Teorie a výzkum veřejného mínění
Mgr. Petra Anýţová
[email protected]
Atestace Zakončení předmětu: Dvě prezentace
(+ elektronická podoba) 1. Kritická recenze na téma vybraného článku + tři otázky do diskuze 2. Prezentace výsledků výzkumu veřejného mínění (sekundární analýza tiskových zpráv), závěry, grafické výstupy 3. cca 20 minut
Literatura
Kunštát, Daniel (ed.): České veřejné mínění : Teorie a výzkum. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7330-081-8 URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace : a veřejné mínění. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3563-4. Rendlová, E., T. Lebeda: Výzkumy veřejného mínění : teoretické souvislosti a praktická aplikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2002. ISBN 80-7330-032-x Šubrt, Jiří (ed.): Kapitoly ze sociologie veřejného mínění : Teorie a výzkum. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-522-1 Krejčí, Jindřich (ed.): Kvalita výzkumů volebních preferencí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-7330-056-7 Škodová, Markéta: „Co je to veřejnost.“ SOCIOweb 3 (2006). Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/upl/editorial/download/127_socioweb%20306%20cely%20pdf.pdf. ISSN 1214-1720 Vinopal, J.: „Rozhodovací procesy při zodpovídání výzkumných dotazů.“ Naše společnost 6 (1) (2008): 9 – 13. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100081s_Rozhodovaci_procesy.pdf. ISSN 1214-438X Krejčí, J.: „Předvolební průzkumy a média.“ SOCIOweb 3 (2004): 10 - 12. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z:http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=154&lst=112. ISSN 1214-1720 Lebeda, T., J. Krejčí, Y. Leontiyeva: „Volební preference (jak jim správně porozumět).“ Naše společnost 3 (2) (2005): 1 – 10. Dostupné z: < http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100049s_lebeda-vyzkumy.pdf>. ISSN 1214438X
Osnova 1. Podstata veřejného mínění 2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění 3. Charakteristika nositelů veřejného mínění 4. Role médií a názorových vůdců při formování
veřejného mínění 5. Empirické přístupy k veřejnému mínění 6. Zkoumání obsahů veřejného mínění – příprava výzkumu, výběr, techniky, dotazník, prezentace dat 7. Volební a další politické průzkumy
1
1. Podstata veřejného mínění a okolnosti jeho formování
Mínění lidu pojem poprvé pouţil vicomt Bolingbroke,
vydavatel listu Craftsmen (1726 – 1735) mínění lidu bylo namířeno proti korupci a představovalo „ducha svobody“: „Zkušenosti milionů lidí se nesmí zamlčovat. V mase obyvatelstva ţije správné cítění.“ [Prokop 2005: 115] Aristoteles: „Kaţdý jednotlivec bude sice horším soudcem neţ znalci, ale všichni dohromady budou buď lepší, anebo alespoň ne horší.“ [Aristoteles 1998] T. Jefferson se snaţil brát mínění lidu v úvahu i při konkrétní orientaci politiky: „Základem naší vlády je názor lidu, to je věc, o kterou se musíme starat především.“ G. Gallup – přirovnal výzkum veřejného mínění k měření pulsu demokracie (respekt vůči názorům občanů)
Definování pojmu 1. Veřejné, veřejnost
Veřejné/soukromé b) Zveřejnit, publikovat c) Veřejnost – agregát lidských jedinců a)
2. Mínění
I. A. Bláha (1946) – doxa 30. léta 20. století USA – mínění postoj
Mnohovýznamnost pojmu veřejného mínění Nejednotnost výkladu veřejného mínění, různé varianty: Homér: mínění ve smyslu názor,
přesvědčení Platón: obecné mínění, nepravdivé mínění a naše mínění Aristoteles: všeobecné mínění, mínění všech, pravdivé mínění, mínění jako přesvědčení J. Lock: občanské sdělování J. Bryce (začátek 20. století): kaţdodenní mínění, mínění většiny, způsob myšlení spojený s politickou aktivitou, vliv VM jako instituce L. Doob: VM jako ţurnalistický obrat Wilson: společná stanoviska, společná vůle
Mínění (opinion) doxa = nejisté vědění implicitní odezva nebo odpověď
prostřednictvím níţ jedinec reaguje na podnět [Hovland et al. 1953] v protikladu k vědění či poznání (Platón) – absence hlubší analytické činnosti ztotoţnění s věřením či dohadováním, názorem, domněnkou, „něco, co nevíme zcela dobře“ stanovisko bez ohledu na dostatek informací emocionální prvky, kolísavost, předsudky vliv médií
Postoj
vyslovené mínění
Názor (view) Verbalizované vyjádření stanoviska k
určitému jevu Argumentace, propojení více informací dlouhodobost Obsahuje racionální i emocionální sloţku Komplexní názorová struktura (stabilita) Příklad: souhlas s legalizací potratů může nepřímo znamenat podporu ženského hnutí a opozici vůči katolické církvi Přihlášení se k levo-pravé politické orientaci současně znamená sympatie k politické straně v příslušné části politického spektra
Struktura veřejného mínění Povrchová vrstva Mínění Společenské nálady, předsudky, stereotypy,
móda Emocionální prvky, krátkodobost Inkonzistence mínění (v praxi) Média Hloubková vrstva
Názory a postoje Vliv kultury, tradic, náboţentsví, morálky,
společenských norem Dlouhodobost např. postoj k trestu smrti, názory na péče o dítě, postoj k válce a míru, pocitu osobního bezpečí atp.
Tři stavy veřejného mínění F. Tönnies: sleduje dosaţený stupeň stálosti stanovisek veřejnosti První stav VM (plynný): vzniká povrchní,
rychle se měnící mínění, původ v denním tisku – události, jeţ dokáţí krátkodobě upoutat pozornost veřejnosti, VM podléhá manipulaci Druhý stav VM (kapalný): stabilnější a trvalejší názory, osvojuje si je velká část společnosti – „racio“ společnosti, VM odolává propagandistickému náporu Třetí stav VM (pevný): dlouhodobé názory začnou být základem postojů, jejich výrazem je konsenzus (ţivotně důleţité obecné hodnoty)
Příklady (?)
Vlastnosti veřejného mínění Cyklus veřejného mínění: 1. Utváření
Individuální mínění
2. Vyjádření 3. Fungování 4. Uplatnění
Skupinové mínění
Veřejné mínění
Utváření veřejného mínění
Téma uvedeno ve 20. letech 20. století – W. Lippman – analýza
veřejného mínění Vznik mínění veřejnosti je spojen se společensky významnou událostí
dotýká se velké skupiny lidí Vznik VM můţe být v tuto chvíli iniciován běţnými komunikačními procesy nebo záměrným ovlivňováním společnosti (média) Krystalizace veřejného mínění bezprostřední citová zainteresovanost na události, společenské nálady nad míněním = výměna mínění, diskuze
Utváření veřejného mínění Jednotlivec hodnotí událost, vytváří své
počáteční individuální mínění (volba hodnocení z několika existujících, které je nejpřijatelnější) Vzniká direfencované hodnocení (nové představy o události versus stará přesvědčení a postoje) V důsledku „setkávání se“ individuálních mínění v malé skupině nebo s názorovými vůdci vzniká skupinové mínění (rozpoznávání většinového a menšinového mínění, názorovém klima), skupina orientuje své členy v událostech a interpretuje i obsahy sdělované médii
Co všechno individuální mínění ovlivňuje?
Vyjádření veřejného mínění Následuje osobní interpretace výsledků diskuzí (výběr
mínění přijatelných pro ostatní a současně akceptovatelných z osobního hlediska) Přizpůsobení kaţdého osobního mínění širšímu veřejnému mínění (= trendy v mínění) po takovém procesu je jednotlivec ochoten vyjádřit mínění tím se vztah jednotlivce k významné události v konečné podobě projeví určitým míněním utvářejícím se na základě propojenosti individuálního, skupinového a veřejného mínění v procesu formování veřejného mínění = společenská diskuze Jakým způsobem se může vyjadřovat individuální/skupinové/veřejné mínění? A kde?
Veřejné mínění Jde o rozdílná stanoviska tvořící se v
prostředí určité sociální skupiny Názorové konstelace: Konsenzus (více jak 75 % veřejnosti) Většinové mínění (více jak 50 %) Pluralistické mínění (nejvýraznější
názorový proud není většina) Intenzivní mínění menšiny (vyjádření mínění skrze politické chování/demonstrace atp.) Mínění pozorné veřejnosti (detailní pozorování určité oblasti částí veřejnosti)
Mění se názorová konstelace ve společnosti? Kdy?
Další vývoj veřejného mínění V etapě fungování nastává spojení
všeobecného mínění s politickými, veřejnými a úředními aktivitami a výsledkem jsou nejrůznější opatření zasahující do společenské sféry [Nimmo 1978], např. tlak na dodrţování norem, zákonů, podávání petic, hlasování ve volbách či v referendu aktuálnost události se vyčerpává a veřejnost obrací pozornost jinam Veřejný problém se vynoří znovu (reaktualizace)
CO SE STANE POTOM?
Obecné vlastnosti VM a) Směr VM (+/-) b) Intenzita VM
Flexibilita (proměnlivost)/stabilita VM d) Manifestace (projevení) VM e) Homogenita/pluralismus/polarita VM f) Dopad/účinek VM g) Pronikavost VM
Index intenzity (výzkumy)
c)
Omezené VM (?)
Předpověditelnost mínění
Znáte „osobně zainteresované“ občany?
