Milá čtenářko, máme tu listopad a já jsem rád, že se opět setkáváme. Tento měsíc je jeden z nejméně oblíbených. Houbařská sezona skončila, Vánoce jsou ještě daleko, dny se zkrátily a večery jsou dlouhé… Co dělat? ptá se klasik a Vy i já známe odpověď. Nastala ta pravá doba na snění u hezké knihy. A tak jestli jste v životě nepotkala multimilionáře, který by se Vás stůj co stůj rozhodl dovést k oltáři, nebuďte smutná, v mých příbězích jich je tentokrát přehršel. Každý má k tomu jiný „rozumový“ důvod, ale když pozná naši hrdinku zblízka… Takže ať sáhnete po kterémkoli z mých příběhů, můžete si být jistá, že se dobře pobavíte a že láska zvítězí nade vším. S láskou Váš Harlequin
Emilie Roseová
NAJATÁ MANŽELKA
HARLEQUIN® Čas jen pro mě Amsterdam • Atény • Budapešť • Hamburk Londýn • Madrid • Milán • New York Paříž • Stockholm • Sydney Tokio • Toronto • Varšava
Název originálu: Secrets of the Tycoon’s Bride První vydání: Silhouette Books, 2007 Překlad: Josef Brabec Odpovědný redaktor: Bohdana Hyťhová
© 2007 by Harlequin Books S. A. © For the Czech Republic edition by Arlekin – Wydawnictwo Harlequin Enterprises Sp. z o. o., Warszawa 2009 Vydavatel: Arlekin – Wydawnictwo Harlequin Enterprises Sp. z o. o., Warszawa Tento titul vychází v edici Desire ISSN 1212 - 8465. Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána po dohodě s Harlequin Enterprises II B. V. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je zcela náhodná. Znak firmy Harlequin i znaky všech edičních řad jsou chráněny ochrannou známkou.
Cover: studio iks, Warszawa Sazba: Sdružení MAC s. r. o., Praha Tisk: LITOGRAFIA ROSÉS, S. A. Barcelona, Spain
CENA: CZ: 73 Kč SK: 2,96 € / 89 Sk ISBN 978 – 83 – 238 – 6158 - 4
NAJATÁ MANŽELKA
PRVNÍ KAPITOLA Lauryn Lowesová by pro něho mohla být dokonalou ženou. Nepřitahovala ho a nemiloval ji. Kčertu, uvědomil si Adam Garrison, vždyť ji sotva znám. Pracovala pro něho sedm měsíců a za tu dobu se viděli vždy jen dvakrát týdně. Služebně. Na nějaké poznávací rozhovory nebyl čas. Ona pracovala ve dne, kdy byl klub zavřený, a on v noci, kdy byl podnik otevřený. Věděl o ní jen to, co se dočetl v její žádosti, když se u něho ucházela o místo. Lehké zaklepání na otevřené dveře naznačilo, že žena, o které právě přemýšlí, se chystá vejít. „Přál jste si se mnou mluvit?“ „Pojďte dál, Lauryn. Zavřete dveře. Posaďte se.“ Posadila se na samý okraj křesla pro návštěvníky před jeho pracovním stolem. Podle jeho právníka a současně i nejlepšího přítele, jehož úsudku plně důvěřoval, byla pro něho Lauryn dokonalou kandidátkou na nevěstu. Opřel se zády do svého koženého křesla a snažil se udělat si vlastní úsudek. Lauryn nevypadala špatně. Byla nenápadná. Žádný make - up. Světlé blond vlasy měla vždycky nahoře sepnuté. Inteligentní a samostatná pracovnice. Jinak by ji nikdy nepřijal jako účetní s kompetencí vést mnohamilionové účetnictví nočního klubu. „Stalo se něco? Dneska přece není náš obvyklý pracovní den.“ Lauryn si přitlačila obroučky brýlí z želvoviny k nosu a štíhlými prsty bez prstenů si přihladila delší sukni starších modrých šatů. Nikdy předtím si jejích rukou nepovšiml. Neuvažoval o tom, že by se ho mohly dotýkat. Důvěrně. Její krátké nenalakované nehty se ani v nejmenším nepodobaly těm, kterým dával přednost.
NAJATÁ MANŽELKA
Kromě manikúry bude potřebovat pro tu šarádu ještě nové oblečení. Celkovou změnu. Jinak by nikdo neuvěřil, že si z těch všech modelek a celebrit, které navštěvovaly jeho podnik nebo postel, vybral právě ji. Uměl si ženy vybírat. Jen ne ten typ, který právě teď potřeboval. V Obchodní radě ho už i tak považovali za plejboje. Ženský protějšek se stejnou pověstí by splnění jeho úkolu neulehčil. Lauryn měla ale do takové pověsti daleko. Pokud se vůbec s nějakým mužem stýkala, tak o tom nikdo z rady nemohl vědět. Diskrétně si to nechal zjistit. Zavrtěla se v křesle. Připomněla mu, že zatím neodpověděl na její otázku. Vždycky na ní obdivoval, že dávala přednost mlčení před bezduchým klábosením. „Všechno je v pořádku, Lauryn. Vlastně, chci vám zvýšit plat a… svého druhu vás povýšit.“ Zdůraznil tu větu, jak doufal, uklidňujícím úsměvem. Bůh ví, že nejdřív měl k tomu plánu výhrady. Bylo mu teprve třicet a zůstat svobodný se mu docela zamlouvalo. Neměl žádný důvod ženit se, ale nepřišel na jiný způsob jak dosáhnout svých cílů. Chtěl větší podíl v rodinném podnikání. Za tím účelem musel ovšem získat respekt svých dvou bratrů. V červnu jim zemřel neočekávaně otec a ještě dnes, prvního listopadu, ho Parker ani Stephen nepověřili větší odpovědností, protože ho zřejmě stále považují za neseriózního. „Trochu jste mě zmátl,“ stáhla Lauryn hladké obočí. „Jsem jediná účetní podniku, tak jak můžu být povýšena? Máte snad v úmyslu přijmout pro mě asistentku? Ubezpečuju vás, pane Garrisone, že na tu práci stačím sama. Žádnou pomoc nepotřebuju.“ „Adame,“ opravil ji už po několikáté. Povšiml si, že je v jeho blízkosti vždycky nervózní. Nevěděl proč. Ženám se přece líbil. Podnik, kromě jiného, vděčil za svoji popularitu i kouzlu Adamovy osobnosti. Navíc věděl, jak pracovat s hosty. Vytvořil z podniku na Jižním pobřeží příjemné místo, do kterého se hosté vždy rádi vraceli.
NAJATÁ MANŽELKA
Nikdy se ovšem nepokoušel okouzlovat Lauryn Lowesovou. Byla jen jeho zaměstnankyní a tu hranici nikdy nepřekročil. Dnes to ale udělá. „Prezident Obchodní rady Miami odchází příští rok do penze. Asi jste zaslechla, že ti lidé jsou strašně konzervativní.“ Přikývla. „Mnoho let jsem byl aktivním členem rady. Ta ale nyní odmítá přijmout mezi sebe svobodného muže – zvláště ne takového, který řídí skandální noční klub na Jižním pobřeží – i když je na tuto funkci plně kvalifikovaný.“ „Vy se snad chcete ucházet o křeslo prezidenta v radě?“ Povšiml si tónu překvapení v jejím hlase. „Ano. A jedinou možností, jak dosáhnout nominace, je usadit se a chovat se podle jejich představ. Podniku se nevzdám, takže to znamená, že si musím obstarat ženu.“ „A jak to souvisí se mnou?“ ptala se zmateně. „Jste dokonalá kandidátka.“ Zamrkala jednou, dvakrát, třikrát. „Stát se vaší ženou?“ „Ano.“ Zvrátila se strnule do křesla. „Já… já… Asi žertujete, že?“ Má hezké růžové rty. Není nalíčená. Žádný kolagen. Je naprosto přirozená. Škoda, že to bude muset změnit. „Ne,“ naklonil se přes stůl a odsunul desku se spisy stranou. „Brandon Washington – asi znáte mého právníka – vypracoval příslušnou smlouvu. Vyplatím vám milion za dva roky, tedy pět set tisíc dolarů ročně a další rozumné výlohy. Po té době se v tichosti rozvedeme. Uzavřeme předmanželskou smlouvu. Všechno, co je vaše, včetně darů ode mě, zůstane vaším majetkem. Co bylo moje, zůstane mně.“ Přisunul k ní přes stůl zmíněné dokumenty. Nedotkla se jich. „Váš právník si může smlouvy prohlédnout.“
NAJATÁ MANŽELKA
Křečovitě sevřela opěradlo křesla a vytřeštěně se dívala na tu hromádku papírů. „Vy skutečně očekáváte, že budu souhlasit s tím… návrhem?“ „Zaplatím vám milion dolarů a dva roky nebudete muset pracovat. Proč byste nesouhlasila?“ „Třeba proto, že váš nemiluju?“ Pokrčil rameny, překvapený jejím zdráháním. Desítky jiných žen by se takové příležitosti s radostí chopily, ale nebyly to typy, které potřeboval. „Já vás také nemiluju. Jde o čistě obchodní záležitost. Přestěhujete se ke mně a koupím vám nový vůz. Snad mercedes nebo volvo. Musíme vzbudit dojem, že čekáme brzy rodinu.“ „Rodinu?“ Vykulila na něho zeširoka oči. „Samozřejmě, že ne doopravdy. Budeme to jen hrát.“ Měl pocit, že celou situaci chápe poněkud pomaleji než obvykle. Byl netrpělivý. „Vytvoříme obraz domácí pohody.“ Zakroutila hlavou. „Je mi líto. Nedokážu si to srovnat v hlavě. Vy mě vážně žádáte, abych se za vás provdala?“ „Ano.“ „Pane Garrisone… Adame,“ přinutila se k úsměvu. „Nejsem vhodná žena pro tuhle… roli.“ „Myslím, že ano. Jste sebevědomá, pohotová a konzervativní. Přesně taková, jakou potřebuji, Lauryn.“ Jeho kompliment ji sice potěšil, ale nervozita zůstala. Vstala, semkla rty a křečovitě sevřela opěradlo křesla, až jí zbělely prsty. „Vaše… ehm… nabídka mě neobyčejně potěšila, ale obávám se, že ji budu muset odmítnout. Nepřijdu tím o místo, že ne?“ dodala zajíkavě. „Ovšem, že ne. Co si to o mně myslíte? Ale jestliže se za mě neprovdáte, budete celých čtyřicet hodin pracovního týdne plně vytížena prací ve společnosti na Jižním pobřeží.“ Vstal a zastavil se několik centimetrů od ní. Poprvé zjistil, že voní. Nasál do svých nozder vůni mladého zrajícího vína, jemně doplněnou jakýmsi
NAJATÁ MANŽELKA
lákavým kořením. „Uvažujte o dvouleté placené dovolené, nákupech, cestování…“ „Ale já mám svou práci ráda. Lituji, ale musím odmítnout. Jistě si můžete najít nějakou jinou ženu, která…“ „Nechci žádnou jinou.“ Rozhodný tón jeho hlasu ji poněkud vylekal. Třesoucí rukou se chystala přitisknout si obroučky brýlí ke kořeni nosu. Adam ji předešel. Sevřel jí dlaní prsty a v tu chvíli mezi nimi přeskočila jikra. Okamžitě si vyčítal, že překročil hranice mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem tím, že se jí dotkl. Jenže účel světí prostředky, řekl si v duchu. Druhou rukou jí sejmul brýle z očí. Zjistil, že jsou výjimečné. Oslnivé jako olivy. Tmavší než tráva. Dokonalý odstín barvy vody na pobřeží Miami. Tep krve se mu zrychlil a ústa zvlhla. To proto, že musím vyřešit svůj problém, řekl si v duchu. Byl si po čertech jistý, že ho ta účetní myš nepřitahuje. S ulehčení ale připustil, že ho ani neodpuzuje. Když uvážil, že… „Budu dobrým manželem,“ téměř vykoktal. Odkašlal si a pokračoval. „Ručím vám za to, že budete spokojená.“ „Chcete tím snad říct, že spolu budeme spát?“ vyhrkla. „To snad ne. Mám rád svůj pokoj. Nechám přestavět studovnu na vaši ložnici. Budete mít soukromí. Ale vzhledem k okolnostem bude zapotřebí uchovat zdání, že jde v každém případě o normální manželství.“ „Ale budete po mě chtít sex.“ Nevyznělo to, že by ji to nějak odpuzovalo a to zvýšilo jeho sebevědomí. V posteli byl zatraceně dobrý. Zdokonaloval svou techniku už od svých šestnácti. Žádná žena si zatím nestěžovala. „Jistě. Budeme přece dva roky spolu. To je dlouhá doba na dodržování nějakého celibátu. Navíc, případná nevěra by vzbudila podezření a rada by mi nemusela důvěřovat.“
NAJATÁ MANŽELKA
Chvíli ho pozorovala. Pak si přitiskla brýle k nosu a obrátila se ke dveřím. „Ne, to nemůžu. Nechci.“ Odmítá ho? Ještě nikdy ho žádná žena neodmítla. Nabízely se mu samy. Ve dne v noci. Splnily všechno, co mu viděly na očích. Budu ji muset přemluvit. Je to správná žena pro tenhle úkol – neprozradí nic těm lidem, které se snažím oklamat. Je dost chytrá, aby to dokázala. A na výběr nějaké další kandidátky už nezbývá čas. Konečná nominace Obchodní rady je plánována za šest měsíců. Už teď musím prokázat svou dobrou pověst, uvažoval v duchu. „Dobře, navrhněte svou cenu, Lauryn.“ „Žádnou cenu nemám. Bude lépe, když už půjdu.“ „Zítra vám zavolám.“ „Nevolejte, pane Garrisone. O… tomhle ne.“ Nevyvíjelo se to dobře. „Kromě těch peněz myslete na výhody…“ „Snad prodej mého těla?“ „… být mou ženou. Stát se jednou z Garrisonových v Miami. Budete mít všude otevřené dveře.“ Znechuceně se ušklíbla. „Nemám zájem dostat se na seznam návštěvnic nočních klubů. Nakonec, nejsem ani vzhůru, když jsou otevřené.“ Sklonila hlavu a prohlížela si ho přimhouřenýma očima. Teprve nyní zjistil, jak nádherná, krémově bílá je její kůže, nedotčená opálením ani make - upem. Je tak bílá všude? „Domníváte se asi, že si vzhledem k bohatství vaší rodiny můžete koupit všechno a každého. I ženu. Nebo funkci prezidenta Obchodní rady.“ Sakra. „Lauryn…“ Zarazila ho pohybem ruky. „Už byste měl přestat. Než z toho bude obtěžování. Váš právník vás před tím nevaroval?“ Ale ano. Varoval, ale současně trval na tom, že Lauryn je jedinou možnou kandidátkou. Jinak by ji už schvátil do náruče a políbil, aby
NAJATÁ MANŽELKA
dokázal, že je schopen ji v posteli potěšit. Teď se ale bude muset takticky stáhnout. „Dovolte, abych vám připomněl, že jste před nástupem do zaměstnání podepsala smlouvu o mlčenlivosti. Všechno, co se týká jednání s Obchodní radou, musí zůstat utajeno.“ „Nikdo by nevěřil, že si Adam Garrison chtěl koupit nějakou ženu. Ale buďte bez obav. Neřeknu ani slovo, pokud mě k tomu nedonutíte.“ Obrátila se a zavřela za sebou dveře. Adam si prohrábl prsty vlasy, zhluboka vydechl a znovu usedl do svého křesla. Byl zvyklý, že mu ženy nadbíhaly a neutíkaly před ním, jako kdyby byl nakažený nebezpečnou chorobou. Adam, jako dědic hotelového řetězce, byl považován za vynikající partii. Společenské rubriky i odváděné daně o tom svědčily. Adam ale zvyšoval rodinné jmění ještě vlastními investicemi. Se zděděnými patnácti procenty Garrisonových podniků byl finančně naprosto zabezpečený. Podíval se na sebe do zrcadla. Nejsem ani ošklivý, pomyslel si. Tak proč mě Lauryn odmítá? Existuje přece něco, co jí může nabídnout. Musí na to přijít. Ten muž se asi zbláznil. Lauryn odložila kabelku, klíče od vozu a brýle na kuchyňský pult svého malého bytečku. Na cestě do ložnice si rozpustila vlasy. Domluvené manželství? Co to je? Nějaký nový román? Takové už četla. Ale nikdy neprožila. Připustila, že se přistěhovala na Floridu hlavně proto, aby se seznámila s Adamem Garrisonem. Ale nechtěla se za něho provdat. Byl známý jako sukničkář, který se vyspal téměř s každou celebritou. Působil na ženy inkoustově černými vlasy, podmanivým úsměvem a okouzlujícím pohledem modrých očí. K rozkoši si nevázaně vybíral ty nejkrásnější ženy a dívky. Lauryn brzy poznala,
NAJATÁ MANŽELKA
že jeho vzhled na ni nebezpečně působí. Proto nosila nemoderní oděv, nelíčila se a snažila se být nenápadná jako polní myška. Vyzula se z bot s nízkými podpatky a svlékla si šaty. „Říkal, že se mu líbí jeho pokoj. Vsadila bych se, že nikdy nejde do postele sám,“ zamumlala, když se navlékla do tepláků a staršího trička. Jako účetní si přirozeně dovedla docela dobře představit, co by udělala s oním milionem dolarů. Doplnila by svůj bankovní účet, který se ztenčil poté, co se přestěhovala a přijala místo v Adamově klubu. Zaměřila se na něho, když zjistila, že je novým majitelem nemovitostí její biologické matky. Ale provdat se za něho? Za žádnou cenu. Zažila už jeden podobný sňatek a neměla v úmyslu tu chybu opakovat. I když je to opravdu velice lukrativní obchodní smlouva. Zapomeň na to. Odbelhala se bosá do kuchyně. Vzala z lednice poslední zbytek číny z minulé večeře a vložila talíř do mikrovlnky. Lépe bys ho poznala, kdybys s ním žila. Tak dobře, aby mi dovolil prozkoumat několik metrů čtverečních v té patnáctimilionové nemovitosti, kterou koupil před osmnácti měsíci? Proč vůbec za ten dům zaplatil takovou sumu, když v něm nehodlal bydlet? Nejdřív si myslela, že ho chce přestavět. Jenže pak zjistila, že až do jejího příchodu nepožádal o povolení k přestavbě. Ani teď, kromě drobné údržby, se s domem nic nedělo. Jakási společnost se starala o sekání trávy a občas zahlédla i vůz firmy, která udržovala bazén. Měla dojem, že vzadu za drátěným plotem jsou pravděpodobně tenisové kurty. Vchod k nim ale zakrývaly husté keře buganvilií. Pozemky a celý areál byl od Adamova domu vzdálen asi dvacet minut jízdy vozem. Moje matka – srdce se jí zachvělo – moje adoptivní matka, opravila se, vždycky s velkou slávou připravovala jídelní tabuli. Všechno se změnilo před jedenácti měsíci, když Laurynin otec zemřel a její
NAJATÁ MANŽELKA
„matka“ se s ní podělila o dopisy od bývalé otcovy milenky, dosud uschované v sejfu. Dopisy převrátily Laurynin život a vyslaly ji na tři tisíce mil dlouhou cestu. Za ženou, která byla její rodnou matkou, dala jí život, ale nemilovala ji natolik, aby si ji nechala u sebe. Adriannou Laurencovou. Jak jen ji mohl otec tak obelhávat? Lauryn se na to v duchu ptala už miliónkrát. Musel přece předpokládat, jak se bude cítit, když se náhle doví, kým byla celých těch šestadvacet let. Románek jejího otce s lvicí salónů z Miami Beach zpochybnil všechno, co dosud pokládala za neměnnou pravdu. Bezúspěšně hledala odpověď na zvláštní charakter otcova manželství. Oženil se s těhotnou manželkou svého přítele, který náhle zemřel, jen proto, aby zajistil Lauryn náhradní matku? Bohužel, chlapeček jeho nové manželky při porodu zemřel. Proč jí otec nic neřekl o její biologické matce dřív? Než Adrianna zemřela. Lauryn se s ní mohla setkat a mnohé otázky se mohly vysvětlit. Slyšela by hlas svojí matky, viděla její tvář, dověděla by se, jaký byl vzájemný vztah jejích rodičů. Co je k sobě přitahovalo? Co rozdělilo? Jaké byly důvody toho, že Adrianna odložila vlastní dítě? Proč zemřela tak mladá? Dokonce i Laurynino jméno bylo součástí toho tajemství. Laurence. Lauryn. Její adoptivní matka jí sdělila, že Adrianna na tom jménu trvala. Přála si snad, aby ji jednoho dne vyhledala? Nebo se tak chtěla stát součástí života dítěte, které porodila? Kdyby jí otec řekl včas pravdu, nemusela by používat lsti, aby našla odpovědi na všechny otázky. Odpovědi, které podle dopisů mohla najít v denících ukrytých v tajné přihrádce pod podlahovými prkny komory v budově, kterou teď vlastnil Adam Garrison.
NAJATÁ MANŽELKA
Jsou tam ještě? Nebo je někdo odstranil? Lauryn zjistila, že její babička, poslední členka Laurencova rodu, zemřela krátce před tím, než Adam nemovitost koupil. Budete mít dveře otevřené, řekl jí Adam. Jediné, které chtěla otevřít, byly ty do domu její rodné matky. Nemohla ho o něco tak zvláštního požádat. Adam by ji mohl odmítnout, a pak by zřejmě zůstaly všechny její otázky nezodpovězené. A tak začala uskutečňovat svůj plán. Odstěhovala se z Kalifornie na Floridu s úmyslem spřátelit se s novým majitelem a získat si jeho důvěru. Domnívala se, že jí dovolí, aby odtrhla pár prken z podlahy oné komory, když mu dokáže, že její žádost není jen jakýmsi bizarním výstřelkem vzrušené mysli. Jenomže situace se nevyvíjela tak, jak doufala. Viděla se s Adamem jen dvakrát týdně při obchodních jednáních. Nenavázali důvěrnější osobní kontakt a navíc byl při jejich jednání vždy přítomen ještě někdo další. A teď… Ten Adamův bláznivý plán a její odmítnutí podílet se na něm zničil pravděpodobně všechny šance navázat přátelské vztahy a důvěru. Bude mít štěstí, když nepřijde o místo. Musí nalézt způsob – kromě svatby – jak to napravit nebo může na výpravu za pravdou zapomenout.
NAJATÁ MANŽELKA
DRUHÁ KAPITOLA Pro Lauryn to bylo jako výhra v loterii, když se v pátek dostala na hodinu z budovy. Klub měl otevřeno od jedenácté hodiny večer do páté ráno. Adam se obvykle objevil v kancelářích podniku až pozdě odpoledne, ale Lauryn lekal to ráno každý zvuk, který mohl oznamovat jeho neočekávaný příchod. Těšila se, až usedne do autobusu a odjede do svého oblíbeného lahůdkářství na Dolphin Mail. Hodinku si tam odpočine a nebude přemýšlet o podivném návrhu Adama Garrisona. Hodiny odbíjely poledne. Čas uniknout. Vytáhla ze stolu kabelku a vydala se na obvyklou cestu klubem. V přítmí tlumených světel vypadal klub i kasino vlastněné Francouzi, ospale. Všechno se probudí k životu až pozdě odpoledne. Technici přezkouší aparaturu, osvětlení a všechno vybavení klubu tak, aby návštěvníci byli plně spokojeni. Klub byl navržený tak, aby každý host měl i v noci pocit, že je v příjemném domácím prostředí. Každá místnost v rozlehlé budově byla vybavena pohodlnými koženými pohovkami a křesly. Četné bary a taneční parkety měly svůj vlastní barevný projekt. Umělecké osvětlení bylo sladěno se zvukovou aparaturou a prvotřídní živá představení přiváděla do klubu každou noc více jak dva a půl tisíce významných hostů. Zastavila se u nádherně řezaného sloupu obrovských schodů vedoucích do druhého patra. Oblíbila si to místo. Měla pocit, že je v Hollywoodu, kde se právě točí výpravný film. Připomněla si domov v Kalifornii i Susan, která se k ní chovala jako pravá matka. Lauryn si vyčítala, že jí kladla otázky, na které nemohla uspokojivě odpovědět. Ale i tak se zlobila na otce i Susan, že před ní tak dlouho skrývali pravdu. Cítila křivdu, protože se domnívala, že ji vlastní matka zavrhla.
NAJATÁ MANŽELKA
Rozhodla se, že už na to nebude myslet. Vedlejším východem vystoupila na listopadovým sluncem prozářenou ulici v Miami. Okamžitě si povšimla Adama Garrisona, který se opíral o svůj zaparkovaný stříbrný kabriolet BMW. Cítila, jak se jí sevřel žaludek. Znervózněla. Chtěla se mu po tom včerejším fiasku vyhnout. Doufala, že nečeká právě na ni. Musela projít kolem něho, aby se dostala na autobusovou zastávku. Jezdila raději městskou hromadnou dopravou, protože brzy poznala, že řízení vozu na Jižním pobřeží je nebezpečné a ještě ke všemu není kde zaparkovat. Jízda autobusem byla pohodlnější a spolehlivější. Čekal na ni. „Dobré odpoledne, Lauryn,“ pozdravil ji. Při své výšce okolo sto devadesáti centimetrů vypadal štíhle a atleticky. Měl na sobě kalhoty čokoládové barvy a hedvábné krémové tričko, které zvýrazňovalo šířku jeho ramen. Vítr mu čechral vlasy. Bohudík, pomyslela si, jsou ty jeho nádherné modré oči zakryté značkovými brýlemi proti slunci. Zahanbeně si přiznala, že v samém začátku mu chtěla nadbíhat, ale zabránily jí v tom historky o jeho nevázaném životním stylu a pověst sukničkáře. Adam je nádherný, ale takových jsou na Jižním pobřeží tucty. Na procházce městem se nabízelo plno mladíků se širokými rameny, kteří ukazovali, jak jsou opálení a zdatní. Při pohledu na ně se jí ale tep ani jednou nezrychlil. „Dobré odpoledne pane… Adame. Máte pro mě nějaký úkol?“ Prosím, řekni, že ne. „Oběd.“ Takový úkol nečekala. „Mám… něco v plánu,“ vykoktala. „Schůzku?“ zachmuřil se. Zaváhala. Hledala, co mu nalhat. Ale nemohla. Ten její pobyt v Miami byl už beztoho samá polopravda. „Ne. Jdu do nákupního střediska.“ „Mám lepší nápad. Nasedněte si,“ nabídl jí a otevřel dveře vozu.
NAJATÁ MANŽELKA
Propustí ji, když odmítne? Raději poslušně usedla na kožené sedadlo vedle řidiče a zapnula si bezpečnostní pás. Adam nastartoval vůz a zamířil do hustého provozu na Washington Avenue. „Mám pouhou hodinu,“ připomněla mu. „Bez problému. Kromě toho jste se svým šéfem. Kdo to na vás řekne?“ Za několik minut zaparkoval před luxusním restaurantem, odkud byl nádherný výhled na zátoku Biscayne. Nikdy tu nebyla. Jednak si to nemohla dovolit a nakonec by jí, jako neznámé osobě, ani nerezervovali místo u stolu. Vystoupil z vozu a předal klíče službě. Uniformovaný vrátný jí otevřel dveře a vyprovodil ji jako vzácný majetek až k Adamovi. „Dobré odpoledne, pane Garrisone,“ zdravila ho hosteska. Chladným, odmítavým pohledem přejela Lauryn od hlavy až k patě. „Váš stůl je připraven.“ Adam ji následoval, ale byl tak blízko za ní, že cítila teplo jeho těla. Doufala, že ve své modré sukni s proužkem nemá příliš velký zadek. V duchu se okamžitě pokárala. Jeho mínění o tvém zadku není podstatné. Pohledy hostů se upíraly na její oblečení. Nehodilo se do toho prostředí. Plně si to uvědomovala. Následovala hostesku až ke stolu s výhledem na přístav. Sedla si pod slunečník a vzala od ní jídelní lístek. Větřík od moře příjemně vál a čechral jí jemné chloupky na hrdle. Vzhlédla a dívala se přímo do Adamových modrých očí. Sejmul si brýle. Jako vždy jí jeho pohled téměř vyrazil dech. Cítila, jak jí údy tuhnou očekáváním toho, co nutně přijde. Nerozmyslela si nic, neprovdá se za něho, přestože se jí ta myšlenka podvědomě docela zamlouvala. Oběd v luxusní restauraci ji nijak neovlivní, ujišťovala se. Uvažovala o tom, co je to za muže, který chladnokrevně plánuje koupi manželky? Dva roky s ní bude spát, i když ji nemiluje, a pak ji
NAJATÁ MANŽELKA
zapudí a odejde? Je ale docela možné, že Adam ani jednu z žen, se kterými spal, nemiloval. Lauryn se už jednou zmýlila. Nechtěla to opakovat. Věděla, že jednoho dne najde muže, se kterým splyne tělem i duší. Sklonila hlavu a hrála si s ubrouskem. Myslela si, že její rodiče jsou takovými spřízněnými dušemi. Když objevila ty dopisy a lži, zpochybnila každé něžné gesto, které v těch letech u nich viděla. Co na nich bylo pravdivého? Co předstíraného? Zamilovali se do sebe poté, co adoptovali Lauryn a poté, co zemřelo Susanino dítě? Alespoň to Susan tvrdila. Byla to pravda nebo lež? Číšník převzal jejich objednávku a Adam se jí začal plně věnovat. Prohlížel si ji tak pozorně, jako kdyby řadil části jejího těla do katalogu. „Přistěhovala jste se sem z Kalifornie. Z které části?“ O tom může pohovořit. Je to snad schůzka? Doufala, že ne. „Severní.“ „Proč jste si zvolila právě Floridu?“ Docela jistě mu nemůže říct celou pravdu. Adam náleží k té samé vysoké uzavřené společenské třídě, ke které patřila i její biologická matka. Ke třídě, kde se o některých věcech zkrátka nemluvilo. Nikdo jí nepotvrdil, že Adrianna porodila nemanželské dítě, nikdo jí neřekl, jak její vlastní matka zemřela. Veškerý rozhovor vlastně vždy skončil velice rychle po tom, co zmínila jméno Adrianny Laurencové. Adriannin nekrolog nenaznačil příčinu jejího úmrtí. Zemřela v pouhých třiceti šesti letech, byla tedy jen o deset let starší než nyní Lauryn. „Můj otec sloužil na základně leteckých sil v Tyndallu. Od dětství jsem slýchala vyprávění o Floridě, močálech a pobřeží. Po jeho smrti jsem se rozhodla, že si všechno vyzkouším na vlastní kůži.“ „A přece jen jste si zvolila raději východní pobřeží.“ „Jsou tu lepší pracovní možnosti,“ odpověděla a doufala, že tím rozhovor na toto téma skončí. Získat pracovní místo v jeho podniku bylo pro ni jedinou prioritou. Náhodou, bez velkého snažení, ale s
NAJATÁ MANŽELKA
notnou dávkou štěstí, získala místo v Garrisonově blízkosti, když jeho účetní odešla na mateřskou dovolenou. Usmál se na ni úsměvem, který už znala z obrázkových časopisů. Jeho blízkost však způsobila, že ho cítila až v konečcích nervů. Není divu, že ženy před ním padají na kolena, usoudila poněkud zmatená. Soustředila se raději na ostrůvky v zátoce plné velice drahých luxusních nemovitostí. Je možné vidět odtud Adamův druhý dům – kdysi majetek její pravé matky? Uvažovala o tom, že si pronajme člun a prohlédne si dům ze zátoky. Nevěděla však o plavbě nic – a navíc na vodě trpěla mořskou nemocí. „Slyšela jsem, že jste si na jednom z těch ostrovů koupil dům?“ takticky využila příležitosti k dotazu. Adam přikývl. „To vám řekl Ricco?“ Manažer, který měl na starosti představení umělců v klubu, neměl pravděpodobně ty nejlepší znalosti o Adamově majetku. Vypátrala to sama ze záznamu z katastru pozemkového úřadu. To ovšem nemohla Adamovi sdělit. Nechtěla Riccovi ublížit. „Už si nepamatuju, kdo o tom mluvil,“ odpověděla. „Koupil jsem ten dům v dražbě. Právě tak jako budovu, ve které je teď sídlo společnosti, a několik dalších nemovitostí. Byla to levná a dobrá investice.“ „Ale vy v tom domě na ostrově nebydlíte.“ „Ne. Využívám domu na ostrově Sunset k ubytování některých VIP účinkujících v klubu.“ „To jsem nevěděla.“ Naklonil se přes stůl a stiskl jí ruku ve své dlani. Okamžitě pocítila reakci svého těla. Lauryn věděla, co je sexuální přitažlivost, ale naučila se ji přemáhat, protože vždy vedla ke komplikacím, které právě teď nepotřebovala. Snažila se vytrhnout, ale Adam ji držel pevně. Otevřel jí zatnutou pěst a jemně jí hladil dlaň konečkem prstu. Pro její libido to bylo jako
NAJATÁ MANŽELKA
výbuch bomby. Těžce polkla a semkla kolena proti vlně tepla mezi stehny. „Omlouvám se, že jsem vás včera tím návrhem tak překvapil. Uznávám, že je opravdu poněkud neobvyklý.“ „O tom není pochyb,“ zaskřípala. „Neznáte mě dost dobře, abyste pochopila, že každý můj návrh je stoprocentně promyšlený, budu pro vás dobrým manželem.“ Propojil své prsty s jejími. Tep krve se jí zrychlil. Vycítil její neklid. Konejšil ji jemným pohybem palce na zápěstí. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Moje odpověď se nemění.“ „Nemůžete popřít, že je mezi námi chemie,“ podotkl. Vnímala jeho zastřený sametový hlas a okamžitě si představila temnou noc, zmuchlané pokrývky a jeho ruce na svém nahém těle. Vlna horka jí prostupovala celím tělem. Kdy naposledy zažila dobrý sex? Opravdu k ní také něco cítí? Nebo to říká jen proto, aby dosáhl svého? Dívala se Adamovi do tváře. Ona že by přitahovala Adama Garrisona? Nemožné. Viděla ty filmové hvězdy a modelky, které o něho usilovaly. Ve svých nemoderních fádních šatech se k nim nemohla ani přiblížit. „Jste můj šéf. Poměr na pracovišti dopadne vždycky špatně - zvlášť pro zaměstnance.“ „Nemusí. Mimochodem, po svatbě pro mě nebudete pracovat,“ zdůraznil jednoznačně a náhle ztlumil hlas. Brzy poznala důvod. U jejich stolu se zastavila dáma. „Adame?“ Věk té ženy bylo obtížné určit. Mohlo jí být něco mezi padesáti a udržovanými sedmdesáti. Adam na chvíli zaváhal. Vstal, včas pustil Laureninu ruku. „Dobré odpoledne, paní Ainsleyová.“ Představil vzájemně obě ženy. „Helene Ainsleyová je prakticky v předsednictvu každé charitativní nadace v Miami,“ dodal. Helene Ainsleyová. Ta samá žena, která s ní odmítla mluvit, když ji přišla navštívit. Dům Ainsleyových stál blízko Laurencových
NAJATÁ MANŽELKA
nemovitostí. I když byla starší, znala pravděpodobně ona, nebo její děti Adrianu Laurencovou. Žena si prohlížela Adama a Lauryn pychlavýma očima. „Nějaké novinky?“ ptala se. „Přísahala bych, že jste říkal, něco o jakési svatbě.“ „To je docela možné,“ vysvětloval Adam. „V poslední době se v naší rodině odbývalo několik svateb. A ovšem, moje sestra Brittany je zasnoubená.“ Paní Ainsleyová mu to zřejmě nevěřila. Lauryn vyčetla z její napjaté tváře zvědavost. Adam je mazaný, zasel semínko - pro případ, že by Lauren se svatbou souhlasila. To se ale nestane. Žena se zaměřila na Lauryn. „Neviděly jsme se, drahoušku? Zdáte se mi jaksi povědomá.“ Lauryno srdce se na chvíli zastavilo. Podobá se svojí matce? Z té poslední černobílé fotografie nic nepoznala. Zdědila barvu vlasů po otci. Její matka byla brunetka. „Ne madam.“ „Jste si jistá? Nikdy nezapomenu na nějakou tvář.“ Toužebně si přála vyjevit pravdu. Důsledky by však nemusely přinést kýžený výsledek. „Jsem si jistá. Nežiju v této oblasti dlouho.“ „Tak to musíme napravit. Na sobotu zveme pár přátel. Snad byste se mohly s Adamem připojit na tenisovou dvouhru?“ Pozvání jí připravilo o dech. Budete mít dveře otevřené, řekl Adam. Lauryn netušila, že jí rovněž nabídnou příležitost připojit se ke společenskému okruhu její biologické matky. Sňatek s Adamem Garisonem by jí poskytl všechny možnosti, jak rychle získat odpovědi na otázky, které ji pálily. Ta myšlenka ji sváděla víc, než připouštěla. „Lauryn?“ zeptal se. „Já… ehm… lituju, ale tenis nehraju.“ „Tak přiveďte Lauryn v pondělí na koktejl. Klub je přece v pondělí zavřený, že?“
NAJATÁ MANŽELKA
„Rádi přijímáme,“ souhlasil okamžitě Adam. Lauryn jeho samostatné rozhodnutí docela uvítala. Dostane se do domu, který pravděpodobně navštěvovala její matka, a bude představena lidem, se kterými se znala. A když už budou jednou na ostrově, snad se jí podaří přemluvit ho, aby jí místo, kde bydlela kdysi její matka, ukázal. „Výborně. Budu čekat v osm,“ konstatovala paní Ainsleyová a vzdálila se s královskou grácií. Když číšník přinesl objednané jídlo, podívala se Lauryn na svého společníka. „Jste velmi záludný,“ poznamenala. Sešpulil rty do uličnického úsměvu. „Vím, co chci, a nestydím se za to, že za tím tvrdě jdu. Helene je jednou z největších drben v Miami. Než oznámíme své zásnuby, už o tom bude každý vědět.“ „Musím vám snad donekonečna opakovat, že jsem vás odmítla?“ „Rozmyslíte si to.“ Pozvedl číši v tichém přípitku. Povšimla si výzvy v jeho očích. „Pomůžu vám. Budeme spolu dobře vycházet, Lauryn. V posteli i jinak.“ Zmocnila se jí vlna touhy, což byla podstata jejího dilematu. Získat odpovědi na otázky už nebyl tak nepřekonatelný úkol. Jeho splnění se zdálo docela snadné. Musela by ale porušit slib, který dala svému otci i sobě, ještě než zaschl inkoust na zrušené svatební smlouvě. Zapřísáhla se, že napříště se provdá jen z těch nejsprávnějších důvodů. A těm se Adamova obchodní aliance ani zdaleka nepodobala. Už ji skoro mám, pomyslel si. Nevěděl, proč ji ten návrh vypít si koktejl s přáteli paní Ainsleyové tak vzrušil. Povšiml si ale, jak jí zčervenaly tváře a zajiskřilo se jí v očích. Utřel si z tváří zbytek holicího krému a oblékl se na páteční noc v klubu. Vnímal pulz hudby, hru světel a energii hostů svého podniku. Žil svou prací. Věděl, že každou noc poskytuje stovkám lidí dobrou zábavu. Uspokojovalo ho to po všech stránkách, včetně té finanční.
NAJATÁ MANŽELKA
Proč si jeho rodina – zvlášť bratři – jeho práce neváží? Jednají s ním jako s věčným studentem, který tráví noci v baru. Představa Lauryn v posteli zastavila jeho kroky v půli místnosti. Sakra, ta ho přece nemůže přitahovat? Před tím, než o ní začal Brandon mluvit, neměl o své účetní jedinou sexuální představu. Případně ani o jiné zaměstnankyni. Lauryn mu nenadbíhala. Byla chladná a zdrženlivá. Neflirtovala. I když s ní dnes strávil víc než hodinu, nedověděl se nic bližšího. Dokonce na ni nezabral ani jeho profesionální svůdnický úsměv. Připustil ale, že se mu zrychlil tep, když se jí dotkl. Bylo to snad jen tím, že odmítala jeho návrh? Představil si odraz její světlé pleti na svých černých pokrývkách. Všechny ty pocity a přání znovu ji vidět přičítal tomu, že musí splnit svůj obchodní úkol. Nebyla to zábava. Vytušil ale, že Lauryn skrývá pod těmi nevzhlednými šaty krásné tělo. Nebylo by na škodu potěšit se jeho objevováním. No dobře, chtěl by ji vidět nahou. Ale jen proto, že se musí dovědět, co skrývá a z jakých důvodů. A pomůže jí, když se chce dostat do vyšší společenské vrstvy v Miami Beach. Na té party u Ainsleyů může být tucet ale i sto hostů. Adam doufal, že tam nebude jeho matka a neopije se pod obraz boží jako obvykle. Lauryn ostatně Bonitu Garrisonovou brzy pozná sama. Po svatbě s ním Lauryn bude muset absolvovat povinné nedělní rodinné večeře. Avšak do té doby nesmí dopustit, aby ji vystavil matčiným případným poznámkám a zastrašování. Nemá čas hledat jinou kandidátku na manželku. Jmenovací výbor už zahájil výběrové řízení. Adam se cítil trochu provinile. Pro jeho matku jistě nebylo snadné vypořádat se s tím, že její manžel má z dlouhého milostného poměru sedmadvacetiletou nemanželskou dceru. To ovšem nebyla výmluva pro to, aby si ničila játra alkoholem. Pokud si Adam vzpomínal, bylo pití jeho matky vždycky obrovským problémem. Situace se však ještě
NAJATÁ MANŽELKA
zhoršila po přečtení otcovy poslední vůle, ve které se otec otevřeně ke Cassii přihlásil a zahrnul ji mezi své dědice. Adam si poznamenal, že musí pro matku najmout šoféra. Nemůže riskovat, aby usedla za volant a řídila sama. Promluví se svými sourozenci. Matka se musí léčit, než ji alkohol zabije. Neznal svou nevlastní sestru, ale o milostném vztahu otce věděl celá léta. Na Bahamách na ně narazil v milostném objetí. Snažil se přimět otce k tomu, aby poměr ukončil. Dost ostře se tehdy pohádali. Ještě ten rok předal otec vedení Garrisoných podniků Parkerovi a řízení největšího hotelu Garrison Grand Stephenovi. Adam nedostal nic. Na to, aby s otcem záležitost urovnal, bylo teď už pozdě. Potlačil pocit lítosti a zklamání. Zkontroloval svůj bezchybný zevnějšek v zrcadle, vzal klíče od vozu, mobilní telefon a seběhl po schodech. Nemůžu to vrátit zpět, pomyslel si. Musím jít kupředu. Potřeboval, aby jeho plán zůstal naprosto utajený. Jen Brandon znal plnou pravdu. Na mlčenlivost svého nejlepšího přítele se mohl naprosto spolehnout, přestože byl bláznivě zamilovaný do jeho nově objevené nevlastní sestry Cassie. Adam bude držet Lauryn v patřičné vzdálenosti od své rodiny až do chvíle, kdy bude podepsána smlouva a sňatek pevně dohodnutý – a o tom vůbec nepochyboval. Kdyby Lauryn prozradila sourozencům jeho strategii, neměl by už žádnou šanci získat v Garrisonových podnicích vlivné postavení. Nejdřív musí nějak přežít ten koktejlový pondělek u Ainsleyových. Nečeká ho nic příjemného, ale nebude to ani naprostá ztráta času. S Lauryn po boku si poklábosí s lidmi ze společnosti, kteří by mu mohli přispět hlasem k nominaci do rady. Musí vyhrát. A udělá to, co umí nejlépe. Využije svého šarmu a uloví nevěstu.
NAJATÁ MANŽELKA
TŘETÍ KAPITOLA Další slepá ulička. Lauryn se smíšenými pocity následovala Adama ve vlhkém večerním vzduchu přes dvůr dlážděný cihlami k jeho vozu. Marně se těšila, že navštíví stejná místa jako kdysi její matka. Adrianna Laurencová totiž nikdy do tohoto domu Ainsleyových nevstoupila. Na své obrovské zklamání poněkud zapomněla, když jí Adam stiskl ruku. Pevně. Žhavě. Celý večer se k ní choval velice pozorně. Občas ji lehce objal v pase a letmo se dotkl jejích rukou. Samozřejmě poznala, že to dělá jen proto, aby přesvědčil zvídavé hosty, že jsou skutečně zamilovaným párem. Nedotkl se jí jediným nevhodným slovem nebo posunkem. Byla zklamaná, ale usoudila, že i tak může situace využít ve svůj prospěch. Uvědomovala si, že je pouhou figurkou v Adamově hře, avšak hosté ji považovali za jeho vážnou známost. Otvíralo jí to cestu k lidem, kteří pravděpodobně znali její matku. Za jiných okolností by s ní sotva prohodili pár slov. Za dvě hodiny rozhovoru s hosty koktejlové party se jí podařilo získat cenné, i když dosud jen kusé, informace. Usoudila, že k tomu, aby se otevřeně vyptávala, nenastal ještě vhodný čas. Po boku Adama Garrisona se však už neobávala, že ji bude tato společenská vrstva bohatých lidí nevlídně odmítat. Cesta k hledání dalších odpovědí byla dostupná. Adam otevřel dveře vozu, ale Lauryn ještě chvíli zůstala stát a prohlížela si velký okázalý dům a celý pozemek. Světla v oknech zářila a osvětlovala celý prostor před ním. „Adame, říkal jste, že Ainsleyovi nechali zbourat původní dům, který byl v naprostém pořádku, a na jeho místě postavili tenhle?“ „Ano. Před pěti lety,“ odpověděl. „Ale proč?“ Otočila se a zjistila, že se k ní Adam přiblížil nebezpečně blízko. Příliš blízko pro její klid. Vůně jeho vody po
NAJATÁ MANŽELKA
holení jí rozbouřila smysly. Zblízka si prohlížela jemné vrásky kolem jeho očí. V celém těle cítila dosud odezvy jeho nečekaných doteků. Znovu si uvědomila, že jeho blízkost na ni mocně působí. Marně v sobě hledala sílu, jak se jeho sexuální přitažlivosti ubránit. Ještě jeden malý úkrok a jejich těla se nezadržitelně spojí. Dívala se mu na krásně modelovaná ústa. Líbat jistě umí. Kdyby sklonil hlavu… Žádné líbání. Couvni. Nemohla. Přitiskl ji k vozu. Nebylo kam utéct. Konečně se jí podařilo odtrhnout oči od jeho úst. Zhluboka se nadechla večerní vůně, aby se uklidnila. Podařilo se jí vrátit v myšlenkách ke své pravé matce. Znala tu vůni? Měla ráda rostliny? Sportovala? Byla vysoká, štíhlá nebo obtloustlá? Lauryn frustrovalo, že o své matce nic neví. Adam pokrčil rameny a odpovídal na její předchozí otázku. „Je to obvyklá praktika. V jižní Floridě je nedostatek pozemků a naopak přebytek volných finančních prostředků. Proto pravděpodobně ten starý dům strhli a postavili nový. Helene si přála renovaci. Její cena ale vysoko překročila cenu domu.“ „Váš dům ale renovovaný nebyl, že?“ ptala se poněkud zděšeně. Vycítil její nervozitu. „Ne. Je to původní stavba. Proč?“ vyptával se. Ovládej se, Lauryn. Vyloudila na rtech nucený úsměv. „Já… ehm… mám ráda historii,“ vysvětlila poněkud překotně. „Nelíbí se mi, když ji někdo ničí. Jsme blízko vašeho domu, že? Nemohl byste mi ho ukázat?“ „Jistě. Je to možné, protože tento týden v domě nikdo nebydlí.“ Sedla si do vozu plná očekávání. Adam jel ulicí stíněnou vysokými palmami a pak zabočil na krátkou příjezdovou cestu. Zastavil před bránou. Vytočil bezpečnostní kód a nádherná brána z tepaného železa se bezhlučně otevřela. Hrdlo se jí stáhlo dojetím, když vjel na okrouhlý cihlový dvůr s fontánou uprostřed. Celý prostor dvora s fontánou osvětlovala senzorová světla. Rozhlédla se kolem sebe. Dům i prostor kolem něho byl opravdu nádherně koncipovaný. Snažila se uložit si do paměti
NAJATÁ MANŽELKA
všechno, co viděla. Středomořský styl. Garáže pro čtyři automobily. Oblouková okna. Ozdobné sloupy. Velké stíněné verandy. Dům její matky. Laurynino srdce se rozbušilo. Nohy se jí roztřásly, když vystupovala z vozu. Přála si vidět dům za denního světla, prozkoumat každý jeho detail. „Je nádherný,“ zašeptala. „Byla to dobrá investice. Jeho cena se už zdvojnásobila,“ poznamenal. Zmocnila se jí obava, že snad má v úmyslu prodat ho. To nesmí. Ještě ne. „Chcete ho prodat?“ „Ano. Když dostanu správnou cenu,“ odpověděl bez zaváhání. To nebyla dobrá zpráva. Cítila, jak se jí nervozitou zpotily dlaně. Otřela je o šaty a následovala Adama k přednímu vchodu. Kolikrát asi její matka překročila práh těch dveří? Vstoupil dovnitř, rozsvítil světla a vypnul poplachový systém, ukrytý pod malým zrcadlem. Zůstala stát, protože prostředí ji zcela omráčilo. Byla tak blízko odhalení pravdy! Najde deníky. Pokud tu jsou. Bude se jí líbit to, co se doví? Jakou povahu měla její matka? Byla vůbec dobrým člověkem? Co když zemřela na nějakou zákeřnou dědičnou chorobu? A jaké důvody ji vedly k tomu, že malou Lauryn opustila? Otec i Susan mě přece milovali? kladla si v duchu otázku. Snad je to pravda. Jenže rodiče jí lhali celou dobu a Lauryn už nevěřila ničemu. „Lauryn?“ přerušil Adam její trpké rozjímání. Hledala odpověď. „Ten luxus je tak rozdílný od toho vojenského ubytování, ve kterém jsem vyrůstala.“ „Nevšiml jsem si, že by vás přepych u Ainsleyů nějak vzrušoval.“ „Byla jsem asi příliš nervózní z těch všech lidí na té party. Nechodím… do společnosti tak často.“ Postoupila do vysoké okrouhlé dvoupatrové klenuté haly. Uprostřed mramorové podlahy, kde byla mozaikou ztvárněna růžice označující
NAJATÁ MANŽELKA
světové strany, se na chvíli zastavila. Rozhlédla se kolem a pak vstoupila na široké schodiště vedoucí do druhého patra. Zdědila prudkou a nezkrotnou povahu, která jí v mládí způsobila tolik nesnází, po své matce? Rozhodně ji nemá po otci, disciplinovaném armádním důstojníkovi, nelni dokonce po nevlastní matce. Ta nikdy nezvýšila hlas, když jí Lauryn odmlouvala. „Přejete si prohlídku za deset dolarů?“ vyrušil ji Adam žertovně. Zamrkala. „Myslela jsem, že stojí jen deset centů.“ „Inflace,“ odpověděl Adam s vážnou tváří. „Pokud na to nemáte, přijmu i jinou formu platby.“ Cítila, jak jí v ústech vysychá, když jí spočinul pohledem na rtech. Odkašlala si a dívala se stranou. „Ráda bych si to tu prohlédla.“ Musím se dostat do toho domu, přemýšlela. Mám ho ale pořád za zády a budu si muset něco vymyslet, jak zůstat sama. Možná, že by se nechal přemluvit, aby mi svěřil nějaký úkol pro VIP hosty podniku. Jedině samotné se mi může podařit ten náročný úkol splnit. „Kolik je tu ložnic?“ „Šest ložnic, sedm a půl koupelen, plus byty pro obsluhu nad garáží.“ Šest! Bude trvat dny, možná týdny, než prohledá každou komoru v domě a uvolní prkna v podlaze. To všechno za předpokladu, že komory budou prázdné a nebude z nich muset nejdřív všechny věci vystěhovat. „Myslím, že je to správný dům pro rodinu,“ poznamenala. Její matka tu vyrůstala jako jediné dítě. Podle toho, co Lauryn zjistila, se vrátila domů po jednom semestru na universitě ve Vassaru. Vzala si své deníky s sebou na kolej? Přivezla je nazpět? „Tak už pojďte,“ vyzval ji Adam netrpělivě. Lauryn ho následovala klenutou chodbou. „Dělal jste v domě nějaké změny?“ „Kromě modernizace elektrické sítě žádné. Dům byl předchozími majiteli vzorně udržován. Koupil jsem dokonce i nějaký nábytek, který tu po nich zbyl.“
NAJATÁ MANŽELKA
Lauryn se snažila stačit Adamovým dlouhým krokům. Jen koutkem oka zahlédla obrovskou knihovnu, domácí divadlo, masivní kuchyni, dvoupatrový obývací pokoj a pracovnu s kazetovým stropem. Velikost domu ji očarovala. Chtěla ho požádat, aby zvolnil, aby do své mysli stačila nasát všechny detaily jako do houby, zeptat se, který nábytek patřil Laurencovým. Sedávala tam na té pohovce u okna její matka? Ale kdyby se zeptala, který nábytek tu zbyl po původních obyvatelích domu, určitě by ji požádal o vysvětlení. Usoudila, že na to je příliš brzy. Zastavil se až u kulaté prosklené místnosti, vystupující z části domu jako poloostrov. Byla tak veliká, že by se do ní vešly tři menší byty. Po její pravici stála průhledná stěna z oken, ze kterých byl výhled na rozsáhlý bazén a nádvoří tlumeně osvětlené venkovními lampami. Po levé straně byly tenisové kurty a v pozadí za zídkou soukromý dok s dlouhými rychlými čluny. Adam zhasl všechna světla. Jen stříbrné paprsky měsíce narušovaly tmu v místnosti směsicí tajemných mihotavých stínů. „Můžeme jít?“ Ne! Ještě ne. „Neukážete mi horní patro?“ Přistoupil blíž k ní a uchopil její tvář do dlaně. Překvapilo ji to. Nezmohla se na odpor. Palcem jí hladil rty. Cítila, jak se jí okamžitě zmocnila žádostivá touha. Z výrazu tváře a rozšířených zorniček jeho očí usoudila, že má stejné pocity. Nemohla dýchat. Vzduch byl najednou horký, vlhký a těžký. „Jestli mě chcete dostat do ložnice, tak musíte napřed přijmout mé podmínky a podepsat smlouvu,“ poznamenal. Mozek ji varoval, aby přibrzdila. Nemůže se přece Adamovi Garrisonovi jen tak lehce vzdát. Plytké a nesmyslné románky si už dávno zakázala. A i když má Adam na sobě značkové šaty a ne rozdrbané džíny, je to pořád jen sukničkář. Bylo to pokušení, které si snad dokáže odepřít.
NAJATÁ MANŽELKA
Byla ale odhodlaná získat přístup do tohoto domu. Ztratila otce a svou vlastní identitu před jedenácti měsíci. Špatné vztahy s matkou snad už ani nemůže napravit. Musí využít všech příležitostí, aby se dověděla, kým opravdu je. Nemůže přece věřit báchorkám, které si vymysleli její rodiče. Vypadalo to, že existuje pouze jediná cesta. Naskočila jí husí kůže. Odtrhla se od Adama. Zkřížila si ruce přes hruď, postavila se k oknu a dívala se na světla domů na ostrově za průplavem. „Udělám to,“ řekla rozhodně. „Co uděláte?“ Pomalu se obrátila a podívala se Adamovi do očí. „Rozhodla jsem se, že se za vás provdám. Mám jedinou podmínku. Chci, abychom bydleli tady.“ „Mám přece dům jen pár kroků od klubu.“ „Nenapadlo vás, že budete vypadat usazeněji, když budete žít v domě a ne v mládeneckém hnízdečku?“ Kývl hlavou. „Asi máte pravdu.“ „Svojí práce se ovšem vzdát nechci.“ „Lauryn, nebude přece zapotřebí, abyste pracovala.“ „Ale já chci.“ Pomalu se nadechla. „A s vámi spát nebudu,“ vyhrkla. „Budete mít svůj vlastní pokoj.“ „Ne, Adame, nechci žádný sex. Vy snad dokážete mít intimní vztah s někým, koho nemilujete, ale já ne.“ Už ne. Pamatovala si, jak toho potom vždycky litovala. Chtěla tím chováním ubližovat svému otci, ale nejvíc ublížila sama sobě. „Nechám se vyšetřit, pokud máte z něčeho obavy.“ „To s tím nemá co dělat. Je to ovšem jistě důležité, když vezmu v úvahu ty legie ve vaší posteli, ale…“ „Legie? Nikdy to nebyly legie.“ „Kolik jich tedy bylo?“ „Do toho vám nic není.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Ale ano, když se tak snažíte dostat mě do postele.“ Chvíli váhal. „To nevím.“ „Asi nedovedete počítat tak vysoko.“ Sevřel rty. „A s kolika muži jste se vyspala vy?“ Připomněla si ostudnou minulost. Promarnila své mládí, když chtěla zlomit otcovo autoritářství. Byla rebelkou, ale změnila se. Prakticky se stala jeptiškou. „No, jestli nechcete odpovědět, neodpovím vám ani já.“ „Co bych měl udělat, aby se mi… ulevilo?“ Okamžitě jí blesklo hlavou nejméně deset způsobů, jak mu sexuálně ulevit. Cítila, jak jí celé tělo zalila vlna horka. „Záleží na tom, jestli jste pravák nebo levák.“ „A vy?“ Zapýřila se. „Dovedu se o sebe postarat sama.“ „Dobře,“ procedil semknutými rty. „Přijímám vaše podmínky. Máte pas?“ „Proč se ptáte?“ reagovala zmateně. „Dám Brandonovi pokyn, aby zařídil všechno potřebné. Připraví s Cassií tichou svatbu na Bahamách. Co tomu říkáte? Nebo k tomu potřebujete nějaký hlučný cirkus?“ Cassie… chvíli jí trvalo, než si vzpomněla, kdo to vůbec je. Cassie Sinclairová byla nemanželským dítětem Johna Garrisona. Alespoň tak o tom psal bulvár. Přesto, že se s ní Lauryn nikdy nesetkala, měla pocit jakési sounáležitosti. Cassie byla majitelkou a manažerkou hotelu Garrison Grand – Bahamas a měla s Brandonem Washingtonem vážnou známost. „Nechci žádnou velkou svatbu. Ale proč na Bahamách?“ „Kdybychom se brali v Miami, museli bychom pozvat členy rodiny. Bylo by to cenné sousto pro bulvár.“ Uznala to jako dostatečný důvod. „Tichá svatba na Bahamách by se mi docela líbila. Nikdy jsem tam nebyla.“ „Strávíme tam několik dní na líbánkách.“
NAJATÁ MANŽELKA
Líbánkách? „Už jsem se k sexu s vámi vyjádřila.“ „Lauryn, je důležité, abychom se chovali jako zamilovaný pár. Je to pro mě velmi důležité,“ zdůraznil. „To je pro vás ta nominace Obchodní rady tak důležitá?“ „Ano, jistě. Pro mě osobně,“ řekl po chvíli váhání. Tajemství není tím nejlepším způsobem, jak začínat manželství. Ale nebude trvat na tom, aby jí to blíž vysvětlil, protože i ona má své vlastní. O některých ostudných záležitostech je lépe pomlčet. „Nemusíte mě vozit domů,“ namítla Lauryn. „Už jsem vám řekl, že v noci vás nenechám jet samotnou autobusem. Moje snoubenka nebude přece jezdit hromadnou dopravou.“ Snoubenka. Na chvíli jí to slovo připravilo o dech. Její předchozí manželství bylo úděsným omylem. Bude tohle lepší nebo horší, když v něm chybí láska? „Vaše snoubenka si nemůže dovolit parkování za dolar na jednu hodinu.“ „To se změní. Budete mít na všechno dost peněz.“ Usoudila, že si celou věc ještě musí promyslet. Celý ten plán se jí zdál bláznivý, ale jinak svůj úkol nesplní. Přiznej si, že žádný jiný způsob prostě není. Už jsi vyzkoušela všechno možné. Teď máš šanci zjistit pravdu. Zaparkoval. Popadla kabelku, která obsahovala předmanželskou smlouvu, a rychle vystoupila. „Nemusíte mě doprovázet. Je to bezpečná oblast.“ Cítila jeho pevný stisk na své paži. Dech se jí opět zúžil, přestože se jí večer dotýkal mnohokrát. „Kudy k výtahu?“ „Není tu výtah. Bydlím ve třetím patře.“ Lauryn ho poněkud zdráhavě vedla, ale byl stále v její těsné blízkosti. Nechtěla ho ve svém bytě. Všechno bylo sice čisté a
NAJATÁ MANŽELKA
uklizené. Ale poté, co viděla ten luxus, na který byl zřejmě zvyklý, se jí její byteček zdál příliš skromný. V renovovaném domě ve stylu art deco bydleli úředníci, z nichž žádný neoplýval bohatstvím. Odemkla dveře bytu a rozhlédla se kolem. Všechno bylo na svém místě. Složka s výsledky pátrání po matce ležela v zásuvce. Dívala se na něho s předmanželskou smlouvou přitisknutou k hrudi. „Tak, jsem doma. Díky za to, že jste mě vzal k Ainsleyovým a ukázal mi váš dům.“ Ustoupila rychle stranou, když k ní přistoupil. Rozhlédl se kolem a pak si svlékl sako a pověsil ho v kuchyni na opěradlo židle. „Co to děláte?“ „Dělám si pohodlí.“ „Nemusíte čekat. Přečtu si to a ráno vám to přinesu.“ Zůstala stát v otevřených dveřích. Doufala, že náznak pochopí, vezme si sako a odejde. Místo toho si ale rozepnul knoflíčky na manžetách. Vyhrnul si rukávy. „Projdu ty dokumenty s vámi.“ „Není třeba. Udělám si poznámky a ráno se zeptám.“ Pomalu k ní přistoupil. Díval se na ni svýma modrýma očima. Dlaní přibouchl dveře. „Pokoušíte se mě zbavit, Lauryn?“ V ústech jí vyschlo a tep krve se zrychlil. „Musím brzy ráno vstávat.“ „Je teprve jedenáct a váš šéf vás omluví.“ „Nemůžu přijít pozdě. Brzy ráno musím vypsat šek dodavateli nápojů.“ „Ten přece přijíždí v deset. Můžete do té doby spát. Musíme se ještě dohodnout na některých detailech.“ „Jakých?“ „Jak budete placená. Brandon se o tom sice zmínil v manželské smlouvě, ale chci si to zopakovat. Každý měsíc obdržíte čtyřicet jeden tisíc dolarů. První plat půjde na váš účet po svatebním obřadu.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Proč měsíčně?“ „Abyste neutekla ještě před koncem druhého roku.“ „Jsem zvyklá dodržet slovo. Ale dobře. Měsíční výplata je v pořádku.“ Nedělá to všechno přece pro peníze. „Budeme mít oddělené účty, protože jde o dočasné trvání sňatku. Jestli svůj plat utratíte před koncem měsíce, budete mít smůlu. Nedám vám ani cent.“ Pokračoval, když nevznesla žádnou námitku. „A najmu vám asistentku.“ „Už jsem vám řekla, že ji nepotřebuji,“ odsekla. „Dovolím vám jen částečný pracovní úvazek. Pokud máme představovat novomanželský pár, tak budete muset být v klubu po mém boku. To znamená pozdě do noci. Vaše asistentka bude pracovat dopoledne.“ Znělo to logicky. Kývla souhlasně hlavou. „A co dál?“ „Hosté budou vyžadovat, abych se vás občas dotkl. Jinak by sňatek nevypadal příliš věrohodně.“ S tím se dokáže vyrovnat. „Dobře.“ „Polibky.“ Překvapeně polkla. „Nemyslím, že…“ „Novomanželé se dotýkají a líbají. Lidé musí uvěřit, že se jeden bez druhého neobejdeme.“ Napětí mezi nimi vzrůstalo. Pokusí se ji políbit ještě dnes v noci? Jen proto, aby si ji vyzkoušel? Srdce se jí prudce rozbušilo. „Dokážete to?“. „Já… ehm… se s tím vyrovnám.“ Alespoň doufala. Adam se obrátil a přešel přes obývací pokoj. „Potřebujete jiné šaty, make - up, vlasy, účes, manikúru…“ „Chcete mě celou předělat?“ Nevěděla, jestli se má urazit nebo potěšit. Skrývala svou pravou podobu už tak dlouho, že si na tu novou téměř zvykla. Zřejmě to zahrála dobře.
NAJATÁ MANŽELKA
Sedl si na pohovku. Tak svalnatý muž se do těch květinových sedaček jaksi… nehodil. „Jako moje žena potřebujete být trochu živější a stylovější.“ „Myslíte tím, že bych měla soupeřit s vašimi obvyklými milenkami?“ „Žádné soupeření. Už jsem vám řekl, že nebudu nevěrný – i přes ten váš směšný požadavek celibátu.“ „Na tom není nic směšného.“ Rozložil se na pohovce a prohlížel si ji od hlavy až k pale. Naskočila jí z toho všeho husí kůže po celém těle. „Uvidíme, kdo to vydrží déle,“ usmíval se. „Já to vydržím.“ „Uvidíme. Najmu někoho, kdo vám pomůže vybrat vhodné oblečení a objedná vás do salónu krásy.“ „Oblečení si vyberu sama a ostatní si zařídím. Neobléknu se jako nějaká coura. Jako ta vaše přítelkyně, která se nechala vyfotografovat bez kalhotek.“ „To nebyla moje přítelkyně.“ „Noviny o tom psaly jinak. Dokážu se obléct sama a všechno potřebné si zařídím.“ Narovnal se a objal si pažemi kolena. „S tím, co tu vidím, toho asi moc nesvedete. Jste mladá, ale oblékáte se jako nějaká matrona. Lidé musí věřit, že mě přitahujete. Mějte to na mysli.“ „Budete mi muset věřit.“ „Musíme se vyvarovat všech chyb hned zpočátku.“ „Spolehněte se. Prosím, Adame, jděte už domů. Bolí mě nějak hlava. Prostuduji si ty dokumenty a ráno se dohodneme.“ Chvíli ji pozoroval, ale pak se přece jen zvedl k odchodu. „Zítra v pět odpoledne vás v podniku vyzvednu. Stavíme se v kanceláři u Brandona k ověření podpisů notářem a pak půjdeme na večeři.“ A pak bude svázána s Adamem Garrisonem ve dvouletém manželství. Ale co znamenají dva roky, když celý její život byl jedna velká lež?
EMILIE ROSEOVÁ
ČTVRTÁ KAPITOLA „Připravená?“ Lauryn skoro spadla leknutím ze židle, když v úterý odpoledne uslyšela za sebou ve své kanceláři Adamův hlas. Otočila se. Měl na sobě tmavé šaty, bílou košili a kravatu s konzervativním stříbrným a černým vzorkem. Byl tak mužný, prostě úžasný. Vždycky byl vkusně oblečený, ale zřídkakdy tak vybraně společensky. „Za minutku. Přišel jste brzy. Dokončím jenom tisk poslední stránky. Mám ještě nějaký dodatek,“ vysvětlovala. „Dodatek k čemu?“ Převzal list, který mu podávala. „K naší smlouvě. Jde o záležitosti, o kterých jsme včera jednali.“ Díval se střídavě na papír a vzápětí na její tvář. Pak se obrátil a zavřel dveře kanceláře. „V tomhle právním dokumentu nesmí být žádná zmínka o našem sexuálním životě. Nechci, aby to později sdělovací prostředky využily k mé diskreditaci. Předmanželská i manželská smlouva už beztak představuje riziko. Vymažte to,“ nařídil autoritativním tónem. Reagovala okamžitě reflexivně. Nesnášela rozkazy. Také její otec jí velel, jako kdyby byla jeho rekrutem ve vojenské službě. A… bouřila se. Ale to bylo dávno a za jiných okolností. „Adame…“ „Udělejte to hned, Lauryn.“ Sedla si na židli a počítala do deseti. „Chráníte své zájmy. Proč bych já nemohla chránit ty svoje?“ „Dávám vám slovo, že se podřídím vašim požadavkům.“ Skartoval listy, opřel se dlaněmi o stůl a naklonil se k ní. „Pokud si sama neřeknete o něco jiného,“ zdůraznil. Díval se jí přímo do očí se sebevědomým výrazem ve tváři. Myslel si asi, že si to o zákazu sexu rozmyslí. Neměl ani ponětí, jak dlouho po nezdařeném sňatku jí trvalo, než zvládla rozbouřené hormony, a jak se naučila nevnímat
EMILIE ROSEOVÁ
druhé pohlaví. No, doví se to. Smazala dodatek v dokumentu. „Tak hotovo,“ prohlásila. „Pojďme.“ „Počkejte. Musíte schválit inzerát na mou asistentku.“ „Není potřeba. Vaše předchůdkyně se už těší, že nastoupí do práce. Potřebuje si odpočinout od plenek a dítěte.“ Lauryn měla pocit, že jí neviditelná ruka stahuje hrdlo. V tichosti si vzala kabelku a svatební smlouvu. Následovala Adama z budovy. „Prohlédl si smlouvu váš právník? Že ne? Nevadí, já vás neošidím,“ poznamenal Adam a vzal ji na chodníku pod paží. „Já vím. Četla jsem ji.“ Pětkrát. Stránky slov bez citu, slibující dvacet čtyři měsíců z jejího života cizímu muži. Rok na to, aby mohl být Adam zvolen, a ještě jeden, kdy by prokázal, že je pro funkci plně způsobilý. Dokáže být celou dobu tak nestranná, když s ním bude bydlet? Bude potom schopna odejít od něho, jako kdyby žádný sňatek nikdy nebyl? Reakce na Adamovy doteky jí naznačovaly, že to na ní může zanechat stopy. Tělo ale dokážu zvládnout, ujišťovala se. Nebo snad ne? Budu muset. Otočila se, ale jeho BMW neviděla. Místo toho tam stál tmavě modrý lexus. Nebylo to ostatně poprvé, kdy někdo jiný zaparkoval na jeho vyhrazeném parkovišti. Ještě jednou se rozhlédla, ale BMW neviděla. Proto také raději jezdila autobusem. Vyhnula se tak potížím s parkováním i placením parkovného. Adam sáhl do kapsy, vytáhla svazek klíčů a stiskl dálkové ovládání. Světla lexusu zablikala. Zamával jí klíči před očima. „Doufám, že se vám modrá barva líbí.“ „Cože?“ Zírala překvapeně na vůz. „Není to sen?“ „Ne. Budete řídit.“ Vtiskl jí klíče od vozu do dlaně.
EMILIE ROSEOVÁ
Nevěděla, co ji vylekalo víc. Drahý vůz nebo kontakt s Adamem. Bude se muset víc snažit, aby překonala jeho přitažlivost. „Mám docela slušné auto,“ poznamenala. „Teď máte lepší. To staré prodejte.“ „Ale…“ „Musíte udělat na veřejnost dojem. Tak pojedeme. Brandon už na nás čeká hezky dlouho.“ Vklouzla do měkkých kožených sedadel, nadechla se vůně nového vozu a rozhlédla se kolem sebe. V porovnání s jejím čtyři roky starým sedanem jí ten vůz připadal jako z jiné planety. Byl vybavený systémem GPS navigace a satelitním radiem a bůhví, čím ještě. Ruce se jí třásly, když startovala motor. „Pamatujete si, kde má Brandon kancelář?“ „Ano,“ odpověděla poněkud znervózněná hustým provozem. Adam jí poskytl pět minut na to, aby si zvykla na řízení nového vozu. Pak pokračoval v rozhovoru. „Bahamské právo vyžaduje, abychom byly ve státě čtyřiadvacet hodin předem, než požádáme o povolení k sňatku. Odjedeme zítra ráno. Ve čtvrtek bude svatba. V pondělí se vrátíme a nastěhujeme se do toho domu.“ Čtvrtek? Obtížně polkla. „Tak brzy? To necháte celý podnik tak dlouho bez dozoru?“ „Tu chvíli to beze mě vydrží. Sandy na to dohlédne.“ Nezapomněl zřejmě na nic. „Sandy je moje předchůdkyně?“ „Ano.“ „Nebudu mít ale dost času na to, abych se připravila tak, jak jste si přál.“ Koutkem oka si povšimla, že trhl rameny. „Uděláte to na ostrově. Cassie se vyzná a se vším vám pomůže.“ V pořádku dojeli k výškové budově, kde byly kanceláře firmy Washington a společníci. Lauryn se podařilo najít volné místo, zaparkovala a vystoupila z vozu. Ještě vzrušená z jízdy novým autem následovala Adama.
EMILIE ROSEOVÁ
V recepci už na ně čekala asi šedesátiletá žena. Příjemně se usmívala. „Stále slyším jen o samých zásnubách. Oba vaši bratři, pak Brandon a teď vy. Jsou snad muži v Miami najednou přitažlivější?“ „Ahoj, Rachel,“ pozdravil Adam a objal ji. „To je Lauryn Lowesová, moje snoubenka. Lauryn, představuji ti Rachel Suarezovou.“ Lauryn cítila, jak se jí horká vlna rozlévá po celém těle, když jí stiskl levou ruku. Bohudíky ji zachránila Rachel, která to kouzlo narušila. „Bude vám dobrým manželem, pokud ho budete držet zkrátka,“ zašeptala. Lauryn se obávala, že tu poznámku zaslechl. Z výrazu jeho tváře ale nic nevyčetla. „Díky za radu,“ poznamenala. Pohyb v hale upoutal její pozornost. Brandon Washington je přišel přivítat. Byl stejně vysoký jako Adam, přitažlivý Afroameričan. Muži si potřásli pravicí a Brandon ji pozdravil úklonou. Opětovala pozdrav a pokusila se o úsměv. „Ta žena stále řídí tuhle kancelář?“ Adam ukázal na Ráchel. „Alespoň si to myslí,“ odpověděl Brandon příkře, ale teplo v jeho očích ho usvědčovalo ze lži. Obrátil se k paní Suarezové. „Dejte nám pět minut a pak za námi přijďte.“ Lauryn vyschlo v ústech. Všechno je tedy už připravené. Podpatky lodiček se bořila do hustých koberců, když oba muže následovala. Není cesty zpět. Ale kdyby odešla, nedověděla by se o své matce nic podstatného. A pravděpodobně by také přišla o místo, protože by nedodržela slib daný Adamovi. Dveře se za nimi zavřely. Brandon vyčkal, až se oba posadí. „Víš docela jistě, že to chceš udělat?“ ptal se Adama. „Naprosto.“ Pak upřel pohled svých hnědých očí na Lauryn. „A vy?“
EMILIE ROSEOVÁ
„Já…“ odkašlala si, aby překonala úzkost. „Já také.“ Brandon vyňal z desek předmanželskou a manželskou smlouvu. „Lauryn, chcete se na něco zeptat? Je vám všechno jasné?“ „Smlouvy nečetl její právník,“ sdělil Adam. Brandon se na chvíli odmlčel. „Chcete, aby některý z mých společníků ty smlouvy s vámi projednal?“ „Ne. Jsem se vším srozuměná.“ Brandon přikývl. „Až dorazíte na Bahamy, musíte předložit důkaz o čase příjezdu do země. To vám zařídí na letišti. Pak odpřísáhnete na velvyslanectví před naším konzulem, že jste svobodná americká občanka, která si přeje uzavřít sňatek. Následující den navštívíte úřad tajemníka registru, kde obdržíte povolení. Krevní testy se nepožadují. Adam ale tvrdí, že na ně oba půjdete zítra. Dobré rozhodnutí.“ Pro ni to byla novinka. Podívala se na Adama. Musí si opravdu myslet, že ji okouzlí a dostane do postele. To se nestane, naznačila mu pohledem. Chceš se vsadit? V duchu slyšela, co si myslel. „Lauryn, jste rozvedená nebo ovdovělá?“ vyptával se Brandon. „Ehm… ne.“ Bylo jí řečeno, že anulování se nepočítá. Právně je to stejné, jako kdyby její manželství nikdy neexistovalo. A to plně odpovídalo situaci, protože si nepamatovala ani na svatební obřad. Tvář jí hořela studem, když si připomněla, jak byla hloupá. „Tak to je všechno, co budete potřebovat. Cassie zařídila pronájem chaty na soukromé pláži. Najala také kněze, fotografa a obsluhující personál. Svatební obřad se uskuteční ve čtvrtek na pláži při západu slunce. Cassie a já vám půjdeme za svědky. Vydám potom tiskovou zprávu. Dotazy?“ Lauryn strnula. Nemohla promluvit, i kdyby chtěla. Paní Suarezová zaklepala na dveře. „Mohu vstoupit?“ „Dokonalé načasování, jako vždycky,“ odpověděl Brandon. Drobná žena přinesla razítko notáře. Brandon podal Lauryn pero. „Podepište se jako první,“ poznamenal.
EMILIE ROSEOVÁ
Jen sekundu jí trvalo, než se vzpamatovala. Vzala pero a podepsala se do místa, které jí ukázal. Nejdřív svatební smlouvu a pak předmanželskou dohodu. Adam učinil to samé. A pak to všechno paní Suarezová potvrdila datem, notářským razítkem a svým podpisem. Hotovo. Lauryn se zmocnily chmurné pochybnosti, když uviděla, s jakou chladnou profesionalitou zařadil právník dokumenty do složky. „Postarám se, abyste dostali kopie. Uvidíme se ve čtvrtek,“ rozloučil se s nimi Brandon podáním ruky. Čtvrtek. Za čtyřicet osm hodin bude vdanou ženou. Opět. Tentokrát už ale nebude mít možnost zavolat svému otci, aby její chybu napravil. „Vezmeš si mě, Lauryn?“ Lauryn zírala na Adama s otevřenými ústy. Hučení v uších přehlušovala konverzace kolem nich. Nebo snad náhle ohluchla z toho elegantního prostředí v drahé restauraci? O diamantech toho mnoho nevěděla. Bez váhání by se však vsadila, že ten, který držel Adam mezi prsty, musel stát celé jmění. Kámen byl nejméně dvoukarátový. Odvážila se podívat se mu do jeho hluboce modrých, podmanivých očí. Překvapil ji. Přesto, že si to nevyzkoušeli, věděla, jak by měla odpovědět. Nedostala ale z úst jedno jediné slovo. Květiny. Křišťál. Světla svíček. Houslista. Vyhrazený stůl s výhledem na zátoku. Adam si zajistil pro svůj návrh opravdu báječné prostředí. A všechno to je podvod. Právě tak, jako ten jejich sňatek. „Lauryn, drahoušku, nenech mě čekat. Patříme k sobě.“ Povšimla si v jeho hlubokém hlase varování a přitiskla si ruku na divoce bijící srdce. To není správné. Má vůbec nějakou jinou možnost, když se chce dovědět pravdu? Odpověz mu.
EMILIE ROSEOVÁ
„Ano, Adame,“ slyšela se, jak říká. „Ano. Vezmu si tě.“ Hlasitý potlesk ji vyděsil. Nestála o pozornost. Zamhouřila na chvíli oči a pak se střetla s Adamovým pohledem. Usmíval se, když jí navlékal prsten na prst. Pak vstal a přivinul si ji do náruče. Políbil ji tak rychle, že strnula. Nečekala, že ji poprvé políbí přímo na veřejnosti a že jeho ústa budou tak hebká. Teplá. Sladká. Svádivá. Pil z jejích rtů právě tak jako před chvíli z číše vína. Ne, že by se mu dívala na ústa. Ne víc než bylo třeba. „Obejmi mě kolem krku,“ řekl a přitiskl se k ní čelem. Každým vysloveným slovem hladil její rty svými. Vzrušoval ji. Objala ho kolem krku a on ji k sobě okamžitě přitiskl. Opírala se ňadry o jeho pevnou svalnatou hruď. Vzrušení se v ní rozhořelo plameny velkými jako požár v kalifornském kaňonu. Odstrčila ho a přerušila jeho polibky. Pohlédla stranou – přímo do očí Heleně Ainsleyové, která seděla o dva stoly dále. Všechno je to jen hra pro veřejnost, řekl Adam. A na to by neměla zapomínat. Využil každou příležitost, aby sám sebe vykreslil v barvách přijatelných pro nominaci výboru Obchodní rady Miami. Horko v těle se jí poznenáhlu měnilo v led. Adam se zmocnil její ruky a zvedl ji ke rtům. Políbil ji na místo pod prstenem a posadil ji. Naklonil se k ní, hladil jí ramena a pak ji horce políbil na lalůček ucha. Cítila, jak jí po celém těle naskakuje husí kůže. To není dobré. Opravdu, opravdu ho nechci, snažila se usměrnit svoje myšlenky. „Velmi přesvědčivé. Dobrá práce,“ mumlal potichu. Číšník okamžitě přikvačil a nabídl mu jeho oblíbené šampaňské z vinařství Salon Blanc. Měl ho v klubu vždy v zásobě a Lauryn o tom věděla. V té souvislosti kolovaly historky, že toto šampaňské vždycky objednává pro ty, které hodlá dostat k sobě do postele. Lauryn rozhodně neměla v plánu být tou další v řadě, která by s ním sdílela jeho prostěradla a šampaňské. Nesmí zapomínat na to, že
EMILIE ROSEOVÁ
takoví Adamové Garrisonové dostanou za své peníze vždy to, co se jim zachce. Může si mě koupit na spolupráci, ale rozhodně se nebudu víc zaprodávat. Přišla bych o všechnu sebeúctu. To znamená, že se musím vyhnout jeho posteli, pomyslela si. Probudil v ní k životu vášnivou požitkářku. Mylně se domnívala, že ji už před lety pohřbila. Byla ale odhodlaná překonat své touhy. Nesmí se zase stát loutkou v rukou dalšího muže. Lauryn prudce zabrzdila na asfaltu. „Co je to?“ „Columbia 400, turbo,“ oznámil pyšně. „Moje letadlo. Tím poletíme,“ dodal a potvrdil tím její nejhorší obavy. Došel rychlými kroky k malému letadlu se třpytivou vrtulí vpředu a složil vedle něho zavazadla. Sáhl do kapes a vytáhl svazek klíčů. Zavřela oči a jen zalapala po dechu. To nebylo ani trochu dobré. Jel přece na západ. Měla vědět, že je to úplně jiný směr než na mezinárodní letiště v Miami. Nohy se jí roztřásly, když pomalu přistupovala k letadlu. „Proč nemůžeme letět normální linkou? Víš, velkým tryskáčem s profesionálními piloty a letuškami, které podávají nápoje a občerstvení?“ „Je to příliš pomalé.“ Posunul si brýle na temeno hlavy a podíval se jí přímo do očí, jako kdyby ji chtěl přesvědčit svou jistotou. „Jsem dobře vycvičený pilot. Mám licenci už od svých šestnácti. Se mnou se nemusíš bát.“ „Nepřeji si umřít předčasně. Ještě nikdy jsem soukromým letadlem neletěla.“ „Neboj se. Budu tvým prvním pilotem a odvedu dobrou práci,“ poznamenal. Otevřel jí dveře letadla. Povšimla si, že jeho oči hoří čistou sexualitou. Přiznala si, že její odezva je stejná. „Můj otec zemřel při havárii letadla.“
EMILIE ROSEOVÁ
„To je mi líto,“ poznamenal soucitně. „Starám se o své letadlo dobře a stejně tak budu pečovat o tebe. Tak už se usaď.“ „Adame, už teď mám mořskou nemoc.“ Vzal do dlaní její studené ruce a přiložil si je ke své teplé tváři. A pak se naklonil a políbil ji. Jemný dotek jeho rtů následoval další a další. Byla tak vzrušená, že cítila sladkou malátnost ve všech údech. Zatoužila přitisknout si ho k sobě a pročísnout mu prsty husté černé vlasy. „Důvěřuj mi,“ opakoval. Byla zděšená. On to tedy s tím letem v té plechové konzervě myslí vážně. Zašklebila se a odtáhla se od něho. „Dobře, ale mám tři podmínky. Za prvé, kdyby se mi to nelíbilo, poletím zpátky domů normální linkou. Za druhé, nepřeji si žádné akrobatické předvádění. Za třetí, nechci žádné výškové rekordy.“ „No dobře, tak už si sedni.“ V letadle byla dvě sedadla vpředu a dvě vzadu. Sedla si vedle něho, připoutala se a pozorovala se zaujetím, jak se připravuje na let. Zapnul si pás, nasadil sluchátka a nastartoval motor. V duchu si připomněla, že létání bylo nejen zaměstnáním, ale také životním koníčkem jejího otce. Miloval letadla. „Slyšíš mě?“ ozval se ve sluchátkách. Přikývla. Hlava se jí točila, zavřela oči. Zatímco Adam komunikoval s řídící věží, počítala v duchu, kolik budou dělat úroky za pět let a potom za deset let – z jednoho milionu dolarů, placených ve dvaceti čtyřech splátkách. Letadlo rolovalo na rozjezdovou dráhu. Motor zaburácel. Přimhouřila oči a tlak ji přitiskl k sedadlu. „Už se můžeš podívat,“ řekl a konejšivě jí stiskl ruku. Otevřela oči a uviděla modré nebe a pod sebou zemi. „Voda oceánu je tak zelená.“ „Nádherná, že? Má stejnou barvu jako tvoje oči.“
EMILIE ROSEOVÁ
Otočila se k němu a pohlédla mu do tváře. Na to zapomeň. Je to svůdce a ví, kdy a jak zalichotit, varovala sama sebe. Nahlas ale žádnou námitku nevznesla. „Díky,“ poznamenala. „Chceš si z výšky ještě prohlédnout klub a celý podnik, než zamíříme na východ?“ „S radostí,“ odpověděla. Nemusí se k ní chovat tak mile. Má ji tam, kde ji chtěl mít. Smluvně se k tomu zavázala. Dojalo ji ale, že se alespoň snaží. Adam se nemohl nabažit pohledu, který se mu naskytl za oknem. Nádherné křivky. Obdivuhodné nohy. Cassie něco Lauryn říkala, když šly k vozu. Zhluboka se nadechl, když se Lauryn podívala do okna chaty a střetl se s ní pohledem. Je překrásná. Jak to, že si toho předtím nevšiml? Musela být přirozeně krásná už před pěti hodinami, když přistáli na letišti v Nassau a když nosil jejich zavazadla do domu. Usoudil, že za těch pět hodin, co Lauryn s Cassií jezdily po nákupech, se nemohl stát takový zázrak. Díval se, jak Cassie vyndává z vozu nákupní tašky a podává je Lauryn. Probral se z mrákotného stavu a zamířil ke dveřím. Seběhl rychle po schodech a cítil, jak se mu třesou nohy. Bude to asi tím, že mi dnes bral doktor krev, uklidňoval se. Zastavil se vedle obou žen. Adrenalin mu zaplavil krevní řečiště, když si tak zblízka prohlížel svou nastávající manželku. Nikdy ji neviděl s rozčesanými vlasy, které jí splývaly v dlouhých kadeřích přes ramena. Uvědomil si, že právě v téhle chvíli netouží po ničem víc, než dotknout se těch nádherných vlasů barvy zlatavého šampaňského. Lauryniny oči, zelené jako moře, zakrývaly husté řasy, rty se jemně leskly růžovou rtěnkou. Vánek kolem ní roznášel její neuvěřitelnou vůni.
EMILIE ROSEOVÁ
„Ahoj, Adame,“ zdravila ho Cassie. Uvědomil si, že se musí věnovat také své nevlastní sestře, a tak se na ni alespoň zašklebil. Měl pocit, že jeho ohromení prohlédla a že ji to dokonce těší. „Díky za pomoc, Cassie.“ „Bylo mi potěšením. Tak co tomu říkáš?“ Nenalézal prostě vhodná slova uznalého obdivu. Díval se na Lauryn a zkoumal ji znovu a znovu od hlavy až k patě. Byl tak zahleděný sám do sebe, že nepoznal, jakou krásku měl celou dobu tak blízko? Zřejmě ne. „Je to jedna z mých nejoblíbenějších chat,“ pokračovala Cassie. Obrátil pozornost na svou nevlastní sestru. Má zřejmě na mysli ten dům na pláži. „Je velmi hezká. Pohodlná. Klidná,“ poznamenal. „Výborně. Musím už běžet. Mám jednání s tvým svatebním svědkem. Uvidíme se zítra.“ „Na shledanou, Cassie. A ještě jednou díky,“ volala Lauryn na Cassii, když nasedala do auta. Adam se díval za odjíždějícím vozem a pak si znovu prohlížel Lauryn od hlavy k patě. Proklínal ty měsíce celibátu po otcově smrti. Adam, přestože bulvár tvrdil opak, neměl náladu kohokoliv si připustit blíž k tělu. Postrádal sice otce i po jeho smrti, ale stále ještě nezapomněl, že ten starý muž nedokázal ocenit jeho schopnosti. Lauryn měla lodičky s vysokými podpatky. Šel za ní do schodů a přirozeně si povšiml, jak krásně jsou její nohy modelované. Nákupu bylo méně, než očekával. Lauryn si prohlédla místnost, její podpatky vyťukávaly krásný rytmus do dlažby na podlaze, když si to namířila k luxusní koupelně a nakoukla dovnitř. Litoval, že si nikdy předtím nevšiml, jak půvabně se houpe v bocích. Vysoké podpatky ten hypnotizující pohyb ještě zvýrazňovaly. Její nové oblečení pro sluneční dny jí jen nepatrně zakrývalo oblé křivky těla. Pohled na ni nezadržitelně vzrušoval jeho probuzené libido.
EMILIE ROSEOVÁ
Včerejší polibek v restauraci probudil neočekávaně k životu jeho sexuální touhu. Ten z dnešního rána ho také téměř vyvedl z konceptu. A to všechno bylo ještě před tím, než jeho nastávající manželka vypadala tak jako nyní. Chtěl ji. Cítil, jak mu krev divoce buší v žilách. Slíbil ale, že bude zachovávat dohodnutá pravidla o sexu tak dlouho, dokud je sama nezmění. A k čertu, byl vždycky hrdý na to, že umí držet slovo. To ovšem neznamená, že se nepokusí působit na ni, aby si to rozmyslela. Ale do svatby to už jistě nesvede. Vyčetl jí z očí, že kdyby se pokusil svést ji, přišel by o snoubenku. Svatba by se prostě nekonala. „Moje ložnice je na konci chodby,“ poznamenal hlasem drsným touhou. „Dobře,“ poznamenala. Tvářila se velmi spokojeně. Tuto noc by se chtěl vyspat lépe než tu minulou. Ale to znamenalo, že musí neprodleně opustit tenhle pokoj. Přestat si pohrávat s představami, že leží někde ve vířivce vedle ní, obklopený bublinkami a jejími pažemi. Na to už je pozdě. Potlačil zasténání. „Kde najdu skleničky?“ ptal se v pokusu zakrýt pokoutní myšlenky. Skousla si bělostnými zuby vrchní ret a pokrčila provinile nos. „Vlastně… je ani nepotřebuji,“ zmírnil káravý tón hlasu. „Sakra, proč ses schovávala za ty obnošené šaty a příšerné brýle?“ Nedávalo mu to žádný smysl. Všechny ženy, které poznal, dbaly na svůj zevnějšek. „Naučila jsem se nepřitahovat zbytečně pozornost mužů. Většina z nich si myslí, že hezká žena je obyčejně hloupá a snadno dosažitelná.“ „A ty nejsi?“ Věděl, že hloupá rozhodně není. „V téhle chvíli ne.“ Její odpověď v něm probudila k životu zatím nepoznaný pocit. Vlastnictví? Ne. Odhodlání, aby jeho plán vyšel. Nemůže si dovolit
EMILIE ROSEOVÁ
žádnou, byť jen sebemenší chybu. Musí přesvědčit všechny ty, kteří budou rozhodovat o jeho nominaci do rady, že je do své účetní zamilovaný. „A nebudeš, dokud se nerozvedeme,“ zdůraznil. „To nebude žádný problém.“ Rozhodnost v jejím hlase ho vyplašila. Není snad lesba? To by vysvětlovalo, že ji nikdo neviděl s žádným mužem. Na Jižním pobřeží je jich plno. Nepřestěhovala se na Floridu právě z těch důvodů? Ne. Lauryn nemůže být lesba. Poznal by to, když se jí dotýkal a líbal ji. Chtěl si to zopakovat a potvrdit svou domněnku. Ale neudělá to. Ještě ne. Přestože mu jeho zanedbávané hormony dávaly signál k útoku. Původně plánoval, že stráví s Lauryn večer v soukromí. Chtěl vzbudit dojem, že jsou zamilovaným párem, který touží po chvílích společného ticha. Jenže dnes večer by se s tím nedokázal vyrovnat. Potřeboval společnost, davy lidí, hlasitou hudbu. Cokoliv, jen ne intimní večeři ve dvou. „Najíme se někde venku. Připrav se na desátou.“ „Ale Cassie nám už připravila místní jídla,“ namítla. „Máme jich plnou lednici.“ Sakra. Na to docela zapomněl. „Ano?“ Lauryn si přihladila své nádherné vlasy k temenu hlavy. Adam ji pozoroval a cítil, jak mu tuhnou břišní svaly. „Adame, raději bych tu lokální show odložila na pozdější dobu, pokud proti tomu nic nemáš. Chápu, že to budeme muset jednou udělat. Ale jsme tu první den a jsem z těch nákupů unavená. Ten, kdo nás případně sleduje, musí očekávat, že jako mladý pár budeme chtít být také někdy sami.“ Teprve teď si všiml, že je opravdu unavená. V zájmu svého duševního zdraví by měl trvat na tom, aby se najedli někde venku. Místo toho jen zaskřípěl zuby. Bude to dlouhá noc.
EMILIE ROSEOVÁ
„Vyber k jídlu, co chceš a dej to do mikrovlnky. Jdu se proběhnout. Vrátím se asi za hodinu.“ A pak Adam udělal něco, co nikdy předtím. Utekl před ženou.
NAJATÁ MANŽELKA
PÁTÁ KAPITOLA Čtvrtek. Její svatební den. Lauryn nikdy předtím nepoznala klaustrofobii. Teď ale měla pocit, že s každou přibývající vteřinou, která zbývala do svatebního obřadu, se na ni řítí zdi velkého pokoje. Tep se jí rozběhl a v ústech jí vyschlo. Chodila sem a tam od oken ke dveřím oblečená do šatů z hedvábného sifonu a krajkového bolerka. Rozhodla se, že si vezme boty s nízkým podpatkem, protože obřad se uskuteční na pláži. Srovnávala tuto svatbu se svojí první. Exmanžel Tommy měl tehdy jakési jednání. Adam také. Podstatný rozdíl byl ovšem v tom, že Adam jednal legálně, poctivě. Nikoho neohrožoval. Nikoho nemuseli zatknout. Lauryn byla tehdy zaslepená svým mládím, situací v rodině. Měla dojem, že ji všichni obelhávají a jediný, kdo o ni stál a snad ji i miloval, byl Tommy. Pozdě, ale přece si uvědomila, že udělala největší chybu ve svém životě. S uspokojením usoudila, že tentokrát je všechno naprosto jiné. Je to sice sňatek limitovaný časem, ale poslouží jí k splnění jejího poslání. A snad, jak doufala, se časem obchodní povaha sňatku promění v něco důvěrnějšího a trvalého. V osmnácti byla neuvěřitelně naivní a tvrdohlavá. Otci se Tommy Saunders nelíbil od samého počátku. Nevěřil v jeho charakter a pochyboval o jeho poctivosti. Rozmlouval jí ten vztah a nakonec jí ho i přímo zakazoval. Tehdy se znovu vzbouřila. Bláhově se domnívala, že ve svých osmnácti letech zná život. Prostě věděla všechno lépe. Vzpomínala, jak se tehdy pohádali. Čekala, že je matka Susan smíří, jak to dělala vždycky. Tentokrát se ale přepočítala. Neusmířila je. Lauryn tehdy utekla před otcem do svého pokoje. Zavolala Tommymu a stěžovala si. Vyslechl ji a pak jí poradil, aby prostě otce neposlouchala. Přemluvil ji mnoha sladkými slovy, kterým uvěřila, aby s ním odjela do Mexika. Nakonec souhlasila s jeho návrhem, aby o jarních prázdninách odjeli do mexické Tijuany. Dopustila se tehdy
NAJATÁ MANŽELKA
další lži. Vymluvila se rodičům, že stráví týden u moře s přítelkyní. Sbalila si zavazadlo a odjela. Vzpomínala, jak podivně se k ní Tommy Saunders v Tijuaně choval. Především ji doslova napájel mexickou tequilou, neustále jí lichotil a vyznával lásku. Nakonec ji požádal, aby se za něho provdala. Byla už značně podnapilá, ale přece jen se stačila jeho návrhu bránit. Podvědomě cítila, že nemůže otce tak drasticky podvést. Když se následující den ráno probudila, bolela ji hlava. Na prstu měla laciný svatební prsten. Nedokázala si vzpomenout, jak se tam vůbec dostal. Byla zmatená. Nakonec Tommy přiznal, že jí dal něco do pití, aby ztratila zábrany. Tvrdil, že jí vlastně pomohl. Uspíšil řešení situace, protože údajně věděl, že si ho stejně chtěla vzít. Zděšeně si uvědomila, že ji vlastně podvedl. Měla ho ale natolik ráda, alespoň se to domnívala, že pro něho hledala omluvu. Nezpanikařila, dokud ji neseznámil se svým plánem, jak se z nich stanou boháči. Teprve potom pocítila skutečnou úzkost. Nemeškala. Vymluvila se na bolest hlavy, vyklouzla z chaty zadním vchodem, našla telefon a zavolala otci. Všechno mu vysvětlila. Postupně si uvědomovala svoje chyby a omyly, kterých se dopustila ve svém dospívání. Byla to pro ni zpověď plná bolesti. Tehdy se proti něčemu naposledy vzbouřila. Otec přijel a zachránil ji před nebezpečím. Od té doby se změnila v dokonalou, poslušnou a spolehlivou dcerku. Studovala s vyznamenáním. Dnes se tedy vdává podruhé. Jiná svatba za jiných okolností. Mrzelo ji, že na svatbu nemohla pozvat matku. Nechtěla ale, aby se to Susan dověděla. Zbytečně by ji to rozrušilo. Vytušila by, že Lauryn k té daleké cestě na Floridu přinutila právě ona, protože jí sdělila všechno o ukrývaných dopisech. Lauryn se zamyšleně dívala na pláž a moře. Snažila se uklidnit zjitřené smysly. Povšimla si, že mezi chatou a zpěněným mořem
NAJATÁ MANŽELKA
nechala Cassie v písku na pláži postavit květinovou slavobránu. Viděla, že i fotografové už byli připraveni. Ozval se zvonek u dveří a za nimi tlumené hlasy. Adam, Brandon a Cassie přišli společně. „Doufám, že nejsi pověrčivá,“ podotkla Cassie. „Ne, nejsem.“ Podívala se na Adama a pomyslela si, jak nádherně ladí s mořským příbojem. Černý smoking dokonale padl jeho urostlé atletické postavě. Bílá košile, opálená tvář a bílé zuby zvýraznily jeho modré oči. Usmíval se. Vypadal jako pohádkový ženich. Krásný. Bohatý. Sexy. Potlačila tu myšlenku hned v zárodku a zvlhčila si suché rty. Nikdo si tě nebude vážit, když si nedokážeš vážit sama sebe, připomněla si otcova slova, jejichž pravdivost poznávala teprve nyní. Žádný sex. Ani s mužem, za kterého se za chvíli provdá. „Podle staré pověry to s nevěstou a ženichem nedopadne dobře, pokud se viděli ještě před obřadem. Tak to máme zpečetěné. Celý den jsme s Adamem jezdili z jedné kanceláře do druhé a sháněli povolení… pro tu svatbu.“ Adam ji objal a přitiskl k sobě. Lauryn cítila, jak jí žár z jeho těla prostupuje údy. Hebce jí otřel své rty o ústa. „Vypadáš nádherně, Lauryn.“ Potěšilo ji to, i když věděla, že lichotky jsou součástí jeho hry. „Díky. Ty také.“ Tváře jí zrůžověly. „Myslím tím, že vypadáš ve smokingu dobře,“ vymluvila se. Znovu se k ní sklonil a políbil ji. Tentokrát byl ale jeho polibek ještě vroucnější. Srdce se jí rozbušilo. Bude si muset asi na jeho způsoby a polibky zvyknout. Svoji vlastní odezvu přece dokáže zvládnout. Povšimla si, že si Cassie povzdechla. Asi věří, že to je opravdové. Oblíbila si svoji novou přítelkyni, ale Adam nařídil, aby jí o plánu nic neříkala.
NAJATÁ MANŽELKA
Nařídil. Chloupky na krku se jí naježily. Jediný Brandon věděl, co se skrývá za tou svatbou, kterou v duchu nazvala hanebnou. Adam jí řekl, že si přeje, aby to tak zůstalo. Vymluvila se, že chce vidět svatební dort a Adam ji přestal držet. Cítila jeho pohled v zádech. Stále ještě vnímala chuť jeho rtů. Podvědomě toužila po dalších polibcích. Ve stříbrném kbelíku s ledem na ně čekaly dvě láhve šampaňského. Za otevřenými dveřmi kuchyně uviděla kuchaře, jak připravují svatební hostinu. Brandon, Cassie a kněz tu zůstanou. Lauryn měla z toho svatebního divadla, ve kterém hráli oba dva dramatickou roli zamilovaného páru, pořádné obavy. Uvítala ale, že společnost hostů oddálí čas, kdy zůstanou s ženichem o samotě. Předešlá noc… Pomalu se nadechla ve snaze uklidnit svoje podrážděné nervy.… byla totiž příšerná. Nepamatovala si, že by ji kdy nějaký člověk dokázal tak rozrušit. Každý pohyb Adamova těla na pohovce, cinknutí skleničky – znělo tak hlasitě jako lodní siréna. Pokoušela se překonat vnitřní napětí četbou. Přestože dveře byly zavřené, vnímala všechny Adamovy pohyby se zvýšenou pozorností. Jejich svatba byla sice veskrze obchodní záležitostí, ale přesto vypadala přirozeně a opravdově. Tak… trvale. Ale to neodpovídá skutečnosti. Není to možné. A já ani nechci, aby to tak bylo, připomínala si. Už dávno se rozhodla, že jednoho dne si najde muže, s nímž bude sdílet budoucnost. Takového, který si ji vezme z lásky, a nikoliv na základě jakési utajované obchodní záležitosti. Byl sňatek otce se Susan také jen obchodní transakcí? A co soudit o Tommym a Adamovi? Jsou všichni muži tak falešní? Nenajde se mezi nimi alespoň jeden, kterému by se dalo věřit? Až ta hra skončí, najdu si ho sama, slíbila si v duchu. Přinutila se k úsměvu a obrátila se na Cassii. „Cassie, to je neuvěřitelné. Nechápu, jak jsi to všechno mohla v tak krátké době stihnout.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Dělala jsem to ráda. Je to užitečná praxe pro připravovanou svatbu s Brandonem.“ „A kdy bude?“ zeptal se Adam. „Brzy,“ odpověděl Brandon, podíval se na Cassii a mile se na ni usmál. Lauryn v té chvíli zatoužila po muži, který by se na ni díval s takovou láskou jako Brandon na Cassii. Ozvalo se klepání ne dveře. Adam šel otevřít. Vrátil se za chvíli s knězem tmavé pleti, oblečeným do tmavých šatů s bílým kolárkem kolem krku. Adam ho představil. V Laurynině hlavě se najednou zvedl celý mrak pochybností. Byla zmatená. Příchod kněze znamenal jediné – před sňatkem už není úniku. Toužila před tím vším utéct zpátky do Kalifornie. Zavčas se ale vzpamatovala. Uvědomila si, že musí splnit úkol, který si vytkla. Adamově pozornosti neuniklo, že znervózněla, když zaryla prsty nohou do drsného sisálu. „Omluvte mě,“ řekl. Podíval se na ni a odešel z pokoje. Za chvíli se vrátil a na nohách neměl boty. Ve smokingu a bosý vypadal neodolatelně sexy. Podíval se na Lauryn. „Slunce je na obzoru. Je čas. Jsi připravená?“ Ne. „Ano.“ Lauryn na chvíli zaváhala, ale pak se do něho zavěsila. Pod látkou smokingu cítila jeho pevné svaly. Byla to sice jistota, ale nohy se jí přece jen roztřásly. Vedl ji ven zadními dveřmi, dolů po schodech verandy a teplým pískem pláže ke květinové slavobráně. Jemný vánek oceánu jí čuchal prameny vlasů. Nemohla si je upravit, protože držela velkou svatební kytici. Udělal to za ni Adam. Jemně jí uhladil poletující kadeře zlatavých vlasů. Konečky prstů se dotkl jejího hrdla. Věděla, že to dělá zcela záměrně. Měla by se na něho káravě podívat, ale nemohla. Cítila, že ji to vzrušilo. Cassie a Brandon je následovali a vzápětí už začal rozzářený kněz se svatebním obřadem. Kdykoliv jindy by Lauryn obdivovala jeho
NAJATÁ MANŽELKA
melodický hlas, teď ale měla pocit, že ji slavnostními citacemi zamyká do cely dvouletého vězení. Nemohla uvěřit, že si bere muže, který ji nemiluje, jen proto, že se chce dovědět, proč ji vlastní matka odložila. Ale musí se dovědět pravdu. Teď se naskytla vhodná příležitost, když bude bydlet v Adamově domě. Adam jí stiskl teplou dlaní studené prsty. Vycítil její pochybnosti? Rostoucí paniku? Na to, aby utekla, bylo příliš pozdě. Když Adam pronášel hlubokým pevným barytonem slavnostní manželskou přísahu, díval se jí přímo do očí. Pokud měl nějaké pochybnosti, tak je opravdu dokonale skrýval. Jistými prsty jí navlékl na třesoucí se prst platinový prsten s diamantem. A pak přišla na řadu Lauryn. Opakovala slova svatební přísahy po knězi. V duchu se modlila, aby tahle svatba nebyla tak velkým fiaskem a chybou jako ta její první. Věřila Tommymu a ten ji zradil. Zachová se Adam stejně? Dívala se na jeho silnou ruku ve své dlani, když mu na prst navlékala platinový svatební prsten. Může mu věřit, že svatební noc proběhne bez sexu? Nebo jakákoliv další noc, jak jí slíbil? Na nějaké dohady bylo už trochu pozdě. Hlavou jí vířily emoce. Všechno je špatně. Lživě přísahala, protože nic z toho nehodlá dodržet. Nakonec ale jinou možnost nemá. „Prohlašuji vás tímto mužem a ženou. Gratuluji, pane a paní Garrisonovi.“ Paní Garrisonová. Nestačila zažít nový pocit, protože Adam uchopil do dlaně její tvář a políbil ji na ústa. Majetnickým polibkem jí jazykem rozevřel rty a vstoupil do citlivých útrob jejích úst, jako kdyby na to měl plné právo. Ochutnával ji, dráždil a sváděl. Svým polibkem dokázal to, co už samozřejmě tušila.
NAJATÁ MANŽELKA
Adam dovede poskytnout smyslné potěšení. Po Tommym, třiadvacetiletém sobeckém neohrabanci, už žádného milence neměla. A ti před tím byli stejní. Cítila, jak se obranný val v její mysli začíná bortit. Přemohl ji svou vůní, dotyky, rozbouřil jí hormony. Ten polibek chutnal tak dobře a správně, že se zcela a dobrovolně podrobila vlně žádostivé touhy. Zabořila se patami do sypkého písku a přimkla se k němu. Každou částí těla dychtila zjistit, jestli milování dokáže být skutečně tak výjimečné jako v románech, které přečetla. Jako ve snu slyšela zpěv ptáků a temné hřmění vln. Cassiin smích ji ale vrátil zpátky do skutečnosti. Co to děláš? Odtrhla se od něho ústy. Adam přerývaně dýchal. Jeho oči se blýskaly vášní. Zjistila, že udělala chybu. Styděla se za to, čeho se dopustila v minulosti. Nikdy ale nebyla provokující koketa. Ten polibek, zatížený roky potlačované vášně, sliboval něco, co rozhodně neměla v úmyslu poskytnout. „Je natolik střízlivá, aby došla k telefonu?“ Lauryn se téměř zakuckala šampaňským, když přišla do pokoje a slyšela Adamův dotaz. Byla už převlečená do normálních šatů. Od chvíle, kdy Cassie a Brandon odjeli domů, vypila jen dvě číše. Jednu dokonce už před dvěma hodinami, když krájela svatební dort. Raději bude pít už jen kávu, aby její svatební noc nedopadla tak jako ta první. I když se na nic nepamatovala. Adam si pověsil smokingové sako na opěradlo židle. Stál, díval se zasklenými dveřmi do noční tmy a k uchu měl přitisknutý mobilní telefon. „Počkám, až ji seženeš, Lisette,“ řekl. Obrátil se k Lauryn. Střetl se s ní pohledem a pak přejel očima její tričko až ke kraťasům a k bosým nohám. Rozvázal si kravatu a rozepnul si tři hořejší knoflíčky u košile. Vypadal spíš strnule než uvolněně. „Volám matce o naší svatbě. Potřebuješ někomu zavolat?“
NAJATÁ MANŽELKA
„Ne. Díky,“ odpověděla s pocitem provinění. „Nechtěla jsi snad někoho z rodiny pozvat na svatbu? Ani jsme o tom nemluvili.“ „Mám jen… matku. V téhle chvíli je někde na lodi na dlouho plánované okružní plavbě Jižním Pacifikem. Nechtěla jsem jí to zkazit.“ Susan nezrušila výlet, který si objednali v době, kdy otec ještě žil. Požádala Lauryn, aby ji doprovodila. Ta ale dala přednost pátrání po své pravé matce. Navíc se jí zatím nepodařilo zapomenout na to, že jí tak dlouho lhali, a nabídku odmítla. „Nevadí ti, že se to doví z jiného pramene? Brandon o našem sňatku vydá zítra tiskovou zprávu.“ „Matka bydlí v Sacramentu. Pochybuji, že by o tu zprávu měl tamější tisk zájem. Budu jí o tom vyprávět, až se vrátí z cesty.“ Nebo také nikdy. Už i tak ji zklamala. Tak proč to opakovat, když jsou jejich vztahy v současné době na bodu mrazu? Díval se na ni. Po tom svatebním polibku byl jeho pohled úplně jiný. Sexuální. A to nebylo dobré znamení. „Ahoj, matko…“ telefonoval. „Jsem na Bahamách. Volal jsem, abych ti oznámil, že jsem se dnes odpoledne oženil s… Lauryn Lowesovou, podnikovou účetní… Ne, neznáš ji…“ Lauryn se zděsila. Odešla do kuchyně, aby mu poskytla soukromí k dalšímu hovoru. Umyla číše a připravila vodu na kávu. Dnes v noci asi neusne, protože jí to nedovolí její svědomí. Co si asi pomyslí Adamova rodina o té ukvapené svatbě? O ní? Nepatří k jejich společenské třídě. Pozná někdy svůj původ? A jak společnost zhodnotí, že je nemanželskou dcerou Adrianny Laurencové? Obrátila se, když Adam vešel do kuchyně. „Musím zařídit přestěhování všech tvých věcí z bytu do skladiště,“ poznamenal. „Byt můžeš pronajmout. Situace vyžaduje, abychom bydleli spolu.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Zjistím, jaké jsou možnosti pronájmu,“ odpověděla. Věděla, že není moudré platit nájem za byt, ve kterém nebude bydlet. Vzdát se ho jí ale připadalo jako nevratné ušení. Uvědomovala si, že Adam je blízko ní a že ji stále pozoruje. Našla konečně sáček se speciálním bahamským čajem, dokonce i cukr. Nic dalšího už nemohla vymyslet, a tak se k němu obrátila. Stál opřený o veřeje dveří s vlasy rozcuchanějšími než obvykle. Na chvíli zatoužila přičísnout mu je prsty. „Co jsi řekl matce?“ ptala se. „Myslím tím o nás. Nevěděla jsem, co říct Cassii, když se mě dnes ráno ptala. Musíme se dohodnout a mluvit stejně.“ „Souhlasím. A co jsi jí řekla?“ „Že jsme se seznámili při práci a snažili se náš vztah držet v tajnosti, protože navazování známostí odporuje podnikovým pravidlům.“ „To je dobré. Použiju to také.“ „Ale co jsi řekl matce?“ „Jen to, co jsi slyšela. Že jsem se dnes odpoledne oženil s podnikovou účetní. Matka ovšem nebyla natolik střízlivá, aby to pochopila. Brzy poznáš, že má problémy a alkoholem. Souvislého rozhovoru je schopná jen chvíli před polednem.“ Vycítila z jeho hlasu zlost – nebo frustraci? – a snad i trochu zájmu. „Co tvoji bratři a sestry? Kromě Cassie máš ještě další sourozence, že?“ vyptávala se. „Ano. Bratři Parker a Stephen jsou starší. Dvojčata sestry Brittany a Brooke jsou mladší. Pošlu jim asi mail. To bude stačit.“ „Já žádné sourozence nemám, ale nedovedu si představit, že bych jim tak důležitou zprávu sdělovala mailem. Nezavoláš jim?“ „V tak dobrém vztahu s nimi nejsem.“ Měla s ním soucit – který si nemohla dovolit. Nakonec, není na tom tak špatně. Má alespoň nějakou rodinu. Možná, že ne dokonalou. To, že s nimi není v dobrém vztahu, je jeho chyba. „Ale…“
NAJATÁ MANŽELKA
Varná konvice se s cvaknutím vypnula. „Lauryn, připadalo by mi podivné strávit svatební noc u telefonu s příbuznými místo toho, abych byl o samotě s manželkou.“ Jednoznačná připomínka toho, co dělá většina novomanželů o svatební noci, ji docela zbavila dechu. Hrdlo se jí stáhlo a tep se zrychlil. Znovu si uvědomila, že ji Adam přitahuje tak silně, že jí ani nevadí jeho pověst sukničkáře. Dokonce už ji nedokázalo odradit ani vědomí, že ji hrubě zneužívá pro své obchodní cíle. Zpočátku soudila a věřila, že bude snadné po celé dva roky ignorovat jejich vzájemnou chemii. Omyl. Právě teď nepotřebuje čaj, ale samotu, aby dala do pořádku své hormony. „Je bezpečné jít v noci na procházku po pobřeží?“ „Pro samotnou asi ne.“ Vidina další únikové cesty se rozplynula. „No, to nevadí.“ „Vezmi si kabát.“ „Ale…“ „Lauryn, vezmi si kabát. Půjdeme se projít.“ Znělo to jako rozkaz a varování současně. Musela to vzít na vědomí. Přála si jediné – přežít tuhle noc, aniž by udělala něco, čeho by později litovala. Ten sňatek z rozumu, pokud bylo jejich dohodu možné tak nazvat, musí využít.
NAJATÁ MANŽELKA
ŠESTÁ KAPITOLA Adam nemohl spát. Žádný div. Opíral se lokty o zábradlí verandy a zíral do noci. Tlumené pleskání vln ho neuklidňovalo. Čerstvý mořský vánek mu neochladil rozpálenou kůži. Příčinou jeho neklidu byla žena, která spala za zavřenými skleněnými dveřmi. Laurynin polibek po manželském slibu ho vzrušil. Prolétl mu tělem jako elektrický proud sexuality, který však ona dokázala vzápětí vypnout. Jak se jí to jen povedlo? K čertu, on ten proud stále cítil v celém těle. Proč teď? Proč zrovna ona? Proč mu jeho zatracené libido nedovolí usnout kvůli ženě, která s ním nechce nic mít? Neviděl své ženě do karet. Své ženě. Sáhl po láhvi s pivem. V měsíčním světle se blýskl jeho svatební prsten. Zjistil, že proti očekávání se necítí jako muž, kterého sňatek připravil o svobodu. Vydrží být celé dva roky věrný jedné ženě? Bůhví, že nikdy nenašel takovou, kterou by opravdu chtěl, nebo takovou, která by mu byla věrná. Ty, které přicházely do podniku, měnily muže tak často jako svoje šaty. Sto čtyři týdny. Sedm set třicet dní. A nocí. Bez záruky, že ji dostane do postele. Je nevěra zakódována v DNA? Kdyby se někdy zamiloval, dokázal by podvádět svou ženu tak jako otec matku? Ne, protože se nezamiluje. Otcovo tajemství bylo pro něho dlouhou dobu noční můrou. Uvažoval, jestli má zůstat na ostrově do pondělka, jak bylo domluveno. Riskovat, že se zblázní touhou po své ženě? Nebo se vrátit a připravit ten obrovský dům tak, aby v něm našla oddělené ložnice?
NAJATÁ MANŽELKA
Předčasný návrat znamená povinnou účast na nedělním rodinném obědě – a to mohl odložit. Garrisonovi nepatřili mezi nejpříjemnější společníky. Nebylo by dobré vyděsit Lauryn tak brzy po svatbě. Potřebovali ty líbánky z mnoha důvodů. Za prvé: vytvoří tím zdání zamilované dvojice. Novomanželé mají rádi samotu. Za druhé: stěží by se mohl objevit na večeři a nevědět nic bližšího o ženě, kterou si vzal. Za třetí: Lauryn vždycky ztuhla, když se jí dotkl. Ovšem, kromě toho svatebního polibku. To se ho dotklo. Ženy před ním neutíkaly. Rozplývaly se, žadonily. Lepily se na něho. Ale ne Lauryn Lowesová. Garrisonová. Lauryn Garrisonová. Proč po něm netouží? Ženám se vždycky líbil. A jeho žena by neměla být výjimkou. Přemlouvat ji, aby změnila názor na sex, by nikam nevedlo. Musí ale zachovávat zdání šťastného páru. Zůstane na Bahamách, aby zjistil povahu toho problému a napravil ho. Těžko by ji svedl prací a vztahy v rodině. Potřeboval strategii. Dveře za ním se otevřely. Adam se obrátil a téměř přestal dýchat. Ve dveřích stála Lauryn. Bledé světlo měsíce jí zvýrazňovalo plná ňadra a vztyčené bradavky pod průhlednou noční košilkou. Neubránil se hlasitému povzdechu. Vylekaně se zastavila. Vytřeštila oči, když ho uviděla ve stínu verandy. „Promiň. Nevěděla jsem, že jsi tady.“ „Nemůžeš spát?“ „Ne. A ty?“ „Jsem zvyklý být v noci vzhůru.“ „Nemáš hlad? Můžu něco připravit.“ „Díky. Nevzal jsem si tě proto, abys pro mě vařila. V domě je služebnictvo. Informoval jsem je, že se nastěhujeme.“ „Můžeš jim věřit, že neprozradí naše oddělené ložnice?“
NAJATÁ MANŽELKA
Stiskl rty. Další důvod, proč přemluvit Lauryn, aby s ním šla do postele. „Dobrá otázka. Nemůžu zaručit, že o tom nebudou mluvit.“ Díval se na její rty, které se leskly v měsíčním světle. Dosud cítil jejich vůni. Toužil zopakovat si polibek, který ho tak vzrušil. „Jsou v tom domě nějaká apartmá, ke kterým patří ještě další místnost?“ Chvíli mu trvalo, než pochopil, co má na mys „K hlavnímu apartmá je připojen jeden pokoj.“ „To se hodí. Rozhlásím, že spíme odděleně, protože chrápeš.“ „Já nechrápu,“ namítl. Usmála se. Byl to první úsměv, který mu nabídla od chvíle, kdy to všechno začalo. Oči jí šibalsky zářily. „Neřekla jsem, že chrápeš. Prostě jim to jen řekneme.“ „Proč jim neřekneme, že chrápeš ty?“ Zakroutila hlavou. „Buď džentlmen, Adame.“ K tomu měl v této chvíli opravdu daleko. Chtěl ji vtáhnout do pokoje, hodit ji na postel a zbytek noci se s ní milovat tak, až by sténala rozkoší. Ustoupila o krok dozadu. Nečte mu snad Lauryn myšlenky? Nezalekla se vášně v jeho tváři? „Lauryn, neodcházej. Vymyslíme pro personál něco jiného.“ Pozorně si ho prohlížela a jeho probuzené libido okamžitě reagovalo, jako kdyby se ho dotkla rukou. Plavky už to za chvíli nezakryjí. „Chceš pivo?“ zeptal se. „Ne, díky. Chtěl sis zaplavat?“ „Uvažoval jsem o tom. Zdejší moře ale neznám a zapomněl jsem se zeptat Cassie, jestli je bezpečné.“ „Návnada pro žraloky nezaplní sedadlo v radě.“ Škádlivý tón v jejím hlase ho opět vzrušil. „Ne, ale udělá z tebe bohatou vdovu.“ Přestala se bavit. „O tom se nežertuje.“ Nevnímal starost v jejím hlase. „Tak proč nemůžeš spát?“ Prosím, řekni, že jsi vzrušená.
NAJATÁ MANŽELKA
Přistoupila blíž k zábradlí, ale stále udržovala mezi nimi bezpečnou vzdálenost. Oči mu téměř vypadly z důlků, když uviděl její dlouhé nohy. Jak to, že to až dosud nezjistil? Byl snad těch sedm měsíců slepý? „Myslela jsem na tvou rodinu. Smířil ses s tím, že je podvádíš?“ Tohle nechtěl slyšet. Možná ale, že je to její příprava ke správné odpovědi. Naděje umírá poslední. „Je to nezbytné.“ Nechtěl jí prozradit nic bližšího o svém tažení za větší rolí v Garrisonově společnosti. Asi by si ji nezískal, kdyby řekl, že ho rodina pokládá za nesvědomitého. Napil se piva a obrátil se k ní. „Máme problém.“ Jedno její zlaté obočí se pozvedlo a spolu s ním i kypré ňadro, když si přihladila vlasy zcuchané větrem. „Trhneš sebou, kdykoliv se tě dotknu. Moje rodina, zvlášť sestry, si toho okamžitě všimnou. Musíme si to nacvičit.“ „Nacvičit?“ Zpozorněla. „Přišla jsi snad na něco lepšího?“ „Mluvíš jako nějaká staromódní postava ze špatného románu.“ „Staromódní? Já?“ Z něčeho takového ho dosud nikdo neobvinil. Samotář, který rád riskuje, ambiciózní, neschopný citů? Jistě. O pět a šest roků starší bratři ho zařadili do stejné kategorie jako mladší sestry. Nikdo ale neřekl, že je staromódní. To se mu nelíbilo. Zvláště ne od Lauryn. „Adame, nejsi někde na střední škole. Nemůžeš zkoušet takové triky a myslet si, že tě při tom nechytí.“ „Tobě se to na střední škole dařilo?“ Pokárala ho pohledem. Nebyla ten typ. Je příliš… hledal správné slovo. Upjatá? Korektní? Příliš slušná? A proto je také pro něho dokonalou ženou. Rada a jeho rodina musí uvěřit, že se napravil. „Nepěstuju náhodný sex.“
NAJATÁ MANŽELKA
Přistoupil k ní tak blízko, že vnímal teplo jejího těla. „Co je na tom náhodného, když spíš se svým manželem?“ Obtížně polkla. Výraz její tváře svědčil o tom, že si uvědomila situaci. Vzduch kolem nich byl nasycený sexuálním napětím. „Do… dovol, abych ti to zopakovala. Řekla jsem, že nemám ráda sex, který nic neznamená. A ty jsi souhlasil s dodatkem dohody, že sex nepřipadá v úvahu.“ „Tak co navrhuješ ty?“ Zvedl ruku, aby jí přihladil vlasy, ale ustoupila z jeho dosahu. „Nemůžeme být jen… přáteli?“ „Být přáteli.“ To je to poslední, co chce muž slyšet od ženy. Věděl, že nepřežije čtyři dny v ráji se svou zdráhavou ženou bez újmy na duševním zdraví. A myšlenka na dvouletý celibát ho k smrti děsila. Musí vymyslet plán, jak svou ženu svede. Lauryn na to nebyla ještě připravená. Komu to chce namluvit? Nikdy se jí asi nepodaří přesvědčit lidi, kteří znají Adama nejlépe, že je do něho zamilovaná až po uši. Ale zkusí to. Dohodli se tak. Když se v neděli večer přiblížili k sídlu Garrisonových, přimkla se k Adamově paži. Doufala, že nic nepokazí. Raději by zůstala na Bahamách a přemýšlela, jak se vypořádat s rostoucím sexuálním napětím mezi nimi. Ráno ale trval na tom, že pojedou domů. Musí zařídit přestěhování a zúčastnit se nedělního rodinného oběda. Převážnou část dne se neviděli. Připravovali ve svých bytech věci k přestěhování. Krátká přestávka skončila. Teď bude všechno záležet na ní. Měla trému jako herečka před vystoupením na jevišti. Znervózňovalo ji, že dnešní noc bude muset přespat v Adamově domě. Pohovku do její místnosti totiž dodají až zítra dopoledne.
NAJATÁ MANŽELKA
Lauryn z toho všeho rozbolela hlava. Usoudila, že je nutné dovědět se o jeho rodině něco bližšího. „Podle paní Suarezové se tvoji bratři nedávno oženili?“ Adam nezpomalil, když přecházeli cihlami dlážděnou příjezdovou cestu. „Parker se v srpnu oženil s Annou, svojí asistentkou. Stephen měl v září svatbu s Megan. Mají tříletou dcerku. Sestra Brittany je zasnoubená s Emiliem Jefferiesem, jedním z konkurentů Garrisonovy společnosti. Jestli bude na večeři, tak se dá očekávat, že se k němu Parker nebude chovat zrovna společensky. Brooke je svobodná.“ „Podle čeho se dvojčata poznají?“ „Brooke se dokáže bavit. Podobá se matce a spoléhá na ni. Brittany je rozhodnější.“ „A tvoji bratři?“ „Parker je nejstarší a je až přehnaně pedantický. Stephen je v pořádku.“ Přehnaně pedantický? Je mezi Adamem a bratrem nějaká neshoda? „Brandon a Cassie také přijdou?“ „Asi ne.“ „To je škoda.“ Lauryn by uvítala přátelskou tvář. „Věř mi, že je lepší držet matku a Cassii od sebe.“ Cassie byla připomínkou nevěry pana Garrisona. S tím se ženy vyrovnávají obtížně. „Máš pravdu. Nedošlo mi to.“ Zlatavé paprsky zapadajícího slunce zvýrazňovaly krásu štukové omítky a střechy z terakotových tašek impozantního domu, postaveného ve španělském stylu. Kdyby se Lauryn nemusela setkat s novými příbuznými, jistě by ten dům shledala atraktivním v každém směru. A najednou jí to došlo. Provdala se za milionáře. Jistě, věděla, že Adam pochází ze stejně vlivné třídy jako jeho matka. A brzy bude žít jako ona. Vyhlídka na finanční zabezpečení pro ni ale nehrála žádnou roli. Nechtěla se dostat do postavení ženy závislé na jeho penězích. Neměla zájem, aby ji zasypal diamanty. Chtěla objevit ty deníky.
NAJATÁ MANŽELKA
A až to všechno skončí, vrátí se k normálnímu životu s docela slušnou sumou peněz na kontě. Adam se zastavil před mahagonovými dveřmi a zkoumavě si ji prohlížel. „Jsi nádherná. Musím poděkovat Cassii za výběr těch šatů.“ „Ty jsem si vybírala sama,“ odpověděla pyšně. „Jsou velice hezké. Každý muž by se jich rád dotkl. Pamatuj, že sebou nemáš cukat a uhýbat, když se tě dotknu,“ šeptal. Vzápětí jí sevřel teplou dlaní tváře a políbil ji. Lauryn neměla čas reagovat na nečekaný polibek. Adam pomalu zvedl hlavu, teprve když se dveře otevřely. Ještě chvíli ji držel v náručí a pak se uličnicky usmál na ženu okolo padesátky. „Jako vždycky pozdě. Vím. Je mi to moc líto.“ Přísnou tvář ženy rozehřál úsměv. „No, tak už pojď. Víš přece, co se děje, když ji necháš čekat.“ „Lauryn, to je Lisette Wilsonová, světice, která se stará o mou matku. Lisette, představuji ti svou krásnou manželku Lauryn.“ „Tak ty ses skutečně oženil?“ ozval se za ní hlas černovlasého šedookého vysokého muže. Adam uvedl Lauryn do vstupní haly. „Zeptej se Brandona a Cassie. Byli nám za svědky. Lauryn, to je můj bratr Stephen.“ Stephen jí podal ruku a ohodnotil ji pohledem. Pak se obrátil k muži, který mu byl podobný stavbou těla, vlasy i barvou očí. Ani jeden z nich ale neměl tak modré sexy oči jako Adam. „Zaplať.“ „To je můj bratr Parker,“ poznamenal suše Adam. „Vy jste se vsadili ohledně mojí svatby?“ Stephen pokrčil rameny. „Co na to říct? Každý by se vsadil, že se neusadíš. Já ale usoudil, že to jednou uděláš.“ „To je Lauryn. Možná, že jste ji někdy v podniku zahlédli. Je to jediná žena, které dovolím hrát si s mými… účty,“ žertoval Adam a usmál se na Lauryn. Do vstupní haly je přišlo uvítat dalších pět lidí. Lauryn snadno rozpoznala dvě štíhlé brunety. Další černovlasá žena, rusovláska a
NAJATÁ MANŽELKA
muž s pletí barvy oliv skupinku doplňovaly. Představovali se a tiskli jí ruku tak, že Lauryn měla pocit opravdového uvítání. To není tak špatné. „Adame, nečekala jsem, že mou radu usadit se vezmeš doslova,“ poznamenala Brittany. Držela se za ruku s Emiliem, jediným mužem, který nepatřil do Garrisonovy rodiny. „Míníš tím snad mou radu,“ opravil ji Stephen a Brittany jen protočila panenky. Lauryn usoudila, že patří zřejmě k rusovlásce Megan. Cítila Adamovu ruku na svém pasu. Přimkla se k němu. Vyčetla mu z očí překvapení a záblesk vzrušení. Doufala, že si je vědom toho, že pouze hraje. „Ani jeden z vás na tom nemá zásluhu. Lauryn jsem si našel sám,“ odpověděl Adam. „Můžu vidět tvůj prsten?“ ptala se Brooke. Lauryn natáhla ruku a doufala, že se nebude příliš třást. „Je nádherný. Jak dlouho se znáte?“ Lauryn cítila, jak se jí rychle a tvrdě zmocnila panika. Na tom se s Adamem nedohodli. „Ne tak dlouho. Setkali jsme se před více jak sedmi měsíci v podniku při pohovoru, když jsem žádala o místo. Pokoušeli jsme se bránit se našim citům… protože jedním z pravidel podniku je nenavazovat osobní kontakty.“ V zásadě se držela pravdy. Nechtěla těm lidem lhát. V mládí se jí to nevyplatilo. Byla chycená při lži. I teď čekala, že jí někdo vmete do tváře polopravdy z jejího života. Jeden chybný krok a… „Lidi, co je to tam s vámi?“ ozval se za skupinkou drsný a poněkud nezřetelný ženský hlas. Štíhlá žena mezi ně vplula jako člun pobřežní hlídky. Její krátké tmavé vlasy už prokvétaly stříbrem. Pohledem studených modrých očí se zavrtala do Lauryn. To jsou Adamovy oči, uvědomila si. Jeho pohled nebyl ale tak tvrdý, a doufala, že nikdy nebude. „Ahoj, matko,“ pozdravil ji Adam.
NAJATÁ MANŽELKA
Ještě jednou přejela Lauryn od hlavy až k patě mrazivým pohledem a pak se věnovala Adamovi. Políbil ji na tvář chladným polibkem. „To je Lauryn. Moje žena.“ „Už jsem slyšela.“ Lauryn jízlivý tón v jejím hlase vylekal. Adam pokračoval, jako kdyby ho matka tak hrubě nepřerušila. „Lauryn, to je Bonita Garrisonová. Moje matka.“ „Ráda vás…“ „Jsi těhotná?“ zavrčela Bonita Garrisonová. Lauryn zalapala po dechu a stáhla nabízenou ruku. „Ne.“ „Dobře. Potřebuji další drink. Lisette!“ Adamova matka se otočila a zamířila ke dveřím. Správcová domu ji následovala. „Ta na svoji láhev nezapomene,“ zamumlal Adam. „Taková je naše matka,“ podotkla Brittany. „Divím se, že jsi nevzal Lauryn na nějaké slušné líbánky. Tři dny na Bahamách? Nepovažovala jsem tě za takového setníka.“ „Máme moc práce. Zítra se stěhujeme do domu na Sunset Island. Vynahradím jí to později.“ „Ty se vzdáš svého staromládeneckého domu?“ ptal se Stephen překvapeně. „Ne, je to cenná nemovitost. Její cena bude ještě růst. Pozemek a dům bude využívat klub. Chceme mít s Lauryn domov, ve kterém by vyrůstaly naše děti.“ Adam ji stále objímal jednou rukou v pase. Vedl ji halou ke dveřím, za kterými zmizela Bonita Garrisonová. Překvapeně se dívala na mramorové nádvoří a obrovský bazén. Řada vysokých palem se kolébala ve večerním vánku. Lauryn se snažila nedávat najevo údiv, ale ta nádhera ji ohromovala. „Drink?“ Adam ji vedl k baru z leštěného mramoru.
NAJATÁ MANŽELKA
Lauryn se zamyslela, jestli se má napít a uklidnit nervy, nebo rozvázat jazyk a dostat se z toho všeho. Povšimla si, že se na ni Adam zpytavě dívá. „Jistě. Máš suché bílé víno?“ „Opozdili jsme se na večeři,“ reptala paní Garrisonová. „Jdi napřed, matko. Za minutu se k tobě s Lauryn připojíme. Lisette, požádala byste v kuchyni, aby podávali šampaňské? A napijete se s námi.“ Správcová zrudla. „S potěšením, pane Adame.“ Matka odcházela. Její děti se za ní dívaly se znechuceným výrazem ve tváři. „Nemusíte na nás čekat,“ řekl Adam ostatním. Přidržel Lauryn za loket a stáhl k sobě. „Stalo se něco?“ ptala se. „Dělám jen to, co se očekává.“ Objal ji, přivinul k sobě a políbil. Využil momentu překvapení a polibek prohloubil. Jeho jazyk chutnal alkoholem. Ale nebylo to nepříjemné – právě tak jako teplo jeho těla, které se k ní tisklo. Zabořila se prsty do jeho pevného pasu. Nohy se jí roztřásly, jeho vůně na ni mocně působila. Nemohla popřít, že v ní zapálil sexuální plameny. Cítila touhu a žádostivost i v konečcích nervů. Tak silné pocity zatím nezažila. Toužila přitisknout si ho k sobě a dotýkat se ho. Jaké by bylo stát se Adamovou milenkou? Byl by důvěrný styk podobný slibu v jeho polibcích – nebo by ji zklamal tak jako mnozí před ním? Nesmí se ti začít líbit. Příliš pozdě. Když konečně zvedl hlavu, dýchala přerývaně jako po dlouhém běhu. Navlhčila si citlivé rty a snažila se uklidnit rozbouřené hormony. „P… proč jsi to udělal?“ „Pozorují nás,“ zašeptal jí do ucha. „Nerozhlížej se,“ informoval ji a políbil ji lehce na tvář.
