Mgr. Petra Anýţová

Dějiny sociologie 1

Mgr. Petra Anýţová [email protected]

ATESTACE 2 h přednášky/1 h cvičení Prezenční studium: • 75 % aktivní účast na výuce, • prezentace 2 referátů/kritických pojednání (cca 20 – 30 min) ZK: ústní zkouška (2 otázky)

LITERATURA povinná literatura • Keller, J. (2005). Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON. • Petrusek a kol. (2011). Dějiny sociologie. Praha: Grada. • Durkheim, É. (2004). Společenská dělba práce. Brno: CDK. (Povinně: kniha I, kapitola I, str. 49–66). • Weber, M. (1998). Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh. (Povinně: Protestantská etika a duch kapitalismu, str. 185–226. Věda jako povolání, str. 109–134). • Durkheim É. (1998). Sociologie a filosofie. Praha: SLON. (Povinně: kapitola II, str. 49–77). doporučená literatura • Veblen, T. (1999). Teorie zahálčivé třídy. Praha. Slon. • Simmel, G. (2006). Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: Slon. • Martucelli, D. (2008). Sociologie modernity. Brno: CDK.

OSNOVA 1. Historický a intelektuální kontext vzniku sociologie. 2. Pozitivistická tradice: A. Comte. 3. Herbert Spencer a naturalistické proudy. 4. Místo Karla Marxe v dějinách sociologie. 5. Psychologismus v sociologii a Sigmund Freud. 6. Antipozitivistické proudy v sociologii a humanistická sociologie. 7. Tönniesova dichotomická typologie společnosti. 8. Georg Simmel a formální sociologie. 9. Idealistická tradice: Max Weber. 10. Hlavní témata Durkheimovy sociologie. 11. Hlavní témata Paretovy sociologie. 12. Dějiny empirické sociologie. Metody, výzkumná agenda a praxe.

1. Historický a intelektuální kontext vzniku sociologie

J. Keller. Dějiny klasické sociologie, kapitola 1

Dějiny sociologie • Evropská tradice – není to samostatný vědní obor • Vznik sociologie (nejednoznačné) ▫ Antika (sociální filozofie, písemné společnosti) ▫ Josef II. zrušení nevolnictví 1781 ▫ Francouzská revoluce (restaurační období) 1789 ▫ Po 1. světové válce

Dějiny sociologie  přechod tradiční společnosti do moderní společnosti  evropocentrický pohled

• Hospodářské, politické, kulturní a ţivotněstylové změny na přelomu 18. a 19. století v Evropě (= průmyslová a politická revoluce) chaotické události, hodnotová dezintegrace • Snaha o nový typ kontroly probíhajících událostí = vznik nové vědy o pokroku

Tradiční společnost • Znaky: ▫ Moc je spojena s panovníkem, (zákonná, soudní i výkonná), stát je panovník ▫ Převaha náboţenství, ideologie, morálka, vliv kléru, tradice ▫ Omezená občanská práva, nevolnictví ▫ Zemědělská a řemeslná výroba ▫ Malé komunity  sociální kontrola (bezpečí)

Moderní společnost

Moderní (industriální) západní společnost • Západní modernita (počátky 15. /16. století) industriální společnost ▫ Kulturní aspekt – rozvoj věd, matematika, astronomie naproti tomu úpadek náboţenství ▫ Politický aspekt – vznik a rozvoj státu, občanská práva, demokracie, práva člověka ▫ Společensko ekonomický aspekt – vzestup kapitalismu, industrializace, urbanizace, vznik kolonií, bankovnictví, soukromý majetek, rozvoj technických věd

Ale! • Ne pro všechny zlepšení poměrů (dělnicí) • Bezejmennost, chaos velkých měst • Nárůst sociálně patologických jevů, kriminality, uţívání drog, organizovaný zločin • Psychické potíţe jako důsledek izolace, samoty, anonymity a ztráty identity • Tradiční systém se rozpadá = sociologie (= věda, která na to reaguje) • E. Durkheim  anomie

Sociální teorie Tady jsme

Tradiční

moderní Liberalismus Pozitivismus Teorie elit Marxismus

postmoderní

globální

Funkcionalismus Teorie globální spol. Teorie konvergence Reflexní teorie Teorie sociálního kapitálu Teorie jednání Riziková společnost Konec dějin- Fukuyama, Lyotard Vzdělanostní společnost Feminismus Tekutá modernita - Bauman

Časová osa Konec 18 století

20. století

1. krize modernity

21. století 2. krize modernity

Sociální teorie Protosociologie (4. století př. n. l. aţ konec 18. století)

Postmoderní sociologie (80. léta 20. století aţ současnost)

etapy Klasické období sociologie 19. století aţ začátek 20. století

Období návratu k velkým teoriím (60. – 80. léta 20. století)

Období velkých výzkumů (20. aţ 50. léta 20. století)

Protosociologie „Člověk se vždy snažil nějakým způsobem dění okolo sebe pochopit, dát mu hlubší smysl a řád.“ • Sociální filozofie ▫ Antická filosofie (Demokritos, Platon, Aristoteles, Epikuros)   jak by měla ideální společnost fungovat, spekulativní, kritika) = normativní pohled

▫ Křesťanství (Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský)

Protosociologie • Renesance a osvícenství • Francie, Anglie a Německo (Machiavelli, Montesquieu, Voltaire, Rousseau, Diderot, Francis Bacon, Thomas Hobbes, John Lock, David Hume, Imanuel Kant) • přírodovědné poznání, rozvoj techniky, zámořské objevy, moderní stát, proměna struktury společenských vztahů • Konzervativci (E. Burke) - nenormativní pohled (základ vědeckého uvaţování)

Liberalismus • Liberalismus vzniká na základě rozvoje ekonomické teorie a etiky (A. Smith) a utilitaristického hnutí (Anglie) • John Stuard Mill – spisy o svobodě – svobodné osobní vlastnictví, stát je sluţebníkem občanské společnosti (19.století) • Utilitarismus (J. Bentham) je zaloţen na vědeckém zkoumání uţitečnosti, stát má zajistit štěstí pro co nejvíce lidí, společnost má maximalizovat blaho svých členů, vyvolení mají obětovat své úspory v zájmu většiny

Adam Smith (1723-1790) • Dvě hlavní díla: „Dílo národů“ a „Teorie mravních citů“ • Spontánní (přirozený) řád společnosti - „neviditelná ruka“ znamená, ţe prostřednictvím svých činností uskutečňuje člověk cíle, které nebyly původně jeho záměrem (hospodářský i mravní řád společnosti) • „Laissez- faire“ – nechte věcem volný průběh • Důraz na „vlastní zájem“ jednotlivce jako předpoklad všeobecného dobra • Vlastní zájem není čistě sobecký, ale je korigován sociálně na základě interakce s ostatními lidmi („sympatií“- „antipatií“)

Protosociologie • Utopické vize a ideální společnosti (Thomas More, Thomas Campanella, Claude H. de Saint-Simone, Robert Owen, Antoine de Condorcet, Francois Fouriere) • kritické myšlení, víra v lidský pokrok, lidský rozum a vědecké poznání • Claude H. de Saint-Simone

Sociální teorie • Sociologie ▫ nejednotná disciplína ▫ pluralita = multiparadigmatická věda ▫ Povaha změny:  Diskurz osvobození (moderní společnost je pozitivní změna, diferenciace společnosti) = Comte, Spencer  Diskurz disciplinizace (tradice je lepší, přílišná diferenciace, nové druhy manipulace) = Marx

Sociální teorie Základní otázka: jak je vůbec moţný řád ve společnosti? Teorie: • Konsensuální (fukcionalistická) • Konfliktuální • Interpretativní • Sociální směny

Sociální teorie • Teorie konsensu: ▫ sociální systémy jsou integrované, ▫ úmluva lidí, ▫ respekt k pravidlům, ▫ reciprocita a kooperace, ▫ autority, normy a hodnoty, ▫ rovnováha sociálních systémů (T. Parsons)  sociální statika (A. Comte)

Co přispívá ke shodě, celku? Jaké jsou společné hodnoty? Jak společnost dosáhne toho, že se její členové shodnou na určitých hodnotách a dodržují určité normy?

Sociální teorie • Teorie konfliktu: ▫ protikladné sociální systémy, ▫ strukturální konflikty, ▫ dominance, ▫ diskriminace, ▫ mocenská nerovnost, ▫ diferenciace, rozmanitost zájmů, ▫ touha po změně (K. Marx)  sociální dynamika (A. Comte)

Jaké jsou zájmy společnosti? Jak řešit konflikty?

Sociální teorie • Pozitivismus: ▫ vzor přírodní vědy, ▫ sociologie jako vědecká rekonstrukce společnosti (A. Comte)

• Humanismus: ▫ sociální vědy jsou specifické, ▫ jiné metody neţ přírodní vědy (M. Weber)

Sociální teorie • Sociologismus: ▫ ▫ ▫ ▫

spojením lidských jedinců vznikne nová entita, společnost je důleţitější neţ jedinec, sociální fakta, sociologie jako samostatná věda (E. Durkheim)

• Psychologismus: ▫ psychické znaky jedince jsou dominantní, ▫ vůle, myšlení a zkušenost individua zakládají společenské jevy, ▫ sociologie jako odvětví psychologie (G. Tarde)

Sociální teorie • Objektivistické paradigma (sociální realita je objektivní skutečnost existující vně lidí  sociální fakta, sociální struktury, hledání zákonitostí) ▫ Pozitivismus, sociologismus, strukturální funkcionalismus • Interpretativní paradigma (sociální realita je konstrukt v myslích jedinců  interpersonální otázky, kaţdodenní jednání, mezilidské vztahy) ▫ Symbolický interakcionismus, etnometodologie, fenomenologie

vysvětlení

rozumění

Sociální teorie • Další paradigmata (G. Ritzer): • Sociálního faktu (objektivní sociální danosti; témata řádu, anomie, norem, struktury): pozitivismus, strukturální funkcionalismus • Sociálního chování (danost je chování individuí v sociálním kontextu; témata sociální interakce a sociálních sítí: behaviorismus, teorie sociální směny, sociobiologie • Sociální definice (způsob interpretace stavu věcí; témata kaţdodennosti a interpretace: interpretativní socg., fenomenologie, konstruktivismus

Smyl studia dějin sociologie • Význam dějin pro humanistické vědy (x přírodním vědám) • Sociální jevy se proměňují • Zdroj poučení a inspirace (x překáţka pro inovace) • Integrační prvek vědy (zvyky, pojmy, vstupní předpoklady, usnandnění komunikave v oboru) • Didaktická funkce – učení se ze zkušenosti jiných Metoda věčného návratu

Comtovský komplex

Klasická sociologie

2. Pozitivistická tradice: A. Comte

J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 2

August Comte ‚1798 – 1857) • Zakladatel vědecké sociologie

• Francouzský pozitivistický filosof • Vliv učitele Claude H. de Saint-Simone – první vznesl poţadavek na vznik zvláštní vědy o společnosti • První pouţil slovo „sociologie “ (1839) v knize Kurz pozitivní filosofie jako konzervativní vědu o společenském pokroku • Vliv doby ţivota (7 revolucí) • Silný restaurační konzervativní proud (návrat k předrevolučnímu stavu) • Společenská reforma • Několik stádií vývoje myšlenek • Náboţenství pozitivismu

August Comte Dílo: • Kurz pozitivní filozofie (6 svazků, základní dílo pozitivismu a sociologie) • Systém pozitivní politiky (reforma společnosti) • Sociologie (i česky) • Rozumová anarchie a sociální zla • Pojednání o sociologii zakládající náboţenství lidskosti

Metodologie pozitivismu • Pozitivní metoda vede k odloučení (pravé) vědy od filosofie, metafyziky a náboţenství • Sociologie má být koncipována podle zásad přírodních věd • Systematické vědecké poznání • Cílem je poznání obecných (neměnných) sociálních zákonů pro potřeby řízení • Poznání musí být vyuţito k jednání ve prospěch lidstva

August Comte • Systematizace / hierarchie věd ▫ Abstraktní vědy – hledají zákony pro jevy  Matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie (hierarchie)  Sociologie ještě není pozitivní vědou (soc. jevy nejsloţitější)/sociální fyzika, potřebuje k ní vytvořit vědeckou teorii ▫ Konkrétní (aplikují znalosti)