Funkce veřejného mínění Se zdůrazněním jednotlivých funkcí VM se setkáváme jiţ v
začátcích rozvoje společenskovědní teorie Sociální, politická, legislativní kontrola/regulace/zpětná vazba později legitimizace (demokratického) systému I. Bláha: funkce politická, právní, soudcovská, mraví Konzultativní funkce Direktivní funkce (volby/referenda) Hodnotící Analytická Konstruktivní
Nátlak ke konformitě
Faktory utvářející veřejné mínění Schéma vlivu faktorů (Mišovič a kol. 2010): Geografické a regionální vlivy
Ekonomické, sociální a politické podmínky
Biologické, psychologické, sociokulturné vlivy Tradice Normy Morálka
Mínění
2
2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění
Veřejné mínění v historii Tradicní filozofická tradice – nejisté vědění,
doxa (Platón) J. Locke – zákon mínění, soukromý E. Burke – legislativní moc VM J. J. Rousseau – legislativní moc VM Fyziokraté – kritika, nikoli legislativa J. G. W. Hegel – úcta i opovrţení K. Marx – fikce, falešné vědomí J. S. Mill, A. de Tocqueville – nástroj konformity, nikoli kritiky W. Lipmann – rozumnost a kompetence VM jsou iluze Ch. W. Mills – veřejnost masa
(problém pro ideál participativní demokracie)
Veřejné mínění jako sociálně historický fenomén Pojem VM se objevuje v 18. století ve Francii a
Británii v rámci spol. a emancipačních tendencí – po Velké francouzské revoluci se VM stalo heslem: „veřejné mínění vládne světem“
Historická označení VM: Gabriel Tarde soudí, ţe VM je ryze novodobý
fenomén W. Bauer jej sleduje jiţ v antice řecké pojmy: ossa, phéme, nomos; římské: fama, fama popularis, rumores, středověk: úsloví vox populi-vox dei (hlas lidu, hlas boţí), consensus omnium; renesance: publica voce (Shakespeare: opinion) osvícenství: volonté générale
Historické reflexe veřejného mínění 17. století F. Bacon (normativní stránka VM,
posuzování občanských záleţitostí) J. Lock (mínění jako třetí zdroj práva vedle zákonů boţích a společenských)
18. století D. Hume (mínění lidu je základem
veškeré vlády), J. J. Rousseau (VM jako zákon, který je třeba respektovat, kontrolní funkce směrem k vládnoucí moci), Ch. P. Duclos (mínění jako tvůrce norem civilizovaného chování),
Historické reflexe veřejného mínění 19. století G. W. F. Hegel (suverenita lidu x suverenita
státu, VM má kladné silné stránky i negativní = dominance nevědomosti a klamu) J. Bryce (VM neexistuje jen ve svobodných společnostech, ale i ve společnostech despoticky ovládaných)
20. století G. Tarde (kniha Mínění a dav – vývoj VM
souvisí se vznikem veřejnosti a následnou přeměnou soukromých rozmluv (salony) v rozmluvy veřejné (noviny) = rozvoj komunikačních prostředků (tisku, ţeleznic, telegrafu) J. Habermas (analyzuje veřejnou sféru občanské společnosti jako specifické politické fórum, občanská veřejnost je nositelem měšťanských emancipačních ideálů)
Pojetí a hodnocení veřejného mínění Veřejné mínění občanské společnosti
– aktivní, kritické, racionální
Veřejné mínění masové společnosti
– pasivní, receptivní, manipulované
Pojetí a hodnocení veřejného mínění Universalismus
- veřejné mínění je jedno: odraz společné vůle, zájmu, potřeb duch skupiny - např. J. J. Rousseau, Tönnies, Inocenc Bláha
Pluralismus
- veřejných mínění je mnoho: mnoho veřejností s různými zájmy, potřebami a názory - např. G. Lundberg, R. Bain, E. Noelle-Neumannová Jaké druhy veřejností znáte?
Pojetí a hodnocení veřejného mínění Realismus - veřejné mínřní je nadindividuální a
nezávislé na jedincích Nominalismus – veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí
Operacionální definice veřejných mínění je to, co zkoumá veřejné mínění
Pojetí a hodnocení veřejného mínění Primordialistická teorie Veřejné mínění existuje ve společnosti od jejího vzniku
(drby, klepy, pověsti) D. Hume, J, Bryce, K. Marx, Ortega y Gasset, E. Noelle-Neumannová, G. Sartori Modernistická teorie veřejné mínění aţ v moderní demokratické společnosti,
svoboda projevu, masová komunikace (noviny) G. Tarde, J. Habermas, F. Tönnies, F. Allport a W. Albig
Fáma Z latinského fáma = pověst, zpráva Allport, Postman – „sdělení, které se týká aktuálních
událostí, které se šíří od osoby k osobě zpravidla ústně a kterému se má věřit“ (zdá se důvěryhodná, velká role kolektivní diskuze, snaha o uspokojivý výklad určité situace) Nahrazuje nebo doplňuje oficiální údaje a stává se součástí veřejného mínění
Zrození fámy: Fáma vzniká zkreslením zprávy v interpersonální komunikaci (první v řetězci byl v tomto pojetí očitý svědek, následně se nabalují chyby) Velmi rychle zase zaniká – ztráta zájmu o daný objekt, uvedením pravdivých faktů Fáma je od počátku utvořena v interakci lidí, kteří mají zájem o určitý jev
Sociologie a veřejné mínění Sociologové se o VM zajímají teprve od konce 19.
století a především v prvních desetiletích 20. století (v té době Le Bon, Tarde, Cooley, Lowell, Tönnies, Lippmann) – vliv psychologie (prolematika davu, masového mínění, nápodoby, primární skupiny, tři stádia veřejného mínění, sociální kontrola, masová komunikace) VM zprvu chápou ve smyslu Le Bonovy kolektivní duše, Durkheimova kolektivního vědomí či Mc Dougallovy skupinové mysli = tzn. jako nadindividuální realitu, která je nepřevoditelná na souhrn jednotlivých individuálních mínění) Dialekticko-materialistický přístup (K. Marx; veřejné mínění je součást společenského vědomí, které je určeno materiálními podmínkami a sociálním postavením lidí ve společnosti)
Sociologie a veřejné mínění Ve 30. letech američtí sociologové tento pohled
zavrhli (F. Allport) a začali studovat individum a jeho psychiku (tj. sociologický nominalismus) – začíná empirický výzkum VM G. Gallup, P. Lazarsfeld (média, individuální a masová komunikace/teorie dvoustupňového komunikačního toku, úloha názorových vůdců) 50. léta 20. století – Blumer: kolektivní chování a kaţdodenní zkušenost, Ch. W. Mills: ideální veřejnost, D. Riesman, E. Noelle-Neumann, A. Uledov, J. Habermas, B. Grušin, P. Berger, P. Bourdieu (kritika VM), J. Šubrt (ČR) Vznik aplikované oborové disciplíny – sociologie veřejného mínění (popis, vývoj, charakteristiky a působení VM)
Sociální psychologie a veřejné mínění Sociální psychologie (konec 19. století, Le Bon, McDougall, Tarde) –
psychologická oblast, která se zkoumá psychické jevy a procesy, jeţ vznikají ve vzájemném působení lidí mezi sebou v různých organizovaných a neorganizovaných pospolitostech Analýza hromadného chování lidí a specifických procesů ovlivňujících kaţdého účastníka (závislost na prostředí) Výzkum malých skupin (= vyuţitelnost v efektivní organizaci výrobních procesů, v reklamě, v propagandě atp.), rozvoj metodologie takového výzkumu Chování davu (ţivelnost mas, neorganizovanost, neuvědomělost, nápodoba, sociální nákaza, chování jedince v mase) Zkoumání davových psychóz (dav aktivní, agresivní, únikový, hrabivý, demonstrující, protestující, pasivní atp.)
Politologie a veřejné mínění Politická věda pokládá vztah demokracie a
veřejného mínění za jeden z významných prvků politického procesu, VM je někdy povaţováno za typický politický
pojem (Sartori) = „vládnutí za podpory lidu“, „kaţdý občan má právo na účast ve veřejné diskuzi“, „kaţdý dospělý podřízený zákonům nějakého státu by měl být povaţován za dostatečně kvalifikovaného k účasti na demokratickém procesu v tomto státě“ [Dahl 2001] první polovina 19. století = A. de Tocqueville –
nastoli otázku, zda se většinové mínění veřejnosti nestane tyranem
Politologie a veřejné mínění rozvoj výzkumu veřejného mínění - G. Gallup
a S. Rea hovoří o měření pulzu demokracie (1940) – vnímali demokracii jako systém vyţadující aktivní a angaţované občanství, spojené s hledáním společného úţitku – k tomu měl napomáhat výzkum VM J. Madison – veřejná vláda musí být vzdělaná a informovaná – lidé, kteří vládnou, musí tak učinit na základě poznání. „Veřejná vláda bez veřejných informací či prostředků, jak se jich zmocnit, je předehrou k frašce nebo k tragédii nebo moţná k obojímu.“ Vztah politického rozhodování a procesů formování VM: zjišťování volebních preferencí politických stran, důvěra v politické instituce, osobnosti i v realizaci samotné politiky, očekávání veřejnosti
3
3. Charakteristika nositelů veřejného mínění
Nositel veřejného mínění Kdo je nositelem VM? Iniciuje vznik veřejného mínění Sociální charakter
Může být subjektem VM i jednotlivec anebo jen sociální skupina?
Kolektivní mínění Osoby pokládané za nositele mínění musí splňovat dvě
základní podmínky: Orientují se na předmět veřejného zájmu Reprezentují několik různých pohledů
osoby, jejichž mínění je veřejné
Nositel veřejného mínění Subjekt veřejného mínění je z hlediska historie
proměnlivý mění se jeho podíl na formování veřejného mínění Veřejnost Masa Dav Publikum
Publikum „Publikum“ (z latiny: výraz pro veřejnost, stát či
obec) - kolektivní označení uţivatelů nějakého média, příjemci nějakého obecně (veřejně) dostupného sdělení Např. divadelní představení, filmová projekce, fotbalový zápas,
číslo časopisu, rozhlasová stanice, atp.