NAJATÁ MANŽELKA
Cítila jeho horký vlhký dech za ušními lalůčky a pak i na své šíji. Rozechvěla se. Pustil ji v okamžiku, kdy si myslela, že už to nevydrží a roztaje na dlažbě nádvoří. „Jestli jsi připravená k bitvě, tak půjdeme.“ Cítila, jak se jí rozbouřil žaludek. Zbytky žádostivosti zmizely. „Je to tak strašné?“ „Obvykle ano. Rodinné večeře Garrisonových nejsou zábavné.“ „Tak proč se jich zúčastňuješ?“ „Protože je to má rodina,“ odpověděl Adam. Propletl své prsty s jejími a vedl ji kamsi do jámy lvové. Připomněla si otcovo oblíbené rčení. „Za každou lež se platí. Vzpomeň si na to ještě před tím, než otevřeš ústa.“ Napětí v průběhu večeře bylo tak husté, že by se dalo krájet nožem. Lauryn cítila pod povrchem zdvořilého rozhovoru jakési pnutí mezi Parkerem a nastávajícím švagrem Emiliem Jefferiesem. Později se Adama zeptá na vztahy v rodině. Teď ale byla ráda, že je večeře u konce. Personál naservíroval dezert a šampaňské a opustil místnost. „Anna je těhotná,“ oznámil Parker. Lauryn se podívala na brunetu, která seděla naproti ní. „Blahopřeji,“ pravila. Anna zářila štěstím. „Díky. Víš, byla bych ráda, kdybys byla také těhotná. Vyměňovaly bychom si zkušenosti.“ Lauryn ponechala bez povšimnutí Bonitino výsměšné zachrchlání. „To tě musím zklamat,“ poznamenala. „Brzy to možná bude pravda,“ poznamenal Adam. Zvedl jí ruku a něžně políbil. Usmál se na ni svým charizmatickým úsměvem, při kterém se jí vždycky rozbušilo srdce. „Chci připít svojí nádherné ženě, jediné, se kterou je navždy příslibem, a ne odsouzením na doživotí.“ Lauryn strnula. V duchu si ale připomněla, že Adam hraje svou roli. Není třeba se kvůli tomu znepokojovat.
NAJATÁ MANŽELKA
„Blahopřejeme,“ ozývalo se kolem nich. Adam se k ní sklonil a něžně ji políbil. Byl dobrý. Velice dobrý. Skoro litovala, že přestal. Byli spolu spojeni pohledy, cítila, jak v ní narůstá touha. Je to tvůj manžel. Sex s ním bude v pořádku. Ne, nebude. Nemiluješ ho a on nemiluje tebe. Ale chtěla ho. Víc, než si dovedla vůbec kdy představit. „Dobře, protože tu všichni něco oznamujeme…“ Brooke se váhavě odmlčela a umožnila Lauryn, aby se znovu soustředila na své okolí. Zamžikala a odtrhla se od Adamových hypnotizujících modrých očí. Brooke se nadechla. „Jsem také těhotná,“ oznámila jedním dechem. V místnosti nastalo ticho, které přerušila teprve Bonita. „S kým?“ vyštěkla. „Je mi líto, matko, ale to není tvoje věc.“ „Ale je moje věc, jestli chceš udělat rodině hanbu s dalším bastardem jako tvůj otec,“ pronesla kousavě. Lauryn myslela v tom okamžiku na svou novou přítelkyni Cassie. Určitě by tady vítána nebyla. „Kdo je otcem, Brooke?“ ptal se Adam rozzlobeně, ale i ochranářsky. Lauryn objevovala novou tvář svého manžela. „Jsem dospělá, Adame. Nepotřebuju, aby za mě mí bratři bojovali. Stačí, když vám povím, že otec nebude součástí mého života ani života dítěte.“ Bonita uhodila skleničkou do stolu tak silně, že alkohol vylila na damaškový ubrus. Vůně ginu naplnila vzduch. „Nemysli si, že tvoji chybu napraví Garrisonovy peníze.“ Vstala na nejistých nohou a odešla z jídelny, následovaná Lisettou. Adam přerušil rozpačité ticho. „Brooke, jak hodláš sama udržovat dům s pozemkem a starat se o dítě? Ten mizera, který za to odpovídá, by ti měl pomoct – alespoň finančně.“ „Nechci od něho žádnou pomoc,“ zvedla odhodlaně bradu. „O dítě se mi ve dne postará chůva.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Co mateřská dovolená?“ ptala se Brittany potichu. „Podívejte, neříkám, že znám odpovědi na všechny otázky. Mě to také překvapilo. Ale svoje dítě vychovám s podporou rodiny nebo bez ní. A teď, prosím, nemohli bychom mluvit o něčem jiném?“ Lauryn, i přes vzdálenost, která je dělila, vycítila Adamovo napětí. Dojímala ji jeho starost o sestru, ale teď na to nebyla vhodná doba. Brooke měla slzy na krajíčku. Dotkla se ho rukou. Pohledem mu dala najevo, že je nutné změnit téma rozhovoru. Porozuměl a obrátil se k sourozencům. „Musíme něco udělat s tím matčiným pitím. Po otcově smrti se její stav ještě zhoršil.“ „Co navrhuješ?“ ptal se Parker. „Zamknout barovou skříňku? To by asi nepomohlo.“ „Pomohla by léčba?“ zeptala se Stephenova žena Megan. „Dobrý nápad, protože z vlastní vůle s pitím nepřestane.“ „Ale dobrovolně na ni nepůjde,“ dodala Brittany. „Tak ji donutíme,“ prohlásil Adam. V té chvíli vypadal tak tvrdě, že by matku donutil ke kapitulaci. Nové poznání ji roztřáslo. Adam by dokázal být silným protivníkem. Nastala chvíle ticha, kterou přerušila Brittany. „Mám pro vás dobrou zprávu,“ odkašlala si. „Emilio a já plánujeme svatbu o Vánocích. Zveme vás všechny už nyní.“ Parker se na Emilia zamračil a pak se obrátil na sestru. „Je to moudré, když uvážíme, že máme v Garrisonově společnosti špeha, který dodává informace rodině tvého snoubence?“ „Zatraceně, Parkere,“ zavrčel Emilio, „Jordán nemá v tvé společnosti žádného špeha.“ „Jak si můžeš být jistý, když jsi řekl, že spolu nemluvíte?“ „Podívám se na to,“ nabídl se Adam. „Zařídím to sám,“ odmítl ho Parker. „Nezařídíš to,“ trval Adam na svém. „Únik informací pokračuje už několik měsíců. Je nutné zvolit jinou metodu…“
NAJATÁ MANŽELKA
„Už jsem řekl. Zařídím to sám.“ Adam však trval na svém. „Chci pomoci a dokážu být mnohem přesvědčivější než ty.“ „Zapomeň na to, malý bratříčku. Nemluvíme o dámských kalhotkách. Tohle je byznys.“ Lauryn hořela rozpaky. Zřejmě i jí se týkala Parkerova poznámka o dámských kalhotkách. Adam vedle ní ztuhl. Oba muži vypadali, že se do sebe každou chvíli pustí pěstmi. Lauryn položila ruku Adamovi na rameno a pak se obrátila na Parkera. „Nebereš vůbec v úvahu Adamovy obchodní schopnosti. Podnik je úžasně ziskový, protože ho dobře řídí. Fluktuace zaměstnanců prakticky neexistuje. Ví, co dělá, a dovede jednat s lidmi.“ Pohledy všech přítomných se na ni soustředily. Rozbolel ji žaludek. Dobrý bože, proč vůbec otvírala ústa? Proč ten podmíněný reflex? Reagovala na Parkerûv urážlivý tón. Ale nebyla to přece její věc. Hádka není ten nejlepší způsob, jak získat přízeň rodiny. Parker na ni upřel pohled. Když Lauryn neuhnula a vydržela dívat se mu přímo do očí, rozhlédl se po přítomných. „Nepotřebuju Adamovu pomoc, protože mám v úmyslu urovnat vztahy mezi oběma rodinami dohodou s Jordánem Jefferiesem,“ prohlásil. Vzbudil všeobecné překvapení. Začal okamžitě vysvětlovat zásady možné dohody. Lauryn poslouchala jen na půl ucha. U tohoto stolu se právě událo něco velmi důležitého. A nebylo to Parkerovo prohlášení. Vzpomněla si na výzkum, který zpracovávala pro katedru psychologie na univerzitě. Fascinoval ji způsob, jakým pořadí narození ovlivňuje osobnost a její chování. Potřebovala porozumět tomu, co působilo na vývoj rodiny a na její vlastní vzteklé a neuvážené odezvy na otcovy příkazy.
NAJATÁ MANŽELKA
Pokud se pamatovala, byly prostřední děti vždycky přehlíženy a podceňovány. Hledaly proto uznání. Studovala svého… manžela. Adam si byl jistý sám sebou a nepotřeboval uznání kohokoliv – tedy kromě jmenovacího výboru Obchodní rady. Tvrdil, že mu nejde o funkci prezidenta rady, ale o to, co představuje. Sevřela prsty svou skleničku šampaňského. Co tedy ta odpovědná funkce představuje? Uznání úspěchu od obchodního společenství v Miami? Nebo uznání vlastní rodiny?
SEDMÁ KAPITOLA Lauryn ho večer obhajovala. Adam si nedokázal vzpomenout, kdy naposledy se za něho někdo postavil. Rozhodně ne otec, matka nebo bratři. Od svých mladších sester to ani neočekával. Jeho povinností jako staršího sourozence bylo starat se o mladší sestry Brooke a Britt. Lauryn se dala bez váhání a ptaní do boje za jeho zájmy. Oči jí planuly, když stála proti Parkerovi. Byla v tom okamžiku neodolatelně sexy. Bude tak vášnivá jako milenka? Přemýšlel o ženě, která právě používala jeho koupelnu. Sedl si na postel v obrovské podkrovní ložnici. Lauryn byla první ženou, se kterou se chtěl sprchovat. Jeho předchozí přítelkyně tu nikdy nespaly. Lauryn bude první. Dveře koupelny se otevřely a Lauryn se vynořila z oblaku páry. Vyčesala si vlasy, ale zbytek vlhkých pramenů jí pokryl tváře. Jak jen mohl dojít k názoru, že je to tichá myška? V těch nevzhledných šortkách a triku vypadala tak žádoucně, že ho z pohledu na ni rozbolelo celé tělo. „Proč jsi mě večer obhajovala?“ ptal se. „Rozčílil mě ten urážlivý tón v hlase tvého bratra. Připomněl mi…“
NAJATÁ MANŽELKA
Semkla rty, jako kdyby litovala slov, která jí vylétla z úst. Když zamířila k šatníku, vstal a zastoupil jí cestu. „Koho?“ Podívala se mu do očí. „Mého otce,“ povzdechla si. „Byl také takový pedant. Vždycky muselo být po jeho.“ Adama rozvzteklila představa, že by se někdo mohl k Lauryn takhle chovat a nutit ji k poslušnosti. Tak proto tedy je teď tak konzervativní a tichá? „Lauryn, nepotřebuji, abys za mě bojovala moje bitvy,“ řekl jemně. „Tím jsem si jistá.“ Prošla kolem něho a přehodila šaty přes opěradlo židle. Obrátila se k němu zády a prohledávala kabelu, jako kdyby v ní byl ukrytý poklad. Adam si tiše stoupl za ní. Vnímal její vůni a teplo těla. Položil jí ruku na bok a druhou jí hladil pramínek vlasů na šíji. Ztuhla, ale dotek jeho rukou ji vzrušoval. „Vážím si toho, žes mě hájila,“ šeptal jí do ucha. „Není to snad povinností manželky?“ ptala se. „O tom, bohužel, nemám ani ponětí.“ Pomalu se obrátila. Zaznamenal v jejích očích záblesk touhy a srdce se mu rozbušilo. „Adame… večer jsi to sehrál před svou rodinou skvěle…“ „Ale ty jsi moje polibky oplácela,“ namítl. Zpozorněla. „Možná, že jsem tak dobrý herec jako ty.“ „Nedokážeš přece předstírat vzrušení tak, že se ti rozšíří oční panenky.“ Poukázal pohledem na ztvrdlé bradavky, které jí napínaly košili. „To nedokážeš zahrát.“ Zkřížila si ruce přes hruď. „A tím chceš říct…?“ „Chceš mě.“ „A ty chceš mě a stovky dalších žen. Člověk nemůže mít všechno, co chce.“ Roztáhl paže. „Můžeš mě mít. Jak budeš sama chtít.“ Sarkasticky se ušklíbla. „To už jsem slyšela.“
NAJATÁ MANŽELKA
Sen o tom, že ji tady ve svém domě dostane do postele, se rozplýval. „A to je všechno? Čekáš na výsledek krevního testu?“ „Ne. Dodržuji pravidla naší dohody.“ Během té ubohé rodinné večeře zapomněl na to, že má přesvědčit své sourozence, že se usadil. Vyhledával příležitost, jak se Lauryn dotknout, políbit ji, aby ho opět vzrušila tak jako žádná jiná žena před ní. Kolikrát ji dnes večer políbil? Čtyřikrát? Ne, pětkrát. Po tom pátém polibku byl tak tvrdý, že sotva stál na nohou. „Pravidla se dají změnit.“ Jemně jí pohladil dlaní šíji. „Dovol mi, abych ti dokázal, jak pěkné to může být.“ Zamhouřila oči, zhluboka se nadechla a zase je otevřela. „Ne.“ Nebylo to poprvé, co slyšel „ne“, ale nikdy ještě od ženy, která ho téměř snědla zaživa při třech různých příležitostech. Mohl by přijmout její odmítnutí, odejít od ní, když ho nechtěla. Jenže ona ho chtěla. Tak proč oba dva tak trpí? Chtěl ji líbat tak dlouho, dokud by ho nepoprosila, aby z ní stáhl šaty, hodil ji na velkou postel a vnořil se do jejího vlhkého lůna. Vsadil by se, že bude tak horká jako její ústa. Ne. Žhavá. Vlhká. Zpotil se při té představě. Oči se jí rozšířily, jako kdyby mu četla myšlenky. Viděl jí na tváři, že ho chce. Přitiskl ji k sobě. „Uznání tvojí rodiny,“ zamumlala, když byl jen kousek od jejích úst. Odstrkovala ho dlaněmi. „Proto chceš vyhrát tu nominaci do Obchodní rady, že?“ Vztyčil se a pustil ji. „To je moje osobní věc.“ „To říkáš pořád. Ale Adame, jako tvoje žena jsem i součástí tvého osobního života. Nemůžu ti pomoci, když mi neřekneš, o co se jedná.“ Dneska s ní už nic nebude. Pokud ji nepřemluví, bude spát dole na pohovce.
NAJATÁ MANŽELKA
Prohrábl si rukama vlasy a opřel se o zeď. Přemýšlel, co všechno jí říct. Řekla, že je teď součástí jeho života. „Chci větší podíl v Garrisonově společnosti.“ „Proč? Podnik ti nestačí?“ „Ne, v tom to není. Můj otec mě stavěl v Garrisonových podnicích trochu stranou a Parker teď dělá totéž. Mám už dost toho, že mi někdo odpírá rovný podíl v rodinném podniku.“ Stoupla si vedle něho. „Ale to přece nevadí. Jsi úspěšný i bez Parkerova uznání.“ „O jeho uznání nestojím. Byl jsem vedený k tomu, abych zastal místo v rodinném byznysu. Mám vzdělání i zkušenosti na to, abych převzal aktivnější úlohu. Pořád musím myslet na to, že mě otec zbavil postavení, protože jsem věděl o jeho poměru s Cassiinou matkou a měl jsem odvahu mu to říct.“ „Myslíš, že tě potrestal, protože jsi nebyl zticha?“ „Určitě. Jenže to se nikdy nedovím, že?“ „Určitě tě nezbavil postavení ve společnosti proto, že bys byl neschopný. Naopak. A to je také důvod, proč jsem vysvětlila Parkerovi, že podnik řídíš prvotřídně. Pracovala jsem už v několika podobných společnostech a tak vím, o čem mluvím. Jsi typické prostřední dítě, víš?“ „Co tím chceš říct?“ Nechce mě snad urazit? pomyslel si. „Prostřední děti musí nalézt svá pravá místa v životě, vlastní cestu, jak vyniknout, vyčlenit se z davu.“ „To… je přesné. Parker a Stephen byli pořád spolu a s otcem. Brooke a Brittany žily svůj dívčí život. Já se od dětství naučil zabavit se sám. Když jsem chtěl získat pozornost rodičů, musel jsem udělat něco většího a divočejšího. Vysloužil jsem si pověst neukázněného kluka. A dodnes se jí nemůžu zbavit.“ „Myslíš, že ti v tom pomůže manželka?“ „Ta správná určitě.“
NAJATÁ MANŽELKA
Zkřížila si ruce přes prsa a obrátila se k vysoké prosklené stěně. Světla výletních parníků z přístavu Miami ozařovala noční oblohu. Výhled na oceán byl nádherný. Proto také ten dům kupoval. Podíval se jí do očí. „Ty jsi jedináček?“ „Ano.“ „A jaké jsou tedy tvoje typické znaky?“ Sklopila hlavu a podívala se stranou. „Jenom dva. Konformistka nebo rebelka. Co myslíš, který se hodí ke mně?“ Uvažoval o jejím konzervativním oblékání, střízlivém účesu i osamělém životě. „Konformistka. A to je dobře, protože žena rebelka je to poslední, co bych potřeboval.“ Přesto ale touha rozdivočit ji v posteli ho vzrušovala do té míry, že chtěl slib o zákazu sexu zrušit. Otočil se, přešel místnost a sedl si na pokrývku. „Pojď do postele.“ Zůstala stát u okna. „Znáš snad naší dohodu, ne?“ „Lauryn, tady je jen jedna postel. Do našeho domu se stěhujeme už zítra, a tak jsem tu žádnou oddělenou ložnici pro tebe nepřipravoval.“ „Kdybych s tebou chtěla jít do postele, tak bych si k tomu zvolila dům na Sunset Island. Stačí mi pohovka. Máš nějaký polštář?“ „Co se děje? Nevěříš si snad, že by ses na mě nevrhla?“ „Možná,“ poznamenala po chvíli mlčení. Ocenil její upřímnost. Byl si vědom toho, že by se stěží ovládl, kdyby ležela vedle něho. Toužil po jejím těle, ale přál si, aby se mu vydala sama, dobrovolně a ochotně. Přežije ještě pár bezesných nocí. „Vezmi si postel.“ Lauryn se rozbušilo srdce. Dlaně jí zvlhly. Stála na nejvyšším schodě domu v Sunset a uvažovala o svých možnostech. Z okrouhlého balkonu, ze kterého byl výhled na vykládanou mramorovou podlahu se vzorem námořní růžice kompasu dole v hale, vycházely tři chodby. Vlevo? Vpravo? Rovně? Která z chodeb vede k ložnici její matky?
NAJATÁ MANŽELKA
Adam zavřel dveře za posledními stěhováky. Trval na tom, aby její byt zůstal úplně prázdný. Oblečení a nábytek uskladnili v prázdném bytě nad garážemi. Tašky a kufry ponechali dole v hale. Slyšela, jak Adam jde nahoru po schodech. Roztrhané džíny a triko zvýrazňovaly jeho dokonalé tělo. Svaly se mu napínaly, když nesl nahoru její těžké zavazadlo. Byl tak sexy. V ústech jí vyschlo. Sex ale není všechno. Pamatuj. Už žádné nesmyslné románky. Slíbila jsi to. Sliby ale nestačily zabránit tomu, aby se jí jemné chloupky na těle nevztyčily jako anténky, kdykoliv byl blízko. Stále a intenzivně si uvědomovala, že ji přitahuje tak jako nikdo předtím. A čím víc ho poznávala, tím víc její pocity sílily. „Našla jsi už hlavní apartmá?“ zeptal se. „N… ne.“ Najednou se nemohla pohnout z místa, zmocnily se jí obavy, že teď, když se dostala až sem, zjistí, že to všechno byl jen hon za falešnou stopou a že tam deníky nejsou. Ale co když jsou? Nepochybovala, že by to poznamenalo její život. A možná že, bohužel, ne k lepšímu. „Tudy,“ pokynul jí hlavou. Následovala Adama širokou ústřední chodbou do zadní části domu. Její pohled sklouzl z jeho širokých ramen na zadní část těla, která se v jeho otrhaných džínách krásně vyjímala. Ovládej se, proboha. „Náš pokoj je nad prosklenou místností. Je to nová část domu, přistavěná asi před patnácti lety.“ Než matka zemřela. Prošel dvojitými dveřmi. Rozlehlá chodba vedla do komory velké jako obývák v jejím bytě. Uprostřed byl ostrůvek s vestavěnými zásuvkami. Adam položil její zavazadlo za dveře a pak pokračoval chodbou. Prošli kolem nádherné koupelny s podlahou z bílého mramoru, se skleněným sprchovým koutem a dekadentní obrovskou zapuštěnou vanou z černého mramoru. Naproti koupelně byl příjemný pokoj s novou rozkládací pohovkou. Tady bude ona spát?
NAJATÁ MANŽELKA
Následovala Adama do světlé polokruhovité ložnice s tapetami barev plážového písku, perel, meruněk a brčálu. Masivní zvýšená postel byla přistavená ke zdi. Vyřezávané čelo ve tvaru mušle mělo opalizující barvu její vnitřní části. Zaoblené vnější zdi byly prosklené podobně jako místnost dole. Z oken byl nádherný výhled na bazén, doky a tenisové kurty. Pohovky, malý stůl na občerstvení a židle nabízely skvělé místo k odpočinku. „Nádherné, výhled je úžasný, ale soukromí tu příliš není, že? Každý, kdo se dívá z oken, vidí, co tady děláme.“ „Na to stačí jeden knoflík.“ Tichý elektrický motorek zavřel závěsy a místnost se okamžitě ocitla ve tmě. Bude s ním moci bydlet a nepodlehnout sexuální touze, která se v ní zvedala jako přílivová vlna? Celý den ji pronásledovala jediná představa. Snažila se vymazat ji z mysli. Neúspěšně. Ráno se probudila dřív než Adam. Opřela se o zábradlí a pozorovala ho, jak spí o patro níž na pohovce. Pokrývka mu jen částečně zakrývala tělo. Dlouho se dívala a doufala, že pokrývka spadne na podlahu. Začervenala se pocitem viny. Je to přece jen zdravá zvědavost, že? Ne, víc než to. Usoudila, že se její pobláznění z mladických let vrátilo. A nebylo ovlivněno dary v podobě drahého vozu nebo prstenu. Působily na ni maličkosti. Třeba to, že se Adam projevoval jako džentlmen, když jí otevíral dveře, přisunul jí židli. Vždycky se k ní choval s náležitou úctou přes to, že se mu v zásadě prodala. Byla to péče, jakou projevoval vůči své sestře a matce. To, že se nevysmíval jejímu strachu z létání. Dokonce jí dovolil, aby si na zpáteční cestě do Miami sedla za knipl letadla. Slíbil jí, že ji naučí létat. Pochopila jeho boj s otcem. Sympatizovala se snahou napravit poklesky minulého způsobu života. To měli společné. Kdyby za něho nebyla provdaná, chtěla by se s ním scházet.
NAJATÁ MANŽELKA
Možná, že Adam nebyl takový sukničkář, jak o něm tvrdil bulvár. Snad se nevyspal s každou, kterou potkal. Nevyhýbal se těžké práci. Dneska pomáhal stěhovákům. Kdyby byl jen plejboj, tak se práce ani nedotkne. Adam překonal prostor, který je dělil, dvěma dlouhými kroky. Opřel se rukou o okenní rám vedle její hlavy a naklonil se k ní. „Postel je dost velká pro nás oba.“ Neměl by ji svádět. „Adame. Už jsme se přece dohodli.“ „Lauryn,“ pronesl stejně trpitelským tónem jako ona. Avšak smích a výzva k hříchu – kterým už jen stěží odolávala – mu čišela z nádherných modrých očí. Její obrana se rozplývala, když jí uchopil tváře do teplých dlaní. V duchu usoudila, že on jedná poctivě – přestože jejich sňatek vznikl neobvyklým způsobem. Chce ji a neskrývá to. Cítila se provinile, že mu nechce vyhovět. Snadno dokázal, že po něm touží. Když se s ním vyspím, nebude to už můj otec komentovat. Ale i tak to bude chyba. Smyslnost ji nedovede blíž k cíli. V těchto dnech víc než kdy jindy přemýšlela o své budoucnosti. Chtěla se mu vytrhnout a odstoupit od něho do bezpečné vzdálenosti. Jejich sňatek je jen předstírání skutečnosti. Adam požádal kuchaře, aby na jejich první noc připravil zvláštní jídlo. Pokud chtějí, aby důvody jejich odděleného spaní byly uvěřitelné, bude nezbytné ukázat na veřejnosti city a dokonce vášeň. Adam si jistě povšiml, že se na ně personál dívá z oken. Chtěla se ho na to zeptat, ale sklonil se a pokryl jí ústa polibky. Sál z jejích rtů, sváděl ji jazykem. Probudil každou buňku v jejím těle. Milovala způsob, jakým ji líbal. Obdivovala, jak si ji vychutnával. Polibek včera večer na příjezdové cestě k domu matky byl žhavý, ale zdaleka na ni nepůsobil tak jako ten dnešní.
NAJATÁ MANŽELKA
Byl přímým útokem na její smysly. Touha v ní narůstala každým okamžikem a s ní mizely zábrany. Chtěla víc než polibky. Adam ji přitiskl k okennímu rámu. Vklouzl stehnem mezi její nohy a přitlačil se k něžné části těla. Líbal ji ještě vášnivěji. Jednou velkou rukou se zmocnil jejího ňadra. Nalezl citlivý vrcholek a hladil ji znovu a znovu. Erekce přitisknutá proti jejímu břichu a horkost jeho těla v ní zapálily plameny. Toužila sevřít jeho tvrdost prsty a prozkoumat jeho délku. Ubránila se ale a stiskla raději ruku v pěst. Jakýsi hlásek v mozku ji varoval. Už je toho dost. Nikdo nemůže vidět, jak je její jazyk propletený s jeho, ani jeho ruku na jejím ňadru. Ale tělo se jí bouřilo. Chtěla jeho dotyky, prožívat vášeň, kterou si tak dlouho odpírala. Pohybovala se proti jeho stehnům a cítila, jak ji přemáhá vlna rozkoše. Rukou se dotkl vlhkého místa v jejím klíně. Šortky mu nebránily, aby ji začal hladit pravidelnými pohyby prstů. Přerývaně dýchala a sténala. Zvrátila hlavu na okenní rám. Tohle jsi mu neměla dovolit. Zastav ho. Jsi teď bezmocná a nedokážeš myslet. Adam ji líbal na krku a nepřetržitě hladil prsty. Lauryn omamoval jeho horký dech, jemný dotek zubů na šíji. Zabořila se mu prsty do hedvábných vlasů. Odstrč ho. Nemohla. Ještě ne. Rozkoš v jejím těle narůstala a změnila se v neovladatelný orgasmus. Přitiskla se Adamovi k ramenům a sklesla na tvrdý okenní rám. Donutila se zvednout svá ztěžklá víčka. Adam se na ni díval očima hořícíma vášní. „Dobré?“ zachraptěl. Začervenala se a přestala ho držet. „Ty víš, že ano. Ale nemělo se to stát.“
NAJATÁ MANŽELKA
Udělala chybu. V rozpacích se podívala na prázdné nádvoří pod nimi. Rychlým pohledem přehlédla všechna okna. „Nikdo se nedíval,“ oznámila. Adam se vzpřímil a pustil ji. Na rtech se mu objevil náznak úsměvu. „To bylo jen pro mě. Říkal jsem ti, že vždycky dostanu to, co chci. A chci tebe, Lauryn Garrisonová. Považuj to za varování.“ Zamrkal na ni a odešel z místnosti. Lauryn se rozklepala kolena. Sklouzla na podlahu. Co to jen udělala? Otevřela Pandořinu skříňku. A nebyla si jistá, jestli ji ještě dokáže zavřít. Udělala to znovu. Chtělo se jí zvracet. Podlehla hudbě a vyslala manželovi signály, které říkaly, že je k dispozici a svůj sexuální zájem nijak nepředstírá. Žádný div, že ji Adam sevřel na tanečním parketu do náruče. Držel ji jednou rukou v pase a druhou pod ňadrem. Tančil v rytmu hudby a zpěvu vítěze ceny Grammy na hlavním jevišti podniku. Rty jí dráždil citlivou kůži pod levým uchem. Byl vzrušený tak, že narážel tvrdě na její boky. Lauryn zachvátila panika. Obávala se, že oděv je teď pro oba překážkou, které se budou chtít zbavit. Její zábrany a důvody odporu k fyzickému vztahu mizely každým dnem. A co horšího, Adam to věděl. Vyčetla mu to z očí, kdykoliv se na ni podíval. Nadmíru si věřil. Dotýkal se jí častěji a líbal ji svůdnými polibky prakticky kdy chtěl. Zamilovaná gesta měla být show pro veřejnost. Ona ale věděla své – zvlášť, když se jí dotýkal tam, kde žádný divák nebyl. Hodlal zlomit její odpor květinami, šperky a drobnými dárky, které nalézala na podnosech, polštářích i na stole. Byl to však především každodenní ranní rozhovor, který poznenáhlu rozložil její obranu.
NAJATÁ MANŽELKA
Ten muž věděl, jak si získat ženy. Jenže ona nechtěla b ýt jednou z těch, které dobyl. Uvolnila se z jeho objetí. Podívala se mu do tváře. Musela zvednout hlavu, aby slyšel, co mu chce říct. Vůně jeho těla a kolínské ji vzrušovala. Tep se jí zrychlil. „Nevadilo by ti, kdybych dneska odjela domů dřív?“ Z jeho pohledu vyčetla starost. Vzal ji za loket a odvedl z tanečního parketu. „Něco se stalo?“ Ano, něco se stalo. Nevěnovala se dostatečně svému poslání. Každou volnou chvilku musí teď věnovat hledání komory a pak uvolnit podlahová prkna. Domnívala se, že u hlavního apartmá se komora nenachází. Neměla čas na důkladný průzkum horního patra. Adam trval na tom, aby před veřejností vystupovali jako novomanželé. Byl pořád někde okolo ní. Zbývala jí jen odpoledne, kdy byl vytížený svými povinnostmi v podniku. Každý večer ji v šest hodin vozil domů, aby se převlékla na večeři v restauraci. I to byla součást show pro veřejnost. Dotýkal se jí při každé příležitosti. Poté se vraceli do klubu, kde zůstali až do tří hodin do rána. Obdivovala ho, když tančil. Byl tak sexy! Přemýšlela o tom, jaký by byl v posteli. Poněkud znechuceně si přiznala, že je opět vzrušená. Už čtyři dny žila v matčině domě. Za tu dobu téměř zapomněla, jaký je rozdíl mezi dnem a nocí. Aktivovala hormony, a to bylo asi tak všechno, čeho zatím dosáhla. „Potřebuju se vyspat,“ zalhala. Cítila se provinile. Potřebovala prázdný dům, aby mohla splnit úkol, který si vytkla. Nemusela bys lhát, kdybys Adamovi řekla všechno o svojí matce. Brzy mu to řeknu, slíbila si v duchu. Vážila si Adama a nechtěla mu lhát víc, než bylo v dané chvíli nezbytné. „Doprovodím tě ven.“
NAJATÁ MANŽELKA
Určitě ji bude chtít políbit na dobrou noc. Její odpor slábl. Bude se muset vyhnout jeho svádivým ústům, jinak skončí přímo v posteli. „Ne, Adame, už i tak ti překážím v práci. Zůstaň jako obvykle v klubu až do zavírací hodiny.“ Adam se nikdy předtím neznepokojoval starostmi o nějakou ženu. Teď ale myslel jen na Lauryn. Proč odešla tak náhle z klubu? Je nemocná? Jednu chvíli tančila tak svůdně, že byl tvrdý a připravený odvléct ji do kanceláře. Dokončit to, co minule začali. Okamžik po tom byla jako kus ledu. Poděkoval účinkujícímu za dnešní vystoupení, předal práci manažerovi a odjel z podniku. Vstoupil do tichého domu. Šel po schodech nahoru. Pruh světla z ložnice na jižní chodbě upoutal jeho pozornost. Dostal se do domu nějaký vetřelec nebo je Lauryn pořád ještě vzhůru? Vloupal se někdo do domu i přes dokonalé poplachové zařízení? Nebo snad někdo z personálu zapomněl zhasnout světlo? Zoufale potřeboval v té chvíli vidět Lauryn, přesvědčit se, že je v pořádku. Připravil si mobilní telefon, aby v případě nutnosti zavolal 911. Šel nejdřív k hlavnímu apartmá hledat Lauryn. Postel byla prázdná. Přehoz hladký a nezmačkaný. V koupelně nikdo nebyl. Rozsvítil a povšiml si šatů, které měla večer na sobě. Tak tedy dojela v pořádku a převlékla se. To znamená, že svítí v pokoji pro hosty ona. Chtěl ji dostat konečně do postele. Dneska ráno nechal na jejím prádelníku výsledky krevních zkoušek. Oba dva byli zdravotně v pořádku. Do nočních stolků po stranách postele dal krabičky s kondomy a jednu se šperkem jí vložil do kabelky. Nebylo to právě jemné. Tlačil na pilu příliš rychle? Vyhnal Lauryn z jejího apartmá?
NAJATÁ MANŽELKA
Zamířil k hostinskému pokoji. V pokoji nikdo nebyl. Světlo a jakési tlumené zvuky vycházely z komory. Zvláštní. Tiše přešel místnost a nahlédl otevřenými dveřmi. Lauryn klečela na podlaze a proklepávala konce podlahových prken. „Co to děláš?“ Vyjekla a postavila se na nohy. „Polekal jsi mě.“ „Co to děláš?“ opakoval otázku. Zatvářila se provinile. Skousla si horní ret a zkřížila ruce přes hruď. „Já… já hledám skrytou přihrádku.“ Nedávalo to žádný smysl. Asi se přeslechl. „Cože?“ Přihladila si rukou vlasy a pak se mu podívala do tváře. „Tohle byl dům mojí matky – biologické matky. Hledám její deníky.“ Vůbec to nechápal. „Lauryn, sakra, o čem to mluvíš? Nejsi opilá?“ Oči měla jasné. Stála pevně na nohou. Neviděl ji dnes večer pít nic jiného než její oblíbenou minerálku s citronem. „Je to dlouhé povídání. Lituju, že jsem ti to neřekla už dřív. Ale nevěděla jsem jak.“ Podívala se na něho tak, že se mu naježily chloupky na krku. Ať se jedná o cokoliv, asi se mu to nebude líbit. „Můžeme… potřebuji ti něco ukázat.“ Následoval ji do komory u ložnice. Otevřela dolní přihrádku svojí tašky a vyndala dva šanony a svazek dopisů, převázaný šňůrkou. Podala mu je. Zpáteční adresa na nich byla totožná s adresou tohoto domu. Bez jména. Jen iniciály A.L. „Po smrti mého otce jsem zjistila, že mojí pravou matkou byla Adrianna Laurencová. Poznala otce, když ho převeleli na Floridu. Otěhotněla. V dopisech, které mu psala, se zmiňuje o skryté přihrádce v podlaze komory u své ložnice. Naznačila, že tam ukryla deník.“ „Jen ty, já a můj deník znají pravdu,“ napsala. „Doufám, že ten deník najdu a dovím se pravdu. Nejde mi o intimnosti. Jen tu část, která se mě týká. Proč mě odložila.“
NAJATÁ MANŽELKA
Byl z toho všeho zmatený. Nebyla to zřejmě náhoda, že se Lauryn přestěhovala z Kalifornie na Floridu, seznámila se a následně provdala za majitele domu, ve kterém kdysi bydlela její matka. Podíval se na nadpis šanonu. Uviděl jméno Adrianny Laurencové a vedle své vlastní. „Připravila ses na mě?“ „Ne tak docela.“ „Jak docela?“ Pomalu se nadechla, jako kdyby hrála o čas. „Přijela jsem na Floridu krátce po otcově pohřbu. Chtěla jsem se setkat s Adriannou, ale ta byla už mrtvá. Neměla žádné příbuzné. Vypátrala jsem, že její dům byl prodán. Ti lidé, kteří byli ochotni se mnou mluvit, se zapřísahali, že nikdy neměla žádné dítě. A to je všechno.“ „Chceš vznést požadavek na její majetek?“ Slyšel už mnohem bláznivější plány, jak získat majetek. Ale od Lauryn něco takového nečekal. No dobře, vzala si ho pro milion dolarů, ale nepozoroval na ní žádnou snahu utrácet. „Ne. Chci jen deník nebo deníky, pokud jich je víc. Po mnoha hodinách tvrdé práce jsem přišla na to, že dům jsi koupil ty. Jediná cesta, jak se do něho dostat, vedla přes tebe.“ Cítil, jak se mu nevolí vzbouřil žaludek. „Využila jsi mě.“ „Myslela jsem si, že to řekneš. Adame, musíš pochopit, že jsem právě ztratila otce. A měla jsem dojem, že jsem přišla i o vlastní identitu. Celých šestadvacet let jsem nazývala matkou cizí ženu. Údajně dokonalé manželství mých rodičů byl jen podvod. Otec si vzal Susan, vdovu po svém nejlepším příteli, aby mi nahradila matku. Lhali mi. Dodnes nedokážu rozpoznat, co je pravda a co lež. Potřebuji znát pravdu – ne ty báchorky, kterými mě krmili.“ Bylo toho trochu moc, aby všechno pochopil. „Říkala jsi, žes byla jedináček. To také není pravda?“
NAJATÁ MANŽELKA
„Kromě dnešního večera, když jsem ti řekla, že potřebuju jít domů a trochu se vyspat, jsem ti nezalhala jediným slovem. Susanino dítě se narodilo mrtvé. Žádné děti už neměli.“ „Proč jsi mi jednoduše neřekla, co chceš?“ podivoval se. „Bylo to celé tak absurdní. Věřil bys mi?“ Asi ne. Musela mu vyčíst odpověď z tváře. „Z podnikového webu jsem se dověděla, že je u tebe volné místo účetní. Připadalo mi to osudové. Mám kvalifikaci autorizovaného účetního znalce, a tak jsem ti poslala svůj životopis. Všechny údaje a reference jsou pravdivé a ověřitelné. Doufala jsem, že ti to všechno vypovím, až se lépe poznáme. Ale nešlo to. Viděli jsme se nanejvýš dvě hodiny týdně a kolem nás byli vždycky nějací další zaměstnanci.“ Připomněl si její výhrady. Vezme si ho, jen když budou bydlet v tomhle domě. „Vzala sis mě proto, aby ses dostala do domu.“ „Svatba byl tvůj nápad.“ Pravda. „Ale k dohodě přispěl ten dům.“ „Ano. A příležitost setkat se s Heleně Ainsleyovou a dalšími lidmi, kteří mohli znát mou matku.“ Lauryn ho ulovila a lhala mu. I zatajení pravdy a polopravdy jsou nebezpečné. Rozvrací to rodinu, viz případ jeho otce. Jsou vždycky nebezpečné. Příkladem byl poměr jeho otce a vztah ke Cassii. „Co bys dělala, kdybych ti nenabídl tu dohodu?“ „Pokusila bych se nabrat odvahu a říct ti to. Ovšem, kdybys s tím nesouhlasil, neměla bych se už kam obrátit.“ Ucukl, když zvedla ruku, aby se dotkla jeho paže. Nechtěl, aby chemie mezi nimi teď ovlivnila jeho úsudek. „Adame, je mi líto, že jsem ti o tom neřekla dřív. Prostě jsem nevěděla… jak.“ Cloumal jím vztek, zmatek, zklamání. Pocit, že byl zrazený. Využitý. Chtěl od Lauryn odejít. Ale zrušit sňatek po tak krátké době by zničilo všechny jeho plány, ohrozilo by to jeho místo v radě, těžko by
NAJATÁ MANŽELKA
získal větší podíl v Garrisonově společnosti. Může ale Lauryn důvěřovat, že bude pokračovat v jeho hře? „Předstírala jsi tělesnou odezvu, abys mě k sobě připoutala?“ Červeň jí zaplavila tváře i hrdlo. Dívala se mu do očí. „Ty víš, že ne.“ Její oči prosily o pochopení. On ale nevěděl, jak na to odpovědět, co udělat. „A co potom, až najdeš ty tvoje deníky, pokud vůbec existují?“ „Budeme pokračovat. Slíbila jsem ti dva roky. Slovo dodržím.“ Sebral šanony a dopisy. „Ráno si o tom promluvíme.“ „Adame…“ rozběhla se za ním, ale zarazil ji rukou. „Ustup. Potřebuju být sám.“ A pak se obrátil a odešel. Chtěl jí věřit, i když ho vnitřní hlas varoval, že by neměl. Její vyprávění bylo absurdní. Dosud ho pálily otcovy lži, kterými skrýval svůj poměr, i lži matky, která zapírala alkoholismus. Nejdřív si přečte ty dopisy a všechno v šanonech. Pak si promluví s Brandonem a zjistí své legální možnosti v tomto fiasku. Až shromáždí všechna fakta, bude se muset rozhodnout. Ponechat si prolhanou ženu – nebo ji vyhodit ven i s tím jejím hezkým zadečkem?
OSMÁ KAPITOLA „Pomůžu ti hledat ty deníky.“ Adamův hlas ji tak vylekal, že se zakuckala pomerančovou šťávou. Tak tedy jí přece jenom uvěřil. Byla šťastná. Jakýsi vnitřní hlas jí ale našeptával, že je za tím něco víc než jen hledání deníků. Obrátila se. Podívala se na něho. Spal zřejmě tak špatně jako ona. Pod očima měl temné stíny. Byl už oholený a měl na sobě černé kalhoty a černou hedvábnou košili, jako kdyby se ustrojil do klubu, i když měl ještě pár hodin čas. O sobotách bylo v podniku vždycky víc práce než ve všední dny. Lauryn tam ale nemusela chodit. Pracovala od pondělí do pátku, ale svatba, líbánky a zaučování asistentky na novém účetním softwaru způsobily docela pořádný skluz v její agendě. Snažila se vše dohnat ještě před pondělním přívalem dodávek do klubu. „Proč bys mi měl pomáhat?“ „Mluvil jsem o celé záležitosti s Brandonem. Podle jeho vyjádření jsi naši dohodu neporušila. A kdybych tě vyhodil, musel bych ti vyplatit celý milion,“ poznamenal. Zavrtěla hlavou. „Nevzala bych si peníze za nedokončenou práci. Prosím, dovol mi hledat deníky, ještě než s tím vším skončíme.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Ještě s tím nekončíme. Já jsem také ztratil nedávno otce. Vím, jak to na tebe působilo. Dovedu pochopit, že hledáš odpovědi na nevyjasněné otázky.“ V té chvíli měla pocit, že je do něho zoufale a nešťastně zamilovaná. Uvědomila si ale, že jejich vztah je pouze dočasný. I kdyby si přála, aby po sňatku přerostl jejich vztah v něco trvalejšího, musela si přiznat, že se k němu nehodí. Musela by být úplně slepá, kdyby si nepovšimla rozdílu mezi ní a ostatními hosty na Ainsleyově party nebo v luxusních restauracích, které nyní s Adamem navštěvovala téměř každý den. Adam si nalil hrnek kávy. Nesedl si k ní k jednomu stolu. Opřel se o příborník. „Ověřil jsem si, že všechno, cos mi řekla, je pravda. Našel jsem v počítači také nekrolog tvého otce. Musel to být skvělý chlapík. Je mi líto, že měl tu havárii,“ poznamenal. Adam si tedy to, co mu vyprávěla, ověřil. Neměla mu to za zlé. „Dělal to, co měl rád. Létání. Armádu. Zkoušel nové modely letadel. Je lepší, že měl tu nehodu ještě před tím, než ho armáda poslala do důchodu.“ „Můj otec byl stejný. Žil pro práci.“ Na chvíli se odmlčel ponořený do vzpomínek. Pak jen pokýval hlavou a soustředil se opět na Lauryn. „Pořád tě ještě potřebuju, abych splnil to, k čemu jsem se zavázal. Chci ve volbách do Obchodní rady města Miami zvítězit.“ Položila skleničku na stůl. Vstala a zastavila se jen několik centimetrů od něho. „Já tě nezklamu, Adame,“ ujistila ho. Udělá cokoliv, aby mu pomohla stát se prezidentem Obchodní rady. Bude působit na Parkera, aby poznal, jak cenného spolupracovníka tak dlouhou dobu zbytečně podceňoval. Stoupla si na špičky a lehce ho políbila na tvář. „Děkuju ti.“ Objal ji jednou paží a přitiskl k dolní části svého těla. „Za co?“ „Za to, že mi pomáháš. Věříš mi.“ „Lauryn, měla jsi se mnou jednat na rovinu,“ vyčetl jí. „Já vím. Je mi to líto.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Jsou v té skříni ještě další kostlivci, o kterých bych měl vědět?“ Uvažovala o tom, že mu řekne o svém nesmyslném mládí. Ale rozmyslela si to. Dny rebelií byly už dávnou minulostí. Jeho se v žádném případě netýkaly. Tommy je někde daleko – s největší pravděpodobností ve vězení. Byla si jistá, že právně k jejímu sňatku s Tommym nikdy nedošlo, protože byl úředně anulován. V duchu děkovala otci, který zařídil, aby obřad, na který si vůbec nepamatovala, byl vymazán ze záznamů. Celý ten debakl nestál za jediné slovo. Styděla se za svou minulost, svoje nesnesitelné chování v době dospívání, za svoje hloupé omyly a důvěřivost. Obávala se, že by o ni Adam ztratil dobré mínění, kdyby mu teď všechno řekla. „Ne,“ odpověděla bez váhání. „Dobře.“ Jemně ji chytil za vlasy, zvrátil jí hlavu dozadu a políbil ji. Bylo jí úplně jedno, že se oba vystavují u okna, kde je může vidět správcová domu. Myslela jen na teplo úst a sílu jeho těla přitisknutého k jejímu. Dokonce v duchu připustila, že se jí takové předvádění pro veřejnost zalíbilo. Chutnal skořicovou zubní pastou a kávou. Oběma rukama ji přidržel za zadeček a přirazil ji ke své dlouhé tvrdosti. Stiskla mu prsty svaly tvrdé jako z oceli. Po nedávném sprchování měl ještě vlhké vlasy. Voněl vodou po holení. Zvedl hlavu. Dýchal tak přerývaně jako ona. Zaklesli se do sebe pohledem. „Už dost. Nedokážu se ovládat. Chci tě, Lauryn. Mám už dost těch her. Unavuje mě to.“ Jeho drsný hlas ji rozechvěl. Má pravdu. Nemohou už tak pokračovat. Napětí a touhu už těžko zvládnou. „Chci tě také, Adame.“ Zorničky očí se mu rozšířily. „Můžeme si vzít den volna a začít s hledáním té komory. Nebo můžeme jít spolu do postele.“
NAJATÁ MANŽELKA
Žaludek se jí sevřel. Nebude se obelhávat a věřit, že to znamená navždycky. Měla však Adama ráda a vážila si ho. A kromě toho, byla do něho tak trochu zamilovaná. „Čekala jsem celé měsíce na to, že ty deníky najdu. Myslím, že můžu ještě pár minut počkat.“ Stáhl obočí, jako kdyby ho urazila. Z očí mu však blýskal oheň vášně. „Minut? Ty mě podceňuješ, ženo.“ „Dokaž to,“ podotkla s úsměvem na rtech. Adam schvátil Lauryn do náruče a zamířil ven z kuchyně. Srdce se jí rozbušilo tím romantickým gestem. Objala ho kolem krku, ale vypískla, když ji dále nesl chodbou a nijak nezvolnil. „Adame, nemůžeš mě přece nést nahoru do schodů.“ „Chceš se vsadit?“ Na schodech potkali správcovou. „Martino, nechci žádné telefonáty. Nikdo nás nesmí vyrušovat,“ nařídil jí. Adam stoupal po schodech nahoru bez zjevného úsilí. Dýchal pravidelně. Nahoře zabočil do chodby a zastavil se až před ložnicí. Něžně ji postavil na nohy, objal ji jednou rukou kolem krku a vášnivě políbil. Lauryn mu položila ruce na hruď. Cítila, jak mu buší srdce. Je to dobře, či špatně? Nebude o tom přemýšlet – už se rozhodla. Uvolní vášeň, kterou tak dlouho věznila. Toužila po jeho těle. Připadalo jí, že se Adam svléká příliš pomalu, a tak mu pomáhala. Vklouzla mu rukou pod košili. Našla místo na jeho těle, které ráno tak obdivovala. Hladila ho po chloupky porostlé hrudi a pak rozevřenými dlaněmi po horké kůži. Začala mu hbitě rozepínat knoflíky košile. Jakmile ji uvolnila, nemeškala a stáhla mu ji přes hlavu. Nedočkavě začala hladit tmavé
NAJATÁ MANŽELKA
chomáčky na prsou a prsty sledovala linku hebkých chloupků vedoucí k pásku kalhot. Zasykl rozkoší. Svaly se mu napnuly. Políbil ji na dlaně a pak ji vysvlékl z nového značkového kabátku. Hodil ho na podlahu. Za kabátkem následovala blůza, kterou rychle a zkušeně rozepnul. Zhluboka se nadechl a otočil se k ní bokem. Zvedl ruce a ukazováčky jí vjel pod úzká ramínka podprsenky od ramen až k ňadrům. Krátce pohladil dva jejich kalíšky dlaní. Stáhl jí ramínka podprsenky z ramen až po lokty. Shrnul jí krajkovou podprsenku levandulové barvy pod ňadra. Hroty ňader jí ztvrdly očekáváním. Zadržela dech, když k ní sklonil hlavu a začal ji líbat a sát vlhkými ústy. Zasténala rozkoší a skousla si horní ret. Okamžitě reagoval a laskal jí i druhé ňadro. Cítila, jak jí tělo zaplavila vlna žádostivosti, která vyžadovala uspokojení. Zabořila se mu prsty do vlasů a přitiskla ho netrpělivě k sobě. Sáhla si na záda, rozepnula podprsenku a stáhla ji přes ramena. Toužila vidět ho nahého, dotýkat se ho. Rozepnula mu kožený pásek kalhot. Stáhla zip a sáhla mu mezi nohy, aby ho pohladila. Nalezla jen nahé tělo. Tvrdé, horké, hladké nahé tělo. Zalapala překvapeně po dechu. Kalhoty mu sjely po úzkých bocích až dolů k nohám. „Ty nenosíš spodní prádlo?“ „Nikdy.“ Adam odkopl stranou boty i kalhoty. Stáhl si z nohou ponožky a vztyčil se. Z hustého hnízda tmavých chloupků vyčnívala silná a dlouhá erekce. Toužila pohladit ho, ale zachytil jí ruce. Propojil si s ní prsty a tlačil ji pomalu před sebou, až narazila na postel. Objal ji, krátce se jí otřel hrudí o ňadra a svou tvrdou délkou o břicho. Nemohla se nadechnout. Rozepnul jí sukni. Spadla na podlahu a pod ní se objevily krajkové kalhotky levandulové barvy. „Hezké,“ zavrčel své hodnocení. Poklekl, zaklesl se prsty pod elastický okraj a stáhl jí kalhotky až ke kotníkům. Naklonil se vpřed,
NAJATÁ MANŽELKA
přitiskl tvář k trojúhelníku chloupků a nadechl se. „Tvoje vůně mě dohání k šílenství.“ Kolena se jí rozklepala. Adam ji zvedl a nesl na už ustlanou postel. Odhodil hedvábnou pokrývku a položil ji na prostěradla z egyptské bavlny. Studená látka jí chladila rozpálené tělo. Sedl si a chvíli se na ni díval. „Jsi nádherná.“ Taková slova už slyšela předtím. Z Adamových úst však zněla upřímně. Nemusí bezduše pochlebovat, aby dostal to, co chce. Chtěl ji. Ne pouze sex. Ji. Náhle poznala, že to není ten laciný, nesmyslný sex z doby, kdy dospívala. Bylo to… víc. A toho se tak trochu obávala. „Víc“ nebylo součástí jejich dohody. Adam se zlehka dotýkal jejích kotníků a postupoval výš. Hladil ji svádivými pohyby prstů po vnitřní straně stehen a konečně se dostal tam, kde ho už dlouho chtěla mít. „Och.“ Prohnula se v bocích, když se poprvé dotkl prsty jejího vlhkého středu. Nejprve jí jemně přejel dlaní citlivou kůži a pak poněkud silněji konečkem prstu citlivé místo v klíně. Vášnivým polibkem se zmocnil jejích úst. Pronikal do nich hluboko pravidelnými pohyby jazyka. Současně hladil prsty její vlhký střed. Křičela mu v extázi do úst. Dováděl ji rychle k vyvrcholení. Opakoval smyslné dráždění znovu a znovu až se začala vedle něho svíjet rozkoší. Hladila ho zoufale po vlasech, ramenou, zádech. Pak přitiskla ruku na jeho a držela ho na svém středu. „Prosím. Teď.“ Adam se na ni na zlomek sekundy díval očima, které ztmavly vášní. Odvrátil se od ní. Překvapená Lauryn chtěla úzkostně vykřiknout, ale pak zjistila, co dělá. Ochrana. Jak jen mohla zapomenout? Nikdy na to přece nezapomněla – i v době svého bláznivého mládí. Otevřel zásuvku nočního stolku, vytáhl kondom a vrátil se k ní.
NAJATÁ MANŽELKA
Vzala mu balíček z ruky, ale pak si na něco vzpomněla. Chtěl, aby ho prosila? No dobře, tu laskavost mu oplatí. Jemně ho škrábala nehtem po hrudi, břichu, bocích a nohou a nakonec po vztyčeném údu. Zasténal, vrcholek jeho erekce byl mokrý. Nesmírně ji to vzrušilo. Nemohla to už déle vydržet. Roztrhla balíček a natáhla kondom přes jeho tvrdou délku. Neměla už čas uvažovat, co udělá dál. Rychle ji totiž položil na záda a roztáhl jí nohy svými stehny. Byl plně připravený. Uchopil ji za zadeček, nadzvedl ji a hluboko do ní pronikl. Vykřikla, když do ní vstoupil. Adam strnul a díval se jí přímo do očí. „Lauryn?“ „Nezastavuj. Prosím nezastavuj.“ „Ksakru, jsi tak těsná. Nejsi…“ „Ne. Ale je to už dávno, co jsem se milovala. Tohle je… dobré.“ Záblesk čertovství se mu vrátil do očí. Jemně jí hladil tváře. „Jen dobré?“ usmíval se. Zabořila paty do matrace a prohnula se v bocích, aby ho přijala hlouběji. Žádostivost a touha mu vymazaly z tváře úsměv. „Opravdu dobré. Úžasné. Adame. Už nemůžu. Počkej, prosím.“ Nemusela svou žádost opakovat třikrát. Vystoupil z ní a opět do ní pronikal, zaplavil ji horkem, které stále narůstalo. Rukama, ústy a tělem, doteky, laskáním ji přiváděl k nejrychlejšímu a nejsilnějšímu orgasmu v životě. Prohnal se jejím tělem jako tornádo, oslabil ji a roztřásl křečí vyvrcholení. Ještě ale neskončil. Přivedl ji k druhému a třetímu orgasmu, než sám vyvrcholil. Lehl si na ni celou vahou a přitiskl své zpocené tělo k jejímu. Naprosto zničená se k němu přimkla, hladila mu rozcuchané vlasy a záda a pokoušela se nabrat dech. Panečku. Na něco takového nebyla připravená. Posunul se vedle ní, aby ji netížil. Myslela na to, co se mezi nimi událo. Nebyla jen tak trochu zamilovaná.
NAJATÁ MANŽELKA
Byla zamilovaná naprosto a úplně do Adama Garrisona. Muže, který vypracoval smlouvu o jejich dočasném vztahu. Neporušila přísahu, že se odevzdá jen lásce svého života. Jenže si zvolila muže, který její lásku nemůže opětovat. „Jak dlouho?“ ptal se Adam. Zarazila se na chvíli při klepání na prkna podlahy v koutě komory. „Jak dlouho co?“ „Jak dlouho jsi neměla sex?“ Skousla si ret. Tváře se jí zalily červení. „Asi dvě hodiny.“ Zpytavě se na ni podíval. Byla zkušená, čarodějka, po které šílel touhou. Ale těsná. Skoro jako panna. Adam o těch protikladech přemýšlel od chvíle, kdy se společně sprchovali a opět milovali na tvrdé podlaze ložnice. Koberec mu rozškrábal kolena. Pomyslel si, že Lauryn má podobné těžkosti se svým zadečkem. Zatracený koberec. Musí koupit nějaký měkčí. „Devět roků,“ přiznala poněkud zdráhavě. Otevřel ústa údivem a pak pohvízdl. „Teď už se nedivím, že jsi to mohla vydržet. Ale to bylo ještě před tím, než jsem tě políbil,“ usmál se pyšně. Protočila panenky. „Nedovol, aby ti úspěch stoupl do hlavy,“ pokárala ho žertem. „Moje hlava s tím vážně nemá co dělat, drahoušku.“ Drahoušku? Neměl ponětí, kde ten výraz vzal. Ještě nikdy tak žádnou ženu nenazval. Klečel na kolenou v koutě komory. Pokračoval v systematickém prozkoumávání podlahových prken. Po chvíli poťukávání se pod jeho rukou ozval dutý zvuk. Zatlačil na prkno a druhý konec se nadzvedl. „Mám to.“ „Našel jsi to?“ Lauryn k němu přiskočila s očima široce otevřenýma. Dívala se, jak Adam zvedá dvoumetrové prkno.
NAJATÁ MANŽELKA
Objevila se přihrádka obsahující tucet v kůži vázaných knih. Naspodu byla modrá hedvábná látka – snad šátek. Byly tam další věci. Obálky, převázané žlutou stuhou. Malá vyřezávaná dřevěná krabička a nějaké cetky. Podíval se na Lauryn, která stála jako zhypnotizovaná. „Jsi v pořádku?“ „Už jsem to skoro vzdala. Trochu se bojím si to přečíst,“ poznamenala nerozhodně. A pak mu to došlo. „Bojíš se, že by se ti nemuselo líbit to, co Adrianna napsala.“ „Ano. Není to hloupé?“ „Není. Já se chci taky dovědět, proč mě otec odsunul do pozadí. Nejsem si jistý, jestli by se mi jeho odpovědi líbily. S nikým se nemazlil.“ Adam jí konejšivě položil ruku na rameno. Spojení na něho mocně zapůsobilo. Bylo to docela jiné, bližší než jakékoliv, které kdy sdílel se svými sourozenci. Měl pocit, že Lauryn bude v příštích hodinách potřebovat jeho podporu a byl připraven ji jí poskytnout. „Chceš být sama?“ zeptal se. „Ne.“ Odpověděla rychle, ale pak jen pokrčila rameny. „Promiň. To bylo pošetilé. Pomoz mi to všechno odnést do ložnice a pak jdi do práce. Poradím si s tím sama.“ Nemohl popřít, že se mu ulevilo. Použil modrý šátek jako tašku, sebral všechen materiál a vstal. „Ještě tu něco zbylo,“ řekla Lauryn a prohlížela list papíru na spodu přihrádky. „Je to originál mého rodného listu,“ prohlásila. Měl bych něco udělat, pomyslel si, když viděl, jak je vzrušená. Nevěděl ale, jak jí pomoci. Vzít ji do náruče? To jistě ne. „Odnesu to do ložnice.“ Počkal, až se zvedne na roztřesené nohy, a následoval ji do jejich apartmá. Položil nález na malý stolek u okna. Všiml si, jak se jí třásla ruka, ve které držela rodný list. Usoudil, že udělá lépe, když odejde.
NAJATÁ MANŽELKA
Sex byla jedna věc. Citová vázanost v jejích záležitostech druhá. „Jsi si jistá, že mě tu nepotřebuješ?“ „Ne. V sobotu je v podniku nejvíc práce. A tohle bych asi měla udělat sama.“ Lauryn vypadala zranitelně a bezbranná. Znal ji jako schopnou, inteligentní, vyrovnanou – nikdy bezbrannou. „Zavolej mi, když bude třeba,“ políbil ji a odešel. Ale nebylo to ani zdaleka tak snadné, jak by mělo být. „Ty jsi ještě vzhůru?“ ptal se Adam. Lauryn se polekaně podívala na hodiny. Šest hodin ráno. Četla celou noc. Už potřetí prolistovala deník, který popisoval celou dobu matčina těhotenství a poté i porod Lauryn. „Chtěla mě,“ oznámila chraplavým hlasem plným emocí. Adam k ní pomalu přistoupil. „Ty jsi o tom pochybovala?“ „Ovšem. Zřekla se mě a nepokoušela se o kontakt se mnou, přestože věděla, kde jsem byla. Ale měla mě u sebe dva týdny. Pokoušela se být mi matkou.“ Lauryn poklepala na hromadu deníků. „Nerozumím všemu z té lékařské terminologie, ale Adrianna se léčila s nemocným srdcem. Doktoři a její rodina jí doporučili potrat. Odmítla a utekla. V Miami o mně nikdo neví, protože nikomu neřekla, že porodila dítě a dala ho k adopci. Její rodina se domnívala, že utekla a dala si udělat potrat.“ Klekl si vedle ní a díval se jí do očí. „Je ti dobře?“ Během četby deníků měla několik slabých okamžiků, ale o nich mu nemínila vyprávět, byla to její věc. „Ano,“ usmála se. „Je mi dobře. Znám odpovědi, které jsem toužila znát. Musím ti za to poděkovat.“ „Není třeba.“
NAJATÁ MANŽELKA
Nemohla si pomoci a musela se ho dotknout. Pohladila ho po zarostlé tváři. Pod palcem cítila jeho měkké rty. Přestože celou noc nespala, cítila, jak v ní narůstá touha. „Adrianna zemřela, když jí bylo třicet šest. Jsem v téhle chvíli o deset let mladší. Vím, že její srdeční choroba nebyla dědičná. Když dospívala, nakazila se infekcí, která jí oslabila srdeční sval. Její rodiče už nikdy potom nedovolili, aby žila jako normální žena. A pak se ve Fort Lauerdale seznámila s mým otcem. Byl tam na dovolené. Nejednal s ní jako se zkaženým zbožím prostě proto, že o její nemoci nevěděl. Zamilovala se do něho, i když věděla, že její láska nemá budoucnost. Byl tu společenský rozdíl a navíc byl otec převelený k jednotce do Kalifornie. Když o osm týdnů později zjistila, že je těhotná, přála si být matkou jako každá normální žena. Odmítla potrat. Těhotenství ale oslabilo její srdce. Obávala se, že nebude natolik silná, aby dítě vychovala. Kontaktovala otce, když byla v sedmém měsíci těhotenství.“ Lauryn se sevřelo hrdlo. Její matka riskovala kvůli ní život. „Četla jsem, co jí odepsal. Když se o mně dověděl, nabídl, že si ji vezme. Odmítla ho s tím, že by se neměl pokoušet přeměnit prázdninovou romanci v něco jiného. Nevěděla jsem, že jí nabídl sňatek. Chtěl mě. Když Adrianna zjistila, že není dost silná, aby se mohla podílet na mé výchově, ujednali adopci. A otec nalezl dokonalé řešení. Vzal si Susan, těhotnou vdovu po nejlepším příteli. Adrianna mě odevzdala otci a přestěhovala se sem. Žila samotářsky. Je to velice smutný příběh,“ hlas se jí zlomil dojetím. Adam ji přitiskl do náruče. Opřela se mu hlavou o hruď. Slyšela, jak mu bije srdce, a čerpala z něho sílu. Byl to krásný pocit. Jako kdyby právě tady, s ním v tomto domě, nalezla minulost i budoucnost. Zvrátila hlavu a podívala se mu do očí. Zjistila, že má s Adriannou více společného než jen DNA.
NAJATÁ MANŽELKA
Lauryn, podobně jako Adrianna, se zamilovala do muže, se kterým nemá žádnou budoucnost. Podobně jako její vlastní matka s ním chtěla využít veškerý čas. A pak ho bude muset nechat odejít. I kdyby jí to mělo utrhnout srdce.
DEVÁTÁ KAPITOLA Lauryn ucítila vůni kávy a ožila. Otočila se na kancelářském křesle a uviděla svého manžela s hrnkem kávy v jedné ruce a sáčkem se známým logem v druhé. V očích se mu uličnicky blýskalo. Ukázala prstem na telefonní přístroj a dala mu najevo, že řeší jakýsi pracovní problém. Adam vstoupil do kanceláře a sedl si bokem na roh jejího stolu. Lauryn byla zvyklá kupovat pravidelně každý den ve tři hodiny kávu z blízké kavárničky. Dnes ale musela zůstat ve své kanceláři. Její asistentka totiž objevila nesrovnalosti v dodávkách zboží, které nyní řešila. „Tak tedy dovezete to, co chybí, zítra ráno? Pozítří na Den díkůvzdání to musí být v pořádku.“ Čekala na potvrzení a ukončila hovor. Usmála se na Adama, když jí podával hrnek s kávou. „Díky.“ Usrkla si čokoládově hnědé kávy. Dokonalé. Věděl snad, co si vždycky objednává? Nebo mu to řekl kavárník, který směs míchal? Položil sáček na stůl. „Věděla jsi, že v té tvé oblíbené kavárničce prodávají kromě kávy a rohlíků také pět druhů kondomů?“ usmál se na ni. „Ne, toho jsem si opravdu nikdy nevšimla.“ Obchody
NAJATÁ MANŽELKA
na Jižním pobřeží měly své zvláštnosti, a tak ji to ani nijak nepřekvapilo. Otevřel sáček a vysypal obsah na stůl. „Která je tvoje oblíbená značka?“ Měla pocit, že se jí zvýšila tělesná teplota. „Jakákoliv, kterou používáš ty.“ „Dobrá odpověď, ženo.“ Stoupl si za ni, uchopil do dlaní její tvář a hladil ji palcem po rtech. Vzrušilo ji to. Sex mezi nimi byl úžasný. Měla by být uspokojená, protože opustila postel před necelou hodinou. Hormony se však bouřily, kdykoliv byl Adam v její blízkosti. Nepropásl žádnou příležitost dotknout se jí. Zaměstnanci, kteří odcházeli z ranní směny, a ti, kteří nastupovali na noční, měli příležitost spatřit otevřenými dveřmi oddaného, zamilovaného manžela. Hrál ho tak dokonale, že někdy ošálil i ji samotnou. „Potřebovala bys odpočinek. Nechceš jít na pár hodin domů, než se vrátíš na noční směnu?“ Jeho sametový hlas naznačoval, že jí nenabízí pouze odpočinek. Byla unavená, ale šťastnější, než kdykoliv předtím. Před třemi dny se poprvé milovali. Adam se k ní přestěhoval a usínání v jeho náručí bylo fantazií, o jaké se jí nikdy ani nesnilo. Jistě, věděla, že jednoho dne se dostane do slepé uličky, že Adama ztratí. V současné době ale byla odhodlaná dokázat mu, že je nutné přehodnotit jejich dvouletou svatební smlouvu. Políbila ho na dlaň. „Udělejte místo,“ volal Ricco, který měl na starosti umělecký program klubu, z otevřených dveří s úšklebkem na rtech. Všichni zaměstnanci překvapivě přijali jejich sňatek bez výhrad a postranních pomluv. „Lauryn, mám ty předběžné kalkulace, které jsi chtěla.“ Adam ji hladil po šíji. Tak to dělal každou noc v podniku. Věděla, že se jen předvádí a že to gesto je hrané. Hluboko v srdci ale toužila, aby bylo něčím víc – opravdovým vyjádřením jeho citu k ní.
NAJATÁ MANŽELKA
Lauryn se třásla ruka, když přebírala od Ricca kalkulaci. Kdyby – jestliže – by sňatek s Adamem skončil, musela by pravděpodobně odejít z podniku. Děsilo ji to. Oblíbila si spolupracovníky i svou práci, zamilovala se do svérázné atmosféry Jižního pobřeží. Ale nepřežila by, kdyby si musela vyslechnout fámy o Adamových známostech nebo viděla jejich fotografie v novinách na místě, které je nyní vyhrazeno jí. Adam předvídal už před svatbou, že sdělovací media, zvláště bulvár, o ně projeví značný zájem. Budou sledovat, jak si mladí manželé vedou. Lauryn si musela dodávat každé ráno odvahy, než otevřela noviny. Její tvář se za posledních dvanáct dní objevila několikrát ve společenských rubrikách. Adam vstal. „Vyřídíte to zítra, Ricco. My teď odjíždíme, ale vrátíme se večer před otevřením.“ Jeho velitelský tón nepřipustil žádnou námitku. Lauryn se podrobila, i když ji čekala spousta práce. „To není problém,“ rozloučil se s nimi Ricco. Adam jí nabídl paži. „Pojeďme domů, ženo.“ Vzala si kabelku a následovala Adama. Otevřel jí dveře vozu a pak se pozorně rozhlédl po parkovišti před klubem. „Ten kavárník říkal, že se po tobě dneska ptal nějaký chlapík. Nevíš, kdo by to mohl být?“ Srdce se jí rozbušilo, ale hned se uklidnila. „Pravděpodobně nějaký reportér.“ Kdo jiný by to mohl být? „Jak vidím, jsi stále obětí svého zvyku, zlato.“ Hlas z minulosti ji zastavil před pultem obchodu s kávou. Otočila se k muži, který skrýval tvář za novinami. Tommy. Krve by se v ní nedořezal. Seděl u okna s výhledem na vchod do Adamova klubu. Se svými dlouhými hnědými vlasy, vousy a otrhanými džínami vypadal jako zpustlý motorkář. Jeho ironický úšklebek kdysi považovala za fascinující.
NAJATÁ MANŽELKA
Proč ho považovala za přitažlivého? Protože všechno na něm, od tetování až po do ohonu svázané vlasy, dráždilo jejího otce. Byla hloupá, když se domnívala, že si získá úctu rodičů rebelií. Vrcholem jejího idiotství bylo přesvědčení, že je do Tommyho zamilovaná. „Nečekal jsem, že se tak vyvedeš po svém otci. Jak se mu daří?“ „Je mrtvý,“ odpověděla chladně. „Proč jsi tady?“ „… páč máme nevyřízený byznys.“ „Omyl. Skončilo to už dávno – v den, kdy jsi mě žádal, abych ti nosila drogy,“ šeptala Lauryn a dívala se na zvědavého kavárníka, který jí podával připravený nápoj. Doufala, že to Jan neslyšel. „Díky, Jane.“ Lauryn rychle zaplatila a vyšla z kavárničky bez ohlédnutí. Tommy se však lehce nevzdával. Slyšela za sebou jeho kroky. Sledoval ji až do parku na Oceán Drive. Doufala, že v blízkosti nejsou žádní reportéři. „Cože? Nechceš mluvit před svými přáteli?“ Hodila nápoj do koše na odpadky. Teď už by ho nemohla spolknout. Zírala na Tommyho. „Co chceš?“ Měřil si ji hnědýma očima od hlavy k patě. „No, je vidět, že sis vzala milionáře. Ten drahej vohoz na tobě vypadá dobře.“ Zkřížila si paže přes hruď a mlčela. „To je zlý, že je ta svatba nelegitimní.“ Jak se mohl dovědět o její smlouvě s Adamem? „O čem to mluvíš?“ „Anulování našeho sňatku nebylo legální. To znamená, zlato, že ta tvoje svatba s pytlem peněz není platná.“ Poklepal si na náprsní kapsu své kožené bundy. „Mám důkaz, že anulování nebylo podepsáno, opatřeno razítkem a doručeno. Tvůj tatíček zapomněl udělat tečky nad písmenem i a přeškrtnout téčka,“ vysmíval se.
NAJATÁ MANŽELKA
„Nezapomněl.“ Nemohl. Nikdy by nezapomněl udělat všechno pro to, aby svou dceru zbavil muže, kterého považoval za lupiče. A jak se ukázalo, měl pravdu. „Jsi si tím jistá, zlato? Hodlám totiž ukázat tisku všechno, co mám. Všichni si myslí, že jsi zatraceně dokonalá. Ale neznají tě tak jako já. Vsadím se, že tě nezná ani tvůj manžel.“ Snažila se uklidnit. Skrýt paniku před Tommym, který ji dokázal využívat a pak ji citově vydíral. „Blufuješ.“ „Chceš se vsadit?“ Laurynin otec se postaral o všechno od chvíle, kdy ji vyzvedl v Mexiku. Bylo jí osmnáct. Byla vystrašená a ochotná dovolit otci, aby nad ní převzal dozor. Jediné, co musela provést sama, bylo odevzdat vzorek moči na protidrogový test a podepsat žádost o anulování sňatku. Byla to tehdy nekonečná kupa dokumentů. Kopii dokumentu o anulování sňatku měla převzít z otcových papírů. Ty ale byly v bezpečnostní schránce v Kalifornii a její matka, která měla klíče, bude až do úterka na okružní plavbě jižním Pacifikem. „Ukaž mi ten tvůj důkaz.“ Vytáhl cosi, co vypadalo jako úřední dokument. Držel ho v příslušné vzdálenosti. „Nedotýkat se. Nechci, abys mi s tím utekla.“ „Nevidím na tom nic špatného.“ „Kromě chybějícího úředního razítka. To znamená, že ji notář neověřil. Tady to je.“ Ukázal palcem na vybledlé červené razítko „ZAMÍTNUTO.“ Zděsila se. Mohli ti úředníci odmítnout anulování? Otec by jí to jistě řekl. Pomohl by jí s rozvodem. „Jsme stále manželé, zlato.“ Na chvíli byla bezradná. Pak ale usoudila, že ji Tommy určitě podvedl. Jenže teď a na tomto místě mu to nemohla dokázat. Obávala se, že všechno ale hraje proti ní. I kdyby matka zatelefonovala do banky a zmocnila Lauryn, aby otevřela schránku, zítra je čeká Den
NAJATÁ MANŽELKA
díkůvzdání, a tedy naprostý pracovní klid. Navíc, let do Kalifornie bude jistě plně obsazený. O služební letadlo Garrisonových podniků nemůže žádat, jestliže chce svou hanebnou minulost utajit. „Tohle všechno je blbost, Tommy. A ty to víš. Co vlastně chceš?“ Ušklíbla se té volbě slov. Kolikrát použil otec v době jejího dospívání přísloví: sprostá ústa – sprostá morálka. Měl pravdu. Nesnášel, když žena mluvila obhrouble. Tommy v ní zřejmě probudil návyk z doby bouřlivého dospívání. Ušklíbl se na ni a uložil dokument zpátky do náprsní kapsy kožené bundy. „Stačí trochu zeleně a může to zmizet.“ „To je vydírání.“ „Já tomu říkám zajištění tvého budoucího štěstí.“ Rozhlédla se po parku. Uniformovaní policisté byli na d o s l e c h . „Mohla bych tě udat jednomu z těch policistů.“ „Posluž si. Ale pak vyjde najevo, že ses dopustila bigamie.“ Kolena se pod ní podlomila. Bigamie. Stačí zmínka a Adamova důvěryhodnost bude zničená. Nominace do Obchodní rady padne. To se nesmí stát. Nepřála si, aby se dověděl, jak sobecky a nezodpovědně jednala, když dospívala. Má Adama příliš ráda a záleží jí na něm. Nejednou se zmínil, že chce konzervativní řádnou ženu. A k tomu měla opravdu daleko. Přestane si jí vážit, když mu řekne pravdu. O nějakém stálém vztahu nemůže být ani řeč. Zoškliví si ji. Lauryn si nemohla vzpomenout, jestli vůbec kdy viděla originál dokumentu o anulování sňatku. Možná, že Tommy neblufoval. Potřebovala čas, aby dokázala, že jeho tvrzení je nepravdivé. Bude si ho muset koupit. „Moc peněz u sebe nemám.“ „No tak, zlato, on je přece Garrison. Podle internetu jeden z nejbohatších mužů v Miami.“ Lauryn, i přes návrh Adama, že jí uhradí veškeré finanční prostředky, které vydá za šaty, kadeřníka a salon krásy, platila
NAJATÁ MANŽELKA
všechno vlastními penězi. Byla přesvědčená, že jí to v případě potřeby umožní odstoupit od svatební smlouvy. Teď měla k dispozici pouze plat za první měsíc manželství. „Kolik chceš za to, abys byl zticha. Pět tisíc?“ „Zlato, nejsem včerejší. Dej mi sto tisíc.“ „Sto tisíc dolarů nemám!“ „Tvůj manžel ano.“ „Nemáme společný účet. Nemůžu se dotknout jeho peněz.“ „No dobře. Tak si budu muset popovídat s novináři.“ Obrátil se a předstíral, že chce odejít. Lauryn ho chytla za paži. „Tommy, já nelžu. Nemám tolik peněz a neseženu je.“ „Tak kolik máš?“ „Dvacet pět tisíc.“ „To je ale dost málo.“ Snažil se ji setřást, ale zaryla se mu nehty do svalu. Připadalo jí to jako hrůzný sen. Musela tu svízelnou situaci vyřešit. „Seženu čtyřicet tisíc dolarů. Přísahám.“ Pozorně si ji prohlížel. „No dobře. Pro začátek. Tak pojďme do tvé banky. Ale pamatuj si, zlato, stačí pípnout a předám to tisku.“ „Lauryn, jsi v pořádku?“ volal na ni Adam, když procházela kolem otevřených dveří jeho kanceláře. „Ano,“ odpověděla. Řekni mu to, našeptával jí hlas svědomí. Ještě nemohla. Musela si to promyslet. Uložila kabelku do zásuvky a přitiskla si chladné prsty ke spánku. Lekla se, když Adam vstoupil do kanceláře. „Byla jsi tam déle než obvykle,“ poznamenal. „Bolela… mě hlava. Prošla jsem se po nábřeží, aby mě to přešlo.“ Lhala mu jen trochu. Její bolest hlavy byl Tommy, ale to mu nemohla říct. „Jsi bledá.“ Adam ji uchopil za ramena a podíval se jí starostlivě do tváře. „Nechceš jít domů?“
NAJATÁ MANŽELKA
Potřebovala smýt ze sebe Tomyho zápach a vymyslet nějaký plán. Jak se dostat ke kopiím dokumentace, kterou potřebovala. Neznala však ani jméno otcova právníka. Susan by to mohla vědět, ale bude ještě šest dní na okružní plavbě. Může zatelefonovat na loď? I kdyby se to dověděla, žádný úřad nebude až do pondělka pracovat. Hrdlo se jí sevřelo. Mohla by ztratit Adama. Na něco takového ještě nebyla připravená. Co si to namlouvá? Nikdy nebude připravená sňatek ukončit. „Drž mě. Jen mě drž.“ Objala ho kolem pasu a přitiskla se mu tváří k rameni. Adam zavřel dveře kanceláře. Přitiskl ji k sobě a něžně ji políbil na spánek. – Zvedla hlavu a spojila se polibkem s jeho rty. Pevně ji k sobě přitiskl. Polaskal jí ústa a hluboko do nich pronikl jazykem. Lauryn mu to s láskou oplácela. Na chvíli zapomněla na pohromu, která ji potkala. Dívala se do očí muže, kterého milovala. Muže, kterého ztratí, pokud tu pohromu nezažene. „Jestli nepřestaneme, tak porušíme zaměstnanecké předpisy.“ Byl vzrušený. Oči mu zářily. „Komu si budou stěžovat? Šéfem jsem tu já. Kde máš kabelku?“ „V zásuvce. Proč?“ „Protože jsem příliš starý na to, abych nosil kondomy v náprsní tašce. Podej mi tvou kabelku.“ Zmocnila se jí panika. V kabelce byl útržek bankovního výběru z jejího konta. „Proč?“ „Dal jsem do ní balíček kondomů.“ „Podívám se,“ poznamenala. Adam zamkl dveře kanceláře. Otevřela kabelku a našla celofánový balíček. „Co si o nás pomyslí?“ „Pojď sem, ženo. Připomeň mi, že mám koupit do tvé kanceláře pohovku,“ prohlásil. Přitiskl ji k sobě a políbil. Lauryn okamžitě podlehla jeho touze a oddala se laskání. Hluboko v srdci si uchovávala vzpomínky na jeho teplo, vůni, chuť.
NAJATÁ MANŽELKA
Asi mu o Tommym poví. Adam ji za to bude pravděpodobně nenávidět. Ptal se jí, jestli má ve skříni ještě nějaké kostlivce. Řekla, že ne. Neuvěří, že považovala svou minulost za něco nevýznamného, co nikdy nebylo. Jak naivní byla. Nejdřív chtěla přečkat večeři u jeho matky na Den díkůvzdání a snad i party při příležitosti jejích narozenin, kterou bude Adam pořádat v klubu. A pak řekne Adamovi čistou pravdu. Bude se modlit, aby pochopil a nevyhodil ji. Adam jí líbal hrdlo. Našel zip u šatů. Rozepnula mu košili, pásek a kalhoty. Ve vteřině byli oba nazí. Vnímala horkost jeho kůže, rtů, jazyka. Nedokázala se ho nabažit. Klekla si a vzala ho do úst. „Lauryn,“ zasténal a prsty jí čuchal vlasy. Příliš brzy ji postavil na nohy a vášnivě ji políbil. „Líbí se mi, co děláš, ale právě teď potřebuji být v tobě.“ Přitiskl ji na skříňku se šanony, zvedl ji na studenou desku a roztáhl ji nohy svými stehny. Oba dva se navzájem horečně dotýkali. Laskal vrcholky jejích ňader a pronikl prsty do jejího středu. Lauryn si zakryla ústa, aby nevykřikla. Objala prsty jeho erekci a hladila ho. Adamovo tlumené sténání zvyšovalo touhu, která zavalila její střed přívalem žhavé lávy. Napřímil se, zaklesl se jí rukama pod koleny a přitiskl k sobě. Navlékla mu kondom a okamžitě ho zavedla do své roztoužené jeskyňky. Sténala, když jí tvrdě a rychle pronikal. Jeho ruce na ňadrech a spojení těl ji dovádělo k vyvrcholení. Příliš brzy. Počkej. Chtěla tu rozkoš vychutnat déle, ale orgasmus přišel tak náhle jako výbuch sopky. Nedokázala zadržet vlny extáze. Tlumil její výkřiky ústy až do chvíle, kdy jím otřásl vlastní orgasmus. Hlava mu spadla na její rameno a chvíli tak setrval. Zvuk jejich přerývaného dechu naplnil celou místnost. Oči ji pálily. Přivinula se k němu tak blízko, že by mezi jejich zpocenými těly nepronikl ani list papíru.
NAJATÁ MANŽELKA
Cítila, jak se v ní vzedmula náhlá předtucha ztráty. Ne, tohle nemůžu vzdát. Nesmím ho ztratit, říkala si v duchu. A ať jsem zatracená, jestli bez boje dovolím Tommymu Saundersovi, aby to všechno zničil.
DESÁTÁ KAPITOLA „Chci víc peněz.“ Tommy. Lauryn skoro upustila telefon. Obrátila se. Adam stál jen kousek od ní v koupelně a holil se na slavnostní rodinnou večeři ke Dni díkůvzdání. „Víc nemám,“ šeptala. „Neštvi mě, Lauryn. Dívám se právě na to tvoje milionové sídlo. Podívej se z okna, jestli mi nevěříš.“ Šla k oknu. Podívala se na průplav a uviděla Tommyho na malé rybářské lodi. Měl na hlavě helmu. Zatočila se jí hlava. „Víc neseženu.“ „Tak dej něco do zastavárny.“ „Ne.“ „Tak mi dej ten kamínek, co nosíš na prstě. Řekni tomu pytli peněz, že jsi ho ztratila. Koupí ti jiný. Sakra, vždyť ten prsten je jistě pojištěný. O nic nepřijde.“ Podívala se na své dva prsteny a sevřela ruce v pěst. Nikdy se jich nevzdá. „To udělat nemůžu.“ „No, tak kanárek zazpívá.“ „Prosím, dej mi ještě pár dní. Týden.“ Příští úterý se matka vrátí domů a Lauryn poletí do Kalifornie pro dokument, který potřebuje. Uvědomila si, že Tommy bude zvyšovat požadavky.
NAJATÁ MANŽELKA
„Říkala jsi něco, miláčku?“ ozval se Adam. „Už nevolejte,“ řekla do telefonu a zavěsila. „Někdo chtěl nějaký dar,“ odpověděla Adamovi. Opět překroucená pravda. Za každou lež se platí. Buď na to připravená, než otevřeš ústa. Pohlédla na Adama. Byl hladce oholený a měl na sobě jen kalhoty. Milovala ho a připadalo jí to jako krásný sen. K Tommymu ani zdaleka nikdy nic podobného necítila. „Jsi připravená na další večeři s Garrisonovými?“ Uvažovala, že nebude schopná pozřít jediné sousto, dokud nebude záležitost s Tommym vyřízena. „Nemůžu se dočkat.“ „Lhářko.“ Srdce se jí zastavilo. Neměl ponětí, jak blízko je pravdě. „Přežila jsi už dvě nedělní večeře. Přežiješ i tu dnešní.“ Adam ji vzal do náruče a políbil ji na lalůček ucha. „Příští rok se sejdeme všichni tady u nás.“ Modlila se, aby k tomu příštímu roku vůbec došlo. Vzhledem k situaci to však pokládala za nepravděpodobné. V pátek ráno probudilo Adama z hlubokého spánku zvonění mobilu. Otevřel oči a podíval se na hodiny. Osm. Byl doma necelé dvě hodiny. Prostěradlo ještě nevychladlo po milování s Lauryn. Také se probudila. „Spi. Vezmu to,“ ujistil ji. Vzal mobilní telefon a šel s ním do studovny, aby Lauryn nerušil. Byl rozespalý a neviděl číslo volajícího. „Viděl jsi už noviny?“ Parker. „Ne, spal jsem. V noci jsme měli v podniku velkou slavnost.“ „Tvoje žena zaplnila titulní stránky novin.“ Adam se zastavil. Ohlédl se na křivky těla v posteli. „Lauryn? Proč?“ „Její manžel tvrdí, že je bigamistka.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Já jsem nic…“ „Ne ty. Její první manžel.“ Drogové komando by ho poděsilo méně. „Její první manžel? Lauryn nebyla nikdy vdaná.“ Žena, o které mluvil, se na něho dívala velkýma zděšenýma očima. Něco v jejich hlubinách mu obrátilo žaludek naruby. „A to není všechno,“ pokračoval Parker. „Řekl o ní, že je coura. Jsi v pěkném srabu, bráško. Volal jsem kvůli tobě Brandonovi. Uděláš dobře, když se zeptáš své ženy, kdo je ten Tommy Saunders a jestli je ještě za něho provdaná.“ Adam položil telefon a podíval se na Lauryn. Její tvář zbledla. „Kdo je Tommy Saunders?“ Zavřela oči a s obtížemi polkla. „Můj bývalý manžel,“ odpověděla třaslavým hlasem. „Tvrdila jsi, že jsi vdaná nikdy nebyla.“ „Nebyla. Technicky.“ Přikryla si obnažená ramena a Adam si uvědomil, že ještě není oblečený. Zrada ho pálila jako oheň. „Vysvětli mi, co míníš tím technicky.“ „Utekla jsem s Tommym brzy po svých osmnáctých narozeninách. Na jarní prázdniny. Požádal mě, abych si ho vzala. Odmítla jsem, ale ráno jsem se probudila jako vdaná. Dal mi drogu. Nepamatuji si ani na svatební obřad. Řekl, že z nás obou udělá boháče. Chtěl mě využít jako převoznici kokainu z Mexika. Vylekalo mě to, a zavolala jsem otci. Přijel a dojednal anulování sňatku.“ Mluvila překotně, ale věty dávaly jasný smysl. „Byla jsi vdaná.“ „Ne. Anulace znamená, že sňatek je neplatný. Jako kdyby nebyl nikdy uzavřený.“ „Ale došlo k němu. Lhala jsi. Zase. Kolik lží ještě schováváš?“ „Nevěděla jsem, že by má minulost vadila.“ „Podle Parkera jsou toho plné noviny. Říkal jsem ti, že potřebuji konzervativní usedlou ženu.“
NAJATÁ MANŽELKA
„A máš ji. Nejsem už to sobecké děvče jako tehdy.“ „Ne. Teď se z děvčete stala žena, která využila svého manžela a obelhala ho. Pokud jsme vůbec legálně oddáni.“ Pročísl si rukou vlasy. „Jsme?“ Skousla si ret. „Myslím, že ano.“ Zatraceně. „Co to, kčertu, znamená?“ „Tommy tvrdil, že anulování sňatku bylo zamítnuto. Myslím, že lhal. Zaplatila jsem mu, aby byl zticha…“ „Zaplatila jsi mu? Kolik?“ „Vyhrožoval, že to předá tisku, pokud nedostane ihned peníze. Dala jsem mu čtyřicet tisíc dolarů, abych ho umlčela, než seženu dokumenty, které by prokázaly, že lže. Ale pak chtěl víc, a to jsem mu už nemohla dát.“ „To byl on, kdo včera volal?“ Její váhání ho téměř ochromilo. „Ano.“ Další lež. Vyskočila z postele. Pohled na její nahé tělo ho opět, jako vždy vzrušil. Díval se, jak se obléká. Jak to, že po ní stále dychtí, když ví, že je lhářka? „Můj otec byl nesmírně pořádný. Nemohl být nedbalý, jak tvrdí Tommy. Otec by určitě zařídil rozvod, kdyby bylo anulování zamítnuto. Já ale nikdy neměla kopii toho dokumentu, a tak nemůžu dokázat, že Tommy lže. Ještě ne. Otcovy dokumenty jsou zamčené v bezpečnostní schránce v Sacramentu a matka je na okružní plavbě lodí. Navštívím ji, jakmile přijede domů, a přivezu kopie všech dokumentů.“ Už to nemohl poslouchat. „Adame, prosím. Dovol, abych ti to vysvětlila.“ „Už jsi toho řekla víc než dost.“ „Miluju tě,“ zašeptala.
NAJATÁ MANŽELKA
Další lež. Ale ta bolela ze všech nejvíc. Protože to on ji miluje. Zamiloval se do své nádherné, prolhané ženy. Právě teď se na ni ale nemohl ani podívat. Odběhl do komory, sundal tašku a začal do ní házet svoje šatstvo. „Co to děláš?“ šeptala. „Odcházím od tebe. Stěhuji se zpátky do svého domu.“ „Napravím to. Dej mi šanci, prosím. Potřebuju jen čas.“ „U mě už žádnou šanci nemáš, Lauryn. Najdi si jiného naivu.“ Setřela si slzu z tváře. Adam se vrátil do ložnice a podal jí pero a blok papírů. „Napiš o svém příteli všechno, co víš. Jméno. Popis. Adresu. Nechám ho zavřít pro vydírání.“ Zaváhala. Viděl v jejích očích obavy a lítost. Ta krátká chvilka stačila otřást jeho zmučeným srdcem. Stále ještě k tomu darebákovi něco cítí. Napadlo ho cosi trpkého a ošklivého. Jsi snad slepý, Garrisone? „Nevolala jsi svému milenci v den, kdy jsem ti nabídl sňatek? Nevymysleli jste si trik, jak získat víc peněz?“ „Ne. A Tommy není mým milencem už devět let.“ „Musíš mi prominout, ale nevěřím ti.“ Zavřel tašku. „Ty se k tomu mizerovi hodíš.“ „Adame, mýlíš se.“ „Zapomeň na své velké plány. Ze mě už nevydoluješ ani cent, drahoušku.“ Popadl tašku a klíče a zamířil ke dveřím. Dole na schodech se ještě obrátil. Lauryn stála u zábradlí s rukama zkříženýma na prsou. „Adame. Je mi to líto. Neměla jsem nikdy v úmyslu ublížit ti.“ „Tobě je to líto! Lauryn, zničila jsi všechno, všechno o co jsem stál. Lítost to nezachrání.“ Otočil se, vyšel ven a zabouchl za sebou dveře.
NAJATÁ MANŽELKA
Paparazzi se jako supové slétali za tepanou železnou bránou nad mrtvolou jeho manželství. „Nechci už žádná překvapení,“ řekl Adam Brandonovi. „Chci znát každou podrobnost, na kterou Lauryn zapomněla.“ „Na něco takového potřebuješ dobrého soukromého detektiva. Ace Martin by se na to hodil. Je diskrétní a rychlý.“ Brandon vyňal z náprsní tašky jeho navštívenku. „Hrome, je docela možné, že Lauryn špehuje pro bratry Jefferiesovy.“ Brandon, jako právní zástupce Garrisonovy společnosti, věděl o potížích, které firma má s únikem informací. Zbystřil pozornost. „Nemůžu to tvrdit s určitostí,“ pokračoval Adam. „Je samotářka. Má přístup k mnoha důvěrným finančním informacím. Spíš však z mého podniku než z Garrisonovy společnosti. Doufám ale, že s tím nemá nic společného.“ Uvědomil si, že i když zuřil a cítil se zrazený, nechtěl ji dostat do vězení. Brandon ho pozorně sledoval. „Zamiloval ses do ní,“ řekl. „Vůbec ne,“ opáčil Adam. „Ale ano. Zamiloval ses do Lauryn Lowesové. I Cassie si všimla, jak to mezi vámi jiskřilo.“ „To byl jen chtíč.“ Nikdy předtím Brandonovi nelhal, ale odmítal přiznat, že ho napálila. Připoutala k sobě. Poskytla mu nejlepší sex života. „Ženy tě obelhávaly už předtím. Ale takhle tě to nikdy nevzrušovalo.“ Adam si nalil drink. Cítil se u Brandona jako doma, lépe než u svých bratří. „Nevzrušuje mě to, ale přímo štve. Všechno, co jsem měl v plánu, je zničené. Bigamie, proboha.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Jestliže se prokáže, že její exmanžel mluvil pravdu, tak vina bude ona. Ne ty.“ „Doufám, že nemluvil pravdu. A musím přiznat, že jsem ještě nikdy nebyl tak rozhozený.“ „Je to už tvůj třetí drink. Vážím si tě, protože s alkoholem zacházíš opatrně. Doufám, že to dneska večer nehodláš změnit?“ „Neboj se. Zavolám si taxi.“ „Toho se nebojím. Ale musím říct, že už i dříve ses stal obětí ženských intrik. Co ta rusovláska, která měla tajný poměr s Parkerem a současně i s tebou? Nebo ta bruneta, která předstírala těhotenství a nutila tě k sňatku. Nebo…“ Adam zvedl na protest ruku. „Dobře, to stačí. Ale do žádné z nich jsem nebyl zamilovaný.“ Brandon si povšiml Adamova přiznání a jen kývl hlavou. Zatraceně. Adam dopil sklenku. Alkohol ho pálil v krku. Chtěl se opít do němoty. Zapomenout na Lauryn Lowesovou a jejího milence. Na svou svatbu. Na zničený plán získat v Garrisonově společnosti důležitější postavení. Parker ho už nebude brát vážně. Řeší své problémy alkoholem a začíná se podobat matce. „Cassie je alespoň upřímná,“ mumlal. „Cassie určitě a myslím, že Lauryn také,“ podotkl Brandon a dolil si sklenku. „Lauryn má pravdu. Jestliže je sňatek jednou úředně anulovaný, tak podle práva nikdy neexistoval. Není ale snadné získat pro jeho legalitu právní podklady. Zaměř se především na ně.“ Adama jeho sdělení překvapilo. Jeho nejlepší přítel by ho záměrně neoklamal. „Chceš tím říct, že by ta výmluva: omámil mě drogou a vzal si mě, mohla být pravdivá?“ „Nesouhlas je dostatečným důvodem anulování, ale to bude muset dokázat. Ace může vyšetřit podrobnosti a přezkoumat její výpovědi.“ „To povídání o její matce zní nevěrohodně, ale je pravdivě. Říkal jsem ti o dopisech, denících a rodném listu.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Ano. A víš jistě, že Lauryn nevznese požadavek na majetek Laurencové? Kdyby chtěla peníze, tak by se už obrátila na vykonavatele závěti. To, co nalezla v komoře, potvrzuje její identitu. Důležitou úlohu může sehrát i zkouška DNA.“ Adam se poškrábal na krku. Brandon měl pravdu. Majetek Laurencové měl daleko vyšší cenu než milion dolarů, které slíbil Lauryn. A byl to on, kdo s ní navázal kontakt za účelem sňatku a dohodl se na platbě. Jinak to nebylo. Mohl se v ní mýlit? Řekla mu pravdu? Nebo se Saundersem zosnovali plán, jak ho vyždímat? A vadí to? K čertu, ano. Miluje Saunderse? Je za toho mizeru stále ještě provdaná? Na Adama zapůsobil bourbon. Měl chuť vyřešit problémy pěstí. Někoho uhodit. Nejlépe Saunderse. Povšiml si, že se Brandon podíval na hodinky a zjistil, že je pozdě. „Proč tu dnes nemáš Cassii?“ „Protože jsi mě potřeboval.“ „Jo. Díky.“ „Nemáš nic proti tomu, když si vezmu tvoji nevlastní sestru?“ „Brandone, jsi mi bližší než moji bratři. Pokud jde o mě, jsi už dávno oficiální částí mojí rodiny.“ Podal Brandonovi ruku a objal ho. „Vyřiď Cassii můj dík.“ „Přijede zítra, pokud se dostane z hotelu. Jinak pojedu za ní sám.“ „Vypadá to, že jsi teď pořád na cestách.“ „To jsem. Rozhodl jsem se otevřít si kancelář v Nassau. Nemá cenu se ženit, když je tak daleko.“ „Tady to zavřeš?“ „Ne. Je to jen další pobočka firmy Washington a společníci.“ „Dobře. Budu tě potřebovat, abys vyřídil můj rozvod.“ „Proč jste za mnou přišla, když všichni Garrisonovi říkají no comment?“
NAJATÁ MANŽELKA
„Protože jste udělala hroznou chybu,“ řekla v sobotu odpoledne reportérce v její neuklizené kanceláři. „Adam je naprosto nevinný.“ Rozhodla se, že protiútok je jedinou cestou, jak zastavit ten ničemný skandál, který způsobil Tommy. Bylo jí proti mysli stát se středem veřejné pozornosti. Musela se však vyzpovídat ze své minulosti, ponížit se, aby očistila Adama. Reportéři byli celých čtyřiadvacet hodin vytrvalí. Zvlášť bulvární tisk ji sledoval na každém kroku. Snažila se toho využít. Brzy ráno navštívila policejní stanici sledovaná davem paparazziů a oficiálně ohlásila vydírání, kterého se dopustil Tommy. Adam ji ujistil, že podá žalobu, a také to už asi udělal. Ale to všechno byla jen její chyba. Usoudila, že musí podniknout nezbytné kroky, aby ji napravila. Peníze, které vyplatila Tommymu, nebyly její, ale Adamovy. Rozhodla se, že mu je vrátí. Doufala, že pak snad uvěří, že ho nechtěla oškubat, jak to v hněvu naznačil. Po jednání na policejní stanici se spojila s reportérkou, která jako první zpracovávala celý skandální příběh. Nabídla jí exkluzivní interview a dohodla s ní hodinu setkání. Dopodrobna vylíčila reportérce všechno o tomto špinavém příběhu. S jedinou výjimkou – zamlčela, že to byl sňatek z rozumu. „Opravdu věříte, že to, co jste mi teď pověděla, očistí Adama Garrisona?“ ptala se novinářka. „Ano. Ničeho špatného se nedopustil. Chybovala jsem já. Adam nevěděl nic o mé minulosti ani o anulování sňatku. Upřímně jsem věřila, že to nebylo důležité. A navíc jsem se styděla říct mu o svém odbojném chování v době svého dospívání. Změnila jsem se za posledních devět let a jsem teď úplně jiná. Ať už je Tommyho tvrzení, že anulování je neplatné, lež nebo pravda, jedno je naprosto jisté. Podcenila jsem jeho nenasytnost a snahu dostat se snadno a rychle k penězům. Zaplatila jsem mu, aby byl zticha. Miluju svého manžela a nechci, aby mu někdo ublížil. V
NAJATÁ MANŽELKA
důsledku mých chyb je teď jméno nejlepšího kandidáta na prezidenta Obchodní rady Miami vláčeno tiskem.“ Novinářka si ji pozorně prohlížela. „Má to snad znamenat, že tímto prohlášením oznamujete oficiální zájem Adama Garrisona o tuto funkci?“ „Adam by byl dokonalým prezidentem rady. Rozumí byznysu a zná společnost. Ale jen on sám může oznámit svou kandidaturu. Účelem mého rozhovoru tady u vás bylo dodat vám nezbytné informace, které ho očistí. Každý musí pochopit, že je obětí a že se ničeho špatného nedopustil.“ Vzala si kabelku a vstala ze židle. „Objeví se to v zítřejších novinách?“ zeptala se. „Ano. Ale nejdřív si ověřím některé informace.“ Na Lauryn nepůsobil blahosklonný přístup té ženy během rozhovoru právě příjemně. Její poslední poznámka ji ale docela naštvala. Dobře. Rukavičky dolů. „Měla jste si je ověřit ještě před tím, než jste napsala tu první povídačku. Uvažovala jste vůbec o tom, co by se stalo, kdyby Tommy Saunders lhal o zamítnuté anulaci, a vy jste falešně obvinila Garrisona z bigamie? Bylo by to považováno za křivé obvinění a vaše zaměstnání a důvěryhodnost by byly ty tam.“ Žena zbledla, ztuhla a zírala na ni s otevřenými ústy. Lauryn už na nic nečekala, obrátila se a odešla. Ani na chvíli nevěřila, že by Garrisonovi šli do boje, aby očistili její jméno. Ale pro Adama to jistě udělají. Povšimla si napětí, které panovalo mezi jednotlivými členy Garrisonova klanu, ale záviděla jim vzájemné pouto, které je neviditelně stmelovalo. Obětuje svou hrdost a pověst, aby se Parker sblížil s Adamem a poznal, jak důležitým členem rodiny Adam je. „Co je zase tohle?“ Laurynino srdce se rozbušilo strachem, když slyšela v pondělí odpoledne Adamův hlas plný vzteku. Otočila se na křesle. Stál ve
NAJATÁ MANŽELKA
dveřích a v ruce třímal výtisk nedělních novin s jejím rozhovorem s reportérkou. Prohlížela si každý kousek jeho těla, od přerostlých dlouhých vlasů až k černé košili bez límce a čerstvě nažehleným černým kalhotám. Vstala z křesla, obešla psací stůl a zavřela dveře. Stoupla si jen kousek od něho, zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Už celé tři dny ho neviděla. Stýskalo se jí po něm. Dnes ho nečekala, protože podnik měl zavírací den. Vypadal unaveně. Pohled jeho modrých očí byl tvrdý a naznačoval, že jí nehodlá nic prominout. Veškerá naděje z ní vyprchala. Obnažila v rozhovoru s reportérkou svou duši. Doufala, že si ho přečetl a pochopil její volbu. Promine jí někdy, že před ním skrývala tajemství? Zřejmě ne. Co asi o tom článku soudila jeho rodina? Nevěděla, protože nebyla na včerejší nedělní rodinnou večeři ke Garrisonovým pozvaná. „Snažila jsem se všechno napravit. Považovala jsem to za nejlepší, co jsem mohla udělat, než se dostanu do Kalifornie a seženu původní dokumenty. Potřebuju několik dní volna. Odlétám zítra v pět hodin ráno. Měla bych se vrátit ve středu večer.“ Semkl rty. „Nechci tvou pomoc. Vyřídím to sám. Vlastně, můžeš už zůstat v Kalifornii. Pošlu všechny tvoje věci za tebou spolu s rozvodovými papíry – pokud jsou vůbec zapotřebí.“ Jeho slovní výbuch ji téměř ohromil. Okamžitě si ale uvědomila, že se musí udržet při smyslech. Nemůže si dovolit, aby ten boj prohrála. „V téhle chvíli mluvíš jako tvůj fanaticky pedantský bratr.“ Zakabonil se. „Adame, říkal jsi mi přece, že ses pokoušel zapomenout na minulost, na kterou jsi nebyl hrdý. Proč máš jiný názor, když se jedná o mě?“ „O své minulosti jsem nelhal.“ „Já o té své také ne. Neřekla jsem ti jen to, co jsem pokládala za nedůležité a co bys nerad slyšel.“ Znechuceně si odkašlal. „Chceš tím snad říct, že jsi mě chránila?“
NAJATÁ MANŽELKA
„Myslela jsem si to. Ale teď jsem toho názoru, že jsem chránila sebe samotnou. Pamatuješ si náš rozhovor o tom, jaký vliv má posloupnost narození na vývoj jedince? Tvrdila jsem tehdy, že děti se buď staví na odpor nebo se chovají přizpůsobivě. Byl jsi to ty, kdo si myslel, že jsem se dokázala přizpůsobit. Snažila jsem se opravit tě, ale neposkytl jsi mi příležitost. Pokračoval jsi prohlášením, že žena s odbojnou a rebelantskou minulostí by byla tou poslední věcí, kterou bys potřeboval. Tehdy jsem nic neřekla, protože jsem nechtěla, abys o mně ztratil dobré mínění. Adame, nebyla jsem žádné hodné dítě. Pro mé rodiče to bylo celých pět let peklo. Oblékala jsem se jako vagabund, protože to vzbuzovalo pozornost veřejnosti a mého pořádkumilovného otce to dohánělo k zoufalství. Nevážila jsem si sama sebe ani těch, kteří mě měli rádi. Nejsem na to pyšná, ale minulost změnit nedokážu. Vím ale docela jistě, že jsem teď ženou, která se dokáže pro správné důvody odpovědně rozhodnout. Slibuji ti, že ti pomůžu získat nominaci do Obchodní rady. Pokouším se zajistit, aby veřejnost pochopila, že ten skandál s Tommym byl pouze mou chybou a nikoho jiného. Tebe není možné z ničeho vinit.“ Výraz jeho tváře byl stále tvrdý, nečitelný. Porozuměl vůbec, co se mu snažila říct? „Řekni mi, Adame, co by měl udělat muž, který někoho miluje, aby se dostal z takové situace? Uteče před první překážkou? Protože když odkryjeme Tommyho lež – a o tom nepochybuji – bude se tisk především snažit dovědět se, proč sis mě vzal, když jsi mě přestal milovat za necelé dva týdny kvůli první překážce. Bude se o tobě psát jako o vrtošivém muži, který usiluje o nominaci do Obchodní rady města. A pak vyjde také najevo, že jsi předstíral sňatek v zájmu své nominace.“ Strnul. „To je hrozba?“ „Nikdy bych neudělala něco, co by tě zranilo,“ povzdechla si.
NAJATÁ MANŽELKA
„Především ty bys měla mít strach, že tvoje lži vyjdou najevo. Ta povídačka o lásce na první pohled, kterou jsi krmila reportérku, je směšná.“ Tvář jí zčervenala rozpaky. Zapřísáhla se ale, že od téhle chvíle s ním bude jednat stoprocentně čestně. Už žádná tajemství. „Ale to je čistá pravda. Přitahoval jsi mě od našeho prvního setkání. Jsi chytrý. Umíš jednat s lidmi. Každý se v tvé blízkosti cítí příjemně. Tvé nadšení pro práci je přímo nakažlivé. Tvoji zaměstnanci dělají, co ti na očích vidí - dokonce i já. Ale také jsem zaslechla fámy o celých legiích žen a tvých nesmyslných aférkách. Řekla jsem si, že s tím skončím. Žil jsi životem, který jsem měla za sebou – a nechtěla bych se k němu nikdy vrátit. Jenomže jsem s tebou neskončila. Nemohla jsem.“ To samé mu už řekla předtím, ale odbyl ji. Potřebovala mu to říct znovu, dívat se na něho a pozorovat výraz jeho tváře. Zhluboka se nadechla. „Miluju tě, Adame. Zamilovala jsem se do tebe ten den, kdy jsi mi pomáhal hledat tu správnou komoru s dokumenty o mojí rodině. Vím, že je pro tebe rodina důležitá. Pro mě také.“ V jeho pohledu se objevil záblesk nedůvěry. Znenadání se otočil a opustil ji. „Pořádám ve středu večer party při příležitosti matčiných narozenin. Nechci tě tam.“ Na takovou bolest nebyla připravená. „Pokud si chceš udržet důvěryhodnost, je nutné, abychom pro veřejnost představovali pár, který hodlá ten skandál vyřešit.“ „Tys to ještě nepochopila,“ obořil se na ni. „Jakákoliv šance na nominaci nebo Parkerovo uznání je nenávratně pryč. Zničená tvým lhaním.“ „Myslím, že se mýlíš. A já ti to dokážu.“
JEDENÁCTÁ KAPITOLA „Susan, víš jistě, že jsi na to připravená?“ ptala se Lauryn matky ve středu večer na cestě z mezinárodního letiště v Miami do Adamova podniku. „Ovšem, chci poznat tvého manžela a nové příbuzné. Jestli Adam patří k těm typům mužů, kteří nepromíjejí, tak si tě nezaslouží. Řeknu mu to.“ Věčná optimistka se na Lauryn usmála a stiskla jí ruku. „Vím ale jistě, že to nebude zapotřebí. Mimochodem, nikdy jsem nezkazila žádnou party. Může to být zábavné.“ Pomyšlení na to, že její matka chodí všude bez pozvání, ji téměř rozesmálo. Jak jen mohla zapomenout na to, že Susan Lowesová se jí vždycky zastávala, chránila ji. Cítila její podporu od chvíle, kdy se s ní přivítala po návratu z její okružní plavby, vyprávěla jí o Adamovi, nálezu deníků. O tom, jak se náhle objevil Tommy, a o skandálu, který pobouřil společenskou smetánku v Miami. „Miluješ ho?“ To byla jediná otázka, na kterou vyžadovala odpověď. Když Lauryn na její dotaz přisvědčila, navrhla Susan, aby se vrátily do Miami a chybu napravily. Žádná matka, skutečná nebo adoptivní, nemohla být lepší.
NAJATÁ MANŽELKA
„Děkuji, že jsi sem letěla. Po tom, jak jsem se chovala…“ Lauryn se zalykala slzami, hlas se jí třásl dojetím. „Nezasloužím si tvou podporu.“ „Lauryn, vím, jak jsme ti ublížili. Porozuměla jsem okamžitě. Měla jsem trvat na tom, aby ti otec řekl o tvých osmnáctých narozeninách pravdu. Měli jsme to původně v úmyslu, ale Adrianna už zemřela…“ „A já se chovala strašně…“ „No ano, připouštím, že jsme brali v úvahu i tvoje chování. Nechtěli jsme situaci ještě zjitřit. Ale i tak jsi měla právo vědět to. Byla jsi tehdy tak vyvedená z míry tím, co ti provedl Tommy, že jsme ti nechtěli přidělávat starosti.“ „Moje chování bylo neomluvitelné. Jednala jsem jako smyslu zbavená.“ „Chtěla bych ti říct, že tvůj otec se choval panovačně, protože tě miloval. Bál se o tvé bezpečí. Stýkala ses s nebezpečnými lidmi. Nedokázal jemně řešit tvé problémy, spojené s dospíváním. Choval se jako tank, který překonává těžký terén.“ „Amen.“ „A zřejmě jaksi nedokázal pochopit, že nejsi nováček na vojně, který potřebuje tvrdý výcvik, aby se zařadil bez potíží do družstva. Čím větší byl jeho nátlak, tím větší byl tvůj odpor.“ Pokývala hlavou. „Byli jste si tak podobní.“ Lauryn zalapala po dechu. „Otec a já?“ „Ach ano. Oba se silnou vůlí. Odhodlaní vyzkoušet svoje možnosti. Rozdíl byl v tom, že tvůj otec si našel zaměstnání, které mu dovolovalo usměrnit divokou část jeho povahy. Proto doslova miloval překonávat bariéry světla, rychlosti a zvuku.“ „Myslela jsem si, že jsem své rebelství zdědila po Adrianně.“ „Tvůj otec byl vždycky tak trochu nezkrocený.“ „Ale milovala jsi ho.“ Susan se pousmála. „Nejdřív ne. Často jsme se hádali. Vzala jsem si ho jen proto, že jsem byla těhotná a sama. Došla jsem k názoru, že mi
NAJATÁ MANŽELKA
nic jiného nezbývá. Ale zjistila jsem, že dokáže být také něžný. Stál po mém boku a pomáhal mi, když mi zemřel malý Daniel. Brzy po tom, co tě přivezl domů, jsem se do něho zamilovala. Byl pomalejší a pochopil to až později. Ale potom jsme k sobě našli ten nejlepší vztah. Budu ho dlouho postrádat.“ Lauryn se stáhlo hrdlo dojetím. Stiskla matce ruku. Manželství jejích rodičů nezačalo láskou, ale skončilo jí. Může doufat v to samé? Nebo jí Adam nikdy nepromine? Řidič zastavil před klubem. Lauryn mu zaplatila, vystoupila z vozu a převzala jejich zavazadla. „Dáme je ke mně do kanceláře.“ Vchod pro zaměstnance byl v noci zamknutý. Neměla klíče, a tak vedla Susan kolem dlouhé řady elegantně oblečených hostů po širokém chodníku k přednímu vchodu. Zastavila se u rozložitého strážného. „Ahoj, Dekeu.“ „Lauryn, ahoj. Byla jsi na výletě?“ „Ano, a přivezla jsem si sem matku. Kde se koná party k narozeninám paní Garrisonové?“ Na chvíli znervózněla obavou, že ji nepustí „Nahoře. Červený sál.“ „Díky.“ Hudba z dolního patra zněla všude kolem nich. Lauryn se vyhnula davu lidí a použila svou identifikační kartu k otevření dveří kanceláře. Zavazadla uložila pod psací stůl. Zhluboka vydechla a protáhla se v ramenou. Byla tak nervózní, že se jí dělalo špatně od žaludku. Obě ženy byly připravené připojit se okamžitě k party. Počítaly s tím a převlékly se už na letišti do večerních šatů. Lauryn se obávala, že dneska večer Adama ztratí. Pokud ho ovšem už neztratila. Kdyby ale nešla nahoru do červeného sálu a nesnažila se napravit své chyby, musela by se definitivně s manželem rozloučit. „Lauryn?“ „Jsem připravená, maminko.“ Vyndala z kabelky malý dárek, který koupila pro Bonitu. „Pojďme se vetřít na party.“
NAJATÁ MANŽELKA
Adam byl duchem někde jinde. Stál stranou dění na slavnostní narozeninové recepci, kterou pořádal pro svou matku. Pozoroval dvě stovky nejvýznamnějších osobností Miami, kteří se bavili nebo tančili za zvuků hudby linoucí se z reproduktorů. Nebyl tu proto, aby pracoval s hosty, poklepával jim po zádech, podával jim ruce a snažil se získat jejich důvěru pro nominaci do obchodní rady města. Vlastně mu bylo úplně lhostejné, jestli se účastníci party baví. Něco takového se mu ještě nestalo. Každý, s kým mluvil, se ptal po Lauryn. Její dojemné interview v novinách je zřejmě nadchlo. „Adame?“ přerušila jedna z hostesek proud jeho myšlenek, „je tu někdo, kdo trvá na tom, že s tebou musí mluvit.“ „Lauryn? Kdo? Kde?“ „Tam u dveří.“ Místo své ženy ale uviděl soukromého detektiva Ace Martina. Zklamalo ho to právě tak jako to, že ztratil obchodnický instinkt. Považoval za chybu, že řekl Lauryn, aby sem nechodila. Myslel na ni a napadaly ho podivné představy. Například ta, že by teď mohla být v Kalifornii a utrácet se Saundersem těch čtyřicet tisíc dolarů. Je vůbec ženatý nebo ne? Přinutil ochablé svaly k chůzi a přešel sál. Má Ace nějaké odpovědi na otázky? Nebyl si jistý, jestli je chce slyšet – i kdyby byly závažné. Jeho manželství už beztak skončilo. Podal Aceovi ruku. „Jsem rád, že jste přišel.“ Detektiv kývl na pozdrav. „Je tady nějaké místo, kde bychom si mohli soukromě pohovořit?“ „Moje kancelář.“ Přivolal nákladní výtah. Nechtěl jít dolů po schodech a odpovídat na dotazy hostů. Nebyl v náladě okouzlovat ty, kteří stáli před klubem. Nehodlal se s nikým z nich bavit a zdržovat Acea. Chtěl slyšet, co zjistil. Kancelář byla tmavá a opuštěná, ale na zlomek vteřiny si myslel, že ucítil závan Laurynina parfému. Mysl si s tebou hraje, člověče.
NAJATÁ MANŽELKA
Zakroutil hlavou. Zatraceně, stýskalo se mu po ní. Není to od něho trochu hloupé? Podvedla ho přece a možná, že miluje jiného muže. Ale když ležel v noci sám v posteli, viděl stále v jejích očích upřímnost a zpytoval sám sebe. Zavřel za Acem dveře. „Saunders lhal,“ prohlásil Ace bez jakéhokoliv úvodu. Vytáhl z aktovky šanon, otevřel ho a vysypal na Adamův stůl kopie dokumentů. „Anulování sňatku vaší ženy proběhlo bez závady. Jak řekla, Saunders ji omámil drogou. Zpráva lékařů to potvrdila.“ Adam cítil, jak mu vlna adrenalinu zaplavila tělo. To tedy znamená, že je s Lauryn stále ženatý. Lhala mu, když tvrdila, že ho miluje? „Všechno, co vyprávěla, odpovídá pravdě. Její otec byl asi pěkný hrubián. Zacházel s ní tvrdě po celou dobu jejího dospívání. Odporovala mu jako typický teenager, ale kromě několika málo případů pití alkoholu ve věku, kdy jí nebylo ještě osmnáct, se proti právu neprovinila. Žádný záznam o tom není. Studovala dobře. Byla oblíbená. Typické dítě, které na střední škole poněkud sklouzlo na špatnou cestu. Adame, v žádném případě jsem nezjistil, že by mohla být špionkou v Garrisonově společnosti. Neodpovídá to ani její povaze. A není tady ani žádná nevysvětlitelná finanční stopa.“ „A co ten Saunders?“ „Včera ho sebrali policisté v Kalifornii. Ten hlupák měl u sebe ještě hotovost v penězích a falšované dokumenty. Nepatří k těm ostrým ničemům. Nabídl, že vrátí peníze výměnou za nižší trest. Náš hezounek se na dlouhodobý pobyt za mřížemi nijak netěší. Má už zkušenosti. Byl ve vězení za krádeže aut a prodej drog.“ „Byl sám?“ „Ano. Po Lauryn ani stopy.“ Adamovi se ulevilo. Ace zavřel aktovku. „Mohu pro vás ještě něco udělat?“
NAJATÁ MANŽELKA
Najděte mou ženu. O to ale Adam nepožádal. I kdyby ji našel, nedokázal by jí přemluvit, aby Adamovi odpustila nebo aby se přestala starat o svého bývalého manžela. „Nic jiného. Děkuji vám za pomoc.“ „Dělal jsem jen svou práci. Je hezké najít pro změnu někoho nevinného.“ Nevinná. Ale já ji odsoudil. Já jsem byl soudcem, porotou i katem. Pravděpodobně mě z hloubi duše nenávidí, pomyslel si. Vypsal detektivovi šek a doprovodil ho ven. Neměl v úmyslu připojit se ještě k party. Chtěl najít Lauryn a omluvit se. Za to, že o ní pochyboval. Z a to, že jí neřekl, jak ji miluje. Možná už je příliš pozdě, napadlo ho. Ale musí se o to pokusit. Vrátil se do červeného sálu a narazil právě na Jordána a Emilia Jefferiesovi, kteří proti sobě stáli jako dva kohouti připravení k rvačce. Adam slyšel jen jejich navztekané hlasy, ale nerozuměl, co na sebe pokřikovali. Pro tyto případy měl vyhazovače. Vzal však do úvahy, že Emilio bude brzy členem rodiny, a rozhodl se, že to s Jordánem vyřeší sám. „Jordáne, nevzpomínám si, že bych tvoje jméno viděl na listině pozvaných.“ Jestli měl ten muž svého špeha v Garrisonově společnosti, nebyl tu samozřejmě vítaným hostem. „Cože? Ty nechceš, abych tvé matce popřál všechno nejlepší k šedesátinám?“ „Kdybych věřil, že to myslíš upřímně, tak bych o tom uvažoval. Co chceš?“ Jordán přehlédl sál svýma modrýma očima a zaměřil se na cíl, který Adam nestačil v pohybujícím se davu identifikovat. „Nic. Absolutně nic.“ Vypadal naštvaně, obrátil se a rychle odešel. „Emilio, co to mělo znamenat? Nevíš?“ ptal se Adam.
NAJATÁ MANŽELKA
„Ne,“ poznamenal jeho budoucí švagr po chvilce váhání. Adam by se vsadil, že Emilio Jefferies věděl docela určitě, proč tu jeho bratr byl. Ale už se ho nestačil zeptat. Dal přednost něčemu docela jinému. Když se rozhlédl po sále, spatřil totiž nádhernou blondýnku s jeho matkou a Brooke. Lauryn se vrátila domů. „Vypadáš jako ona,“ poznamenala Bonita Garrisonová, když jí Lauryn předala dárek a popřála mnoho zdraví k narozeninám. „Jako kdo?“ ptala se Lauryn roztržitě. Povšimla si znepokojeného výrazu ve tváři Brooke Garrisonové. Vysledovala směr jejího pohledu a soustředila se na dvě mužské postavy na druhém konci červeného sálu. Stáli tam Emilio Jefferies a Adam. Adam. Srdce se jí rozbušilo, tep se zrychlil, dlaně se jí zpotily. „Jako tvoje matka,“ odpověděla Bonita. Lauryn se na ni rozpačitě podívala. Pohled Bonitiných očí, tak podobných Adamovým, sklouzl na Susan Lowesovou. Pak se vrátila k Lauryn. „Tvoje biologická matka. Adrianna Laurenceová.“ Lauryn cítila, jak se jí sevřelo hrdlo. Toužila dovědět se o své matce něco bližšího. Nechtěla se ale ptát, protože se domnívala, že by to nemuselo být pro Susan příjemné. Susan ale sama převzala iniciativu. „Jak to, paní Garrisonová? Já jsem nikdy její obrázek neviděla, přestože o ní manžel občas mluvil.“ Bonita zřejmě zalitovala, že tento námět otevřela. Lauryn to vyčetla z výrazu její tváře. Semkla rty do jediné úzké linie a dívala se stranou. „Barva pleti je jiná. Byla tak tmavá, jak je Lauryn světlá. Ale stavbou těla je stejná. Profil, posazení očí, brada.“ Bonita dnes večer nezadrhávala v řeči. Vyslovovala přesně. Lauryn přemýšlela, jestli to bylo jejím vlastním přičiněním nebo tím, že Adam kontroloval barmany. „Znala jste se s ní?“ ptala se Lauryn vzrušeně. „Často doprovázela svou matku při společenských akcích.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Opravdu? Jaká byla?“ „Často působila rodičům trápení. Vymýšlela si, aby na sebe obrátila pozornost. Četla jsem ten tvůj rozhovor v novinách a v mnohém jsi mi ji připomněla. Věřím, že ty jsi už vyrostla z potřeby být středem pozornosti. Nebo ne? Po tom debaklu si nejsem jistá.“ „Matko!“ vykřikla Brooke. „Ano, už jsem vyrostla, paní Garrisonová. Nechci teď nic jiného, než být Adamovi dobrou ženou.“ Pokud mi to dovolí. Bonita zvedla bradu a podívala se na Lauryn. „Adrianna riskovala, aby zachránila svoje dítě. Ty jsi šla s vlastní kůží na trh, abys zachránila moje. Je tu určitá podobnost. Ale to se ještě uvidí.“ „Matko!“ opakovala Brooke. „To je v pořádku, Brooke. Ona má pravdu, já…“ „Lauryn.“ Adamův hlas zastavil její bušící srdce. Otočila se. Stál u ní. Vysoký, štíhlý, neučesaný. Jeho modré oči hořely citem, který ještě nedokázala určit. Tváře se jí zalily červení. Zapudí ji? „Tommy lhal,“ vyhrkla. „Já vím,“ odpověděl hlasem, který v ní vzbudil naději. „Adame, obstarej mi gin a tonik. Tvůj barman mi odmítá nalít.“ „Lituju, matko. Dal jsem pokyn, aby ti celý dnešní večer nedali ani kapku alkoholu, abys zůstala střízlivá,“ poznamenal s pohledem stále upřeným na Lauryn. „To nejsou zrovna nejšťastnější narozeniny, že?“ namítla Bonita rozhořčeně a hrdě odešla. Brooke ji následovala. Adam obrátil pozornost na její matku. Podal jí ruku. „Omlouvám se za chování mé matky. Jsem Adam Garrison.“ „Susan Lowesová, Laurynina matka.“ Adam se usmál, ale napětí v jeho tváři bylo stále ještě znatelné. „Rád vás poznávám, paní Lowesová. Vychovala jste obdivuhodnou dceru.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Ano. Docela určitě.“ Susan stiskla Lauryninu ruku. „Lauryn, ukázala bys mi, kde je toaleta?“ Lauryn se dívala na matku a vzápětí zase na Adama. „Promiň, ale nevím, kde je. Nechodím sem tak často.“ „Tudy,“ ukázal Adam na dvojité dveře. „Děkuji vám,“ řekla. Odešla a nechala je samotné. Lauryn byla zmatená. Chtěla ji zavolat zpět. Nebyla na rozhovor připravená. Obávala se, že přijde o poslední příležitost urovnat vztah s Adamem. Vzápětí se ale vzpamatovala a nabrala odvahu. Napřímila se v ramenou a polkla. „Jak ses dověděl o Tommym?“ Adam ji vzal za loket a vedl ji k prázdnému rohu, kam nedoléhal zvuk hudby a hlasitý hovor přítomných hostů. Dovedl ji na místo, ale nepustil ji. Zatoužila schoulit se do jeho teplých paží, stisknout mu ruku a nikdy už ji nepustit. „Najal jsem si soukromého detektiva.“ Nemohla si pomoci. Zalila ji vlna zklamání. „Myslím, že jsem zbytečně doufala, že mi uvěříš.“ „Lauryn…“ „To je v pořádku, Adame. Rozumím. Celý ten můj plán přestěhovat se sem, spřátelit se s tebou a hledat ty deníky byl špatně koncipovaný a naprosto sobecký. Neměla jsem nic takového podnikat. Ublížila jsem spoustě lidí a příliš jsem lhala.“ „Lauryn, nelhala jsi. Prostě ses jen nezmínila o tom, co jsi nepokládala za důležité. A také by to tak zůstalo, kdyby Saunders nepřekroutil pravdu. Tvoje i moje minulost je součástí našich životů. Dělali jsme chyby, ale dokázali jsme se z nich poučit. Změnil jsem se a ty také.“ Nedává jí najevo nenávist? Srdce se jí rozechvělo nadějí. „Nečekala jsem, že se mi chyby minulosti tak vymstí. Neměla jsem ti nic zamlčovat. Mohl ses rozhodnout sám. Šlo ti o hodně. Jmenování…“
NAJATÁ MANŽELKA
„Zapomeň na jmenování. Pokud členové rady nedokážou poznat, že jsem pro tu funkci plně kvalifikovaný, pak je to jejich ztráta.“ „Ale co ten větší podíl v Garrisonově společnosti, o který jsi usiloval?“ „Nemám už zájem. Měla jsi pravdu. Dělám to, co chci, investuji tam, kde to považuji za nejvhodnější. Nemusím se nikomu zpovídat. Jsem za všechno odpovědný jen sám sobě. A jsem v tom dobrý. Byl jsem vždycky sólovým hráčem. Neměl bych se teď upsat nějakému týmovému sportu.“ „Víš to jistě?“ „Jistě.“ Rozhlédl se po shromážděných hostech a pak se jí znovu podíval do tváře. „K tomu, abych se s tebou oženil, mě vedly důvody… jak jsi to říkala? Chybné koncepce a naprostého sobectví.“ Znamenalo to snad, že mají šanci? Nebo se chystal z toho všeho odejít – zapomenout na plán i na ni? „Ale už dost o těch našich chybách. Víš, že máš plné právo ucházet se o majetek Laurencové, že? Zdědíš miliony.“ Překvapením otevřela ústa. Zavřela je, když zjistila, že se nemůže nadechnout. „To… to jsem nevěděla,“ vykoktala. „Předpokládalo se, že majetek připadne poslednímu žijícímu dědicovi. A tím jsi ty. Po ročním bezvýsledném hledání dědice byl majetek prodán, ale s penězi hospodaří v současné době trust.“ „Panebože. Nevím, co na to říct.“ „Přemýšlej o tom. Promluv si s Brandonem o svých možnostech.“ „Máš pravdu. Ano. Promluvím s ním.“ Pokývla hlavou. „Proč mi to říkáš?“ Sevřel jí paži. Pak uvolnil prsty a kruhovými pohyby ji hladil jemnou kůži na vnitřní straně. Pulz se jí zrychlil. Cítila, jak její tělo náhle zavalila horká vlna. „Protože budeš dost bohatá na to, abys dělala to, co se ti zalíbí. Můžeš žít kdekoliv chceš. A s kýmkoliv chceš.“
NAJATÁ MANŽELKA
„Víš přece dobře, že pro peníze jsem Adrianniny deníky nehledala. Potřebovala jsem vědět, že jsem byla chtěná – že jsem nebyla dítětem, které nemohla milovat dokonce ani vlastní matka.“ Konečně. Poprvé to řekla nahlas a nalezla v Adamových očích pochopení. Po několika sekundách ticha pokývl hlavou. Sjel jí rukou dolů po paži až k prstům. Stiskl je a pak jemně přejížděl bříškem palce prst nad jejím snubním prstenem. „Soukromý detektiv mě informoval, že včera Saunderse zatkla kalifornská policie. Vrátil už peníze. Pošlou ho sem zpět. Bude souzen pro vyděračství.“ Adam si odkašlal. „Pokud ovšem nechceš obvinění odvolat.“ Lauryn se zatvářila zmateně. „Proč bych to dělala?“ „Protože o něho máš stále zájem. Vím, že jsi na něho podala žalobu, abys mi pomohla. Ale nepřeju si, abys trávila budoucnost s vězněm a utrácela svoje dědictví za placení jeho právníků.“ Jeho slova ji poplašila. Chce snad Adam stále ještě rozvod? „Adame, Tommy je mi naprosto lhostejný. Nechci odvolat obvinění. Dopustil se podvodu, lhal a ublížil ti.“ „Tak proč jsi zaváhala, když jsem tě žádal, abys napsala pro policii udání na Saunderse?“ Vzpomněla si na jejich poslední společné ráno v domě na Sunset Island – poslední ráno, kdy byla šťastná. „Protože jsem v té chvíli poznala, že mě otec napomínal a hučel do mě zcela oprávněně. Šlo to se mnou od deseti k pěti. Nastoupila jsem nebezpečnou cestu. Kdybych zůstala s Tommym, byla bych teď s největší pravděpodobností ve vězení. Nenarodila jsem se jako dítě, které by matka nemohla milovat. V posledních pěti letech dospívání jsem dělala všechno, aby mě otec nesnášel. Měla jsem velké štěstí, že se o mě on i matka přece jen starali, i když jsem je svým chováním zraňovala.“
NAJATÁ MANŽELKA
Adam jí pevně stiskl ruce. „Nezaváhala jsi pro to, že jsi milovala Saunderse?“ Díval se jí do očí tak intenzivně, že se nemohla nadechnout. „Jak bych mohla, když… miluju tebe? Vím, že jsem všechno tím utajováním zkazila. Asi mi nebudeš schopen odpustit a znovu mi věřit. Tak, Adame… jestli chceš právě to… dám ti svobodu. Ale chci se opravdu ze všech sil pokusit, aby se tohle manželství vydařilo.“ Přimhouřil oči a zhluboka se nadechl. Pod Lauryn se téměř podlomila kolena, když zase otevřel oči a podíval se na ni. Uviděla v jeho pohledu tolik lásky, o jaké se jí nezdálo ani v tom nejkrásnějším snu. Jeho oči zářily jako hvězdy na temném nebi. Naděje se v ní znovu probudila. Cítila se lehká jako balon, naplněný horkým vzduchem. Něžně ji objal kolem ramenou. „Pokud mi odpustíš, že jsem byl naprostý osel, když mi tvé oči a mé vlastní srdce říkaly, abych ti věřil, chtěl bych znovu projednat naši smlouvu.“ Neklidně se zavrtěla. „Znovu projednat? Co tím míníš?“ „Dva roky nestačí. Kčertu, ani padesát let by nebylo dost. Chci celou věčnost. Ani o jednu vteřinu méně.“ Zvedl jí ruce k ústům a líbal je. „Chci, aby tyhle prsteny potvrdily slova přísahy, kterou jsme si dali na té pláži.“ Přestal ji držet za ruce a sevřel jí dlaněmi obě tváře. Palci jí přejížděl po vlhkých tvářích a stíral slzy štěstí. „Miluji tě, Lauryn Garrisonová. Chci ti celý zbytek života dokazovat, že jsi chtěná a milovaná. Pokud budeš souhlasit, chci naplnit dům tvojí pravé matky jejími vnoučky.“ Rty se jí rozechvěly. Štěstí jako přívalová vlna jí zaplavilo tělo i srdce. Přerývaně se nadechla. „Mám ale jednu podmínku.“ „Jakou?“ „Nebudeš mi platit za to, že jsem tvoje žena. To je práce, kterou budu ráda dělat zdarma.“
NAJATÁ MANŽELKA
Srdce se jí rozbušilo, když na ni zamrkal. „Ujednáno, miláčku, a já už dohlédnu na to, že té smlouvy nebudeš nikdy litovat.“
Příští měsíc vyjde poslední, pátý příběh miniserie Rodinné impérium s názvem Noc s nepřítelem.
