Mgr. Petra Anýţová

Teorie a výzkum veřejného mínění

Mgr. Petra Anýţová [email protected]

Atestace  Zakončení předmětu:  Dvě prezentace

(+ elektronická podoba) 1. Kritická recenze na téma vybraného článku + tři otázky do diskuze 2. Prezentace výsledků výzkumu veřejného mínění (sekundární analýza tiskových zpráv), závěry, grafické výstupy 3. cca 20 minut

Literatura      







Kunštát, Daniel (ed.): České veřejné mínění : Teorie a výzkum. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7330-081-8 URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace : a veřejné mínění. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3563-4. Rendlová, E., T. Lebeda: Výzkumy veřejného mínění : teoretické souvislosti a praktická aplikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2002. ISBN 80-7330-032-x Šubrt, Jiří (ed.): Kapitoly ze sociologie veřejného mínění : Teorie a výzkum. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-522-1 Krejčí, Jindřich (ed.): Kvalita výzkumů volebních preferencí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-7330-056-7 Škodová, Markéta: „Co je to veřejnost.“ SOCIOweb 3 (2006). Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/upl/editorial/download/127_socioweb%20306%20cely%20pdf.pdf. ISSN 1214-1720 Vinopal, J.: „Rozhodovací procesy při zodpovídání výzkumných dotazů.“ Naše společnost 6 (1) (2008): 9 – 13. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100081s_Rozhodovaci_procesy.pdf. ISSN 1214-438X Krejčí, J.: „Předvolební průzkumy a média.“ SOCIOweb 3 (2004): 10 - 12. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z:http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=154&lst=112. ISSN 1214-1720 Lebeda, T., J. Krejčí, Y. Leontiyeva: „Volební preference (jak jim správně porozumět).“ Naše společnost 3 (2) (2005): 1 – 10. Dostupné z: < http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100049s_lebeda-vyzkumy.pdf>. ISSN 1214438X

Osnova 1. Podstata veřejného mínění 2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění 3. Charakteristika nositelů veřejného mínění 4. Role médií a názorových vůdců při formování

veřejného mínění 5. Empirické přístupy k veřejnému mínění 6. Zkoumání obsahů veřejného mínění – příprava výzkumu, výběr, techniky, dotazník, prezentace dat 7. Volební a další politické průzkumy

1

1. Podstata veřejného mínění a okolnosti jeho formování

Mínění lidu  pojem poprvé pouţil vicomt Bolingbroke,

vydavatel listu Craftsmen (1726 – 1735)  mínění lidu bylo namířeno proti korupci a představovalo „ducha svobody“: „Zkušenosti milionů lidí se nesmí zamlčovat. V mase obyvatelstva ţije správné cítění.“ [Prokop 2005: 115]  Aristoteles: „Kaţdý jednotlivec bude sice horším soudcem neţ znalci, ale všichni dohromady budou buď lepší, anebo alespoň ne horší.“ [Aristoteles 1998]  T. Jefferson se snaţil brát mínění lidu v úvahu i při konkrétní orientaci politiky: „Základem naší vlády je názor lidu, to je věc, o kterou se musíme starat především.“  G. Gallup – přirovnal výzkum veřejného mínění k měření pulsu demokracie (respekt vůči názorům občanů)

Definování pojmu 1. Veřejné, veřejnost

Veřejné/soukromé b) Zveřejnit, publikovat c) Veřejnost – agregát lidských jedinců a)

2. Mínění  

I. A. Bláha (1946) – doxa 30. léta 20. století USA – mínění  postoj

Mnohovýznamnost pojmu veřejného mínění Nejednotnost výkladu veřejného mínění, různé varianty:  Homér: mínění ve smyslu názor,  

 

 

přesvědčení Platón: obecné mínění, nepravdivé mínění a naše mínění Aristoteles: všeobecné mínění, mínění všech, pravdivé mínění, mínění jako přesvědčení J. Lock: občanské sdělování J. Bryce (začátek 20. století): kaţdodenní mínění, mínění většiny, způsob myšlení spojený s politickou aktivitou, vliv VM jako instituce L. Doob: VM jako ţurnalistický obrat Wilson: společná stanoviska, společná vůle

Mínění (opinion)  doxa = nejisté vědění  implicitní odezva nebo odpověď

prostřednictvím níţ jedinec reaguje na podnět [Hovland et al. 1953]  v protikladu k vědění či poznání (Platón) – absence hlubší analytické činnosti  ztotoţnění s věřením či dohadováním, názorem, domněnkou, „něco, co nevíme zcela dobře“  stanovisko bez ohledu na dostatek informací emocionální prvky, kolísavost, předsudky  vliv médií

Postoj

 vyslovené mínění

Názor (view)  Verbalizované vyjádření stanoviska k

určitému jevu  Argumentace, propojení více informací  dlouhodobost  Obsahuje racionální i emocionální sloţku  Komplexní názorová struktura (stabilita)  Příklad: souhlas s legalizací potratů může nepřímo znamenat podporu ženského hnutí a opozici vůči katolické církvi  Přihlášení se k levo-pravé politické orientaci současně znamená sympatie k politické straně v příslušné části politického spektra

Struktura veřejného mínění  Povrchová vrstva  Mínění  Společenské nálady, předsudky, stereotypy,

móda  Emocionální prvky, krátkodobost  Inkonzistence mínění (v praxi)  Média  Hloubková vrstva

 Názory a postoje  Vliv kultury, tradic, náboţentsví, morálky,

společenských norem  Dlouhodobost  např. postoj k trestu smrti, názory na péče o dítě, postoj k válce a míru, pocitu osobního bezpečí atp.

Tři stavy veřejného mínění F. Tönnies: sleduje dosaţený stupeň stálosti stanovisek veřejnosti  První stav VM (plynný): vzniká povrchní,

rychle se měnící mínění, původ v denním tisku – události, jeţ dokáţí krátkodobě upoutat pozornost veřejnosti, VM podléhá manipulaci  Druhý stav VM (kapalný): stabilnější a trvalejší názory, osvojuje si je velká část společnosti – „racio“ společnosti, VM odolává propagandistickému náporu  Třetí stav VM (pevný): dlouhodobé názory začnou být základem postojů, jejich výrazem je konsenzus (ţivotně důleţité obecné hodnoty)

Příklady (?)

Vlastnosti veřejného mínění Cyklus veřejného mínění: 1. Utváření

Individuální mínění

2. Vyjádření 3. Fungování 4. Uplatnění

Skupinové mínění

Veřejné mínění

Utváření veřejného mínění

 Téma uvedeno ve 20. letech 20. století – W. Lippman – analýza

veřejného mínění  Vznik mínění veřejnosti je spojen se společensky významnou událostí

 dotýká se velké skupiny lidí  Vznik VM můţe být v tuto chvíli iniciován běţnými komunikačními procesy nebo záměrným ovlivňováním společnosti (média)  Krystalizace veřejného mínění  bezprostřední citová zainteresovanost na události, společenské nálady nad míněním = výměna mínění, diskuze

Utváření veřejného mínění  Jednotlivec hodnotí událost, vytváří své

počáteční individuální mínění (volba hodnocení z několika existujících, které je nejpřijatelnější)  Vzniká direfencované hodnocení (nové představy o události versus stará přesvědčení a postoje)  V důsledku „setkávání se“ individuálních mínění v malé skupině nebo s názorovými vůdci vzniká skupinové mínění (rozpoznávání většinového a menšinového mínění, názorovém klima), skupina orientuje své členy v událostech a interpretuje i obsahy sdělované médii

Co všechno individuální mínění ovlivňuje?

Vyjádření veřejného mínění  Následuje osobní interpretace výsledků diskuzí (výběr

mínění přijatelných pro ostatní a současně akceptovatelných z osobního hlediska)  Přizpůsobení kaţdého osobního mínění širšímu veřejnému mínění (= trendy v mínění)   po takovém procesu je jednotlivec ochoten vyjádřit mínění  tím se vztah jednotlivce k významné události v konečné podobě projeví určitým míněním utvářejícím se na základě propojenosti individuálního, skupinového a veřejného mínění v procesu formování veřejného mínění  = společenská diskuze Jakým způsobem se může vyjadřovat individuální/skupinové/veřejné mínění? A kde?

Veřejné mínění  Jde o rozdílná stanoviska tvořící se v

prostředí určité sociální skupiny  Názorové konstelace:  Konsenzus (více jak 75 % veřejnosti)  Většinové mínění (více jak 50 %)  Pluralistické mínění (nejvýraznější

názorový proud není většina)  Intenzivní mínění menšiny (vyjádření mínění skrze politické chování/demonstrace atp.)  Mínění pozorné veřejnosti (detailní pozorování určité oblasti částí veřejnosti)

Mění se názorová konstelace ve společnosti? Kdy?

Další vývoj veřejného mínění  V etapě fungování nastává spojení

všeobecného mínění s politickými, veřejnými a úředními aktivitami a výsledkem jsou nejrůznější opatření zasahující do společenské sféry [Nimmo 1978], např. tlak na dodrţování norem, zákonů, podávání petic, hlasování ve volbách či v referendu  aktuálnost události se vyčerpává a veřejnost obrací pozornost jinam  Veřejný problém se vynoří znovu (reaktualizace) 

CO SE STANE POTOM?

Obecné vlastnosti VM a) Směr VM (+/-) b) Intenzita VM

Flexibilita (proměnlivost)/stabilita VM d) Manifestace (projevení) VM e) Homogenita/pluralismus/polarita VM f) Dopad/účinek VM g) Pronikavost VM

Index intenzity (výzkumy)

c)

Omezené VM (?)

Předpověditelnost mínění

Znáte „osobně zainteresované“ občany?