Vývoj publika Obecenstvo • Jednota místa a času • Ţivá sdělení
Publikum • Čtenářská obec, vzdělání • Veřejnost • Veřejné publikum masové publikum
Média •knihtisk
Mediální publikum • Masové publikum • Difúzní publikum
Masová média •masový tisk
Spotřebitelé • Segmenty populace • Privatizace médií
Veřejnost Veřejnost je chápána jako souhrn
lidských jedinců, kteří ji zároveň vytvářejí (J. Habermas)
Aktivní zájem o společenské dění =
veřejná sféra, veřejný ţivot – prostor pro její jednání, který má být všem na očích
Co je to veřejný život?
Historická reflexe veřejnosti Řecká polis: svobodní majetní občané Absolutistické monarchie: šlechtické
vrtsvy, duchovenstvo, úřednictvo Rozvoj knihtisku: literární veřejnost Měšťanstvo: občanská veřejnost Osvícenství a kapitalismus: liberální veřejnost období rozšiřování knih, novin a časopisů Rozšiřování politických a sociálních práv (19./20. st.) na všechny občany: masová veřejnost
Strukturální proměny veřejnosti J. Habermas: Vstup „plebejské“ části obyvatelstva do veřejné sféry veřejnost se rozšiřuje redukce rozsahu „tradičních“ (aktivních) kritických diskusí Pokles zainteresovaných lidí na řešení společných záleţitostí Politické strany usilují jen o politickou mobilizaci voličů a jejich volební hlasy = konec kontroly veřejnosti nad politickou mocí „Zveřejňování“ prosazení mocenských zájmů
Občanská veřejnost
Masová veřejnost
Masová veřejnost Ch. W. Mills – USA (19. století) –
přeměna veřejnosti na masu jednosměrné působení masových sdělovacích prostředků Masa x mocenská elita (manipulující skrze média) E. Ross - vliv konformity na masu (= móda, veřejné mínění, zvyky, morálka, sociální kontrola)
H. Lasswell – synonymum pro veřejnost je ve 20. století masa
Masa Mnoţství lidí se společným zájmem
Masa, významy: Kolektiv Široké vrstvy lidí s minimálním vzděláním Ovládaný lid (x vládnoucí skupina) Společenská vrstva Třída bez pevné organizace Nevolnické, dělnické, rolnické masy, masa národa, náboţensky věřících, masa bankéřů, masa dlouhodobě nezaměstnaných (relativně trvalá příslušnost), dočasná masa (vítězných voličů) Objekt cíleného ovlivňování, Suma odcizených, atomizovaných jedinců Mlčící většina Hlavní nositel kaţdodenní ekonomické činnosti Dav (staré koncepce)
Kdy se stane z celé společnosti masa?
Davy „náš věk není věkem davu, ale věkem veřejnosti“ Dav nepatří mezi nositele/subjekty veřejného mínění Prostorové seskupení lidí: Náhodnost Dočasnost (společných zájmů) Neorganizovanost Anonymita Kaţdý vlastní cíle a zájmy a názory
Davy Prudký nárůst městských obyvatel (1800 – Evropa má 180
mil.ob. – do 1914 260 mil.) reflexe fenoménů masa a dav G. Le Bon (Psychologie davu 1895) tyto sociální útvary „mají vlastnosti, jež se značně liší od vlastností
jedinců, jež je tvoří“ v kolektivní „duši davu“ se stírají intelektuální schopnosti a individualita („inteligence davu je vždy nižší“) Anonymita (pocit moci, uvolňuje pudy) Duševní nákaza (davový psychóza) Sugesce, iracionalita, impulzivnost, sklon k násilí Vliv autority v davu (charismatická osobnost) Absence sociální kontroly
G. Tarde (Mínění a dav 1901) – rozdíly mezi veřejností a
davem J.O. y Gasset (Vzpoura davů 1930) D. Riesman (Osamělý dav 1950)
4
4. Role médií a názorových vůdců mínění při formování veřejného mínění
Přenosový model komunikace Komunikace je proces přenášení sdělení od
nějakého zdroje k nějakému adresátu – příjemci Zdroj sdělení příjemce
Teorie masové komunikace Masová komunikace: sdělovat informace široké veřejnosti
televize, rozhlas, tisk, internet, film a dalších média která se dále podílí na masové kultuře Termín vznikl koncem 30. let 20. století instituce (sdělovatelé, profesionální
komunikátoři) skupiny společnosti (příjemci, nejsou komunikátorům známi) Jednosměrná komunikace Jaká je její latentní funkce?
Vývoj teorií masových médií Masová média Model injekční jehly (30. léta) Funkce médií (60. léta) Komplexní analýza místa médií ve společnosti (70. léta) Agenda setting (70. léta) Interpersonální komunikace Studium difuze inovace (G. Tarde, E. Rogers) Teorie dvoustupňového komunikačního toku (E. Katz, P. F. Lazarsfeld) Dvoucyklový model komunikace Elity Kaskádový model (K. Deutsch) Sociální kontrola Spirála mlčení (E. Noelle-Neumann)
1. Fáze všemocných médií První desetiletí 20. století Publikum je bezmocné, média mají stejný a
přímý účinek na všechny členy veřejnosti teorie injekční jehly (teorie zázračné střely) Koncepce masové společnosti, masového publika (izolovaní jedinci) Spojení s propagandou v první světové válce (a později) a rozmachem filmu (výzkumy vlivu na děti) Ukázalo se, ţe vliv prostředků masové komunikace na jiţ pevně zformový postoj je o mnoho slabší, neţ se původně předpokládalo Proč?
2. Fáze omezených účinků Od poloviny 30. let do konce 60. let 20. století Nové poznatky z psychologie (koncept postoje,
teorie učení) Rozvoj empirických výzkumů (H. Cantril – výzkum Invaze z Marsu) P. Lazarsfeld, B. Berelson, H. Gaudetová – The People‘s Choice (1944) – průzkum předvolební prezidentské kampaně (výzkumy v roce 1940) Lazarsfeld uplatnil poprvé techniku panelového dotazování – cílem bylo na vzorku 600 respondentů ověřit vliv politické kampaně a masových sdělovacích prostředků Výzkum odhalil roli aktivních osobností ovlivňujících názory svého okolí (= upozorňovali na myšlenky z médií ty voliče, kteří sami zprávy v médiích nesledovali)
Dvoustupňový tok komunikace Informace z médií se šíří ve dvou
etapách: nejprve od médií k názorovým vůdcům (opinion leaders, dobře informovaní jedinci zapojení do masové komunikace) a následně od nich cestou osobní mezilidské komunikace k jejich následníkům (opinion followers, nevyhledávají v médiích informace tak intenzivně) Názorový vůdci nebyly neutrálními osobami sdělující informace – hráli významnou roli při interpretaci cílů kampaně a ovlivňovali záměry ostaních
Dvoustupňový tok komunikace Katz a Lazarsfeld: kaţdá socioekonomická skupina má vlastní
opinion leaders vliv ve všech oblastech (ekonomie, politika) názorový vůdci nejsou vţdy soustředěni na vrcholcích společenských a politických pyramid nepolitické oblasti ţivota americké společnosti R. K. Merton – existuje více typů „ovlivňovatelů, vlivní lidé“ typ místního (polymorfní = můţe vyvíjet vliv v různých sférách ţivota) a kosmopolitního ovlivňovatele (monomorfní = specializuje se na určitou oblast ţivota) Troldahl, 1966: dvoucyklový model komunikace –názorový vůdci se obracejí pro informace k odborným autoritám, obyčejný člověk se obrátí na názorového vůdce, vzájemná výměna informací
3. Fáze renesance silných účinků 70. léta 20. století Návrat k představě silných médií Zájem o zkoumání vlivu médií na celou společnost
(ne jen na jedince) Dlouhodobý a nepřímý vliv médií (předkládání vzorů a modelů chování, norem, hodnot, sankcí) Zkoumání procesu socializace (vliv médií) E. Noell-Neumann 1973 – spirála mlčení A. Bandury (1977) – teorie sociálního učení = teorie vzorů, teorie sociální konstrukce reality McCombs, Shaw 1972 – nastolování agendy (agenda-setting) Ball-Rokeachová, Defleur - závislostní teorie
Spirála mlčení (E. Noelle-Neumannová) Princip: roste síla názoru, který je vyslovován x lidé zamlčují názor, který není oceňován (minoritní názory slábnou) Základní předpoklad: Snaha se vyhnout sociální izolaci, strach ze zesměšnění a opovrţení Snaha lidí o dosaţení společně zastávaných soudů a konsenzus Rozhodující role masových médií (nejdostupnější zdroj informací o převládajícím názorovém klimatu) Inspiace předvolebními výzkumy – výzkum last-minute swing (změna na poslední chvíli)/bandwagon effect (kaţdý chce být na straně vítěze) = Noelleová s tím polemizuje – jde o to nebýt sám (izolovaný) Testy založené na projektivních technikách „železniční test“: představa dotázaného o 5-ti hodinové jízdě vlakem s osobou, která zastává zcela opačný názor neţ on sám – bude ochoten se s tou osobou o svém názoru během jízdy bavit nebo bude raději mlčet „výhružný test“: respondentovi je během dotazování simulována izolační hrozba, komiksové obrázky s razantními názory a doplňování bublin jako odpovědí jiné osoby
Měření názorového vůdcovství PSškála Klasické výzkumy: pozorování,
sociometrie, dotazování (=sebehodnocení, informátoři – označení vlivných lidí)
PS-škála „síla osobnosti“ (Personality
Strength Scale, autor: E. NoelleNeumann), Institut pro demoskpii v Německu
Desetipoloţková baterie otázek – odhad
vlastního chování v různých kaţdodenních situacích, dosaţené skóre je mírou názorového vůdcovství Pouţití v ČR: článek Jeřábek (2003, Sociologický časopis 39 (5))
Měření názorového vůdcovství PS-škála
S. Ash - test konformity, USA , 70.l.
1.
