterin am Institut für Ethnologie der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik. Sie bearbeitete Projekte zum kollektiven Gedächtnis der Stadt Brünn im 20. Jahrhundert (2005 – 2007) sowie zur tschechischen Gesellschaft in der Zeit der sog. Normalisierung. Forschungsgebiete: biographische Methode und Oral-History in der Ethnologie, Stadtethnologie, Alltagsleben im Sozialismus, Geschichte und Kultur der Deutschen in der Tschechoslowakei/Tschechischen Republik.
studierte Geschichte und Archivwesen an der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brünn. Seit 1997 arbeitet sie als Archivarin im Archiv der Stadt Brünn. Neben ihrer Archivarbeit beteiligt sie sich an Herausgabe von Fachpublikationen des Archivs der Stadt Brünn, seit 2001 ist sie Mitarbeiterin im Projekt „Enzyklopädie der Geschichte der Stadt Brünn“. In den Jahren 2005 – 2007 arbeitete sie an einem Projekt zum kollektiven Gedächtnis der Stadt Brünn im 20. Jahrhundert.
Brno 2013
Obálka-mont.indd 1
„Měla jsem moc krásné dětství.“ + ĩ gŧQŧ Ŧť 'ť ťgĩť Ÿĩ 84>ťl94> ŧ 84> ĩ
„Ich hatte eine sehr schöne Kindheit.“ E 'L&Eŧ ť- E/E 5=84y5=94 /ť
Jana Nosková, /ťť«Ÿ Ÿ
Mgr. Jana Čermáková
Zpracovaly a k vydání připravily
Mgr. Jana Nosková, Ph.D.
„Měla jsem moc krásné dětství.“ „Ich hatte eine sehr schöne Kindheit.“
/ťť! Ÿ?/ťť«Ÿ Ÿ
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno Statutární město Brno – Archiv města Brna
16.1.14 16:32
Ich hatte eine sehr schöne Kindheit.“ Vzpomínky německých obyvatel Brna na dětství a mládí ve 20. až 40. letech 20. století
Erinnerungen von Brünner Deutschen an ihre Kindheit und Jugend in den 1920er-1940er Jahren
Zpracovaly a k vydání připravily Jana Nosková a Jana Čermáková Bearbeitet und zur Herausgabe vorbereitet von Jana Nosková und Jana Čermáková
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno Statutární město Brno – Archiv města Brna Brno 2013
Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: 68378076. Das Buch ist mit Unterstützung für die konzeptionelle Langzeitentwicklung der Forschungsinstitution entstanden (RVO: 68378076). Publikace byla vydána díky finanční podpoře těchto institucí / Das Buch wurde dank finanzieller Unterstützung folgender Institutionen herausgegeben: Česko-německý fond budoucnosti / Deutsch-Tschechischer Zukunftsfonds Moravské zemské muzeum Conditio humana, o. s.
© Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno, 2013 © Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2013 © Jana Čermáková, Jana Nosková, 2013 Recenzenti / Gutachter: PhDr. Gabriela Kiliánová, CSc. Jun.-Prof. Dr. Sarah Scholl-Schneider Vědecká redakce Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i. / Wissenschaftliche Redaktion des Instituts für Ethnologie der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik: doc. PhDr. Zdeněk Uherek, CSc. (předseda) prof. PhDr. Jarmila Gabrielová, CSc. doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. PhDr. Jana Pospíšilová, Ph.D. PhDr. Jiří Woitsch, Ph.D. PhDr. Barbora Gergelová
Redakční rada Archivu města Brna / Redaktionsrat des Archivs der Stadt Brünn: PhDr. Libor Blažek (odpovědný redaktor) Mgr. Jana Čermáková Mgr. Radana Červená, Ph.D. (výkonná redaktorka) Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. PhDr. Aleš Filip, Ph.D. Mgr. Milena Flodrová Mgr. Jindřich Chatrný PhDr. Hana Jordánková Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D. Mgr. Karel Mlateček, Ph.D. Mgr. Aleš Vyskočil, Ph.D.
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Měla jsem moc krásné dětství: vzpomínky německých obyvatel Brna na dětství a mládí ve 20. až 40. letech 20. století / zpracovaly a k vydání připravily Jana Nosková a Jana Čermáková = Ich hatte eine sehr schöne Kindheit: Erinnerungen von Brünner Deutschen an ihre Kindheit und Jugend in den 1920er–1940er Jahren / bearbeitet und zur Herausgabe vorbereitet von Jana Nosková und Jana Čermáková. – Vyd. 1. – Brno: Etnologický ústav AV ČR, Praha – pracoviště Brno: Statutární město Brno: Archiv města Brna, 2013. – (Brno v minulosti a dnes; suppl. č. 17) Souběžný německý text ISBN 978-80-87112-74-8 (Etnologický ústav AV ČR. Brno: váz.) – ISBN 978-80-86736-32-7 (Archiv města Brna: váz.) (=112.2) * 929 * (=162.3):(=112.2) * 394 * 316.728 * 159.922.73 * 159.922.8 * 930.2 – 028.16 * 323.1 * (437.322) - Němci – Česko – 1918 – 1945 - Češi a Němci – Česko – 1918 – 1945 - každodenní život – Česko – 1918 – 1945 - dětství - dospívání - orální historie - Brno (Česko) – národnostní poměry – 1918 – 1945 - monografie - rozhovory 394 – Veřejný a společenský život. Každodenní život [1] 929 – Biografie [8]
ISBN 978-80-871 12-74-8 (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i. Praha – pracoviště Brno. Brno) ISBN 978-80-86736-32-7 (Statutární město Brno, Archiv města Brna)
