KAPITOLA 8. Pout vzpomínavá

KAPITOLA

8

Pout’ vzpomínavá

Zvláštní tesknota provázívá poutníka “pˇešinkami mrtvých”, kde každý krok vyvolává z nenávratnosti cˇ asu dávno dožité dˇeje i podoby tváˇrí, jež jsme milovali. Pojdme krajinami jihoˇceského malíˇre Bohumila Ullrycha1 a dívejme se pozornˇe a dlouze. Bude to trochu vzpomínek, evokací a vyprávˇení, kus života, vyvolaného z jeho krajiny, nˇekolik pˇríbˇehu, ˚ jimiž bych chtˇel cˇ tenáˇrum ˚ pˇriblížit tuto krásnou osobnost, jak jsem ji poznal sám. Navštíví-li poutník Velký Bor na Horaždovicku, kde se Ullrych1 v devadesátých letech narodil ve škole, zbudované ze starého zámeˇcku, stˇeží se tam už nˇeco dozví o panu uˇciteli Ullrychovi, otci našeho malíˇre. Nezdržel se tu dlouho a vystˇrídal ještˇe jiné štace strakonického3 okresu, kde pusobil ˚ až do své smrti. Bývala zde vladyˇcí tvrz s klášterem klarisek, zboˇreným tábority, a jen název louky “Pod mˇestem” pˇripomíná onaˇcejší podobu osady a byvší cˇ as borské slávy. Tomu je však již strašnˇe dávno... Nikdo z rodáku˚ ˇ Ullrych: Ceský malíˇr (1893 – 1948). Okresní mˇesto na soutoku Otavy a Volynky, ˇ asi 24 000 obyvatel. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 4) 1 Bohumil

3 Strakonice:

1

8. Pout’ vzpomínavá

pozdˇeji nevynikl; jméno Silvestra Krnky4 , vynálezce rychlopalné ruˇcnice, která pˇrispˇela k vítˇezství ruské armády ve válce s Turky, kromˇe zasvˇecených odborníku˚ dnes už nikomu nic neˇríká. Puška “krnovka” byla tehdy nejmodemˇejší zbraní své doby, ale i jinší jména se vytrácejí z lidské pamˇeti. Slatina, kam se Ullrychova1 rodina pˇrestˇehovala, je táž jako pˇred šedesáti lety. Náves s dvˇema rybníˇcky, stará synagoga a zápisy ve školní kronice psané rukou jeho tatínka, tot’ vše, co zde pamatuje Bohumilovo1 dˇetˇ uv ství. Trpˇelivý poutník navštíví Cert ˚ náramek, zvláštní geologický útvar v lese, opˇredený povˇestmi, i starý židovský hˇrbitov uprostˇred vzrostlých sosen, ale tato místa pˇrivolávají spíš melancholii než jas dˇetského života. Vˇeru, odlehlá konˇcina s krásnými výhledy k šumavským horám, k nimž se díváme pˇres Svéradice, rodištˇe barokního misionáˇre pátera Albrechta Chanovského, prost’áˇcka božího; dítˇe však nemívá zpravidla mnoho smyslu pro obzory a historii. Až pozdˇeji by je byly zaujaly sousední Chanovice, ves na výšinˇe s kostelem a barokním zámeˇckem, v jehož parku kvetou tisovníky a ružové ˚ keˇre, kde vedle mohutných lip stíní trávník cˇ ervené buky a tˇri pˇrekrásné modˇríny se odrážejí v modré hládi rybníˇcka. Na faˇre mají starý kˇrížek ze slonoviny, který prý Ferdinand III.7 “vlastní rukou spanile zhotovil”. U staré cesty k Újezdu stojí kamenná barokní statue svatého Martina. Pojetí sochaˇrovo se podstatnˇe liší od vžité pˇredstavy rytíˇre na koni, dˇelícího se s žebrákem o polovinu pláštˇe. Svˇetec je zde zpodoben v biskupské mitˇre; v jedné ruce drží berlu, zatím co druhá spoˇcívá na rozevˇrené knize. K nohám se mu tiskne pˇekná vykrmená husa. Svatomartinské posvícení? Ba ne, dovˇedˇel jsem se, že bývalá vrchnost dala tuto sochu postaviti jako podˇekování po skonˇceném dobytˇcím moru. ˇ Odskoˇcme ještˇe do Resanic, jejichž kostel se zvláštním zavˇešením zvonu˚ je dominantou celé této strany Blatenska. Nevím, zda tu ještˇe nˇekdo vzpomene na Václava Bojera, zdejšího rodáka, který jako vyuˇcený zahradník se dostal s botanikem Hilsenbergerem až do východní Afriky. Odtud cestoval po Madagaskaru, pak na Amirantech a Seychellách. Na ostrovˇe Mauritiu založil pˇrírodovˇedeckou spoleˇcnost a byl tu jmenován profesorem na koleji mˇesta Port Louis8 . Zemˇrel zde roku 1856 devˇetapadesátiletý, v konˇcinách, 4 Silvestr Krnka: Ceský ˇ puškaˇr a vynálezce (1825 Velký Bor u Horažd’ovic – 1903 Michle). (viz obrázek na str. 19) 7 Ferdinand III. Habsburský: Císaˇr rˇ íše rˇ ímské (1637-1657), v c ˇ eských zemích pokraˇcoval v rekatolizaci a upevnil absolutismus. (viz obrázek na str. 19) 8 Port Louis: Hlavní mˇ esto státu Mauritius.

2


kam se nikdo z jeho nejbližších krajanu˚ nikdy nedostal... Když podzim zažehne hrozníˇcky jeˇrabin, rozkvete vˇres9 , obzor zneklidní chvˇením vlaštovˇcích kˇrídel a vrchy šumavského pˇredhoˇrí jsou zality pruzraˇ ˚ cným modrem, tu otevˇrou se z chanovického návrší dálky tak vábivé, že na nˇe do smrti nezapomenete. Pokraˇcujme však ve vyprávˇení. Dokud byl pan uˇcitel ve Stˇrelských Hošticích10 , mˇelo to smysl spíš pro paní uˇcitelovou, Ullrychovu maminku, která se tak dostala mezi své, ponˇevadž její rodný Kozlov dˇelí od Hoštic10 jenom rˇ eka Otava12 . Tam mˇela mnohé kamarádky z horaždovické klášterní školy, tehdy velmi navštˇevované selskými dˇevˇcaty z celého kraje. Teprve Strašice, zapadlá ves pošumavského Podlesí, je pravou krajinou Bohumilova1 dˇetství, vnímavými smysly prožívanou a vyvolávanou milostí vzpomínek až doposledka. Život uˇcitelského chlapce se v niˇcem nelišil od života ostatních venkovských dˇetí. Jako u nich jistˇe byste i v jeho kapsách nalezli provázek s udicí, pˇrichystanou pro lov okounu˚ v potoce Kolˇcavce, jako ony pocit’oval trnutí strachu pˇri veˇcerních výpravách za “luskami”, i k nim do školy chodily 13. prosince Lucky, pˇrevleˇcená dˇevˇcata, jedna v cˇ erném, ostatní bílé, s dlouhými papírovými nosy, zpusobující ˚ v celé domácnosti nepopsatelný nepoˇrádek. Každoroˇcnˇe pˇricházely a zpívaly stejnou písen, ˇ pˇredlouhou a modulovanou do zvláštní kadence: My k vám všichni pˇricházíme s svatou Lucií, co ona zkusit musila, to snad každý ví. Nechtˇela si krále vzít, volila radˇej zemˇrít, než by svého Krista Pána mˇela snad zapˇrít... 9 vˇres obecný: Nízko rostoucí keˇr, vyskytující se na vˇresovištích a rašeliništích, kvete ružovˇ ˚ e nebo fialovˇe. (viz obrázek na str. 4) 10 Stˇrelské Hoštice: Vesnice na Otavˇ e jižnˇe od Strakonic, asi 880 obyvatel. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 4) 12 otava: druhá senoseˇ c

3


Volenice

4

Strakonice

vˇres obecný

Stˇrelské Hoštice

Strašice (Podlesí)


