40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Bára:
Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to úplně jiný. Takovej ten pocit, kdy se ti stahuje břicho a je ti horko a zároveň zima?
Eva:
No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou….
Bára:
Mami! Nedělej si z toho srandu!
Eva:
Promiň! Já nechtěla, promiň! Na střední škole… ale bylo to krátký. Jednou po prázdninách, na konci léta. On potom odjel strašně daleko… a dlouho jsem ho neviděla.
Bára:
Cože? Von se na tebe vykašlal? To by můj kluk nikdy neudělal! To byl teda pěknej hajzl, mami!
(Bára Evu obejme) Bára:
Neboj, já tě nikdy neopustím!
Eva:
(Eva se vymaní z objetí) Doufám, že jednoho dne ano! A že to bude s velkou parádou!
Bára:
Mami, nebyl to ten… ten pán, jak jsem vás potkala u nás před barákem? Tak proto jsi brečela? Bylo to aspoň hezký? Stálo to za to trápení?
Eva:
Holka, tohle stojí za všechno trápení světa! Hudební číslo 48. LÉTO Eva Dohořívá a ztrácí jas dohořívá to léto krás čas krásných slz čas něžností zářících hvězd a marností Dohořívá a ztrácí žár já z léta mám jen kapek pár
pod oknem mým teď děti jdou zpívají si a tancujou Léto, léto mý jenom jednou jsem to léto tančila l léto nádherný strašně ráda bych ty chvíle vrátila Léto, léto mý všechno zdá se mi najednou vzácnější léto kouzelný letos musíš být tisíckrát krásnější (mezihra) Melodie těch letních dnů Na kazetách si poslouchám potichu jsem – už je mi líp venku je mráz – já léto mám Léto, léto mý jenom jednou jsem to léto tančila léto nádherný strašně ráda bych ty chvíle vrátila Léto, léto mý všechno zdá se mi najednou vzácnější léto kouzelný letos musíš být tisíckrát krásnější (mezihra) Léto, léto mý jenom jednou jsem to léto tančila léto nádherný strašně ráda bych ty chvíle vrátila nána nána ná …………….. ……………… ………………. Léto, léto mý všechno zdá se mi najednou vzácnější léto kouzelný letos musíš být tisíckrát krásnější
Bára:
Ale o mě se neboj, mami! Ten můj kluk je úplně jinej, než ostatní kluci!
Eva:
(usměje se) Určitě je!
Bára:
No fakt! Je jinej!
Eva:
E.T. Mimozemšťan!
Bára:
Skoro! Jakoby spad rovnou z nebe. A při tom mám pocit, že ho znám sto let! A ta písnička, co složil… ta, víš, je úplně božská! Vyzařuje z ní něco… kdo napíše takovouhle písničku… jé – dyť já ji tady mám – poslouchej mami!
Hudební číslo 49. KAŽDÝ MI TĚ, LÁSKO, ZÁVIDÍ NAHRÁVKA ZE STUDIA (= H.č. 46. Se zpěvem) – 1.sloka Mickey (Bára zasune cédéčko do přehrávače, Eva chvíli poslouchá, pozná „Každý mi tě lásko“, pak strne a energicky přehrávač vypne) Bára:
Co je mami?
Eva:
Ten tvůj kamarád…
Bára.
Jakej můj kamarád, mami, to je můj kluk! Mickey!
Eva:
Víš…
Bára:
Co je mami? Tobě se ta písnička nelíbí? Je přece nádherná… Co se stalo?
Eva:
Ten tvůj Mickey je… lhář.
Bára:
Mami, co to říkáš?! Kdo složí takovouhle melodii a napíše takovejhle text, ten přece nemůže bejt špatnej!
Eva:
Tu písničku on nesložil. On ji ukrad!
(Bára jde pryč) Eva:
Kam jdeš?
Bára:
Jdu pryč. Odcházím.
Eva:
Báro! Slyšíš? Neblázni! Nikam nejdeš! Zůstaneš doma! Nikam tě nepustím, rozumíš? Počkej! … (Bára se zastaví) Já to přece nemyslím zle! Mám tě ráda! Nikdy bych nedopustila, abys byla nešťastná! Hudební číslo 50. JAK SNADNO UVĚŘÍ SE LHÁŘŮM Eva V tvých očích dá se číst, ta hra mě dojímá a nezkoušej mě splíst, jsi příliš nevinná. Já dávno život znám, ty málo o něm víš a já ti radu dám, vždyť vůbec netušíš. Jak snadno uvěří se lhářům, ve jménu lásky krásně lžou, motýlům pavučiny z dálky k smíchu jsou, nevzlítnou, jak snadno uvěří se lhářům, ve jménu lásky krásně lžou, i když ta prázdná slova dívky prohlídnou, nalítnou. V tvých očích dá se číst, chceš slyšet: má tě rád a nezkoušej mě splíst, vím, co se může stát. Jak snadno uvěří se lhářům, ve jménu lásky krásně lžou, motýlům pavučiny z dálky k smíchu jsou, nevzlítnou, jak snadno uvěří se lhářům, ve jménu lásky krásně lžou, i když ta prázdná slova dívky prohlídnou, nalítnou. I když ta prázdná slova dívky prohlídnou, nalítnou.
Bára:
Pusť mě, mami! Jsi zlá a zatrpklá! Vůbec se nedivím tátovi, že vod tebe vodešel.
Eva:
Jak můžeš něco takovýho vůbec…
Bára:
Nesneseš pomyšlení, že někdo jinej může bejt šťastnější než ty. Když ty jsi si zpackala celej život…
(Eva jí dá facku, Bára chňapne tašku a bouchne dveřmi)
