Milá schönstattská rodino,

3/2015

Milá schönstattská rodino,

srdečně Vás všechny zdravím společně s P. Ladislavem z Brna na přelomu dvou měsíců – měsíce května, v němž si zvláště uvědomujeme poslání Panny Marie, Matky Boží a Matky každého z nás, a měsíce června, který je zasvěcen Božskému Srdci Ježíšovu. Chtěl bych vyslovit nejen jménem svým, ale i jménem všech členů naší Koordinační rady a členů Centrály upřímné „Pán Bůh zaplať!“ všem Vám, kteří jste se jakýmkoliv způsobem podíleli na požehnaném průběhu přípravy i vlastního programu letošní hlavní pouti naší schönstattské rodiny dne 23. května 2015 v Rokoli. Program byl inspirován společným životním proudem schönstattské rodiny v naší zemi na 2 roky pro období říjen 2013 – říjen 2015: Jubilejní rok úmluvy lásky: Každý den s tebou – radostně, věrohodně, svatě, … Při mši svaté s mešním formulářem „Pramen světla a života“ nás hlavní celebrant, pomocný biskup diecéze České Budějovice Mons. Pavel Posád, v promluvě zaměřené na téma „Maria a Eucharistie“ bohatě inspiroval k zamyšlení osobnímu i společnému, jak v naší situaci, v naší době žít z bohatství těchto darů Božích a předávat je dalším. Podobným způsobem nás obohatilo i svědectví schönstattských maminek „Maria a Eucharistie“. Zvláště důležité je toto téma v letošním roce, který je zaměřený v naší zemi na témata Národního eucharistického kongresu. Výborně připravené vyprávění mládeže a rodin o jubilejních oslavách v Schönstattě a v Římě nás znovu naplnilo velkou vděčností za dar úmluvy lásky. Toto vyprávění nám pomohlo opět se více ponořit do tajemství tohoto daru Božího – nejen nám, ale také i všem, kteří se jej mohli z našich přátel a příbuzných zúčastnit. Srdečné „Pán Bůh zaplať“ všem vám, kdo jste si připravili tento výborný inspirativní program! Mnozí z nás mohli zde opět načerpat potřebné dary Boží lásky skrze Pannu Marii, naši MTA a Královnu pokoje, pro další etapu své životní cesty s Ježíšem Kristem. Srdečné poděkování vyslovuji také všem Vám, kteří jste duchovním podkládáním, praktickou pomocí či obojím přispěli k dobrému a plodnému průběhu nejrůznějších setkání, jednání, poutí, … jak v Schönstattě, tak i v naší zemi. Já osobně jsem směl zažít tuto zkušenost při mezinárodním setkání nazvaném letniční kongres, kterého se zúčastnilo asi 120 účastníků z 25 zemí. Místem byl Schönstatt ve dnech 18.–23. 5. 2015. Atmosféra setkání se vyznačovala vděčností za dar Jubilea 2014. Plodem tohoto setkání je Memorandum pro cestu internacionálního schönstattského hnutí na počátku druhého století jeho dějin. Toto Memorandum podepsali všichni přítomní účastníci. Spoj náS… 3/2015

2

Z naší země jsem tam byl jako delegát sám, Jirka Landa tam byl v týmu pomocníků. V následujícím čísle Spoj nás bude uveden český překlad Memoranda. Srdečné „Pán Bůh zaplať“ všem Vám za Vaši pomoc a podkládání! Mám jedno pozvání, které jsem už zmínil v minulém čísle, ale rád bych jej znovu připomenul: Jménem Rady církevních hnutí a nových komunit, jíž předsedá otec biskup Radkovský, i jménem svým a všech členů naší Centrály a Koordinační rady Vás i Vaše příbuzné a přátele zvu na evangelizační program na Velehradě dne 4.7. 2015. Program připravují jednotlivá hnutí a komunity působící v naší zemi, začíná v 16.30 hod a končí noční adorací a mší svatou ve 23 hodin v bazilice na závěr s průvodem s monstrancí a s požehnáním. Tématem programu bude tajemství Eucharistie. Pokud by se někdo z Vás chtěl aktivně zúčastnit jako pomocník v některých službách, které budou potřeba stejně jako v minulých letech, obraťte se prosím na mě. Dám Vám bližší informace. Počet pomocníků mám oznámit nejpozději do 15. 6. 2015. V této záležitosti Vás také prosím – i jménem otce biskupa Radkovského a všech organizátorů – o duchovní podkládání. Našeho programu se každý rok zúčastňuje stále více nových zájemců, především z okruhu lidí Boha hledajících. Rád bych Vás také znovu – jako v minulém čísle – poprosil společně se všemi členy naší Koordinační rady a Centrály o jakoukoliv formu podkládání jednak všech jednotlivých etap rozvíjení života z plodů Jubilea 2014, nejen v naší zemi, a jednak také procesu blahořečení P. Josefa Kentenicha. Srdečné „Pán Bůh zaplať“ za vše, co jste doposud pro podkládání těchto i jiných záležitostí udělali! (Např. pro vyřešení složité situace kolem původní Originální svatyňky Urheiligtum v Schönstattě nebo pro podporu kapličky Matri ecclesiae a centra na Belmonte v Římě.) Přeji a vyprošuji Vám všem, abyste čas dovolených a prázdnin prožili k obnovení svých tělesných, duševních i duchovních sil pod ochranou a vedením Panny Marie, naší a Boží Matky, Královny pokoje. Můžeme se přitom nechat inspirovat různými impulzy k tématu svátosti Eucharistie, které je pro tento rok našimi biskupy vybráno v rámci programu Národního eucharistického kongresu. Všichni jsme Vám také velmi vděční za Vaše modlitby i všechny ostatní formy duchovní pomoci. Společně s P. Ladislavem Štefkem a ostatními kněžími naší schönstattské rodiny Vám i Vašim blízkým ve Vašich vlastních i duchovních rodinách vyprošujeme – především každý den kolem 21. hodiny – plnost Božího požehnání do každého nového dne Vašeho života – na přímluvu Panny Marie, naší Třikrát podivuhodné Matky a vítězné Královny ze Schönstattu, Královny pokoje a důvěry, Královny rodin a našeho otce zakladatele P. Josefa Kentenicha.

V úmluvě lásky Váš P. Zdeněk Králík

3

Spoj náS… 3/2015

PracoVní Materiál

individuální řešení pro každé dítě Dávat každému dítěti to, co potřebuje Mít na dítě přiměřené nároky, vést je tak, aby se mohla rozvíjet jeho osobnost –  to si my rodiče přejeme. Není to vždy snadné. Rodiče více dětí vědí, že se nemohou  všem sourozencům stále stejně věnovat – nemohou se totiž „rozkrájet“ nebo naklonovat.  A  některá  přání  zůstávají  nesplněná,  protože  není  finančně  nebo  časově  možné je splnit. Přáli bychom si, aby dítě mohlo rozvíjet své mimořádné schopnosti  a talent, ať už jde o sport či hudbu. Ve FAB rodiny vyprávějí, nač kladou důraz  a kde hledali a nalezli individuální řešení pro své děti. 