Rabí

lípa

Strašín

Tažovice

zámek Tažovice

Dobrš

5


Koncem masopustu chodily maškary. Pruvod ˚ zahajovala tajemná kobyla, celá cˇ erná, s bílou plosinkou na podlouhlé tlamˇe a na nozdrách s pˇribitou ježˇcí kuží. ˚ Na ní sedˇel dragoun14 , kolem skotaˇcila cˇ eta rozpustilých Židu˚ s velikými ranci a za nimi pobíhaly jiné maškary: pán, paní, smrt a Amerika. Pan inspektor byl daleko, proto mˇely dˇeti v tomto dni prázdno: beztak by žádné z nich do školy nepˇrišlo. A co když se na zimu vrátili svˇetáci! Byli to vˇetšinou cirkusáci a muzikanti, brebentili všemi možnými hat’matilkami a jejich vychloubavé povídaˇcky a trunˇcení nemˇelo konce. Všude to kypˇelo cˇ lovˇecˇ inou, celý rok byla pˇrichystána pro klukovské oˇci nˇejaká podívaná, plná vzruchu a pˇrekvapení. Tatínek byl výborný muzikant, sám dobˇre kreslil, štˇepoval stromky, založil ve vsi hospodáˇrský spolek a s dˇetmi konal výlety na hrad Rábí15 a po celém dalekém okolí, vyprávˇeje jim historie a povˇestí. Dodnes se rˇ íká ve Strašicích “strejˇcku” a “teto” – a když po cˇ tyˇriceti letech zavítal Ullrych1 znovu do této vesnice, zustal ˚ stát jako pˇrimražený. Na návsi pˇred kapliˇckou s cˇ ervenou vížkou stojí pod staletými lipami starý brusiˇc s bílými vousy u vozu s plachtovím. Hubený šímlík hrabe kopyty, pˇrivázán u oje. Malíˇr si dává brousit nuž ˚ a dovídá se, že milý dˇeda sem jezdí už cˇ tyˇricet let, že znal jeho tatínka a na všechno se dobˇre pamatuje. A dojatý malíˇr nalézá na kmeni staré lípy díru v kuˇ ˚ re po medvˇedovi, který za jeho dˇetství po nˇem šplhal nahoru na rozkaz medvˇedáˇre, svého pána. Roubená studna na návsi je táž jako tehdy, když se u ní s ostatními dˇetmi v zimˇe klouzával, a louže, kdysi obávaná “konská ˇ jáma”, se v oˇcích dospˇelého muže jaksi zmenšila, jen ovocné stromoˇradí, sázené ještˇe jeho otcem, mohutnˇe vyrostlo a zkošatˇelo. Dˇejištˇe stejné jako pˇred lety, jen herci už jsou jiní... Vesnické dˇeti nepocit’ují tak intensivnˇe sociální protiklady jako jejich druzi ve velkomˇestˇe. Ani bezzemci nebývali spoleˇcenskými vydˇedˇenci. Pˇri hrách panoval zákon staršinství a tˇelesné pˇrevahy. Chlapec rˇ ídících bˇehával v létˇe s nimi bos na maliny do lesa Bloudíma jako ony, a jen v zimˇe se od nich odlišoval svými botami, zatím co ony se klouzaly v dˇrevˇených mejšlatech. 14 dragoun:

pˇríslušník jízdní pˇechoty Zˇrícenina hradu na Otavˇe, severovýchodnˇe od Sušice. Hrad byl postaven v 15. stoˇ letí na místˇe starší tvrze a je nejvˇetším hradem v Cechách. (viz obrázek na str. 5) 15 Rabí:

6


ibišek syrský

kostel sv. Filipa a Jakuba v Katovicích

Strakonický hrad

Nepomuk

Zelená hora

Katovická hora

7


Jak se tˇešíval na strašínskou pout’, kam chodívala procesí z celého kraje, a nikdy nezapomnˇel na návštˇevy tažovického zámeˇcku, kde mají rokokovou ˇ zahradu, jedineˇcnou v celých jižních Cechách. Málokdo ji zná, proto si o ní nˇeco povíme. Jan Markvart Kotz z Dobrše17 byl v osmnáctém vˇeku vyslancem u francouzského krále a zamiloval se tam horoucnˇe do jedné z dvorních dam. Jeho toužení bylo paˇrížskou krasavicí vyslyšeno, ale než pˇrivolila k snatku ˇ a k odjezdu do cizí studené zemˇe na severu, vymínila si na svém snoubenci jeden dar. Musil jí slíbit, že v Tažovicích zˇrídí zahradu, která by jí stále ˇ pˇripomínala její francouzský domov. Rozjeli se do Cech architekti, zahradníci a sochaˇri, zˇrídili kašnu a jiné “wasserkunsty”, na balustrády pˇred zámeˇckem postavili aleje soch, na okraje zahrady zasadili lipky a buky pro stinná loubí, a vystavˇeli gloriet, zakonˇcený kamennou lvicí a dvˇema korouhviˇckami. Potom byla svatba. Stála jen 280 000 zlatých, “se vším, co s ní spojeno bylo”, jak záznamenávají staré anály. Když zlátne veˇcer, slétnou se z modra bílí holubi a houpají se v pruzraˇ ˚ cné vodˇe kašny, padá rosa, ruže ˚ se omamnˇe rozvonely, a luˇcištník lásky, Amor, míˇrí šípem k laviˇckám, zˇrízeným dumyslnˇ ˚ e v stínu pro cˇ tyˇri páry, aby nebylo rušeno jejich rendezvous. Po písˇcité pˇešince kráˇcí s elegantní lehkostí zámecká sleˇcna s bibelotem, vázaným v saténu18 , vdýchne vuni ˚ šedých oliv nebo calycanthu, jehož vadnoucí listí má vuni ˚ jahodovou a koˇrání je cítit kafrem, vánek zvíˇruje listí jinanu i vˇetvoví stˇríbrného smrku, jen vzácné thuje mlˇcí tichem hˇrbitovním. Šelest krinoliny19 a šept francouzských veršu˚ ozvaly se mi nad horkou cˇ ervení rozkvetlého ibišku syrského. Co mi to pˇripomíná? – To je pˇrece Watteau20 , ale jak ho umístit do zapadlé pošumavské vesnice? A ještˇe na jedno jméno si vzpomínám – na Josefa Mánesa21 . Šel jsem po jeho stopách. Tento “sluneˇcní poutník” kreslil si v nedálekých Katovicích kostelní vˇež se zvláštními sochami ve výklencích, kreslil i nádvoˇrí strakonického3 hradu, a dokonce sedmkrát si pozornˇe prokreslil hrad 17 Dobrš: Vesnice západnˇ e od Volynˇe, asi 70 obyvatel, gotická tvrz a románský kostel. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 5) 18 satén: tkanina v atlasové vazbˇ e s vysokým leskem na lícní stranˇe 19 krinolina: vyztužená, škrobená spodniˇ cka nebo suknˇe 20 Antoine Watteau: Francouzský rokokový malíˇr (1684 Valenciennes – 1721 Nogent-surMarne) (viz obrázek na str. 21) 21 Josef Mánes: Ceský ˇ malíˇr, ilustrátor, grafik (1820 Praha – 1871 Praha), jeden z nejvýznamnˇejších pˇredstavitelu˚ cˇ eského romantismu. (viz obrázek na str. 21)

8


Kustrý ˚

Velký Javor

Boubín

Bobík

Štˇekenˇ

zámek Štˇekenˇ

9


Rábí15 se všech stran. Odkud a kam šel? Nepˇríputoval snad z Oselec24 , kde se po letech našla jeho neznámá fotografie? Máme zjištˇeno, že jeho otec Antonín pilnˇe akvareloval ve Vrˇceni25 a zachoval nám v jedné kresbˇe podobu nepomuckého námˇestí s dominantou Zelené hory, jak vypadala pˇred sto lety. Neprovázel jej už tenkráte jeho syn Josef21 ? Nevím, ale sugesce tažovické zahrady byla tak mocná, že jsem sám pro sebe uvˇerˇ il v Mánesovu pˇrítomnost. Jak by ho asi upoutaly sochy na kamenných podstavcích, at’ už pˇredstavují Pallas Athénu, Hygieiu, Marta nebo pastýˇre s pastýˇrkou zcela ve stylu doby. A mˇel by tu i typicky cˇ eský venkov v podobˇe niˇcím neporušené. Asi by se jen tiše pousmál nad modrým výklenkem glorietu27 , mazlivˇe nazvaného “V nebi”. Veˇcer v jídelnˇe pod rozsvíceným lustrem, kde nám hostitelé vyprávˇeli staré historie i galantní pˇríbˇehy, pˇredstavil jsem si živˇe mánesovská symposia u jeho pˇrátel na Hané... Watteau20 a Mánes21 ! Drahý Bohumile1 , už chápu, proˇc právˇe tito dva malíˇri oˇcarovali tvou duši; nemohlo být jinak, protože i tobˇe byl dán citlivý smysl pro dívˇcí krásu a líbeznost. Sedmileté dˇetské království ve Strašicích skonˇcilo maminˇcinou smrtí a zmˇenilo se vše. Otec se cˇ tyˇrmi dˇetmi se stˇehuje do Novosedel, blíž k dráze a mˇestu Strakonicum ˚ 3 . Dominantu kraje tvoˇrí “Kátoucká hora” se speˇcenými 32 ˇ valy pravˇekého hradištˇe, k níž je soustˇredˇen dˇej balady Celakovského 33 z “Ohlasu˚ písní cˇ eských”, nazvané “Svatební den ”. Tenkráte se jí žáˇckové celého okresu strakonického3 uˇcívali nazpamˇet’. Pod horou je starodávný 35 mustek ˚ , pojmenovaný po Žižkovi36 , z roviny se zvedá zámeˇcek Stˇrela a tmí se Šibeniˇcní vrch, kde prý hrával Švanda dudák viselcum. ˚ Na obzoru 3 dýmají komíny strakonické fezárny a zbrojovky a melodii kraje vyzpívává rˇ eka Otava. 24 Oselce:

Vesnice jihovýchodnˇe od Nepomuku, asi 360 obyvatel. (viz mapa na str. 31) Vesnice na rˇ ece Úslavˇe, asi 300 obyvatel. (viz mapa na str. 31) 27 gloriet: ozdobná stavba v zahradˇ e nebo v parku, obvykle zdˇená, cˇ asto ze stran otevˇrená a tím pruvˇ ˚ etrná, typicky doplnˇená o sloupové loubí 32 František Ladislav Celakovský: ˇ ˇ Ceský básník národního obrození (1799-1852). (viz obrázek na str. 23) 33 Svatební den: (viz text na str. 28) 35 Žižkuv ˚ most: Kamenný most o jednom oblouku pod jihozápadním svahem Katovické hory za lávkou pˇres Bˇrezový potok. Ve staré povˇesti je spojen s Žižkovým tažením na hrad Rabí. Most byl však postaven až v 17. nebo 18. století, kdy zde jezdily formanské vozy, než byla postavena nová císaˇrská silnice. 36 Jan Žižka z Trocnova: Váleˇ cník a táboritský vojevudce ˚ (1360-1424) (viz obrázek na str. 23) 25 Vrˇ cen: ˇ

10


Volynˇe

Tábor

Písek

Kašperské hory

Plzenˇ

Kuˇridlo

11


Pan rˇ ídící Ullrych1 nalezl v Novosedlech zcela odlišné prostˇredí, než bylo ve Strašicích. Kraj byl sice bohatší, ale vˇetší cˇ ást vesnice propadla alkoholu, cˇ tyˇri nejkrásnˇejší usedlosti pˇrišly na buben a mladí hospodáˇri neznali jiné zábavy než denní vysedávání v hospodˇe. Proto musil své vychovatelské úsilí zamˇerˇ it pˇredevším na dospˇelé. Založil ve vsi Pošumavskou jednotu, hospodáˇrský spolek, hasiˇcský sbor a ochotnické divadlo. Ve školní kolnˇe stála celý rok nová stˇríkaˇcka s plátˇenými vˇedry na hašení. Když ve vsi hoˇrelo, byla to zpravidla dcera Lidunka, která musila hasiˇcské náˇradí pˇripravit k prvnímu použití, než z polí pˇribˇehli skuteˇcní hasiˇci. Dveˇre do školy se netrhly zejména v senách, kdy je cˇ as rojení vˇcel; a pan rˇ ídící musil mít stále pˇrichystaný trokar39 pro pˇrípad, že nˇekterá pasaˇcka se pˇríliš zabere do hry a krávy nechá pást na mladém jeteli. Ochotnické divadlo mu z poˇcátku pˇripravilo jenom zklamání. Co tu bylo pˇremlouvání, než sehnal dostateˇcný poˇcet hercu, ˚ aby s nimi mohl nacviˇcit první kus. V úzké kuchyni jeho školního bytu se konaly zkoušky a dcera Lidunka od vˇecˇ ného poslouchání umˇela zpamˇeti všechny role. Herci byli “tvrdí”, tˇežkopádní, co chvíli jim musela napovˇedˇet a ještˇe cˇ astˇeji pˇrevzít celou úlohu, když nˇekterá hereˇcka se pˇríliš opozdila pˇri veˇcerním úklidu v chlévˇe nebo dala pˇrednost dostaveníˇcku. Pan rˇ ídící musil také sám namalovat celé jevištˇe, Než se dˇevˇcata vrátila z pulnoˇ ˚ cní mše z Volenic, byla jejich kuchynˇe k nepoznání. Promˇenila se v pokoj a krajinu, všude byly samé dveˇre, samá kulisa a vzduch pˇresycený pachem klihových barev. I damašek z chystané výbavy musily dospívající dcerky vˇenovat na sufity a oponu. Celou hru zrežíroval, maskoval herce, lepil jim mastixem pod nos mohutné vousy z koudele a pˇripáleným korkem cˇ ernil oboˇcí – a samozˇrejmˇe musil také sám hrát. A hrál jednou tak vášnivˇe roli hrobníka, že zapomnˇel na nose cvikr, a jakmile vešel na jevištˇe, byl okamžitˇe poznán od všech diváku˚ k všeobecnému veselí. První pˇredstavení bylo témˇerˇ bez diváku. ˚ Panímámy nakukovaly oknem, ale dovnitˇr nevešla žádná ani ze zvˇedavosti. Hospodáˇri dali pˇrednost vžitému oblíbenému mariáši. Ani s ovocnou školkou nepochodil. U školy byla skalnatá planina, nikomu k potˇrebˇe, jen prasata v ní ryla. Tu si vyorodoval na místní školní radˇe, ale nikdo z dospˇelých nepˇriložil ruce k dílu. Sám s vˇetšími školáky musil lámat kámen, s mladším kolegou vyrýval drny, navezl zem 39 trokar: druh obvykle ostrého chirurgického nástroje sloužícího k vytváˇrení pˇrístupu do tˇelních dutin

12


a nikoho z kolemjdoucích ani nenapadlo, aby nabídl potah k zorání, jakou mˇel radost, když na návsi vysadil první kaštany, u katovické silnice lípy a tˇrešnˇe, které však velmi trpˇely od “hamburáku”. ˚ To byli formani, kteˇrí vozili z Podlesí po nápravˇe dlouhé dˇríví ke Katovicum, ˚ odkud bylo plaveno po vodˇe až do Hamburku. Tehdy byly novotou v kraji zástˇerkové vˇeneˇcky. Pan rˇ ídící složil k nim písnˇe, dˇevˇcata našila kroje, ale panímámy nechtˇely dovolit dcerám, aby šly tancovat na tento divný bál. Zdrželi jsme se déle v prostˇredí venkovské školy ze sklonku století nejen proto, abychom vás duvˇ ˚ ernˇe seznámili s ovzduším Bohumilova1 dˇetství, ale i pro vyvolání života pootavské vesnice pˇred pulstoletím. ˚ 1 Bohumil chodíval nejradˇeji s panem uˇcitelem Kubíˇckem na lov ryb a raku˚ do potoka Rachaˇce pod Kátouckou horu, dychtivˇe se úˇcastnil “ˇcumendy” pˇri svatbách a všeteˇcnˇe nahlížíval do osvˇetlených oken hospody pˇri posvícenských muzikách. Tehdy ještˇe znˇela vesnice písní cepu˚ dlouho do vánoc a z chalup voníval chléb, jejž pékávaly hospodynˇe v domácí peci. Od dˇetství poznával tak duvˇ ˚ ernˇe celý barvitý život staré vsi, její zvykosloví a ustálený rˇ ád, který se v jádˇre nemˇenil do první svˇetové války. Co v nˇem bylo pro vnímavého chlapce pˇrekvapení a vzruchu! Jednou zastavil pˇred školou principál Kopecký42 se svou maringotkou a dˇrevˇenými pimprlaty. Pod vozem leželo bílé štˇenátko. ˇ Když mu nˇekdo foukl do srsti, byla uvnitˇr ružová. ˚ Dˇevˇcata se do nˇeho zamilovala, nosila ho v náruˇcí do školy, škemrala a škemrala, aby jim je tatínek koupil. Kopecký42 nechtˇel o prodeji ani slyšet. Pádnˇe odmítal, že fena je už stará a nové štˇenˇe že už mít nebude. Nakonec pˇrece povolil spíš breku dˇevˇcat než vážnosti pana rˇ ídícího. Alík ve škole zdomácnˇel, hýˇckán a rozmazlován všemi dˇetmi, až se z nˇeho stal houzír. Toulal se v polích k mrzutosti všech domácích stˇrelcu, ˚ kteˇrí si jej pˇrece jen netroufali zastˇrelit už kvuli ˚ panu rˇ ídícímu, co chvíli pˇribˇehl z lesa s drátˇeným okem na krku, ale všechny nezbednosti mu byly velkomyslnˇe promíjeny. Jednou v noci utekl až do Volenic na studentskou zábavu. V sále právˇe hráli valˇcík, taneˇcníci roztáˇceli svoje taneˇcnice, když cosi v kole zatahalo Boženku rˇ ídících za suknˇe. Ohlédne se udˇešenˇe – a on to Alík. Bohumil1 ho mˇel rád. Všichni pejskové na bˇrezích vod z jeho pozdˇejších obrazu˚ jsou vlastnˇe vzpomínkou na Alíka a Bohumilova1 láska k zvíˇratum ˚ 42 Matˇ ˇ ej Kopecký: Ceský loutkový divadelník (1775 Libˇcany – 1847 Kolodˇeje nad Lužnicí). (viz obrázek na str. 23)

13


14

Horažd’ovice

Klatovy

Nezamyslice

trdlištˇe

Dobˇrív

švédský most u Dobré vody


se datuje z tˇech dob. Alík ostatnˇe nebyl jen miláˇckem rodiny, ale tˇešil se i pˇrízni ouˇrední. Kdykoliv pˇrišel ze Strakonic3 zvisitýrovat školu pan inspektor Dyk, nejenže Alíka pohladil, ale Alík smˇel být pˇrítomen i tak duležitému ˚ úkonu, jako byla inspekˇcní konference. Nebývaly bouˇrlivé jako na jiných školách, kde zjistil neopravené sešity a dˇeti pˇri zkoušení málo umˇely. Pan inspektor Dyk tˇešil se mezi uˇcitelstvem upˇrímné vážnosti nejen pro své osobní chování, ale í pro svou cˇ innost mímoúˇrední. Jeho vzdˇelání vynikalo vysoko nad bˇežný prumˇ ˚ er a vyznal se v mnoha oborech. Vydal pro potˇrebu škol “Místopis okresu volynského” ˇ i “Popis okresu strakonického”, založil strakonické museum, zasloužil se o zˇrízení gymnasia ve Strakonicích3 , pˇrednášel i v nejodlehlejších obcích a uˇcitele zbyteˇcnˇe nesekýroval. Samozˇrejmˇe, že v Novosedlech obzvláštˇe ocenil mravenˇcí práci pana rˇ ídícího. Bohumil1 už studoval na písecké reálce a tˇešíval se na prázdniny domu. ˚ Jednou celá škola vonˇela medem, jejž právˇe pan rˇ ídící vytáˇcel z mezistˇen na medometu, když se po Bohumilovi1 shánˇeli dva chlapci. Jeden z nich byl Alois Moravec50 , posluchaˇc umˇeleckoprumyslové ˚ školy, jehož tatínek uˇcil v nedalekých Stˇrelských Hošticích10 , druhý byl Moravcuv ˚ bratranec Viktor ˇ Pešek z Nepomuku, rovnˇež adept malíˇrského umˇení. Ciperný Moravec50 se zajímal o pohodného i hamerníka, postál u nové kruhovky, kde cihláˇri právˇe dˇelali cihly, a jistˇe si nakreslil ve vsi starou chalupu s pavláˇckou, kde rˇ íkali U Pizdáku. ˚ Bohumil1 vedl své hosty údolím Kolˇcavky do Hrobí, ukazoval jim vrchy a lesy, které zde mají starobylá jména: Vraník, Kustrý, ˚ Na lipici a Boží kámen. Zde se jistˇe zastavili, protože odtud je možno spatˇrit nejen rˇ eku Otavu12 , ale i prusvitnˇ ˚ e modrou siluetu Rábí15 . Jiný vrch, Kamenná bába, byl znám všem neplodným ženám z celého okolí. Vˇerˇ ily tehdy nezlomnˇe, že se dostanou do požehnaného stavu, když usednou zde na velký kámen, mající ženskou podobu. Pout’ mladých nadšencu˚ skonˇcila na Stˇrele, kde Moravec50 , zvídavý sbˇeratel povˇestí, mohl hledat dvanáct zlatých sošek apoštolu, ˚ které cˇ ekají v hradní studni svého objevitele. Nezískal ani zde svˇetského bohatství, ale na Stˇrele se zaˇcalo jeho vˇerné pˇrátelství s Ullrychem1 , jež vyvážilo leckteré poklady tohoto obmyslného svˇeta. Zadní Zborovice, kam byl rˇ ídící Ullrych1 poslán, aby zlepšil vzájemný pomˇer mezi obˇcanstvem a školou, zkalený povahou jeho pˇredchudce, ˚ mají 50 Alois

ˇ Moravec: Ceský malíˇr a ilustrátor (1899 Chyšky u Milevska – 1987 Praha).

15


Dobrá Voda u Bˇreznice

zámek Bˇreznice

Bˇreznice

16


docela jiný ráz než Novosedly. Svažitý terén s chudou písˇcitou pudou ˚ vyžadoval od drobných zemˇedˇelcu˚ obezˇretné hospodaˇrení a tˇežko získávaný peníz nutil k šetrnosti. Odlehlost od železnice i okresního mˇesta vytváˇrela zde podminky pro kulturní práci školy, s vdˇekem od sousedu˚ pˇrijímanou. Ze školy postavené o samotˇe na kraji obce je nádherný pohled na šumavské vrcholy, jejichž dominantu tvoˇrí zasnˇežený Javor, táhlá vlna Boubína59 i špiˇcatý Bobík60 . Sousední Tˇrebohostice, Doubravice61 a Krty si zachovaly mnohé památky barokní selské architektury, zvlnˇená krajina skýtala malíˇrovu oku mnohý lákavý motiv, ale Bohumilovi1 , který sem dojíždˇel z Prahy na svátky a prázdniny, stýskalo se pˇrece jen po rˇ ece Otavˇe12 . Poslední škola, kam se Bohumil1 vracíval domu, ˚ byla ve Štˇekni. Obýval tam komurku ˚ s cihlovými dlážkami, kde si rozložil mezi voští svoje papíry i plátýnka, a rozhlížel se z okna pˇres hˇrebeny stˇrech k Podsrpu, Modlešovicum, ˚ na celé východní Strakonicko. Když se vracíval z toulek, bzuˇcelo to v jeho malíˇrském tusculu samými vˇcelami jako ve vˇcelínˇe. Zamiloval si toto mˇesteˇcko, stulené pod windischgratzským zámeˇckem jako kuˇrátka pod kvoˇcnou. Z jeho oken se ozýval dívˇcí smích, který umlkal pod pˇrísným pohledem “anglických panen”, rˇ ádových sester, jejichž uˇcitelská cˇ innost se tˇešila pˇrízni bohatých rodiˇcu. ˚ Zámecký park byl asponˇ zˇcásti pˇrístupný obecenstvu, které se mohlo procházet i stinnou alejí, nazvanou “Mutterweg”, urˇcenou dˇríve jen pro procházky staré hrabˇenky. Zahradnický domek je rodištˇem Františka Spilky, profesora sborového zpˇevu na pražské konservatoˇri a prvého sbormistra Pˇeveckého sdružení pražských uˇcitelu, ˚ u jehož založení stál a jejž rˇ ídil 14 let. Dvoˇrákuv ˚ žák z varhanické školy, projevuje se i ve svých skladbách jako srdeˇcný lyrik “dvoˇrákovského svˇecení a bendlovské tradice”. Bohumil1 mu pˇri nˇekolikerých setkáních pˇripomenul Štˇeken, ˇ ale starý pán žil pˇríliš dlouho v muzikantském svˇetˇe a o rodné mˇesteˇcko neprojevil zvláštní zájem. Nejen výtvarné zaujetí, ale pˇredevším láska vedla Bohumilovu ruku, když si tu citlivˇe kreslil starou barokní faru se statuí66 svatojanskou nebo dvouštíté pruˇ ˚ celí statku u Sosnu. ˚ 59 Boubín: Šumavský vrchol (1362 m), nˇ emecky Kubany. (viz mapa na str. 30, obrázek na str.