II.
S. Milgram - poslušnost k autoritě, „učitel a ţák“, 1963, USA
B. Latané, J. Darley - efekt přihlíţejícího, „apatický svědek“, „syndrom nezúčastněného diváka“, 60.l., USA
Agenda-setting masová média ovlivňují postoje, představy,
přesvědčení, hodnoty a chování veřejnosti preferují určitá témata (a vylučují jiná) určují pořadí a důleţitost těchto událostí vliv na to, co
se stane součástí veřejné debaty
Agenda-setting
http://www.agendasetting.com
Agenda-setting
Výzkumná tradice Agenda-setting Předchůdci výzkumu procesu
nastolování agendy (20. léta): R. E. Park (Immingrant Press and Its
Control), W. Lippmann (Public Opinion) 1922 – role masových médií B. Cohen (The press and foreign policy) 1963 Klíčový moment systematického
zkoumání
Výzkum M. E. McCombse a D. L.
Shawa (Chapel Hill Study, Charlotte study) - výzkum prezidentských předvolebních kampaní na nerozhodnutých voličích
Agenda-setting McCombs, Shaw (základní hypotéza
agenda-setting) [1972: 177]: „Masová média nastolují agendu pro kaţdou politickou kampaň tím, ţe ovlivňují míru důleţitosti názorů k politickým tématům.“ Závěr: „voliči mají sklon sdílet sloţenou mediální definici toho, co je důleţité, coţ potvrzuje schopnost masových médií nastolovat agendu“. Dearing, Rogers 1996
Kategorizace výzkumů Agenda-setting D. Weaver, M. McCombs, D. L. Shaw Analýzy prvního stupně – výzkum významnosti
objektů (= „o čem přemýšlet“) Analýzy druhého stupně – výzkum významnosti atributů (= „jak o tom přemýšlet“) Intermediální nastolování agendy – výzkum přenosu významnosti atributů (= „kdo a jakým způsobem nastoluje témata v médiích“)
Důleţité indikátory Srovnávání četností témat v mediálních obsazích a četností výskytu témat ve veřejné agendě Míra důležitosti (salience) – stupeň významnosti či důleţitosti jednotlivého tématu v rámci dané agendy (předpokladem je nerovnováha a odlišná důleţitost témat) Indikátor skutečnosti (real-world indicator) – „objektivní stav věcí“ (např. statistické ročenky, oficiální údaje o emisích, dopravních nehodách), komparace s výsledky analýz mediálních obsahů
Důleţité indikátory Studování způsobů, jakým jsou témata v médiích zpracována Priming (vypíchnutí) – zdůrazňování či snaha o zviditelnění vybraných témat na úkor témat jiných určuje významnost témat, aktivace postojů Framing (rámcování) – výběr určitých aspektů vnímané skutečnosti a jejich následné zdůraznění navozují různé interpretace informací
Framing (rámcování) Různě zarámovaná sdělení Výzkum psychologů Tversky a Kahneman (1981) „Představte si, ţe se Spojené státy připravují na vypuknutí nezvyklé asijské nemoci, u které se očekává, ţe zabije 600 lidí. Byly navrţeny dva alternativní programy v boji proti nemoci. Představte si, ţe přesné vědecké odhady důsledků programů jsou následovné:
Framing (rámcování) 1. skupina Pokud bude přijat Program A, 400 lidí zemře. (22 %) Pokud bude přijat program B, existuje 1/3 pravděpodobnost, ţe nidko nezemře, a 2/3 pravděpodobnost, ţe 600 lidí zemře. (78 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?
Framing (rámcování) 2. skupina Pokud bude přijat Program C, bude zachráněno 200 lidí. (72 %) Pokud bude přijat Program D, existuje 1/3 pravděpodobnost, ţe 600 lidí bude zachráněno a 2/3 pravděpodobnost, ţe nidko nebude zachráněn. (28 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?
Segmenty Agendy-setting
Dearing, Rogers
Osobní zkušenosti, interpersonální komunikace mezi elitami a ostatními jedinci
V l v n á m é d i a
Mediální agenda – důleţitost tématu v masmediálním programu
Veřejná agenda – důleţitost tématu v rámci veřejnosti
Politická agenda – zájem o politické akce
„Indikátory skutečnosti“ – důleţitost agendy daného tématu nebo události
Veřejná agenda Hierarchie témat ve veřejnosti v určitém časovém okamţiku • Zkoumá se pořadí témat v jednom časovém okamţiku • Vývoj jednoho či více témat v průběhu delšího časového úseku,
aktivní publikum • Způsoby zpracování témat, výběr aspektů Snaha o prokázání vztahu mediální a veřejné agendy – zkoumání „hybatele“ témat, výzkumy ukazují spíše vztah média veřejnost •
Vliv na jejich vztah má: věrohodnost mediálního zdroje, míra mediální expozice (konzumace mediálních obsahů), interpersonální komunikace, potřeba orientace (osobní jistota), osobní zkušenost s tématem
Metoda zkoumání: dotazníkové šetření výzkumu VM
(jednorázový, longitudinální výzkum, nezávislá šetření, panelový výzkum) (MIP – most important problem – otevřená otázka: „Jaké celospolečenské události z poslední doby považujete Vy osobně za nejvýznamnější?“)
Mediální agenda Výzkumy mediálních obsahů, četností výskytu určitých témat, jejich pohyb v
čase, okolností, za kterých se témata stávají součástí mediální agendy (jejich míra důleţitosti) Snaha nalézt vztah mezi indikátory skutečnosti a odpovídající mediální
agendou Příklad tématu ţivotního prostředí (70. – 90. léta), ukazatelé znečištění ţivotního prostředí se sniţovaly, ale mediální pokrytí těchto témat postupně rostlo: důleţitost těchto témat v médiích nekorespondovala se skutečností – média nám neukazují to, co se skutečně děje ve světě Na druhou stranu indikátory skutečnosti jsou málokdy příčinou prosazení témat do mediální agendy – nastavení agendy většinou vychází z lidských tragédií nebo z působivých zpravodajských událostí Vliv inzerentů, PR pracovníků, vědeckých osobností, prestiţních a silných
médií na mediální agendu ostatních médií Metoda zkoumání: kvantitativní obsahová analýza (počet a rozsah zpráv)
Politická agenda Výsledek působení mediální a veřejné agendy Je velmi náročné definovat klíčové proměnné formující
politickou agendu (lze například identifikovat nepřímý vliv médií přes veřejnou agendu) cirkularita vzájemného ovlivňování poţadavky na řešení veřejného problému Příklad: Barbara Nelson (1991) formování týrání dětí jako veřejného problému • Nepříliš prestiţní odborné časopisy prestiţní odborné časopisy mainstreamová masová média odborníci problém týrání dětí ve veřejném mínění politická reprezentace Měření: četnosti pozornosti politické agendy věnované veřejnému problému (počet slyšení v parlamentu, záznamy z jednání, počet hodin parlamentní komise, počet zpráv, počet poslaneckých návrhů, legislativa, mnoţství alokovaných prostředků atp.) = případové studie
4. Fáze dohodnutého vlivu médií (fáze zmírňovaných účinků) Od počátku 80. let 20. století Média jsou mocná, ale sílí zároveň přesvědčení o
aktivním publiku Velký nárůst mediální nabídky = média se stávají beţnou součástí ţivota jedinců homogenizace a internacionalizace médií S. Hall – teorie kódování/dekódování Empirický výzkum (náruţivé diváctví, fiktivní násilí, zábavní prvky ve zpravodajství, globalizace zpráv) Vliv na vnímání sociální skutečnosti – „mediální realita“ a její vliv na vnímání ostatních sociálních zkušeností J. Lewis - Constructing Public Opinion (Jak se konstruuje veřejné mínění 2001) – vliv výzkumů VM a manipulace médií v rukách politických elit
5
5. Empirické přístupy ke zkoumání veřejného mínění
Počátky výzkumu veřejného mínění Předchůdci Daniel Defoe, hrabě A. M. La Valette matematik J. Condorcet (statistická výběrová šetření) 19. století – redakce časopisů v USA - slaměná
hlasování (straw votes) USA – lepší předpoklady pro vznik výzkumu VM
Po 1. světové válce se začaly výběrové metody
uplatňovat v oblasti ekonomiky, demografie a státní správy (výhody: krátká doba, nízké náklady + informace o hromadných společenských jevech) výzkumy trhu Dalším východiskem byla nauka o postojích (W. I. Thomas, F. Znaniecky, G. H. Mead, L. L. Thurstone (návrh na měření postojů – směr a intenzita)
Novinové a časopisecké ankety Harrisburg Pennsylvanian a Raleigh star –
1824 – redaktoři měli zjistit nálady ve společnosti ve vztahu ke čtyřem prezidentským kandidátům – předpověděli, kdo vyhraje v jakém státě Boston Globe -1883 - systém předběţného zjištění hlasů v den voleb, aby mohli předpovědět konečný výsledek, obecná pravidla platí dodnes při zjišťování tzv. exit pool Koncem 19. století deník New York Herald Tribune začal dělat pravidelné průzkumy v souvislosti s různými typy voleb Od roku 1908 se datuje spolupráce s Cincinnaty Inquiry, Chicago Record Herald, Saint Louis Republic – postupně se přidávaly další noviny – v roce 1912 uskutečnily dotazování v 37 státech