Funkce veřejného mínění  Se zdůrazněním jednotlivých funkcí VM se setkáváme jiţ v

začátcích rozvoje společenskovědní teorie  Sociální, politická, legislativní kontrola/regulace/zpětná vazba  později legitimizace (demokratického) systému  I. Bláha: funkce politická, právní, soudcovská, mraví  Konzultativní funkce  Direktivní funkce (volby/referenda)  Hodnotící  Analytická  Konstruktivní

Nátlak ke konformitě

Faktory utvářející veřejné mínění Schéma vlivu faktorů (Mišovič a kol. 2010): Geografické a regionální vlivy

Ekonomické, sociální a politické podmínky

Biologické, psychologické, sociokulturné vlivy Tradice Normy Morálka

Mínění

2

2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění

Veřejné mínění v historii  Tradicní filozofická tradice – nejisté vědění,         

doxa (Platón) J. Locke – zákon mínění, soukromý E. Burke – legislativní moc VM J. J. Rousseau – legislativní moc VM Fyziokraté – kritika, nikoli legislativa J. G. W. Hegel – úcta i opovrţení K. Marx – fikce, falešné vědomí J. S. Mill, A. de Tocqueville – nástroj konformity, nikoli kritiky W. Lipmann – rozumnost a kompetence VM jsou iluze Ch. W. Mills – veřejnost  masa

 (problém pro ideál participativní demokracie)

Veřejné mínění jako sociálně historický fenomén  Pojem VM se objevuje v 18. století ve Francii a

Británii v rámci spol. a emancipačních tendencí – po Velké francouzské revoluci se VM stalo heslem: „veřejné mínění vládne světem“

 Historická označení VM:  Gabriel Tarde soudí, ţe VM je ryze novodobý

fenomén  W. Bauer jej sleduje jiţ v antice  řecké pojmy: ossa, phéme, nomos;  římské: fama, fama popularis, rumores,  středověk: úsloví vox populi-vox dei (hlas lidu, hlas boţí), consensus omnium;  renesance: publica voce (Shakespeare: opinion)  osvícenství: volonté générale

Historické reflexe veřejného mínění 17. století  F. Bacon (normativní stránka VM,

posuzování občanských záleţitostí)  J. Lock (mínění jako třetí zdroj práva vedle zákonů boţích a společenských)

18. století  D. Hume (mínění lidu je základem

veškeré vlády),  J. J. Rousseau (VM jako zákon, který je třeba respektovat, kontrolní funkce směrem k vládnoucí moci),  Ch. P. Duclos (mínění jako tvůrce norem civilizovaného chování),

Historické reflexe veřejného mínění 19. století  G. W. F. Hegel (suverenita lidu x suverenita

státu, VM má kladné silné stránky i negativní = dominance nevědomosti a klamu)  J. Bryce (VM neexistuje jen ve svobodných společnostech, ale i ve společnostech despoticky ovládaných)

20. století  G. Tarde (kniha Mínění a dav – vývoj VM

souvisí se vznikem veřejnosti a následnou přeměnou soukromých rozmluv (salony) v rozmluvy veřejné (noviny) = rozvoj komunikačních prostředků (tisku, ţeleznic, telegrafu)  J. Habermas (analyzuje veřejnou sféru občanské společnosti jako specifické politické fórum, občanská veřejnost je nositelem měšťanských emancipačních ideálů)

Pojetí a hodnocení veřejného mínění  Veřejné mínění občanské společnosti

– aktivní, kritické, racionální

 Veřejné mínění masové společnosti

– pasivní, receptivní, manipulované

Pojetí a hodnocení veřejného mínění  Universalismus

- veřejné mínění je jedno: odraz společné vůle, zájmu, potřeb  duch skupiny - např. J. J. Rousseau, Tönnies, Inocenc Bláha

 Pluralismus

- veřejných mínění je mnoho: mnoho veřejností s různými zájmy, potřebami a názory - např. G. Lundberg, R. Bain, E. Noelle-Neumannová Jaké druhy veřejností znáte?

Pojetí a hodnocení veřejného mínění  Realismus - veřejné mínřní je nadindividuální a

nezávislé na jedincích  Nominalismus – veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí

 Operacionální definice  veřejných mínění je to, co zkoumá veřejné mínění

Pojetí a hodnocení veřejného mínění  Primordialistická teorie  Veřejné mínění existuje ve společnosti od jejího vzniku

(drby, klepy, pověsti)  D. Hume, J, Bryce, K. Marx, Ortega y Gasset, E. Noelle-Neumannová, G. Sartori  Modernistická teorie  veřejné mínění aţ v moderní demokratické společnosti,

svoboda projevu, masová komunikace (noviny)  G. Tarde, J. Habermas, F. Tönnies, F. Allport a W. Albig

Fáma  Z latinského fáma = pověst, zpráva  Allport, Postman – „sdělení, které se týká aktuálních

událostí, které se šíří od osoby k osobě zpravidla ústně a kterému se má věřit“ (zdá se důvěryhodná, velká role kolektivní diskuze, snaha o uspokojivý výklad určité situace)  Nahrazuje nebo doplňuje oficiální údaje a stává se součástí veřejného mínění

Zrození fámy:  Fáma vzniká zkreslením zprávy v interpersonální komunikaci (první v řetězci byl v tomto pojetí očitý svědek, následně se nabalují chyby)  Velmi rychle zase zaniká – ztráta zájmu o daný objekt, uvedením pravdivých faktů  Fáma je od počátku utvořena v interakci lidí, kteří mají zájem o určitý jev

Sociologie a veřejné mínění  Sociologové se o VM zajímají teprve od konce 19.

století a především v prvních desetiletích 20. století (v té době Le Bon, Tarde, Cooley, Lowell, Tönnies, Lippmann) – vliv psychologie (prolematika davu, masového mínění, nápodoby, primární skupiny, tři stádia veřejného mínění, sociální kontrola, masová komunikace)  VM zprvu chápou ve smyslu Le Bonovy kolektivní duše, Durkheimova kolektivního vědomí či Mc Dougallovy skupinové mysli = tzn. jako nadindividuální realitu, která je nepřevoditelná na souhrn jednotlivých individuálních mínění)  Dialekticko-materialistický přístup (K. Marx; veřejné mínění je součást společenského vědomí, které je určeno materiálními podmínkami a sociálním postavením lidí ve společnosti)

Sociologie a veřejné mínění  Ve 30. letech američtí sociologové tento pohled

zavrhli (F. Allport) a začali studovat individum a jeho psychiku (tj. sociologický nominalismus) – začíná empirický výzkum VM  G. Gallup, P. Lazarsfeld (média, individuální a masová komunikace/teorie dvoustupňového komunikačního toku, úloha názorových vůdců)  50. léta 20. století – Blumer: kolektivní chování a kaţdodenní zkušenost, Ch. W. Mills: ideální veřejnost, D. Riesman, E. Noelle-Neumann, A. Uledov, J. Habermas, B. Grušin, P. Berger, P. Bourdieu (kritika VM), J. Šubrt (ČR)  Vznik aplikované oborové disciplíny – sociologie veřejného mínění (popis, vývoj, charakteristiky a působení VM)

Sociální psychologie a veřejné mínění  Sociální psychologie (konec 19. století, Le Bon, McDougall, Tarde) –

psychologická oblast, která se zkoumá psychické jevy a procesy, jeţ vznikají ve vzájemném působení lidí mezi sebou v různých organizovaných a neorganizovaných pospolitostech  Analýza hromadného chování lidí a specifických procesů ovlivňujících kaţdého účastníka (závislost na prostředí)  Výzkum malých skupin (= vyuţitelnost v efektivní organizaci výrobních procesů, v reklamě, v propagandě atp.), rozvoj metodologie takového výzkumu  Chování davu (ţivelnost mas, neorganizovanost, neuvědomělost, nápodoba, sociální nákaza, chování jedince v mase)  Zkoumání davových psychóz (dav aktivní, agresivní, únikový, hrabivý, demonstrující, protestující, pasivní atp.)

Politologie a veřejné mínění  Politická věda pokládá vztah demokracie a

veřejného mínění za jeden z významných prvků politického procesu,  VM je někdy povaţováno za typický politický

pojem (Sartori) =  „vládnutí za podpory lidu“,  „kaţdý občan má právo na účast ve veřejné diskuzi“,  „kaţdý dospělý podřízený zákonům nějakého státu by měl být povaţován za dostatečně kvalifikovaného k účasti na demokratickém procesu v tomto státě“ [Dahl 2001]  první polovina 19. století = A. de Tocqueville –

nastoli otázku, zda se většinové mínění veřejnosti nestane tyranem

Politologie a veřejné mínění  rozvoj výzkumu veřejného mínění - G. Gallup

a S. Rea hovoří o měření pulzu demokracie (1940) – vnímali demokracii jako systém vyţadující aktivní a angaţované občanství, spojené s hledáním společného úţitku – k tomu měl napomáhat výzkum VM  J. Madison – veřejná vláda musí být vzdělaná a informovaná – lidé, kteří vládnou, musí tak učinit na základě poznání. „Veřejná vláda bez veřejných informací či prostředků, jak se jich zmocnit, je předehrou k frašce nebo k tragédii nebo moţná k obojímu.“  Vztah politického rozhodování a procesů formování VM: zjišťování volebních preferencí politických stran, důvěra v politické instituce, osobnosti i v realizaci samotné politiky, očekávání veřejnosti

3

3. Charakteristika nositelů veřejného mínění

Nositel veřejného mínění  Kdo je nositelem VM?  Iniciuje vznik veřejného mínění  Sociální charakter

Může být subjektem VM i jednotlivec anebo jen sociální skupina?

