OBČANSKÁ PRAXE KFI/OBPRX
Studijní materiál
Mgr. Petra Šobáňová
Obsah 1) Základní vymezení NNO 2) Založení občanského sdružení 3) Dobrovolnictví 4) Grantové žádosti a projekty 5) Fundraising 6) Public relations NNO
Základní vymezení NNO Nevládní neziskové organizace jsou vymezeny jako organizace nevytvářející zisk k přerozdělení mezi jeho vlastníky, správce nebo zakladatele. Mohou zisk vytvořit, ale musí ho zase vložit zpět k rozvoji organizace a plnění jejích cílů.
Neziskový sektor (třetí sektor) zahrnuje krom nevládních neziskových organizací i organizace příspěvkové, rozpočtové, odbory, politické strany a hnutí, zájmová sdružení právnických osob, družstva (pokud jsou zřizována za jinými účely než podnikání), nepodnikatelské obchodní společnosti (např. spol.s ručením omezeným, pokud jsou zřízeny k jiným účelům než podnikání), příp. i právnické osoby zřizované samostatnými zákony (např. Česká akademie věd, Česká televize, Český rozhlas).
Definovat třetí sektor je velice těžké tak, aby tato definice pokryla všechny možné formy neziskových organizací. Pro zjednodušení a orientaci v této problematice zformulovali Lester Salamon a Helmut Anheierm definici (tzv. strukturalně - operacionální), podle které třetí sektor charakterizuje 5 hlavních kritérií. Nevládní neziskové organizace: • Mají formální charakter – jsou do jisté míry formalizované, institucionalizované, je v nich alespoň zárodek formální organizovanosti. • Mají soukromý (nestátní) charakter – jsou institucionálně odděleny od veřejné správy, ve správních radách nepřevládají státní úředníci. To však neznamená, že by nemohly uzavírat smlouvy se státními institucemi, získat vládní podporu nebo mít mezi členy vládní činitele. • Nemají za cíl vytvářet zisk, který by se přerozdělil mezi vlastníky, správce nebo zakladatele – eventuální zisk se vrací zpět do činnosti, které souvisí se základním posláním organizace. • Jsou nezávislé, samosprávné – jsou schopny se řídit samy, nekontroluje je ani stát ani jiné instituce stojící mimo. Po zaregistrování se jejich činnost řídí zřizovacími listinami a chod organizace kontrolují vlastní kontrolní mechanismy, které jsou určené správní radou, dozorčí radou nebo členskou základnou (valná hromada). •
Mají dobrovolný charakter – zpravidla se v nich projevuje určitý stupeň dobrovolnosti. Dobrovolnicí se účastní vlastní činnosti organizace nebo řídí její záležitosti – správní rad, dozorčí rady.
K těmto základním charakteristikám se zpravidla přidávají ještě dvě kritéria, které nestátní neziskové organizace odlišují od církevních institucí, politických stran a odborů: Nejsou náboženské – tzn. že jejich hlavním cílem není pěstování náboženství a náboženská výuka. Nejsou politické – tzn. že jejich hlavním cílem není sdružovat kandidáty na politická místa (což vylučuje politické strany jako takové, ale zanechává politicky založená občanská sdružení).
Veřejná a vzájemná prospěšnost Z hlediska zaměření lze neziskové organizace rozdělit na dva ideální typy – veřejně prospěšné a vzájemně prospěšné. Vzájemně prospěšné organizace jsou typicky členské organizace a sledují především zájmy a prospěch svých členů, veřejně prospěšné organizace se zabývají zejména veřejně prospěšnou činností. V realitě se oba typy do značné míry prolínají, často i v rámci jedné organizace. Přesné odlišení vzájemné a veřejné prospěšnosti je v praxi obtížné.