Stálé balancování – rozvíjet, ale nepřetěžovat „Nechci jít na zkoušku chrámového sboru!“ Dvě děvčata (11 a 8) se právě oblékají, když ta mladší propukne v pláč. Snažím se ji uklidnit: „Nepojedeš tam sama – sestra bude s tebou. Znáš vedoucí sboru, znáš většinu dětí. Dokonce umíš většinu písniček. Určitě tě to bude bavit!“ Ona opáčí: „Ale ty tam nebudeš!“ Utěšuji ji: „To vydržíš.“ Naše Františka je velmi tichý, introvertní typ. Nejraději by celý den seděla doma a hrála si. Ale my cítíme, že by nežila opravdově, kdyby se takto stáhla do sebe, protože má ze všech a ze všeho strach. Takže pro ni stále hledáme malé výzvy. Poté co překonala malou paniku při odchodu na zkoušku sboru, velmi se jí tam zalíbilo. A to už se nezměnilo. Před pár měsíci začala ministrovat. Stát vepředu, ve světle reflektorů – to byl její strašák, ale už se jí ministrování moc líbí. Na dovolené na letní bobové dráze: „Ne, tam já nepůjdu!“ Opět slzy. Dohodly jsme se: „Pojedu hned za tebou, pojedeš tak pomalu, jak budeš chtít!“ Nakonec přijela dolů rozesmátá. Bavilo ji to tak, že hned chtěla jet znovu. Nedávno mi padl do ruky leták z hudebního centra: Dětské divadlo – děti hrají samy sebe, učí se vyjadřovat a získávají sebedůvěru. Hraní divadla je dobré k tomu, aby si člověk o něco víc věřil! To je aktivita, které se s ní chceme věnovat příště. Dávat dítěti stále nové podněty – ale nepřetěžovat je, to je jako balancování provazochodce na laně. Bůh chce pro naše děti život v plnosti, zatímco strach je blokuje. Máme za úkol vést je k této plnosti a zdravému sebevědomí. Spoj náS… 3/2015

4

Děti naší doby

Hledá se rodinné motto „Naše děti by se měly jednou mít lépe než my.“ Tuto větu znám ze svého dětství, a když se tak ohlédnu zpátky, mám dojem, že mi vskutku nic podstatného nechybělo. Samozřejmě jsem nedostala všechno a už vůbec ne okamžitě, ale v mé rodině bylo krásně: základní potřeby byly utišeny, cítila jsem se jistá, přijatá a milovaná. Měla jsem hodně sourozenců a díky tomu vždycky někoho ke hraní kolem sebe, byla jsem ráda doma, v přírodě, u našich zvířat… ano, můžu říct, že takzvaná střední vrstva, ke které jsme asi patřili, se měla lépe než předchozí generace. Stanoveného cíle se tedy povedlo dosáhnout – plán splněn. A dnes? Dnes jsem já sama matkou. Jaké je tedy rodinné motto ve výchově našich dětí? Čas se změnil, svět se točí dál – a možná je postavený na hlavu, protože spousta problémů, které se řeší v naší době, jsou opravdu jen problémy luxusu. Spousta vymožeností v technice, vědě a výzkumu diktuje určitý standard, o který se snažíme. Ale jestli vždycky opravdu všechno potřebujeme, to se neřeší. Často pochybuji o správnosti požadavků našeho společenského života a „kultu těla“. Naše konzumní společnost žije v nadbytku, jsme generací zažívající blahobyt. To utváří naši dnešní dobu, což není právě povznášející. Ale máme proto, že tak žije většina, strčit hlavu do písku a přizpůsobit se? Zatímco takto uvažuji a oddávám se svým myšlenkám, zabloudí můj pohled k Panně Marii. Tedy upřímně, ona je tak důvtipná, hned mě napadá jedno starší schönstattské motto: „Volně – svobodně – kněžsky“. To je přece geniální motivace! Nemůžeme zastavit čas ani zadržovat pokrok. Také stálé naříkání a nadávání není řešení. Bůh řídí svět dál a já jsem přesvědčena, že v mottu „Volně – svobodně – kněžsky“ je potenciál pro nás i pro naše děti, který může změnit svět. To si také rozhodně přeji pro naše děti: aby prožily svůj život v Boží plnosti, s nohama na zemi, hlavou v nebi a se srdcem na správném místě.

Došlo k pokroku

Už to zvládneš! Našli jsme pro naše děti velmi dobrou základní školu. Mělo to jen jeden háček: je od nás vzdálená dvě vlakové zastávky. Pro starší děti to nebyl žádný velký problém – po dvou týdnech si zapamatovaly cestu a jezdily samy. Jenže naše Sofie byla jiná: sice už znala cestu, věděla přesně, do kterého vlaku má nasednout a kde musí vystoupit, ale měla strach. Obzvlášť se bála cizích mužů ve vlaku. Tak jsem ji několik měsíců vyzvedávala ze školy. Časem nám došlo, že asi nedojde k tomu, že by řekla: „Už to zvládnu sama.“ Proto jsem s ní začala vymýšlet několik pravidel, jak se ve vlaku chovat: „Když nastupuješ, sedni si nejlépe k nějaké jiné mamince, babičce, nebo dědečkovi, kteří s sebou také mají dítě. Potom si budou ostatní myslet, že k nim patříš.“ „Nesedej si na místo, kde jsou všechna ostatní sedadla volná. Jinak si k tobě může někdo přisednout.“ „Když jsou v tvé blízkosti lidé, kterých se bojíš (Sofie třeba nemá ráda mladé lidi ověšené řetězy), pak prostě vstaň a najdi si jiné místo.“ „A mysli na to: tvůj anděl strážný je vždy s tebou!“ Pedagogika P. Kentenicha nás naučila: k pokroku dojde, když našim dětem důvěřujeme. A po půl roce už jsem ji zkusila vyzvednout na nádraží v cíli cesty. Sice měla ještě slzy v očích – ale zvládla to, velmi se jí ulevilo a byla na sebe hrdá. Pořádně jsme ji pochválili a dali jsme jí malý dárek – a další dny už to šlo bez slz. 5

Spoj náS… 3/2015

Volba školy – stejně jako starší bratr? Nedávno mi zavolala moje kamarádka Karin a říká: „Vaše děti šly po základní škole do různých škol. Proč jste se tak rozhodli?“ Nejdřív jsem se té otázce podivila. Po dalším vyprávění mi Karin vysvětluje, že její syn nyní chodí do čtvrté třídy na základní školu a chce se rozhodnout pro jiné gymnázium než to, kam chodí jeho starší sestra. To snad není tak neobvyklé, říkám si. Ale Karin mi vypráví, že skoro všichni její známí a přátelé ji od toho odrazují: „Je to nepraktické, když chodí děti do různých škol. Lepší je mít je všechny v jedné škole pohromadě.“ Chvíli přemýšlím, v čem by měla být výhoda. I když jsou děti v jedné škole – třídní schůzky jsou stejně v různých dnech. Ředitelská volna ve stejné dny jsou možná výhodou tehdy, když nemáte víc než dvě děti – když ale chodí další sourozenci na základní školu tak jako u Karin, nehraje to žádnou roli – ti budou mít totiž volno určitě jindy. Diskutujeme o tom a mě kromě všech těch praktických otázek napadá ještě něco jiného: naše dítě musí chodit do školy každý den a musí se tam cítit dobře. Když se pro nějakou školu rozhodne, pak je to proto, že se mu tam líbí, protože mu vyhovuje místní atmosféra. A v tomto jsou děti úplně odlišné. Například naše dcera se rozhodla jít na nižší stupeň na jednu obrovskou školu – u vchodu panuje taková hladina hluku, že ostatní děti radši utečou. Ve školním autobuse je každý den tlačenice bez konce – ideální pro naši extrovertní dceru! Jí bylo taky úplně jedno, kam jdou její kamarádky po základní škole. Alespoň prý může poznat nové přátele – tak se k tomu stavěla. Náš syn se rozhodl úplně jinak: vyhledal si společně s nejlepšími přáteli ze základní školy malou školu, která přesně odpovídala jeho tehdejším představám. Pro nás bylo důležité vidět individuální potřeby našich dětí a tak je tomu doposud.