 Kolektivní mínění  Osoby pokládané za nositele mínění musí splňovat dvě

základní podmínky:  Orientují se na předmět veřejného zájmu  Reprezentují několik různých pohledů

osoby, jejichž mínění je veřejné

Nositel veřejného mínění  Subjekt veřejného mínění je z hlediska historie

proměnlivý  mění se jeho podíl na formování veřejného mínění  Veřejnost  Masa  Dav  Publikum

Publikum  „Publikum“ (z latiny: výraz pro veřejnost, stát či

obec) - kolektivní označení uţivatelů nějakého média, příjemci nějakého obecně (veřejně) dostupného sdělení  Např. divadelní představení, filmová projekce, fotbalový zápas,

číslo časopisu, rozhlasová stanice, atp.

Vývoj publika Obecenstvo • Jednota místa a času • Ţivá sdělení

Publikum • Čtenářská obec, vzdělání • Veřejnost • Veřejné publikum  masové publikum

Média •knihtisk

Mediální publikum • Masové publikum • Difúzní publikum

Masová média •masový tisk

Spotřebitelé • Segmenty populace • Privatizace médií

Veřejnost  Veřejnost je chápána jako souhrn

lidských jedinců, kteří ji zároveň vytvářejí (J. Habermas)

 Aktivní zájem o společenské dění =

veřejná sféra, veřejný ţivot – prostor pro její jednání, který má být všem na očích

Co je to veřejný život?

Historická reflexe veřejnosti  Řecká polis: svobodní majetní občané  Absolutistické monarchie: šlechtické

vrtsvy, duchovenstvo, úřednictvo  Rozvoj knihtisku: literární veřejnost  Měšťanstvo: občanská veřejnost  Osvícenství a kapitalismus: liberální veřejnost  období rozšiřování knih, novin a časopisů  Rozšiřování politických a sociálních práv (19./20. st.) na všechny občany: masová veřejnost

Strukturální proměny veřejnosti J. Habermas:  Vstup „plebejské“ části obyvatelstva do veřejné sféry  veřejnost se rozšiřuje  redukce rozsahu „tradičních“ (aktivních) kritických diskusí  Pokles zainteresovaných lidí na řešení společných záleţitostí  Politické strany usilují jen o politickou mobilizaci voličů a jejich volební hlasy = konec kontroly veřejnosti nad politickou mocí  „Zveřejňování“  prosazení mocenských zájmů

Občanská veřejnost

Masová veřejnost

Masová veřejnost  Ch. W. Mills – USA (19. století) –

přeměna veřejnosti na masu jednosměrné působení masových sdělovacích prostředků  Masa x mocenská elita (manipulující skrze média)  E. Ross - vliv konformity na masu (= móda, veřejné mínění, zvyky, morálka, sociální kontrola)

H. Lasswell – synonymum pro veřejnost je ve 20. století masa

Masa  Mnoţství lidí se společným zájmem

Masa, významy:  Kolektiv  Široké vrstvy lidí s minimálním vzděláním  Ovládaný lid (x vládnoucí skupina)  Společenská vrstva  Třída bez pevné organizace  Nevolnické, dělnické, rolnické masy, masa národa, náboţensky věřících, masa bankéřů, masa dlouhodobě nezaměstnaných (relativně trvalá příslušnost), dočasná masa (vítězných voličů)  Objekt cíleného ovlivňování,  Suma odcizených, atomizovaných jedinců  Mlčící většina  Hlavní nositel kaţdodenní ekonomické činnosti  Dav (staré koncepce)

Kdy se stane z celé společnosti masa?

Davy „náš věk není věkem davu, ale věkem veřejnosti“  Dav nepatří mezi nositele/subjekty veřejného mínění  Prostorové seskupení lidí:  Náhodnost  Dočasnost (společných zájmů)  Neorganizovanost  Anonymita  Kaţdý vlastní cíle a zájmy a názory

Davy  Prudký nárůst městských obyvatel (1800 – Evropa má 180

mil.ob. – do 1914 260 mil.)  reflexe fenoménů masa a dav  G. Le Bon (Psychologie davu 1895)  tyto sociální útvary „mají vlastnosti, jež se značně liší od vlastností    

 

jedinců, jež je tvoří“ v kolektivní „duši davu“ se stírají intelektuální schopnosti a individualita („inteligence davu je vždy nižší“) Anonymita (pocit moci, uvolňuje pudy) Duševní nákaza (davový psychóza) Sugesce, iracionalita, impulzivnost, sklon k násilí Vliv autority v davu (charismatická osobnost) Absence sociální kontroly

 G. Tarde (Mínění a dav 1901) – rozdíly mezi veřejností a

davem  J.O. y Gasset (Vzpoura davů 1930)  D. Riesman (Osamělý dav 1950)

4

4. Role médií a názorových vůdců mínění při formování veřejného mínění

Přenosový model komunikace  Komunikace je proces přenášení sdělení od

nějakého zdroje k nějakému adresátu – příjemci Zdroj  sdělení  příjemce

Teorie masové komunikace  Masová komunikace:  sdělovat informace široké veřejnosti 

televize, rozhlas, tisk, internet, film a dalších média  která se dále podílí na masové kultuře  Termín vznikl koncem 30. let 20. století  instituce (sdělovatelé, profesionální

komunikátoři)  skupiny společnosti (příjemci, nejsou komunikátorům známi)  Jednosměrná komunikace Jaká je její latentní funkce?

Vývoj teorií masových médií Masová média  Model injekční jehly (30. léta)  Funkce médií (60. léta)  Komplexní analýza místa médií ve společnosti (70. léta)  Agenda setting (70. léta) Interpersonální komunikace  Studium difuze inovace (G. Tarde, E. Rogers)  Teorie dvoustupňového komunikačního toku (E. Katz, P. F. Lazarsfeld)  Dvoucyklový model komunikace Elity  Kaskádový model (K. Deutsch) Sociální kontrola  Spirála mlčení (E. Noelle-Neumann)

1. Fáze všemocných médií  První desetiletí 20. století  Publikum je bezmocné, média mají stejný a

přímý účinek na všechny členy veřejnosti  teorie injekční jehly (teorie zázračné střely)  Koncepce masové společnosti, masového publika (izolovaní jedinci)  Spojení s propagandou v první světové válce (a později) a rozmachem filmu (výzkumy vlivu na děti)  Ukázalo se, ţe vliv prostředků masové komunikace na jiţ pevně zformový postoj je o mnoho slabší, neţ se původně předpokládalo  Proč?

2. Fáze omezených účinků  Od poloviny 30. let do konce 60. let 20. století  Nové poznatky z psychologie (koncept postoje, 







teorie učení) Rozvoj empirických výzkumů (H. Cantril – výzkum Invaze z Marsu) P. Lazarsfeld, B. Berelson, H. Gaudetová – The People‘s Choice (1944) – průzkum předvolební prezidentské kampaně (výzkumy v roce 1940) Lazarsfeld uplatnil poprvé techniku panelového dotazování – cílem bylo na vzorku 600 respondentů ověřit vliv politické kampaně a masových sdělovacích prostředků Výzkum odhalil roli aktivních osobností ovlivňujících názory svého okolí (= upozorňovali na myšlenky z médií ty voliče, kteří sami zprávy v médiích nesledovali)

Dvoustupňový tok komunikace  Informace z médií se šíří ve dvou

etapách: nejprve od médií k  názorovým vůdcům (opinion leaders, dobře informovaní jedinci zapojení do masové komunikace)  a následně od nich cestou osobní mezilidské komunikace k jejich následníkům (opinion followers, nevyhledávají v médiích informace tak intenzivně)  Názorový vůdci nebyly neutrálními osobami sdělující informace – hráli významnou roli při interpretaci cílů kampaně a ovlivňovali záměry ostaních

Dvoustupňový tok komunikace  Katz a Lazarsfeld:  kaţdá socioekonomická skupina má vlastní

opinion leaders  vliv ve všech oblastech (ekonomie, politika)  názorový vůdci nejsou vţdy soustředěni na vrcholcích společenských a politických pyramid  nepolitické oblasti ţivota americké společnosti  R. K. Merton – existuje více typů „ovlivňovatelů, vlivní lidé“  typ místního (polymorfní = můţe vyvíjet vliv v různých sférách ţivota)  a kosmopolitního ovlivňovatele (monomorfní = specializuje se na určitou oblast ţivota)  Troldahl, 1966: dvoucyklový model komunikace –názorový vůdci se obracejí pro informace k odborným autoritám, obyčejný člověk se obrátí na názorového vůdce, vzájemná výměna informací

3. Fáze renesance silných účinků  70. léta 20. století  Návrat k představě silných médií  Zájem o zkoumání vlivu médií na celou společnost

     

(ne jen na jedince) Dlouhodobý a nepřímý vliv médií (předkládání vzorů a modelů chování, norem, hodnot, sankcí) Zkoumání procesu socializace (vliv médií) E. Noell-Neumann 1973 – spirála mlčení A. Bandury (1977) – teorie sociálního učení = teorie vzorů, teorie sociální konstrukce reality McCombs, Shaw 1972 – nastolování agendy (agenda-setting) Ball-Rokeachová, Defleur - závislostní teorie

Spirála mlčení (E. Noelle-Neumannová) Princip: roste síla názoru, který je vyslovován x lidé zamlčují názor, který není oceňován (minoritní názory slábnou) Základní předpoklad:  Snaha se vyhnout sociální izolaci, strach ze zesměšnění a opovrţení  Snaha lidí o dosaţení společně zastávaných soudů a konsenzus  Rozhodující role masových médií (nejdostupnější zdroj informací o převládajícím názorovém klimatu)  Inspiace předvolebními výzkumy – výzkum last-minute swing (změna na poslední chvíli)/bandwagon effect (kaţdý chce být na straně vítěze) = Noelleová s tím polemizuje – jde o to nebýt sám (izolovaný)  Testy založené na projektivních technikách  „železniční test“: představa dotázaného o 5-ti hodinové jízdě vlakem s osobou, která zastává zcela opačný názor neţ on sám – bude ochoten se s tou osobou o svém názoru během jízdy bavit nebo bude raději mlčet  „výhružný test“: respondentovi je během dotazování simulována izolační hrozba, komiksové obrázky s razantními názory a doplňování bublin jako odpovědí jiné osoby

Měření názorového vůdcovství PSškála  Klasické výzkumy: pozorování,

sociometrie, dotazování (=sebehodnocení, informátoři – označení vlivných lidí)

 PS-škála „síla osobnosti“ (Personality

Strength Scale, autor: E. NoelleNeumann), Institut pro demoskpii v Německu

 Desetipoloţková baterie otázek – odhad

vlastního chování v různých kaţdodenních situacích, dosaţené skóre je mírou názorového vůdcovství  Pouţití v ČR: článek Jeřábek (2003, Sociologický časopis 39 (5))

Měření názorového vůdcovství PS-škála

S. Ash - test konformity, USA , 70.l.

1.