Výzkum veřejného mínění v USA (Gallup) Na rozšíření výzkumu VM v USA měla vliv událost z roku 1936: časopis Literary Digest tehdy uspořádal (jako uţ
mnohokrát od roku 1916) předvolební anketu (hlasovacé lístky v časopise) vyhraje Landon Gallup (AIPO) - vlastní výběrové šetření
vyhraje Roosevelt Gallupova metoda: Kvótní výběr (pomocí kvót je zachován profil
veřejnosti i ve zmenšeném měřítku = reprezentativita) Standardizovaný rozhovor (minimalizace vlivu tazatelů: předčítání ze záznamového dotazníku jendotlivé otázky i odpovědi) výsledkem je zjištění mínění, resp. povrchová vrstva veřejného mínění
Mass observation (M-O) Tom Harrison – antropolog, 1937 „antropologie začíná doma“ hnutí M-O psaní deníků, vyplňování příležitostných dotazníků, podávání písemných zpráv o určitém úseku
života zúčastněné skryté pozorování skrytý rozhovor odposlouchávání rozhovorů 1970 – zpřístupněn kompletní archiv M-O 1981 – obnovení M-O
Výzkum veřejného mínění v Československu 30. léta 20. století – první ankety a dotazníky, malé vzorky, učitelé vysokých
škol, redakce časopisů problémy inteligence, výchovy, sociální situace ve městech a na venkově, postavení dělníků a rolníků I. Bláha, K. Galla, J. Šíma, E. Chalupný, Masarykova sociologická společnost po roce 1945 větší výzkumy - ve znárodněných průmyslových podnicích fluktuace a absence, kvalifikace a pracovní podmínky zaměstnanců,
spokojenost s prací - ve Škodových závodech Československý rozhlas - poslechovost pořadů, panel posluchačů Československý ústav pro výzkum veřejného mínění v roce 1946 (1948
činnost ukončena) regionální a oborové výzkumy od pol. 60. let rehabilitace sociologie 70. léta - činnost Ústavu pro výzkum veřejného mínění ukončena výzkumné aktivity řízeny Oddělením propagandy a agitace ÚV KSČ
Konec 80. let – pokus o pravidelné zpřístupňování informací, odborný tisk, v
průběhu revoluce se také dělaly výzkumy
Výzkum veřejného mínění v ČR (90. léta) IVVM zahájilo praxi aktuálních měsíčních výzkumů ekonomická a sociální transformace
privatizace tazatelská síť restituce církevního majetku vstup ČR do EU a NATO volební preference a důvěra v ústavní instituce
tiskové besedy, sekundární analýzy mezinárodní spolupráce 1999 – rozhodl ČSÚ o přesunu IVVM do vědecké
sféry (Sociologický ústav AV ČR) 2000 – změna na Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), současný vedoucí: Dr. Jiří Vinopal
Výzkum veřejného mínění v ČR Československý ústav pro výzkum
veřejného mínění (1945 – 1950) Ústav pro výzkum veřejného mínění CSAV (1967 – 1972) Ústav pro výzkum veřejného mínění pri FSÚ (1972 – 1990) Institut pro výzkum veřejného mínění (FSÚ) (1990 – 2000) Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR (2001 - …)
CVVM – Centrum pro výzkum veřejného mínění (ČR) Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Výzkumné oddělení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Jeho historie sahá
do roku 1946, kdy jako součást Ministerstva informací začal fungovat Československý ústav pro výzkum veřejného mínění. Současné Centrum vzniklo v roce 2001 převedením svého předchůdce (IVVM) z Českého statistického úřadu do Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. výzkumný projekt Naše společnost (šetření 10x ročně) reprezentativní vzorek české populace od 15 let, kterého se vţdy účastní minimálně 1000 respondentů. omnibusová podoba dotazníku - velká šíře námětů (politická, ekonomická i další obecně společenská témata) Tiskové zprávy (přibliţně 15 měsíčně) Tiskové konference k aktuálním tématům (několikrát ročně), vystupování v médiích Široké veřejnosti je k dispozici archiv obsahující tiskové zprávy od roku 1990.
Kritika výzkumu veřejného mínění H. Blumer, P. Bourdieu, W. Albig -
metodologická kritika VM: o Blumer - veřejné mínění má skupinový charakter, ale pod vlivem empirismu (s pouţitím výběrových postupů) je za jeho nositele pokládán jedinec o Problém operacionalizace - dotazování ve výzkumech VM o Irelevantní témata se stávají veřejným míněním (vyjádřili by se k tomu lidé za jiných okolností?) o Zkreslení výzkumů (zadavatel, média, vládnoucí elita atp.)
6
6. Příprava výzkumu veřejného mínění
Současnost průzkumů veřejného mínění Nekomerční organizace
NORC (National Opinion Research Centre), 1941 NATCEN (National Centre for Social Research), 1969 Institut fur Demoskopie, 1947 (E. N.-Neumann) CVVM SOÚ AV CR, v.v.i. (2001)
Komerční organizace několik velkých firem s pobočkami v mnoha zemích TNS, Ipsos, GfK, GALLUP Organisation,… V České republice od 1990 (STEM, Factum Invenio, SC&C,
Median, GfK,…)
Kvalitativní standardy Zákony Profesní asociace (WAPOR, ESOMAR, SIMAR)
Zkoumání veřejného mínění 1.
Zkoumání fenoménu VM Co je veřejné mínění? výzkum (research)
2.
Zkoumání obsahů VM Co je obsahem veřejného mínění? (Co si lidé myslí?)
průzkum (survey) Anketa Poll
Hlavní překlady POLL Hlavní překlady Poll
(voting, elections)
Volby
Poll
(survey of people) veřejného mínění
Průzkum Anktea
Poll
(survey opinions) Průzkum veřejného míněné
Dotazovat se
Složené formy Opinion poll
Průzkum veřejného mínění Výzkum veřejného mínění
Public-opinion poll
Průzkum veřejného mínění
Druhy výzkumů Základní dělení: Základní výzkum (cíl vysvětlit všeobecné principy a zákonistosti
společenského vývoje, podstata sociálních jevů – řeší vědecký problém) Aplikovaný výzkum (reaguje na poţadavky praxe, kaţdodenní ţivot) Metodologický výzkum (výzkum pouţívané metody) Komplexní (co nejvíce aspektů a úhlů pohledu) Parciální (jen jeden aspekt) – případové studie Intenzivní (do hloubky) – kvalitativní výzkum Extenzivní (ne tak do hloubky, deskripce) – výzkum veřejného
mínění
Druhy výzkumů Časové hledisko: Jednorázové (popis jevu v určitém okamţiku) s jednou skupinou – dotazníkové šetření, případová
studie s více skupinami – experimentální výzkumy, komparativní výzkumy (ISRD, WVS, EVS, ISSP, ESS, Galup, Eurobarometr) Opakované výzkumy (sledování souvislostí, vývoj, náročnější, draţší, sledování hlubší) Longitudinální výzkumy – (stejná skupina, stejné téma, „různá“ technika – dlouhodobý) Panelové výzkumy (stejná skupina = panel, různá témata, stejná technika -> změny názorů po volební kampani) Replikační/opakovaný výzkum (jiná skupina, stejné téma i technika -> volební preference, marketing) = problém „úmrtnosti panelu“, profesionalizace panelu (panelový efekt)
Fáze výzkumu VM Fáze přípravná (komerční) zakázka, objednávka, rozhodnutí výzkumné
agentury
Orientace v problému, teoretický podklad = námět výzkumu 2. Operacionalizace sociálních jevů, formulace problémových okruhů a jejich dovedení do podoby otázek = dotazník (výzkumný nástroj), test pilotáţí či v předvýzkumu 3. Zpracování projektu výzkumu a jeho metodologická příprava = projekt výzkumu + metodicko-organizační přípava (sestavení výběrového plánu, rozpis na konkrétní tazatele (kvóty, instrukce k náhodné procházce, zajištění pomůcek a sdělení pokynů) Projekt výzkumu (teoretická a metodologická východiska výzkumu, shrnutí dosavadních poznatků v dané oblasti, formulace výkumného cíle, problémových okruhů a hypotéz, metodologické principy, metodika šetření (výběrový postup), dotazník 1.
Fáze výzkumu VM Fáze realizační Sběr empirických dat v terénu (různé metody dotazování – standardizované rozhovory v terénu, CATI atp., výběrový vzorek - cca 1000 respondentů, 5 – 10 dní) 2. Úpravy těchto dat pro potřeby statistického zpracování (kontrola dat, dodrţení kvót, správnost vyplnění dotazníků, kódový klíč u otevřených otázek, zadavání dat do počítače, jejich „čištění“) 1.
Fáze vyhodnocovací Statistická analýza dat (třídění prvního, druhého a třetího stupně, ověřování hypotéz x explorace, data mining) 2. Interpretace výsledků (závěrečná zpráva: úvodní a metodologické poznámky, přehled hlavních zjištění, podrobné statistické výstupy (tabulky, grafy), doporučení) 3. Prezentace výsledků 4. Archivace (sekundární analýzy) 1.
Praktický příklad: výzkum volebního chování
Teorie
Problém Nízká volební účast
politických systémů, volebního chování, atp.
Hypotéza Omezený výběr Sběr dat Pre- a Post-election study Analýza Statistická anal. dat
Empirie
Interpretace Omezený výběr programů, nikoli subjektů Praxe Úprava priorit volebních programů
Úvodní projekt výzkumu = výsledek přípravné fáze výzkumu
Úvod Cíl Předmět (téma) Metodika Výzkumný soubor (objekt) Harmonogram Rozpočet záleţí na potřebách zadavatele, pozor na jazyk, teoretickou
argumentaci, rozsah, grafickou úpravu Zich, F.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha, Eupress, 2008.
Úvodní projekt výzkumu Název projektu Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV) Zadání a problém 2. Teoretický background – kdo a co se o tom tématu uţ zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu 3. Cíle výzkumu – k čemu má výzkum slouţit na začátku, proč stojí zato se tomu věnovat, pojí se s tím i výzkumná strategie, orientace v tématu 4. Předmět (výběr tématu, hypotézy, operacionalizace) 5. Metodika (výzkumné techniky a metody + měřící nástroj, způsob zpracování dat) 6. Objekt výzkumu – metoda výběru, výzkumná strategie, organizace sběru dat 7. Harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) 8. Rozpočet – tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = sluţby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, reţijní náklady 1.
Projekt výzkumu 1) Teoretická část a) Obecnější charakteristika tématu - zdůvodnění výběru tematiky, aktuálnost b) Definice problému – na co se v rámci tématu konkrétně zaměřím, co budu řešit? c) Cíle - záměr výzkumu a výzkumné otázky d) Hypotéza – vstupní předpoklad e) Aktuální stav řešené problematiky – kdo, kde a jak se tematikou zabýval/zabývá? 2) Metodická část a) Jak získat data? Techniky sběru empirických dat - rozhovor, dotazník, pozorování, experiment? b) Koho zkoumat? Vymezení souboru objektu zkoumání c) Jak vybrat vzorek? Výběrový postup d) Jak zpracovat data? Způsob analýzy dat 3) Plán výzkumu a) časový plán b) finanční plán c) organizace výzkumu – personální zajištění d) výstupy – publikace, konference, semináře
7. Výběrové soubory a jejich role v oblasti výzkumu veřejného mínění
Populace a výběrový soubor Konečná populace: výzkumník zná danou
populaci, jmenovitě kaţdou jednotku (známá mnoţina jednotek) vyčerpávající šetření (mikrocenzy, sčítání lidu ČSÚ) (Otevřená) populace: např. celá populace
ČR nad 18 let (nevím jmenovitě, kdo tam patří) Ne všichni mají šanci být vybráni do základní populace: bezdomovci, vězni, hospitalizovaní, dětské domovy, workoholici, atp.
Základní a výběrový soubor Základní soubor/populace: přesné konkrétní
určení, kdo nás zajímá – např. populace mladých 15 let (ČR) Soubor jednotek, které mají (stejnou?) šanci být vybráni do výběrového souboru Základní soubor by se měl co nejvíce rovnat populaci Výběrový soubor: souhrn vybraných jedinců (ze
základní populace), na kterém se provádí sociologický výzkum – z jejich výpovědí se pak usuzuje na chování celé populace (resp. základního souboru) – např. náhodně/kvótně vybraných 1.000 respondentů do výzkumu výběrové šetření
Výběrové procedury TYPY VÝBĚRŮ: Pravděpodobnostní – kaţdá jednotka má šanci být součástí výběru (nemusí mít stejnou šanci) Nepravděpodobnostní – některé jednotky nemají šanci stát se členem souboru, vliv subjektivních metod Náhodné (pravděpodobnostní): dodrţování principu náhodnosti, kaţdý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do výběrového souboru, opora výběru! prostý nahodný výběr (s vracením a bez vracení), systematický náhodný výběr, stratifikovaný (rozdělení do skupin), výběr skupin (skupiny jsou dány jiţ předem – např. třídy), náhodná procházka, vícestupňový výběr (dnes podle obvodů pro sčítání lidu) atp.
Výběrové procedury Kvazipravděpodobnostní výběr: kvótní výběr Nenáhodné (empirické): výběr podle specifických potřeb výzkumníků (např. marketing), záměrný výběr určitých skupin (subkultura, firmy, zájmové skupiny) snowball výběr, anketa
Kvótní výběr nemá oporu výběru, demografické znaky ČR (pohlaví, věk, vzdělání, ekon.
aktivita, velikost bydliště, kraj) a přeneseme je na náš výběrový soubor vznik tzv. KVÓT (volné x vázané) reprezentativní struktura je to dodrţena, ALE vnitřní struktura souboru není dokonale reprezentativní (viz postoje, názory, hodnoty, zkušenosti atp.) nelze spočítat návratnost dotazníků skupinový efekt stratifikační efekt
Reprezentativita Výběrový soubor by měl být reprezentativní a dostatečně velký Reprezentativita: výběrový soubor reprodukuje vlastnosti základního souboru, rozdíl je jen ve velikosti a neznámých vlastnostech (postoje, názory)
Velikost výběrového souboru Velikost výběrového souboru:
Vliv hloubky analýza
Potřeba zastoupení specifických skupin
Velikost intervalu spolehlivosti Hladina významnosti Variabilita (heterogenita)
Velikost souboru pro 1 kvantitativní znak N = (α * VK) / Δ α = kvantil N rozdělení na hladině α α (0,05) = 1, 96 VK = rozptyl jevu (hodnota nejvariabilnějšího znaku z ČSÚ) Δ = výběrová chyba
8. K technikám spojeným s výzkumem veřejného mínění
Základní empirické metody pro výzkum VM
Kvantitativní a kvalitativní přístup:
KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP
KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP
Úloha výzkumu
Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující
Explorace, interpretace, porozumění, emergence
Vstupní informace
Na začátku nic není
Hypotézy z teorie, praxe
Metodologický cíl
Spolehlivost měření
Pravdivost, platnost
Výzkumný cíl
Generalizace
Plastické popisy
Nevýhoda
Redukce předmětu
Redukce objektu
Vztah výzkumníka a zkoumaného
Odtaţitý, distance
Blízký, participace
Pozice
Vně
Uvnitř
Výzkumná strategie
Strukturovaná
Nestrukturovaná
Pole zjištění
Nomotetické
Idiografické
Zobrazení soc. reality
Statické
Procesuální
Povaha dat
Tvrdá, reliabilní
Bohatá, hluboká
Zaměření
Makrosociologie
Mikrosociologie
Kvantitativní techniky Sekundární analýza
Co je to primární analýza?
Kvantitativní data dříve získaná Nový cíl analýzy a interpretace (např. komparace) levnější, rychlejší, problém zprostředkované informace s chybami zdokonalení systému archivace dat (socg. datový archiv
SDA v SOU AV ČR, archivy se začaly sdruţovat CECSDA, pravidla pro archivaci DDI) mezinárodní datové archivy na internetu (ESS)
Kvantitativní techniky sběru dat Dotazník (resp. standardizovaný rozhovor) – interakce tazatele a respondenta, formulace otázek Vědecký výzkum
Odborný výzkum Výzkumy veřejného mínění Marketingový výzkum (názory nespecifikované skupiny obyvatel) Anketa
Jaký je rozdíl mezi anketou a dotazníkem? Která technika je vhodnější pro VM?
Dotazníkové šetření Přímý kontakt, zprostředkování
formulářem, Anonymita, menší finanční náročnost, objektivita Klady + : reprezentativita (velká populace), mnoho otázek a témat, dobrá standardizace
Zápory - : malá návratnost (její zvýšení je drahé), povrchnější výsledky o velké populaci, standardizace můţe být i nevýhoda, neflexibilita, důleţitý je předvýzkum a pilotáţ
Co je to standardizace?
Dotazníkové šetření Varianty dotazníkového šetření: Samovyplňovací papírový dotazník (PAP) – relativně levný, snadná distribuce, záruka anonymity, problém spolupráce dalších osob, nízká návratnost Rozhovor (face-to-face FTF) – předčítaný dotazník, u sloţitějších dotazníků, otevřené otázky, nákladný, náročný na tazatele, méně anonymní, vliv tazatele větší, tlak na odpověď (návratnost), kontrola situace okamţitá Elektronický dotazník CASI Telefonický dotazník CATI
Která varianta je pro výzkumné agentury nejvýhodnější?
Kvalitativní metody ve výzkumu VM Kvalitativní metody mají důleţitou roli v
přípravné fázi výzkumu či pilotáţích větší vyuţití při výzkumu spotřebitele a trhu (marketing) Shrnutí: namísto testování hypotéz jejich hledání, důraz na induktivní postupy, velký počet informací a malý počet jedinců, neredukuje počet proměnných ani vztahy
mezi nimi, upřednostňuje validitu před reliabilitou, odmítá standardizaci, netrvá na generalizaci
Jaký je rozdíl mezi pilotáží a předvýzkumem?
Kvalitativní metody ve výzkumu VM Typické techniky:
Zúčastněné pozorování (kaţdodenní ţivot lidí) Nestandardizovaný rozhovor (reflexe odpovědí) Studium dokumentů (osobní dokumenty) Focus-group (nový „slovník“ pro dotazník) Projektivní techniky (překonání bariér) Idealizace (Jak by měly vypadat vlasy po umytí šamponem?) Osobní analogie (Zkuste se vcítit do tohoto šálku na kávu, popiště, jak byste se cítil) Přímé analogie (Kdyby byla liberální strana restaurací, kde by se nacházela a jaká jídla by se tam podávala?) Symbolické metafory (Navrhněte barvy na její vlajku) Personifikace, konstrukce povídek, obrázkových příběhů, dokončování vět, test dělení kruhu
Etický kodex WAPOR Dokument vymezující pravidla v nejdůleţitějších
oblastech spojených s výzkumem VM Zavazuje své členy uplatňovat etická pravidla v praxi vůči veřejnosti rámec pro aplikaci profesionálních standardů Chrání veřejnost před dezinterpretací výsledků ze strany agentur Brání svobodu výzkumníka ve vyjádření a prezentaci svých výsledků Kodex je platný pro výzkumnou i akademickou sféru Pravidla vymezují i vztahy mezi výzkumníky, výzkumných agentur a zadavatelů Pravidla se týkají formulace otázek, provádění i zveřejňování průzkumů SIMAR, ESOMAR, WAPOR (světové sdruţení pro výzkum VM)
Jak byste reagovali na nabídku zadavatele požadující zkreslení výsledků šetření?
9. Příprava dotazníku, formulace otázek ve výzkumech veřejného mínění
Předmět měření: postoj Postoj mínění
jednání Fakta faktografické otázky Postoje postojové otázky
Povaha postoje model zásuvky/teorie pravdivého postoje (Converse 1964;
Achen 1975; Feldman 1989) prokázaná nestabilita (Zaller a Feldman 1992) interpretační model (Wilson a Hodges 1992) prokázaná stabilita
Předmět měření: postoj Postoj: stabilita X proměnlivost Model výběru názoru
(Tourangeau, Rasinski, Rips, 2000)
postoj = pamětová databáze potenciál výběrovost, (dostupnost) různá mínění (proměnlivost) z téţe postojové databáze (stabilita)
Efekty kontextu
(Pojetí chyby měření)
Způsob měření: dotazování Klasické pojetí: standardizace, „řízený rozhovor“ Duální koncepce situace dotazování
(Sudman, Schwarz a Bradburn, 1996)
1. interakční aspekty - sociální setkání tazatele a respondenta předpoklady běţné konverzace
(Grice 1975)
spolupráce (pravdivost, relevance, informativnost, jasnost)
2. individuální aspekty - série kognitivních úkolů respondentů modely zpracování informace
(Hippler, Schwarz a Sudman 1987)
Nástroj měření: dotazník Jednoduché otázky
momentální stav ve sledované oblasti sledování vývoje
Spokojenost s politickou situací Spokojenost s politickou situací v ČR, CVVM červen 2012
11 5 17
45
31
velmi spokojen spíše spokojen tak napůl spíše nespokojen velmi nespokojen neví
Vývoj spokojenosti s politickou situací Vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (únor 2004 aţ červen 2012) 80
74
70 60
66
64
68
76 73
59 62
53
57
50
56
48
44
spokojen
40
nespokojen 30 20
15
10
10 0
14 5
14
11
9
10 7
7
6
6
6
02/05 02/06 01/07 06/07 12/07 06/08 12/08 06/09 12/09 01/11 06/11 01/12 06/12
Změna veřejného mínění Pro určení významnosti změny postojů zjištěných
výzkumem veřejného mínění se pouţívá standardní postup, podle kterého je rozhodující rozdíl v šesti procentech po vyloučení neurčitých a nerozhodných odpovědí Kolísání v delší časové řadě je definováno jako významná změna s nejméně dvěma opakovanými obraty v průběhu dvou let
Nástroj měření: dotazník Jednoduché otázky Citlivost k efektům kontextu omezená spolehlivost
Nástroj měření: dotazník Baterie
Logika průzkumu veřejného mínění
Obraz průzkumů veřejného mínění
Faktory zkreslující veřejné mínění Skutečné vlastnosti předmětu výpovědi
Poznávací relace
Znalosti a přesvědčení dotázaného o předmětu
Nedostatek znalostí, stereotypy, předsudky
Expresivní relace
Komunikační relace Původní obsah výpovědi
Neupřímnost, mlčení, leţ, zavádějící informace, sugestivnost otázek, haló efekt, atmosféra rozhovoru
Obdržený a výzkumníkem pochopený obsah výpovědi
Fyzické nedostatky v přenosu informací, nedbalý zápis tazatele i respondenta, významové neshody pojmů
Faktory zkreslující veřejné mínění Schéma (Mišovič 2010):
OBJEKTIVNÍ REALITA interakce tazatele a respondenta, tazatel (osobnost, chování, kontext a atmosféra dotazování), motivace respondenta a jeho reakce, srozumitelnost otázek, objektivní charakteristiky
Svět kolem nás Vnímání skutečného světa lidmi
SKUTEČNÉ MÍNĚNÍ Proces vyjádření názorů
VYJÁDŘENÉ MÍNĚNÍ Výzkumný proces
ZJIŠTĚNÉ MÍNĚNÍ
10. Příprava dat, jejich zpracování, analýza a prezentace
Příprava dat na zpracování 1.
2.
3.
Evidence a kontrola Přenos dat do počítače Zpracování seznamu proměnných (název, číslo, otázka, labely hodnot, mising values) Charakteristika proměnných (nominální, ordinální, kardinální) Čištění dat, oprava chyb Třídění prvního stupně jako důvod k opravě, některé chyby lze opravit podle logické úvahy (překlepy) Relevance odpovědi? Kódování jako missing (chybějící údaje) Kódový klíč pro otevřené otázky
Druhy znaků V závislosti na kvalitativní stránce vlastnosti která je měřena rozlišujeme: Nominální měření/znak Ordinální měření/znak Kardinální měření/znak
Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Tabulky Frekvenční tabulky – tabulka třídění 1. stupně
Absolutní četnosti Relativní četnosti Kumulativní relativní četnosti Kvartily, kvintily, decily (intervaly v daných kategoriích) Míry šikmosti a špičatosti distribuce
Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Míry centrální tendence – polohy:
Medián (hodnota prostředního členu uspořádaného souboru) Modus (nejčetnější hodnota proměnné) Aritmetický průměr
Míry variability:
Variační rozpětí (MIN – MAX) Mezikvartilové rozpětí (Q1 – Q3) Průměrná odchylka od průměru Rozptyl Směrodatná odchylka (méně zdůrazňuje odlehlá pozorování) Variační koeficient (0 – 1) - porovnává proměnné se stejnou metrikou s různými průměry
Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Grafy Tyčové/sloupcové grafy Boxplot Histogram Koláčové grafy Spojnicové grafy
Statistické charakteristiky popisu dat dvě proměnné Kontingenční tabulka 1. Analýza podsouboru, porovnávání 2. Analýza asociace proměnných (závislosti 2 proměnných) 1. Analýza podsouboru Ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádcích závisle proměnná Absolutní četnosti Relativní četnosti Celkové rel. četnosti (typologie) Sloupcové rel. četnosti Řádkové rel. četnosti 2. Analýza asociace – vztah mezi znaky (přímá x nepřímá závislost)
Lineární asociace (plynulý růst obou proměnných) x nelineární asociace Obousměrná asociace (korelace) x jednosměrná asociace (regresní analýza)
Graf scatterplot
Testování hypotéz Hypotéza o nezávislosti (chi-kvadrát test): Ho: proměnné jsou nezávislé (zamítnutí hypotézy znamená
zjištění vztahu mezi proměnnými = hladina významnosti je menší neţ 0,05) Ne více neţ 20 % četností menších neţ 5 (absolutní četnost respondentů), v ţádné kategorii nesmí být nula respondentů Princip chi-kvadrát testu: porovnávám zjištěné četnosti s očekávanými četnostmi Koeficienty dokáţí měřit i sílu závislosti, kontingenční tabulka to nedokáţe Adjustovaná (standardizovaná) rezidua – pro kaţdé políčko tabulky zvlášť, pokud se blíţí k nule = dokazují nezávislost proměnných v daných kategoriích, vysoká rezidua je výhodné interpretovat (zajímavá zjištění)
Latentní proměnná Interpretace závislostí – analýza kontingenční tabulky [rozpracování
„elaboration model“ u Jeřábka, původně P. F. Lazarsfeld] Analyzovali jsme vztah v kontingenční tabulce – nestojí za tím vztahem ale
vliv nějaké třetí proměnné = skrytý vliv (je to tam náhodně? Výsledek výběrové chyby?) je nutné upřesnit asociaci
X
Y X
Y
Z
Z Kontrola pro třetí faktor (= parciální korelace, kontingenční tabulka pro tři
proměnné – příkaz PIVOT)
Poţadavky na získaná data Pravdivost – odpovídá respondent skutečně to co
si myslí Validita – zjišťujeme to co se domníváme, ţe zjišťujeme, rozumí nám respondent? Reliabilita – dosáhneme opakovanou otázkou stejnou hodnotu znaku Spolehlivost – jsou získaná data stejně platná pro celý soubor dotazovaných Jaký je rozdíl mezi validitou a reliabilitou? Jak se měří?
Validita empirických dat Měříme skutečně to co se domníváme, ţe měříme?
Kvalita měření Operacionalizace
JEV Ţivotní úroveň
INDIKÁTOR Čistý příjem Nepřímé měření
zkreslení
X = T + Es + En
Výsledná naměřená hodnota
Skutečná hodnota vlastnosti, kterou chceme měřit
Systematická chyba měření BIAS
Nesystematická chyba měření VARIANCE
Chyby měření Es = systematická chyba měření
(BIAS), - odchylka měření od pravdivé hodnoty - statistické zkreslení, - stejné u kaţdého měření validita
En = nesystematická chyba měření
(VARIANCE), - kaţdé měření má svůj rozptyl - náhodná odchylka – nelze předpokládat, kam se vydá - kolísá v nějakém intervalu reliabilita
Chyby měřění Kaţdá systematická i nesystematická chyba měření je
způsobena dvěma chybami: 1. Chyba pozorování – rozdíly odpovědí respondentů od pravdivých hodnot Respondent error (respondent) Interviewer error (tazatel) Instrument error (měřící nástroj) Mode error (metoda sběru dat) horší při modelování (vztahy a souvislosti, jiný druh kauzality) 2. Chyba nepozorování –neuskutečněné měření u části populace (otázka náhrady je sporná) Sampling error – výběrová chyba Coverage error – chyba pokrytí Non-response error – chyba výpadků návratnosti horší při deskripci (jednoduchý popis, reprezentativnost)
11
11. Volební a další politické průzkumy
Výzkumy volebních preferencí Důleţitá součást volebního procesu
(pro voliče i politické subjekty) Výzkumy volebních preferencí jsou ve vyspělých demokraciích velmi ostře sledovány, analyzovány a podrobovány kritice jak z akademické sféry z řad producentů (výzkumných agentur
a asociací výzkumných agentur, např. AAPOR) I příjemců těchto dat (zejména médií)
Výzkumy volebních preferencí počet prováděných šetření
stranických preferencí výrazně roste v období voleb (v průběhu let se jejich mnoţství navyšuje) jednorázová i kontinuální šetření (kaţdodenní výzkumy) projekty zaměřené na odhadování výsledků v jednotlivých krajích spolehlivost jejich výstupů dost kolísá a je spíše nízká (STEM, TNS Factum, SC&C, Median, Tambor, GfK a další)
Výzkumy volebních preferencí Tři výzkumné agentury (pravidelná šetření
stranických preferencí, omnibus, tiskové zprávy):
CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění
Sociologického ústavu AV ČR, veřejná agentura) – 1 za měsíc STEM (soukromá agentura) – 1 za 14 dní Factum Invenio (soukromá agentura) - 1 za 7 dní Tyto agentury mezi sebou v únoru 2001
uzavřely společné ujednání o sblíţení postupů v oblasti výzkumu preferencí. Cílem tohoto kroku bylo "poskytnout médiím a jejich prostřednictvím české veřejnosti co nejsrozumitelnější, vzájemně srovnatelné a v konečném důsledku věrohodnější údaje o vztahu veřejnosti k politickým stranám„
Výzkumy volebních preferencí Cíl: Aktuální mediální zpravodajství Analýza trendů ve vývoji podpory pro jednotlivé politické subjekty Hlubší analýzy politických postojů (vztahy s dalšími postoji)
Volební a další politické průzkumy Předvolební výzkumy současné názory (nikoli budoucí chování) omezené moţnosti predvídání
Exit poll bezprostředně proběhlé jednání (po odchodu z volební
místnosti)
Povolební výzkumy nedávno proběhlé jednání
Další politické průzkumy
Produkty předvolebních průzkumů Šetření CVVM Účast ve volbách
Aktuální stranické preference
Voličské preference Volební model
Stranické sympatie
Produkty předvolebních průzkumů Různé typy výstupů z jednoho nástroje
stranické preference voličské preference stranické sympatie volební model volební prognóza 1. odhad volební účasti 2. informace o charakteru souboru lidí, kteří k volbám skutečně
přijdou 3. jak se rozhodnou nerozhodní 4. podoba volebního systému 5. stabilita politické situace
Produkty předvolebních průzkumů Jednorázové šetření: Stranické preference a volební model v červnu 2012, CVVM Volební model naznačuje předpokládané výsledky voleb do Poslanecké sněmovny PČR v období konání výzkumu. Volební model vychází ze stranických preferencí, ale zahrnuje pouze dotázané, kteří se voleb chtějí zúčastnit a kteří uvedli nějakou stranu – v zásadě jde tedy o preference bez nerozhodnutých a nevoličů.
Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.
Produkty předvolebních průzkumů Kontinuální šetření: Volební model – srovnání povolebních šetření (%)
Předvolební průzkumy v politickém systému Průzkumy a demokracie Informace pro politické aktéry Vazba mezi politiky a občany Pojistka demokracie X ohroţení demokracie
Funkce průzkumů: zkoumají VM X vytvářejí a ovlivňují
VM
mobilizace hlasu pri nepříznivé předpovědi absenční efekt pri příznivé předpovědi bandwagon effect (+) / underdog effect (-)
Restrikce předvolebních průzkumů Informace ovlivňují voliče rizika manipulace volebních
výsledků v polovině Evropských zemí, v ČR 7 dnů
Exit poll Anonymní dotazovaní respondentů systematicky vybíraných bezprostředně
po odchodu z volební místnosti odhad výsledků voleb Reprezentativita šetření Výběr dotazovaných míst, náhodnost Velikostí dotazovaného vzorku voličů
SC&C – SPSS CR. Závěrečná zpráva EXIT POLL. Praha, 1. června 2010
Exit poll Cíl:
poskytnout co nejdříve co nejpřesnější výsledky voleb
vygenerovat data o situaci v budoucím parlamentu
zjistit další údaje o voličích a důvodech jejich rozhodnutí (sociodemografické charakteristiky voličů jednotlivých stran, jejich postoje na nejdůleţitější otázky předvolebního boje, jejich minulé volby a tedy změny ve volebním chování atp.) monitoring „přesunu hlasů“ z minulých voleb a volební motivace
Povolební výzkumy speciální vědecká šetření zkoumají pozadí volebního chování důvody volení i nevolení,… mechanismy rozhodování (voliči X prvovoliči atp.) volební přesuny informace do budoucích
prognóz Post-election studies
Výzkumy volebních preferencí
Předvolební výzkumy
Stranické preference Voličské preference Stranické sympatie Volební model
Exit poll
Volební prognóza Volební odhad Výsledky voleb
Povolební výzkumy
Speciální vědecká šetření Post-election studies
Výzkumy volebních preferencí a média Média zprostředkovávají přenos
výzkumných informací k nejširšímu publiku občanů, významnou částí se podílejí na financování výzkumů a přispěla i k celkovému prosazení metody dotazníkových šetření Pro samotná média mají výsledky výzkumů dvojí funkci: přinášejí jim informace o preferencích
a reakcích veřejnosti, tedy jejich klientů a jsou také samy o sobě zprávou, která můţe přitáhnout pozornost publika
Výzkumy volebních preferencí a média Vlivem odlišných potřeb zpravodajství a charakteru výzkumné
produkce se obsahová stránka předávaných informací mění Ideální zprávy představují stručné, přehledné, objektivní a zajímavé referování o významných aktuálních událostech, ale podstata výzkumných informací bývá do značné míry odlišná Téma v ústředí zájmu efekty veřejného mínění na politiku V mezivolebním období na základě pravidelných šetření preferencí za tímto účelem média inscenují jakési permanentní kvazi volby a uměle transformují původně periodický volební proces do kontinuálního Aktuálnost rychlé a nenáročné metodiky, polotovary vědecké analýzy v médiích Objektivita zprávy potlačení analytických interpretací Zábavné pojetí zpráv sportovní terminologie a logiky podobné komentování sportovních soutěţí (Broh = „horse-race journalism“)
Otázky k diskuzi Co tyto výzkumy vlastně
produkují a co následně na jejich základě produkuje ţurnalistika? Co odráţí volební (stranické) preference - moţný výsledek voleb? Nelpí se (zbytečně) na časových řadách, kdyţ sledované jevy uţ (moţná) prošly podstatnými změnami? Zkoumá se veřejné mínění o událostech, nebo o mediálních pseudo-událostech?
12. Vývoj politických a občanských postojů české veřejnosti
Co je nezbytnou součástí tiskových zpráv agentur: Jméno toho, kdo si průzkum objednal. Jméno toho, kdo průzkum prováděl. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal. Populaci, z níţ byl vybírán vzorek respondentů. Počet osob, které výzkumníci kontaktovali. Kdykoliv to technika výběru vzorku z populace umoţňuje, musí být zveřejněna i tzv. mezní odchylka, tj. ţe reálný výsledek se bude vzhledem k velikosti vzorku pohybovat v rozmezí X (udávané číslo) +- dejme tomu 2%. Přesné znění otázky nebo otázek. Způsob, jak můţe kdokoli obdrţet kompletní dokumentaci k průzkumu. Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat.
Server Lidových novin uveřejnil 19. září 2005 tuto zprávu / komentář: Zářijový výzkum preferencí politických stran, který
provedla agentura STEM, potvrdil vedoucí postavení ODS. Občanské demokraty by volilo 32,8 procenta Čechů. Pozici druhé nejsilnější strany i po prázdninách potvrdila ČSSD s 21,1 procenty hlasů. Tři procenta preferencí naopak ztratili komunisté, které by nyní volilo 13,5 procenta občanů [...]Voleb by se v současné době podle průzkumu STEM určitě zúčastnilo 29 procent lidí, dalších 32 procent by přišlo "pravděpodobně". K volbám by naopak "asi nešlo" 23 procent lidí, s jistotou by odmítlo volit 16 procent lidí. Průzkumu se zúčastnilo 1669 občanů starších 18 let.
Spokojenost se stavem ve vybraných oblastech veřejného života–červen 2012; CVVM
Důvěra vrcholným politikům, červen 2012; CVVM
Důvěra ústavním institucím v červnu 2012; CVVM
Hodnocení činnosti politických stran a vybraných institucí – červen 2012; CVVM
Hodnocení činnosti ministerstev – květen 2012
Spokojenost s oblastmi sociální politiky, zdravotnictví a školství – květen 2012; CVVM
Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM
Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM
Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM
Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM
Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM
Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM
Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM
Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM
Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM
Občané o svých možnostech ovlivňovat veřejné dění a o své percepci politiky – únor 2012; CVVM
Angažovanost Čechů ve veřejném životě – únor 2012; CVVM
Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM
+
-
Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM
Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM
Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM
Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM
Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM
Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM
Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM
Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM
Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM
Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM
Občané o přijetí eura – duben 2012; CVVM
04/2012
Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM
Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM
Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM
Dluhová krize v eurozóne a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM
Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM
Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM
Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM
Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM