Meredith Webberová
KOUZLO POUŠTĚ
& HARLEQUIN® Cas jen pro mě Amsterdam • Atény • Budapešť • Hamburk Londýn • Madrid • Milán • New York Paříž • Stockholm • Sydney Tokio • Toronto • Varšava
PRVNÍ KAPITOLA Melissa vyhlížela z okna přistávajícího letadla. Pozdní odpolední slunce se jako v zrcadle odráželo ve skleněných stěnách nových vysokých budov rozmístěných mezi prostými obydlími s plochou střechou. Snoubilo se tu staré s novým. Zaheer! Země, která pro ni dosud představovala jen exotické jméno, se právě stala realitou. Země rudého pouštního písku a zelených oáz, velbloudů odpočívajících ve stínu masivních datlových palem; země strážců pouště, kteří sledovali turisty na jejich cestách od západu k východu a jejichž potomci ještě leckde žili životem nomádů. „Moc rád bych ti ukázal poušť," říkal jí kdysi Arun. Leželi spolu v posteli, pozorovali východ slunce nad mořem a věděli, že se brzy budou muset navždy rozloučit a to kouzlo, které spolu objevili během čtrnáctidenního kardiologického sympozia na Havaji, zůstane vzpomínkou. Teď je tady, aby poznala poušť. Jistě, uvidí se s ním, protože její nejlepší přítelkyně se vdává za jeho bratra-dvojče, ale jak ji přijme? Zdvořile, to jistě - je to velmi zdvořilý muž. Formálně? Pravděpodobně, protože tohle je jeho země a on tady má významné postavení.
3
MEREDITH WEBBEROVÁ
Ale Arun, tak jak ho znala ona, byl hlavně silný a velkorysý milenec, ne zdvořilý a formální šejk. Arun, tak jak ho znala… Přitiskla si ruku na malou vybouleninu pod vše skrývajícím kaftanem, který měla na sobě. Jak ji přijme, to není důležité hlavní bude jeho reakce! Pocítila téměř paniku, dlaně se jí zapotily a tělo rozechvělo. Měla mu to povědět dřív. Ale jak, když si sama vůbec nebyla jistá? Když dokonce i teď je naprosto vyvedená z míry dítětem, které nosí. Jaká ironie, že ona, silná a výkonná vedoucí pediatrického chirurgického týmu, žena, která dělá blesková rozhodnutí, jež mohou znamenat život nebo smrt, se najednou změnila v křehký uzlíček nervů, protože neví, co si počít s něčím tak normálním a přirozeným jako je těhotenství. Měla mu to říct dřív. Arun stál za skleněnou přepážkou a sledoval, jak se otevírají dveře letadla a vysouvají se schody. Za pár měsíců bude uvedeno do provozu nové letiště a cestující budou procházet tunelem, ale zatím ještě musí používat schůdky. Nakonec on a jeho dvojče Kam při těch řídkých příležitostech kdy se vraceli z Anglie na prázdniny, byli také očekáváni pod těmito schůdky. Teď měl povoleno čekat v celním prostoru, aby pomohl rodičům nastávající choti vládnoucího šejka přejít po rudém koberci v zemi pro ně cizí. To všechno mu vířilo hlavou a schody byly mezitím připraveny. Zabýval se takovými detaily, aby odpoutal myšlenky od ženy, s níž se setkal? Nebylo na tom vlastně nic divného. Když se Melissa dověděla, že je ze Zaheeru, sama se k němu na sympoziu před čtyřmi měsíci připojila. Chtěla se dovědět něco o zemi, kde pracuje její kamarádka. Nejprve ho upoutal její úsměv - jako by jí rozsvítil celý obličej - a její rudozlaté vlasy jí divoce vlály kolem hlavy. Rázem mezi nimi vzplanulo kouzlo přitažlivosti; dva lidé, kteří nestáli o závazky, podlehli žhavé vášni v krátkém, ale velmi uspokojujícím milostném vztahu. Že se Melissina nejlepší kamarádka právě vdává za Arunova bratra, to byla jen shoda okolností.
KOUZLO POUŠTĚ
4
Nebo to byl osud? I když jeho předkové z pouště věřili, že jsou jejich životy ovládány osudem, on byl moderní muž vědy a odmítal s nimi souhlasit. Ale je to zvláštní, že se s Melissou znovu setkává… pomyslel si. Zvláštní a vzrušující, napovídalo mu jeho tělo. Ale pokračovat v něčem, o čem se dohodli, že začne i skončí se sympoziem, to nešlo. Ona přijela na svatbu Jenny a Kama - a jistě chce trávit čas s kamarádkou. Nebo by to bylo možné? Když se dověděl, že přijede, požádal ji mailem o poradenskou činnost v nemocnici. Snad opravdu existuje něco jako osud, připustil. Právě ve chvíli, kdy se v nemocnici rozhodl založit pediatrickou chirurgii, přijede specialista v tomto oboru. Melissa mu bude schopna na základě svých zkušeností poradit, jaké zařízení bude nutné, jak nejlépe rozmístit jednotlivé vyšetřovny, rentgeny a laboratoře a jakou úroveň personálu má vyžadovat. Nebyl v tom tak trochu skrytý motiv? Nedoufal náhodou, že by si mohla prodloužit pobyt? A že by obnovili svůj vztah? To jistě ne, protože ta část jeho mysli, která se právě nezabývala nemocnicí a jeho prací, se soustředila na slib, jenž dal Jenny a Kamovi - že si najde ženu a založí rodinu. Melissa mu odpověděla okamžitě - moc ráda mu poskytne jakékoliv rady. Nesdělila však, jak dlouho může zůstat v Zaheeru, a tak měl v úmyslu vyzpovídat Jenny, jaké jsou Melissiny plány pro případ, že by jejich krátký vztah překročil rámec náhodné známosti. Z letadla se vynořila první cestující. Jeho tělo ji poznalo dřív než oči a vzrušilo se stejně jako v divokých snech, pronásledujících ho poslední čtyři měsíce. Nezkrotné rudozlaté kudrny zakrýval modrý šátek, ale místy se prodraly ven a vlnily se jí kolem obličeje, i na dálku viděl její široký úsměv, který dodal jejím pravidelným, i když nenápadným rysům neuvěřitelný půvab. Melissa! Napřímil ramena, stáhl břišní svaly, poručil svému tělu, aby se chovalo slušně a vydal se přivítat trojici, již letuška převáděla přes ranvej směrem k soukromému vchodu celnice.
5
MEREDITH WEBBEROVÁ
Když Melissa vystupovala z letadla, střídavě se jí zmocňovalo vzrušení a obavy. Je tady, v zemi, o níž Arun mluvil s takovým zanícením, že téměř cítila suchý pouštní vzduch a živě si představovala oázy, třebaže se nacházeli na vodou obklopené Havaji. Teď je tu, aby se setkala se svou nejlepší kamarádkou při té radostné události, Jennyině svatbě. Je tady, ve čtvrtém měsíci těhotenství, o němž neví nikdo na světě, kromě ní… Po pravdě řečeno, věděl o tom i její lékař… Doprovázela Jennyiny rodiče přes ranvej. Jane Stepletonová zřejmě z nervozity stále něco povídala, měla starost o Jenny a spekulovala o muži, který uzdravil dceřino zlomené srdce. Mel jí klidně mohla o tom muži leccos prozradit – aspoň o jeho vzhledu - protože Arun a Kam byli jednovaječná dvojčata. Ovšem ani identická dvojčata nemívají stejnou povahu, zatímco Kam se rozhodl oženit, Arun, jak sám přiznal, neměl vůbec v úmyslu se znovu ženit - dokonce nestál ani o dlouhodobý vztah. „Fobie ze závazků," žertovala Mel, když jí to na Havaji prozradil. „Perfektně to sedí." Jak mohl osud dopustit, že počali dítě? A jak si s tím ona, která o mateřství neví zhola nic, poradí? Byla to teď její největší starost. Její noční můra! Popravdě řečeno, jedna z mnoha. Porod byla další, i když si říkala, že je to nesmysl - prostě až přijde její čas, nějak to zvládne - ale jak se jí podaří skloubit výchovu dítěte se svým povoláním, z toho měla opravdu strach. Byl tu i problém matky samoživitelky. Nezaslouží si každé dítě oba rodiče - když už ne jako miminko, docela určitě až povyroste a hlavně až se z něj stane teenager? Arun byl skálopevně přesvědčený, že v jeho budoucnosti se děti nebudou vyskytovat. Jako byla donedávna přesvědčená i ona… Za sklem budovy terminálu zahlédla pohyb a zadívala se tam, šťastná, že přijde na jiné myšlenky. „To je Kamův bratr, jeho dvojče - s tím už jste se setkala, že? Přišel nás uvítat, protože Kam tady není," švitořila Jane vzrušeně. „Nečekala jsem ty jejich bílé róby, vy ano?"
KOUZLO POUŠTĚ
6
Mel si nebyla jista, co čekala. Určitě ale netušila, že se jí všechno sevře a že jí srdce nebezpečně vypadne z rytmu. Určitě to bude tím dítětem - ne tím, že zase uvidí Aruna. Znovu se s ním setká… Dotkne se ho… Mozek jí vynechával. Potlačila nutkání položit si ruku na břicho, protože Jane a Bob Stapletonovi už mířili skleněnými dveřmi do haly, kde jim vyšel vstříc muž ve sněhobílé róbě - přesně jako šejk z fantazie o poušti, až se Mel podlomila kolena. „Paní doktorko Stapletonová, doktore Stapletone - já jsem Arun Rahman al Kawali." Mel se na něj zadívala - na toho cizince v bílé róbě, který stěží vnímal, jak ho Stapletonovi srdečně zdraví. „Melisso, tak se zase setkáváme." Světlezelené oči, o nichž si myslela, že už je neuvidí, se zahleděly do jejích. Jestlipak bude mít miminko také tak průzračné nefritové oči? „Je pro mě velkou ctí uvítat tě v mé zemi." Vzal ji za ruku a chvilku ji svíral, jeho teplá ruka probudila v jejím těle žár. Potom se usmál, věděla, že si všiml její reakce - a že ho to potěšilo, protože tím potvrdila, že kouzlo mezi nimi stále ještě působí. Bezpochyby předpokládal, že jejich vztah bude pokračovat… Panebože! Znovu se musela ovládnout, aby se nedotkla lehce vzdutého bříška, hlavu měla plnou neutěšených myšlenek. Pořád mu připadám atraktivní. Měla bych mu povědět o dítěti, říkala si. Ale co si pomyslí - a co na to řekne? Bože! „Doufám, že ti budu moci ukázat krásy pouště, dokud jsi tady." Při řeči si ji zkoumavě prohlížel a Mel uvažovala, jak moc je na ní znát její nejistota. Ale ať už si v její tváři přečetl cokoliv, jí se v té jeho nepodařilo přečíst nic. Obrátil se znovu ke Stapletonovým. „Když jsme se setkali na Havaji, kolem dokola obklopené vodou, prozradila mi Melissa, jak miluje oceán.
7
MEREDITH WEBBEROVÁ
A já jsem se jí snažil popsat poušť jako něco obdobného, ale vím, že pro toho, kdo ji nepoznal, je těžké pochopit podobnost." Mluvil tak přirozeně, hlas měl jako hedvábí. Tohle je jeho země, je tady králem - aspoň polovičním. Jenny jí v e-mailu psala, že vládnou spolu s bratrem. Ale v jeho poznámce, že jí ukáže krásy pouště, se skrývalo něco, co Mel znepokojilo - vzkaz, že když je osud znovu svedl dohromady, není důvod, proč ve vztahu nepokračovat. A co bylo ještě horší, její tělo ten vzkaz přijalo, a okamžitě na něj odpovídalo, takže celá jen hořela. Už na to musíš přestat myslet, kárala se. Je to slabošské a naprosto nesmyslné! Jenomže na co měla myslet, když ho měla plnou hlavu? Dokonce ji napadla bláhová myšlenka otočit se a vrátit se do letadla. A uletět někam - kamkoliv - dokud jednou provždy nevyřeší, jak mu sdělit, co jí leží na srdci. Utíkat je zbabělé a ona nikdy nebyla zbabělec, a tak se napřímila, sebrala odvahu a pohlédla mu zpříma do očí. „Moc ráda si prohlédnu poušť," zareagovala trochu opožděně. „A Jane, a Bob se na to určitě také těší." Sklouzl po ní pohledem a ústa mu zkroutil lehký úsměv. Dokonce, i když se setkali na Havaji, kde byl oblečený v západním stylu, jeden specialista mezi mnoha, vyzařovala z něj aura moci, výjimečnost, jež ho odlišovala od ostatních. Mluvil klidně, a přesto dokázal upoutat pozornost, číšníci se mohli přetrhnout, aby ho obsloužili jako prvního, hotelový personál byl šťastný, když mu mohl posloužit, lidé se těšili z pouhé jeho přítomnosti. Jestlipak je on sám všechny tři provede pouští? Zřejmě ano, vždycky byl tak úzkostlivě zdvořilý. Ale uvidí Mel v jeho společnosti opravdu jen poušť? Nemyslela si to. Mohla by odmítnout - odmítnout jeho doprovod kamkoliv. Aspoň by byla v bezpečí před tou bouří, kterou působí na její smysly a dlouhý hábit rozhodně nezakrývá jeho přitažlivost. Ale jak si mohou promluvit o dítěti, když s ním nebude sama? Ale zatraceně…
KOUZLO POUŠTĚ
8
„Kdybyste teď šli tudy," ukázal Bobovi směrem k celnímu úředníkovi. „Dostanete tam svá zavazadla a pak můžeme jít ven k vozu, je u postranního vchodu, vyhneme se davům." Davy by mohly pomoct, napadlo Mel. Mohla bych se v nich ztratit a už by mě nikdy nikdo nenašel. Ale připravit Jenny o jednu družičku? To nejde. Prostě bude muset utajit, jak její tělo znovu reaguje na jeho přítomnost, jak jí mozek přestává fungovat, bude muset skrýt ten malý důkaz těhotenství - díkybohu se oblékla podle zdejších tradic - dokud si s ním nepromluví v soukromí. A zatím se bude muset chovat tak, jako kdyby Arun nebyl ničím víc než kolegou, s nímž se náhodně setkala na lékařské konferenci. Pokud to dokáže on, zvládne to i ona. Její rozhodnutí se vytratilo, když dovedl Stapletonovy k celnímu úředníkovi a okamžitě se objevil po jejím boku. „Máš se dobře? Nedokážu ti ani povědět, jak jsem nadšený, že jsi tady, v mé zemi. Tolik bych ti toho chtěl ukázat, chtěl bych, aby sis to tu užila." Zastřený hlas neskrývající potěšení, tak podmanivý, znovu oslabil její rozhodnutí, ale odmítla se nechat svádět jeho lákavým podtónem - i divokou reakcí svého těla. „Nemusíš se kvůli mně tak namáhat," namítla. „Já přece vím, kolik máš práce se všemi těmi změnami v nemocnici. Vím, že se čas od času uvidíme, ale -" „Aha, nepřeješ si, aby náš vztah pokračoval? To jsi mi chtěla říct?" Už neměl zastřený hlas, v jeho slovech zaslechla zvuk oceli. Mel s velkým, opravdu obrovským úsilím netečně pokrčila rameny a doufala, že se jí to podařilo. „Nejsem tady na dlouho, tak to ani nemá smysl." „Aha!" řekl znovu. „Jestli to tak cítíš, Melisso…“ Kdyby jí aspoň neřekl jménem. A kdyby tím nevyvolal vzpomínky. Jak s jemným sykáním šeptal její jméno a přitom laskal její tělo, nebo jak je vítězně vykřikl ve vrcholném okamžiku milování. Co to mělo znamenat? zvažoval Arun a sledoval, jak celník otvírá první zavazadlo. Jistě, rozuměl, co mu tím chtěla říct nebudou pokračovat ve vztahu - ale rozhodně tu byl nějaký skrytý
9
MEREDITH WEBBEROVÁ
smysl, soudě i podle toho, jak skrývala své svěží, dobře tvarované tělo pod jemnými faldy neforemného, vše zakrývajícího kaftanu. Třeba byla v rozpacích z přítomnosti Stapletonových -a díky tomu mu nemohla pořádně odpovědět. Ale ne, řekla to přímo - nemá to smysl… Sledoval ji, když otevírala kufr a všiml si jemných vrásek v její bledé tváři, značících napětí. Je to únavou z letu nebo něčím jiným? Divil se sám sobě, proč o tom tak přemýšlí - proč se vlastně stará, jestli je unavená nebo stresovaná… Je to tím, že vzpomínky na jejich společně strávený čas ho po celé čtyři měsíce pronásledovaly ve snech? Nebo proto, že o ni měl větší zájem, než sám sobě přiznal? To je nemožné! Byla to jen úžasná aférka, nic víc. Moc úžasná aférka… Usadili se ve velké limuzíně, všichni tři hosté vzadu, zatímco Arun se posadil vedle řidiče. Cestou je upozorňoval na zajímavosti města, jmenoval nové hotely, které zde vyrostly, aby hostily nejdřív naftaře a teď i turisty, kteří přijeli obdivovat poušť a všechny vymoženosti, které se dají pořídit za peníze. „Och!" Melissino zvolání ho přimělo otočit hlavu; viděl, jak s široce rozevřenýma očima ukazuje tam, kde zapadající slunce odráželo na obloze rudou barvu pouště, takže vypadalo jako roztavená zlatá koule v rudém moři. V popředí se černě proti rudé záři rýsovaly siluety kopule i vysokého minaretu citadely a Arun tak mohl očima návštěvníků znovu vychutnávat každodenní kouzlo západu slunce nad pouští. Tiše promluvil k řidiči, který odbočil z dálnice a zastavil na vhodném místě, odkud mohli sledovat tu nádheru. „Neuměla jsem si představit, jaká je to krása," zašeptala Melissa spíš k sobě než k ostatním. „Vždycky jsem si myslela, že nejkrásnější je západ slunce nad řekou, kde jsem vyrůstala. Nikdy mě nenapadlo, že západ slunce nad pouští může být tak fantastický." Obrátila se od okna k Arunovi. „A máš pravdu, připomíná mi to oceán."
KOUZLO POUŠTĚ
10
Z úžasu byl náhle její hlas vřelejší a Arunovo tělo se zase napjalo. Tak výborně si rozuměli, tak se těšili ze vzájemné blízkosti, že to sahalo daleko mimo sex, i když oba věděli od začátku, že to je vše, co mohou očekávat. Vysvětlil jí, že nemá rozhodně v úmyslu se znovu oženit - dokonce jí vyprávěl o Husse, své ženě i o tragédii, která tuto jemnou a krásnou ženu připravila o život - zatímco Melissa přiznala, že je vlastně vdaná za své povolání, že nachází veškeré uspokojení, které potřebuje pro život, v záchraně křehkých dětských životů. Proč by ale nemohli být přáteli, když ne milenci? Nepřítomně se zasmál. Jako by to bylo možné, když mezi nimi doutnal takový oheň. Byl ochoten se vsadit, že by stačil jeden dotek a znovu by vzplál. Jen jeden dotek… „Co Jenny?" Jemná připomínka Jane Stapletonové ho přiměla si uvědomit, že představení skončilo, nebe přešlo z rudé barvy do zlaté a pak do růžovopurpurové a teď tmavlo do modra. Zase něco řekl řidiči a pak už pokračovali k rodinnému sídlu. Melissa, celá rozechvělá z té krásy, jejímž byla svědkem, seděla tiše. Jak by mohla zůstat netečná ke všemu kolem, když to bylo pro ni nové a vzrušující a tak nečekaně krásné? Nenápadně na něj pohlédla. Jeho tradiční bílý šátek, který mu zakrýval hlavu, přidržovaly dva černé copánky propletené zlatou nitkou. Vepředu mu šátek v obou rozích spadal do tváře a zakrýval ji, takže když se otočil ke Stapletonovým, viděla jen jeho profil - silný zahnutý nos, pevné čelisti a mezi nimi rty, které dokázaly roznítit v jejím těle takový žár. Když byl oblečený v západním stylu, byl to ten nejúžasnější muž, jakého kdy poznala, ale v tradiční róbě -jako by se kolem něj rozprostírala aura velitele, znamení síly, a... Ovládané, skryté sexuality? Tak už o něm nepřemýšlej! Soustřeď se na cestu, přikazovala si. Alej vedoucí od hlavní třídy byla vlastně tržištěm - což vysvětlovalo ty spousty lidí pohybující se po úzké cestě. „Sem zajdeme zítra," sliboval. „Ve dne tu není tolik lidí, budete se cítit příjemněji. A už jsme na místě."
11
MEREDITH WEBBEROVÁ
Jeli podél vysoké zdi, až přijeli k velikým vratům, která dva muži dosud dřímající u zdi bleskurychle otevřeli. Uvnitř se ocitli v jiném světě; nádvoří bylo osvětlené jako ve dne, takže mohli spatřit krásně upravené zahrady s dekorativními jezírky. „Určitě se chcete co nejdřív setkat s dcerou," prohlásil Arun. „Bydlela v ženském domě, ale už se přestěhovala do domu, kde bude po svatbě žít s Kamem, takže teď budete všichni tři bydlet s ní." „Ženský dům?" zareagovala Melissa a Arun se k ní obrátil, aby mu viděla do tváře. „Je to zvyk," vysvětloval. „Pro cizince sice zvláštní, ale fungovalo to tak tisíce let, i když samozřejmě původně to byly stany a ne domy." Jeho neutrální vysvětlení napovědělo Mel, že vzal na vědomí, že to, co mezi nimi bylo, je definitivně minulostí. Byl vůči ní tak odtažitý, jako bylo jeho tělo zakryté volným oděvem. Proč tedy cítí takové zklamání? Vůz se zastavil před jednou z mnoha velkých budov lemujících nádvoří. Dlouhé nevysoké schody vedly k zastřešenému vchodu, kde byly podle zvyku země vyrovnány sandály. Mel následovala Stepletonovy po schodišti, ale nahoře, když se skláněla, aby si zula boty, se Arun dotkl její paže. „Možná, že by chtěli být chvíli o samotě jako rodina. Pokud máš zájem, provedl bych tě zahradami." Chvíli si ho prohlížela a cítila, že zřejmě přesně vystihl situaci - Jen určitě uvítá chvíli soukromí s rodiči - ale také měla z jeho nabídky obavy. „Projdeme tudy ke stájím. Jak vidíš, je tady kolem spousta lidí, takže není pravděpodobné, že bych se - jak je ten správný výraz? - na tebe vrhl." Pocítila vzrušení, ale nebylo v něm zklamání. Spíš vzpomínky na ty chvíle, kdy se na ni „vrhl", okamžitě ucítila, jak jí hoří tváře a honem si přitáhla šátek pevněji k obličeji a přitom doufala, že si ničeho nevšiml. Přijal její mlčení jako souhlas a vedl ji zpět dolů po schodech, pak odbočili po štěrkové cestě, uhrabané do důmyslných spirál a
KOUZLO POUŠTĚ
12
vzorů, k perfektně upravenému živému plotu, který lemoval klidnou vodní nádrž uprostřed dvora. Budovy na obou stranách se v něm odrážely, vypadalo to, že jsou úplně všude, ale hlavně ze všeho vyzařoval klid a mír. Tak úžasný klid, že si Mel netroufala ho narušit sdělením o svém těhotenství. Jenomže jednou mu to bude muset povědět, a čím dřív, tím líp. „Vysvětlíš mi to?" Arun ji vzal za paži a vedl ji na postranní cestičku mezi dva třpytící se bazény a zpomalil. Copak jí čte myšlenky? Ví snad, že mu potřebuje něco říct? Polovina její mysli se toho obávala, druhá na ni křičela: Tady ne, ještě ne. Jsi teď unavená, zmatená… Druhá polovina vyhrála! „Vysvětlím?" „Je ti to nepříjemné - že jsme se znovu setkali? Trapné?" Mohla mu zalhat - jen kývnout - aby věřil, že je to důvod, proč na něj tak reaguje? Ovšemže ne. Ze lží pak vznikají komplikace. „Není mi to nepříjemné," vyhrkla, pak si ale uvědomila, že nemá pro své chování žádné vysvětlení. Alespoň teď - dokud si to všechno nesrovná v hlavě. Jestli se jí to vůbec podaří. „Je ve tvém životě nějaký nový muž?" naléhal Arun, bezpochyby hledal nějaký rozumný důvod, proč to kouzlo, které je spojilo, najednou u ní docela zmizelo. Kdyby tak tušil, jak je daleko od pravdy! Jak je její pleť citlivá, jak jí nervy skáčou jako bleší cirkus. „Ne," podařilo se jí vyslovit a doprovodit to jakýms takýms úsměvem. „Fobie ze závazků, vzpomínáš?" Arun přikývl, ale zjevně ho to neuspokojilo. „Nebo je to zaměstnáním? Doufalas, že dostaneš místo v týmu v Bostonu, říkalas, že jsi udělala dobře a teď jsi sem přiletěla z Austrálie. Tak jsi to místo nedostala? A jsi zklamaná?" „Musí pro to být nějaký důvod?" Zastavila se u klidné nádrže a posadila se na okraj, aby si mohla máčet ruce ve vodě - aby jí zchladla krev. „Tvá pýcha vyžaduje solidní výmluvu, proč žena odmítá znovu s tebou padnout do postele?"
13
MEREDITH WEBBEROVÁ
Šíp se trefil přímo do středu a Arun nebyl schopen slova - ale jen na chvilku. „Nejsem si vědom, že bych tě lákal do postele," prohlásil a potlačil projevy svého těla, které pociťoval od chvíle, kdy vystoupila z letadla. „Spíš jsem měl na mysli přátelství. Ale pokud tvá nechuť k závazkům zahrnuje i přátelství, tak se ti omlouvám." Bylo tady dost světla, aby viděl, jak se jí ztratila barva z tváří a jak jí z očí, hledících do jeho, zmizel třpyt. Natáhla ruku a dotkla se jeho paže, její mokré prsty mu tam zanechaly stopy. „Ne, Arune, to já se ti omlouvám. To je jen…“ Její oči se teď dívaly prosebně. Aby ji pochopil? Jak by mohl, když nemá vůbec tušení, o co jde. Jak by mohl pochopit, že ta silná žena, již si pamatoval, náhle vypadá tak - křehce? Zranitelně? To jistě ne! Potom se znovu usmála, jen nepatrně, ale stejně se jí celá tvář rozsvítila. „Mohu poprosit o malý odklad, protože v téhle chvíli se nějak nedokážu chovat logicky?" Mohla by, ale asi by jí nevěřil. Tahle žena dokázala myslet velmi logicky - dokonce byla schopna na sympoziu na vysoké úrovni přednést vynikající přednášku, a to po noci plné vášně, kdy neměla ani pomyšlení na spánek. Určitě by pochyboval, že ji trápí něco takového. Posadil se vedle ní na nízké zábradlí a naklonil se k ní, protože věděl, že na tomto místě jsou docela sami a že by ji mohl i políbit. „To je vážně všechno, co si přeješ?" Vzpomněl si tak živě na jejich milování, že cítil, jak mu tuhne celé tělo. „V téhle chvíli ano," připustila. „Ale později, zítra anebo po svatbě, si spolu promluvíme." „Je to slib?" Naklonil se k ní blíž a ona se neodtáhla, jen přikývla. „Tady v Zaheeru stvrzujeme sliby polibkem," zašeptal. Nenechal jí čas na protesty, sklonil hlavu o pár centimetrů, aby dosáhl na její rty, aby cítil, jak otevřela ústa a znovu ji ochutnal, okusil její žár - aby ji přesvědčil polibkem.
DRUHÁ KAPITOLA Šejkové přece takové věci nedělají, natož na svém vlastním nádvoří! To bylo první, co Mel napadlo. Díkybohu oba sedí, takže ten malý kopeček se skryl v jejím klíně. To ji napadlo hned nato. Žár Arunových polibků v ní okamžitě vznítil oheň, poddala se té vášni. Ňadra jí ztuhla, kosti se změnily v rosol a uvnitř všechno roztálo, chvěla se touhou, kterou v ní dokázal probudit jedině on. Zatraceně, to je to poslední, co se mělo stát, a obzvlášť tady, vždyť bude vypadat jako nějaká sexuchtivá panna. No, ne zrovna panna, ale rozhodně sexuchtivá… Vracela mu polibky, třebaže věděla, že by neměla, nechala volně proudit svou touhu, přiznávala, jakou má nad ní moc. I když podle jeho sípavého dýchání usoudila, že je na tom stejně. Sdílená vášeň! Před těmi čtyřmi měsíci to pro ni bylo něco tak nového a vzrušujícího, jako by objevovala nové kraje. Jen kdyby… Její vlhké, od polibků nateklé rty náhle ovanul chladný vzduch a ona si uvědomila, že se odtáhl. Nejen odtáhl, stál nad ní a prohlížel si ji. „Tak ta přitažlivost není mrtvá," pronesl potichu a třebaže
15
MEREDITH WEBBEROVÁ
měl obličej ve stínu, věděla, že si ji jeho zelené oči, tak světlé a jasné, pečlivě prohlížejí a snaží se z výrazu v její tváři vyčíst, co za tím vězí. Co cítí… Nebo si to jen namlouvá? Zajímají ho vůbec její pocity? „Ne," zodpověděla jeho otázku, ale ne tu svou, protože je to citlivý muž a asi ho zajímá, co cítí. „Tak dobře." Arun ji vzal za ruku a pomohl jí vstát. „Teď tě zavedu za Jenny. Máš pravdu. Budeš mít napilno. Svatební šílenství panuje v ženském domě už celý týden." Vedl ji zpět do velké budovy, kde nechal Stapletonovy, představil ji mladé ženě, která je uvítala ve dveřích, sdělil Mel, že její zavazadla už má v pokoji a Keira jí ukáže, kde to je. Ale Keiry nebylo třeba, protože z postranního pokoje se do široké chodby vyřítila Jenny. „Mel! Už jsem myslela, že tě Arun unesl na velbloudu a že už se svou zajatkyní uhání přes poušť jako pravý válečník." Než se Mel dostala ke své kamarádce, ještě pohlédla na Aruna. Dnes v něm opravdu spatřila pouštního válečníka - a nechat se jím unést do pouště zase nebyla tak nelákavá představa… Sakra! Musíš mít konečně rozum! okřikla se v duchu. „Já jsem muž na koni, Jenny," řekl a vřele se usmál, jako by Jenny byla už teď někým významným v jeho životě. „Mel jezdí na koni," oznámila mu Jenny. „Mel, měla bys vidět zdejší stáje a koně. Jsou nádherní. Určitě se ti zalíbí. Arun jezdí skoro každé ráno, nemám pravdu, Arune?" Konečně k sobě doběhly, políbily se na tváře, Mel ovšem opatrně, aby se moc nepřitiskla, i když její bříško ještě nevypadalo moc těhotně. Jenny teď stála a objímala Mel kolem ramen a její dohazování bylo tak nápadné, až Mel zčervenala. Přejela pohledem z Arunovy tváře bez výrazu ke tváři své kamarádky zářící štěstím a vzrušením. „Pochybuju, že budu mít v nejbližších několika dnech čas na ježdění," prohlásila Mel schválně před Arunem, i když by se asi těžko nabídl, že ji vezme na vyjížďku. „Máme připravovat svatbu, vzpomínáš?" „Pokud by sis chtěla vyjet -" začal Arun a Mel se rozesmála.
KOUZLO POUŠTĚ
16
„Tvá nabídka přišla dost pozdě," žertovala a byla ráda, že řeč o koních uvolnila napětí. „A já to chápu, opravdu. Když jsem žila u babičky, hodně jsem jezdila a třebaže se mnou často jezdili přátelé nebo bratranci, nikdy to nebylo takové jako vyjet si sama. Obzvlášť časně ráno, když je v trávě ještě rosa a celý svět voní novotou a čistotou. Jen já, kůň a krajina kolem. Chápu, že nestojíš o společnost." Usmál se a ona litovala, že přestala být ostražitá, protože jeho uličnický úsměv ji zasáhl po celém těle. „U mě je to zase kůň a poušť," přiznal tiše. „A je to způsob, jak řeším problémy světa, když se můj mozek probouzí a svými smysly vnímám všechno kolem. Jeho úsměv se ještě rozšířil, když dodal: „No, vlastně spíš myslím na problémy kolem nemocnice a některé týkající se naší země - ne úplně celého světa." „Ale toho tvého světa, který je pro tebe důležitý," připomněla mu Mel a potěšilo ji, když uviděla jeho překvapení; dlouze si ji prohlížel, pak přikývl na souhlas. „Já vás teď opustím," prohlásil Arun a obrátil se k odchodu. Nejenže ho Melissa Cartwrightová přitahuje fyzicky, ale uchvátila ho i svým bystrým úsudkem a pronikavou inteligencí, stejně jako svým tělem. Ale nelíbilo se mu, že tak ovládla jeho emoce a vloudila se mu do jeho mysli. Takové intimní blízkosti se vyhýbal od Hussiny smrti. Jenny zavedla Mel do veliké místnosti, vyzdobené starými tapiseriemi, koberečky v jasných barvách a zařízené měkkými pohovkami a těžkými závěsy. Největší dojem ale vyvolávaly barvy - rudá a zlatá, růžová a purpurová, v geometrických i květinových vzorech, rohy zakryté draperiemi. Vypadalo to tam jako v pohádce a Mel oněměla, jak se snažila to všechno vnímat. Bob a Jane Stapletonovi seděli na dlouhém koženém otomanu a studovali nějakou mapu. Před nimi na nízkém stolku byly podnosy s ovocem, ořechy, sýrem, chlebem a delikatesami. „Tak pojď," pobídla ji Jenny. „Potřebuješ něco sníst a napít se a já už jsem celá žhavá vypovědět ti všechny zážitky. Potom, až si maminka s tátou půjdou lehnout, mi povíš všechno o sobě." Odmlčela se, zadívala se na Mel a pohladila ji po tváři.
17
MEREDITH WEBBEROVÁ
„Je ti dobře? Je všechno v pořádku?" Mel věděla, že zkoumá, zda není zklamaná - proč nepracuje v nemocnici v Bostonu, o níž snila. Ale odpověď není v její tváři, spíš ve změněném tvaru jejího těla… „Pak si o tom promluvíme," slíbila Mel, i když věděla, že si nemůže s Jenny promluvit - otevřeně - dokud to nepoví Arunovi. Jak mu to má ale povědět? Jak mu vysvětlí, proč mu to neřekla dřív? Šla za Jenny pokojem, naslouchala štěstí v jejím hlase a radovala se z něj, protože jestli si někdo zasloužil být šťastný, byla to Jenny. Mel se posadila ke Stapletonovým na otoman, vzala si vlhký ubrousek od dívky stojící za ní a otřela si ruce, pak si na talířek vybrala několik exotických lahůdek. „Nemám vlastně hlad," protestovala, když ji Jenny pobízela. „Ale měla by ses aspoň napít, abys měla správnou hladinu tekutin. Zkus tenhle džus, je datlový. Bude ti chutnat." Když přiměla kamarádku nabrat si jídlo a pití, posadila se a začala vyprávět. „I když jsem Kama moc milovala, myslela jsem si, že prostě není možné si ho vzít," přicházela Jenny ke konci své romantické ságy. „Byl novým vládcem země, potřebuje dědice a já jsem nevěděla…“ Přitiskla si ruku na bříško a všichni tři to gesto pochopili vzpomněli si na bolest, kterou Jenny prožila, když při automobilové nehodě ztratila manžela a nenarozeného syna. Ještě horší bylo, co jí řekli lékaři, kteří ji dávali dohromady. Že pochybují, že bude moci mít další dítě. Ale Jen dál zářily tváře - a teď se vdává za Kama - takže možnost, že neporodí dědice, ji už netrápí. „A v té chvíli přišel Arun se svou nabídkou," dokončila vítězně a naklonila se k posluchačům, jako by právě to byla ta nejlepší zpráva, kterou pro ně má. „Omlouvám se. Vy mi nerozumíte. Kam mi prozradil něco z Arunovy minulosti, víte. Arun se ještě mladý oženil - jeho ženou byla krásná dívka jménem Hussa. Pracoval ve městě, zatímco ona, jak bylo v té době zvykem, zůstala v odděleném ženském domě. Byla velice mladá a stydlivá, a když začala mít bolesti v
KOUZLO POUŠTĚ
18
břiše, nikomu nic neřekla. Až po nějaké době zjistili, že je nemocná a mezitím jí prasklo slepé střevo, dostala zánět pobřišnice, a než ji mohli zachránit, zemřela." „To je hrozné, ale i v této době se to ještě stává," pronesla, Jane. „Dokonce i u nás doma, lidé přikládají bolesti břicha tomu, že něco špatného snědli, následná infekce, která je odolná vůči lékům, mívá tragické konce." „Arun byl přirozeně naprosto zničený," pokračovala Jenny, „a přísahal, že se víckrát neožení. Je tak podobný Kamovi a přece tak jiný. Kam mu říká, že je plejboj, ale jsem si jistá, že to není tak hrozné, velmi ho chápu, proč se nechtěl znovu oženit." Mel celá dychtivá dovědět se o Arunovi něco víc, sledovala zaujatě celý příběh, který zjevně ještě neskončil. „No a ta Arunova nabídka?" pospíšila si Mel a Jane se zářivě usmála. „Řekl, abychom se nestrachovali, že se ožení a bude mít děti, aby tu byli dědici, takže mé důvody proč jsem se nechtěla za Kama provdat byly tytam." „Panebože!" To ale nebylo dost silné slovo. Mel by bývala nejradši opravdu zaklela, ale její babička byla extrémně staromódní, pokud jde o takové výrazy a třebaže jich Mel vyslechla hodně během studií i v divadle, nedokázala se přimět, aby je používala. Dokonce ani v duchu! Tohle byla ale katastrofa. Těžko může sdělit Arunovi svou zprávu, když právě hledá novou ženu a snad už zařizuje svatbu. Chce ale dítě… Jejich dítě? Nemožné! Jenny stále ještě vyprávěla a Mel se snažila soustředit na to, co říká. Aby se mohla rozhodnout, co dál. „Musíte pochopit, že tady je všechno jiné," vysvětlovala Jenny. „Lidé pořád dodržují stovky let staré tradice, takže nejsou neobvyklé dohodnuté sňatky, jak navrhl Arun." „A už pro sebe nějaký zorganizoval?" Mel doufala, že její hlas zněl dost pevně, protože jí nějak vypovídaly hlasivky. A také doufala, že to znělo dost nezúčastněně. Zjevně ano, protože se Jenny usmívala.
19
MEREDITH WEBBEROVÁ
„Nic neřekl, ale vím, jak on i Kam jednají - něco vymyslí a okamžitě se podle toho zařídí - takže to má asi pevně v rukou. Vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby navrhl dvojitou svatbu." „Och, jsem si jistá, že ti nebude chtít pokazit tvůj velký den," prohlásila Jane a Jenny se zasmála. „Mami, vlastně nejde o žádný velký den. Kam a já se už cítíme jako manželé. Tohle je jen ceremoniál pro rodinu a příležitost pro místní, aby mohli oslavovat. I když se mi to Kam snažil vysvětlit a já už rozumím pár slovům místního jazyka, stejně to my čtyři těžko pochopíme." Jane se dívala zmateně, ale Bob byl z tvrdšího materiálu. „Pokud jsi šťastná," pronesl chraplavě, „- a já vidím, že opravdu jsi, tak na ničem jiném nezáleží. Tak kdy se setkáme s tím tvým mužem?" Mel sledovala, jak se Jenny barví tváře a cítila, že to Bob řekl správně. Jenny opravdu byla šťastná. „Zítra večer. Budeme pořádat velkou večeři. Je to tradice v den před svatbou, já bych se jí vlastně neměla zúčastnit. Ale časy se mění, a tak tam budu. Kam se vrátí z uprchlického tábora." Obrátila se k Mel. „Před pár dny tam vezl nového lékaře a zůstal tam, dokud se nezapracuje. Všichni se s ním setkáte zítra." Byl to signál k odchodu, Stapletonovi si potřebovali odpočinout a Jenny se zvedla, aby jim ukázala jejich pokoj. „Ty zůstaň tady," připomněla Mel. „Musíme si promluvit." Když si ale Mel uvědomila, o čem budou mluvit, zavrtěla hlavou. Lepší je takový menší podvod než ten větší. „Myslím, že náš rozhovor může počkat, Jen. Jsem úplně hotová. Musíme to odložit." Jen na ni nedůvěřivě pohlédla, ale neoponovala jí, odvedla je všechny tři zpět k širokému vchodu, rodiče zavedla do jednoho pokoje a pak ukázala Mel další dál na chodbě. „Tak tenhle malý domeček bude tvým a Kamovým domovem?" žertovala Mel. „Měla jsem trousit drobečky, abych našla cestu ke vchodovým dveřím." „Keira ti ukáže, kudy máš jít. Bude tvou osobní služebnou, dokud budeš tady, a bude spát v malém předpokoji u tvého pokoje, takže když budeš cokoliv chtít, stačí jí říct."