II.

S. Milgram - poslušnost k autoritě, „učitel a ţák“, 1963, USA

B. Latané, J. Darley - efekt přihlíţejícího, „apatický svědek“, „syndrom nezúčastněného diváka“, 60.l., USA

Agenda-setting  masová média ovlivňují postoje, představy,

přesvědčení, hodnoty a chování veřejnosti  preferují určitá témata (a vylučují jiná)  určují pořadí a důleţitost těchto událostí  vliv na to, co

se stane součástí veřejné debaty

Agenda-setting

http://www.agendasetting.com

Agenda-setting

Výzkumná tradice Agenda-setting  Předchůdci výzkumu procesu

nastolování agendy (20. léta):  R. E. Park (Immingrant Press and Its

Control), W. Lippmann (Public Opinion) 1922 – role masových médií  B. Cohen (The press and foreign policy) 1963  Klíčový moment systematického

zkoumání

 Výzkum M. E. McCombse a D. L.

Shawa (Chapel Hill Study, Charlotte study) - výzkum prezidentských předvolebních kampaní na nerozhodnutých voličích

Agenda-setting  McCombs, Shaw (základní hypotéza

agenda-setting) [1972: 177]: „Masová média nastolují agendu pro kaţdou politickou kampaň tím, ţe ovlivňují míru důleţitosti názorů k politickým tématům.“  Závěr: „voliči mají sklon sdílet sloţenou mediální definici toho, co je důleţité, coţ potvrzuje schopnost masových médií nastolovat agendu“.  Dearing, Rogers 1996

Kategorizace výzkumů Agenda-setting D. Weaver, M. McCombs, D. L. Shaw  Analýzy prvního stupně – výzkum významnosti

objektů (= „o čem přemýšlet“)  Analýzy druhého stupně – výzkum významnosti atributů (= „jak o tom přemýšlet“)  Intermediální nastolování agendy – výzkum přenosu významnosti atributů (= „kdo a jakým způsobem nastoluje témata v médiích“)

Důleţité indikátory Srovnávání četností témat v mediálních obsazích a četností výskytu témat ve veřejné agendě  Míra důležitosti (salience) – stupeň významnosti či důleţitosti jednotlivého tématu v rámci dané agendy (předpokladem je nerovnováha a odlišná důleţitost témat)  Indikátor skutečnosti (real-world indicator) – „objektivní stav věcí“ (např. statistické ročenky, oficiální údaje o emisích, dopravních nehodách), komparace s výsledky analýz mediálních obsahů

Důleţité indikátory Studování způsobů, jakým jsou témata v médiích zpracována  Priming (vypíchnutí) – zdůrazňování či snaha o zviditelnění vybraných témat na úkor témat jiných  určuje významnost témat, aktivace postojů  Framing (rámcování) – výběr určitých aspektů vnímané skutečnosti a jejich následné zdůraznění  navozují různé interpretace informací

Framing (rámcování) Různě zarámovaná sdělení  Výzkum psychologů Tversky a Kahneman (1981) „Představte si, ţe se Spojené státy připravují na vypuknutí nezvyklé asijské nemoci, u které se očekává, ţe zabije 600 lidí. Byly navrţeny dva alternativní programy v boji proti nemoci. Představte si, ţe přesné vědecké odhady důsledků programů jsou následovné:

Framing (rámcování) 1. skupina Pokud bude přijat Program A, 400 lidí zemře. (22 %) Pokud bude přijat program B, existuje 1/3 pravděpodobnost, ţe nidko nezemře, a 2/3 pravděpodobnost, ţe 600 lidí zemře. (78 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?

Framing (rámcování) 2. skupina Pokud bude přijat Program C, bude zachráněno 200 lidí. (72 %) Pokud bude přijat Program D, existuje 1/3 pravděpodobnost, ţe 600 lidí bude zachráněno a 2/3 pravděpodobnost, ţe nidko nebude zachráněn. (28 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?

Segmenty Agendy-setting

Dearing, Rogers

Osobní zkušenosti, interpersonální komunikace mezi elitami a ostatními jedinci

V l v n á m é d i a

Mediální agenda – důleţitost tématu v masmediálním programu

Veřejná agenda – důleţitost tématu v rámci veřejnosti

Politická agenda – zájem o politické akce

„Indikátory skutečnosti“ – důleţitost agendy daného tématu nebo události

Veřejná agenda  Hierarchie témat ve veřejnosti v určitém časovém okamţiku • Zkoumá se pořadí témat v jednom časovém okamţiku • Vývoj jednoho či více témat v průběhu delšího časového úseku,

aktivní publikum • Způsoby zpracování témat, výběr aspektů  Snaha o prokázání vztahu mediální a veřejné agendy – zkoumání „hybatele“ témat, výzkumy ukazují spíše vztah média  veřejnost •

Vliv na jejich vztah má: věrohodnost mediálního zdroje, míra mediální expozice (konzumace mediálních obsahů), interpersonální komunikace, potřeba orientace (osobní jistota), osobní zkušenost s tématem

 Metoda zkoumání: dotazníkové šetření výzkumu VM

(jednorázový, longitudinální výzkum, nezávislá šetření, panelový výzkum)  (MIP – most important problem – otevřená otázka: „Jaké celospolečenské události z poslední doby považujete Vy osobně za nejvýznamnější?“)

Mediální agenda  Výzkumy mediálních obsahů, četností výskytu určitých témat, jejich pohyb v

čase, okolností, za kterých se témata stávají součástí mediální agendy (jejich míra důleţitosti)  Snaha nalézt vztah mezi indikátory skutečnosti a odpovídající mediální

agendou  Příklad tématu ţivotního prostředí (70. – 90. léta), ukazatelé znečištění ţivotního prostředí se sniţovaly, ale mediální pokrytí těchto témat postupně rostlo: důleţitost těchto témat v médiích nekorespondovala se skutečností – média nám neukazují to, co se skutečně děje ve světě  Na druhou stranu indikátory skutečnosti jsou málokdy příčinou prosazení témat do mediální agendy – nastavení agendy většinou vychází z lidských tragédií nebo z působivých zpravodajských událostí  Vliv inzerentů, PR pracovníků, vědeckých osobností, prestiţních a silných

médií na mediální agendu ostatních médií  Metoda zkoumání: kvantitativní obsahová analýza (počet a rozsah zpráv)

Politická agenda  Výsledek působení mediální a veřejné agendy  Je velmi náročné definovat klíčové proměnné formující

  



politickou agendu (lze například identifikovat nepřímý vliv médií přes veřejnou agendu) cirkularita vzájemného ovlivňování poţadavky na řešení veřejného problému Příklad: Barbara Nelson (1991) formování týrání dětí jako veřejného problému • Nepříliš prestiţní odborné časopisy  prestiţní odborné časopisy  mainstreamová masová média  odborníci  problém týrání dětí ve veřejném mínění  politická reprezentace Měření: četnosti pozornosti politické agendy věnované veřejnému problému (počet slyšení v parlamentu, záznamy z jednání, počet hodin parlamentní komise, počet zpráv, počet poslaneckých návrhů, legislativa, mnoţství alokovaných prostředků atp.) = případové studie

4. Fáze dohodnutého vlivu médií (fáze zmírňovaných účinků)  Od počátku 80. let 20. století  Média jsou mocná, ale sílí zároveň přesvědčení o 

  



aktivním publiku Velký nárůst mediální nabídky = média se stávají beţnou součástí ţivota jedinců  homogenizace a internacionalizace médií S. Hall – teorie kódování/dekódování Empirický výzkum (náruţivé diváctví, fiktivní násilí, zábavní prvky ve zpravodajství, globalizace zpráv) Vliv na vnímání sociální skutečnosti – „mediální realita“ a její vliv na vnímání ostatních sociálních zkušeností J. Lewis - Constructing Public Opinion (Jak se konstruuje veřejné mínění 2001) – vliv výzkumů VM a manipulace médií v rukách politických elit

5

5. Empirické přístupy ke zkoumání veřejného mínění

Počátky výzkumu veřejného mínění  Předchůdci  Daniel Defoe, hrabě A. M. La Valette  matematik J. Condorcet (statistická výběrová šetření)  19. století – redakce časopisů v USA - slaměná

hlasování (straw votes)  USA – lepší předpoklady pro vznik výzkumu VM

 Po 1. světové válce se začaly výběrové metody

uplatňovat v oblasti ekonomiky, demografie a státní správy (výhody: krátká doba, nízké náklady + informace o hromadných společenských jevech)  výzkumy trhu  Dalším východiskem byla nauka o postojích (W. I. Thomas, F. Znaniecky, G. H. Mead, L. L. Thurstone (návrh na měření postojů – směr a intenzita)

Novinové a časopisecké ankety  Harrisburg Pennsylvanian a Raleigh star –

1824 – redaktoři měli zjistit nálady ve společnosti ve vztahu ke čtyřem prezidentským kandidátům – předpověděli, kdo vyhraje v jakém státě  Boston Globe -1883 - systém předběţného zjištění hlasů v den voleb, aby mohli předpovědět konečný výsledek, obecná pravidla platí dodnes při zjišťování tzv. exit pool  Koncem 19. století deník New York Herald Tribune začal dělat pravidelné průzkumy v souvislosti s různými typy voleb  Od roku 1908 se datuje spolupráce s Cincinnaty Inquiry, Chicago Record Herald, Saint Louis Republic – postupně se přidávaly další noviny – v roce 1912 uskutečnily dotazování v 37 státech

Výzkum veřejného mínění v USA (Gallup) Na rozšíření výzkumu VM v USA měla vliv událost z roku 1936:  časopis Literary Digest tehdy uspořádal (jako uţ

mnohokrát od roku 1916) předvolební anketu (hlasovacé lístky v časopise)  vyhraje Landon  Gallup (AIPO) - vlastní výběrové šetření 

vyhraje Roosevelt  Gallupova metoda:  Kvótní výběr (pomocí kvót je zachován profil

veřejnosti i ve zmenšeném měřítku = reprezentativita)  Standardizovaný rozhovor (minimalizace vlivu tazatelů: předčítání ze záznamového dotazníku jendotlivé otázky i odpovědi)  výsledkem je zjištění mínění, resp. povrchová vrstva veřejného mínění

Mass observation (M-O)  Tom Harrison – antropolog, 1937  „antropologie začíná doma“  hnutí M-O  psaní deníků,  vyplňování příležitostných dotazníků,  podávání písemných zpráv o určitém úseku

života  zúčastněné skryté pozorování  skrytý rozhovor  odposlouchávání rozhovorů  1970 – zpřístupněn kompletní archiv M-O  1981 – obnovení M-O

Výzkum veřejného mínění v Československu  30. léta 20. století – první ankety a dotazníky, malé vzorky, učitelé vysokých

škol, redakce časopisů  problémy inteligence, výchovy, sociální situace ve městech a na venkově, postavení dělníků a rolníků  I. Bláha, K. Galla, J. Šíma, E. Chalupný, Masarykova sociologická společnost  po roce 1945 větší výzkumy - ve znárodněných průmyslových podnicích  fluktuace a absence, kvalifikace a pracovní podmínky zaměstnanců,

spokojenost s prací - ve Škodových závodech  Československý rozhlas - poslechovost pořadů, panel posluchačů  Československý ústav pro výzkum veřejného mínění v roce 1946 (1948

činnost ukončena)  regionální a oborové výzkumy  od pol. 60. let rehabilitace sociologie  70. léta - činnost Ústavu pro výzkum veřejného mínění ukončena  výzkumné aktivity řízeny Oddělením propagandy a agitace ÚV KSČ

 Konec 80. let – pokus o pravidelné zpřístupňování informací, odborný tisk, v

průběhu revoluce se také dělaly výzkumy

Výzkum veřejného mínění v ČR (90. léta)  IVVM zahájilo praxi aktuálních měsíčních výzkumů  ekonomická a sociální transformace

 privatizace  tazatelská síť  restituce církevního majetku  vstup ČR do EU a NATO  volební preference a důvěra v ústavní instituce

 tiskové besedy, sekundární analýzy  mezinárodní spolupráce  1999 – rozhodl ČSÚ o přesunu IVVM do vědecké

sféry (Sociologický ústav AV ČR)  2000 – změna na Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), současný vedoucí: Dr. Jiří Vinopal

Výzkum veřejného mínění v ČR  Československý ústav pro výzkum    

veřejného mínění (1945 – 1950) Ústav pro výzkum veřejného mínění CSAV (1967 – 1972) Ústav pro výzkum veřejného mínění pri FSÚ (1972 – 1990) Institut pro výzkum veřejného mínění (FSÚ) (1990 – 2000) Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR (2001 - …)

CVVM – Centrum pro výzkum veřejného mínění (ČR) Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM)  Výzkumné oddělení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Jeho historie sahá

     

do roku 1946, kdy jako součást Ministerstva informací začal fungovat Československý ústav pro výzkum veřejného mínění. Současné Centrum vzniklo v roce 2001 převedením svého předchůdce (IVVM) z Českého statistického úřadu do Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. výzkumný projekt Naše společnost (šetření 10x ročně) reprezentativní vzorek české populace od 15 let, kterého se vţdy účastní minimálně 1000 respondentů. omnibusová podoba dotazníku - velká šíře námětů (politická, ekonomická i další obecně společenská témata) Tiskové zprávy (přibliţně 15 měsíčně) Tiskové konference k aktuálním tématům (několikrát ročně), vystupování v médiích Široké veřejnosti je k dispozici archiv obsahující tiskové zprávy od roku 1990.

Kritika výzkumu veřejného mínění  H. Blumer, P. Bourdieu, W. Albig -

metodologická kritika VM: o Blumer - veřejné mínění má skupinový charakter, ale pod vlivem empirismu (s pouţitím výběrových postupů) je za jeho nositele pokládán jedinec o Problém operacionalizace - dotazování ve výzkumech VM o Irelevantní témata se stávají veřejným míněním (vyjádřili by se k tomu lidé za jiných okolností?) o Zkreslení výzkumů (zadavatel, média, vládnoucí elita atp.)

6

6. Příprava výzkumu veřejného mínění

Současnost průzkumů veřejného mínění Nekomerční organizace    

NORC (National Opinion Research Centre), 1941 NATCEN (National Centre for Social Research), 1969 Institut fur Demoskopie, 1947 (E. N.-Neumann) CVVM SOÚ AV CR, v.v.i. (2001)

Komerční organizace  několik velkých firem s pobočkami v mnoha zemích  TNS, Ipsos, GfK, GALLUP Organisation,…  V České republice od 1990 (STEM, Factum Invenio, SC&C,

Median, GfK,…)

Kvalitativní standardy  Zákony  Profesní asociace (WAPOR, ESOMAR, SIMAR)

Zkoumání veřejného mínění 1.

Zkoumání fenoménu VM Co je veřejné mínění?  výzkum (research)

2.

Zkoumání obsahů VM Co je obsahem veřejného mínění? (Co si lidé myslí?)

 průzkum (survey) Anketa Poll

Hlavní překlady POLL Hlavní překlady Poll

(voting, elections)

Volby

Poll

(survey of people) veřejného mínění

Průzkum Anktea

Poll

(survey opinions) Průzkum veřejného míněné

Dotazovat se

Složené formy Opinion poll

Průzkum veřejného mínění Výzkum veřejného mínění

Public-opinion poll

Průzkum veřejného mínění

Druhy výzkumů  Základní dělení:  Základní výzkum (cíl vysvětlit všeobecné principy a zákonistosti

společenského vývoje, podstata sociálních jevů – řeší vědecký problém)  Aplikovaný výzkum (reaguje na poţadavky praxe, kaţdodenní ţivot)  Metodologický výzkum (výzkum pouţívané metody)  Komplexní (co nejvíce aspektů a úhlů pohledu)  Parciální (jen jeden aspekt) – případové studie  Intenzivní (do hloubky) – kvalitativní výzkum  Extenzivní (ne tak do hloubky, deskripce) – výzkum veřejného

mínění

Druhy výzkumů  Časové hledisko:  Jednorázové (popis jevu v určitém okamţiku)  s jednou skupinou – dotazníkové šetření, případová

studie  s více skupinami – experimentální výzkumy, komparativní výzkumy (ISRD, WVS, EVS, ISSP, ESS, Galup, Eurobarometr)  Opakované výzkumy (sledování souvislostí, vývoj, náročnější, draţší, sledování hlubší)  Longitudinální výzkumy – (stejná skupina, stejné téma, „různá“ technika – dlouhodobý)  Panelové výzkumy (stejná skupina = panel, různá témata, stejná technika -> změny názorů po volební kampani)  Replikační/opakovaný výzkum (jiná skupina, stejné téma i technika -> volební preference, marketing) = problém „úmrtnosti panelu“, profesionalizace panelu (panelový efekt)

Fáze výzkumu VM Fáze přípravná  (komerční) zakázka, objednávka, rozhodnutí výzkumné

agentury

Orientace v problému, teoretický podklad = námět výzkumu 2. Operacionalizace sociálních jevů, formulace problémových okruhů a jejich dovedení do podoby otázek = dotazník (výzkumný nástroj), test pilotáţí či v předvýzkumu 3. Zpracování projektu výzkumu a jeho metodologická příprava = projekt výzkumu + metodicko-organizační přípava (sestavení výběrového plánu, rozpis na konkrétní tazatele (kvóty, instrukce k náhodné procházce, zajištění pomůcek a sdělení pokynů)  Projekt výzkumu (teoretická a metodologická východiska výzkumu, shrnutí dosavadních poznatků v dané oblasti, formulace výkumného cíle, problémových okruhů a hypotéz, metodologické principy, metodika šetření (výběrový postup), dotazník 1.

Fáze výzkumu VM Fáze realizační Sběr empirických dat v terénu (různé metody dotazování – standardizované rozhovory v terénu, CATI atp., výběrový vzorek - cca 1000 respondentů, 5 – 10 dní) 2. Úpravy těchto dat pro potřeby statistického zpracování (kontrola dat, dodrţení kvót, správnost vyplnění dotazníků, kódový klíč u otevřených otázek, zadavání dat do počítače, jejich „čištění“) 1.

Fáze vyhodnocovací Statistická analýza dat (třídění prvního, druhého a třetího stupně, ověřování hypotéz x explorace, data mining) 2. Interpretace výsledků (závěrečná zpráva: úvodní a metodologické poznámky, přehled hlavních zjištění, podrobné statistické výstupy (tabulky, grafy), doporučení) 3. Prezentace výsledků 4. Archivace (sekundární analýzy) 1.

Praktický příklad: výzkum volebního chování

Teorie

Problém Nízká volební účast

politických systémů, volebního chování, atp.

Hypotéza Omezený výběr Sběr dat Pre- a Post-election study Analýza Statistická anal. dat

Empirie

Interpretace Omezený výběr programů, nikoli subjektů Praxe Úprava priorit volebních programů

Úvodní projekt výzkumu = výsledek přípravné fáze výzkumu

Úvod Cíl Předmět (téma) Metodika Výzkumný soubor (objekt) Harmonogram Rozpočet  záleţí na potřebách zadavatele, pozor na jazyk, teoretickou

argumentaci, rozsah, grafickou úpravu  Zich, F.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha, Eupress, 2008.

Úvodní projekt výzkumu Název projektu  Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV)  Zadání a problém 2. Teoretický background – kdo a co se o tom tématu uţ zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu 3. Cíle výzkumu – k čemu má výzkum slouţit na začátku, proč stojí zato se tomu věnovat, pojí se s tím i výzkumná strategie, orientace v tématu 4. Předmět (výběr tématu, hypotézy, operacionalizace) 5. Metodika (výzkumné techniky a metody + měřící nástroj, způsob zpracování dat) 6. Objekt výzkumu – metoda výběru, výzkumná strategie, organizace sběru dat 7. Harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) 8. Rozpočet – tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = sluţby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, reţijní náklady 1.

Projekt výzkumu 1) Teoretická část a) Obecnější charakteristika tématu - zdůvodnění výběru tematiky, aktuálnost b) Definice problému – na co se v rámci tématu konkrétně zaměřím, co budu řešit? c) Cíle - záměr výzkumu a výzkumné otázky d) Hypotéza – vstupní předpoklad e) Aktuální stav řešené problematiky – kdo, kde a jak se tematikou zabýval/zabývá? 2) Metodická část a) Jak získat data? Techniky sběru empirických dat - rozhovor, dotazník, pozorování, experiment? b) Koho zkoumat? Vymezení souboru objektu zkoumání c) Jak vybrat vzorek? Výběrový postup d) Jak zpracovat data? Způsob analýzy dat 3) Plán výzkumu a) časový plán b) finanční plán c) organizace výzkumu – personální zajištění d) výstupy – publikace, konference, semináře

7. Výběrové soubory a jejich role v oblasti výzkumu veřejného mínění

Populace a výběrový soubor  Konečná populace: výzkumník zná danou

populaci, jmenovitě kaţdou jednotku (známá mnoţina jednotek)  vyčerpávající šetření (mikrocenzy, sčítání lidu ČSÚ)  (Otevřená) populace: např. celá populace

ČR nad 18 let (nevím jmenovitě, kdo tam patří)  Ne všichni mají šanci být vybráni do základní populace: bezdomovci, vězni, hospitalizovaní, dětské domovy, workoholici, atp.

Základní a výběrový soubor  Základní soubor/populace: přesné konkrétní

určení, kdo nás zajímá – např. populace mladých 15 let (ČR)  Soubor jednotek, které mají (stejnou?) šanci být vybráni do výběrového souboru  Základní soubor by se měl co nejvíce rovnat populaci  Výběrový soubor: souhrn vybraných jedinců (ze

základní populace), na kterém se provádí sociologický výzkum – z jejich výpovědí se pak usuzuje na chování celé populace (resp. základního souboru) – např. náhodně/kvótně vybraných 1.000 respondentů do výzkumu  výběrové šetření

Výběrové procedury TYPY VÝBĚRŮ:  Pravděpodobnostní – kaţdá jednotka má šanci být součástí výběru (nemusí mít stejnou šanci)  Nepravděpodobnostní – některé jednotky nemají šanci stát se členem souboru, vliv subjektivních metod Náhodné (pravděpodobnostní): dodrţování principu náhodnosti, kaţdý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do výběrového souboru, opora výběru!  prostý nahodný výběr (s vracením a bez vracení), systematický náhodný výběr, stratifikovaný (rozdělení do skupin), výběr skupin (skupiny jsou dány jiţ předem – např. třídy), náhodná procházka, vícestupňový výběr (dnes podle obvodů pro sčítání lidu) atp.

Výběrové procedury Kvazipravděpodobnostní výběr:  kvótní výběr Nenáhodné (empirické): výběr podle specifických potřeb výzkumníků (např. marketing), záměrný výběr určitých skupin (subkultura, firmy, zájmové skupiny)  snowball výběr, anketa

Kvótní výběr  nemá oporu výběru,  demografické znaky ČR (pohlaví, věk, vzdělání, ekon.

aktivita, velikost bydliště, kraj) a přeneseme je na náš výběrový soubor  vznik tzv. KVÓT (volné x vázané)  reprezentativní struktura je to dodrţena, ALE vnitřní struktura souboru není dokonale reprezentativní (viz postoje, názory, hodnoty, zkušenosti atp.)  nelze spočítat návratnost dotazníků  skupinový efekt  stratifikační efekt

Reprezentativita Výběrový soubor by měl být reprezentativní a dostatečně velký  Reprezentativita:  výběrový soubor reprodukuje vlastnosti základního souboru,  rozdíl je jen ve velikosti a neznámých vlastnostech (postoje, názory) 

Velikost výběrového souboru Velikost výběrového souboru: 

Vliv hloubky analýza



Potřeba zastoupení specifických skupin



 

Velikost intervalu spolehlivosti Hladina významnosti Variabilita (heterogenita)

Velikost souboru pro 1 kvantitativní znak N = (α * VK) / Δ α = kvantil N rozdělení na hladině α α (0,05) = 1, 96 VK = rozptyl jevu (hodnota nejvariabilnějšího znaku z ČSÚ) Δ = výběrová chyba

8. K technikám spojeným s výzkumem veřejného mínění

Základní empirické metody pro výzkum VM 

Kvantitativní a kvalitativní přístup:

KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP

KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP

Úloha výzkumu

Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující

Explorace, interpretace, porozumění, emergence

Vstupní informace

Na začátku nic není

Hypotézy z teorie, praxe

Metodologický cíl

Spolehlivost měření

Pravdivost, platnost

Výzkumný cíl

Generalizace

Plastické popisy

Nevýhoda

Redukce předmětu

Redukce objektu

Vztah výzkumníka a zkoumaného

Odtaţitý, distance

Blízký, participace

Pozice

Vně

Uvnitř

Výzkumná strategie

Strukturovaná

Nestrukturovaná

Pole zjištění

Nomotetické

Idiografické

Zobrazení soc. reality

Statické

Procesuální

Povaha dat

Tvrdá, reliabilní

Bohatá, hluboká

Zaměření

Makrosociologie

Mikrosociologie

Kvantitativní techniky  Sekundární analýza

Co je to primární analýza?

 Kvantitativní data  dříve získaná  Nový cíl analýzy a interpretace (např. komparace)  levnější, rychlejší,  problém zprostředkované informace s chybami  zdokonalení systému archivace dat (socg. datový archiv

SDA v SOU AV ČR, archivy se začaly sdruţovat CECSDA, pravidla pro archivaci DDI)  mezinárodní datové archivy na internetu (ESS)

Kvantitativní techniky sběru dat Dotazník (resp. standardizovaný rozhovor) – interakce tazatele a respondenta, formulace otázek  Vědecký výzkum

 Odborný výzkum  Výzkumy veřejného mínění  Marketingový výzkum (názory nespecifikované skupiny obyvatel)  Anketa

Jaký je rozdíl mezi anketou a dotazníkem? Která technika je vhodnější pro VM?

Dotazníkové šetření  Přímý kontakt, zprostředkování

formulářem,  Anonymita, menší finanční náročnost, objektivita Klady + : reprezentativita (velká populace), mnoho otázek a témat, dobrá standardizace

Zápory - : malá návratnost (její zvýšení je drahé), povrchnější výsledky o velké populaci, standardizace můţe být i nevýhoda, neflexibilita, důleţitý je předvýzkum a pilotáţ

Co je to standardizace?

Dotazníkové šetření Varianty dotazníkového šetření:  Samovyplňovací papírový dotazník (PAP) – relativně levný, snadná distribuce, záruka anonymity, problém spolupráce dalších osob, nízká návratnost  Rozhovor (face-to-face FTF) – předčítaný dotazník, u sloţitějších dotazníků, otevřené otázky, nákladný, náročný na tazatele, méně anonymní, vliv tazatele větší, tlak na odpověď (návratnost), kontrola situace okamţitá  Elektronický dotazník CASI  Telefonický dotazník CATI

Která varianta je pro výzkumné agentury nejvýhodnější?

Kvalitativní metody ve výzkumu VM  Kvalitativní metody mají důleţitou roli v

přípravné fázi výzkumu či pilotáţích  větší vyuţití při výzkumu spotřebitele a trhu (marketing)  Shrnutí:  namísto testování hypotéz jejich hledání,  důraz na induktivní postupy,  velký počet informací a malý počet jedinců,  neredukuje počet proměnných ani vztahy

mezi nimi,  upřednostňuje validitu před reliabilitou,  odmítá standardizaci,  netrvá na generalizaci

Jaký je rozdíl mezi pilotáží a předvýzkumem?

Kvalitativní metody ve výzkumu VM  Typické techniky:     

Zúčastněné pozorování (kaţdodenní ţivot lidí) Nestandardizovaný rozhovor (reflexe odpovědí) Studium dokumentů (osobní dokumenty) Focus-group (nový „slovník“ pro dotazník) Projektivní techniky (překonání bariér)  Idealizace (Jak by měly vypadat vlasy po umytí šamponem?)  Osobní analogie (Zkuste se vcítit do tohoto šálku na kávu, popiště, jak byste se cítil)  Přímé analogie (Kdyby byla liberální strana restaurací, kde by se nacházela a jaká jídla by se tam podávala?)  Symbolické metafory (Navrhněte barvy na její vlajku)  Personifikace, konstrukce povídek, obrázkových příběhů, dokončování vět, test dělení kruhu

Etický kodex WAPOR  Dokument vymezující pravidla v nejdůleţitějších 

     

oblastech spojených s výzkumem VM Zavazuje své členy uplatňovat etická pravidla v praxi vůči veřejnosti  rámec pro aplikaci profesionálních standardů Chrání veřejnost před dezinterpretací výsledků ze strany agentur Brání svobodu výzkumníka ve vyjádření a prezentaci svých výsledků Kodex je platný pro výzkumnou i akademickou sféru Pravidla vymezují i vztahy mezi výzkumníky, výzkumných agentur a zadavatelů Pravidla se týkají formulace otázek, provádění i zveřejňování průzkumů  SIMAR, ESOMAR, WAPOR (světové sdruţení pro výzkum VM)

Jak byste reagovali na nabídku zadavatele požadující zkreslení výsledků šetření?

9. Příprava dotazníku, formulace otázek ve výzkumech veřejného mínění

Předmět měření: postoj  Postoj  mínění

 jednání  Fakta  faktografické otázky  Postoje  postojové otázky

Povaha postoje  model zásuvky/teorie pravdivého postoje (Converse 1964;

Achen 1975; Feldman 1989) prokázaná nestabilita (Zaller a Feldman 1992)  interpretační model (Wilson a Hodges 1992) prokázaná stabilita

Předmět měření: postoj  Postoj: stabilita X proměnlivost  Model výběru názoru    

(Tourangeau, Rasinski, Rips, 2000)

postoj = pamětová databáze potenciál výběrovost, (dostupnost) různá mínění (proměnlivost) z téţe postojové databáze (stabilita)

 Efekty kontextu

 (Pojetí chyby měření)

Způsob měření: dotazování  Klasické pojetí: standardizace, „řízený rozhovor“  Duální koncepce situace dotazování

(Sudman, Schwarz a Bradburn, 1996)

1. interakční aspekty - sociální setkání tazatele a respondenta  předpoklady běţné konverzace

(Grice 1975)

 spolupráce (pravdivost, relevance, informativnost, jasnost)

2. individuální aspekty - série kognitivních úkolů respondentů  modely zpracování informace

(Hippler, Schwarz a Sudman 1987)

Nástroj měření: dotazník Jednoduché otázky

 momentální stav ve sledované oblasti  sledování vývoje

Spokojenost s politickou situací Spokojenost s politickou situací v ČR, CVVM červen 2012

11 5 17

45

31

velmi spokojen spíše spokojen tak napůl spíše nespokojen velmi nespokojen neví

Vývoj spokojenosti s politickou situací Vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (únor 2004 aţ červen 2012) 80

74

70 60

66

64

68

76 73

59 62

53

57

50

56

48

44

spokojen

40

nespokojen 30 20

15

10

10 0

14 5

14

11

9

10 7

7

6

6

6

02/05 02/06 01/07 06/07 12/07 06/08 12/08 06/09 12/09 01/11 06/11 01/12 06/12

Změna veřejného mínění  Pro určení významnosti změny postojů zjištěných

výzkumem veřejného mínění se pouţívá standardní postup, podle kterého je rozhodující rozdíl v šesti procentech po vyloučení neurčitých a nerozhodných odpovědí  Kolísání v delší časové řadě je definováno jako významná změna s nejméně dvěma opakovanými obraty v průběhu dvou let

Nástroj měření: dotazník Jednoduché otázky  Citlivost k efektům kontextu  omezená spolehlivost

Nástroj měření: dotazník Baterie

Logika průzkumu veřejného mínění

Obraz průzkumů veřejného mínění

Faktory zkreslující veřejné mínění Skutečné vlastnosti předmětu výpovědi

Poznávací relace

Znalosti a přesvědčení dotázaného o předmětu

Nedostatek znalostí, stereotypy, předsudky

Expresivní relace

Komunikační relace Původní obsah výpovědi

Neupřímnost, mlčení, leţ, zavádějící informace, sugestivnost otázek, haló efekt, atmosféra rozhovoru

Obdržený a výzkumníkem pochopený obsah výpovědi

Fyzické nedostatky v přenosu informací, nedbalý zápis tazatele i respondenta, významové neshody pojmů

Faktory zkreslující veřejné mínění Schéma (Mišovič 2010):

OBJEKTIVNÍ REALITA interakce tazatele a respondenta, tazatel (osobnost, chování, kontext a atmosféra dotazování), motivace respondenta a jeho reakce, srozumitelnost otázek, objektivní charakteristiky

Svět kolem nás Vnímání skutečného světa lidmi

SKUTEČNÉ MÍNĚNÍ Proces vyjádření názorů

VYJÁDŘENÉ MÍNĚNÍ Výzkumný proces

ZJIŠTĚNÉ MÍNĚNÍ

10. Příprava dat, jejich zpracování, analýza a prezentace

Příprava dat na zpracování 1.  

 2. 

  3.

Evidence a kontrola Přenos dat do počítače Zpracování seznamu proměnných (název, číslo, otázka, labely hodnot, mising values) Charakteristika proměnných (nominální, ordinální, kardinální) Čištění dat, oprava chyb Třídění prvního stupně jako důvod k opravě, některé chyby lze opravit podle logické úvahy (překlepy) Relevance odpovědi? Kódování jako missing (chybějící údaje) Kódový klíč pro otevřené otázky

Druhy znaků V závislosti na kvalitativní stránce vlastnosti která je měřena rozlišujeme:  Nominální měření/znak  Ordinální měření/znak  Kardinální měření/znak

Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Tabulky Frekvenční tabulky – tabulka třídění 1. stupně

    



Absolutní četnosti Relativní četnosti Kumulativní relativní četnosti Kvartily, kvintily, decily (intervaly v daných kategoriích) Míry šikmosti a špičatosti distribuce

Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Míry centrální tendence – polohy:

   

Medián (hodnota prostředního členu uspořádaného souboru) Modus (nejčetnější hodnota proměnné) Aritmetický průměr

Míry variability:

   

  

Variační rozpětí (MIN – MAX) Mezikvartilové rozpětí (Q1 – Q3) Průměrná odchylka od průměru Rozptyl Směrodatná odchylka (méně zdůrazňuje odlehlá pozorování) Variační koeficient (0 – 1) - porovnává proměnné se stejnou metrikou s různými průměry

Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Grafy  Tyčové/sloupcové grafy  Boxplot  Histogram  Koláčové grafy  Spojnicové grafy

Statistické charakteristiky popisu dat dvě proměnné Kontingenční tabulka 1. Analýza podsouboru, porovnávání 2. Analýza asociace proměnných (závislosti 2 proměnných) 1. Analýza podsouboru  Ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádcích závisle proměnná  Absolutní četnosti  Relativní četnosti  Celkové rel. četnosti (typologie)  Sloupcové rel. četnosti  Řádkové rel. četnosti 2. Analýza asociace – vztah mezi znaky (přímá x nepřímá závislost)  

Lineární asociace (plynulý růst obou proměnných) x nelineární asociace Obousměrná asociace (korelace) x jednosměrná asociace (regresní analýza)

 Graf  scatterplot

Testování hypotéz  Hypotéza o nezávislosti (chi-kvadrát test):  Ho: proměnné jsou nezávislé (zamítnutí hypotézy znamená

   

zjištění vztahu mezi proměnnými = hladina významnosti je menší neţ 0,05) Ne více neţ 20 % četností menších neţ 5 (absolutní četnost respondentů), v ţádné kategorii nesmí být nula respondentů Princip chi-kvadrát testu: porovnávám zjištěné četnosti s očekávanými četnostmi Koeficienty dokáţí měřit i sílu závislosti, kontingenční tabulka to nedokáţe Adjustovaná (standardizovaná) rezidua – pro kaţdé políčko tabulky zvlášť, pokud se blíţí k nule = dokazují nezávislost proměnných v daných kategoriích, vysoká rezidua je výhodné interpretovat (zajímavá zjištění)

Latentní proměnná  Interpretace závislostí – analýza kontingenční tabulky [rozpracování

„elaboration model“ u Jeřábka, původně P. F. Lazarsfeld]  Analyzovali jsme vztah v kontingenční tabulce – nestojí za tím vztahem ale

vliv nějaké třetí proměnné = skrytý vliv (je to tam náhodně? Výsledek výběrové chyby?)  je nutné upřesnit asociaci

X

Y X

Y

Z

Z  Kontrola pro třetí faktor (= parciální korelace, kontingenční tabulka pro tři

proměnné – příkaz PIVOT)

Poţadavky na získaná data  Pravdivost – odpovídá respondent skutečně to co

si myslí  Validita – zjišťujeme to co se domníváme, ţe zjišťujeme, rozumí nám respondent?  Reliabilita – dosáhneme opakovanou otázkou stejnou hodnotu znaku  Spolehlivost – jsou získaná data stejně platná pro celý soubor dotazovaných Jaký je rozdíl mezi validitou a reliabilitou? Jak se měří?

Validita empirických dat Měříme skutečně to co se domníváme, ţe měříme?