9) 60 Bobík: Šumavský vrchol (1264 m), nˇ emecky Schreiner. (viz mapa na str. 30, obrázek na str. 9) 61 Doubravice: Vesnice jižnˇ e od Blatné, asi 260 obyvatel, první zmínka z r. 1357. (viz mapa na str. 31) 66 statue: neboli socha

17


Z Volynˇe67 sem zajel Alois Kalvoda, aby tu na objednávku maloval žnový ˇ motiv s pozadím mˇesteˇcka, a Bohumil1 zase zachytil v akvarelovém obrázku oblíbeného krajináˇre pˇri práci v plenéru, jak sedí pod paraplíˇckem. Kluci zvˇedavˇe nakukují zpovzdáli, jak mu jde malování pˇeknˇe od ruky. Pomník Alfonse Št’astného zavede naše vzpomínání hluboko do minulosti, do samého zaˇcátku minulého století. Tehdy vzrušila štˇekenské ˇ sousedy opravdu zvláštní událost. V místním kostele se konal kˇrest dvaadvacetileté židovské dívky Anny Rosenauerové i s dvouletým nemanželským synkem, kterému svobodná matka jistˇe pˇres odpor rodiˇcu˚ s jedné i druhé strany chtˇela získat legitimního otce. Tento synek, který se po kˇrtu jmenuje Antonín Št’astný, zaˇrídí si ve Štˇekni obchod, ožení se s dcerou malíˇre Cedla z Nových Hradu, ˚ a dostává se záhy mezi nejzámožnˇejší sousedy v mˇesteˇcku. Staršího syna Alfonse pošle na vysokoškolská studia a pro mladšího zakupuje v Padaˇrovˇe u Tábora velké hospodáˇrství, k nˇemuž patˇrilo 400 mˇer polí. Tento zemanský statek patˇríval husitskému hejtmanu Mikuláši z Padaˇrova, který je znám v umˇeleckohistorických kruzích jako objednavatel vzácné iluminované bible. Mladší syn náhle umírá a jeho bratr Alfons musí nechat oblíbeného pˇrírodovˇedného a lékaˇrského studia a pˇrevzít padaˇrovské hospodáˇrství. Vydává knihy, noviny, zakládá selské politické hnutí, bouˇrí proti církvi a jeho vystoupení z ní je pádným výrazem protestu hlavnˇe proti dogmatu o papežské neomylnosti. Seznamuje se s Barákem, rediguje po nˇem Svobodu a své vyhranˇené názory o politice a hospodáˇrství ukládá do 20 roˇcníku˚ Selských novin, které sám vydává, sám vyplnuje ˇ a pro nˇež má stálé patálie s úˇrady. Jistˇe svérázná postava, která si ve své dobˇe vysloužila i svérázné ˇ epitheton “padaˇrovský filosof”. Historik politických dˇejin v Cechách jistˇe zkoriguje jeho názory a význam z dnešního stanoviska, ale osobnostní a charakterovou výraznost mu upˇrít nemuže. ˚ K Štˇekni se váže jméno Karla Klostermanna69 . Jeho otec byl zde dva roky zámeckým lékaˇrem u Windischgrätzu. ˚ Tehdy náš spisovatel zde prožil první prázdniny jako kvartán klatovského gymnasia a o pˇríštích vakacích pˇrišel už z Písku70 , kde navštˇevoval kvintu a posléze tam i maturoval. Otec 67 Volynˇ e:

Mˇesto na Volynce, ˇ asi 3200 obyvatel. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 11) ˇ Klostermann: Ceskonˇ emecký spisovatel (1848-1923), autor realistické prózy pˇredevším se šumavskou tematikou. (viz obrázek na str. 27) 70 Písek: Historické jihoˇ ceské mˇesto, asi 30 000 obyvatel, první zmínka z r. 1243. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 11) 69 Karel

18


Silvestr Krnka

Ferdinand III. Habsburský

Chanovice

kostel sv. Kˇríže v Chanovicích

19


se zatím pˇrestˇehoval s rodinou do Kašperských Hor71 , kde žil až do své smrti. Klostermann69 umístil pˇrímo do Štˇeknˇe dej rozmarného vzpomínání “Revoluce v Písku” a cˇ ást svého románu “Ecce homo”. Bohumil1 ho zastihl ve Štˇekni už jako starého pána, jenž bydlel jeden cˇ as v domˇe pekaˇre Velána a pozdˇeji v zámku. Stará rybáˇrská vášenˇ ho ani ve stáˇrí neopouštˇela. Mˇel s ní urˇcité nesnáze a o jeho rybaˇrení se vyprávˇejí bohatýrské pˇríhody; jednu rozmarnou jsem slyšel sám. Štˇekenští ˇ dobˇre vystihli, že “pan rada”, jak mu všeobecnˇe rˇ íkali, nemívá pˇri rybolovu veliké štˇestí. Špatnˇe už mu sloužil zrak a tato vada byla pˇríˇcinou jeho rybáˇrských neúspˇechu. ˚ Dovolili mu tedy lovit i v rybníce. Starý pán se usadil s prutem na hrázi, hodí udici, trpˇelivˇe cˇ eká – a nic. Jeden bodrý soused jde zveˇcera kolem a už zdaleka projevuje úˇcast: “Tak berou, pane rada, berou?” – “I kdež, sedím tu už od rána – a ani jedna nezabrala.” – Hovorný staˇrík se pozornˇeji podívá a usmˇevavˇe prohodí: “Pane rada, takhle níc nechytnou, to si musejí hodit udici do vody, mají ji zabodnutou v klobouku.” At’ už byly vztahy štˇekenských ˇ k starému romanopisci takové cˇ i onaké, pohˇreb mu vypravili slavný. Než dovezli rakev s mrtvým spisovatelem do Plznˇe, sešlo se tolik lidí z celého okolí, že nebylo pamˇetníka vˇetší úˇcasti a slávy. Hledám ještˇe mlýn, kde bydlil v patnáctém století mlynáˇr Jakub, tehdy nazývaný Kubík, který se velmi vydatnˇe podílel na prvních snahách vznikající jednoty cˇ eskobratrské. Zasahoval do mnohých bohosloveckých sporu˚ a napsal nˇekolik jadrných traktátu. ˚ Byl to starovˇerec, lnoucí k uˇcení Petra Chelˇcického, a zatvrzele lpˇel na prvotní prostotˇe života i víry, která byla ve vzácné shodˇe mezí uˇcením a skutky. Tehdejší Štˇekenˇ byla v okruhu bratrských vyznavaˇcu˚ velmi proslulá. U štˇekenského ˇ jezu kˇreše jitˇrní slunce z modra vln oslnivé, stˇríbrné jiskry, zatím co v tuních ˚ tmí se stín nahoˇrklých olší s nepohnutými postavami rybáˇru. ˚ Nad jejich udicemi pˇrelétá chvˇejivá vážka. Od bˇelidla bzuˇcí hovor pradlen, z koupalištˇe stˇríká dˇetský smích, jinak je tu vonavé, ˇ pruzraˇ ˚ cné, zelenavé ticho. Rozsvítí se obloha a ztmavnou stromy, celá krajina zvážní až k Sudomˇerˇ i; slunce zajde za mraky a rozsvítí se zase louky ve stálém stˇrídání zelenˇe a žluti. 71 Kašperské hory: Bergreichenstein, mˇ esto jižnˇe od Sušice, asi 1600 obyvatel. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 11)

20


kaple Panny Marie Sedmibolestné ve Strašicích

Antoine Watteau

túje západní

Josef Mánes

21


Na ostruvku ˚ se Bohumil1 obezdil hradbou z kamenu˚ jako Robinson proti lidožroutum ˚ a každého rána se tam uchyloval se svou prací. Jeho rybáˇrství bylo jen záminkou k snˇení. Sám skryt, odpozoroval celý široký rejstˇrík postoju˚ a gest mladých pradlen, jež žádný model z povolání nemuže ˚ vymyslit. Nejradˇeji sedával v zákrutu rˇ eky nad pˇrívozem U Mostáka, odtud také pochází jeden z jeho nejkrásnˇejších obrazu˚ “Veˇcer na Otavˇe”. Pod Pˇrešt’ovickým kopcem, na jehož vrcholku je keltské pohˇrebištˇe, objevené archeologem Dubským, zpomalí rˇ eka Otava svuj ˚ krok v místech prastarého brodu, dodnes užívaného. Tady mohl malíˇr pozorovat, jak pˇrejíždí brodem sedlák Krejˇcí s furami ˚ sena a vynadívat se dosyta na nazlátlou oblohu nad Slaníkem pˇred západy slunce, které pozdˇeji mˇení rˇ eku Otavu v sytˇe cˇ ervenou stuhu. Tehdy ztemní táhlé kopce Kuˇridlo75 , Šibeniˇcní vrch i Tisovík s Jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zaclonˇené rozplývavou dýmavou vlnou pastevˇcího ohníˇcku. Pro Bohumila1 to byla nejkrásnˇejší a nejstarobylejší krajina cˇ eská. Tehdy se vracíval z dalekých cest, které podnikal jako cˇ len Pˇeveckého sdružení pražských uˇcitelu˚ až do zámoˇrí, a jako kdysi Tyluv ˚ 77 Švanda dudák dostal se s muzikou do svˇeta. Doma se zálibou pozoroval gesto dívˇcích paží, trhajících diviznový78 kvˇet, v jehož léˇcivou úˇcinnost sám tolik vˇerˇ il – stejnˇe jako puškvorci79 . Vyrábˇel z nˇeho po domácku opojný “nahoˇrklý trunk”, ˇ jehož “bahnitá” pˇríchut’ pˇrivádívala jeho jihoˇceské pˇrátele do vytržení. Ani po tatínkovˇe smrti neskonˇcilo vˇerné milování s rˇ ekou Otavou12 , jenom se pˇreneslo do konˇciny jiné. S Aloisem Moravcem50 zajíždívali do Žichovic pod hradem Rábí15 a tam malovávali po nˇekolik pozdˇejších prázdnin. Mˇeli tam už malíˇrskou konkurenci. Malíˇr Rudolf Bém si tu vysloužil za dlouhá léta své vˇernosti dvˇe cˇ estná obˇcanství: žichovické a rábské. Nevíme už pˇresnˇe, kolikrát namaloval Rábí15 ze všech možných míst, situací a osvˇetlení, ale zcela urˇcitˇe by jenom z tohoto motivu byla celá výstava. Od 75 Kuˇridlo: Vrchol u Strakonic (545 m) s pˇrírodní rezervací (zbytek vápencové doubravy se zachovalou vegetací s celou rˇ adou vzácných a chránˇených druhu˚ rostlin). (viz mapa na str. 30, obrázek na str. 11) 77 Josef Kajetán Tyl: Ceský ˇ dramatik a spisovatel (1808 Kutná Hora – 1856 Plzen), ˇ prukopník ˚ cˇ eského dramatu v dobˇe národního obrození, autor cˇ eské národní hymny. (viz obrázek na str. 27) 78 divizna velkokvˇ etá: Verbascum densiflorum, žlutˇe kvetoucí léˇcivá bylina. (viz obrázek na str. 27) 79 puškvorec obecný: Acorus calamus, vodní rostlina (viz obrázek na str. 29)

22


ˇ František Ladislav Celakovský

Jan Žižka z Trocnova

Matˇej Kopecký

Zadní Zborovice

23


jara do zimy vysedával v kˇrovinatých zákoutích u letní rˇ eky a svým pracným zpusobem ˚ pilnˇe zpodoboval kraj, v nˇemž byl znám, vážen a milován. Zde pracoval až do posledka a zemˇrel v plné práci v sušické nemocnici za nˇekolik dní po pˇrevozu z domeˇcku za žichovickým zámkem. V kolika obrazech promítl nám pˇredstavu podoby Žižkovy36 , kolikrát se vhroužíval do svˇetlosti luk pod bílým oblaˇcnem otavského léta! Bohumil1 si najal ve vilce rˇ ídícího Knihy dva pokojíky, které zaplnoval ˇ obrazy stále bohatšími a lyriˇctˇejšími. Dobíral se v nich podoby kraje, jak ji nemuže ˚ nazˇríti turista. Je v ních zárovenˇ hluboké poznání: nemaloval jen impresivní dojmy, ale soustˇredil si v nich zárovenˇ všechno, co je pro kraj typické. Ten jednonohý husopas, belhající se s psíkem na sejpech86 pod Rábím15 , nepˇrimotal se do obrazu jenom tak. Patˇrí do krajiny a vyjadˇruje kus jednoho sociálního údˇelu. Pˇrišel o nohu pˇri úrazu ve vápencových lomech, nikoho už nemá a proto si s tou nˇemou tváˇrí náramnˇe dobˇre rozumí, jednou byla velká voda a pes zaˇcal tonout. Náš invalida vkroˇcil za ním do rˇ eky a s nasazením vlastního života zachranoval ˇ psa. Kolikrát vidˇel Bohumil1 v polích u Horaždovic jeptišky v rˇ ádovém rouše sekat obilí nebo rozhazovat hnuj ˚ a jejich pˇrítomnost v obraze není tedy zase žádnou schválností ani pouhou stafáži. I ti dragouni14 v cˇ ervených kalhotách, kteˇrí plaví konˇe v rˇ íˇcní zátoˇcinˇe, pˇrijeli na manévry z klatovské posádky a jsou také souˇcástí kraje. Selka, pumpující vodu na své bosé nohy, nepochází z malíˇrovy fantasie; jistˇe zabˇehne do nejbližší chalupy uvaˇrit obˇed a samým spˇechem nemá doma ani chvilenku cˇ asu. Kam jinam než do Nezamyslic90 umístí vzkˇríšení s pruvodem ˚ žen v bílých šátcích, protože nikde v okolí není krásnˇejší kostel ani scenerie pro tuto dojímavou podjarní slavnost. Podoba kraje je promítnuta i do postavy archeologa, kterým není nikdo jiný než Bedˇrich Dubský, známý všem na Strakonicku a Písecku. Kolik malíˇru˚ už malovalo hrad Rábí15 , ale nikdo z nich si nevybral pohled od starého židovského hˇrbitova, kde šed’ omšelých náhrobku˚ tak citlivˇe koresponduje se siluetou melancholických zdí a vysoké thuje tento dojem jen zduraz ˚ nují... ˇ Skalnaté stránˇe kolem Otavy12 se slunovraty divizen78 budou i nadále vznˇecovat malíˇre a básníky, ale její vodˇe dostalo se už dávno chvály od 86 sejp: Drobný kopcovitý útvar nˇ ekolik metru˚ dlouhý, vzniklý nakupením hlušiny pˇri rýžování. 90 Nezamyslice: Vesnice jižnˇ e od Horažd’ovic, asi 230 obyvatel. (viz obrázek na str. 14)

24


mnoha rybáˇru. ˚ Nejzasvecenˇejším z nich byl beze sporu starý Hlavsa, který vˇedˇel o rˇ ece a rybách mnohem víc, než je napsáno ve všech tlustých uˇcených knihách dohromady. Bydlil v chalupˇe u mustku ˚ nad Nezdickým potokem a mˇel rybáˇrství v rodu i v krvi. By! spolužákem Klostermannovým69 a dostal se i do jeho povídky jako jeden z otavských Robinsonu. ˚ Tehdy byla žichovická cˇ ást Otavy domovem lososu, ˚ kteˇrí tam mˇeli veliká trdlištˇe95 , 5 metru˚ dlouhá a 40 cm hluboká. Byli to poˇrádní chlapíci, jejichž prumˇ ˚ erná váha se pohybovala mezi 12 až 18 kilogramy. Mˇeli velikou sílu a žádná sít’ nebyla na nˇe dost pevná. Chytával je gronglí. Nˇekdy jich bylo tolik, že už je na zámku nechtˇeli, proto je starý rybáˇr vysekával na špalku doma a prodával domácím zájemcum ˚ po 80 haléˇrích za jeden kilogram. To už zní dneska jen jako pohádka. Pod starým rábským mostem jich bývalo nejvíc a starý Hlavsa dovedl gronglí bezpeˇcnˇe trefit každého lososího chlapíka, který se objevil v cˇ isté vodˇe Otavy až ke dnu pruhledné. ˚ Jeho syn by mohl stejnˇe zasvˇecenˇe a poutavˇe vyprávˇet nejen o rybáˇrských zkušenostech svého otce, ale i o mnohých jeho návštˇevnících, které zauˇcoval do taju˚ reky a rybaˇriny. Nejvíce se spˇrátelil s Karlem Liškou, mlynáˇrem z Dobˇrívi u Rokycan, jenž si pronajal zdejší rybolov a za 30 let nasbíral tolik zkušeností, že mohl napsat prukop˚ ˇ nickou knihu, první toho druhu v Cechách, nazvanou “Sportovní chytání pstruhu”. ˚ Škoda, že nám Matˇej Hlavsa nenapsal nˇeco ze svých zajímavých vzpomínek, byla by to cˇ etba jistˇe poutavá a pouˇcná. Kolik cizích diplomatu˚ hostil Karel Liška, rybáˇr filosof, a všichni si vážili starého Hlavsy, jehož znalosti byly stejnˇe rozsáhlé jako hluboké. Jeden z nich napsal o rˇ ece Otavˇe nadšenou chválu: “Nemám lepších vzpomínek ve svém rybáˇrském deníku než na jeden listopadový den na Otavˇe se zimním, krvavˇe cˇ erveným sluncem, svítícím na bílé zdi hradu Rábí15 , se vzduchem tak ostrým, že štípal do tváˇrí, ale úplnˇe bez vˇetru, takže nic nerušilo klidný tok rˇ eky kromˇe jemných kruhu, ˚ tvoˇrených rybami. Tˇežký koš a lehké srdce, a potom veˇceˇre v teplém útulku naší chaty s cˇ erstvým lipanem, upeˇceným na másle, a vznešeným džbánem pravého plzenského. ˇ Nebylo-li to lovení pstruhu, ˚ byla to náhrada za nˇe, nejkrásnˇejší jakou lze nalézti v Evropˇe. Mojí ˇ rˇ ekou snu˚ v Cechách byla Otava12 , rˇ eka, která je vyfotografována v mé pamˇeti jako ideál, jakého si jen muže ˚ dopˇrát lovec pstruhu. ˚ Vzniká v šu95 trdlištˇ e:

oznaˇcení pro místo, kde dochází ke tˇrení ryb cˇ i kruhoústých (viz obrázek na str.

14)

25


mavském tichu a témˇerˇ každý její yard98 poskytuje dokonalou rybaˇrinu. Je to skuteˇcnˇe vznešená rˇ eka pro svou nedotˇcenou samotu, vznešenˇejší ještˇe než Spey...” Vzpomínka na Karla Lišku je nesena týmž obdivným tónem: ˇ “Je to nádherný typ Cecha a jeden z tˇech opravdových rybáˇru, ˚ kteˇrí jsou stejnˇe št’astni se svým prutem jako bez nˇeho. V tomto životˇe objevil tajemství št’astného pozorování tekoucí vody, a ježto jeho srdce je ze zlata, bude také jednou rybaˇrit v klidných tocích Elysia.” Starý Hlavsa pˇri všech tˇech rybáˇrských symposiích vyslechl s klidem vyprávˇení o rybách v Austrálii, Brazílii, Novém Zélandˇe i v tocích cˇ erné Indie, ale jistˇe nedal dopustit na “svou” rˇ eku Otavu12 a myslil si pˇri tom své. Vˇerˇ te, že jeho mínˇení bych si ze srdce pˇrál znát. Poslední láskou Ullrychovou1 byla krajina kolem Bˇreznice101 . Jezdíval tam rád se svou sestrou Lidunkou a tˇešil se už od jara na toto prázdninové malování. Pˇrevezl si tam v kleci i papoušky andulky se svým malíˇrským nádobíˇckem a zdomácnˇel tu ku podivu rychle. Pˇrispˇel k tomu i ráz krajiny, kterou až pˇri pozdˇejší práci vidˇel v jejích odlišnostech. Zalesnˇený svah Bozenˇ se zbytky hradištních valu˚ mu pˇripomínaly Práchenˇ 102 , “švédský most103 ” u Dobré Vody104 byl v jeho oˇcích vlastnˇe jen obdobou Žižkova mostu35 pod Kátouckou horou, a bílý zámek bˇreznický106 asponˇ náznakem mu pˇrivolával milované Žichovice. V posledních letech se soustˇredoval jen do cˇ tyˇr stˇen svého pokoje v pražském podskalském cˇ inžáku, kam jsem za ním docházíval a pˇrinášel mu z prázdninových potulek pozdravy jeho rodného Pootaví. Jeho zhoršená srdeˇcní choroba už mu nedovolila návraty do milovaných krajin. Jak vyjádˇrit celou složitost jeho osobnosti, jak povˇedˇet druhým dost pˇresvˇedˇcivˇe, kdo byl! Kamarád z nejvˇernˇejších, jakých je už v tamto pokolení a cˇ ase poskrovnu; 98 yard:

Britská délková jednotka, 1 yd = 0,9144 m. Mˇesto v okrese Pˇríbram, asi 3600 obyvatel. První zmínka z r. 1224, zámek, býv. židovské ghetto. (viz obrázek na str. 16) 102 Práchen: ˇ Vrchol nad Horažd’ovicemi, 512 m. (viz mapa na str. 30) 103 švédský most u Dobré vody: Kamenný obloukový mostek z poˇ cátku 18. století, který do druhé poloviny 20. století pˇremost’oval rˇ íˇcku Vlˇcavu (Skalici). V souˇcasné dobˇe jsou zachovány pouze jeho zbytky. (viz obrázek na str. 14) 104 Dobrá Voda u Bˇreznice: Vesnice východnˇ e od Bˇreznice na bˇrehu Vlˇcavy. (viz obrázek na str. 16) 106 zámek Bˇreznice: Renesanˇ cní zámek (16. století), puvodnˇ ˚ e tvrz ze 13. století. (viz obrázek na str. 16) 101 Bˇreznice:

26


Antonín Dvoˇrák

Karel Klostermann

Josef Kajetán Tyl

divizna velkokvˇetá

27


duše milostná a muzikantská, kˇrišt’álovˇe cˇ istá až do dˇreni; bytost mudrácká a písmácká s velmi složitým životem vnitˇrním. Dovedl si vybírat z daru˚ života a zase snášet jeho nepˇríznˇe s vyrovnaným klidem starého mudrce, jeho inteligence odzbrojovala svými hlubokými znalostmi i nepˇrátele, pokud nˇejaké mel, sršíval nápady a vtipem, který vždycky jiskˇril a všechno kolem sebe rozjasnoval; ˇ každý byl od nˇeho nˇecˇ ím podarován a za nˇeco krásného mu vdˇecˇ il. Chtˇel ještˇe dokonˇcit cyklus jihoˇceského venkovského roku. To už mu dopˇráno nebylo. Škoda. Vedle velikých synthetiku˚ cˇ eské vesnice, Alše107 a Lady108 , mohli jsme mít v míˇre sice skromnˇejší, ale jistˇe ullrychovsky1 osobitˇe procítˇený cyklus cˇ eského roku na vsi, namalovaný se zanícením a láskou, s radostí i porozumˇením, jako ostatnˇe vše, co vyšlo z jeho citlivé a pilné ruky. Svatební den ˇ František Ladislav Celakovský – Text básnˇe Spuštˇen most a otevˇrena byla brána na Stˇrele; v bránˇe stojí panna krásná. tváˇriˇcky má zardˇelé. Truchlivým okem pˇrijímá dary v bránˇe na Stˇrele, jež jí k svatbˇe pˇrinášejí poddaní a pˇrátelé. Ludmila, dcera rytíˇre Žicha jest to nejmladší: ó vy líbá ústa, pˇrál bych blaženost vám nejsladší! Mnoho daru˚ se naneslo, pˇríze, medu, potravy: žel, že všecky svˇeta statky jsou bez lásky otravy! Ovˇcák ještˇe tu beránka složil pannˇe u nohou: “Pˇrijmi, panno, milostivˇe

tu obítku ubohou.” Panna vdˇecˇ nˇe ovˇcáˇckovi za beránka dˇekuje, a po mostˇe když odchází. takto tiše bˇeduje: “Mladý pastýˇri, útulný, jako jsou oveˇcky tvé! št’astnˇejší nade mne bude, která tebe dostane.” Potom myslivec stateˇcný k bránˇe krokem zamˇerˇ il: “K tvému veselí, ctná panno, tuto lanˇ jsem zastˇrelil.” Panna zdvoˇrile myslivci se za lanku ˇ dˇekuje, a po mostˇe když odchází, takto tiše bˇeduje: “Švárný lovˇce! chtˇela bych se

ˇ Aleš: Ceský malíˇr a ilustrátor (1852-1913) (viz obrázek na str. 29) ˇ Lada: Ceský malíˇr, ilustrátor a spisovatel, autor známých knih a ilustrací pro dˇeti (1887 Hrusice – 1957 Praha). 107 Mikoláš 108 Josef

28


puškvorec obecný

andulka vlnkovaná

Mikoláš Aleš

29


Pout’ vzpomínavá – mapa rybníku˚ a vrcholu: ˚ 1 – Zelená hora, 2 – Katovická hora, 3 – Šibeniˇcní vrch, 4 – Kustrý, ˚ 5 – Kamenná bába, 6 – Boubín, 7 – Bobík, 8 – Kuˇridlo, 9 – Jaslov, A – Bozen, ˇ B – Práchenˇ

30


Pout’ vzpomínavá – mapa mˇest a vesnic: 0 – Klatovy, 1 – Velký Bor, 2 – Strakonice, 3 – Slatina, 4 – Svéradice, 5 – Chanovice, 6 – Újezd u Chanovic, ˇ 7 – Resanice, 8 – Stˇrelské Hoštice, 9 – Kozlov, A – Strašice (Podlesí), B – Strašín, C – Tažovice, D – Dobrš, E – Oselce, F – Vrˇcen, ˇ G – Nepomuk, H – Katovice, I – Novosedly, J – Volenice, K – Stˇrela, L – Zadní Zborovice, M – Tˇrebohostice, N – Doubravice, O – Krty, P – Štˇeken, ˇ Q – Podsrp, R – Modlešovice, S – Volynˇe, T – Tábor, U – Písek, V – Kašperské hory, W – Plzen, ˇ X – Slaník, Y – Žichovice, Z – Horažd’ovice

31


Pout’ vzpomínavá – mapa kostelu˚ a kaplí: 1 – kostel sv. Kˇríže ˇ v Chanovicích, 2 – kostel Všech Svatých v Resanicích, 3 – kaple Panny Marie Sedmibolestné ve Strašicích, 4 – kostel sv. Filipa a Jakuba v Katovicích 32


stavu svého odˇríci, jen kdybych pohladit smˇela snˇedém tebe po líci.” Pak i rybák poctu nesa k sliˇcné pannˇe promluvil: “Nejlepší jsou tyto ze všech, které dnes jsem nalovil.” Panna vlídnˇe rybáˇrovi za ryby se dˇekuje, a po mostˇe když odchází, takto tiše bˇeduje: “Za vodou tam v tvé chaloupce, modrooký rybáˇri! dej ti Buh, ˚ at’ tvuj ˚ se snatek ˇ lépe než muj ˚ podaˇrí.” Slunce zašlo – slunce vyšlo, a než tíhlo k západu, vše po vuli ˚ i bez vule ˚ odbylo se na hradu. Skonˇcen pruvod, ˚ služby v kapli, i družiˇcek zpívání; skonˇcen pláˇc a hody skvostné, i pˇri hodech výskání. Vuz ˚ a cˇ tyˇri konˇe vrané na náhradí cˇ ekají, v divokosti pánu svému jedva-li co oddají. Jižtˇe ženich usadil se mladé paní po boku; konˇe nazpˇet k jeho sídlu

pádí v lítém poskoku. Sady, louky, kˇroví, pole s obou stran se míhaly, jezdci houfu svatebního daleko zpˇet zustali. ˚ A když na Kátovskou horu vranci letí od boru, jako v lože na svatební kladlo slunce za horu. Tam, kde nad skalami cesta k srázu nahnutá bˇeží, spˇrež plachá se náhle zpíná, hˇrívy husté vyježí. Mžikem jak kdy blesk zasvítí z chumle cˇ erných oblaku, ˚ chot’ s rytíˇrem, konˇe s vozem padli vˇecˇ ných do mraku. ˚ Ovˇcák zahlédnuv pˇri stádˇe jízdu hory na cˇ ele, hul ˚ upustil, v tváˇri zblednul, trnul celém po tˇele. Ryk a tˇresk a rachot skály slyše dále v pasece myslivec se onde pˇrihnal udychtˇený ku rˇ ece. A rybáˇr, co blízko bˇrehu k lovu síti hotovil, dˇesnˇe rukama nad tuní ˚ rozpˇenˇenou zalomil.

33


34

Rejstˇrík

35

Rejstˇrík

Újezd u Chanovic, 2 ˇ Celakovský, František Ladislav, 10 ˇ Resanice, 2

Boubín, 17 Bozen, ˇ 26

Št’astný, Alfons, 18 Šibeniˇcní vrch, 10, 22 Štˇeken, ˇ 17, 18, 20 Žižkuv ˚ most, 10, 26 Žižka z Trocnova, Jan, 10, 24 Žichovice, 22, 26 švédský most u Dobré vody, 26 židovský hˇrbitov u Slatiny, 2 židovský hˇrbitov v Rabí, 24

Chanovice, 2 Chanovský, Albrecht, 2 Chelˇcický, Petr, 20 cvikr, 12 damašek, 12 divizna velkokvˇetá, 22, 24 Dobˇrív, 25 Dobrá Voda u Bˇreznice, 26 Dobrš, 8 Doubravice, 17 dragoun, 6, 24 Dubský, Bedˇrich, 22, 24 Dvoˇrák, Antonín, 17 Dyk, Jan, 15

Aleš, Mikoláš, 28 andulka vlnkovaná, 26 Bém, Rudolf, 22 Bˇreznice, 26 bibelot, 8 Bloudím, 6 Boží kámen, 15 Bobík, 17 Bojer, Václav, 2

Ecce homo, 20 Ferdinand III., 2 gloriet, 10 36

ˇ REJSTRÍK

grongle, 25 Hilsenbergr, Carl Theodor, 2 Hlavsa, Matˇej, 25, 26 Horažd’ovice, 24 houzír, 13 ibišek syrský, 8 Jaslov, 22 jinan dvoulaloˇcný, 8 Kustrý, ˚ 15 Kašperské hory, 20 kafr, 8 Kalvoda, Alois, 18 Kamenná bába, 15 kaple Panny Marie Sedmibolestné ve Strašicích, 6 Katovice, 8, 13 Katovická hora, 10, 13, 26 klarisky, 1 Klatovy, 24 Klostermann, Karel, 18, 20, 25 Kolˇcavka, 3, 15 Kopecký, Matˇej, 13 kostel sv. Filipa a Jakuba v Katovicích, 8 kostel sv. Kˇríže v Chanovicích, 2 ˇ kostel Všech Svatých v Resanicích, 2 Kotz, Jan Markvart, 8 Kozlov, 3 krinolina, 8 Krnka, Silvestr, 2 krnovka, 2 Krty, 17 Kuˇridlo, 22

ˇ REJSTRÍK

lípa, 6, 13 Lada, Josef, 28 Liška, Karel, 25, 26 Místopis okresu volynského, ˇ 15 Mánes, Antonín, 10 Mánes, Josef, 8, 10 mastix, 12 mejšlata, 6 Modlešovice, 17 Moravec, Alois, 15, 22 Nepomuk, 10, 15 Nezamyslice, 24 Nezdický potok, 25 Nové Hrady, 18 Novosedly, 10, 12, 15, 17 Ohlas písní cˇ eských, 10 Oselce, 10 otava, 3, 15, 17, 22, 24–26 Písek, 18 Pˇevecké sdružení pražských uˇcitelu, ˚ 17, 22 Padaˇrov, 18 Pallas Athéna, 10 Pešek, Viktor, 15 Plzen, ˇ 20 Podsrp, 17 Popis okresu strakonického, 15 Port Louis, 2 Práchen, ˇ 26 puškvorec obecný, 22 Rabí, 6, 10, 15, 22, 24, 25 Revoluce v Písku, 20 37

ˇ REJSTRÍK

Rokycany, 25 satén, 8 sejp, 24 Slaník, 22 Slatina, 2 Société Royale des Arts et des Sciences de l’Ile Maurice, 2 Spilka, František, 17 Sportovní chytání pstruhu, ˚ 25 Stˇrela, 15 Stˇrelské Hoštice, 3, 15 statue, 17 Strašín, 8 Strašice (Podlesí), 3, 6, 10, 12 Strakonice, 1, 8, 10, 15 Strakonický dudák, 10, 22 Strakonický hrad, 8 Svéradice, 2 Svatební den, 10 synagoga ve Slatinˇe, 2 Tábor, 18 túje západní, 8, 24 Tˇrebohostice, 17 Tažovice, 8, 10 tis cˇ ervený, 2 Tisovík, 22 trdlištˇe, 25 trokar, 12 Tyl, Josef Kajetán, 22 Ullrych, Bohumil, 1–3, 6, 10, 12, 13, 15, 17, 18, 20, 22, 24, 26, 28 Ullrychová, Ludmila, 12, 26 vˇres obecný, 3 38

ˇ REJSTRÍK

Velký Bor, 1 Velký Javor, 17 Volenice, 12, 13 Volynˇe, 18 Vrˇcen, ˇ 10 Watteau, Antoine, 8, 10 yard, 26 zámek Štˇeken, ˇ 17, 20 zámek Žichovice, 24 zámek a hrad Stˇrela, 10 zámek Bˇreznice, 26 zámek Chanovice, 2 zámek Tažovice, 8 Zadní Zborovice, 15 Zelená hora, 10

KAPITOLA 8. Pout vzpomínavá

Recommend Documents