MĚKKÉ MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR

MĚKKÉ MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI V rámci projektu Rozvoj podnikatelských znalostí, schopností a dovedností žáků středních škol ve Zlínském kraji s využitím IKT CZ.1.07/1.1.08/03.0049

Mgr. Monika Brusenbauch Meislová Ing. Tomáš Kantor Doc. Dan Marek, PhD., M.A. Pozlovice duben – květen 2011

Obsah programu

Úvod Ú od do měkkých ě ýc manažerských a a e s ýc dovedností do ed ost Vytváření pracovních týmů a týmová práce Komunikační dovednosti Vyjednávání Ř š í problémů blé ů a konfliktů k fliktů Řešení Management času

2

ÚVOD DO MĚKKÝCH MANAŽERSKÝCH DOVEDNOSTÍÍ

3

Úvod do měkkých manažerské dovedností

Definice měkkých manažerských dovedností Soft skills vycházejí především z osobnostních a charakterových vlastností každého z nás. Např. N ř kkomunikativní ik ti í a rétorické ét i ké d dovednosti, d ti sebekritičnost, b k itič t práce á v tý týmu, efektivní řízení času, schopnost vyjednávat a řešit konflikty, empatie apod. Neomezují se na určitou profesi profesi, ale zasahují do všech aspektů života. života Pro svůj charakter jsou velmi obtížně změřitelné či jinak kvantifikovatelné. ojení a ro íjení může každý z nás pracovat. praco at Na jejich os osvojení rozvíjení

X Hard skills jsou dovednosti, které se naučíme a mají okamžitý efekt (např. programování, (např programování znalost finančních postupů či cizích jazyků): jsou viditelné a jasně definované.

4


Význam měkkých manažerských dovedností Požadavky na trhu práce se v posledních deseti letech velmi změnily. Dříve se kladl důraz hlavně na odborné znalosti, dnes více na individuální osobnost. osobnost

Soft skills jsou vysoce oceňovaný a velmi žádaný artikl na trhu práce. Jejich j důležitost se mění podle p charakteru zaměstnání. Čím více budete pracovat s lidmi, tím lépe by měly být tyto dovednosti u vás rozvinuté.

Z ládá í soft ft skills kill je j d důl žitý nástrojem á t j ú ě h pro každého, k ždéh Zvládání dnes důležitým úspěchu kdo se vyskytuje v pracovním procesu. Právě soft skills často rozhodují o tom, kdo bude v práci povýšen, který kolega bude patřit mezi nejoblíbenější či jaký uchazeč uspěje u přijímacího pohovoru pohovoru.

Soft skills rozhodují o úspěchu člověka nejen v pracovním, ale i osobním životě.

5


Cvičení: Úspěšný člověk Napište N išt vlastní l t í definici d fi i i úspěšného ú ěš éh člověka. čl ěk Zapište Z išt sii ((popř. ř nakreslete) cokoli, co vás napadne. Posléze se zamyslete nad následujícími otázkami: Kolika z uvedených kritérií jste již osobně dosáhli? Pro kolik z uvedených kritérií jste určili strategie k jejich dosažení v budoucnu?

Cvičení: Přehled úspěchů Zamyslete se nad případy a aktivitami, kdy jste excelovali nebo pro vás bylo snadné jich dosáhnout či se je naučit. Vyjmenujte je a sepište. iš Poté se zamyslete nad případy, které byly pro vás složité, a rovněž je vyjmenujte. Pak každý případ analyzujte a zvažte, proč jste v některých byli dobří, a jiné vám působily potíže.

6

VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH TÝMŮ A TÝMOVÁ PRÁCE

7

Vytváření pracovních týmů a týmová práce: obsah

Definice týmu Úspěšné p fungování g týmu ý Týmové role Konstruktivní zpětná vazba Motivace

8

Definice týmu

Tým je pracovní skupina, v níž jednotlivci mají společný cíl a kde pracovní činnosti a dovednosti každého člena na sebe účelně a p plynule navazují. Tým pracuje především na bázi motivace a řídí se demokratickými principy Týmová Tý á práce á přináší ři áší vyšší šší efektivitu f kti it a může ůž být výborným ýb ý způsobem ů b využití žití společných znalostí a schopností pro vás i vaše kolegy. Sestavení efektivního týmu je složitá záležitost a vyžaduje znalost pracovníků, vztahových vazeb, averzí apod.

Velikost týmu Velikost týmu je klíčová: minimální počet 3, maximální 15, ideální 7až 9 lidí. 15 a více je příliš mnoho, takový tým se špatně se koordinuje a těžko se navazuje spojení s jednotlivými členy.

N ž mít Než ít jeden j d obří bří tým, tý je j lepší l ší kombinovat k bi t několik ěk lik menších ší h týmů. tý ů

9

Úspěšné fungování týmu

Prvky úspěšného týmu týmové chování; jasné cíle; jasně definované role; jasná komunikace; sdílení informací a znalostí; umění naslouchat a diskutovat; dobře definované rozhodovací mechanismy; znalost práce v týmu; konstruktivní zpětná vazba; podpora osobního rozvoje; vzájemná podpora; neformální f ál í sociální iál í struktura; t kt odměna za práci týmu.

10

Úspěšné fungování týmu

Faktory přispívající k udržení týmu: soustředění se na splnění p cíle;; udržení a zlepšování standardů; vyrovnání se s konflikty a krizemi; nalezení společného konsensu; efektivní komunikace.

Faktory přispívající k rozložení týmu: nepřátelství; nedůvěra; špatné vedení týmu; blokování informací; nevyrovnanost týmu.

Cvičení: Povídka na jedno písmeno Rozdělte se na menší podskupiny. Úkolem každé podskupiny je napsat příběh pouze pomocí slov začínajících na písmeno, které si vylosuje její zástupce. Vytvořené příběhy poté prezentujte před celou skupinou. Smyslem tohoto cvičení je otestovat vaší schopnost spolupracovat v malých skupinách s jasně vymezeným cílem.

11

Týmové role

Každý člen týmu většinou zaujímá rolí několik. Každá role by měla být alespoň částečně pokryta pokryta. Rozdíly mezi lidmi jsou pro týmovou práci předností.

Je dobré, když si je každý vědom svých rolí, i když většinou není potřeba je explicitně určovat určovat. Pozor! Nejde o formální role (vedoucí, asistent apod.). Koordinátor (Předseda): klidný, dominantní, stabilní. Koordinuje tým, vede ho k spolupráci a k dosažení cílů. V diskuzi nedominuje, jeho příspěvkem je položení správných otázek. Jeho vedení čí á zejména j é v sociální iál í rovině. i ě spočívá

Navrhovatel (Režisér):činorodý, impulzivní, dominantní. Navrhuje a řídí práce v týmu. týmu Vyžaduje akci, akci žene tým k vyšší produktivitě.

Inovátor (Chrlič): inteligentní, individualistický. Přichází s novými nápady a podněty, s originálními řešeními. Má velkou představivost a je zdrojem inspirace pro celý tým.

12

Týmové role

Kritik (Upozorňovatel): racionální, stabilní, skeptický. Nejobjektivnější j j j člen v týmu, ý , poskytuje p y j detailní analýzy, ý y, hodnotí nápady p ya varuje před chybami. Není příliš nadšený.

Organizátor (Tahoun): svědomitý, disciplinovaný. Stará St á se o to, t aby b nápady á d a rozhodnutí h d tí b byly l ttransformovatelné f t l éd do konkrétních úloh, a zajišťuje, aby byly realizovány. Pracuje systematicky, má rád pevné struktury.

Objevovatel (Shánil): společenský, čilý, přátelský. Shromažďuje informace, nápady, navazuje kontakty, získává podporu z venku. Nejlépe se mu daří pod tlakem, je dobrý improvizátor.

Podporovatel (Týmový hráč): citlivý, mírný. Je dobrým posluchačem, rozvíjí nápady, všímá si potřeb a problémů ostatních podporuje je. ostatních, je Pomáhá vytvářet dobrou atmosféru v týmu. týmu

Dokončovatel (Dotahovač): tichý, pečlivý, úzkostlivý. Stará se o to, aby se dodržoval řád a časový plán. Do detailů vše kontroluje Dává pozor kontroluje. pozor, aby se na nic nezapomnělo nezapomnělo.

Specialista (Odborník): cílevědomý, iniciativní a oddaný své profesi Poskytuje vědomosti a dovednosti, které jsou vzácné.

13

Týmové role

Jak být dobrým členem týmu? Sdílejte odpovědnost za efektivitu skupiny. Na schůzky týmu se pečlivě připravujte. Omluvte se, pokud se nemůžete setkání týmu zúčastnit. Praktikujte sebedisciplínu. Berte na vědomí názory ostatních. Plňte své úkoly. Cvičte dobré komunikační schopnosti. N ht sii vysvětlit ětlit nejasné j é body. b d Nechte Řešte spory na základě rozumu. Nezapojujte p j j do debaty y osobní otázky. y Buďte dobrý pozorovatel. Buďte si vědomi svých neverbálních projevů.

14

Konstruktivní zpětná vazba

Jak zpětnou vazbu podávat? Zpětná Z ět á vazba b b by měla ěl být dobře d bř načasovaná. č á Zpětná vazba musí být přijatelná – příjemce ji musí zvládnout. Cílem jsou změny, ne hodnocení samotné. Při jejím j jí poskytování k á í jje nezbytná b á pozitivní i i í a přínosná ří á atmosféra. fé Zeptejte se vždy nejdříve, jak příjemce vidí sám svůj výkon nebo chování. Soustřeďuje se na chování, výkon či konkrétní aktivity, ne člověka coby celek. Vyhýbejte se výrazům typu „vždycky, nikdy“. Zpětná vazba musí být přesná, vycházet z pozorování, nikoli domněnek.

Jak zpětnou vazbu přijímat? Buďte pozitivní vůči tomu, kdo zpětnou vazbu poskytuje. Naslouchejte zpětné vazbě a ujasňujte se, se že správně rozumíte. rozumíte Ptejte se na další detaily. Zkontrolujte si zpětnou vazbu u ostatních. R h d ět se, jak Rozhodněte j k zpětnou ět vazbu b využijete. žij t Poděkujte za zpětnou vazbu.

15

Motivace

Motivace je síla, která hýbe člověkem → dává jeho chování a prožívání směr a energii. g Vnitřní motivace je uspokojována ve vlastní činnosti. V pracovním prostředí: činnost, výkon, poznání, smysl a seberealizace apod. d

Vnější motivace je uspokojována důsledky činnosti → činnost je tedy prostředkem k uspokojení motivace. V pracovním í prostředí: tř dí mzda, d sociální iál í kkontakt, t kt moc apod. d

Cvičení: Analýza vlastní motivace Odpovězte co nejupřímněji na následující otázky Co mě nejvíce motivuje (podněcuje) k výkonu? Co mě nejvíce dokáže odradit odradit, otrávit otrávit, demotivovat? Jakými stimuly mě podněcuje k výkonu můj přímý nadřízený? Jsou jeho postupy efektivní? C b Co by měl ěl změnit, ě it aby b mě ě jjeho h postup t skutečně k t č ě podněcoval d ě lk výkonu?

16

KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI

17

Komunikační dovednosti: obsah

Základ komunikačních dovedností Verbální a nonverbální komunikace Rétorické dovednosti Prezentační dovednosti

18

Základ komunikačních dovedností

Význam komunikačních dovedností Na vedoucí místa p postupují p j sebejistí, j , výřeční ý a verbálně zdatní lidé. Komunikační dovednosti můžete využívat s úspěchem nejen v práci, ale i v soukromém životě. Základem je dobré ovládání jazyka, tedy dobře mluvit, psát a číst česky.

Pravidla chování při komunikaci Zajímejte se o druhé lidi, snažte se je poznat a pochopit. Vyzvěte ostatní, aby hovořili o sobě. Buďte pozornými posluchači. Zacházejte opatrně s kritikou a příkazy – snažte se o dohodu. Naučte se připustit i vlastní chyby. Hovořte s ostatními o tom, co zajímá je, spíše než o tom, co zajímá vás. Dejte druhým lidem najevo, že jsou pro vás důležití. Pamatujte na to, že vlastní jméno zní člověku jako nejsladší a nejvýznamnější ze všech slov. Buďte pozitivní a snažte se usmívat.

19

Verbální a nonverbální komunikace

Složky komunikace Verbální: 10 % (slova). Nonverbální: 90 % (mimoslovní projevy). Vývojově starší než slova; neverbální signály oslovují podvědomí.

Hlavní zásady správné verbální komunikace Mluvit dostatečně nahlas a v přiměřeném tempu. Vyjadřovat se přesně, jasně, srozumitelně. Mluvit spisovně. Neužívat příliš dlouhé věty nebo komplikovaná souvětí. Udržovat kontakt s posluchači.

Prostředky neverbální komunikace Mimika: pohyby obličejových svalů. G tik pohyby Gestika: h b rukou. k Posturika: pozice těla. Proxemika: prostorové chování člověka. Haptika: dotyky v mezilidském styku. Kinesika: komunikační pohyby člověka. Paralingvistika: mimojazykové prvky verbální komunikace.

20


Cvičení: Nonverbální komunikace I

Podívejte P dí jt se na 6 obrázků b á ků s typickými t i ký i gesty t a mimickými i i ký i projevy j a přiřaďte řiř ďt každému k ždé obrázku jeden z následujících významů: 1) upřímnost 4) bezradnost

2) stud 5) zamyšlenost

3)rozhodnost 6) váhavost

21


Cvičení: Nonverbální komunikace II Popište projevy člověka, který na vás zapůsobil silným a pozitivním dojmem. Co vám na jeho chování nejvíce imponovalo? Jaké jeho neverbální projevy vám byly příjemné a sympatické? Analyzujte projevy člověka, který na vás působí výrazně záporným dojmem. Které jeho neverbální projevy vás odpuzují, jste na ně alergičtí? Udělejte si kontrolu vlastní řeči těla Jak využívám mimiku a úsměv? Umím navázat oční kontakt? Jakým dojmem působím? Je mé držení těla vzpřímené? Je moje gestikulace adekvátní? Jakým způsobem se pohybuji po místnosti? Jaké je mé podání ruky? Jsem si vědom svých zlozvyků a hloupých gest? Jaká jsou má pozitivní gesta?

22

Rétorické dovednosti

Bez dobrých vyjadřovacích vlastností je úspěch v komunikaci a jednání s lidmi nepravděpodobný. Řečníky se nerodíme, ale stáváme. Charakteristiky řečového projevu: artikulace; hlasitost; výslovnost; tempo a dynamika řeči; výška; zabarvení; modulace hlasu.

Úskalí řečového projevu Nehromaďte za sebou podstatná a přídavná jména („V důsledku zvýšení manipulace s nedovolenými prostředky“).

Užívejte aktivní slovesné tvary („Oznámili nám“). Vyhněte se přechodníkům (i když je ovládáte). Jména skloňujte, slovesa časujte. Pozor na významovou dvojznačnost vyjádření. Důležitost interpunkce, intonace, pauzy. Pozor na používání cizích slov („Apartmány v této kapacitě snižují kvalitu destinace, a tedy i produktu, proto klient nereflektuje…“).

Pokud publikum není složeno z odborníků, cizí výrazy omezte, překládejte, vysvětlujte. Pozor na výslovnost – ověřte si ji.

23

Prezentační dovednosti

Prezentovat jakoukoli myšlenku kvalitně je stejně důležité jako kvalita samotné myšlenky. y y V dovednosti přednášet je nutné se cvičit. Dobrá příprava = 90 % úspěchu. úspěchu Osoba prezentujícího Vhodné oblečení a úprava. Úroveň projevu: zvolte úroveň vyjadřování podle posluchačů. Využití času: nezatěžujte detaily, zařazujte přestávky. Osobnostní kvality: buďte přirození. Vizuální kontakt s posluchači: cca 2/3 prezentace se dívejte na posluchače, 1/3 do prezentace/materiálů. p Postoj: je možné střídavě stát i sedět (změna podporuje pozornost posluchačů). Pohyb: klidový, nevytvářet překážku. Gestika: p přirozená g gestikulace jje žádoucí,, p používejte j otevřená g gesta,, abyy bylo y vidět vaše dlaně.

24


Časté chyby neverbálního projevu při prezentování nervózní pohyby (sahání si na obličej, vlasy, vousy, brýle, šperky, hodinky, drobné v kapse); přílišný neklid, „tancování“, houpání či naopak syndrom přilepení se k podlaze; přehnaná gestikulace či naopak úplná absence gest; nevhodná gesta (fíkové gesto, ruce v kapsách, pancířové gesto, ruce za zády); chabý oční kontakt; stále tál stejný t j ý výraz ý ttváře; ář záchvaty smíchu, chichotání; otáčení se zády k publiku.

25


Struktura prezentace Úvod: řekněte, co řeknete. Pozdrav, přivítání, představení. S Seznámení á í posluchačů l h čů s tématem té t prezentace t a její j jí strukturou. t kt Žádné omluvy za nedostatky či za vaše vnitřní pocity. Máte první 2 až 3 minuty na to, abyste posluchače zaujali.

Stať: řekněte to. Jádro prezentace. Srozumitelnost, stručnost, jednoduchost, uspořádanost. Postupujte od obecného ke konkrétnímu, od jednoduchého k složitějšímu, od známého k neznámému.

Závěr: řekněte, co jste již řekli. Shrnutí nejdůležitějších bodů, otázky. Závěru věnujte velkou pozornost - poslední věty si posluchači pamatují obzvláště dobře. Oznámíte-li, že se chýlíte ke konci, nesmíte mluvit další hodinu.

26


Klíčové prvky úspěšné prezentace Kontaktujte K t kt jt posluchače l h č očima; či t řt se přátelsky. tvařte řát l k Buďte uvolnění a nic nepředstírejte. Buďte sebejistí. Sílu hlasu přizpůsobte místnosti. místnosti Nemluvte příliš rychle a používejte krátké věty. Vkládejte přestávky a měňte tempo. Nikdy prezentaci nečtěte nečtěte. Nezahlťte posluchače informacemi. Používejte jednoduchý, nekomplikovaný jazyk (pozor, nikoli obecnou češtinu). ( jaksi“, „vlastně vlastně“)). Vyvarujte se doplňkových slov („jaksi Neodvracejte se od publika. Čtěte neverbálně vysílaná poselství svých posluchačů. Mějte j p pod kontrolou své p projevy j y neverbálního chování. Správně dýchejte. Zvolte úroveň vyjadřování podle posluchačů. Předveďte efektní začátek a konec. Neprozraďte závěry vaší prezentace hned v úvodu. Nebojte se uznat, že něco nevíte. Myslete pozitivně.

27


Cvičení: Zhodnoťte vlastní řečový projev Každé tvrzení ohodnoťte pomocí odpovědi ano/ne. Hovořím s hlasitostí, hlasitostí která je přiměřená velikosti místnosti a množství posluchačů (ani příliš hlasitě, ani příliš tiše). Mám dobrou výslovnost, dobře artikuluji, je mi rozumět, co říkám, i když ztiším hlas. Hovořím spíše pomaleji, tak, abych byl všemi dobře pochopen, nejsem však monotónní. Měním tempo řeči v souladu s přednášeným obsahem tak, aby měl můj projev dynamiku. Moduluji hlas, funkčně zvyšuji a ztišuji hlas, nezapomínám na pauzy v řeči. Mám svůj projev strukturován a rozčleněn na úvod, jednotlivé body vlastního obsahu (stati) a závěr se shrnutím a případným otevřením diskuse. Základní myšlenky, které mají být zapamatovány, sděluji pomaleji, hlasitěji, opakovaně, s důrazem a zopakuji je v závěru. Hovořím se snahou o stručnost, jasnost, výstižnost a přesnost, abych neunavil, přitom však byl srozumitelný srozumitelný.

28


Využívám y působivé p řečnické obraty, y p přirovnání, řečnické otázky, y odmlky, y sám vyslovím a zodpovím pravděpodobné námitky apod. Svou řečí se obracím nejen k hlavám, ale i k srdcím posluchačů. Uplatňuji jak racionální, tak emotivní argumentaci a přesvědčování. (Proporci volím s ohledem na charakter h kt posluchačů.) l h čů ) V řeči se vystříhám módních výrazů, parazitních slov, frází a nic neříkajících spojení. Cizí slova užívám, jen je-li to opravdu nutné a nejdou-li nahradit českými. Základem mé řeči je spisovná čeština čeština. Přizpůsobuji se formou výkladu skupině posluchačů, neuchyluji se však k lidovosti, ani se nepodbízím slangem.

Hodnocení Kolikrát jste odpověděli ne a kolikrát ano? Jak velké a v čem jsou vaše rezervy na cestě k mistrovství v prezentačních dovednostech? Ve kterých bodech se naopak cítíte pevní v kramflecích?

29


Tréma Tréma = strach z neúspěchu a selhání. Projevy trémy: sucho v ústech, zpocené dlaně, vnitřní třas, pohupování ze strany na stranu. stranu Pamatujte, že nervozita, stres nebo strach z prezentování jsou p přirozené. Malá tréma je prospěšná: stimuluje k výkonu, napomáhá soustředění a dosažení nadprůměrných výkonů. X Musí být však přiměřená, v opačném případě je spíše příčinou výpadků paměti a zmatkování.

Zbavit se trémy úplně nelze (neboť je to naše obrana proti působení nepříznivých podnětů), ale je možné trémy využít pro stimulaci k lepším výkonům. výkonům

30


Jak se vyrovnat s trémou? Častá praxe a trénink je zaručená pomoc. Využijte každé příležitosti k prezentování. Změňte své myšlení y z „To se mi nepovede.“ p k: „Mám p příležitost se něco naučit.“ Snažte se na svoji prezentaci těšit. Připravte si a efektivně použijte prezentační pomůcky a „berličky“ (mnohým pomůže zmírnit trému už jen fakt, že drží „něco“ v ruce a získají větší jistotu tím, že vědí, kam s rukama). Před prezentací prohoďte několik slov s lidmi z obecenstva - stanou se pak vašimi „spojenci“. Zapojte své posluchače co nejdříve do prezentace a udržujte s nimi kontakt. Buďte dobře připravení – začátek a konec prezentace se můžete zkusit naučit zpaměti. Zhl b k dýchejte Zhluboka dý h jt a přiměřeně ři ěř ě se pohybujte. h b jt Rozhodně se vyhněte alkoholu a lékům na uklidnění. Nezapomeňte, že navenek je vidět pouhých 10 % vašich vnitřních nepříjemných pocitů.

31

VYJEDNÁVÁNÍ

32

Vyjednávání: obsah

Sebepoznání Znalost lidí a lidské povahy p y Osobní image Jednání a vyjednávání Reakce na námitky

33

Sebepoznání

Význam sebepoznání Sebepoznáním významně zvýšíte své předpoklady k maximalizaci vašich silných stránek, překonání slabostí, vylepšení vztahů, zvládnutí stresu a zvýšení vaší výkonnosti výkonnosti. Dobrá znalost sebe sama rovněž snižuje chyby a omyly v praktickém jednání a je předpokladem k jejich neopakování. Dobrý odhad sebe sama je předstupněm ke správnému odhadu druhých lidí, což je podmínkou úspěchu jednání s nimi.

Veřejné já versus intimní sféra.

Cvičení: Jsem příkladem pro Napište co možná nejvíce lidí, o kterých si myslíte, že byste pro ně mohli být vzorem, a definujte proč.

34

Sebepoznání

Cvičení: Autoportrét schopností Zhodnoťte vlastní schopnosti za pomoci pětibodové stupnice (+ minimální schopnost, v porovnání s jinými patřím k nejslabším, +++++ maximální schopnost, při srovnání s jinými patřím ke špičce). Obecná rozumová schopnost (obecná inteligence): Rychlost zapamatování Trvalost (dlouhodobost) zapamatování: Paměť pro čísla: Paměť na jména: Topografická paměť paměť, orientační smysl: Prostorová představivost: Koncentrace pozornosti (soustředěnost): Rozdělení pozornosti: p Rychlost přechodu z jedné činnosti na druhou: Motorická obratnost: Jemná motorika: Vyjadřovací schopnosti: Speciální nadání: (matematické, hudební, slovesné, výtvarné atp.)

35

Znalost lidí a lidské povahy

Znalost druhých lidí, minimalizace chyb v odhadu a schopnost predikce pravděpodobných p p p ý reakcí jiných j ý jsou j nezbytným y ý předpokladem a základem úspěchu v praktické psychologii jednání. Časté chyby při posuzování osobnosti druhých: podléhání prvnímu dojmu; neúměrná ú ě á generalizace li (h ló efekt); (haló f kt) logická chyba; předsudky a stereotypie; podléhání sociálnímu statusu, roli; očekávání, selektivní slepota, hluchota; černobílé vidění; hornový efekt .

36

Osobní image

Zásady, kterými lze image zlepšit Rozvíjejte znalosti etikety a uplatňujte je. Vhodně a pečlivě se oblékejte. Věnujte ě uj e po pozornost o os vlastním as rétorickým, éto c ý , p prezentačním e e tač a komunikačním o u ač dovednostem. Všímejte si řeči těla jiných, zlepšíte tak i vlastní neverbální projevy. Snažte se vidět na sobě i druhých ý klady, y p potlačujte j malichernost, závist a černé myšlení. Buďte pozitivní. Buďte si vědomi silných stránek své osobnosti a právě na nich budujte stavbu své image. Pěstujte zdravou sebejistotu. Buďte sami sebou. Vystupujte a jednejte přirozeně i přiměřeně s ohledem na situaci. Nezapomeňte, že nikdy nedostanete druhou šanci udělat dobrý první dojem.

37

Jednání a vyjednávání

Důležitost vyjednávání Vyjednávání je proces, při kterém dvě strany (či více stran), jejichž zájmy jsou na počátku rozdílné, dosahují za použití komunikace společného řešení. řešení Bez vyjednávání se v životě nelze obejít.

Jednání s lidmi jje do určité míry yp politikou i diplomacií p a někdy y také obchodem. Nutnost vyjednávat je někým pociťována jako nepříjemný úkol. Úspěch účastníka vyjednávání je posuzován podle míry dosažení záměru, který obhajoval. Cíl: způsob Cíl ů b vyjednávání, j d á á í kt který ý nefrustruje f t j nás á anii druhou d h stranu, t ale l přináší oboustranné výhody a uspokojení z výsledků i vztahů Různé ů vyjednávací styly (kompetitivní, kooperativní, principiální, virtuální).

38


Strategická příprava na vyjednávání Při přípravě na vyjednávání si odpovězte na následující otázky. Je pro vás vyjednávání výhodné? Co vás konkrétně vede k rozhodnutí vyjednávat? Jaké řešení by pro vás bylo ideální? Jaké přijatelné? Co u děláte, když se nedohodnete? Jaký styl vyjednávání vám bude vyhovovat? Bude mít vyjednávání publicitu? Jakým způsobem může ovlivnit váš image? Co druhá strana od vyjednávání očekává? Jaké jsou její cíle? Jaké jsou její silné a slabé stránky? Jaké vztahy s protistranou chcete mít v budoucnosti?

39


Časté chyby při vyjednávání: nesrozumitelné, it l é monotónní, tó í únavné ú é a dlouhé dl hé mluvení; l í příliš rychlé nebo naopak pomalé mluvení; stálé opakování téhož, absence nových informací; používání frází a klišé; namyšlený přístup; vnášení napětí do hovoru; pletení pátého přes deváté; skákání do řeči; zachovávání kamenné tváře; neudržování očního kontaktu ; důraz na slůvko „já“, nikoli „vy“; používání nadmíry cizích slov a odborných výrazů; používání silných slov; osobní výpady a urážky druhé strany; výsměch na adresu opačného postoje; zlehčení hodnot nebo osob, které druhá strana vyznává a uznává.

40


Cvičení: Jak umíte vyjednávat? Na každou z následujících j otázek upřímně p odpovězte p ano či ne. Kolik kladných odpovědí jste získali? Kp partnerům v jjednání p přistupuji p j jjako k osobnostem a individualitám s p právem na vlastní názor. K lidem, se kterými jednám, se nechovám nadřazeně (i když jsou vůči mně v podřízeném postavení.) Dokážu druhým lidem naslouchat, názory jiných respektuji a jsem schopen opustit původní vlastní méně nosný názor. Domnívám se, že s většinou lidí lze vyjít i dosáhnout více „po dobrém“. Nevyvolávám nikdy konflikty. Při výměně názorů zachovávám chladnou hlavu, neurážím druhého. Nejednám „zákulisně“, nepomlouvám, neintrikuji, nenechám se ovládat záští či závistí. á i tí Dovedu projevit klidně, věcně, jasně a neagresivně své mínění Nedám předem na mínění jiných lidí či autorit. Snažím se utvořit si vlastní, co nejobjektivnější názor, názor určující pro mne není sympatie či antipatie antipatie. Z minulých chyb se dokážu poučit, usiluji o změnu.

41


Hodnocení Čím více kladných odpovědí, tím větší jsou vaše předpoklady k úspěšnému jednání s lidmi, a tím úspěšnější také vaše jednání s lidmi pravděpodobně je. je 5 a méně kladných odpovědí: výsledek je varovný a stojí nejen za pouhé zamyšlení. 6 – 7 kladných odpovědí: předpoklady k jednání s lidmi stojí na solidním základě, je však co zlepšovat. 8 – 9 kladných odpovědí: vynikající výsledek. Pokud jste odpovídali pravdivě, jsou vaše předpoklady i vlastní dovednost jednat s lidmi vynikající. 10 souhlasných odpovědí: opravdu jste tak dokonalí a bez chybičky? 

42

Reakce na námitky

V reakci na námitky lze uraženě mlčet, dát najevo pocit ukřivděnosti, opustit p pole p nebo oplatit p agresi g agresí. g Chcete-li však v jjednání pokračovat a druhého si získat, je třeba být konstruktivnější. Jak pracovat s námitkami? Dejte najevo pochopení pro jakoukoli námitku. Nejprve jp se zeptejte p j na důvody. y Zjistěte, zda se za první námitkou neskrývají ještě další. Oprávněným námitkám se braňte nabídkou jiných předností. Použijte bumerangovou metodu - občas odpovídejte protiotázkami protiotázkami. Nenapovídejte druhé straně žádné námitky. Chovejte se vyrovnaně, klidně a uvolněně. Nepo ží ejte žádné pichla Nepoužívejte pichlavé é výrazy. ýra Za každou námitku poděkujte.

43

Reakce na námitky

Cvičení: Jak zvládnout námitky? Napište konstruktivní a nosné reakce na následující modelové námitky. 1) Nemám čas. 2) Prostě mě to nebaví. Nemám zájem! 3) Máte vzdělání jiného směru, než požadujeme. Zdá se mi, že nemáte dost zkušeností. 4) Každý občas udělá chybu. Vy snad ne, mistře? V takovém časovém presu se to prostě stihnout nedalo. 5) V jiném obchodě to prodávají za nižší cenu! 6) Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. J to t zajímavé, jí é ale l pro praxii se tto asii nehodí. h dí 7) Je 8) Politika je špína a politici prospěcháři a kariéristé. 9) Neplníte, co jste slíbili před volbami!

44

ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A KONFLIKTŮ

45

Řešení problémů a konfliktů: obsah

Příčiny konfliktů a přístupy k nim Strategie g řešení konfliktů Úspěšné řešení konfliktů Asertivita a její využití při řešení konfliktů

46

Příčiny konfliktů a přístupy k nim

Konflikt je nejobecněji definován jako střet dvou motivací. Jedná se o střet p protichůdných ý p postojů, j , zájmů, j , hodnot,, potřeb, p , cílů,, plánů, p , představ apod. V češtině bývá slovo konflikt vnímáno spíše negativně, negativně jako nežádoucí a stresující výbuch emocí. Každý K ždý konflikt k flikt je j d destabilizačním t bili č í prvkem k sociálního iál íh systému, té v jjehož h ž rámci vzniknul, a reakce na něj může způsobit podstatnou změnu fungování daného systému (a to jak pozitivní, tak negativní). Konflikt sám o sobě tedy nemá pozitivní nebo negativní náboj, záleží na tom, jak se k němu postavíme a jaký mu dáme význam. V životě se nelze konfliktům zcela vyhnout, ani by to nemělo být naším cílem.

47


Konflikt může mít i pozitivní význam, protože: nám pomáhá formovat a ujasňovat vlastní názory, postoje i hranice své osobnosti přináší nová řešení (je zdrojem změn); ukončuje negativně vnímané procesy a stavy; zabraňuje ustrnutí a stimuluje vývoj: nutí hledat stále nové cesty; vede k výměně informací a otevřené diskuzi; uvolňuje napětí a pomáhá ventilovat emoce; učí řešit problém: vede k analýze; ověřuje a přehodnocuje vztahy; poskytuje zpětnou vazbu. Pozor: neřešený konflikt se však často vrací, eskaluje a vede k destrukci.

48


Druhy konfliktů Konflikty se nejčastěji dělí podle počtu zaangažovaných osob na intrapersonální p ((vnitřní,, osobní konfliktyy jedince; j ; např. p konflikt morálky, y, rozhodování mezi tím, co bychom měli a co bychom chtěli apod.); interpersonální (mezi dvěma jednotlivci; např. konflikty mezi členy rodiny kolegy v práci, rodiny, práci přáteli apod apod.); ); intraskupinové či skupinové (uvnitř uzavřené a definované skupiny; např. strany, p rodiny, y politické p y školní třídy, y církve apod.); p ) zvláštní druh intraskupinového konfliktu je konflikt jednotlivce se skupinou, kdy jednotlivec buď je členem skupiny (např. jeden poslanec v konfliktu se zbytkem parlamentu) nebo není (např (např. zákazník v konfliktu s obchodním řetězcem);

interskupinové či meziskupinové (mezi dvěma skupinami; např. mezi fanoušky Sparty a Slavie, mezi Čechy Č a Slováky, mezi studenty a učiteli).

49


Příčiny konfliktů Příčiny konfliktů bývají (stejně jako konflikty samotné) různé a vznikají v několika rovinách: věcná rovina: týká se obsahu a cílů, které chtějí strany konfliktu dosáhnout; emocionální (vztahová) rovina: odráží psychické potřeby a emocionální rozložení ve vztahu mezi stranami konfliktu – čím je vztah mezi stranami konfliktu užší, tím je vztahová rovina významnější; hodnotová rovina: promítá základní postoje a hodnoty účastníků konfliktu.

V každé konfliktní situaci se tyto tři roviny vzájemně prolínají a není snadné jje od sebe oddělit. Často se stává, že záminkou pro otevření konfliktu se stane věcná rovina, ale skutečnou příčinou je rovina vztahová.

50

Strategie řešení konfliktů

Kooperace Spolupráce S l á s cílem íl uspokojit k jit zájmy áj obou b stran, t hl dá í společné hledání l č é alternativy. l i Tuto strategii je vhodné použít, když: jsou důležité zájmy obou stran a nelze je sjednotit kompromisem; j našim je ši cílem íl se něco ě naučit, čit např. ř ověřit ěřit sii d domněnky ě k či pochopit h it názory; á je třeba dát dohromady názory lidí, kteří se na danou věc dívají z různých úhlů; je nutné propracovat se negativními názory, které překáží ve vztazích.

Kompromis Přechodné postavení - jeho cílem je najít účelné, vzájemně přijatelné řešení řešení, které částečně uspokojí obě strany. Tuto strategii je vhodné použít, když: j jsou cíle důležité,, ale nestojí j za možnou roztržku;; oba oponenti jsou stejně silní a pevně rozhodnuti stát za svým; hledáte dočasná řešení složitých problémů; hledáte přechodná řešení v časovém tlaku; je potřeba záložní způsob při neúspěchu kooperace či konkurence.

51


Vyhýbání Odkládáníí na vhodnější Odkládá h d ější dobu d b nebo b ústup. ú t Tuto strategii je vhodné použít, když: je problém triviální; nevidíte idít žád žádnou možnost ž t uspokojení k j í vašich ši h zájmů; áj ů možné škody vyplývající z konfliktu převažují nad výhodami z jeho řešení; je třeba nechat lidi vychladnout; druzí mohou konflikt řešit efektivněji; je problém pouze symptomem něčeho hlubšího.

K k Konkurence Bránění svého stanoviska: sledování vlastních cílů na úkor druhého. Tuto strategii je vhodné použít, když je třeba: rychlé, rozhodné akce při důležitých problémech; přijmout nepopulární opatření; chránit se p před lidmi,, kteří využívají y j vašeho nekonkurenčního chování.

52


Přizpůsobení Protiklad P tikl d konkurence: k k opomíjení íj í vlastních l t í h zájmů, áj ů nesobecká b ká velkorysost lk nebo b uposlechnutí rozkazu. Tuto strategii je vhodné použít, když: sii uvědomíte, ěd ít že ž nemáte át pravdu; d je problém mnohem důležitější pro toho druhého než pro vás; by pokračující konkurence poškodila vaši věc; j důl je důležité žité uchovat h t harmonii. h ii

53

Úspěšné řešení konfliktů

Adekvátní řešení konfliktu Konfliktní situace je vyřešena, když jsou s následným stavem účastníci konfliktu spokojeny. Je-li jedné straně řešení konfliktu vnuceno, konflikt je odsunut a pravděpodobně se projeví později.

Cílem řešení konfliktu není jen vyřešení problémové situace, ale změna konfliktní situace na nekonfliktní. Adekvátní projeví de át řešení eše konfliktu o tu se p oje v tom, to , že: e přináší zisky všem účastníkům; je realistické, uskutečnitelné; je přijatelné pro obě strany, strany byť ne vždy ideální; předchází opakovanému objevení se téhož konfliktu, tj. je konkrétní, vymezuje konkrétní postupy pro jednotlivce a má připravené „opravné" postupy, pracuje se zachováním rovnováhy - s rovnoměrným podílením se obou stran na zvládání konfliktu, na nalezení a uskutečnění řešení.

54


Základní pravidla řešení konfliktů Každý má právo říci svůj názor. Každý má právo na stejné časové vstupy. Je nutno naslouchat i takovým názorům, se kterými nesouhlasíme. Nekřičíme, nezvyšujeme y j hlas, neurážíme, neironizujeme. j Neshazujeme a neznehodnocujeme to, co je pro oponenta cenné, čeho si váží. Nepřipomínáme staré prohřešky, mluvíme pouze o aktuálním problému. Udržujeme si racionální sebekontrolu a nadhled (nenecháme se ovládnout emocemi). i) Cílem není soupeřit o to, kdo zvítězí, ale zjistit, jaký postup je nejefektivnější. j j Nezapomeňte, že předcházet konfliktům je snadnější, než je řešit.

55


Faktory přispívající k řešení konfliktů vstřícnost; ochota přijmout jiný názor; snaha porozumět; úcta; konkrétnost; asertivita; trpělivost; aktivní naslouchání znalost p problému; klidné jednání; angažovanost; jjasná p pravidla;; smysl pro fair play.

Faktory komplikující řešení konfliktů uzavřenost; trvání na vlastních pozicích; stereotypy; absence respektu; generalizace; agrese, pasivita; spěch, stres; nekomunikování; neznalost věci; křik, afekt; nezájem; absence p pravidel;; rány pod pás.

56

Asertivita a její využití při řešení konfliktů

Asertivita je druh chování, který umožňuje přesvědčivým způsobem sdělit, co cítíte, potřebujete j nebo chcete, aniž v ostatních vytváříte y dojem, j že jsou do něčeho nuceni. Jedná se o zdravé a přiměřené sebeprosazení.

Znaky asertivního chování j jasné vyjádření yj toho, co chcete a p potřebujete, j a jak j toho lze dosáhnout; schopnost klidné komunikace bez útoků na jiné; respektování důstojnosti vlastní i jiných osob; dodržování jjasných pravidel a hranic;; ý p sebevědomé řešení sporů; schopnost otevřeně o sobě mluvit a naslouchat ostatním; schopnost přijímat kladnou i negativní zpětnou vazbu; schopnost pozorně naslouchat partnerovi; respektování zájmů partnera; pozitivní, optimistický přístup.

57


Asertivní práva Mám právo sám posuzovat svoje vlastní jednání, myšlenky a pocity a být za ně a jejich důsledky zodpovědný. Mám právo neposkytovat žádné vysvětlení ani ospravedlnění svého jednání.

Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za problémy druhých. Mám právo změnit svůj názor. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. Mám právo říci: „Já nevím“. Mám právo být nezávislý na dobré vůli druhých. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí. Mám á p právo á o říci: c „Já tti nerozumím“. eo u Mám právo nebýt dokonalý. Mám právo říci: „Je mi to jedno“.

58


Cvičení: Hříchy z minulosti Vzpomeňte si na tři situace z minulosti, kdy jste vůči druhým lidem přehnaně projevili svoji zlost nebo si na nich vylili svůj vztek. Zapište si, jak jste to řekli a co jste při tom dělali. Pak si zkuste promyslet, jak by v daných situacích vypadaly asertivní reakce a zapište si je. je

Cvičení: Hraní cvičných asertivních dialogů ve dvojicích Požádejte nadřízeného o zvýšení platu. Máte na to právo. Vaše kolegyně je na mateřské dovolené a vy děláte práci i za ni. Zůstáváte v práci přesčas. Pro firmu jste nepostradatelný zaměstnanec. Váš kamarád vás žádá, abyste mu půjčil/a na víkend auto. Chce se svojí partnerkou vyrazit p y na výlet. ý Je to sice váš nejlepší j p kamarád,, ale má řidičák teprve p chvíli a neřídí příliš bezpečně. Navíc auto možná budete potřebovat. Odmítněte jeho žádost. Půjčil/a jste kamarádce 500 Kč a ona vám slíbila, slíbila že vám je do čtrnácti dnů vrátí. Čtrnáct dní uběhlo a ona vám je stále ještě nevrátila. Nyní peníze potřebujete. Přimějte ji, aby vám půjčku vrátila.

59

MANAGEMENT ČASU

60

Management času: obsah

Definice principy a základy managementu času Definice, Stanovení cílů a cílová orientace Techniky určování priorit Plánování Prokrastinace

61

Definice, principy a základy managementu času

Management času je soubor nástrojů, pomocí nichž lze efektivněji využívat y svůjj čas. Co lze získat lepší organizací času? Příjemnější a zdravější životní styl. Sebemotivaci k další práci. Emoční oč sebeuspo sebeuspokojení. oje Další stupeň profesionality. Vyšší výkonnost. rozvoj Prostor pro další osobní rozvoj. Možnost vnímat práci jako zábavu. Celkově vyšší kvalitu života.

62


Cvičení: Je čas vaším nepřítelem? Přečtěte si následující tvrzení a posuďte, zda se u vás popisované chování vyskytuje skoro pořád (3 body) často (2 body) občas (1 bod) téměř nikdy (0 bodů). Každý den počítám s časovou rezervou dvou hodin. Pokud není práce, využiji je k odpočinku. Z á a přijímám Znám řijí á svůj ůj bi biorytmus, t a proto t se snažím ží rozvrhnout h t sii úk úkoly l ttak, k abych b h s ním í pracoval v souladu, tj. zejména v době, kdy jsem výkonný. Denně si plánuji alespoň dvě hodiny, kdy dělám, co mě právě napadne a co se mi chce. Nemusím dělat všechno sám sám. Dokážu rozlišit důležité a méně důležité úkoly a nejprve se věnuji těm důležitým. Každý rok mám alespoň 14 dnů dovolené vcelku, kdy dělám vše, jen ne to, co souvisí s mým zaměstnáním. Každý den mám určitý vymezený čas, kdy se nenechám nikým a ničím rušit. Alespoň jeden den víkendu věnuji své rodině a koníčkům. Mám-li špatný den, hrozí mi třeba chřipka, všeho nechám a odpočinu si. Dokážu říci komukoli ne, když mne chce připravit o čas v době, kdy mám důležitější ů práci. Nedělá mi potíže odhadnout, kolik času mi daná práce zabere. Zvládám věci tak, abych nepracoval v časovém stresu.

63


Hodnocení 0 až 10 bodů: Čas je vás nepřítel. Je v tom ale nevinně, to vy jste ho do této pozice po ice zatlačili. atlačili Chcete po sobě víc, íc než je možné možné. Výsledkem je stres, zpoždění za životem, začarovaný kruh, z něhož se těžko hledá cesta ven. Přestaňte po sobě chtít nemožné, snižte svá očekávání a aspirace aspirace. 11 až 20 bodů: Snažíte se, ale nejste dostatečně důslední, abyste si ůj čas č uhájili. hájili V d výkon ýk zapomínáte í á na sebe. b svůj Ve snaze podat 21 a více bodů: Umíte dobře nakládat s časem. Nezanedbáváte se, rozumíte i sami sobě a svým biorytmům.

64


Pravidla managementu času Stanovte si konkrétní a přesné cíle. Určete si priority a vykonávejte činnosti podle nich. Plánujte efektivně a neplánujte si příliš mnoho úkolů. Náročnější a komplexní úkoly si rozdělte na dílčí, snadněji plánovatelné a kontrolovatelné úkoly. Pravidelně své p plány y kontrolujte j a revidujte. j Veďte si pouze jeden diář. Učte se dělat přesné odhady času potřebného pro splnění úkolu. Stanovte si krajní termín splnění úkolu. Naplánujte si časovou rezervu. Dokončete nejdříve jeden úkol, než se pustíte do dalšího. Používejte efektivně ty nejlepší pomůcky. pomůcky Nebuďte zbyteční perfekcionisté - stanovte si, co je nezbytné a užitečné. Buďte ambiciózní, ale nepřetěžujte ani sebe, ani druhé. Delegujte určité úkoly na ostatní ostatní. Neulpívejte na neúspěších, radujte se i z malých úspěchů.

65

Stanovení cílů a cílová orientace

Cvičení: Sympozium a jubileum Představte si dvě situace: Jste významná osoba ve svém oboru a na sympóziu při zahájení o vás hovoří dlouholetý kolega a vyzdvihuje vás jako pracovníka, manažera. Vy posloucháte l hát v zákulisí ák li í a řečník ř č ík nemá á o vaší ší přítomnosti řít ti anii ponětí. ětí V druhém případě si představte, že slavíte významné životní jubileum a k hostům o vás hovoří váš nejlepší přítel. Ten vás vyzdvihuje jako člověka. V ší úk Vaším úkolem l je j teď ď okamžitě k ži ě napsat, co byste b sii přáli, řáli aby b o vás á oba b řečníci říkali: kolega z práce i nejlepší přítel.

Cvičení: Test smyslu Představte si si, že byste nikdy nemohli selhat. selhat Cokoli, Cokoli do čeho byste se pustili, by bylo předurčeno k úspěchu. Nemusíte se vůbec ničeho bát, na co sáhnete, bude fungovat. Máte všeho dostatek – zdrojů, lidí, času apod. Čím byste svůj život naplnili, pokud byste věděli, že nemůžete neuspět?

66

Stanovení cílů a cílová orientace

Stanovení cílů Jedním z nástrojů k dosažení vizí je správné stanovení cílů. Definujte své cíle co nejkonkrétněji. Svých cílů budete schopni dosáhnout pouze tehdy, když vám budou zcela jasné.

Cíl by měl být stanoven tak, abyste vy i kdokoli jiný mohl míru jeho dosažení měřit (+ časové vymezení). Cíl by měl být rovněž dosažitelný a atraktivní. Technika SMART (strukturovaný, měřitelný, akceptovaný, reálný, termínovaný).

Cvičení: Stanovení cílů Sepište si všechny oblasti vašeho života, které byste chtěli změnit (např. rodina, přátelé, práce, finance, duchovní život, zdraví, volný čas, intelekt apod.). Pro každou z těchto oblastí stanovte co nejkonkrétněji své cíle a definujte, definujte co pro jejich dosažení budete pravidelně dělat. Uveďte rovněž, jak dosažení vašeho cíle v dané oblasti oslavíte. Své cíle pravidelně upravujte a kontrolujte jejich plnění plnění. Pokuste se o vizualizaci vašich cílů: do nejmenších detailů si představujte vše, čeho chcete dosáhnout.

67

Techniky určování priorit

Stanovení priorit je pro efektivní řízení vlastního času klíčové. Které cíle/úkoly jsou důležité? Které mohou počkat? Na které úkoly by měly být využity vaše nedostatečné osobní zdroje?

Paretovo pravidlo p 20% úsilí produkuje 80 % efektu → naučte se rozpoznat, které úkoly jsou pro vaše cíle nejdůležitější (20 % vašich činností) činností), a těm se věnujte přednostně a většinu času. Až poté se zabývejte činnostmi méně důležitými. Proč je pravidlo 80/20 tak důležité? Protože odporuje naší intuici – lidé mají sklony předpokládat, že všechny příčiny jsou zhruba stejně důležité.

68


Eisenhowerův princip Priority jsou jednotlivým úkolům přidělovány podle kritérií: důležitosti: jak je daný úkol důležitý; naléhavosti: jak je daný úkol čas časově naléhavý.

A: velice důležité i naléhavé úkoly: tyto úkoly mají největší prioritu, protože jsou pro splnění cílů důležité (musíme jim tedy věnovat dostatek času), a zároveň musí být hotové v krátkém čase. B: velmi důležité, ale málo naléhavé úkoly: pro cíle jsou tyto úkoly důležité, ale s jejich splněním se nemusí pospíchat. Pokud se však nezačnou postupně plnit, stanou se z nich úkoly typu A.

69


C: naléhavé a nedůležité úkoly: tím, že musí být brzo hotové, se jim většina lidí věnuje přednostně, a to i přesto, že pro dosažení cílů nejsou zásadní. Na ty důležité úkoly potom zbývá už jen málo času. 0: málo důležité i málo naléhavé úlohy: y nad těmito úkoly y byste y v ideálním případě neměli trávit vůbec žádný čas (traduje se, že Eisenhower je házel rovnou do koše).

Cvičení: Eisenhowerův princip Pokuste se rozdělit své běžné úkoly např např. zítřejšího dne do tabulky Eisenhowerova principu podle jejich důležitosti a naléhavosti. Poté zodpovězte následující otázky. otázky • Ve kterém kvadrantu se pohybujete nejčastěji? • Který kvadrant vás stresuje nejvíce? • Kdy děláte více chyb - když pracujete pod tlakem nebo když máte na promýšlení více času?

70

Plánování

Jakmile člověk zná své cíle a priority, je třeba umět si jednotlivé činnosti dobře naplánovat, p , tedyy zařadit do svého rozvrhu. Zlatá pravidla plánování Neplánovat nejasně a vágně. Neodkládat přípravu plánů. Být ýt realista: ea sta nelze e e sstihnout ou vše, še, a ale e pods podstatnou a ou čás část toho o o dů důležitého e é oa ano. o Připravit vše potřebné k realizaci. Zbavit se návyku vykonávat věci bezmyšlenkovitě. Plánovat si čas na odpočinek a nezapomenout na přestávky (pracující lidé většinou potřebují každou 1 hodinu pětiminutovou přestávku).

Při plánování dne respektovat svůj biorytmus. Plánování má zabrat 1 % času (5 až 10 minut denně) denně). Plánovat maximálně 60 % až 80 % pracovního času, zbytek si nechat jako rezervu. Na každý den si naplánovat něco něco, co vás potěší - neschovávat potěšení na později!

71

Prokrastinace

Prokrastinace je tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. dobu Důvody odkládání povinností bývají různé, např.: strach z vlastního selhání či neúspěchu (kdo nic nedělá, nic nepokazí); nedostatek motivace a sebedůvěry; předchozí neúspěchy; špatně definované cíle; pocit přetíženosti; chybný odhad času, který povinnost zabere; pocit manipulace od toho, kdo vás povinností pověřil; preference práce v časovém presu.

Nejlepší je uvědomit si, kde je „zakopaný pes.“ Jakmile pochopíte, proč se vám d nějakého do ěj kéh úk úkolu l nechce, h a pojmenujete j j t sii tto, můžete ůž t se tomu t postavit. t it Zkuste si naplánovat práci na nepříjemném úkolu na pouhých pět minut. Tím l ošálit lze šálit vlastní l t í vůli ůli v tom t základním ákl d í – začít. čít Je J pravděpodobné, dě d b é žže po pěti ěti minutách se do práce zaberete natolik, že jí věnujete více času.

72

Doporučená literatura

BORBYE, L.: Secrets to Success in Industry Careers: Essential Skills for Science and Business. Academic Press 2007. BUREŠ IIvan – LOPUCHOVSKÁ, BUREŠ, LOPUCHOVSKÁ Vl Vlasta: t Zl Zlatá tá pravidla idl vyjednávání j d á á í nejen j v obchodě b h dě a podnikání. Management Press 2007. DEVITO, Joseph A.: Základy mezilidské komunikace. Grada 2008. GARDENSWARTZ,, Lee – CHERBOSQUE,, Jorge g – ROWE,, Anita: Emotional Intelligence g for Managing Results in a Diverse World. Davies-Black Publishing 2008. ISRAEL, Richard – WHITTEN, Helen – SHAFFRAN, Cliff: Jak se prosadit v zaměstnání využij své silné stránky. Computer Press 2001. KLAUS Peggy: The Hard Truth About Soft Skills: Workplace Lessons Smart People KLAUS, Wish They'd Learned Sooner. Collins Business 2008. KRÜGER, Wolfgang: Vedení týmů: jak sestavit, organizovat a povzbuzovat pracovní tým. Grada 2004. Á Dagmar: Asertivita pro manažery. Grada 2009. LAHNEROVÁ, MEIER, Rolf: Úspěšná práce s týmem. Grada 2009. MIKULÁŠTÍK, Milan: Komunikační dovednosti v praxi. Grada 2003. OLIVIER Suzannah: 10 jednoduchých kroků, OLIVIER, kroků jak se zbavit stresu jednou provždy provždy. Anag 2009. PETERS-KÜHLINGER, Gabriele - FRIEDEL, John: Komunikační a jiné „měkké“ dovednosti. Grada 2007. PLAMÍNEK, Í Jiří: Konflikty a vyjednávání: Umění vyhrávat, aniž by někdo prohrál. Grada 2009. ZANDL, Dita: Life management. Jak získat více času, energie a pořádku v životě. Grada 2006.

73

MĚKKÉ MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI

Recommend Documents