Oblasti působení nestátních neziskových organizací • kultura, ochrana památek, umění • výzkum a vzdělávání • zdravotní péče a sociální služby • ochrana životního prostředí, ekologická výchova • ochrana lidských práv • komunitní rozvoj • práce s dětmi a mládeží • rekreace, sport, tělovýchova • ostatní (např. podpora neziskového sektoru, jeho PR, informační služby, podpora dárcovství a dobrovolnictví)
Přehled základních typů nestátních neziskových organizací v ČR Občanské sdružení – vychází ze zákona č.83/1990Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů Obecně prospěšná společnost – vychází ze zákona č.248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů
Nadace – vychází ze zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů v červnu 2005 bylo registrováno 364 nadací Nadační fondy – vychází ze zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů Účelová zařízení církví – vycházel ze zákona č. 308/1991Sb., o svobodě víry a postavení církví a náboženských společností , později změněn zákonem č.3/2002Sb., o církvích a náboženských společnostech
S poznatky o neziskovém sektoru souvisí otázka udržování přesné a aktuální evidence NNO. Nadace, nadační fondy a obecně prospěšné společnosti jsou podle příslušných zákonů zapsány v rejstřících krajských rejstříkových soudů. Církevní právnické osoby jsou evidovány v registru Ministerstva kultury. Ze zmiňovaných právních forem se jako nejproblematičtější jeví evidence občanských sdružení, kterou provádí Ministerstvo vnitra. Podle zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, nevede Ministerstvo vnitra databázi občanských sdružení, která by byla veřejným rejstříkem. Jeho databáze má spíše charakter seznamu a obsahuje pouze základní údaje o založených občanských sdruženích. Rozsah informací je nedostačující a informace zastaralé. I přesto, že podle uvedené právní úpravy mají Občanská sdružení povinnost ohlásit svůj zánik, často se tak neděje. Proto se odhaduje, že dvě třetiny registrovaných občanských sdružení již ukončily svoji činnost a Ministerstvu vnitra tuto skutečnost neohlásily.
NNO jako prostředek občanské participace NNO nejsou jen organizace, prostřednictvím nichž mohou členové rozvíjet své zájmy nebo, které poskytují veřejně prospěšné služby. Plní také důležitou roli zprostředkování účasti občanů na veřejné politice. NNO se účastní veřejné politiky formou připomínkování zákonů, tvorby koncepcí, podílí se na práci resortních, meziresortních a vládních pracovních skupin, komisí a dalších poradních orgánů, jak na úrovni státní správy, tak na úrovni krajů. Tím, jak se NNO stávají součástí politických procesů, vynořuje se otázka jejich legitimity, a také potřeba určité míry formalizace a spolupráce veřejné správy a NNO. V ČR na rozdíl od některých evropských států či Evropské komise neexistuje všeobecný rámec pro účast veřejnosti, který by stanovil minimální standardy a pravidla, jež by zaručovala, že konzultace budou přínosnou činností pro všechny zúčastněné.
Rada vády pro neziskové organizace Základní institucionalizovanou formou spolupráce NNO s vládou ČR je Rada vlády pro neziskové organizace. Je zřízena jako její stálý iniciativní a poradní orgán a je součástí Úřadu vlády ČR. Je současně jediným orgánem státní správy, který se zabývá výhradně problematikou neziskového sektoru v obecných souvislostech. Je vedena členem vlády a jeho prostřednictvím má přímý kontakt s vládou ČR. Nemá výkonné kompetence. RNNO vznikla v r. 1992 tehdy jako Rada pro nadace. V r. 1998 vláda rozšířila její kompetence na celou problematiku NNO.
Postup při založení občanského sdružení Založit občanské sdružení je poměrně jednoduchá záležitost. Sdružení vzniká registrací u Ministerstva vnitra. Každý má právo sdružovat se v občanských sdruženích a proto k jeho založení není třeba povolení, ale ohlášení neboli registrace po splnění zákonných podmínek, kterou provede Ministerstvo vnitra.
Postup je následující: 1) Sdružení mohou založit nejméně tři občané, z nichž alespoň jeden musí být starší osmnácti let (tvoří tzv. přípravný výbor). 4 členové výboru mezi sebou zvolí zmocněnce přípravného výboru, kterému budou doručovány písemnosti.