Kvalita měření Operacionalizace

JEV Ţivotní úroveň

INDIKÁTOR Čistý příjem Nepřímé měření

zkreslení

X = T + Es + En

Výsledná naměřená hodnota

Skutečná hodnota vlastnosti, kterou chceme měřit

Systematická chyba měření BIAS

Nesystematická chyba měření VARIANCE

Chyby měření  Es = systematická chyba měření

(BIAS), - odchylka měření od pravdivé hodnoty - statistické zkreslení, - stejné u kaţdého měření  validita

 En = nesystematická chyba měření

(VARIANCE), - kaţdé měření má svůj rozptyl - náhodná odchylka – nelze předpokládat, kam se vydá - kolísá v nějakém intervalu  reliabilita

Chyby měřění  Kaţdá systematická i nesystematická chyba měření je

způsobena dvěma chybami: 1. Chyba pozorování – rozdíly odpovědí respondentů od pravdivých hodnot  Respondent error (respondent)  Interviewer error (tazatel)  Instrument error (měřící nástroj)  Mode error (metoda sběru dat)  horší při modelování (vztahy a souvislosti, jiný druh kauzality) 2. Chyba nepozorování –neuskutečněné měření u části populace (otázka náhrady je sporná)  Sampling error – výběrová chyba  Coverage error – chyba pokrytí  Non-response error – chyba výpadků návratnosti  horší při deskripci (jednoduchý popis, reprezentativnost)

11

11. Volební a další politické průzkumy

Výzkumy volebních preferencí  Důleţitá součást volebního procesu

(pro voliče i politické subjekty)  Výzkumy volebních preferencí jsou ve vyspělých demokraciích velmi ostře sledovány, analyzovány a podrobovány kritice jak  z akademické sféry  z řad producentů (výzkumných agentur

a asociací výzkumných agentur, např. AAPOR)  I příjemců těchto dat (zejména médií)

Výzkumy volebních preferencí  počet prováděných šetření

stranických preferencí výrazně roste v období voleb (v průběhu let se jejich mnoţství navyšuje)  jednorázová i kontinuální šetření (kaţdodenní výzkumy)  projekty zaměřené na odhadování výsledků v jednotlivých krajích  spolehlivost jejich výstupů dost kolísá a je spíše nízká (STEM, TNS Factum, SC&C, Median, Tambor, GfK a další)

Výzkumy volebních preferencí  Tři výzkumné agentury (pravidelná šetření

stranických preferencí, omnibus, tiskové zprávy):

 CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění

Sociologického ústavu AV ČR, veřejná agentura) – 1 za měsíc  STEM (soukromá agentura) – 1 za 14 dní  Factum Invenio (soukromá agentura) - 1 za 7 dní  Tyto agentury mezi sebou v únoru 2001

uzavřely společné ujednání o sblíţení postupů v oblasti výzkumu preferencí. Cílem tohoto kroku bylo "poskytnout médiím a jejich prostřednictvím české veřejnosti co nejsrozumitelnější, vzájemně srovnatelné a v konečném důsledku věrohodnější údaje o vztahu veřejnosti k politickým stranám„

Výzkumy volebních preferencí Cíl:  Aktuální mediální zpravodajství  Analýza trendů ve vývoji podpory pro jednotlivé politické subjekty  Hlubší analýzy politických postojů (vztahy s dalšími postoji)

Volební a další politické průzkumy  Předvolební výzkumy  současné názory (nikoli budoucí chování)  omezené moţnosti predvídání

 Exit poll  bezprostředně proběhlé jednání (po odchodu z volební

místnosti)

 Povolební výzkumy  nedávno proběhlé jednání

 Další politické průzkumy

Produkty předvolebních průzkumů Šetření CVVM Účast ve volbách

Aktuální stranické preference

Voličské preference Volební model

Stranické sympatie

Produkty předvolebních průzkumů Různé typy výstupů z jednoho nástroje     

stranické preference voličské preference stranické sympatie volební model volební prognóza  1. odhad volební účasti  2. informace o charakteru souboru lidí, kteří k volbám skutečně

přijdou  3. jak se rozhodnou nerozhodní  4. podoba volebního systému  5. stabilita politické situace

Produkty předvolebních průzkumů Jednorázové šetření: Stranické preference a volební model v červnu 2012, CVVM Volební model naznačuje předpokládané výsledky voleb do Poslanecké sněmovny PČR v období konání výzkumu. Volební model vychází ze stranických preferencí, ale zahrnuje pouze dotázané, kteří se voleb chtějí zúčastnit a kteří uvedli nějakou stranu – v zásadě jde tedy o preference bez nerozhodnutých a nevoličů.

Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

Produkty předvolebních průzkumů Kontinuální šetření: Volební model – srovnání povolebních šetření (%)

Předvolební průzkumy v politickém systému  Průzkumy a demokracie  Informace pro politické aktéry  Vazba mezi politiky a občany  Pojistka demokracie X ohroţení demokracie

 Funkce průzkumů: zkoumají VM X vytvářejí a ovlivňují

VM

 mobilizace hlasu pri nepříznivé předpovědi  absenční efekt pri příznivé předpovědi  bandwagon effect (+) / underdog effect (-)

 Restrikce předvolebních průzkumů  Informace ovlivňují voliče  rizika manipulace volebních

výsledků  v polovině Evropských zemí, v ČR 7 dnů

Exit poll  Anonymní dotazovaní respondentů systematicky vybíraných bezprostředně

po odchodu z volební místnosti  odhad výsledků voleb Reprezentativita šetření  Výběr dotazovaných míst, náhodnost  Velikostí dotazovaného vzorku voličů

SC&C – SPSS CR. Závěrečná zpráva EXIT POLL. Praha, 1. června 2010

Exit poll Cíl: 

poskytnout co nejdříve co nejpřesnější výsledky voleb



vygenerovat data o situaci v budoucím parlamentu



zjistit další údaje o voličích a důvodech jejich rozhodnutí (sociodemografické charakteristiky voličů jednotlivých stran, jejich postoje na nejdůleţitější otázky předvolebního boje, jejich minulé volby a tedy změny ve volebním chování atp.)  monitoring „přesunu hlasů“ z minulých voleb a volební motivace

Povolební výzkumy  speciální vědecká šetření  zkoumají pozadí volebního chování  důvody volení i nevolení,…  mechanismy rozhodování (voliči X prvovoliči atp.)  volební přesuny  informace do budoucích

prognóz  Post-election studies

Výzkumy volebních preferencí

Předvolební výzkumy

Stranické preference Voličské preference Stranické sympatie Volební model

Exit poll

Volební prognóza Volební odhad Výsledky voleb

Povolební výzkumy

Speciální vědecká šetření Post-election studies

Výzkumy volebních preferencí a média  Média zprostředkovávají přenos

výzkumných informací k nejširšímu publiku občanů,  významnou částí se podílejí na financování výzkumů a přispěla i k celkovému prosazení metody dotazníkových šetření Pro samotná média mají výsledky výzkumů dvojí funkci:  přinášejí jim informace o preferencích

a reakcích veřejnosti, tedy jejich klientů  a jsou také samy o sobě zprávou, která můţe přitáhnout pozornost publika

Výzkumy volebních preferencí a média  Vlivem odlišných potřeb zpravodajství a charakteru výzkumné

produkce se obsahová stránka předávaných informací mění  Ideální zprávy představují stručné, přehledné, objektivní a zajímavé referování o významných aktuálních událostech, ale podstata výzkumných informací bývá do značné míry odlišná Téma  v ústředí zájmu efekty veřejného mínění na politiku  V mezivolebním období na základě pravidelných šetření preferencí za tímto účelem média inscenují jakési permanentní kvazi volby a uměle transformují původně periodický volební proces do kontinuálního Aktuálnost  rychlé a nenáročné metodiky, polotovary vědecké analýzy v médiích Objektivita zprávy  potlačení analytických interpretací Zábavné pojetí zpráv  sportovní terminologie a logiky podobné komentování sportovních soutěţí (Broh = „horse-race journalism“)

Otázky k diskuzi  Co tyto výzkumy vlastně

produkují a co následně na jejich základě produkuje ţurnalistika?  Co odráţí volební (stranické) preference - moţný výsledek voleb?  Nelpí se (zbytečně) na časových řadách, kdyţ sledované jevy uţ (moţná) prošly podstatnými změnami?  Zkoumá se veřejné mínění o událostech, nebo o mediálních pseudo-událostech?

12. Vývoj politických a občanských postojů české veřejnosti

Co je nezbytnou součástí tiskových zpráv agentur: Jméno toho, kdo si průzkum objednal. Jméno toho, kdo průzkum prováděl. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal. Populaci, z níţ byl vybírán vzorek respondentů. Počet osob, které výzkumníci kontaktovali. Kdykoliv to technika výběru vzorku z populace umoţňuje, musí být zveřejněna i tzv. mezní odchylka, tj. ţe reálný výsledek se bude vzhledem k velikosti vzorku pohybovat v rozmezí X (udávané číslo) +- dejme tomu 2%.  Přesné znění otázky nebo otázek.  Způsob, jak můţe kdokoli obdrţet kompletní dokumentaci k průzkumu.  Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat.      

Server Lidových novin uveřejnil 19. září 2005 tuto zprávu / komentář:  Zářijový výzkum preferencí politických stran, který

provedla agentura STEM, potvrdil vedoucí postavení ODS. Občanské demokraty by volilo 32,8 procenta Čechů. Pozici druhé nejsilnější strany i po prázdninách potvrdila ČSSD s 21,1 procenty hlasů. Tři procenta preferencí naopak ztratili komunisté, které by nyní volilo 13,5 procenta občanů [...]Voleb by se v současné době podle průzkumu STEM určitě zúčastnilo 29 procent lidí, dalších 32 procent by přišlo "pravděpodobně". K volbám by naopak "asi nešlo" 23 procent lidí, s jistotou by odmítlo volit 16 procent lidí. Průzkumu se zúčastnilo 1669 občanů starších 18 let.



Spokojenost se stavem ve vybraných oblastech veřejného života–červen 2012; CVVM

Důvěra vrcholným politikům, červen 2012; CVVM

Důvěra ústavním institucím v červnu 2012; CVVM

Hodnocení činnosti politických stran a vybraných institucí – červen 2012; CVVM

Hodnocení činnosti ministerstev – květen 2012

Spokojenost s oblastmi sociální politiky, zdravotnictví a školství – květen 2012; CVVM

Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM

Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM

Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM

Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM

Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM

Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM

Občané o svých možnostech ovlivňovat veřejné dění a o své percepci politiky – únor 2012; CVVM

Angažovanost Čechů ve veřejném životě – únor 2012; CVVM

Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM

+

-

Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM

Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM

Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM

Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM

Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM

Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM

Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM

Občané o přijetí eura – duben 2012; CVVM

04/2012

Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

Dluhová krize v eurozóne a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM