Tak bylo
za dob Kristových
náboženskou spo-
s
ob H v s ový c h katolickou. Y dob Husov byl veejný život v Evrop ve velkém rozvratu. V Anglii leností židovskou, tak bylo z a d
s c ir
ml
kv
i
vládnouti tináctiletý chlapec a ve Francii jen
dvanáctiletý hoch, v nezletilci,
t.
j.
Uhrách a v Dánsku panovali
poruníci
a lid ožebraovali.
V
ádek. Nebyla »jedna«, ale
mla
jejich vládli za
n pro seb«
církvi byl neslýchaný ner j-
dva papeže, v
ani »svatá«, »obecná«
ím
v
...
.
.
.,
jednoho,
Itálii
v Avignone ve Francii druhého, a na konec
i
ti
papeže.
V echách
po slavném hospodái Karlu IV. kazil tehdejší naši spolenost velký blahobyt. Zvlášt zlaté a stíbrné' doly (Jílové, Kutná Hora) dávaly zbohatnouti mnohým a vábily k nám cizince,
Nmce. muž
Lid bohatnul a kazil
jinak dobrý,
se svými
když
mu
Í2
smrti.
si
Sám
si
král Václav,
lovu, potloukal se
Praze,
zuil
víno stoupilo do hlavy.
maile, vydržovali
po
hledl
kumpány po
se.
a
v noci
stékal se,
Bohái
žili
roz-
knze, aby jim vymodlili nebe
Djepisec Tomek vypravuje:
»Nál€Želo
tenkrát k slušnosti,
pi osobách rodu
královského,
pi každé
bohaté rodin mšanské, njakou, njaký oltá, njakou k ní zvláštního knze ustanovili, aby se za duši modlil. Tím poet knžstva rozmnožil
šlecht, ano
i
že založili kapli
mši a jejich
náramn.
se
tolik
tina
Obyvatel bylo tenkrát
asi
co dnes, ale kostelu bylo desetkrát
zem eské
polovina
tolik.
patila kniim. Dobré bydlo
Teknž-
ské tak lákalo, že kde jsou dva, ti knží, bývalo patnáct. A kdo chtl zvlášt dobré do kláštera musil jíti. Mnohý ten sluha boží pak nebyl knzem pro Ježíše, ale ,k vli dojich
deset,
bydlo
bré
míti,
jíše'.«
Básník Machar vypravuje, jak Katuše, matka
žákova,
si
...
stýská:
Je Praha samý
knz
a prelát, mnich,
lenoši bichatí a cizopasni,
jenom v hrade do ...
A
ty
venkov? Samý
eládka
lina
set se
itá
jich
.
klášter, mniška, mnich,
— kdyby bh
je slyšel,
a všichni prosili za blaho bližních svých,
jaký to
ráj
by eské zemi
vyšel!
13
Ale
neprosili.
Mnoho
jich bylo, a
dlali. Chudákovi íkali:
sami se nemodlili a
Modli
lenošili.
Za
nemli, co by Ale
se a pracuj! to
chyte ovládali
všechen život eského lidu od kolébky až do hrobu:
Za peníze
ktili
i
odpouštli. Lid byl soch a
pochovávali, zpovídali
hrub neuvdomlý, k
obraz modlásky píchylný.
za peníze
mu
i
híchy
uctívání
Potulní
knží
ukazovali »plénku Ježíšovu«, »mlé-
ko Matky boží«, »ubrus z poslední veee pán«, »houbu podanou Kristu na kíži«, »krev Ježíšovu na hostii« Farái zalepovali oi lidu úžasnou parádou pi .
.
obadech a pobožnostech, nedbajíce, že není pravého pozdvižení mysli k bohu tam, kde jsou pohby s muzikami a prvody s družikami, nebo kde do uší zaléhají zvuky varhan a klarinetu. Sami pak na farách poádali hostiny, vedli bujný život s ženkami a chodili na lovy i turnaje. A pi tom »poslední halíík, který vázala, aby
haliik
jí
si
babika do šlojíku
za-
ho zlodj ani loupežník nevzal, ten
vymámí na
ni
knz
a mntch,« vyítá jim
Mistr Jan. Veliké pohoršení lidu asto dávali. Ludvík Kojata,
14
fará
z Podskalí, chodíval
do Prahy vášniv
Nkdy
potom nana Vyšehrad. Mistr Závise byl faráem v Prachaticích, odkud dostával mnoho obrok ili roních dchod z fary, ale žil v Praze a v Prachaticích ml knzehrával v kostky.
prohrál
nájemníka.
Hus mu
praví:
».
i
šaty;
dom
hého honili ho policajti v noci
.
od ticeti
.
let
stí-
háte ovce v Prachaticích, a kde vaše sídlo? kde
Jaká
práce ?«
práce?
Bohatí
otcové
šlechtití
svým chlapekm v kolébce kupovali úady církevní teba i v cizí zemi, kamž chlapeek nikdy ani nepišel, nýbrž knze-nájemníka tam poslal a ten pachtý peníze, které z farního úadu a z lidu
i
vydel, vlastnímu majiteli
úadu
novnictví
zadával
papež
honcm vrahm. Volbram i
dali vic.
Bohá
Albík z
ze Škvorce za své usta-
Uniova
dvou dcer, doktor práv a pak stal se
za peníze
nebyl! Teprve za jáhna.
A
K
našich
byl vdovec, otec i
léka.
arcibiskupem, ale
pl
Ka-
kucham, podomkm,
novení arcibiskupem v Praze dal 200.000
penz.
Papeži
posílal.
propjovali úady a obroi tm, kdo
Naposled
knzem
ješt
roku dal se vysvtit za pod-
všecko bylo dobe, jen když zlatem pla-
iL Však potom jako arcibiskup zas mnoho zlata vydlal. Po papeži Janovi XXII. zstalo tisíc mi15
—
po Kristu Ježíši nezbylo nic. Jen žoldnéi metali los. A jako Kristus vyhnal z chrámu penzomnce modjeho, biíky uzlovatými, protože litby, uinili peleší lotrovskou, tak Mistr Jan Hus jako kazatel zaal prudce útoiti nejen proti lai-
lion korun
o sukni jeho tkanou
dm
dm
vícím, ale i proti farám a mnichm, kanovníkm i opatm, proboštm a biskupm, papežm. »Knží jsou první, proti arcibiskupm
km,
ili
i
aby spravovali, a když bloudí, jsou první, aby byli trestáni, « hlásal.
Tím
si
však všecky
ty
obroníky
velice roz-
hnval. PodaH na nho žalobu, že podrývá úctu k duchovenstvu a žádali, aby nebylo dovoleno initi veejné výtky knžím pro jejich soukromý život.
psal:
Avšak Hus
Ȓm
je to,
se
že
smle bránil a knží smilstvu
manitými nepravostmi
stížení
.
.
.
arcibiskupovi
oddaní, roz-
bez
trestu
po-
kárného jako býci nezkrocení a hebci plemenní knse šíjemi vypnutými vykraují si svobodn hloží hích plející jako kacíi ží však pokorní,
—
žaláováni jsou?«
16
M iRk ujl á š
Aleš: Mistr Jan Hus.
VI.
Tenkrát za nejvtšího lotra nebyl pokládán zlodj, smilník, loupežník, nebo vrah, ale niemou nejhorším hyl kac i . To byl veliký híšník, který
ml
jiné,
odchylné, své mínní. Dopouštl se
urážky papeže; nebo jinak
vil
tžkou urážku císae, nebo
chal
tžké
než papež. Spájinak
vil
než
císa,
Z
íma
pak picházely k arcibiskupovi do Prahy
žaloby, že kazatel kacíství. Mistr
dejším
Jan
Hus šíí v echách Viklefovo totiž nehorlil
mravm mužv
zpustlým
jenom proti i
žen,
teh-
vících
knzi, ale hledal všeho toho píiny, navrhoval opravy ili reformy, a stával se znenáhla oprávi
cem, reformátorem v život náboženském.
inil tak zvlášt
od té doby, kdy pítel jeho Mistr Jeroným Pražský pinesl z Anglie opsané knihy kazatele Jana Wyclifa, kterýž Husovi v mno-
hém »oí otevel « sílil.
Viklefovy
a v
knihy
pesvdení byly
jeho
jej
teny. Hus odnesl opsané knihy Viklefovy biskupovi se žádostí, aby v nich bludy vytkl. tak uinili.
/«
Dv
st
knih,
po-
hojn opisovány a arciI jiní
mnohé v drahých vaz-