2) Přípravný výbor sepíše návrh na registraci sdružení: - zápis z valné hromady - ustavující setkání členů (=valná hromada) má za cíl schválení stanov a určení orgánů a funkcionářů sdružení, schválení výše členského příspěvku apod. Na základě toho se vypracuje zápis, který je v podstatě podklad pro návrh na registraci sdružení. - stanovení funkcí – je nutné napsat, kdo obsadil jakou funkci. V případě menších organizací ( kdy ekonom má všechny pravomoce) je vhodné dopsat, že je oprávněn v plné míře k založení účtu a nakládání s ním (některé banky to vyžadují)
3) K návrhu se připojí stanovy občanského sdružení ve dvojím vyhotovení (příloha č. 2) Stanovy jsou nejdůležitějším základním (a v podstatě jediným) dokumentem občanského sdružení. Musí obsahovat řadu informací (název sdružení, sídlo, cíl jeho činnosti, orgány sdružení, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdružení, ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, zásady hospodaření). Další informace jsou dobrovolné a záleží, zda je chcete ve stanovách mít či nemít. Rozsah stanov není definován, čili mohou mít jednu stránku, ale klidně dvacet. - obecné formulace - je vhodnější formulovat některé body obecněji (např. místo „Členský příspěvek je ve výši 150 Kč“, ja vhodnější „Výši členského příspěvku schvaluje valná hromada.“ - sídlo sdružení – je vhodné rozmyslet (lepší než uvádět kancelář, kde skončí za půl roku pronájem, je vhodnější uvádět bydliště některého z členů). Pokud je sídlo v bydliště některého členů, je žádoucí (kvůli přejímaní pošty) označit schránku názvem sdružení (navíc by mělo
být označeno i „podatelna“, aby zásilku bylo možno komukoliv v bydlišti předat – záleží ale na vás) - přijímání nových členů – způsob rozhodování uvnitř sdružení a formu právního jednání navenek (určení statutárních zástupců — osob jednajících za sdružení). Není vhodné aby každý, kdo podá přihlášku, se automaticky stal členem (např.v případě, že byste úspěšně bránili stavbě dálnice přes vaši obec, nebylo by nic jednoduššího, než nařídit všem zaměstnancům stavební firmy, aby se stali členy a odpor sdružení by tak byl zcela zlomen. Pravda, mohli byste založit další, nové sdružení, ale to by už nemuselo mít ty samé možnosti např. když by vzniklo až po vydání stavebního povolení, tak by samozřejmě nebylo účastníkem stavebního řízení, na rozdíl od dřívějšího sdružení a podat žalobu proti rozhodnutí může jen účastník řízení). Z toho důvodu doporučujeme, aby nový člen musel být schválen například členskou schůzí nebo výborem sdružení. Podobně je vhodné ztížit provedení změn stanov — například jen souhlasí-li s tím 3/5 všech členů. - udělování plné moci – s ohledem na právní úroveň českého úřednictva doporučujeme zařadit i ustanovení o udělování plné moci jménem sdružení, a to přesto, že tato věc je upravena zákonem zcela jednoznačně. Vyvarujete se tak nesmyslné argumentaci úředníků, že sdružení nemůže dát nějaké osobě plnou moc k jednání, neboť to nemá napsáno ve svých stanovách
4) Stanovy, ve dvojím vyhotovení, včetně zápisu z valné hromady (případně návrhu na registraci sdružení – obsahuje v podstatě totéž) odeslat doporučeně na adresu: MV ČR. Za registraci se nic neplatí. - kontaktní osoba – do průvodního dopisu je vhodné uvést, že stanovy žádáte poslat na konkrétní osobu (např. Jan Novák), neboť pokud pošta vás neodchytne doma, aby vám potvrzené stanovy předala osobně, tak si je budete muset vyzvednout na poště – těžko se ale dokazuje, že jste členem sdružení (pokud neuvedete jméno, přijdou na název sdružení). Uvedením kontaktní osoby a zasílací adresy (může být odlišná od sídla) si ušetříte možné nepříjemnosti.
5) Neshledá-li Ministerstvo ve stanovách rozpor se zákonem, sdružení zaregistruje. Na adresu zmocněnce přípravného výboru zašle kopii stanov s vyznačeným dnem registrace a s otiskem razítka (ověřená kopie stanov). Právní subjektivita vzniká sdružení dnem registrace. Registraci je možno odmítnout mimo jiné proto, že stanovy obsahují diskriminující ustanovení ve vztahu k členům, nebo jsou naopak namířeny proti nečlenům sdružení, nebo proto, že se jedná o tzv. nedovolené sdružení. Nedovolenými jsou podle § 4 sdružení
zaměřená na omezování lidských práv, sdružení která sledují dosahování svých cílů protizákonnými a protiústavními prostředky, sdružení ozbrojená nebo sdružení, která zřizují ozbrojené složky. O odmítnutí rozhodne ministerstvo do 10 dnů, přičemž proti tomuto rozhodnutí mohou členové přípravného výboru podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Nebyla-li zmocněnci přípravného výboru do čtyřiceti dnů ode dne, kdy ministerstvu došel návrh doručena ověřená kopie stanov nebo rozhodnutí o odmítnutí registrace, sdružení stejně vznikne a to dnem následujícím od uplynutím této lhůty.
6) Dříve bylo potřeba ještě oznámit vznik sdružení Českému statistickému úřadu a požádat o přidělení identifikačního čísla (používá se zkratka IČO), v současnosti vznik sdružení oznamuje přímo ministerstvo vnitra po provedení registrace a na výtisku stanov, který dostanete nazpět, je spolu s vyznačením registrace uvedeno i přidělené IČO. - bankovní účet – je nezbytností pro poskytnutí téměř jakékoliv dotace (je vázána poskytnutím na běžný účet). Je nutné zvolit běžný účet pro právnickou osobu (pokud použijete pro fyzické osoby, vystavujete se nebezpečí, že banka ho může v souladu s podmínkami zrušit). Dopředu zvažte, jak chcete s účtem nakládat (výběr z bankomatu, počet příkazů apod.). Některé banky nabízejí speciální účty pro neziskové organizace (např. transparentní – kdokoliv může sledovat příchozí a odchozí platby).
7) Po provedení registrace by měl přípravný výbor svolat ustavující členskou schůzi, na které by mělo proběhnout vytvoření (volba) orgánů podle stanov. Až do jejich vytvoření jedná jménem sdružení přípravný výbor, pokud stanovy neurčují něco jiného. Na ustavující členské schůzi by mělo být konstatováno, kdo je v souladu se stanovami zakládajícím členem (vložte to do zápisu), popřípadě můžete přijmout další členy a teprve poté by mělo dojít k volbě orgánů sdružení. Jestliže předsedu volí jiný orgán sdružení než členská schůze (např. výbor), je vhodné, aby tuto volbu provedl okamžitě. O takové zakládající členské schůzi je potřeba vést pečlivý zápis obsahující podepsanou prezenční listinu. Jestliže proběhne i schůze jiného orgánu sdružení (výboru), pak je potřeba pořídit zápis i z tohoto jednání, tyto zápisy mohou být fyzicky na jednom papíře. Je doporučováno, aby se pravidelně v intervalu podle stanov sdružení konaly členské schůze, obzvláště má-li být na nich zvolen výbor či jiný orgán oprávněný jednat jménem sdružení. (např.má-li výbor jednoroční funkční období, musí být jednou za rok zvolen, protože po uplynutí funkčního období není oprávněn jednat a všechny úkony, které učiní jsou vadné).
O takové schůzi je potřeba vést pečlivý zápis, jehož součástí či přílohou musí být podepsaná prezenční listina. Zápis musí obsahovat označení jednání, z kterého je pořízen; datum; hlavní body, o kterých se jednalo a doslovně/jednoznačně napsaný text bodů, o kterých se rozhodovalo spolu s označením, jestli tyto body byly schváleny či ne, popřípadě záznam o hlasování o těchto bodech (pro/proti/zdrželi se/minimum hlasů potřebných pro schválení). Jestliže zároveň proběhne i schůze jiného orgánu sdružení (např. výboru), pak je potřeba pořídit zápis i z tohoto jednání, tyto zápisy mohou být fyzicky na jednom papíře. Takový zápis je jasným a jednoznačným dokladem o tom, že řádně proběhla členská schůze, kdo byl zvolen do orgánů sdružení, koho a čím pověřily tyto orgány a kdo je tedy oprávněn jednat za sdružení. Jde o nesmírně důležitou věc.