Skvěle zařízeno – výuka hry na housle Naše Anna (12) mluvila již od šesti nebo sedmi let o tom, že by se jednou chtěla učit hrát na housle. Když jsem se tak na ni dívala, říkala jsem si vždycky: tento nástroj by se k ní opravdu mohl dobře hodit. Když jí bylo osm, chtěla jsem ji přihlásit do hudební školy v místě našeho bydliště. Ale tam nám řekli, že v příštích dvou letech to není možné, protože je již mnoho přihlášených. Ještě byl čas, a tak jsme nebyli moc znepokojení. Ale i po skoro třech letech nám bylo opět řečeno, že je třeba počkat! Její přání rostlo, a tak jsme mezitím hledali i nějakého soukromého učitele, ale to nebylo jednoduché: příliš daleko a drahé. Jednou v neděli jsme byli pozváni na mši k jubileu jednoho kněze. Byl tam skvělý orchestr a potkali jsme jednu paní, kterou jsme už dříve znali, ale již jsme ji několik let neviděli. Při mši hrála krásně na housle. Naše Anna byla celá bez sebe. Později při rozhovoru řekla toužebně té paní: „Já bych tak ráda uměla na housle jako ty.“ Nato paní řekla: „Tak přijď ke mně, učím v hudební škole a mám pro tebe od podzimu ještě jedno volné místo.“ To bylo překvapení! Ukázalo se, že to je snadno proveditelné, a tak chodí naše Anna od září do houslí. Každý týden se na to velmi těší – všechno jí velmi vyhovuje: nástroj, paní učitelka a skvělý je i čas, který strávíme společně cestou tam a zpět. Z vyprávění rodin, FAB 1/15, překlad Pavel Přidal, Veronika Králová. 

Spoj náS… 3/2015

6

o individuálním přístupu k výchově dětí Před několika dny mi volala Jarka Danielová a chtěla, abych napsala do Spoj  nás  článek o individuálním přístupu k výchově dětí. Právě jsem se chystala na mši svatou do kostela v sousední vesnici, a tak celou pěší cestou v duchu přemýšlím, co napsat. Nad myšlenkami o výchově dětí mi ale v hlavě vítězily myšlenky na právě prožitý včerejší den v Praze a hokejový zápas mistrovství světa v hokeji, na který jsme se dílem Boží dobroty dostali i my, ač jsme o to vůbec neusilovali. Ba nikdy by mě ani nenapadlo, že bych i já mohla vyrazit na hokej. Ale stalo se tak. Nebyl to sice zápas „atraktivní“, kde by hrálo Česko. Zápas Německo – Francie byl ten zápas pro nás a my jsme se na něj těšili právě tak, jako by hráli Češi s Kanadou. Německo vyhrálo 2:1. Zpočátku jsem nevěděla, komu fandit. Protože Schönstatt je v Německu a poznali jsme tam tolik dobrých lidí, cítila jsem povinnost fandit Němcům, ale francouzští chlapci byli o moc hezčí, dresy krásnější, sytě modré, a taky ten jejich jakýsi šarm. Povinnost ale zvítězila a jásali jsme s Jardou, když gól dali Němci, zatímco naše Anička naopak, když dali gól Francouzi. V O2 aréně jsem byla poprvé v životě. Sledovala jsem hokej a současně i všecko kolem. Bylo pro mě moc zajímavé pozorovat, jak se celé systémy kamer a také světla na závěsném panelu od stropu natáčejí. Obdivuji vždycky, kam až technika a vynalézavost lidská jde a co všecko je možné. Současně jsem pozorovala vše, co bylo jiné než doma u televize. Tam je přenos komentován a člověk je do zápasu doslova vtažen, komentátor jásá, křičí, hněvá se, povzbuzuje, jenže tady nic. Když jsem na chvíli koukala na strop se světly, hned mi uniklo, že kdosi jde na trestnou lavici, ani jsem faul nezaregistrovala. A pak nastala komerční přestávka. V televizi mě to vždycky nazlobí, mám dojem, že oni hráči hrají a místo toho, abych se mohla dívat, je mi ukrajováno ze zážitku jakousi reklamou. Ale ono ne, oni nehrají. V té chvíli, kdy v aréně zaznělo: „komerční přestávka“, otevřely se v rozích arény brány na led a z nich se vyrojili muži jako broučci stejně oblečení, každý v ruce širokanánskou lopatu na shrnování ledu a nacvičeným způsobem doslova vypluli jako na vodu s těmi obrlopatami jeden za druhým a rychlým tempem ve vteřině shrnuli celou ledovou plochu. Hokejoví fanoušci prominou, ale pro mě byl tento zážitek komerční přestávky tím nejsilnějším z celého mistrovství světa. To, že tuto akci museli ti hoši vykonat ve velmi krátkém stanoveném čase, nemohli lelkovat, pokašlávat, smrkat, prostě dělali přesně to, co měli poručeno a precizně nacvičeno. Ta úžasná kázeň, protože jinak by toto trvalo daleko déle. Ta takřka stoprocentní účinnost jejich práce mě fascinovala. Vzpomínám si, jak jsme jako mladí bruslili na místním kluzišti a nakonec bylo nutno také uklidit led, ale to nám trvalo třeba i hodinu a nebylo vůbec jednoduché všechen sníh nadrcený bruslemi z ledu odklidit. Ale abych se přece jen dostala k té individuální výchově dětí. Možná se to tomu hokeji tak trochu podobá. Zpočátku člověk neví, „komu fandit“. Pozoruje, jak je jeho milované dítě docela jiné, než by čekal. Ach jo, ono to není po mně, to já jsem vždycky… to já jsem nikdy… po kom jen je??? A tak, mám-li radit já, která se na to vůbec necítím, radím: pozorujte život a hledejte s pokorou vždycky to, čemu a proč fandit. I kdybyste fandili jen pro „krásný dres“. 7

Spoj náS… 3/2015

Rada druhá: nenechte se emočně příliš vtáhnout do děje. Když hrají Češi, nejde to, tam jsme jako slepí a fandíme jenom jim. Proto dítě, které se vám nejvíc podobá a je po vás, trpí nejvíce. Nejde z těch emocí nikam ven a vy je pak tím velikým „fanděním“ zbavujete svobody. Tlak, že „oni musí vyhrát“, je jako těžké břemeno, které jim naložíte. Proto radím, vnímejte své děti jako Bohem darované zcela jedinečné, ne jako své vlastnictví. Ony nemusí vyhrát, my jim musíme fandit. Ale je možné i „pozorovat kamery“. Rada třetí: učte se žasnout. Možná ani člověk nepřemýšlí nad tím, že neumí žasnout. Umět žasnout je úžasné, vede k vděčnosti a pocitu hlubokého štěstí. Ale stejně jako všemu jinému, i tomu se musíme učit. Učte se žasnout nad vším všedním a nepatrným, abyste v tom světle „žasnutí“ dovedli přehlédnout to, nad čím žasnout nejde. „A pak nastala komerční přestávka…“, a to bylo pro mě nejsilnější. Ano, takové děti bych chtěla mít. Aby všechno „klapalo“, aby nic nevázlo, aby byl každý na svém místě, aby byly vzorné ve škole a charakterní a moudré a chodily včas domů. Abych se o ně nemusela strachovat. Aby nosily pěkné oblečení a nedělaly mi ostudu na školní besídce v riflích. Aby se holky tolik nemalovaly, aby dospívající kluci nepili pivo, aby… Ale nám to „uklízení ledu“ kdysi trvalo i hodinu a taky jsme jej pak měli krásný a měli jsme radost a i přesto, že to nebylo dokonalé, bylo to naše kluziště. Rada čtvrtá: buďte trpěliví. Pán Bůh má čas. On jej neměří hodinkami jako my, u Něho je stále „teď“. Možná tím posledním, co ještě chci vám, kteří jste dočetli až sem, sdělit, je toto: Nemyslete si, že na výchovu dětí stačíte sami. „Já miluji ty, kdo milují mě“, říká ústy Otce Kentenicha Matka Boží v Zakládací listině. „Získávejte si věrným ba nejvěrnějším plněním svých povinností co nejvíce zásluh a darujte mi je. Pak k vám ráda sestoupím a budu štědře rozdílet své dary a milosti.“ Horlivým životem modlitby a příspěvky do kapitálu milosti svým dětem vyprosíme všechno. Od nás Panna Maria chce jediné – dát našim dětem svůj čas. Není nic důležitějšího, co bychom svým dětem mohli darovat, než náš Pannou Marií proměněný čas. A nebojte se, Ona vám ty vaše děti vychová. Jen žijte věrně své poslání rodičů, buďte tím, čím jste – z celého srdce. Alena Lavičková

Spoj náS… 3/2015

8

Prožili JSMe

Diplomová práce J. landy získala cenu institutu Josefa Kentenicha Cena Institutu Josefa Kentenicha (JKI) za rok 2015 byla 8. března udělena Jiřímu Landovi, který je členem společenství Schönstatt-Patres, za diplomovou práci nazvanou „Ukrytý v Bohu“ (Geborgen in Gott). Zpracovává myšlenku duševního a duchovního domova u J. Kentenicha a její pastorační využití v schönstattském hnutí. Cena je udělována za závěrečné práce nejen z oboru teologie, které se zabývají osobností P. Kentenicha a vědeckou diskusí jeho myšlenek. Cenu J. Landovi předal ředitel JKI Dr. Bernd Biberger a mezi hosty byl také emeritní arcibiskup Dr. Robert Zollitsch, který se o vznik ceny zasloužil. J. Landa si toto téma vybral proto, že je mu osobně blízké. Pochází z Litoměřic, kde mnoho nynějších obyvatel bylo v minulosti vykořeněno ze svého prostředí, a to především v souvislosti s poválečnými událostmi spojenými s odsunem německého obyvatelstva a následným přesídlováním během komunistické diktatury. Dalším důvodem jeho osobního vztahu k tomuto tématu je jeho odchod z Čech do noviciátu Schönstatt-Patres v Německu. Hledání a nalezení domova mezi spolubratry a v Bohu bylo v jejich kurzovním ideálu vyjádřeno slovy „Oheň domova“. „Kde domov můj?“ To je podle J. Landy základní otázka lidského bytí. Zaznívá od uprchlíků, pronásledovaných křesťanů, ale také od ostatních lidí, kteří se v pluralitní společnosti s jejími neomezenými možnostmi cítí dezorientováni. Tázat se po domově může zároveň znamenat tázat se po vlastní identitě, příslušnosti, stabilních vztazích, míru, svobodě a Boží přítomnosti. Na tuto otázku je obtížnější nalézt odpověď dnes než kdykoliv dříve. V návaznosti na P. Kentenicha chápe Landa domov dynamicky a v mnoha dimenzích, kterými jsou např. osobní, myšlenkové a místní vazby, stejně jako duchovní vazby. Podle P. Kentenicha souvisí hledání domova se schopností člověka vytvářet vztahy. Vývoj přirozených vztahů je přípravou pro tvorbu vazeb nadpřirozených. Pravidla, kterými se řídí vytváření vztahů, jsou tedy také pravidly hledání domova. V tomto procesu je důležité podporovat schopnost prožívání vztahů. Zajímavým rysem práce je zpracování tématu využití těchto principů ve spiritualitě schönstattského hnutí. Zde je třeba jmenovat žitou Úmluvu lásky, roli společenství ve spiritualitě schönstattského hnutí a svatyňku jako místo duchovního domova. Foto: Brehm. Zpracovala Ludmila Martínková podle http://www.schoenstatt.de/de/news/2693/112/Diplomarbeit-zur-seelischen-Beheimatung-mit-JKI-Preis-ausgezeichnet.htm

9

Spoj náS… 3/2015

Jarní „tichý víkend pro ženy“ Letošní jarní „Tichý víkend pro ženy“ se konal o víkendu od 10. do 12. dubna již tradičně v Rokoli. Zúčastnilo se jej asi 25 žen z Čech i Moravy, aby zde mohly načerpat nové podněty, fyzickou sílu i duchovní impulsy do reality všedních dnů. Jitka Crhová zvolila téma přednášky „Enneagram – 9 tváří duše“. Eva Tauchmannová se pečlivě starala o organizační stránku víkendu v rokolském poutním domě a P. F. Rousek nás doprovázel duchovně, slavil s námi mši svatou a zpovídal. Setkání bylo oficiálně zahájeno mší svatou v kapličce, kde nám P. Rousek poděkoval za to, že jsme ženami a že jsme se sešly na tomto posvátném místě, ke kterému má vřelý osobní vztah. V sobotu dopoledne se konala samotná přednáška, respektive její první část. Po obědě pak bylo volno, které každá z nás mohla vyplnit dle svých potřeb a zájmů: spánkem, odpočinkovou procházkou, výletem do okolí či rozjímáním v kapličce nebo na „Cestě manželů“. Kdo chtěl být aktivní a toužil po pohybu, zvolil cvičení s fyzioterapeutkou. Sobotní večer jsme se sešly na mši svaté a na adoraci, poté jsme v poutním domě absolvovaly zbývající část přednášky, která byla zakončena volnou diskuzí. V neděli dopoledne jsme se věnovaly výtvarné činnosti, při které jsme měly vyjádřit svůj aktuální vnitřní stav a vnímání sebe sama a svých potřeb a přání. Pomocí obrázků z časopisů a čtvrtky jsme prezentovaly samy sebe, své pocity a priority. Katka Pelánová, která nás provázela tímto dopolednem, nám chtěla ukázat jednu z možných cest, jak porozumět svým pocitům a touhám, úzkostem, strachu či obavám. Víkendový program jsme poté ukončily výborným nedělním obědem. Musím se přiznat, že nejprve se mi moc nechtělo trmácet se někam daleko, kde budou jenom „samé ženy“. Pak jsem ovšem zvážila luxus odvozu autem z Prahy do Rokole a zpět, čas, který budu mít pro sebe, pro setkání s Bohem a ztišení v krásné přírodě na promodleném místě a také čas na setkání a sdílení s dalšími ženami. Velmi mile mě překvapilo a zasáhlo téma přednášky, které mě nadchlo natolik, že jsem knížku koupila – sice svému manželovi, ale čtu ji hlavně já. Po prožitém tichém víkendu se nyní snažím více pochopit svou komplikovanou povahu a konečně přijmout to, že vše je Boží dar a jen na mně záleží, jak s ním budu zacházet. Klára Gorčíková Spoj náS… 3/2015

10

Setkání pražské schönstattské rodiny ve Strašnicích Dne 19. května se pražská schönstattská rodina sešla v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze ve Strašnicích. Poprvé jsme se setkali loni v květnu, kdy nás v Praze navštívil symbol Boha Otce („Boží Oko“) dříve, než našel trvalé umístění v Originální svatyňce v Schönstattu. Tehdy jsme se rozhodli založit novou tradici – květnové setkání pražské rodiny se koná ve Strašnicích místo na Koulce jako obvykle. Setkání začalo v 17.25 modlitbou růžence; následovala mše svatá, kterou sloužil P. Vladimír Kalík. Po mši a litaniích jsme se přesunuli do farní kavárničky, kde jsme měli společný program. Po uvítání se promítalo krátké video doprovázené reprodukcí hlasu P. Kentenicha. Záznam byl pořízen 20. ledna 1967 při příležitosti 25. výročí „druhého milníku“, tj. rozhodnutí P. Kentenicha nechat se uvěznit v Dachau. P. Kentenich v nahrávce vítal své posluchače a tedy vlastně i nás. Poté sestra Cyrila okomentovala video s hlavními momenty z oslav v Schönstattě ze dne 18. října 2014. Pak následovaly důležité pasáže z promluvy papeže Františka při audienci se schönstattskými poutníky v Římě ze dne 25. října 2014. Dále manželé Danielovi přečetli některé z tzv. Mozaikových kamínků – vzpomínek na P. Kentenicha. Po závěrečné modlitbě a požehnání byl volný program. Sešlo se nás asi 22; setkání proběhlo velmi příjemně, vládla přátelská a veselá atmosféra. Rádi jsme se opět sešli s některými lidmi, kteří nemůžou chodit na setkání na Koulce. Martin Vocet

11

Spoj náS… 3/2015

rokolská pouť 23. 5. 2015 Jarní pouť do Rokole je pro nás staré schönstatťáky z Brna jasnou srdeční záležitostí. Od roku 1981, kdy jsme se právě 31. května úmluvou lásky do díla zapojili, nebyl snad jediný rok, kdy bychom tuto cestu nepodnikli. Někdy jsme jeli i dvakrát, a to když termín jarní pouti byl více vzdálen od našeho výročního data. Mnohdy jsme omluvili děti ze školy a jelo se. Královna a její věc má před čímkoliv přednost…Dosud můžeme svědčit, že její starost o naše záležitosti je úžasná! Zpočátku se pouť odehrávala v kostele u staré kapličky u pramene. Často pršelo až lilo, bylo blátivo. Kostelní prostor nám později čím dál méně stačil a spousta lidí se dovnitř vůbec nedostala. Jednou – asi v roce 1992 (nevzpomenu si přesně), v době, kdy se odehrávaly horké zápasy o vlastnictví pozemku, na kterém dnes kaplička stojí, nás sestra Marie vyzvala, abychom všichni poutníci udělali velký kruh na louce, a znovu poprosili naši nebeskou Matku, aby převzala vládu nad jednáními – nade vším majetkem…

Spoj náS… 3/2015

12

Tehdy Josef dostal za úkol 3× mávnout schönstattskou vlajkou a my jsme po jeho výzvě – „Maria vládni“ odpověděli: „platí, zůstaneme věrni svazku lásky.“ Pro mnohé to bylo dojemné, já se však přiznávám, že jsem v té chvíli záviděla sestře Marii její víru, ale pro sebe jsem si pomyslela, že se nacházím v partě trochu bláznivých lidí… Samozřejmě, že jsme velmi prosili za pád komunismu, zvláště korunovací na Velehradě. Když to konečně přišlo, tak nás ta svoboda natolik fascinovala, že jsme si říkali, jestli nechceme moc… Ale vůbec ne! Panna Maria má – podle slov sestry Marie – chytrou hlavičku a pro ni neexistuje žádný problém. A letos mě právě tento moment jasně vyvstal před očima, když jsem klečela na teplounké trávě v nejkrásnějším přírodním chrámu, okolo sebe vidím spoustu lidí, které už ani všechny osobně neznám, vidím děti, kterých je rozhodně víc než před 30 lety a vnímám příjemný vánek, přestože byl hlášen déšť… A když při modlitbě malého zasvěcení jemně prokouklo sluníčko, bylo to, jako by se sama MTA na nás usmála a znovu opakovala: „Nedělejte si starosti se splněním svých přání, já miluji ty, kteří mě milují. Získejte si jen věrným a… dál už to známe! Proto se už nebojme jakéhokoliv problému – politického, majetkového, vztahového atd… Všeho do času, vše má svůj smysl – Ona má přece chytrou hlavičku!!! Helena Múčková foto O. Krchňák

13

Spoj náS… 3/2015

Brigáda na cestě manželů Prvního května se uskutečnila v Rokoli brigáda na úklid a opravu Cesty manželů. Bylo třeba shrabat suchou trávu, dosypat štěrk na místa poškozená deštěm a vysekat náletové křoví. Páteční ráno bylo chladné a mokré, přesto se nás sešlo asi 30. Vybaveni patřičným náčiním jsme se dle pokynů Jirky Novotného pustili do práce od poutního domu až po poslední zastavení naší cesty. Kolem 13. hodiny jsme byli s úklidem z velké části hotovi a nad hlavou nám zasvítilo sluníčko. Z poutního domu již voněl gulášek a čerstvě upečené buchty od Hanky Brunové. Odpoledne nás čekalo vyčištění a úprava cestičky v lesíku u kostela. Půjdete-li dnes směrem od pramínku kolem kostela, můžete projít lesíkem a zastavit se u fotografie Jana Pavla II. Posadit se a jen tak poslouchat koruny stromů. Cesta Vás pak dál vyvede na louku směrem ke kapličce Betlém. Na závěr dne, k radosti nás všech, jsme zapálili táborák a večer si opekli buřtíky. Vše předkládáme Panně Marii do kapitálu milosti a děkujeme za krásné společenství. S. Marelová

Modlitba během – 1000 km uběhnutých na různé úmysly Akce byla inspirovaná Fackellaufem 1800 km z Vale di Pompei do Schönstattu. Této akce se účastnil Standa Juránek mladší, který nám o tom vyprávěl, a tak jsme se nadchli nápadem uskutečnit něco podobného i u nás. Chtěli jsme duchovně propojit původní kapličkou v Schönstattě s naší Rokolskou kapličkou a pozemkem budoucí kapličky v Brně. Rozhodli jsme se nejdříve „virtuálně“ běžet ze Schönstattu do Rokole – 830 km. To znamená každý z nás v místě bydliště začal běhat a každý běh obětovaný na nějaký úmysl zapisoval do společné tabulky na internetu. Poté jsme naplánovali náš společný běh z Rokole do Brna 190 km. Nejdříve jsme chtěli běh zvládnout za jeden víkend, ale mnozí mohli jen v pátek a sobotu, a tak jsme běh rozložili na dvě etapy: 24.–25. dubna a 29.–31. května. V Rokoli jsme začali mší svatou v kapličce, kde každý převzal své tričko se slovy: „Ať se tvůj běh stane modlitbou“. Na cestu nám z Německa zapůjčili pochodeň, která se účastnila velkého Fackellaufu. Tu jsme si v kapličce zapálili „betlémským“ ohněm. Po mši už následoval společný start s pokřikem: „Modlitba nohama – modlitba botama – jedem!!!“ Odstartovat a dorazit do cíle jsme chtěli společně – takže první kilometr jsme běželi společně. Ale takto bychom daleko nedoběhli, takže následuje standardní štafetové střídání – na cestě je vždy dvojice – vepředu běžec se zapálenou pochodní, zapsaným úmyslem, na který běží a GPSkou měřící vzdálenost – za ním cyklista s mapou. Když je běžec unaven, vystřídají se. Kdyby se cokoli stalo, jsme ve spojení mobilem. Ostatní Spoj náS… 3/2015

14

mezitím popojedou autem 5–10 km dle zdatnosti této dvojice. Počasí v první etapě nám skvěle přálo, dobře jsme si ho vymodlili! V druhé etapě nebyla nouze i o drsnější okamžiky. Běžíme a najednou začíná pršet. Nejdříve v pohodě, ale déšť zesiluje, zhasíná nám pochodeň a když jsme se schovali pod stromy, začínají padat i kroupy. Doběhli jsme promoklí až na kost, ale šťastní, že naše modlitba byla podpořena větší obětí. Doma u Hurtů v Brně-Bosonohách jsme se ale převlékli a posilnili na závěrečnou etapu. Ostatní tam na nás již čekali schováni před deštěm. Ostatně i v první etapě jsme využili zázemí domova Gregorů v Lanškrouně, kde jsme se společně naobědvali a odpočinuli si. Asi nejsilnějším zážitkem bylo společné doběhnutí na pozemek budoucí kapličky v Josefově sadu. Nejdříve jsme chtěli společně běžet jen poslední kilometr, ale nakonec většina běžela celých posledních 7 km od Hurtů. Mile nás překvapilo, že od kostela ve Starém Lískovci nás až na pozemek doprovodil bohunický starosta Antonín Crha. Ten nám na pozemku i vyprávěl historii vzniku myšlenky budoucí kapličky. Společné doběhnutí k cíli našeho běhu bylo krásným pocitem po tolika kilometrech námahy a společných zážitků. Na pozemku nás také přivítalo pár schönstatťáků, se kterými jsme společně oslavili děkovnou mši svatou s prosbou za budoucí kapličku. Nakonec jsme u Bildstocku zakopali bronzový symbol ohně symbolizující mimo jiné třetí milník 31. května. Když jsme běh plánovali, tak jsme netušili, že doběhneme na „vigilií“ tohoto významného dne. Pak už jsme pokračovali oslavu u ohně s dobrými špekáčky. Po přespání na faře u sv. Jakuba jsme v neděli farníky překvapili vběhnutím s pochodní doprostřed kázání o. Daniela, který nás naoko okřikl, jestli si pleteme kostel s olympijským stadionem – v kostele se přeci neběhá, ale modlí se. My jsme vysvětlili, že se během právě modlíme a podělili se o naši zkušenost. Farníkům se naše akce líbila a po mši na farní kavárně se otce Daniela hodně vyptávali na podrobnosti. Nechyběl samozřejmě ani duchovní závěr v kapli u oltáře budoucí brněnské kapličky. Společnými silami jsme tedy uběhli přes 1000 km, a to podle našeho názoru není málo. Každý sám by něčeho takového nebyl ani náhodou schopen. Tím jsme si dokázali, že nejsme máčky a zároveň, že umíme táhnout za jeden provaz jako dobrá parta. Akce nás opět více spojila dohromady. Těšíme se na další společnou akci… Dan Kuťák, Kuba, Filip a Zdeněk Gregorovi, Matěj a Honza Dolečkovi Kuba Hurt, Dominik Matoušek, Venca Haičman, Jirka a Vítek Kubalcovi, František  Trávník, Kuba Holešínský, Kristián Esterka, Petr Krňávek, Martin Skalický a P. Daniel  Bořkovec. Virtuální běh navíc podpořili: Standa Juránek, Matěj Pur, Kryštof Petrovka,  Štěpán Kolomý, Mikuláš Holešínský, Miloš Zahradník a Martin Laštovic.

15

Spoj náS… 3/2015

K zaMyšlení

ať se mi stane podle tvého slova Lk 1, 26 – 38 V čem je význam těchto slov pro dnešní dobu, pro mne osobně? Není to výzva k následování Krista? Máme odvahu říci jako Maria: Ať se mi stane podle Tvého slova? „Anděl Gabriel byl poslán Bohem do galilejského města, které se jmenuje Nazaret…“

1/ ano k mému všednímu životu = nazaret Maria žila jako ostatní, ale její spojení s Bohem pronikalo vše, co během dne konala. Také můj život je utvářen každodenními obyčejnými všedními povinnostmi, událostmi, starostmi. To je náš Nazaret. Jak vypadá konkrétně – nechci z něj utéci? Hledám a vnímám Boha i v obyčejných všedních situacích, v ubíjející každodennosti? Pane, pomoz mi říkat ano k mému všednímu životu, ke všem úkolům, pracím a povinnostem, které mi přináší každý nový den a které mne často ubíjejí a unavují. Ukaž mi Svou tvář v mé každodennosti a všednosti. „Byla zasnoubena s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.“

2/ ano k mému jménu Na Marii nebylo nic zvláštního, jako jiné dívky v jejím stáří byla zasnoubena. Nebudila žádnou pozornost. Ale Bůh ji znal. Znal její jméno a její srdce, vyvolil ji a sdělil jí své poselství: Buď zdráva Maria… I já mám pro Boha nesmírnou cenu. Oslovil mne „jménem“, které obsahuje mé poslání a úkol. Bůh mne každý den volá „mým jménem“ a ukazuje mi, co ode mne chce. Naslouchám Mu? Znám se a přijímám se takový, jaký jsem? Pane, Ty mne znáš a miluješ takového, jaký jsem. Nauč mne říkat ano k sobě, ke svým schopnostem, ale i ke svým slabým stránkám, ke svému životu, ke své minulosti, k tomu, co bylo, je, i k tomu, co ještě přijde. Spoj náS… 3/2015

16

„Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milosti plná. Pán s tebou.“

3/ ano ke každodennímu Božímu příchodu Bůh posílá k Marii svého posla a s ním vstupuje do Mariina života. Mariino srdce je vnímavé a otevřené pro Boží příchod. Mám i já otevřené srdce? Vnímám skrze to, co prožívám a dělám, Boží příchod, Jeho oslovení? Vidím Jeho stopy – jdu po nich? Každý den se na chvíli zastavme a ptejme se: Kdy se mne dnes Bůh „dotkl“, kdy ke mně „přišel“? Co z toho, co jsem dnes prožíval – starosti s dětmi, povinnosti, rozhovory, telefonáty, úklid, televize, zprávy, setkání… mne spojilo s Bohem? Pane, nauč mne říkat Ano ke Tvému každodennímu příchodu. Dej, abych Tě poznával a vpouštěl do svého srdce, ať ke mně přistupuješ jakýmkoliv způsobem. „Ona se toho oslovení velmi ulekla a rozvažovala, co ten pozdrav má znamenat. Anděl jí řekl: Neboj se, Maria!“

4/ ano ke svému strachu Tam, kde Bůh vstupuje, tam se člověk zachvěje. Anděl zvěstuje něco neslýchaného, pro rozum nepochopitelného a nesrozumitelného. Maria je zneklidněna. Anděl ji ale v jejím rozhodování povzbuzuje: Neboj se… Tato slova poukazují na Boha. Od Něj přichází úkol. I v našich životech je spousta problémů, bolesti, nepochopitelných situací; ve světě se odehrává spousta tragédií, válek, nespravedlnosti… Dokážu za vším nepochopitelným slyšet slova anděla: „Neboj se“? Nejsou tato slova pozváním, abych svůj strach, své starosti, bolest,… odevzdal Bohu? Darovat strach znamená nestarat se úzkostlivě. Z čeho mám strach? O jakých úzkostech lidí kolem sebe vím? Mohu jim pomoci? Pane, přináším Ti vše, co mne tíží, z čeho mám strach – pomoz mi říkat ke všemu nepochopitelnému „ano“ s důvěrou, že za vším jsi Ty. „Našla jsi milost u Boha. Počneš a porodíš syna.“

5/ ano k milostem v mém životě Anděl mluví o Mariině zvláštní připravenosti – o jejím vyvolení, o milosti – kterou ji připravuje pro její úkol: Počneš a porodíš Syna… Možná mne ještě nikdy nenapadla myšlenka, že věta „Našla jsi milost u Boha“ platí také pro mne, pro můj život. Boží milost zasahuje i mne. Kde se setkávám s Boží milostí? Nechávám se Bohem a jeho milostí „nalézt“? Co je vlastně pro mne „milost“, co to znamená „milost“? Napišme si litanii díků: za jaké milosti – za co jsem vděčný, za co děkuji? Pane, Tvá milost mne objímá. Dej mi bdělé srdce, které je v každém okamžiku připraveno nechat se Tebou najít. Vím, že mé srdce se setkává s Tvou milostí různým způsobem, že i v samotě a v utrpení se mohu setkat s Tvou milostí.

17

Spoj náS… 3/2015

„Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“

6/ ano k mým otevřeným problémům Maria neříká „to je nemožné“, ale na nepochopitelné oslovení odpovídá otázkou: „Jak se to stane?“ – prosí o vysvětlení; ukazuje svou ochotu hledat Boží vůli, ale ať jí Bůh ukáže způsob a cestu. V našem životě jsou také situace, kdy máme pocit, že nevidíme žádné východisko, nenalézáme žádný smysl toho, co se děje a co prožíváme, někdy se nám chce ode všeho utéci. Obracíme se s tím na Boha a hledáme Jeho cesty? Přijmout problémy ve svém životě neznamená, že je potlačím, odsunu, nebo dělám, jako kdyby neexistovaly, nebo před nimi utíkám – ale přijmout je znamená proměnit je v otázku: „Jak se to stane?“ Pane, neprosím Tě, abys odstranil mé otevřené a nevyřešené problémy. Patří k životu. Ale ukaž mi, jak je mohu a mám správně řešit. Dej mi velkou důvěru v Tebe, abych stále jen nenaříkal, ale stavěl na Tobě a kladl opakovaně otázku: Jak se to stane? Věřím pevně, Pane, že Ty to víš. Pomoz mi, prosím, říkat ano k mým nevyřešeným problémům. „Anděl jí odpověděl: Duch sv. na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní.“

7/ ano k působení Ducha sv. ve mně Anděl slibuje Marii sílu Ducha sv. Bůh sám je tím, kdo jedná a všechno působí. Mariin život se nestal příchodem Ducha sv. jednodušším. Ale Jeho mocná síla stojí za Mariiným životem. Kde působí Duch svatý v mém životě? Dávám pozor na jeho vnuknutí? Chápu je? Kde mne Duch sv. k něčemu vybízí? Nechce mne „rušit“ právě tam, kde se křečovitě opevňuji za svými zvyklostmi? Říkat ano k působení Ducha svatého je riziko. Ale právě v riziku se pro mne skrývá Boží síla. Pane, pomoz mi, abych se naučil chápat vnuknutí Tvého Ducha a následovat je. Chci jím nechat proniknout všechno své myšlení, jednání, lásku. Pomoz mi říkat ano k působení Ducha sv. ve mně. „Neboť u Boha není nic nemožného.“

8/ ano k tomu, co se mně zdá nemožné Od Marie je očekáváno něco, co je lidsky nemožné. Duch svatý přesahuje lidské možnosti. Boží možnosti jsou nekonečné, pro Boha není nic nemožného. Co je možné, to se ukáže, až když se o to pokusíme, když to vyzkoušíme. Ne všechno je v lidských silách, ne všechno je možné udělat. Prožíváme mnoho omezení: hranice zdraví, výkonnosti, schopností…vidíme nepřekonatelné hranice mezi lidmi… ve vzájemných vztazích…

Spoj náS… 3/2015

18

„Nic není nemožné“ – stává se tato věta také mou vlastní „zkušeností“? Znamená to nespoléhat se jen na své vlastní síly, ale důvěřovat Bohu a počítat s Ním. Znamená to věřit v Boží možnosti v každé situaci. Opírám se o svou vlastní sílu a možnosti, nebo i v maličkostech počítám s tím, že u Boha není nic nemožného? Dovedu pochybujícímu dodat odvahu? Pane, děkuji Ti za všechno, co jsi mi v životě umožnil – ale děkuji Ti i za všechny hranice, na které jsi mne nechal narazit. Děkuji Ti za všechno, co se mi zdá být nemožné, nemyslitelné – právě v těchto chvílích se učím důvěřovat ve Tvou náklonnost. Nedej, abych ztratil odvahu a pomoz mi říkat ano k tomu, co se mi zdá být nemožné. „Maria řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

9/ ano, ať se mi stane… Maria se zcela přenechala Bohu. Celý její život je shrnut do tohoto „ANO“. Bůh ji může použít, může působit. Celé bytí Mariino říká „ano“. Je zcela darovaná, vtažená do Božích plánů. „Ano“ může být děkující, působí-li mi radost. „Ano“ však může působit i bolest, může mnoho vyžadovat, bere-li mi něco vzácného. „Ano“ mohu také zapomenout, opominout, protože nejsem dost vnímavý a pozorný. „Ano“ může být také odmítnuto, protože ho nechci říci. V životě existuje mnoho různých „ano“. „Ano, ať se mi stane“ – je nikdy nekončící „ano“. Kéž se vždy ptám, Pane, na Tvé plány s mým životem a odpovídám: „Ať se mi stane…“ Sestra Anna

„Na všechny situace zvěstování v dějinách svého života, rodiny a doby chceme odpovědět postojem P. Marie: Ona nejdříve  uvažovala,  jaké  poselství  jí  anděl  přinesl,  potom  si  vyžádala  radu  a  poučení:  Jak  se  to  stane?  Vždyť  muže  nepoznávám.  A  teprve  potom  vyslovila  své  Fiat.  To  kéž  je  také  náš  způsob  jednání.“  P. Kentenich

19

Spoj náS… 3/2015

Spoj  nás… 3/2015

20

21

Spoj  nás… 3/2015

První kontrakt třetího kurzu… Třetí kurz Institutu schönstattských rodin „portus misericordiae et spei“ oznamuje, že 15. srpna 2015 na svátek nanebevzetí p. Marie ukončí svoje sedmileté období výchovy v noviciátu a vstoupí podpisem 1. kontraktu oficiálně do společnosti Institutu schönstattských rodin. Tento akt se uskuteční v Rokoli v 15 hodin při mši svaté v kapli domu Mariiných sester. Všichni jste srdečně zváni. Rodiny 3. kurzu Institutu schönstattských rodin

23

Spoj náS… 3/2015

celonárodní setkání schönstattské dívčí mládeže

CELONÁRO SCHÖNSTATTSKÉ

9. - 11. října

9. – 11. října 2015 v Rokoli Čekají nás:

- workshopy, hry, společné modlitby, impulsy a s velkou pravděpodo Podrobný program upřesníme na začátku z Zarezervujte si už teď termín a pozvěte i své kamarádky. Všech workshopy, hry, společné modlitby, impulsy Čekají nás:

a s velkou pravděpodobností i zahraniční hosté!

Zájemkyně, které by se chtěly zapojit do přípravy setkání, napište Marii Adamco

podrobný program upřesníme na začátku září.

Zarezervujte si už teď termín a pozvěte i své kamarádky. Všechny jste srdečně zvány! Zájemkyně, které by se chtěly zapojit do přípravy setkání, napište Marii Adamcové na adresu: [email protected]

S S

etkání brněnSké diecézní rodiny v kapličce na petrově se koná pravidelně vždy v úterý před 18. dnem v měsíci! A to od 17.00, kdy začíná mše svatá.

etkání olomoucké arcidiecézní rodiny v kapličce na dómě se koná pravidelně vždy ve čtvrtek před 18. dnem v měsíci. A to od 17.00 při společné adoraci, která trvá do 17.50. Místní rodina tam chodí každý čtvrtek. Kdo má možnost, zůstává na mši svaté, která následuje v 18 hod.

P

ražSká SchönStattSká rodina se setkává jednou měsíčně u sester na Koulce na praze 5 podle domluvených termínů – (viz http://www.schoenstatt.cz) každý pátek následující po 18. dni v měsíci na večerní mši svaté v 18h v katedrále sv. Víta. příští setkání na Koulce bude 14. září 2015.

Spoj náS… 3/2015

24

Nabídka knižních titulů Schönstatt – Zakládací listiny 98 stran, cena 80 Kč Peter Wolf: Jeho poslání naše misie – mezinárodní Schönstattské hnutí je na společné cestě ke 100. výročí svého založení paterem Kentenichem. Třetí úsek cesty tvoří Rok misionářského poslání. Výbor ze zakladatelových textů a úvody k nim nás chtějí pozvat a  pomoci nám, abychom nově pocítili apoštolského ducha doby zakládání a  v  budoucnu ho nesli dále. K dostání u sester v Rokoli. 152 stran, cena 156 Kč. Přeskočila jiskra: Vaše srdce se rozhořela. Šest osobností z výchovné školy Schönstattu je na cestě, aby byly oficiálně uznány od církve jako svaté: Josef Engling, Gertraud von Bullion, Karl Leisner, Emile Engel, Mario Hiriart, Joao Pozzobon. Odrážejí rozmanité projevy svatosti. Jsou to ženy a muži, kněží, jáhni a  laici. Všichni se nechali oslovit, ba fascinovat ideálem moderní svatosti, jak ji ukazoval pater Josef Kentenich. 52 stran, cena 78 Kč. K dostání v Rokoli u sester. Pater Menningen vypráví… (o pateru Kentenichovi). P. Alex Menningen patřil k žákům zakladatele Schönstattského díla P.  Kentenicha. Později se stal jeho blízkým spolupracovníkem. Knížka má 50  stran, s  obrázky, cena 80  Kč, k  dostání v  Rokoli u sester.

25

Dorothea M.  Schlickmannová: Skrytá léta – dětství a mládí patera Josefa Kentenicha. Kniha nás zve, abychom přišli na stopu životního tajemství velké osobnosti. 268 stran, s  obrázky na křídovém papíře, doporučená cena 250  Kč (v  obchodě), jinak u  sester v Rokoli za asi 190 Kč. Paul Hannappel: Josef Engling / Terezie Martinová Pohled na tyto dvě osobnosti má nově a  hlouběji osvětlit a  zachytit osobu a  význam, velikost a  poslání sv. Terezie Martinové a Josefa Englinga. Srovnání pomůže objasnit společné i rozdílné rysy a snaží se poznat a  uznat platnou vlastní a symbolickou hodnotu. 114 stran, tisk pro vnitřní potřebu, cena 80 Kč, k  dostání v Rokoli u sester. Knihu s  názvem „Hrdinou dnes, ne až zítra – Prostý jáhen João Luiz Pozzobon“ napsal Esteban Uriburu. J. P. Pozzobon je člověk, který odpovídá na volání MTA a denně s  její svatyňkou pěšky putuje k rodinám, do nemocnic, škol, vězení… Díky jeho věrnosti vzniká okruh putovních svatyněk. U nás zastoupen asi 460 okruhy. 136 stran, cena 90 Kč, k dostání u sester v Rokoli.

Spoj  nás… 3/2015

naBíDKa Knižních titulů h. a m . Schifflovi: Vychovávat s radostí „Chtěli jsme oslovit i manželské páry, které jsou mimo Schönstatt, a tak jsme to zkusili s knihou o výchově dětí. A o výchově s radostí!“ takhle nám popsali manželé Hertha a Martin Schifflovi v lednu 2010 důvod k vydání knihy Erziehen mit Freude – Vychovávat s radostí. Knihu si můžete objednat u oldřicha Krchňáka (adresa v tiráži), cena 80 Kč. P. Josef kentenich: V pondělí večer (manželství jako cesta ke svatosti) Svazek 20 z cyklu V pondělí večer obsahuje podněty pro manželský a rodinný život. pater Kentenich rozvíjí vlastní pojetí manželské spirituality, jejíž podstatnou součástí je výchova k lásce. Cena je 120 Kč. helena Švubová: Panna maria matka Čím víc pochopíme některý z titulů panny Marie, tím víc se nám rozvine cesta, po které můžeme Marii následovat ke Kristu. Do tohoto souboru invokací Marie Matky jsou zahrnuty ty, které známe z loretánských litanií, ale i další běžně užívané – např. Matka dobré rady nebo Matka ustavičné pomoci. Vedle historického pozadí vzniku jednotlivých invokací obsahuje každá kapitola také související církevní učení vycházející z Bible, koncilních dokumentů a Katechismu katolické církve. publikaci navíc doplňuje 15 barevných meditativních obrazů p. Stanislava Weigela. Cena je 89 Kč + poštovné. Publikaci je možné zakoupit na adrese Jan Macek, U Rybníka 11, 466 01 Jablonec nad Nisou, e-mail: [email protected].

Spoj náS… 3/2015

m. Jana Šrutová: mariánská úcta na prahu třetího tisíciletí pohled na pannu Marii ve světle našich všedních dnů. jednotlivé kapitoly psala sestra jana za totality na přání otce biskupa Karla otčenáška a vyšly jako samizdat. Vydalo nakladatelství Sypták v roce 2003. Lze zakoupit za 79 Kč u Mariiných sester v Rokoli (Rokole 70, 549 01 nové Město n. M.) elmar busse: když semafor vypráví o bohu. Knížka je příkladem toho, že nejen sama příroda – bezprostřední dílo Boží – vypovídá o Bohu, ale třeba i takové elektromagnetické ovládání semaforů, autobaterie, zdymadlo, šicí stroj a další výtvory lidských rukou mohou člověka k Bohu přiblížit. Každé zamyšlení je rozvinuto z pohledu schönstattské spirituality. Meditace nad technikou, která nás nemusí od Boha vzdalovat, ale naopak k Bohu vést, je organicky propojována s myšlenkami p. Kentenicha. Cena je 80 Kč. Zájemci se mohou obrátit na adresu: Věra Karásková, Eleonory Voračické 5, 616 00 Brno, tel.: 549 247 177, email: [email protected]. obrázky mta si můžete zakoupit u mariiných sester v rokoli. obrázky jsou v následujících rozměrech a ceně: 340×270 mm (12mm okraj) – cena 29 Kč 270×200 mm (8mm okraj) – cena 16 Kč 150×108 mm – cena 1,8 Kč zatavený v pevné průhledné folii – 10 Kč 121×86 mm (malý obrázek) – 2 Kč objednané obrázky vám budou zaslány poštou. K ceně bude účtováno poštovné. je k dostání i samolepící nálepka – znak (symbol) schönstattského hnutí – (průměr cca 11cm) provedení na bílém nebo průhledném pozadí. Cena 17 Kč/ks. objednávky vyřizuje Antonín Crha (ant.crha@ seznam.cz).

26

Vydává Schönstattské hnutí, Viniční 461/69, 615 00 Brno. Redakce: Maria Elena Voctová Massa, Mikanova 3261/3, 106 00 Praha 10, e-mail: [email protected], tel: 774 591459 Jaroslava a Josef Danielovi, e-mail: [email protected] Martin Vocet, e-mail: [email protected] Ludmila Martínková, e-mail: [email protected] Jan Macek, e-mail: [email protected] P. Daniel Bořkovec, e-mail: [email protected] Příspěvky do příštího čísla nutno poslat do 31. října 2015 na společnou adresu: [email protected] Grafické zpracování obálky: ak. mal. Mario Král. Sazba a tisk: Jan Macek a Pavel Kusala, www.tiskem.cz Evidence odběratelů, přihlášky + odhlášení, distribuce: Marie Marečková, Náplavka 12, 603 00 Brno tel.: 543 213 524, mob.: 723 406 367, e-mail: [email protected] Číslo účtu u ČSOB v Brně: 0108667931/0300. Variabilní symboly: 99999 – hlavní podúčet (i pro platby za Spoj nás) Číslo účtu Apoštolátu u Ebanky: 1503578001/5500, název účtu je „Schönstattské hnutí“ 99999 – dary na apoštolát rodin 77777 – dary na projekt spojený s apoštolátem rodin 88811 – dary pro Schönstatt-Patres 88833 – dary pro Mariiny sestry Číslo účtu Schönstattské mužské mládeže u ČSOB Praha: 123646258/0300 (název účtu: SPOJENÉ RUCE) Variabilní symboly: 11111 – činnost sdružení obecně 22222 – akce mládeže 33333 – tábory 44444 – školení vedoucích Číslo účtu pro příspěvky na stavbu brněnské kapličky (název MPHC) vedeného u Sberbank CZ: 4200553740/6800, variabilní symbol: 99999

Spoj náS… 3/2015

27 4200553740/6800

Rokolská pouť 23. 5. 2015 (str. 12) – foto O. Krchňák (5×), Voctovi