August Comte • Základem poznání je empirie – smyslové vjemy • Mají však smysl jen je-li jejich pozorování vedeno teorií (kritika empiricismu) • Tři vědecké metody: ▫ systematické pozorování (ne imaginace, ale objektivita) ▫ experiment ▫ srovnávací metoda ▫ historická analýza

1. Statika společnosti • Comte rozlišuje statiku (zkoumání podmínek) a dynamiku společnosti (zkoumání zákonů) • Základní rysy pořádku ve společnosti (soc. řád) • Statika studuje strukturu, tvoří ji: ▫ rodina zaloţená na citu ▫ stát zaloţený na energickém jednání ▫ církev zaloţená na inteligenci

• Prostředky statiky jsou: jazyk (nádoba na skladování myšlení) a vlastnictví (akumulace prostředků)

2. Dynamika společnosti • Sociální dynamika je pokračováním přírodního vývoje • Stádia jsou odvozena od rozvoje lidského poznání - teologické, - metafyzické, - vědecké (pozitivní) • Společnost je strukturovaný organismus, který se vyvíjí

August Comte a sociologie • cílem je vybudovat systém teoretického poznání, který pomůţe překonávat krize během civilizačního vývoje (musí se aplikovat do politiky) • reorganizace společnosti musí spočívat na důkladném vědění (vytvoření politického programu) • věda o společnosti je „nové náboţenství“ zaloţené na poznání

Nová společnost (pozitivní politika) • řízení (konsensus)

▫ Moc duchovní (umělci, vědci = noví kněţí) ▫ Moc světská (industriálové)

• reorganizace je elitářská, idea sociokracie (republika vedená učenci) • vědecká organizace průmyslové společnosti dá kaţdému takové uplatnění, jaké odpovídá jeho schopnostem • společnost na základě vědy = jednota a absolutní souhlas všech členů s poměry; morální usmíření tříd ne konflikt; vědecká elita se bude snaţit zmírňovat niţším třídám osud • společnost = hierarchizovaná, dogmatická, autoritářská • vyvrcholením pozitivistické sociologie= Nejvyšší bytost

Comtova polemika se socialisty a liberály • Pozitivismus měl vyvrátit socialistické myšlenky týkající se změny vlastnických vztahů • Ale také omyly liberalismu, který podle něho příliš zdůrazňuje individuální svobodu a nedoceňuje roli celku • Podle Comta neexistují zásadní rozdíly v zájmech kapitalistů a dělníků. Obě sloţky produkují bohatství, coţ je v zájmu všech. • Proto mají obě strany hledat kompromis,dohodu - konsensus.

Vliv Comta v sociologii • 19. století – velký vliv na sociology • k pozitivismu se hlásila řada vědců (J.S. Mill, Spencer, Lamprecht apod.) • inspirace škola biologického organicismu – společnost = organismus • strukturní funkcionalismus= vţdy musí existovat spontánní harmonie mezi částmi a celkem soc. systému • Durkheim: reformulace Comtových principů, vliv na Parsonse a Luhmanna

Přínosné momenty v díle • Odkaz: + ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Zaměření se na sociální strukturu (a dynamiku) Společenské instituce (vlastní logika) Faktory vývoje společnosti Sociálně inţenýrský aspekt práce Snaha o pozitivní vědu

• Odkaz: ▫ ▫ ▫ ▫

Ignorace individua Sociologický imperialismus Aplikační hodnota sociologie (řízení společnosti) Nevymanil sociologii z filozofie

3. Herbert Spencer a naturalistické proudy

J. Keller: Dějiny klasické sociologie kap.4

Herbert Spencer (1820 – 1903) • Sociální darwinismus • Anglický sociolog a filosof • Vztah k jiným vědám – etnologie, ekonomie, psychologie, antropologie • Díla: ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Social Statics First Principles Principles of Biology The principles of Sociology The Study of Sociology

Herbert Spencer - sociologie • (Univerzální) věda o společnosti je moţná • Cíl: najít principy, zákony vývoje – nejen jeho popis ( kritika vědy historie) • nehodnotící sociologie • Práce s empirickými daty (etnologie)  institucionální analýza • Chce rekonstruovat „prvotního člověka“ (jeho náb. ţivot, intelekt, psychiku, city, atp.)

Herbert Spencer - společnost • Sociální realismus • Vývoj lidstva = vývoj přírody (naturalistický pohled) • Společnost jako biologický organismus, vzájemně provázané prvky, společenské instituce jako orgány těla, specifické úkoly a funkce  vše slouţí k přeţití k organismu • Rozdíly mezi společností a organismem ▫ Volnost samostatných jednotek ▫ Schopnost myslet ▫ Existence pro dobro celku či jednotky • Na rozdíl od Comta: nezasahovat do společnosti!!!

Herbert Spencer - diferenciace • Evolucionistická teorie aplikovaná na lidskou společnost 1. Sociální systémy rostou 2. Roste kultura ( sloţitější společenská struktura) 3. Integrace struktury (instituce) 4. Diferenciace struktur (různé funkce) • Společnost je ze tří systémů: ▫ Uţívací systém (výroba) ▫ Rozdělovací systém (ekonomie) ▫ Regulační systém (politika)

• Různé společnosti jsou různě vyvinuté

Herbert Spencer - typologie • Typy se nepřekrývají (empiricky ověřitelné) 1. Jednoduché společnosti – homogenní, koherentní 2. Sloţené – trvalé instituce, sdruţení rodin do klanů 3. Dvojitě sloţené – trvalé instituce, diferenciace, subsystémy 4. Trojitě sloţené společnosti – plně diferencované a stabilní

Herbert Spencer – vývoj společností • Vývoj společnosti: cyklický charakter, typ sociální kontroly a politiky 1. vojenská společnost ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

2.

Válečné vztahy Centralizace, poslušnost Nediferencované (vše státní) Individua podřízena státu Vlastnictví omezeno Sociální pozice se dědí (nízká mobilita)

průmyslová společnost ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Mírové vztahy Volná koordinace, hra zájmu Diferenciace (zájmové kluby, autonomní) Stát je tu pro občana Otevřená mobilita

Herbert Spencer - vliv • Způsob analýzy (struktura,funkce, integrace) • Inspirace pro strukturální funkcionalismus – společnost je samoregulující se systém, je funkčně diferencovaný. (viz dále funkcionalismus - Parsons, Merton) • Systémová sociologie • Prosadil se v USA

Naturalismus (2. pol. 19. st.) • Snaha aplikovat teorie přírodních věd na sociální vědy, společnost • Organicistická t. – René Worms • Rasově antropologický / Antroporasový směr • Biometrická škola • Sociální darwinismus • Demografický směr – Adolphe Coste • Geografický směr – Robert E. Park • Mechanicistický směr – H. C. Carey

Naturalismus 1. USA – úspěch přírodních věd (pozitivistickonaturalistický přístup)  přenos do soc. věd 2. Darwinova evoluční teorie  sociální darwinismus • Etnografický materiál (vykopávky + písemné prameny) • Důraz na empirické důkazy • Přírodní faktory

Mechanistická škola • • • •

Plochý materialismus Srovnání sociálních jevů s fyzikálními procesy Společnost je statický agregát Sociální analýza = zákony gravitace, odpuzování, koncentrace obyvatel, volná energie, atp. • Zákon adekvátnosti • Dnes teorie systémů, kybernetika ▫ H. Ch. Carey ▫ F. Ostwald

Geografická škola • Na vývoj společnosti nejvíce působí vnější faktory prostředí • Přírodní výběr, prostorové rozdělení obyvatel (= sociální ekologie) • Přírodní podmínky státu určují povahu lidí – rozdíly národů • V. Cousin • T. Buckle

Geopolitická škola • • • • • • • • • • • •

(Filozofický) vliv na proud nacismu v Německu Krajina je propojení přírody a kulturního pohledu Člověk působí na prostor, který obývá (jak ho mění?) Sociální geografie Způsob určování lidského rodu prostředím (antropogeografie) Prostorové rozšíření státu  vliv na psychosomatické vlastnosti lidí Státy jsou ţivé organismy a musí expandovat kvůli přeţití Říše je teritoriální pojem – spojení ţivotního prostoru a vojenské síly / národ je rasový pojem pro stát F. Ratzel K. Ritter A. Humbolt R. Kjellén

Antroporasový směr • Rasové faktory ovlivňují sociální ţivot • J. A. Gobineau ▫ Jednotlivé lidské rasy si nejsou rovny ▫ Pro přeţití nutná čistota rasy

• H. S. Chamberlain ▫ Některé rasy předurčeny k vedení ▫ Teutonská rasa

• G. V. de Lapouge ▫ Rasové odlišnosti: lebka, pigment, výška ▫ Sociální nerovnost je biologický fakt

Biometrická škola • F. Galton ▫ Vliv dědičnosti vyšší neţ vliv prostředí či výchovy ▫ Lidé se liší také duševními vlastnostmi

• C. Pearson ▫ Nadvláda biologických činitelů ve vývoji lidstva ▫ Autor korelačního koeficientu

4. Místo Karla Marxe v dějinách sociologie

J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 3

Karel Marx (1818 – 1883) • Politický myslitel - historie, filosofie, ekonomie • První polovina 19.století - situace v Evropě ▫ Rozvoj kapitalismu, industrializace, migrace ▫ Růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje

• Teoretické zdroje ▫ ▫ ▫ ▫

• • • • • • •

Německá klasická filozofie, Feuerbach, Hegel Osvícenství – J.J.Rousseau Klasická ekonomie A. Smith, J. Mill Současníci – A.Comte, H. Spencer

Bída filosofie Ekonomicko-filozofické rukopisy Komunistický manifest (1848), Kapitál (1867) Třídní boje ve Francii Postavení dělnické třídy v Anglii (Engels) Pařížská komuna 1871

Karl Marx • Různí lidé a celé sociální skupiny se ve svých zájmech liší = konflikty (dějiny třídních bojů) • Konflikty jsou řešeny v revolucích • Hybnou silou společnosti jsou masy těch, kteří doplácejí na existenci nerovnosti • Společnost není nikdy jednotná • Změna ze zdola • Materialismus, ekonomický determinismus • Evolucionismus, inovativní role výrobních sil • Věda jako nástroj poznání společnosti a společenské transformace

Základní kategorie • Bytí a vědomí • Základna a nadstavba

Základní kategorie • Výrobní síly a výrobní vztahy • Práce • • • •

Hodnota a nadhodnota Třídy a třídní boj (třída o sobě a třída pro sebe) Společensko ekonomická formace Odcizení od produktů práce, odcizení v mezilidských vztazích

Třídy o sobě & třídy pro sebe • Třída o sobě ▫ vzniká na základě ekonomických podmínek

• Třída pro sebe ▫ vědomí společného postavení a zájmů ▫ Cíl: prosazení svých zájmů

Společensko-ekonomická formace • 4 typy společností (filozofie dějin) 1. Archaická, prvobytně pospolná – beztřídní 2. Asijský výrobní způsob – vlastnictví půdy, despocie 3. Antický výrobní způsob – otrokáři 4. Feudální výrobní způsob – středověk, vývoj burţoazie 5. Kapitalistický výrobní způsob – proletáři x burţoazie 6. Komunistický výrobní způsob – beztřídní budoucnost

Společensko-ekonomická formace • Dějiny třídních bojů  dějiny mění změna výrobních sil (manuální práce, koně, stroje, atp.), změna výrobních vztahů • Nadřízení se vţdy postarali o podřízené • Burţoazie se vymyká – najme si jiného dělníka (směna, obchod je priorita) • Kapitalismus je neudrţitelný  proletariát dojde k revoluci  komunistický výrobní způsob

Společensko-ekonomická formace • Socialismus: ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

První stádium přechodu ke komunismu Znárodnění výrobních prostředků Zvýšení kontroly státu Zrovnoprávnění (i ekonomické) – ekonomická svoboda Svoboda (zdraví, vzdělání, bydlení) Národní stát (centralizace)

▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Kontrola ustoupí Centrální moc se rozpadne – stát zanikne Lokální řízení Dobrovolná práce pro společné blaho Neexistuje směna ani peníze Výchova, společné zájmy Změna lidské osobnosti Osobní vlastnictví

• Komunismus:

Odcizení člověka • Odcizení práce (produktu práce, aktu práce i pracovníka vůči druhým lidem i vůči sobě) • Zboţní fetišismus • Řešení – beztřídní společnost, překonává odcizení člověka

Dilemata - Marx • Byl Marx historickým fatalistou či voluntaristou? • Podléhá vývoj společnosti biologickému vývoji? • Jsou skutečně určující ekonomické faktory, anebo je lze jen nejsnáze studovat? • Hovoří Marx o všech společnostech, některých společnostech či pouze o dílčích vývojových etapách některých společností?

Kritika marxismu • Omezenost ekonomického determinismu - jednání člověka je určováno i nemateriálními vlivy • Nedocenění svobody jednotlivce • Zrušení tříd – beztřídní společnost nepovede k harmonické společnosti • Vzniknou jiné formy mocenské nerovnosti (ţelezný zákon oligarchie - R. Michels) • Třídy nejsou určovány jen vztahem k výrobním prostředkům  M. Weber sociální status, vrstvy • Hodnota zboţí je dána cenou na trhu, ne vloţenou prací • Změnila se sociální struktura společnosti, také proletariát se mění, přerůstá z části ve střední vrstvy

Stručné srovnání Comta a Marxe • Shoda v evidenci napětí, vývoje, poznání zákonů a následné nastolení změny, moţnost řízení společnosti • Vše ovšem vyjádřeno rozdílnými kategoriemi • Rozdíl v subjektech - Comte intelektuálové (nejvyšší bytost), Marx - proletariát

Vliv Marxe (současnost ?) • rozebírán: ▫ dle konkrétních politických událostí ▫ jako abstraktní teorie • jeho ekonomické, politické, filosofické, sociologické analýzy se stávaly významnou částí krystalizace soc. hnutí od 2/2 19.st. • probírán spíše v úvodech do sociologie • Vliv na E. O. Wright, R. Fantasia, T. Durrant, Ch. W. Mills • Sociologové – Tonnies, Durkheim, Masaryk, Weber, Simmel, Pareto, Frankfurtská škola

Komunistický manifest Je to historický dokument? Dá se oţivit marxismus? Změní se člověk změnou společnosti? Proč nefunguje kapitalismus? Proč se nenaplnili Marxovi předpovědi? Vyrovná se s tím kapitalistický systém sám? Nepřispěl k tomu Marx sám? (nezamýšlené důsledky jednání)

Diskuze • Liberální ekonomové: kdyţ kaţdý sleduje pouze svůj vlastní, omezený, individuální zájem → blahobyt a mír • Marx: lidé sledují své zájmy, to ale nevede k harmonii soc. celku, ale ke konfliktům

5. Psychologismus v sociologii a Sigmund Freud

J. Keller. Dějiny klasické sociologie. Kapitola 5

Psychologismus • Snaha vysvětlit sociální jevy pomocí lidské psychiky • • • • •

Psychologický evolucionismus Psychologie národů Psychologie davu Instinktivismus (+ Psychoanalýza) Interakcionismus

Psychologický evolucionismus • Sociální ţivot: výsledek vědomého řízení sociálního procesu • L. F. Ward ▫ Teorie sociálních sil – dynamické, řídící ▫ Intelekt drţí společnost pohromadě

• F. H. Giddings ▫ Společnost: organizace, ne organismus ▫ Sociální evoluce ▫ Rodové vědomí

Psychologie národů • Důraz na vliv prostředí psychických procesů jednotlivců • W. Wundt (* Psychologie národů) ▫ 4 stádia dějin lidské kultury (na základě vývoje psychologie člověka):    

O. prvotního člověka O. totemismu O. bohů a hrdinů O. lidstva

Psychologie davu • Skupinová psychologie (teorie nápodoby) • Existuje „skupinová duše“ • G. Le Bon (* Psychologie davu) ▫ V davu klesá individualita, intelekt, zodpovědnost jedinců, vládnou iracionální psychické faktory ▫ Společné city (pudy, davová nálada) ▫ Náchylnost k přijetí vůdce

• G. Tarde (* Zákony nápodoby, Mínění a dav) ▫ Jednání individuí vytváří společnost (nominalismus) ▫ Inovace, vynálezy, šíření poznatků

Instinktivismus • Problém: CO je instinkt? Duše, pud? • W. McDougall ▫ Sociální chování je podmíněno instinkty (= vrozené psychické dispozice, které nutí člověka vnímat určité věci určitým způsobem a reagovat na ně) ▫ Intelekt je slabší

Psychoanalýza - Sigmund Freud (1856 – 1939) • Teorie osobnosti • Teorie instinktu • Teorie kultury (náboţenství)  dílčí postřehy

Sigmund Freud • Sociologicky relevantní prvky: ▫ Důraz na vnější prostředí individua (kulturní problémy formují ego) ▫ Teorie války, davu, náboţenství ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Totem a tabu O člověku a kultuře Psychoanalýza masy a analýza já Budoucnost jako iluze Ježíš a monoteismus

Sigmund Freud • Teorie kultury ▫ Vývoj společnosti = vývoj libida (umpravnění pudů sociálními institucemi) ▫ Předpoklady:  Lidská přirozenost je špatná  Lidské instinkty jsou neodstranitelné

▫ Represivní aspekt vývoje a sublimační aspekt ▫ Člověk vyměnil svobodu za blaţenost ▫ Témata: rodina, dav, vůdcovství, válka, morálka, náboţenství, socializace individua

Sigmund Freud • Teorie struktury osobnosti ▫ Id – neuvědomované pudy ▫ Ego – princip reality; rozum; řídí chování ▫ Superego – svědomí + ideální já • Teorie instinktu – I ţivota, I smrti – oba jsou energií pro ostatní psych. pochody

Metody psychoanalýzy • Sugesce a hypnóza • Volné asociace ▫ uvolnění cenzury superega

• Výklad snů

Kritika Freuda • Kulturní podmínky mění člověka  člověk mění kulturní podmínky • Biologické temné stránky nevysvětluje a nezkoumá, pouze je předpokládá • Psychická struktura lidí se proměňuje • Nezformuloval ţádný zákon psychoanalýzy • Neurčil jasnou hranici mezi vědomím (racionální) a nevědomím (iracionální)  o rozumu i emocích mluví jako o nevědomí • Neuvaţuje o sociální biografii člověka

Přínos Freuda • Balík vědomí + nevědomí  obrovský vliv na teorii nevědomé motivace jednání (např. Giddens) • Pokračovatelé: ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Jacob Moreno E. Fromm H. Marcuse J. Goldmann Mitchell K. Horneiová T. Parsons

Budoucnost jedné iluze • Kombinace znalostí psychického ţivota pacientů a znalostí dějin, umění a literatury • Nevědeckost, spekulace, hypotézy • Literárně vytříbený styl (výklad, protiargumenty) O člověku a kultuře (1989) • Co čeká naší kulturu v budoucnosti, kdyţ nebude zaloţena na náboţenství? • Vliv kultury na psychiku lidí (omezení pudů, role náboţenství) • Kultura - vědění a dovednosti (oheň, elektřina), zřízení sociálích institucí (regulace vztahů, dělení statků), koheze společnosti • Elitářské pojetí kultury (malá skupina nositelů)

Totem a tabu • Jakým způsobem vzniká lidská kultura? • Směsice různých informací (pověsti, mýty, ţivot současných divochů, neurotici • Systém totemismu (1. artefakt) – totem • Exogamie • Pratlupa • Kolektivní psychologie

6. Antipozitivistické proudy v sociologii a humanistická sociologie. • 19. století – kulturní skepse 1. Kapitalismus

• Protievolucionistická tendence • Rozvoj antropologie a etnografie • Kulturní difúze (difuzionismus x funkcionalismus) • • • •

E. Tylor G. Tarde F. Boas C.L.Strauss

Antipozitivismus • Rozvoj přírodních věd ▫ Mizí Newtonovská fyzika  relativita Einsteina ▫ Přírodní vědy – změna paradigmat

• Krize mechanicismu a pozitivní metody • Role jazyka, zkušeností, interpretace

Reakce • Scientismus ▫ Krok zpět  obhajoba přírodních věd ▫ Ideologie vědy – věda má hlavní úlohu v kulturním systému, je to světonázor ▫ Metody přírodních věd ▫ Krajní pozitivismus

Reakce • Integrace poznatků – aplikované vědy ▫ Metavěda (zastřešení všech věd)

Reakce • Definuje se rozdíl přírodních a humanitních věd ▫ Anglosaské pojetí  Humanitní vědy (filozofie, filologie)  Společenské vědy (sociologie, psychologie, ekonomie)

▫ Německé pojetí (věda o duchu x přírodní vědy)

• Předmět a metoda zkoumání se velmi liší – nelze je stejně hodnotit • Protinaturalistické proudy

Novoidealismus • Obnova idealistické koncepce vědy (Kant) ▫ Nepřátelství ke spekulativnímu přístupu ▫ Zkušenostní charakter humanistických věd (empirie) ▫ Společenské vědy jsou specifické ▫ Liší se od přírodních věd ▫ Odhalujeme souhrn zákonů sociální reality ▫ Sociální realita je vysvětlena individuálním principem (vnitřní motivy, vlastní směr = aktér) ▫ Problém poznávacího principu

Wilhelm Dilthey • Zkoumá obecné podmínky pro poznávání • Důraz na historickou realitu (jednotlivci ve vývoji) • Specifický přístup humanitních věd (společenský ţivot) • To, co se odehrává v člověku, lze pochopit – sledujeme motivy a cíle jednání, pochopíme vnitřní proţitky = porozumění • Hledáme význam a smysl lidského jednání • Kritika pozitivistické sociologie • Poznání je vţdy vztaţeno k hodnotám dané epochy • Relativismus

Novokantovci • Vycházeli z Kanta, navazují na Diltheyho • Rehabilitace filosofie a společenských věd 1. 2. 3. 4.

Antimetafyzický postoj Odpor vůči spekulaci Odmítají pozitivismus Proti lineárnímu vývoji

• 2 hlavní školy ▫ Margburská škola ▫ Bádenská škola

Margburská škola • • • •

H. Cohen, Natorp, Cassirer, Stammler Menší vliv v sociologii Vliv ve vědecké logice Konstituce platných vědeckých pojmů přírodních věd • Poznávání světa jako celku • Vrací se k filosofii kultury, kulturním základům vědy

Bádenská škola • Windelband, Rickert • Úkol filozofie = zkoumání poznávacích metod věd • Sociální celky jsou specifické • Nové dělení věd (podle formálního cíle poznání): ▫ Nomotetické vědy (hledají obecné zákony) ▫ Idiografické vědy (hledají jedinečné aspekty)

• Vztaţení k hodnotě • Základy společenských věd

Institucionalizace sociologie • Změna témat empirických výzkumů, katedry, organizace • Evropa: ▫ Rozvoj v Anglii  1903 – Londýnská socg. společnost, časopis Sociological Review  1907 – Londýnská univerzita (Oxford, Cambridge ještě nedostupné)  Rozvoj v rámci etnologie a antropologie

Institucionalizace sociologie • Francie ▫ Comte ovlivnil začátky negativně  Pozitivistická sekta, náboţenství  Zvláštní, zastaralá věda

▫ ▫ ▫ ▫

Vliv empirických výzkumů – sociální věda Durkheim (1896 – profesor sociálních věd Klasické školy uzavřené Sorbona – sociologie součástí pedagogiky, učení o morálce a náboţenství

Institucionalizace sociologie • Německo ▫ Filozofické fakulty se soustředí na humanitní vědy (filologie, filosofie) ▫ Empirické výzkumy (občanská povinnost, ne akademický zájem) – snaha o sjednocení empirie a teorie ▫ Spojováno se socialistickým hnutím ▫ Tönnies, Simmel, Weber

Institucionalizace sociologie • USA

▫ Nejlepší podmínky pro rozvoj ▫ Tradiční systém vzdělání ještě stále není uzavřen – nové univerzity, nové obory ▫ Dostatek materiálních prostředků (vznik institucí, profesoři) – Chicago ▫ Velká konkurence mezi studenty ▫ Sociologie jako nástroj reformního hnutí (urbanizace, industrializace, integrace lidí) ▫ 1895 – American journal of sociology, American sociological review ▫ 1905 – Americká socg. Společnost, zakladatelé z jiných disciplín (právníci, novináři) ▫ Summer, Small, Vincent, Ward (1. prezident) ▫ Dynamický rozvoj (10./20. l.) – studenti jezdí do Evropy  supervelmoc ▫ Mezinárodní sociologický ústav (1894 Worms) – mezinárodní konference (Tonnies, Simmel, Wundt, Ward, Giddings)

Shrnutí • Sociologie řeší společné problémy (moderní kapitalismus po rozpadu tradiční společnosti) • Stanovuje si pravidla a metodologii vědy, potřeba metody • Osamostatňování se od filosofie a spekulace • Snaţí se pojmy prověřit empiricky = humanistická sociologie

7. Tönniesova dichotomická typologie společnosti

J. Keller. Dějiny klasické sociologie. Kapitola 5

Ferdinand Tönnies (1855 – 1936) • • • • • •

Německo Významný autor Předznamenání myšlenek Webera, Simmela Empirický sociální výzkum Publikoval v Americe Vliv Schopenhauera, evolucionistů, teorie sociální směny

Dílo: • Život a učení T. Hobbese • Pospolitost a společnost 1887 • Základní formy čisté sociologie • Marxův život a učení 1921 • Kritika veřejného mínění 1922

Ferdinand Tönnies • Základní formy čisté sociologie

▫ Teorie nenabízí definitivní konečné poznání ▫ Je to doplněk k empirického zkoumání  přípravný krok ▫ Nabízí pojmový aparát ▫ Eklektická syntéza  je to syntetaické, ale má to význam k aplikaci pro empirii  Aplikovaná sociologie  Empirická sociologie  Čistá sociologie

▫ Důraz na oddělení sociologie od přírodních věd ▫ Sociální svět můţeme pochopit pouze pohledem zevnitř

Sociologie • Různé vědní přístupy se zabývají různými typy vztahů • Sociologie ▫ se zabývá fakty vzájemného uznání ▫ Motivy jednání lidí ▫ Vzájemnými vztahy ▫ Základem těchto vztahů je očekávání ▫ Vůle ovlivňuje jednání lidí a typy jejich vztahů (je to motiv, který není vţdy racionální) ▫ Sociální jevy vyvozuje z psychických jevů

Pospolitost (Gemeinschaft) • • • •

Přirozená vůle (wesenwill) Společná vůle komunity (zvyky, tradice, hodnoty) Prvotní typ asociace lidí – přirozená Vztahy na základě blízkosti, pokrevnosti, citů (matka a dítě, sourozenci, manţelé) • Pohlaví a původ = příbuzenství v rámci domácnosti • Sloţitější pospolitosti ▫ Sousedství (teritoriální, půda a zvyky) ▫ Přátelství (hodnotová, zájmy a hodnoty)

• Do vztahů se zapojujeme jako celistvé osobnosti • Sympatie od Tönniese • Chce syntézu pospolitosti a společnosti

Společnost (Gesellschaft) • • • • • • • • • • •

Arbitrární vůle (kürwille) Fyzicky blízko sebe (velkoměsto) Společnost jako stát – formální aparát Dobrovolné formální a neformální organizace Spojení jen částí osobnosti – primární je funkce člověka (prodavač, pekař) Uplatnění vlastních zájmů a cílů Oblasti jednání jsou omezené Kalkulace (sluţba za peníze) Formální práva Veřejné mínění Cizinci

Dichotomie společností • • • •

Čisté pojmy Evoluční koncepce x typologická koncepce (?) Chtěl konstruovat filosofii dějin Ideologický aspekt pro ostatní (romantický návrat k pospolitosti) • Teoretický aspekt  příprava k empirické práci analýzy sociálního ţivota

Role vědy • Pospolitost: náboţenství, tradiční výklady – dávaly prostředky i cíl poznávání • Společnost : je nutné dobře poznat realitu, poznat důsledky jednání, vybrat prostředek jednání • Ale! • Vědecké poznání spoutává  otroci vědeckého poznání • Kritika moderní racionality

Veřejné mínění • • • • •

* Kritika veřejného mínění 1917 Přístup jako R. E. Park Anachronický přístup Normativní zabarvení Nový typ pospolitosti: ▫ Veřejné mínění – vědecké mínění inteligence o světě, stabilní vědění  stabilní společenská forma ▫ Elity vzdělaných ▫ veřejné mínění - niţší druh veřejného mínění ▫ Nekonzistentnost, nestabilita, bez vědeckosti ▫ Neelita ▫ Postupně vymizí

Kritika a vliv • • • • •

Vlivná kniha Pospolitost a společnost Dichotomie společností Ve stínu Webera a Simmela Populární mezi válkami (polemiky, inspirace) Záhajil cestu řešení sociálního realismu a nominalismu • Chtěl se distancovat od pozitivismu a idealismu • Zaměření se na individuální jednání (sociální vztahy) • Komunitarismus

8. Georg Simmel a formální sociologie

J. Keller. Dějiny klasické sociologie. Kapitola 9

Georg Simmel (1858 – 1918) • Německo • Filozof (odmítá být sociolog) • Nesystematický – vliv humanistické sociologie, kreativita, inspirace • • • • • • • •

25 knih a 300 článků (salóní sociologie) Úvod do morální filosofie Problém filosofie dějin Filozofie peněz Peníze v moderní kultuře a jiné eseje Sociologie O sociální diferenciaci Malá sociologie

Základní dílo • Nesystematické: ▫ Program sociologie mlhavý (filosofie, dějiny umění, etika, estetika, literatura, náboţenství, hudba) ▫ Základní filosofická stanoviska se mění ▫ Ţádný systém pojmů ▫ Popularizace díla – mění formu výkladu i témata ▫ Fascinace bohatostí sociální reality

Pojetí sociologie • Nová definice vědy (mnohem úţší) ▫ Věda o formách zespolečenštění = formální sociologie

• Sociologie abstrahuje ze sociální reality  osamostatnění se od jiných věd • Nový předmět sociologie = vztahy mezi jedinci • Sociální vztahy utváří individua • Zkoumá formy těchto vztahů • Mikrosociální povaha socializace jedinců ▫ Čistá (formální) sociologie – teorie ▫ Obecná sociologie – historie ▫ Filosofická sociologie – poznávání, metafyzika

Formy (formální sociologie) • Sociální forma je neměnná (např. dělba práce, nadřízenost a podřízenost)   formální podobnost sociálních vztahů • Formy  pravidla pro individua • Formy vztahů jsou důleţitější neţ jeho obsahy • Opakovatelné stránky sociálního ţivota • Společné všem sociálním skupinám • Čistá forma = podstatné rysy vztahu • Střední cesta mezi realismem a nominalismem ▫ Společnost neexistuje, existuje pouze vzájemné působení mezi jednotlivci, neustálá aktivita, dění apod.

Formy (sociální interakce) • formy soc. interakce vytvářejí podstatu společnosti • nejčistší podoba sociability → hravé formy setkávání, které nemají konkrétní cíl, jsou esencí sociálního ţivota • zabývá se elementárními formami interakce, které probíhají mezi 2 a pak 3 osobami • Triáda (fenomén moci)

Sociální diferenciace O sociální diferenciaci: • vývoj moderní společnosti • téma: prohlubující se funkční diferenciace společnosti a rozvíjející se individualismus • specializace jednotlivců na urč. úkony v rámci skupiny, anebo specializaci celých skupin v rámci urč. Společnosti • křížení soc. kruhů: člověk byl v minulosti posuzován jako člen urč. kruhu, na základě toho byl pak zařazován do dalších odpovídajících kruhů a skupin • moderní společnost: skupiny se rozšiřují a prostor pro svobodu jejich členů postupně narůstá, zároveň se však smývá osobitost celých skupin • moderní člověk patří zároveň do mnoha skupin částí své osobnosti

Teorie sociální směny • mezilidské vztahy jsou jako směna, výměna toho, co v interakci partneři povaţují za ţádoucí • Co se děje v sociálních vztazích? ▫ Získáváme sociální kapitál ▫ Směna je oboustranná ▫ Důraz na výsledek vztahu (nejen průběh a forma)

• Jakým způsobem působí vztah na osobnost? • Jak vypadá její aktivní stránka? Jak působí osobnost na vztah? • Zakladatel teorie rolí

Sociální skupiny • Předmět obecné sociologie ▫ Zkoumání ţivota sociálních skupin – specifické rysy (zákony, znaky) ▫ Nezávislost skupin na jednání jedinců ▫ Velké společenské celky – historie vývoje Z společnosti ▫ Hypertrofie / objektivizace (příklad peněz, módy, dělba práce)

Fenomén peněz • analyzuje peníze jako nejčistší symbol moderní společnosti, jako zobecnělého zprostředkovatele mezilidských interakcí  zkoumá předpoklady a podmínky, které ovlivňují povahu peněz a zacházení s nimi  v jakých směrech ovlivňují peníze moderní ţivotní styl a celou kulturu  peníze sami o sobě nemají ţádnou hodnotu, usilujeme o ně proto, ţe jsou prostředkem k získání zcela odlišných hodnot, umoţňují volbu toho, co si za ně koupím a můţu se rozhodnout kdy

Velkoměsto • Problém moderního ţivota je rozpor mezi vůlí individuí uchovat si svou autonomii a tlakem soc. sil, historického dědictví a objektivní kultury → střet ve velkoměstě • Město: velké mnoţství podnětů působící na člověka, rozvinuté peněţní transakce, účelový kalkul, nutnost koordinace velkého počtu lidí • Čím jsou formy lidského souţití obecnější a abstraktnější, tím více to podporuje individualismus

Vliv • Formální sociologii rozpracovává Leopolda von Wiese • Teorie konfliktu Luise Cosera: pokus o systematizaci Simmelových myšlenek • Vliv na George Lukács, Max Scheler, Karl Mannheim, • Jeho studie propagoval v USA Lester Ward a klasici chicagské školy Park a Burgess • Filosofická sociologie

Vliv • Je G. Simmel stále miláčkem postmoderny? (I. Mucha 1994) • Postmodernismus (80. léta) – renesance Simmela ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Metodologická podobnost Dílčí sociologické problémy Odmítnutí pozitivismu, historicismu Odmítnutí velkých teorií (kaţdodennost) Podkopání zavedených vědeckých diskurzů X vzájemný vztah jednajícího individua a soc. forem jednání ▫ X individum si můţe uchovat svobodu rozhodování ▫ X nevybízí k hravosti, ale k individuální duchovní kultivaci

• Kritika modernity (70. léta) – dezintegrace jedince, normování sociálních vztahů

Peníze v moderní kultuře a jiné eseje • Krátké eseje • Koketérie, móda, hanba, cizinec • Šperky a ozdoby, stydlivost, hanba, diskrétnost, peníze • Kategorie nadřízenosti a podřízenosti – sociální nerovnost, konflikt • Typičtí aktéři soc. ţivota: typy cizince, přítele, prostředníka, straníka, renegáta, chuďase, lakomce, hýřila, aristokrata, kupce a světce

9. Idealistická tradice: Max Weber

J. Šubrt, J. Balon: Teorie jednání J. Keller. Dějiny klasické sociologie. Kapitola 7

Max Weber (1864 – 1920) • • • •

Historik, právník, ekonom Jeden z nejvlivnějších sociologů Zakladatel humanistické sociologie Základ interpretativní sociologie (rozumějící sociologie – Verstehen) • Metodologie společenských věd Dílo: • Hospodářská etika světových náboženství • Hospodářství a společnost • Politika jako povolání • Autorita, etika a společnost • Metodologie, sociologie a politika • Sociologie náboženství • Protestantská etika a duch kapitalismu (1904 – 1906)

Myšlenkové vlivy, dobová situace • Kritika naturalismu a pozitivismu • Snaha překonat historicismus • Německá historická škola ▫ Chce zkoumat jevy v jejich historické specifičnosti ▫ Přesná pravidla zkoumání (ne pouze historicky či iracionálně)

Myšlenkové vlivy, dobová situace • Novokantovství ▫ ▫ ▫ ▫

Do reality vnášíme vlastní schémata My konstruujeme fakta Rozdílný přístup přírodních a humanitních věd Racionální konstrukce (ideální typy)

Myšlenkové vlivy, dobová situace • Marxismus ▫ Kritika Marxova ekonomického redukcionismu ▫ Vznik kapitalismu ▫ Pojem třídy (stavy a strany)

Myšlenkové vlivy, dobová situace • Margburská škola (Rickert) – vědy nomotetické a idiografické • Dilthey – porozumění, smysl a význam lidského jednání, motivace lidí • F. Nietzsche ▫ Jedinec se rozhoduje zcela arbitrárně, které hodnoty bude vyznávat ▫ Odkouzlení světa – účelová racionalita ▫ Charismatické osobnosti ▫ Byrokracie

Základní pojmy • * Hospodářství a společnost • • • • • • • • • •

Chování a jednání, sociální jednání Subjektivní smysl jednání Ideální typ Účel Panství Moc Autorita Legitimita a legalita Vrstvy a třídy Byrokracie

Sociologie jednání • Jednání se liší od chování. ▫ Chování: je reaktivní a afektivní. Chování nemá předem stanovený cíl. Jednání ano. ▫ Jednání: má cíl a lidé mu přikládají smysl ▫ Sociální jednání: orientováno na jednání druhých • Smysl jednání - předpoklad porozumění ▫ Subjektivně míněný, jednorázový, individuální čin ▫ Smysl objektivovaný (faktický) – ověřený, opakovaný, hromadný čin • Nominalismus – hledání podstaty sociálního jednání (smysluplnost, určený cíl, orientace na druhé lidi)

Jednání • Jednání je sociální kdyţ prostřednictvím subjektivního významu, které mu přisuzují jednotlivci, bere v úvahu jednání ostatních • Ze sociálního jednání vznikají sloţité sociální útvary – skupiny, instituce, konflikt, trh, solidarita atd. • Kaţdé jednání člověka (lidí) má sociální obsah, souvislosti, dopady • Vyplývá to ze systémových souvislostí lidského činu • Sociologie jako věda o sociálním jednání usiluje o vysvětlení jeho průběhu a účinků

Jednání • Porozumět jednání člověka můţeme dvojím způsobem ▫ Kauzálně-adekvátní porozumění (zkušenostní) ▫ Adekvátní smyslu situace (porozumění) • Chování lidí lze pochopit, porozumět mu na základě jejich motivace, záměrů, hodnot, názorů, myšlenek atp.

Jednání • Jednání sleduje určitý cíl. Takţe jeho struktura je: cíl – prostředek – vedlejší následky • Tři typy jednání podle M. Webera (ideální typy): ▫ účelově racionální: člověk si vybírá prostředky podle účinnosti, tak aby mohl co nejlépe dosáhnout zvoleného cíle ▫ hodnotově racionální: důraz z prostředků na cíle, člověk sleduje urč. hodnoty bez ohledu na náklady ▫ tradiční jednání: vedeno zaţitými obyčeji a zvyky, o jejichţ platnosti se nepochybuje, rutinní charakter ▫ afektivní: emoční stav

Sociologie • Sociologie = předmětem lidské jednání, smysl jednání, vysvětlení • Jak se dobrat smyslu, který uděluje svému jednání sám aktér (subjektivní významy) • Multiparadigmatičnost

Hodnotová neutralita • Vztaţení k hodnotám významnosti a nevýznamnosti, které doprovází nutně kaţdou vědeckou práci – výběr problému/předmětu bádání • Netýká se to interpretace výsledků bádání; • Povinnost vědce reflektovat své vlastní hodnoty, ozřejmit je druhým i sobě a nevydávat je za vědecká stanoviska  x zatahování politiky do výuky (dělal Schmoller)  hodnotová neutralita ale znamená, ţe věda nemůţe nikomu poradit, co by měl dělat

Věda • K čemu je věda (kdyţ nedává návod na to, jak ţít) ▫ Poznatky o technice, ovládat svět ▫ Metody a nástroje myšlení, cvičení mozku, uchopení světa ▫ Porozumět mu ▫ Objasnění nevyřešených otázek ▫ Neřekne co dělat, ale ukáţe důsledky hypotetického jednání

Ideální typy • reakce na individualizující německou historickou školu a příliš zobecňujícím pozitivismem • Ideální typy ▫ Konstrukty umoţňující poznání a pochopení ▫ Fiktivní a nereálný, umoţňuje tvořit hypotézy, poměřovat s realitou ▫ Metodická pomůcka

• Typy podle úrovně obecnosti:

▫ 1) nejkonkrétnější – výklad jevů, které se vyskytly ve specifickém historickém období (moderní kapitalismus, ideální města Západu apod.) ▫ 2) obecnější – abstraktní prvky soc. reality, které mohou být nalezeny v různých historických a kulturních kontextech (byrokracie, feudalismus) ▫ 3) nejobecnější – vysoce racionalizované, empiricky neidentifikovatelné (ekonomické teorie o chování člověka)

Sociální struktura 



  

Rozvrstvení společnosti je zaloţeno na více (ekonomických, politických, kulturních) kritériích – dimenze, ve kterých jsou lidé v nerovném postavení (nejen ekonomická dimenze) = kritika Marxe Nerovnost je výsledkem nerovnoměrné distribuce materiálních a duchovních statků (blahobyt, moc a prestiţ) Třídy (ekonomické faktory) Stavy (kulturní faktory) Strany (politické faktory)

Typologie panství • Moc = šance jednajícího prosadit svou vůli ▫ Tradiční – autorita odvozena od „něčeho odedávna uznávaného“ ▫ Charismatické – nadpřirozené schopnosti vůdce; dynamické, nestálé ▫ Legální – byrokratický aparát – odborně školený úředník  Neosobnost → dehumanizace společnosti

Sociologie práva Tématické okruhy: ▫ proces postupné racionalizace práva ▫ vývoj profese právníků, jakoţto nositelů této racionalizace ▫ vzájemné vztahy mezi rozvojem práva a vývojem ekonomiky ▫ vliv politických forem panství na formální kvality práva

Právo a panství • Právo je podle něj sociální fenomén, který má historickou a sociální proměnlivost • Je to souhrn norem (platných v určité společnosti) • Právo má moţnost si vynutit dodrţované chování stanovené v právních normách i proti odporu jednotlivce • Je úzce spjaté s organizovanou politickou mocí, výlučnou autoritou a aparátem moci (= stát v moderní společnosti) • Panství je definováno jako šance, ţe určitá skupina lidí splní určitá nařízení (poslušnost) a toto jednání se orientuje na takový řád, u kterého věří, ţe je legitimní.

Legitimita • Legitimita je otázka oprávněnosti a zákonnosti moci ve smyslu její akceptace většinovou veřejností • Legalita je shoda s právem, zákonnost. • Víra v legitimitu vychází z: tradice, afektu, hodnotově racionálního přesvědčení a účelové racionality • V moderní době je legitimita moci vyvozována ze suverenity a mandátu lidu • Kritéria nelegitimity: ▫ zákony jsou v trvalém rozporu s politickými a mravními principy společnosti, ▫ jde o vyhlášení zvůle určitých skupin obyvatelstva, ▫ neexistuje zákonná cesta změny zákonů či jejich nápravy

Byrokratická společnost Racionálně řízená organizace ▫ Kontinuita ▫ Jistota pro adresáta sluţby (úřad zůstane, úředním můţe jít) ▫ Písemné procedury (kontrola) ▫ Neosobní pravidla (objektivita a spravedlnost) ▫ Jasné vymezení práv, kompetencí a povinností jedinců ▫ Hierarchie funkcí (systém nad-/pod-řízenosti) ▫ Obsazování míst na základě předem určených pravidel (kvalifikace) ▫ Oddělení funkcí řízení (rozhodování) od instituce vlastnictví (úřad je jen dočasně svěřen) ▫ Omezený stupeň individuální iniciativy = zajištění vertikální hierarchie a formalizace

Historické práce • • • • • •

Studie z hospodářských a soc. dějin K dějinám obchodních společností ve středověku Právní aspekty římských agrárních dějin Agrární otázka ve východním Prusku Sociální příčiny zániku antické kultury Agrární poměry ve starověku

Témata: • otázky vzniku a důsledky moderního kapitalismu • vývoj právních norem • způsoby rozdělování půdy • typy kontraktů mezi statkáři a zemědělskými dělníky • patriarchální vztahy • Správní a vojenský aparát, náboţenské hodnoty

Protestantská etika a duch kapitalismu • Hospodářská úspěšnost anglosaského podnikatele • náboţenské kořeny ekonomické racionalizace (ţivotního stylu) podnikatelů • „duch kapitalismu“ / etika povolání • J. Kalvín – učení o predestinaci ▫ Pár vyvolených, masa zavrţených ▫ Práce jako prostředek ke spáse ▫ Legitimizace ziskové činnosti

Sociologie náboţenství • vývoj náboţenských představ v minulosti významně přispěl k celkové racionalizaci ţivotního stylu • nahrazení kouzelníků kněţími byl krok k racionálnějšímu sociálnímu světu • Proroctví a spása • Kontemplace a askeze • převládnutí instrumentality → odkouzlení světa (vyšší posvátné bylo nahrazeno kaţdodenní produkcí a spotřebou)

Racionalizace a sociologie náboţenství • Zkoumá proces racionalizace chodu společnosti • Racionalizace = vědomé jednání vedoucí k urč. cíli Sociologie náboženství: • porovnává protestantskou racionalitu s racionalitou konfucianismu, taoismu, buddhismu, hinduismu • zkoumá orientaci na zisk • zkoumá dopad náboţenských aktivit na charakter ekonomických aktivit dané oblasti • porovnává západní civilizace s jinými • náboţenství Weber povaţuje za nástroj postupné racionalizace způsobu ţivota • zkoumá faktory, které přispěly nebo brzdily rozvoj kapitalistického podnikání (v i mimo Evropu)

Vliv

• vliv v USA – Talcott Parsons přeloţil protestantskou etiku, navázal na něj v práci The structure of social action • po 2. sv.v. byl znovuobjeven pro německou sociologii • význam pro Parsonse, Rossi, R. Aron, H. Marcuse • jeho vliv v celé oblasti sociologie organizace, analýza byrokracie • jeho rozlišení statusového postavení na teorii soc. stratifikace • interpretativní sociologie: koncepce výkladů smyslupného jednání • konflikt Dahrendorf: kritika marxismu z weberových pozic • Habermas: v díle Problémy legitimity v pozdním kapitalismu vyuţívá weberovského tématu legitimizace panství k nemarxistické analýze fungování organizovaného kapitalismu a soc. státu

10. Hlavní témata Durkheimovy sociologie

A. Harrington: Moderní sociální teorie, kap.2 J. Keller: Dějiny klasické sociologie. kap.6

Émile Durkheim (1858 – 1917) • • • • • •

Ustanovení sociologie jako společensko-vědní disciplíny Studuje zdroje, na nichţ je zaloţena integrita sociálního řádu Základ strukturálního funkcionalismu Třetí francouzská republika Sociální a politický chaos Vzrůstají nové střední vrstvy  poţadují rovnost (radikalizace dělníků)

Dílo: ▫ O dělbě společenské práce (1893) ▫ Pravidla sociologické metody (1895) ▫ Sebevražda (1897) ▫ Elementární formy náboženského života (1912)

Vlivy • Existuje věda, která by vytvořila nástroj reorganizace?  sociologie jako univerzální společenskovědní disciplína • Francouzská myšlenková tradice (J. J, Rousseau – obecná vůle; • Pozitivistická sociologie (Comte, Saint-Simon – pozitivní zákony) • Polemika s teoriemi rasismu • Kritika H. Spencera • Německé vlivy – Kant, W. Wundt, Tönnies • Škola La Playe (demografické výzkumy, typy rodin) • Sociální statistika (výzkumy státních úřadů)

Soudobé sociální problémy • Náboženství ▫ Durkheim se zajímá o sociální vztahy, které se utvářejí mezi věřícími v průběhu jejich společných rituálů → kolektivní rituály ▫ Rekonstrukce kolektivní jednoty ▫ Sekularizace

• Socialismus ▫ Ústřední je společnost a mezilidská solidarita ▫ Úloha státu ve společnosti (řídící funkce) ▫ Útlum přehnaného materialismu

Sociologie • Sociologie jako exaktní přírodní věda = věda o sociálních faktech • Sociologický imperialista • Doplňuje ji o metodologii a teorii – konceptuální aparát • Sociologismus

Sociální fakt • Povahu skupin nelze vysvětlit pouze z vlastností jednotlivců z nichţ se skupina skládá • Sociální se musí vysvětlovat sociálním • Sociální fakta: ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Kaţdý druh jednání Vnější (objektivní) povaha (nezávislost) Existují ale pouze v hlavách lidí Neomezený vliv (nátlak) na člověka, Materiální i nemateriální povaha, Formují vědomí, Vysvětlitelné pouze z pozice objektivní vědy (příklady: zákony, zvyky, obřady, víra, peněţní soustava, úřady, reklama, masová média, kampaně atp.)

Metodologie * Pravidla sociologické metody - druhá polovina 19. století • Pozitivismus – metody přírodních věd, objektivismus • Praktické otázky společnosti • Sociální fakta • Sociální morfologie • Systém jasně definovaných pojmů (bez spekulace) • Nepřímé pozorování • Materiály ze sociální statistiky ▫ Kauzální výklad sociálních jevů ▫ Funkcionální výklad jevů

• Srovnávací metody • Normativní hledisko

Mechaniská solidarita • Mechanická solidarita (tradiční společnost, pospolitost) ▫ Nízká strukturovanost společnosti ▫ Homogenní jedinci, nízká variabilita vzorců chování ▫ Kolektivní bytost ▫ Sociální mobilita minimální ▫ Komunitní ţivot ▫ Sociální kontrola ▫ Represivní právo (trest kolektivu), rodinné právo ▫ Kmeny v pralese, tradiční malé vesnice ( = kmenová společenství)

Organická solidarita • Organická solidarita (moderní společnost) ▫ Produkt industrializace, rozsáhlá dělba práce, specializace a individualizace (po průmyslové revoluci), profesionální organizace ▫ Heterogenita jedinců (sociální role, práce, zájmy, názory, potřeby)  individualismus ▫ Variabilní lidská činnost, mnoho subkultur a kontrakultur ▫ Systém formální kontroly (soudy, policie, úřady, věznice, ústavy pro choré atp.) ▫ Restitutivní právo (obnovení dřívějšího stavu věcí), právo kontraktní (peníze)

Dělba práce • Společenská dělba práce – disertační práce • Jaké vazby sjednocují lidi ve společnosti? • V moderní společnosti vzniká , nová solidarita, nový typ řádu, nový typ morálky  konsensus • Úloha dělby práce (nový typ kolektivního vědomí – profesionální etika, kult individua) • Funkce dělby práce • Příčiny dělby práce • Anomální / patologická dělba práce

Anomie • Stav ve společnosti • Neexistuje jasná morální regulace jednání • Příčina: ▫ Společnost prošla proměnnou, ale ještě nedošlo k vytvoření norem a sociálního řádu ▫ Chaotický stav bez pevnách pravidel ▫ Nejistota

• Řešení: ▫ Marx: třídní boj ▫ Durkheim: rozvoj dělby práce (organizační změny, profesionální organizace, zásah státu, výchova a vzdělání); sociální solidarita

Sebevraţda • • • •

Moderní fenomén (anomie společnosti) Sociální příčiny Eliminační metoda (postupné vyřazování faktorů) Faktory: ▫ Psychopatický vztah, rodinné faktory, rasa (vliv nemá) ▫ Fyzikální prostředí (zprostředkující faktor) ▫ Nápodoba ▫ Sociální faktory

• míra sebevraţednosti je nepřímo úměrná stupni integrace sociálních skupin, do nichţ individuum patří

Sebevraţda • Druhy sebevražd: ▫ ▫ ▫ ▫

Egoistická Altruistická Anomická Fatalistická

• Základ kvantitativní sociologie

Sociologie náboţenství • Civil religion • Náboţenství plní určité funkce (společenské jsou nejdůleţitější) ▫ Umoţňuje pochopit svět ▫ Integruje společnost ▫ Nesouvisí s ničím nadpřirozeným

• Přímý vliv W. Wundta ▫ Sociální koheze jednoduchých náboţenství ▫ Rituální jednání ▫ Altruismus

• Velký vliv v mechanické solidaritě – náboţenství individualismu

Elementární formy náboţenského ţivota • Primitivní společnosti • Pojednání o základních formách poznání  ukázat, kde se berou základní kategorie lidského myšlení • Základní kategorie jsou sociálně dané • Empirický materiál • Snadno analyzovatelný předmět: australský totemismus • Lidé rozdělují svět na posvátný a profánní ▫ Posvátné = vše, co je předmětem uctívání ▫ Profánní = světské, kaţdodenní

Totemismus • Empirická data z Austrálie • Totemismus má všechny hlavní rysy velkých náboţenství • Sociální organizace (klany) ▫ Všichni se povaţují za příbuzné ▫ Jméno totemu (společné jméno) – zvíře, věc se zvláštním významem (také příbuzenský vztah), zototţnění se s ním, posvátný, předmět rituálů ▫ Představuje síly společnosti (její sílu, zákony, kolektivní mysl = zástupce společnosti

• Celý svět se rozděluje na posvátný a profánní  představa boha

Homo duplex • Člověk zdvojený ▫ Individuální povaha: fyzické potřeby (pudy, ţádostivost – jednotlivec) ▫ Sociální povaha: morálka, sociální normy – druh/společnost

• Duše a tělo, egoistický x altruistický, jedinečný x obecný

Vliv • lidé okolo časopisu L´année sociologique (Marcel Mauss, Celestin Bouglé, Francois Simiand) • vliv na Parsonse, Mertona, Luhmana funkcionalisté; kolektivní rituály → Goffman zájem o ritualistické interakce; • Giddens parafrázoval o sociologické metodě; nazával Beck na proces individualizace; konzervativní prvky vyzdvihl Nisbet

11. Hlavní témata Paretovy sociologie

J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 8 M. Jodl: Teorie elity a problém elity; Ch.W.Mills: Elita moci

Vilfredo Pareto (1848 - 1923) • Itálie • Myšlenkové vlivy: ▫ Machiavelismus ▫ Evolucionismus a pozitivismus, sociální darwinismus ▫ Marx, Le Bon, Tarde, Tocqueille, Durkheim, ale nečetl kolegy sociology: Webera, Simmela, Tönnise • • • • • •

Kurz politické ekonomie 1897 Socialistické systémy 1903 Učebnice politické ekonomie 1906 Traktát o obecné sociologii 1916 Fakta a teorie Transformace demokracie

Vilfredo Pareto • dílo konzistentní → zásady fyzikální teorie rovnováhy jsou aplikovány do oblasti ekonomické a sociologické • chce obohatit ekonomii o pohledy historie, sociologie, filosofie • přesvědčení, ţe vzorec distribuce bohatství se v různých společnostech a v různých dobách nemění • jak je moţné, ţe společnost, podobně jako fyzikální systémy, se dlouhodobě udrţuje v rovnováţném stavu • 2 typy jednání ▫ Logické – adekvátní prostředky a cíle ▫ Nelogické

• Elity

▫ Lidé se dělí na elity a masy (vynikání v nějaké oblasti) ▫ „koloběh elit“

Sociologie • • • • • • • • •

Věrohodná, spolehlivá, zdůvodněná Neutrální, objektivní, nezávislá Nehodnotící sociologie, formalizace socg. Zahrnuje všechny ostatní disciplíny (zastřešuje je) Popisné soudy o realitě (empiricky zdůvodněné, bez apriorního obsahu) Logicko-experimentální metoda Inspirace přírodních věd – vědecké zákony a opakovatelných událostech Zákony nemají obecný charakter – závislé na pozorovateli Vzájemné působení sociálních faktů (provázaný systém)

Společnost • Mechanický ráz – části společnosti na sebe působí  snaha o rovnováhu • Ekonomický výklad: • Ekonomický systém je sloţen z lidí, kteří jsou chápáni jako individua, kteří při plnění potřeb jednají racionálně

• Sociologický výklad: ▫ Iracionální motivy jsou také důleţité ▫ Mimologické sociální jednání

Logické a mimologické jednání • Logické jednání – jsou předem stanoveny adekvátní prostředky k dosaţení cíle (rozum, znalost objektivních podmínek) • Mimologické jednání předem takové prostředky stanoveny nemá. ▫ Obsahuje objektivní vztah příčiny a účinku nezávisle na úmyslu jednajícího (aktéra) – mohli bychom říci, ţe jde o exogenní faktor ▫ Subjektivní je dán významem jaký má vztah příčiny a účinku pro aktéra

Rezidua • • •

Rezidua jsou to co v našem jednání zbude kdyţ odečteme jeho logickou (racionální) sloţku Rezidua jsou ukryta v lidské povaze – jsou to predispozice určitého způsobu myšlení Rezidua – třídy reziduí:

1. 2. 3. 4. 5.

Kombinační instinkt - inovace Trvalost agregátů - odmítání změny Potřeba manifestovat sentimenty jednání Rezidua stability – chovat se disciplinovaně Integrita individua – zachování vlastní identity a rovnováhy 6. Sexuální reziduum – pud, jeho aktivizace a potlačování

Derivace • Pseudologická vysvětlení vlastního jednání • Snaha o racionalizaci ▫ Kategorická tvrzení ▫ Výroky podepřené autoritou ▫ Výroky podepřené obecným principem ▫ Nejasné, pochybné slovní důkazy

Teorie elit • Nerovnost jako přirozený jev • Nerovnost je zdroj vývoje lidské společnosti a věčný zákon její existence • Hierarchické důsledky nerovnosti • Mocenské důsledky nerovnosti • Vysvětlování příčin a důsledků nerovnosti

▫ Rozdílné vrozené dispozice, biopsychické rozdíly, vyšší inteligence… ▫ Pracovitost, zásluhovost, schopnost ▫ Sociální zdroj nerovnosti – (kapitály)

Základní rysy elitismu M. Jodl (s. 29)

• Odmítnutí teorie pokroku jako vývoje. Některé vlastnosti lidí – jako např. sobectví je věčné a platí vţdy a všude• Změny ve společnosti jsou změnami v kruhu (koloběh). Pohyb ve společnosti je vysvětlitelný jen z pozice pohybu elit a jejich koloběhu. • Odmítání společenského a historického optimismu • Rovnost lidí ve společnosti je nemyslitelná • Společnost je vţdy rozdělena na část ovládající (elita) a ovládanou.