OBSAH / INHALT PŘEDMLUVA / VORWORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 ÚVODNÍ STUDIE / EINFÜHRUNGSSTUDIE (Jana Nosková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dětství a mládí německých obyvatel Brna v meziválečné a válečné době. Historický a výzkumný kontext, interpretace a poznámky k publikování rozhovorů . . . . . . Město Brno a jeho němečtí obyvatelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metoda orální historie a kontext výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dětství a mládí v odborné literatuře a ve vzpomínkách narátorek a narátorů . . . Sbírka rozhovorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úprava rozhovorů v knize a ediční poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kindheit und Jugend deutscher Einwohner Brünns in der Zwischenkriegszeit und in der Zeit des Zweiten Weltkriegs. Geschichts- und Forschungskontext, Interpretation und Anmerkungen zur Publikation der Interviews . . . . . . . . . . Die Stadt Brünn und ihre deutschen Einwohner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oral History und Forschungskontext . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kindheit und Jugend in der Fachliteratur und in den Erinnerungen der Interviewpartnerinnen und Interviewpartner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Die Interviewsammlung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nachbearbeitung der Interviews im Buch und editorische Anmerkungen . . . . . Citovaná literatura / Zitierte Literatur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . 9 . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. 9 . 10 . 14 . 17 . 22 . 26
. . . . . . 31 . . . . . . 32 . . . . . . 37 . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. 41 . 47 . 52 . 59
PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 DANKSAGUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 ROZHOVORY / INTERVIEWS . . . . . . . . . . . Erich Pillwein Kurzbiographie des Interviewpartners Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátora . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. 69 . 71 . 91 . 93
Margarete Kriso (roz./geb. Kotačka) Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
107 109 125 127
Hanna Bieger (geb./roz. Jelinek) Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
141 143 163 165
Annemarie Bräunlich (geb./roz. Storek) Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
179 181 199 201
Renata Stronerová (roz./geb. Wettschauer) Medailon narátorky . . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kurzbiographie der Interviewpartnerin . Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
215 21 7 247 249
Wilhelm Richter Kurzbiographie des Interviewpartners Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátora . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
283 285 305 307
Edita Bartlová (roz./geb. Tluk) Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
321 323 339 341
Marie Hlaváčková (roz./geb. Lesjak) Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
357 359 387 389
Johanna Storek-Petzolt (geb./roz. Storek) Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
419 421 441 443
Hans Hajek Kurzbiographie des Interviewpartners Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátora . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
457 459 479 481
Elisabeth Sokoluk (geb./roz. Adam) Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
495 497 521 523
Ruth Maňásková (roz./geb. Slačik) Medailon narátorky . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . Kurzbiographie der Interviewpartnerin Interview . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
539 541 559 561
Diether Krywalski Kurzbiographie des Interviewpartners Interview . . . . . . . . . . . . . . . . . Medailon narátora . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
579 581 599 601
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
615 645 682 693 703
SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . GLOSSAR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ULIČNÍK / STRAßENVERZEICHNIS . . . . . GEOGRAFICKÝ REJSTŘÍK / ORTSREGISTER . JMENNÝ REJSTŘÍK / PERSONENREGISTER
. . . . .
. . . . .
PŘEDMLUVA / VORWORT „Ich bin mir nicht sicher, ob man von einem Tag, der vergangen ist, noch etwas anderes wissen kann – als eine Geschichte.“ „Nejsem si jistá, zda může člověk o dni, který minul, vědět ještě něco jiného – než příběh.“ Peggy Mädler: Legende vom Glück des Menschen. Berlin 2011, S. 59.
„Čas. Čas je vyprávění. Tím, že jej vyprávíme, žijeme v čase. Zapamatovat si, to je vyprávět si, budovat přítomnost. […] Každou cihlou přítomnosti stavíme sami sebe. Každý jsme nevědomky nějaký způsob vyprávění zvolili.“ „Zeit. Zeit ist Erzählen. Dadurch, dass wir sie erzählen, leben wir in der Zeit. Sich zu erinnern, heißt, zu erzählen, die Gegenwart zu erbauen. […] Mit jedem Baustein der Gegenwart erschaffen wir uns selbst. Jeder von uns hat unbewusst eine Art des Erzählens ausgewählt.“ Vladimír Mikeš: Plovárna Léthé. Praha 2013, s. 222.
Tato kniha přináší osobní vzpomínky. O událostech, dobových skutečnostech, o dětství a mládí v Brně je vypravováno v příbězích. Dětské vidění světa je korigováno dalšími životními zkušenostmi. I když ne všechny detaily plně odpovídají objektivním historickým faktům, odkazují vzpomínky na subjektivní vidění dobové reality a zároveň dokládají různorodost každodenního života v dané době. To vše z nich činí záležitost hodnou naší pozornosti. Dieses Buch präsentiert persönliche Erinnerungen. In Geschichten wird von Ereignissen und Gegebenheiten der damaligen Zeit sowie über die Kindheit und Jugend in Brünn erzählt, wobei spätere Lebenserfahrungen die Kindheitsperspektive korrigieren. Auch wenn nicht alle Details den objektiven historischen Fakten entsprechen, verweisen die Erinnerungen auf subjektive Wahrnehmungen der damaligen Wirklichkeit und belegen zugleich die Vielfalt des Alltagslebens in dem betrachteten Zeitabschnitt. Deswegen verdienen sie unsere Aufmerksamkeit.
7
ROZ H OVO RY / I N T E R V I E WS
67
E. PILLWEIN
DR. ERICH PILLWEIN wurde 1919 in Brünn geboren. Seine Mutter war Klavierlehrerin, sein Vater Angestellter beim Brünner Magistrat. Erich Pillwein hatte noch einen älteren Bruder, der jedoch früh eigene Wege ging. Die Familie lebte in einer Mietwohnung in Brünn, in der die Mutter zugleich ihre Musikschule betrieb. Die Wohnung befand sich zuerst in der Brandlgasse; nachdem sich die Eltern hatten scheiden lassen, zog der Interviewpartner mit seiner Mutter in die Talgasse um. Erich Pillweins Kindheit war vor allem durch seine Mitgliedschaft in der Wandervogelbewegung und im Brünner Turnverein geprägt. Er besuchte die Volksschule in der Husstraße, mit zehn Jahren wechselte er ins Realgymnasium in der Hybešgasse. Er war kein sehr guter Schüler, weshalb sein Vater beschloss, dass er das Studium am Gymnasium abbrechen und eine Zahntechnikerlehre machen sollte. Nach drei Jahren in der Lehre kehrte Erich Pillwein in die Schule zurück, 1940 legte er das Kriegsabitur ab und wurde zu dieser Zeit schon in die Wehrmacht einberufen. Während des Krieges wurde er für ein Semester freigestellt und konnte mit dem Studium der Medizin an der Prager Deutschen Universität beginnen. Als Soldat war er in Griechenland, Afrika und Italien im Einsatz. Erich Pillweins Mutter musste mit ihrer Mutter Brünn 1945 im Rahmen des sogenannten Brünner Todesmarsches verlassen. Seine Großmutter kam dabei um, der Mutter gelang es, nach Wien zu kommen, später wurde sie von Wien nach Bayern ausgesiedelt. Der Vater des Interviewpartners wurde nach dem Ende des Krieges in Brünn verhaftet und vor dem „Volksgerichtshof“ zu einer zehnjährigen Freiheitsstrafe verurteilt. Im Jahre 1955 verließ er die Tschechoslowakei und übersiedelte nach Bayern. Nach der Entlassung aus der Kriegsgefangenschaft kam Erich Pillwein nach Bayern, wo er das Medizinstudium in München fortsetzte und schließlich mit dem Doktorat beendete. Er wurde Zahnarzt und eröffnete nach dem Studium eine eigene Praxis. In den 1970er und 1980er Jahren war er Präsident der Bayerischen Landeszahnärztekammer und später des Bundesverbandes der Deutschen Zahnärzte (Bundeszahnärztekammer). Er war lange Jahre in der Bruna, dem Heimatverband der Brünner Deutschen, aktiv, bis 2009 wirkte er als Bundesgeschäftsführer dieser Organisation, beteiligte sich an der Herausgabe von Lexika und Büchern über die Brünner Deutschen, noch heute schreibt er Beiträge für die Zeitschrift „Brünner Heimatbote“. Erich Pillwein war dreimal verheiratet, seine erste Frau lernte er noch in Brünn kennen, wo er sie auch 1944 heiratete. Heute ist er Vater zweier Kinder und Witwer. Das Interview mit Erich Pillwein wurde in zwei Sitzungen in einer Seniorenresidenz in München aufgenommen. Das erste Interview fand im Dezember 2009 statt, das zweite im Oktober 2011. Die Gesamtdauer der beiden Interviews beträgt 184 Minuten. Erich Pillwein gehört zu den
69
ältesten befragten Personen, ich habe ihn über meinen ersten Interviewpartner, Ing. Helmut Schneider, kennengelernt. Erich Pillwein war mir sehr behilflich beim Kontaktieren weiterer InterviewpartnerInnen. Er interessierte sich für die Situation im heutigen Brünn und bestimmte den Verlauf des Interviews maßgeblich mit. Beide Interviews mit Erich Pillwein beinhalten nicht nur persönliche Erinnerungen, sondern auch Erklärungen zu politischen und historischen Ereignissen, die mit dem Leben der Deutschen in Böhmen und Mähren zusammenhängen. Vor allem in diesen Augenblicken war das Erzählen sachlich. Der Interviewverlauf wurde durch die langjährige Tätigkeit des Interviewpartners auf dem Gebiet der Dokumentation der Geschichte der Brünner Deutschen und in der Bruna entscheidend mitbestimmt.
70
P: Ich bin am 29. November 1919 in Brünn geboren, ich habe eine sehr glückliche Jugend gehabt, weil meine Mutter eine Klavierschule hatte und die Wohnung mit der Klavierschule verbunden war, sodass ich mit der Musik aufgewachsen bin. Wir wohnten in der Brandlgasse. Mein Vater war städtischer Beamter. Damals gab es noch die alte österreichische Regelung, sie nannte sich einmalige Frequenz, das heißt, die Beamten waren von früh bis zwei Uhr Nachmittag in der Arbeit und dann hatten sie schon frei. Ich hatte noch einen Bruder, er war sechs Jahre älter, er wurde schon vor dem Ersten Weltkrieg geboren. Er war für mich keine große Hilfe, weil der Altersunterschied zu groß war, die Beziehung zu ihm war eher locker. Wir gingen zwar ins gleiche Gymnasium, aber ich litt dort unter seinem guten Ruf. Er war immer Primus und dann meinten die Lehrer, Professoren hieß es bei uns, ich müsste auch so sein, aber ich war das Gegenteil (lacht). Ich habe trotzdem meinen Weg gemacht. Ich musste jedoch das Gymnasium auf Wunsch meines Vaters unterbrechen und habe drei Jahre eine Zahntechnikerlehre in einer Praxis direkt gegenüber dem Stadttheater* gemacht. Die Praxis war im ersten Stock über dem Café Opera*. Die drei Jahre habe ich überstanden, dann war ich Zahntechniker und ich bin wieder in die Schule gegangen und im Herbst 1940 habe ich mein Abitur gemacht, Kriegsabitur*, weil ich da schon den Gestellungsbefehl erhalten hatte. Ich musste einrücken, aber ich hatte das Glück, dass ich nie in Russland war, ich war nur in Griechenland, Afrika, Italien. Im Jahre 1942 bekam ich für ein Semester an der Uni in Prag frei. Es gab Studentenkompanien, in die man für ein Semester versetzt wurde. Man blieb natürlich trotzdem Soldat und unterlag der militärischen Disziplin, aber war freigestellt für die Vorlesungen. Ich war schon Leutnant. Ich war inzwischen auch verheiratet, standesamtlich, mit einer Brünnerin, sie war Schülerin bei meiner Mutter. Nach der Kriegsgefangenschaft fand ich meine Frau wieder, die rechtzeitig aus Brünn weg war, den Todesmarsch* nicht mitmachen musste und inzwischen in Regensburg gelandet war. Dort arbeitete sie bei der amerikanischen Militärregierung. Dank dieser Beziehungen konnte sie mir eine Beschäftigung bei den Amerikanern, einen Job verschaffen. Das hat mir natürlich geholfen, weil ich aus der Kriegsgefangenschaft ziemlich verhungert kam, nur mit einem Karton mit den nötigsten Sachen. Bei den Amerikanern konnte man sich ein bisschen wieder „restaurieren“, wie man das so nennt. Aber ich wusste natürlich, dass ich studieren wollte, also bin ich von Regensburg nach München gefahren, um nach einer Unterkunft zu suchen. In dem zerbombten München eine zu finden, war fast unmöglich, aber irgendwie habe ich das geschafft. Dann übersiedelten wir nach München und es kam die Studienzeit. Das Semester aus Prag wurde mir angerechnet, ich war nach drei Jahren fertig. Im letzten Jahr habe ich schon an der Dissertation geschrieben bzw. experimentiert. Dann musste ich zwei Jahre als Assistent arbeiten, um überhaupt zur Tätigkeit für die Krankenkassen zugelassen zu werden. Nach diesen zwei Jahren habe ich gleich eine Praxis aufgemacht, natürlich unter den schwierigsten Umständen, 1951 gab es gar nichts. Nach drei Jahren konnte ich schon die Praxis in größere Räume verlegen, nach weiteren fünf Jahren konnte ich sie in die Sonnenstraße verlegen und dann begann eigentlich das richtige Leben. Bis dahin war das eine Schinderei und Plackerei, aber wir haben das geschafft.
71
E. PILLWEIN
ERICH PILLWEIN
Das war mein erstes Leben, kann ich sagen. Das zweite Leben begann, nachdem meine Frau nach Italien gegangen war und dort längere Zeit gearbeitet hatte, was zu einer Entfremdung führte, sodass es zur Scheidung kam. In der zweiten Ehe kamen zwei Kinder zur Welt, wir haben ein Haus gebaut. Es entstand so was wie eine saturierte Familie, die aber leider nur vierzehn Jahre Bestand hatte. Die anschließende dritte Ehe war sehr glücklich und dauerte neunundzwanzig Jahre. Sie wurde frühzeitig durch den frühen Krebstod meiner Frau, die Kollegin und fünfzehn Jahre jünger war als ich, beendet. N: Könnten Sie noch etwas mehr zu Ihren Eltern sagen? Waren sie Brünner? P: Mein Vater stammte aus Niederösterreich, während meine Mutter schon in zweiter Generation in Brünn war. Ich weiß nicht, wann und wo sie sich kennengelernt haben. Sie haben sich in Brünn gut gefühlt und 1918, als die Tschechoslowakei entstand, optierten sie für die tschechoslowakische Staatsbürgerschaft, weil sie in Brünn bleiben wollten. Mein Vater war schon vor dem Krieg bei der Stadtgemeinde beschäftigt. Aber die Wiederbeschäftigung unter der tschechischen Regierung wurde von der Sprachprüfung abhängig gemacht. Er hat sie offensichtlich bestanden. Ich habe viel später in seiner Hinterlassenschaft Schulhefte entdeckt, die zeigten, wie er seine tschechischen Sprachkenntnisse verbessert hatte. Säuberlich geschrieben mit Vokabeln und so weiter. N: Ihr Vater musste also als Stadtbeamter Tschechisch lernen. Welche Schule haben Sie besucht? P: Die Rudolf-Schule* für Knaben gegenüber dem Besední dům [Vereinshaus]*. Später ging ich ins Realgymnasium* in der Hybešgasse, das war eine koedukative Schule. Aber wie ich schon gesagt habe, ich war nicht der Primus. Ich war ein bisschen faul und nachlässig. Mein Vater hat vielleicht gedacht, eine Intelligenzbestie in der Familie genügt schon (lacht), mein Bruder hat Jura [an der Tschechischen Universität*] studiert. Ich sollte einen „gescheiten Beruf“ erlernen. Damals war die patriarchalische Struktur sehr zwingend, mit vierzehn Jahren konnte ich schlecht aufbegehren, ich musste folgen. Aber ich habe es nicht bereut. Diese drei Jahre der Zahntechnikerlehre haben mir beim Studium enorm geholfen. N: Gab es etwas, was außer der Schule zu Ihrer Kindheit in Brünn gehört hat? P: Ich war beim Wandervogel*. Wandervogel war eine Jungengruppe und wir waren volkstumsbewusst. Wir kamen alle vierzehn Tage zusammen, es wurde das Volkslied gepflegt, vorgelesen, Handwerkliches gemacht, gebastelt. Und jeden Samstag, Sonntag sind wir raus in die Natur gegangen. Das hat uns sehr geformt, muss ich schon sagen. Im Sommer haben meistens sogenannte Großfahrten* stattgefunden.
72
Erich Pillwein mit fünf oder sechs Jahren, etwa 1925. Archiv des Interviewpartners. / Erich Pillwein pěti- nebo šestiletý, asi 1925. Archiv narátora.
N: Das war der Wandervogel – und wenn Sie während der Woche in Brünn waren, was haben Sie dann gemacht? P: Nach der Schule hätte man Aufgaben machen sollen. Aber mein Vater war nicht oft zu Hause und Mama hat Klavier unterrichtet. Ich las Krimis, das Detektivheft lag unter
Erich Pillwein beim Wandervogel, etwa 1935. „Blockflöte war sehr beliebt.“ Archiv des Interviewpartners. / Erich Pillwein ve spolku Wandervogel, asi 1935. „Zobcová flétna byla velmi oblíbená.“ Archiv narátora.
73
E. PILLWEIN
Die eindrucksvollste Großfahrt war für mich die quer durch Rumänien. Da haben wir dortige Deutsche besucht und Volkstänze mit ihnen geübt oder Volkslieder ausgetauscht und gesungen. Wir sind von den Karpaten runter, quer durch das ganze Siebenbürgen bis zur Donau marschiert. Wir sind auch nach Italien und Österreich gefahren, die Verbindung nach Österreich war besonders stark, Wien war ein „Vorort“ von Brünn. Dazu gab es noch Winterlager mit Skifahren in den Beskiden oder in der Slowakei. Die kleineren Fahrten am Wochenende führten nach Mödlau, da haben wir ein sogenanntes Landheim gehabt. Ein Bauer hatte uns in seinem Hof zwei Räume abgegeben, die haben wir dann selber ausgebaut. Wir haben Bretter für Liegen gekauft, auf einer großen Karre verstaut, sind mit unseren Fahrrädern losgefahren und haben diese Karre gezogen, sogar den Laatzer Berg haben wir hinunter und hinauf bezwungen. Wir pflegten auch das Laienspiel, wir machten kleine Theatervorführungen. Da habe ich mich schauspielerisch betätigt, später auch Regie geführt, das hat mir Spaß gemacht. Später, so 1938, haben wir im Deutschen Haus* Aufführungen gemacht, vorher immer nur in einem kleineren Kreis für die Eltern oder in der Mensa in der Talgasse*. Das war eine Jugend, die, entschuldigen Sie den ein bisschen antiquierten Ausdruck, sauber war. Also anständige Begriffe, Ehrlichkeit, Kameradschaft, es gab nichts Zweideutiges, das war uns alles fremd, und deswegen habe ich die beste Erinnerung daran.
E. PILLWEIN
DR. ERICH PILLWEIN se narodil v Brně v roce 1919. Jeho matka vyučovala hře na klavír, otec byl zaměstnancem brněnského magistrátu. Erich Pillwein měl ještě staršího bratra, který však brzy šel svou vlastní cestou. Rodina žila v Brně v nájemním bytě, v němž matka současně provozovala hudební školu. Bydleli nejprve na Brandlově ulici; po rozvodu rodičů se narátor s matkou odstěhovali na ulici Údolní. Dětství Ericha Pillweina bylo ovlivněno hlavně jeho členstvím v hnutí Wandervogel a v německém Brněnském tělocvičném spolku [Brünner Turnverein]. Navštěvoval německou Chlapeckou obecnou školu na Husově ulici, v deseti letech přešel do Německého státního reálného gymnázia na Hybešově. Nebyl moc dobrým žákem, proto jeho otec rozhodl, aby studium na gymnáziu přerušil a vyučil se zubním technikem. Po třech letech v učení se Erich Pillwein vrátil do školy, v roce 1940 složil válečnou maturitu a již v té době byl povolán do německé armády. Za války byl uvolněn na jeden semestr a mohl zahájit studium medicíny na Pražské německé univerzitě. Jako voják byl nasazen v Řecku, v Africe a v Itálii. Matka Ericha Pillweina musela se svou matkou opustit Brno v roce 1945 během tzv. brněnského pochodu smrti. Babička při něm zahynula, matce se podařilo dostat do Vídně, později byla z Vídně vysídlena do Bavorska. Otec narátora byl po skončení války v Brně zatčen a odsouzen mimořádným lidovým soudem k desetiletému vězení. V roce 1955 opustil Československo a usadil se v Bavorsku. Po propuštění z válečného zajetí přišel Erich Pillwein do Bavorska, kde v Mnichově pokračoval ve studiu medicíny, jež zakončil doktorátem. Stal se stomatologem a po studiu si otevřel vlastní praxi. V 70. a 80. letech 20. století byl prezidentem bavorské zemské stomatologické komory a později spolkového sdružení německých zubních lékařů (spolková stomatologická komora). Dlouho byl aktivní ve vlasteneckém sdružení brněnských Němců Bruna, do roku 2009 působil jako jeho spolkový jednatel, podílel se na vydávání slovníků a knih o brněnských Němcích, dodnes píše příspěvky do časopisu Brünner Heimatbote. Erich Pillwein byl třikrát ženatý, svou první ženu poznal ještě v Brně, kde se s ní v roce 1944 oženil. Dnes je vdovec a otec dvou dětí. Rozhovor s Erichem Pillweinem byl nahrán při dvou návštěvách v domově seniorů v Mnichově. První interview se konalo v prosinci 2009, druhé v říjnu 2011. Celková délka nahraných rozhovorů je 184 minut. Erich Pillwein patří k nejstarším respondentům, seznámila jsem se s ním prostřednictvím svého prvního narátora Ing. Helmuta Schneidera. Erich Pillwein mi velmi pomohl při kontaktování dalších narátorů a narátorek. Zajímal se o situaci v dnešním Brně a významnou měrou určoval průběh rozhovorů. Obě interview s Erichem Pillweinem zahrnují nejen osobní vzpomínky, ale i vysvětlení politických a historických událostí souvisejících se
91
životem Němců v Čechách a na Moravě. Především v těchto okamžicích bylo vyprávění věcné. Průběh rozhovorů rozhodujícím způsobem ovlivnila dlouholetá činnost narátora v oblasti dokumentace dějin brněnských Němců a ve spolku Bruna.
92
P: Narodil jsem se 29. listopadu 1919 v Brně. Měl jsem velmi šťastné mládí, protože maminka měla klavírní školu a byt byl s touto školou spojený, takže jsem vyrůstal s hudbou. Bydleli jsme na Brandlově ulici. Otec byl městským úředníkem. Tehdy ještě platila stará rakouská úprava, říkalo se jí jednoduchá frekvence, to znamená, že úředníci byli v práci od rána do dvou hodin odpoledne a pak už měli volno. Měl jsem ještě bratra, byl o šest let starší, narodil se už před první světovou válkou. Moc mi nepomáhal, protože ten věkový rozdíl byl příliš velký, náš vztah byl spíš volný. Chodili jsme sice na stejné gymnázium, ale já jsem tam trpěl jeho dobrou pověstí. On byl vždycky primus a učitelé, u nás se jim říkalo profesoři, si pak mysleli, že musím být taky takový, ale já byl pravý opak (smích). Přesto jsem si svou cestu našel. Gymnázium jsem však musel na otcovo přání přerušit a tři roky jsem se učil zubním technikem v jedné ordinaci hned naproti Městskému divadlu*. Byla v prvním patře nad kavárnou Opera*. Ty tři roky jsem překlepal, potom jsem byl zubním technikem, šel jsem znovu do školy a na podzim 1940 jsem udělal maturitu, válečnou maturitu*, protože to už jsem dostal povolávací rozkaz. Musel jsem narukovat, ale měl jsem to štěstí, že jsem nikdy nebyl v Rusku, byl jsem jenom v Řecku, v Africe, v Itálii. V roce 1942 jsem dostal volno na jeden semestr na univerzitě v Praze. To byly takové studentské roty, do kterých vás na jeden semestr přeložili. Při tom jsem byl samozřejmě pořád voják a podléhal vojenské disciplíně, byl jsem ale uvolněn na přednášky. Byl jsem už poručík. Mezitím jsem se také oženil, na úřadě, s jednou Brňankou, byla to žákyně mé maminky. Po válečném zajetí jsem znovu našel svoji ženu, která se včas dostala z Brna, nemusela prodělat pochod smrti* a mezitím se usadila v Řezně. Pracovala tam u americké vojenské správy. Díky těmto stykům mi mohla sehnat džob, zaměstnání u Američanů. To mi přirozeně pomohlo, protože jsem z válečného zajetí přišel pěkně vyhladovělý, jenom s krabicí nejnutnějších věcí. U Američanů se člověk mohl zase trochu „zrestaurovat“, jak se říká. Ale samozřejmě jsem věděl, že jsem chtěl studovat, tak jsem jel z Řezna do Mnichova hledat ubytování. Najít něco v rozbombardovaném Mnichově bylo téměř nemožné, ale nějak jsem to zvládl. Potom jsme se přestěhovali do Mnichova a přišel čas na studium. Ten semestr z Prahy mi započítali, za tři roky jsem byl hotový. V posledním roce jsem už psal disertaci, respektive na ní experimentoval. Potom jsem musel dva roky pracovat jako asistent, aby mi vůbec povolili pracovat pro zdravotní pojišťovny. Po těch dvou letech jsem si hned otevřel praxi, samozřejmě za velice těžkých okolností, v roce 1951 nebylo vůbec nic. Za tři roky jsem už mohl přesunout ordinaci do větších prostor, za dalších pět let do Sonnenstraße, a pak teprve vlastně začal pořádný život. Do té doby to byla dřina a plahočení, ale zvládli jsme to. To byl můj první život, řekl bych. Druhý začal, když moje žena odešla na delší dobu pracovat do Itálie, což vedlo k našemu odcizení a k rozvodu. Ve druhém manželství přišly na svět dvě děti, postavili jsme dům. Vzniklo něco jako saturovaná rodina, která však bohužel trvala jenom čtrnáct let. Následující třetí manželství bylo velmi šťastné a trvalo dvacet devět roků. Předčasně ho ukončila příliš brzká smrt mé ženy, mojí o patnáct let mladší kolegyně, na rakovinu.
93
E. PILLWEIN
ERICH PILLWEIN
N: Mohl byste říct něco víc o svých rodičích? Byli z Brna? P: Můj otec pocházel z Dolních Rakous, zatímco maminka byla už ve druhé generaci v Brně. Nevím, kdy a kde se poznali. V Brně se cítili dobře a v roce 1918, když vzniklo Československo, optovali pro československé občanství, protože chtěli v Brně zůstat. Otec byl už před válkou zaměstnancem města. Ale další zaměstnání pod českou vládou záviselo na jazykové zkoušce. Zřejmě ji udělal. Mnohem později jsem v jeho pozůstalosti našel školní sešity, z nichž je patrné, jak si zlepšoval znalost češtiny. Úhledně napsané, se slovíčky a tak. N: Váš otec se tedy jako zaměstnanec města musel naučit česky. Jakou školu jste navštěvoval Vy? P: Rudolfovu chlapeckou školu* naproti Besednímu domu*. Později jsem chodil na reálné gymnázium* v Hybešově, to byla koedukovaná škola. Ale jak jsem už řekl, nebyl jsem primus. Byl jsem trochu líný a nedbalý. Otec si možná myslel, že jeden inteligent v rodině stačí (smích), bratr studoval práva [na české univerzitě*]. Já se měl naučit nějaké „šikovné povolání“. Tenkrát byla velmi přísná patriarchální struktura, ve čtrnácti letech jsem se mohl těžko vzpírat, musel jsem poslechnout. Ale nelitoval jsem toho. Ty tři roky učení zubním technikem mi ohromně pomohly při studiu. N: Co kromě školy ještě patřilo k Vašemu dětství v Brně? P: Byl jsem ve Wandervogelu*. Wandervogel, to byla skupina mládeže, národně uvědomělá. Scházeli jsme se každých čtrnáct dnů, pěstovala se lidová píseň, předčítalo se, dělaly se ruční práce, kutilo se. A každou sobotu, neděli jsme chodili ven do přírody. To nás hodně formovalo, to musím říct. V létě se většinou konaly takzvané Großfahrten [velké výpravy]*. Nejvíc na mě zapůsobila taková „velká výprava“ napříč Rumunskem. Navštívili jsme tamní Němce, nacvičovali jsme s nimi lidové tance a vyměňovali si a zpívali lidové písně. Mašírovali jsme od Karpat dolů přes celé Sedmihradsko až k Dunaji. Jeli jsme i do Itálie a do Rakouska, spojení s Rakouskem bylo zvlášť silné, Vídeň byla „předměstím“ Brna. Kromě toho byly i zimní tábory s lyžováním v Beskydech nebo na Slovensku. Menší výpravy o víkendech vedly do Medlova, tam jsme měli takzvaný Landheim [klubovnu a ubytování v přírodě]. Jeden sedlák nám dal na svém statku dvě místnosti, které jsme si pak sami zařídili. Nakoupili jsme si prkna na postele, naložili je na velkou káru, vyjeli jsme na kolech a tu káru jsme táhli, dokonce jsme tak zdolali nahoru i dolů kopec u Ledců. Pěstovali jsme i ochotnické divadlo, dělali jsme malá divadelní představení. Při nich jsem vystupoval jako herec, později jsem i režíroval, to mě bavilo. Později, tak v roce 1938, jsme dělali vystoupení v Německém domě*, předtím vždycky jen v užším kruhu pro rodiče nebo v menze na Údolní*. To bylo mládí, které bylo, promiňte mi ten trochu staromódní výraz, čisté. Tedy slušnost, čestnost, kamarádství, žádné dvojsmysly, to nám bylo všechno cizí, a proto na to mám ty nejlepší vzpomínky. N: To byl Wandervogel – a když jste byl přes týden v Brně, co jste dělal? P: Po škole jsem měl dělat úkoly. Ale otec často nebyl doma a maminka učila na klavír. Já si četl detektivky, sešitek jsem měl pod atlasem, a když jsem slyšel, že přestala hudba, že někdo jde, rychle jsem ho strčil pod atlas. Na klavír mě učila maminka, na housle jsem chodil do Hudebního spolku [Musikverein]* v ulici Na hradbách. A taky sport. Byl jsem v Brněnském tělocvičném spolku [Brünner Turnverein]*. Jeho tělocvična [Jahnova
94
SLOVNÍČEK
A A-B – označení pro německé korzo na Běhounské ulici, zasahující až do náměstí Svobody. Název byl snad odvozen od úsečky, která se nazývá v geometrii i A-B. V jednom z těchto bodů, na náměstí Svobody, se německé korzo setkávalo s českým z České ulice. Aegir – přesně Schwimmverein Aegir in Brünn, německý plavecký klub, vznikl koncem 19. století a sídlil při lázních-plovárně na Starém Brně. Po bombardování a zničení lázní r. 1944 a odsunu německého obyvatelstva zanikl. Ahnenpass [průkaz o předcích] – od r. 1933 předtištěný sešitek (formulář), do něhož byly zaznamenány úředně ověřené údaje o narození, křtu a sňatku rodičů a prarodičů a dalších předků do r. 1800; jednalo se o poklady pro tzv. Abstammungsnachweis [doklad o původu]. akcíz – úřad pro potravinovou daň na Vídeňské v Brně, kde byla vybírána daň z potravin nesených do Brna na prodej. Tzv. potravinová čára byla od r. 1829 vytvářena kolem řady tzv. uzavřených měst habsburské monarchie. Úřad i daň byly zrušeny v r. 1942. Alexandrovka – rozhledna na kopci Špičáku u Adamova, vystavěna v letech 1886 – 1887 podle návrhu architekta Oscara Mratscheka členy Rakouského turistického klubu (ÖTC) z Brna. Název podle Alexandra Suchánka, císařského rady, který stavbu podporoval. Alfa-pasáž – vnitřní pasáž funkcionalistického paláce Alfa. Alfa vznikla v letech 1930 – 1937 podle projektu architekta Bohuslava Fuchse. Na prostoru osmi původních domovních parcel na rohu ulic Poštovské a Jánské byl postaven multifunkční dům tvořený dominující jednopatrovou vnitřní pasáží s galerií, krytou proskleným stropem, s obchodními prostory, kavárnami, kinem
Alfa, tanečním barem a třemi dvory obytné části o 180 bytech. Alpský spolek – přesně Deutscher und Österreichischer Alpenverein – DuOeAV. Vznikl r. 1873 sloučením alpských spolků s masovou základnou v Německu a Rakousku-Uhersku. Hlavními cíli byly turistika, vědecká a popularizační činnost, provozování turistických chat, ochrana přírody. Od 20. let 20. století se v některých sekcích projevovaly silné antisemitské tendence. V Brně existovala jeho pobočka Moravia od r. 1882, spolek zde byl oblíben. Altreich [Stará říšská území] – označení pro Německo (německou Říši) bez oblastí anektovaných od r. 1938, tj. pro Německo bez Rakouska a Sudet. Altrichter, Anton (1882 – 1954) – středoškolský učitel, historik (dr. phil.), od r. 1937 ředitel Masarykova gymnázia, docent pro historii na Německé technice, od r. 1941 předseda Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Volkstumsforschung in Mähren [Německá společnost pro vědu a výzkum národního bytí/svérázu na Moravě] (založené r. 1919 jako Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst [Německá společnost pro vědu a umění]). alžbětinky – klášter sester sv. Alžběty založený v Brně r. 1750, r. 1754 přemístěn na definitivní místo na dnešní Kamenné 36 na Starém Brně. Součástí konventu byla od počátku řádová nemocnice a útulek pro ženy. Za Protektorátu nebyla nemocnice uzavřena, ale byla velmi poničena bombardováním. V r. 1990 byla zestátněná nemocnice vrácena řádu a od r. 1998 zde sídlí Hospic sv. Alžběty. Antoníček (U Antoníčka) – poutní kaple sv. Antonína Paduánského se studánkou vystavená r. 1849 hrabaty Lažanskými v lese mezi Královým Polem a dnešním Brnem-Lesnou. Přestavěna a zvětšena byla
615
GLOSSAR
A A-B – Bezeichnung für den deutschen Korso in der Běhounská, der bis zum náměstí Svobody reichte. Wahrscheinlich leitete sich der Name von der Strecke ab, die in der Geometrie auch A-B benannt wird. An einem der Punkte, am Freiheitsplatz, trafen sich der deutsche und der tschechische Korso (Česká). Abtransport von Juden mit Straßenbahnen – von November 1941 bis Mai 1942 wurden Juden aus einer Sammelstelle in der Merhautova nachts mit Straßenbahnen weggebracht, damit die Transporte keine Aufmerksamkeit erregen. Die Straßenbahnen fuhren über die Milady Horákové, Joštova, Husova zum Hauptbahnhof. Von dort wurden die Juden mit dem Zug nach Theresienstadt oder direkt in die Vernichtungslager deportiert. Aegir – eigentlich Schwimmverein Aegir in Brünn, deutscher Schwimmverein, entstanden Ende des 19. Jahrhunderts, sein Sitz war am Schwimmbad in Altbrünn. Nach der Zerstörung durch Bombenangriffe 1944 und nach der Aussiedlung der deutschen Bevölkerung erlosch der Verein. Ahnenpass – ab 1933 ausgegebenes, vorgedrucktes Heftchen, in welches amtlich bestätigte Angaben zu Geburt, Taufe und Heirat der Eltern und Großeltern sowie weiterer Vorfahren bis 1800 eingetragen wurden – es handelte sich um ein Dokument für den sog. Abstammungsnachweis. Aktualitätenkino – entstand 1914 im neuen Eckgebäude des Blocks zwischen der Josefská / Masarykova / Nádražní als Kino Apollo. Nach seiner Schließung 1933 wurden die Räume an den Schreib- und Bürowarengroßhandel Stark (Eigentümer Sigmund Stark) vermietet. Nach der
Arisierung des Großhandels wurde das Kino zum Jahreswechsel 1940 – 1941 von Dr. jur. Franz Axmann, dem bevollmächtigten Stellvertreter des Reichsprotektors für die Organisationen der NSDAP, unter dem Namen „OP“ (Ohne Pause) wiedereröffnet. Nach 1946 Kino Čas, 1981 geschlossen. Alexanderwarte – Aussichtsturm auf dem Spitzberg bei Adamsthal, erbaut in den Jahren 1886 – 1887 nach einem Entwurf des Architekten Oscar Mratschek von Mitgliedern des Österreichischen Touristen Clubs (ÖTC) aus Brünn. Die Bezeichnung geht auf den kaiserlichern Rat Alexander Suchanek zurück, der den Bau unterstütze. Alfa-Passage – Innenpassage im funktionalistischen Alfa-Palast. Dieser entstand 1930 – 1937 nach einem Entwurf des Architekten Bohuslav Fuchs. Auf dem Grundstück von acht früheren Hausparzellen an der Ecke Poštovská / Jánská wurde ein multifunktionales Gebäude mit einer dominierenden Innenpassage errichtet. Diese verfügte über eine Galerie im ersten Obergeschoss und wurde von einer verglasten Decke überdacht. Ebenso gab es hier Geschäftsräume, Cafés, das Kino Alfa, ein Tanzlokal und drei Höfe eines Wohnteils mit 180 Wohnungen. Alpenverein – eigentlich Deutscher und Österreichischer Alpenverein – DuOeAV. Entstanden 1873 durch die Vereinigung der mitgliederstarken Alpenvereine Deutschlands und ÖsterreichUngarns. Die Hauptziele waren Wandern, wissenschaftliche und popularisierende Tätigkeit, der Betrieb von Wanderhütten sowie Naturschutz. Ab den 1920er Jahren traten in einigen Sektionen starke antisemitische Tendenzen auf. In Brünn gab
645
ULIČNÍK
VERZEICHNIS
DOBOVÝCH A DNEŠNÍCH NÁZVŮ BRNĚNSKÝCH ULIC ZMIŇOVANÝCH V ROZ H OVO R E C H
DER HISTORISCHEN UND DER HEUTIGEN, IN DEN INTERVIEWS ERWÄHNTEN BRÜNNER STRAßENNAMEN
Dnešní názvy ulic jsou zvýrazněny tučně.
Die heutigen Straßennamen sind durch Fettdruck markiert.
A Adlergasse / Orlí Adolf-Hitler-Platz / náměstí Adolfa Hitlera (pouze / nur 17.–18. 3. 1939) – náměstí Svobody Adolf-Hitler-Platz / náměstí Adolfa Hitlera (19. 3. 1939 – 1945, spolu s / zusammen mit dem Kioskem / Am Kiosk) – Moravské náměstí Alejní, V Aleji / Alleegasse (1940 – 1946) – třída Kpt. Jaroše Alleegasse / Alejní, V Aleji (1940 – 1946) – třída Kpt. Jaroše Altbrünnergasse / Starobrněnská Alte Gasse / Stará (1939 – 1946 Köffilergasse / Köffilerova) Alte Gemeinde / Stará osada (1919 – 1933 Masarykova / Masarykgasse, 1933 – 1946 Na Návsi / Dorfplatz; území Židenice / Schimitz) Am Bergl / Na Kopečku (1918 – 1939) – Antonína Slavíka Am Kiosk / Kiosk (1918 – 1935 součást / Teil des Lažanského náměstí / Lažanský-Platzes a / und 1939 – 1945 Adolf-Hitler-Platz / náměstí Adolfa Hitlera) – Moravské náměstí Antonína Slavíka (1918 – 1939 Na Kopečku / Am Bergl, 1939 – 1946 Beischlägergasse / Beischlägerova) Arbeitergasse / Dělnická (1918 – 1921 a / und 1942 – 1946) – Spolková Auf der Schanze / Na Baštách (1918 – 1946) – Bašty Augartenstraße, Augartengasse / U Lužánek (1867 – 1946) – Lužánecká
682
Ausstellungs-Straße / Výstavní (1918 – 1928 U Plovárny / Bei der Badeanstalt, 1942 – 1946 Dr-Alois-Baeran-Gasse / Dra Aloise Baerana)
B Bäckergasse / Pekařská Bahnhofplatz / Nádražní náměstí (1940 – 1946, spojené se / verbunden mit der Skenestraße / Skeneovou) – Nádražní Bahnhofstraße / Nádražní (1918 – 1940 Wilsonovo náměstí / Wilsonplatz spojené s / verbunden mit der Nádražní / Bahnhofstraße, 1940 – 1946 Bahnhofplatz / Nádražní náměstí spojené se / verbunden mit der Skenestraße / Skeneovou) Balbínova / Balbíngasse Basteigasse / Na Hradbách (1867 – 1946, spolu se / zusammen mit der Švédskou / Schwedengasse) – Rooseveltova Bašty (1918 – 1946 Na Baštách / Auf der Schanze) Baugasse / Stavební (1939 – 1946 Körnergasse / Körnerova) Bednářská / Bindergasse (1918 – 1946) – Jugoslávská Běhounská / Rennergasse Beim Barackenlager / U Baráků (1940 – 1946) – Zborovská Beischlägergasse / Beischlägerova (1939 – 1946) – Antonína Slavíka Beischlägerova / Beischlägergasse (1939 – 1946) – Antonína Slavíka
Zpracovaly a k vydání připravily
vystudovala etnologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od roku 2004 působí jako vědecká pracovnice na Etnologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Brně. Pracovala například na projektu o kolektivní paměti města Brna ve 20. století (2005 – 2007) nebo o české společnosti v období tzv. normalizace. Oblasti jejího vědeckého zájmu tvoří biografická metoda a metoda orální historie v etnologii, urbánní etnologie, každodenní život v socialismu, dějiny a kultura Němců v České republice/ Československu.
vystudovala historii a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1997 pracuje jako odborný archivář Archivu města Brna. Kromě své archivní práce se podílí na vydávání odborných publikací Archivu města Brna, od roku 2001 spolupracuje na projektu Encyklopedie dějin města Brna, v letech 2005 – 2007 spolupracovala na projektu o kolektivní paměti města Brna ve 20. století.
Dr. Jana Nosková
Mag. Jana Čermáková
studierte Ethnologie und Geschichte an der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brünn. Seit 2004 ist sie wissenschaftliche Mitarbeiterin am Institut für Ethnologie der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik. Sie bearbeitete Projekte zum kollektiven Gedächtnis der Stadt Brünn im 20. Jahrhundert (2005 – 2007) sowie zur tschechischen Gesellschaft in der Zeit der sog. Normalisierung. Forschungsgebiete: biographische Methode und Oral-History in der Ethnologie, Stadtethnologie, Alltagsleben im Sozialismus, Geschichte und Kultur der Deutschen in der Tschechoslowakei/Tschechischen Republik.
studierte Geschichte und Archivwesen an der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brünn. Seit 1997 arbeitet sie als Archivarin im Archiv der Stadt Brünn. Neben ihrer Archivarbeit beteiligt sie sich an Herausgabe von Fachpublikationen des Archivs der Stadt Brünn, seit 2001 ist sie Mitarbeiterin im Projekt „Enzyklopädie der Geschichte der Stadt Brünn“. In den Jahren 2005 – 2007 arbeitete sie an einem Projekt zum kollektiven Gedächtnis der Stadt Brünn im 20. Jahrhundert.
Brno 2013
Obálka-mont.indd 1
„Měla jsem moc krásné dětství.“ + ĩ gŧQŧ Ŧť 'ť ťgĩť Ÿĩ 84>ťl94> ŧ 84> ĩ
„Ich hatte eine sehr schöne Kindheit.“ E 'L&Eŧ ť- E/E 5=84y5=94 /ť
Jana Nosková, /ťť«Ÿ Ÿ
Mgr. Jana Čermáková
Zpracovaly a k vydání připravily
Mgr. Jana Nosková, Ph.D.
„Měla jsem moc krásné dětství.“ „Ich hatte eine sehr schöne Kindheit.“
/ťť! Ÿ?/ťť«Ÿ Ÿ
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno Statutární město Brno – Archiv města Brna
16.1.14 16:32