Teoretické zdroje elitismu • Nicolo Machiavelli – (1469-1527), dílo „Vladař“. Člověk je: „nevděčné, vrtošivé, lţivé, pokrytecké, bázlivé, chamtivé stvoření“ a v tomto ohledu je nezměnitelný. • S tím lze počítat ve všech situacích historického vývoje, je moţné na tomto základě vysvětli minulost i anticipovat budoucnost. • Ve společnosti je rozhodující moc, kterou má menšina schopná prosadit se vůči většině. To stabilizuje společnost. • Pro prosazení moci je moţné pouţít všechny prostředky, včetně síly. Násilí je ospravedlnitelné, chrání li politický řád, pozici těch, kteří řád ustanovili. „Účel světí prostředky“

Další teoretické zdroje • A. Comte – důraz na poznání rozum, elity ve smyslu pozitivní třídy • H. Spencer – dělení společnosti na vojenskou a industriální • K. Marx – třídní boj jako olupování tříd, které je však podle Pareta všeobecné a věčné • G. Mosca – bez rozdělení na vládnoucí a ovládané není společnost moţná

Fridrich Nietsche (1844-1900) • Rozhodující je vůle k moci: ▫ Aktivní síly - panská morálka ▫ Reaktivní síly (přizpůsobování) - otrocká morálka

• Na otázku, co je dobré, odpovídá: „Všechno, co stupňuje pocit moci, vůli k moci a samotnou moc člověka“

• Špatné je vše co pochází ze slabosti • Štěstí je pocit z narůstající moci ▫ Nadčlověk – neomezená autonomie hodnoty a to takové, kterou sám chce

Koloběh elit – V. Pareto • Elita – lidé jsou něčím výjimeční, vynikají, různé schopnosti (dílčí elity) • Vládnoucí (politická) elita – zvláštní schopnost v oblasti vládnutí (moc) x masa lidí (ovládaní) • Časem elita slábne, degeneruje a je nahrazena • Elity podléhají sebeuspokojení, brání se schopným a drţí ve svých řadách neschopné (uzavření se) • Akumulace schopných v niţších vrstvách a neschopných nahoře vede k revoluční situaci (průbojnost, racionalita)  obnova vládnoucí elity • Kaţdá snaha o odstranění stávajících elit vede ke vzniku elit nových

Typy elit • Vládnoucí elity střídající se u moci ▫ Lišky = kombinační instinkt, mnoho slov, ale bez reálné síly prosazení svých zájmů, bez agresivity (inovace, změny, duchovní změny) ▫ Lvy = agrese, autorita, nevěří kompromisům ani manipulaci (konzervatismus, duchovní sterilita)

• Historický materiál

Výchozí pozice kritiky teorie elit • Princip rovnosti – humanity, důvěra v rozum a sílu poznání, nerovnosti jsou překonatelné • Náboţenská – před Bohem jsme si všichni rovni • Demokracie – před zákonem jsme si všichni rovni, lid skutečným vládcem, svoboda, občanská společnost, otevřenost • Liberalistická – bude-li kaţdý usilovat o své dobro, bude dobro i pro společnost, „neviditelná ruka trhu“ • Marxistická – odstranění antagonismů tříd, sobectví kapitálu, beztřídní společnost bez elit

Vliv • jeho ekonomický vliv byl větší neţ sociologický (Paretovo optimum → jednomu se zlepší situace a druhému zhorší) • od 30. let roste jeho obliba v Americe, přeloţen jeho traktát pod názvem The Mind and Society • přednášky o jeho traktátu na Harvardu • T. Parsons, Homans, Merton → teorie strukturního funkcionalismu • mimologické jednání se dostává do empirické sociologie, cituje např. Elton Mayo • od 60. let obliba i v Evropě, komentuje jeho dílo Giovanni Busino

12. Dějiny empirické sociologie. Metody, výzkumná agenda a praxe

Empirické výzkumy • 17. století – sociální fyzika (výzkumy zdroj koncepcí, kvalitativní metody) • Vývoj sociální teorie a výzkumů je paralelní, ale nepropojen • Poţadavky vládní administrativy • Témata: ▫ ▫ ▫ ▫

Aktuální společenské poměry Sociální reformy a problémy Ţivotní podmínky a ţivotní úroveň Chování sociálních skupin

Empirické výzkumy • 19. století • Oficiální instituce, dobročinné organizace, soukromé osoby, parlamentní a smíšené komise • Instituce pro sběr dat (filantropické komise, statistické společnosti) • Empirická tradice přerušována (nesystematičnost) • Sociologie – samostatná akademická disciplína – verifikace teorií, profesionalizace • Demografické a statistické analýzy • Individuální terénní pozorování • Sekundární analýza dat • Metodologické problémy

Anglie - empirické výzkumy • Reformy zastaralých společenských institucí (vzdělávací systém, zdravotní péče, volební systém) • Zákon o chudých (sociální výzkumy  sčítání lidu, statistické údaje) • Komise, konzultativní výbory (snaha o změnu)

Anglie - empirické výzkumy • John Sinclair ▫ Sčítání lidu, obsah dotazovacích archů ▫ * Statistický popis Skotska (pro farnost a obyvatele, 116 otázek) – pohlaví, věk, profese, porodnost, úmrtnost, stav zemědělství ▫ Základní jednotka: domácnost (zanikla farnost)

• J. K-Shuttlewoorth ▫ Téma sociální hygieny ▫ Zakládá statistickou společnost v Manchestru (inspektoři, okresy, čtvrtě) ▫ * Morální a fyzické podmínky ţivota dělníků v Manchesteru

Anglie - empirické výzkumy • Pod vlivem L. A. Quételeta ▫ Zaloţena statistická sekce v Britské asociaci (Londýnská statistická společnost) ▫ Od r. 1801 Sčítání lidu kaţdých 10 let ▫ Statistika – pomoc v sociálních problémech vládě ▫ 4 oddíly statistiky  ekonomický, politický, lékařský, morálně-intelektuální ▫ Ukazatele národního pokroku (ekon. + soc.) ▫ Zákony vytvořeny – od 40./50. let úpadek zájmu o zkoumání soc. problémů

Anglie - empirické výzkumy • 60. léta 19. st. ▫ ▫ ▫ ▫

Vliv sociálního darwinismu Souvislost zločinnosti, bídy a nedostatku vzdělání Dědičnost Rasová čistota národa (antropologie, eugenika)

• 80. léta ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Problémy chudoby (soc. problémy) Analýza příčin práce, návyky, okolnosti Analýza zaměstnanců a řemesel (hlava rodiny) Nová klasifikace obyvatel (vyšší, střední a niţší třída) Ţivotní podmínky dělníků Reformy – všeobecné vzdělání, zdravotní péče státu, minimální mzda, nezaměstnanost ▫ Základ ekologie města

Anglie - empirické výzkumy • Ch. Booth ▫ ▫ ▫ ▫

měření chudoby Vědecká fakta, racionalita jedince (liberál) Analýza dat sčítání lidu 1881 Změna struktury obyvatel (přesun ze zemědělství do průmyslu dvojnásobný)

• Beatrice Webbová

▫ Zaměstnanost a chudoba ▫ Analýza rodinných rozpočtů, pozorování ţivota rodin podle důchodu a přijmu ▫ * Ţivot a práce lidí v Londýně ▫ Osobní pozorování + oficiální údaje od policie a inspektorů ▫ Barevné mapy obvodů Londýna • A. L. Bowley – výběrová šetření

Francie – empirické výzkumy • 19. století ▫ Tradice statistických výzkumů (Colbert, Voban, Turgot, D‘Alembert, La Place, Condorcet) ▫ Praktická orientace výzkumů populace ▫ 1801 – první Sčítání lidu (min. vnitra) ▫ Napoleon – mnoho statistických zpráv z jednotlivých departmentů, nechtěl zveřejňovat výsledky, jen pro potřeby vláda ▫ 1836 – plnohodnotné Sčítání lidu ▫ Období restaurace – soukromé výzkumy (spotřeba, přijmy, sebevraţednost) ▫ Dělnická otázka – obnovení výzkumů, sociální hygiena

Francie - empirické výzkumy • L. Villermé ▫ Lékař, hygiena, úmrtnost, vězení ▫ * Zpráva o fyzickém a morálním stavu dělníků (dětská práce, nemanţelské děti)

• A. Paran-Duchatelet ▫ Státní zdravotní instituce ▫ * Společenská hygiena, Prostituce v Paříţi ▫ Údaje policie, osobní pozorování, rozhovory, statistická data ▫ Sociální původ prostitutek

Francie - empirické výzkumy • A. Guerry ▫ Kriminální statistika (vzdělání  počet trestných činů) ▫ * Nárys morální statistiky Francie ▫ Počet činů ročně neroste, druh činů má konkrétní rozdělení podle pohlaví, věku ▫ Zamítl přímou vazbu vzdělání a kriminality ▫ Rozhodující je průmyslový rozvoj okresů

Francie - empirické výzkumy • A. Quételet ▫ Statistické kvantitativní metody (sjednocení) ▫ Mezinárodní statistická asociace pro kooperaci sběru soc. info ▫ 1. mezinárodní statistický kongres ▫ Sociálně-antropologické výzkumy (pravděpodobnostní výzkum, tabulky úmrtnosti) ▫ Koncepce průměrného člověka (diagramy podobné N rozdělení, stačí dost pozorování) = nositel průměrných vlastností ▫ Zákon náhodných příčin

Francie - empirické výzkumy • Fréderic Le Play ▫ Metodolog, teoretik – důlní inţenýr ▫ Příčiny vzniku sociálních revolucí ▫ Základní jednotka pozorování – rodina – v ní jsou všechna specifika společnosti (300 rodin z nejpočetnějších tříd) ▫ * Evropští dělníci ▫ Monografická metoda pozorování rodin (lokalita, profese, ţiv. způsob, historie rodiny, rozpočet) ▫ Volný rozhovor ▫ Typologie rodin ▫ Sloţité socio-ekonomické indexy

Francie - empirické výzkumy • Tourville, Desmoulins ▫ Monografické metody ▫ Místo bydliště rodin (geografický determinismus) ▫ Typologie rodin  Patriarchální (nejstabilnější)  Kmenová (nejpřijatelnější)  Nestabilní

▫ Tradicionalita, otcovská autorita (výchova, škola), patronství

Německo – empirické výzkumy • • • • • • •

Zaostalý výzkum Zkušenost a výsledky jiných zemí Iniciativa byrokratické moci, univerzity Sociální hygiena Zdravotní péče Zemědělská práce a pěstitelství Absence výzkumů průmyslových dělníků (y Bismarcova vláda)

Německo – empirické výzkumy • R. Virchow, S. Neumann, R. Leubuscher (lékařská statistika), hnutí pro zdravotní reformy, epidemiologická situace, příčiny zaostalosti, sociální reformy, morální statistika (chudoba) • E. Engel – výzkum rodinných rozpočtů • A. Wagner – demografie, kriminologie, sebevraţdy, srovnávací statistika • W. Lexis – matematický model masového chování

Německo – empirické výzkumy • G. Schapper-Arendt ▫ Metodologie empirických výzkumů ▫ Práce, ţivotní podmínky pracujících (velkoprůmysl) ▫ Materiální podmínky výroby, fyziologické a psychologické faktory tovární a zemědělské práce ▫ Intelektuální zájmy dělníků

Německo – empirické výzkumy • M. Weber ▫ Průmyslová sociologie ▫ Účinky průmyslových podniků na individuální charakter dělníků ▫ Etnický, sociální a kulturní původ dělníků, tradice, ţivotní standardy ▫ * Postavení zemědělských dělníků v Německu na východ od Labe (1908) ▫ Produktivita práce ▫ Typologie sociálního jednání

Německo – empirické výzkumy • A. Löwenstein ▫ * Dělnická otázka ▫ 8000 dotazníků, 3 kategorie dělníků, 8 průmyslových oblastí, návratnost 63 % ▫ Metodicky špatně ▫ Témata: motivace, spokojenost, postoj k pracovnímu zařazení

Československá a česká sociologie • 2. polovina 19. století • Vliv francouzské, americké a německé sociologie • Gustav Adolf Lindner (1828 – 1887) – první teoretik sociálních věd, sociální psychologie • Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) – zakladatel tradice československé sociologie, kritický realismus, pozitivistické smýšlení, filosofie národních dějin, výuka sociologie na vysokých školách (od 20. let 20. století) ▫ Česká otázka, Ideály humanitní, Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, Rukověť sociologie

• Eduard Beneš (1884 – 1948) – národní otázky, sociologie politiky, alkoholismus a abstinenství • Komunismus – ideologická deformace, „pavěda“

Americké sociální myšlení v 19. století Zvláštnosti amerického prostředí • Americká střední třída ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Není ve sporu s aristokracií nebo církví Není ve sporu s proletariátem Farmářské, trţně orientované komunity Městské obyvatelstvo nemá tradice, ale vzniká Náboţenský pluralismus Nedůvěra v centrální instituce (check and balances) Ideál: malá města a soběstační farmáři

• Americké sociální myšlení

▫ Reformismus (social gospel) – anglický reformismus ▫ Evolucionismus (naturalistický a sociální) – interpretace Darwina, Spencera ▫ Individualismus  Nedůvěra k sociologickému kolektivismu (problém řízení) – Comte

▫ Selektivní přijímání evropské sociologie

 Studijní cesty amerických studentů (Německo 1820 – 1920: 8 tis. stud.)

Počátky americké sociologie • Sociologie na Jihu (před občanskou válkou) ▫ Velký vliv Comta ▫ Obhajoba sociálních kast a otroctví  Fitzhug: Sociology of the South (1854)  Hughes: Treatise on Sociology (1854) • Reformní hnutí (aţ do 1. svět. války) ▫ Populistické hnutí ▫ Všechny sociální vědy ▫ Odpověď na problémy pauperizace, industrializace, imigrace a urbanizace ▫ Propojení sociálního výzkumu a soukromých nadací nebo státu (J.D. Rockefeller, Russel Sage Foundation, Bureau of Municipal Research – Boston, NY, Chicago) • Institucionalizace sociologie, průnik sociologie na akademickou půdu (90. léta 19. století)

Lester Frank Ward (1841 – 1913) • Dynamic Sociology (1883) • Středozápad, nuzné poměry, samostudium, večerní škola • Humanitní vědy, medicína, právo, paleobotanika • Katedra socg. Brown University (1906) • Měkká verze sociálního evolucionismu • Idea státu blahobytu

Lester Frank Ward /2/ Sociální evoluce • Sociologie má studovat změnu společenských institucí jako smysluplný vývoj • Evoluce ▫ Genesis – přírodní zákony ▫ Telesis – zákony vývoje společnosti

 Snaha vyvrátit redukcionistický biologismus  Malthusovy zákony se nevztahují na lidskou společnost  „Zatímco příroda se vyvíjí tím, ţe ničí nejslabší, společnost se vyvíjí tím, ţe nejslabší ochraňuje.“  Lidské dějiny = boj mezi třídami a rasami (Gumplowicz, Ralzenhofer)  Tyto boje jsou plýtváním, budoucí společnost vedená „sociokracií“ boje ukončí díky plánování, lidová vláda  Úloha vzdělání při pozvedání slabých (osobní zkušenost)  Prorok státu blahobytu

• Místy nekoherentní (vrací se k představě kosmické evoluce)

William Graham Sumner (1840 – 1910) • What Social Classes Owe to Each Other (1883) • Folkways: A Study of the Sociological Importance of Usage, Manners, Customs, Mores, and Morals (1906) • Ve 14 letech – Harriet Martineau, popularizace Ricarda, Malthuse, později Spencera • „Society needs first of all to be free from meddlers – that is, to be let alone“ • Rektor episkopální církve, ztráta víry (Spencer, Darwin) • Yale • Publicistická činnost (proti protekcionismu, pro svobodný trh, proti imperialismu Španělsko-Americké války)

William Graham Sumner /2/ Obhajoba naturalistického evolucionismu • zákon přeţití nejsilnějších nebyl vytvořen člověkem a nemůţe být člověkem zrušen • lidské dějiny jsou dějinami zápasu mezi jednotlivci a třídami (dogmatický ekonomický determinismus) • odmítá reformismus (slabí jsou zahálčiví, člověk nemá ţádná přirozená práva vůči společnosti a přírodě) • jedinou alternativou k přeţití nejsilnějších je přeţití nejslabších • co dluţí jedna třída druhé? – nic! • zapomenutý člověk

William Graham Sumner /3/ Analýza zvyků • Folkways = lidové způsoby chování, zvyky • Morální relativismus, laissez faire • Vysvětlení vývoje lidstva a přetrvání urč. základních lidských rysů • Lidské chování – instinkt, vyhnutí se bolesti, maximalizovat potěšení ▫ ▫

Pokusy a omyly – typy kolektivního chování Chování mimo vědomé rozvaţování

▫ ▫

Crescive – „rostoucí“ – vyrostly pomalu z folkways a mores (starodávné instituce, náboţenství apod.) Enacted – „zevedené“ – jsou uváţeně a racionálně zavedené (pozitivní zákony)

▫

Kritika – platí pouze u homogenních společností (ex: civil rights movement)

• Folkways – obvyklé způsoby chování (slabé sankce) • Mores – obvyklé způsoby chování, které jsou skupinou vnímány jako chování, které zaručuje (silné sankce) • Institutions • Instituce, které jsou v rozporu s mores se hroutí (nejsou přizpůsobeny podmínkám ţivota) In-group, out-group Antagonistic co.operation

Vstup sociologie na akademickou půdu • 1876 – kurz sociologie na Yale (G.W. Sumner) • Vznik kateder sociologie na „nových“ univerzitách

▫ Marginální, nově osídlené oblasti; nové myšlenky; reformismus; otevřenost; nedůvěra ke spekulaci; praktické vzdělání; ▫ 1992 – zaloţení katedry sociologie na Chicagské univerzitě (A. Small) ▫ ▫ ▫ ▫

 G. Vincent, C.R. Henderson, W.I. Thomas, G.H. Mead, T. Veblen, R.E. Park, E.W. Burgess…

Columbia (F.H. Giddings) Michigan (C.H. Cooley) Wisconsin (E.A. Ross, T.C. McCormick) Minnesota (G.E. Vincent, P. Sorokin, Sutherland)

• „Staré“ univerzity (Yale, Harvard, Brown, Princeton, Columbia…)

▫ Potřeby elit, vzdělání kleriků ▫ Sociologie se zde dlouhou dobu nedokáţe uchytit (Harvard – Sorokin: počátek 30. let)

Franklin H. Giddings (1855 – 1931) • Principles of Sociology (1896) • Elements of Sociology (1898) • • • •

Nová Anglie Technické vzdělání, ţurnalista Profesor sociologie na Kolumbijské univerzitě (1894) Aktivní mnoha sociálně vědních institucích a časopisech (mj. American Statistical Association) • Vliv Comta, Spencera, Darwina, Warda, Tarda, Smithe, Durkheima a Sumnera

Franklin H. Giddings /2/ Koncepce sociologie • Na počátku kariéry – sympatie s Wardovým ameliorismem (sociální věda má být vodítkem sociální změny) • Později: sociální závazky sociologie ustupují do pozadí, příklon k „objektivní“ kvantitativní analýze • Hlavní metodou sociologie má být statistika • Intelektuální oběť 1. svět. války: příklon k Sumnerově konzervatismu (antigermanismus, antibolševismus)

Albion Small (1854 – 1926) • Introduction to the Study of Society (s Vincentem, 1894) • General Sociology (1905) • The Origins of Sociology (1924) • Studium v Berlíně a Lipsku (sociální ekonomie – G. Schmoller, A. Wagner) • Zakladatel katedry na Chicagské univerzitě • Podíl na institucionalizaci sociologie (AJS, ASS/ASA) • Konfliktualistický model (Gumplowicz, Ratzenhofer), dobrá znalost Marxe • Teorie zájmu, důraz na meziskupinové procesy

Albion Small /2/ Koncepce sociologie • Akademická a vědecká objektivita (Ward) • Sociologie pomáhá člověku přizpůsobit se soudobé společnosti a umoţňuje řízenou změnu společnosti • Přírodní podmínky a práce ovlivňují produktivitu • Kritizuje etiku „velkého“ (zděděného) kapitálu – plýtvání, neefektivnost, nespravedlnost při řízení společnosti

Edward Alsworth Ross (1866 – 1951) • Social Control (1901) • The Foundation of Sociology (1905) • Social Psychology (1908) • • • • • • •

Středozápad, nuzné poměry, vyrůstá u příbuzných Ovlivněn Spencerem a Darwinem, ztrácí víru Odjíţdí získat „skutečné vzdělání“ do Německa Hegel, Schopenhauer, Nietzsche návrat, praktická činnost; Richard Ely, John Hopkins, Lester Ward Progresivní hnutí (W.J. Bryan, T. Roosevelt) Radikální reformisté (C. Darrow, J. Addams, L. Steffens, U.Sinclair, i. Tarbell…) • 200 článků, 24 knih…

Edward Alsworth Ross /2/ Kontrola ve společnosti • Objasnění toho, jak společnosti kontrolují chování svých jedinců tak, ţe je donutí přijmout sociální nároky • Odmítá filosofickou spekulaci, snaţí se o deskripci (seznam 33 způsobů kontroly) ▫ Vnější kontrola  Zvyk  Neformální, ale stále jako základ a doplněk zákona  Menší donucovací síla (klep)

 Právo  Formalizace, represivní mechanismus

▫ Internalizace pravidel  Veřejné mínění, vzdělání, napodobování významných morálních osobností

• Morální vývoj společnosti

▫ Společnost vyuţívá přesvědčování, nikoli donucování ▫ (Demokratické společenství)

• Kritika „velkého kapitálu“

▫ Brzdí rozvoj demokratického společenství ▫ Čím více bohatých lidí sledujících pouze vlastní zájmy – tím více donucován více donucování ve společnosti

• Předchůdce kritické sociologie (sociologie má pomáhat jednat)

Thorsten Veblen (1857 – 1919) • Theory of Leisure Class (1899, česky 1999) • The Higher Learning in America (1918) • Vyrůstá v izolované komunitě norských přistěhovalců (Wisconsin) • „marginální“ student, intelektuál a profesor (Chicago, Satnford, Missouri Uni.) • Evolucionistická ekonomie • Sociologie vědění, vývoje, technologií

Thorsten Veblen /2/ Institucionalistická (evolucionistická) ekonomie • Kritika klasické ekonomie ▫ Postulovaná přirozenost člověka se mění pod tlakem vnějších okolností ▫ Přirozenost člověka souvisí s povahou vnějších sociálních vazeb do nichţ je zasazen ▫ Poptávání statků se neřídí výhradně racionální kalkulací (uspokojováním momentálních potřeb), ale téţ tradicí, obyčeji, zvyky (analýza poptávky nemůţe vycházet pouze ze studia chování individua)

• Zaloţení institucionální ekonomie (téţ Mitchell, Commons, Clark) ▫ ▫ ▫ ▫

Ekonomický ţivot neprobíhá individuálně, ale společensky Základní komponentou sociálního i ekonomického ţivota je sociální instituce Instituce tvoří rámec, podmínku i důsledek ekonomických činností Ekonomický a sociální ţivot se vzájemně střetávají a ovlivňují (vzájemné ovlivňování sociálních a ekonomických institucí) ▫ Instituce jsou relativně stabilní, ale ne věčné (jejich vývoj závisí na zejména na vývoji techniky a technologie)

Thorsten Veblen /3/ Kapitalistická společnost • Opozice obchodu (vlastnictví) a průmyslu (technologie) – vytváření peněz a vytváření zboţí (schopnost prodávat vs. schopnost vytvářet) • Je ovládána „zahálčivou třídou“ ▫ Ţije z průmyslu ale ne v rámci něj ▫ Vykořisťuje podřízené třídy ▫ Nastavuje systém cen, které omezují rozvoj průmyslu (rozvoj výroby a tím rozvoj lidstva)

• Systém cen a okázalá kultura

▫ Vede ke vzniku soutěţivé kultury – „postavení“ ▫ Vědomí vlastní ceny se opírá o dojem, který dělají na druhé a ne o výsledky jejich práce ▫ Okázalá spotřeba, okázalé trávení volného času, okázalé vystavování symbolů ▫ Ekonomická aktivita není motivována snahou uspět ve výrobě a obchodu, ale „zapůsobit“

• Systém cen vs. Průmyslová výroba

▫ Deformace lidského charakteru (řemeslnická zručnost, dobře vykoanná práce atd.) – mezera mezi technologickým a institucionálním vývojem

Vzestup Chicagské školy • Mezi válkami je Ch.Š. nejvýznamnější katedrou sociologie v USA • Chicago ▫ Druhé největší město USA ▫ Sociální problémy (empirické zaměření Ch.Š.)

• Pluralita názorů, volnost v rozvoji individualit ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Filosofie (John Dewey, G.H. Mead) Ekonomie (T. Veblen) Politické vědy (Harold Lasswell) Antropologie (Edward Sapir) Soicologie (W.I. Thomas, R.E. Park, E.W. Burgess)

Konec jedné epochy… • Ekonomická krize

▫ Zhroucení individualistického ideálu ▫ Stát blahobytu (New Deal)

• Zpochybnění teoretického konsensu

▫ Zpochybnění elementarismu a individualismu ▫ Zpochybnění empirismu ▫ Rozkol mezi kvalitativní a kvantitativní sociologií (uvnitř Chicagské UNI) ▫ 1935 – shromáţdění ASS má „protichicagskou náladu“ – vznik ASR ▫ Objevuje se teoretická sociologie (Parsons 1937)

Americká sociologie dnes Světová sociologická produkce (knihy, články – Sociological Abstracts 1990) USA západní Evropa Velká Britá východní Evropa Indie SSSR ostatní

60% 18% 11% 3% 2% 2% 4% (in Cuin et Gresle 2004)