8) Změnu stanov musí schválit ten orgán, který je k tomu podle stanov oprávněn (obvykle členská schůze), není-li tato otázka v platných stanovách upravena, lze dovodit, že je změnu stanov schválit nejvyšší orgán sdružení. O tom musí být proveden řádný zápis. Dojde-li ke změně stanov, je sdružení povinno tuto skutečnost oznámit Ministerstvu vnitra do 15 dnů od schválení změny a zároveň mu zaslat ve dvojím vyhotovení text změny. Jestliže se touto změnou z vašeho sdružení nestane sdružení, které by ani nemohlo být registrováno, zašle vám ministerstvo do 10 dnů oznámení, že bere změnu na vědomí. Jinak vás ministerstvo upozorní na závady stanov — sdružení má ze zákona 60 denní lhůtu na odstranění vytčených závad a povinnost vyrozumět o tom ministerstvo do dalších 10 dnů. Neodstraní-li sdružení závady, ministerstvo jej rozpustí. Proti takovému rozhodnutí je možno podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu ČR. Je vhodné ministerstvu zaslat vedle textu změny i kompletní stanovy v nově schváleném znění a požádali o vyznačení registrace na tyto nové úplné stanovy — v případě, že po vás budou úředníci požadovat prokázání existence sdružení a toho, že stanovy vašeho sdružení splňují nějaké podmínky (pro účast v řízení atd.). Je mnohem jednodušší jim předložit platné stanovy jako celek a ne stanovy spolu s několikerými změnami, na nichž je označeno, že je ministerstvo vzalo na vědomí — takovou složitost by nemuseli někteří úředníci pochopit.
Dobrovolnictví jako fenomén neziskového sektoru Dobročinnost – někdy se používá termín filantropie, který slovník cizích slov definuje jako „lidumilnost, dobročinnost, pomoc sociálně slabým“. Dobročinnost považujeme za jednu z občanských ctnost. Můžeme ji rozdělit na dvě formy – dárcovství a dobrovolnictví.
Dárcovství – poměrně srozumitelný pojem, který se týká peněžitých či nepeněžitých darů určených přímo potřebným občanům nebo na veřejně prospěšné účely prostřednictvím sbírek, nadací a nadačních fondů.
Dobrovolnictví – složitější pojem, na jedné straně to může být občanská nebo sousedská výpomoc (dobrovolná činnost zaměřená zejména na rodinu, příbuzenstvo a sousedy), na straně druhé dobrovolnictví vzájemně prospěšné (což je dobrovolná činnost v rámci komunity, sportovního klubu, atd.). Oba typy dobrovolnictví se vyznačují spontánností a neočekáváním finanční
odměny.
Hranice
mezi
sousedskou
výpomocí
a
vzájemně
prospěšným
dobrovolnictvím jsou neostré.
Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytne svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti.
Dobrovolnická organizace je ta, která se zabývá organizací dobrovolné činnosti např. Česká národní agentura Mládež, INEX,… Dobrovolná organizace je ta, jejiž činnost je postavena na dobrovolnících např. Hnutí DUHA, YMCA, Skaut – Junák, Sokol,
Dobrovolná činnost nemůže být vnucená, nařízená, musí vyvěrat z potřeb a motivace dobrovolníků, zaměstnanců i vedení organizace a musí respektovat potřeby klientů či charakter služeb, které organizace poskytuje.
Typy dobrovolné činnosti a služby 1) Z hlediska cesty, kterou se dobrovolnictví ubírá •
Dobrovolnictví jež vzniká „zdola nahoru“ – založené na neformální skupině přátel, která se pustila do společné činnosti a postupně zraje k neformální strukturované skupině a dále až k registrované neziskové organizaci. V tomto případě působí pozitivně spontánní nadšení všech zúčastněných, jež pomáhá překonávat počáteční obtíže. Problémy mohou nastat, když organizace dosáhne určité úrovně, která již vyžaduje profesionální řízení, ať už dobrovolníků, či profesionálů.
•
Dobrovolnictví, které působí „zvenčí dovnitř“ – v tomto případě jde o organizaci, v níž pracují profesionálové a která se rozhoduje začít s dobrovolníky spolupracovat či stávající spolupráci s dobrovolníky lépe organizovat. Zde je pozitivním prvkem profesionální zázemí organizace, problémem se může stát nově vytvářený vztah mezi „starými“ zaměstnanci a přicházejícími dobrovolníky, kteří mohou být vnímáni jako cizorodý prvek.
2) Podle role, kterou dobrovolnictví hraje v organizaci •
Na dobrovolnících přímo závisí chod organizace – dobrovolníci jsou rozhodující silou organizace. Bez jejich účasti by nebylo možné realizovat příležitostné akce, kterými se organizace prezentuje a naplňuje své poslání. Typický typ např. pro zajišťování humanitárních akcí, pro ekologické iniciativy a kampaně.
•
Dobrovolníci
vykonávají
činnost
společně
s profesionálními
zaměstnanci
–
dobrovolná činnost není základem práce organizace. Dobrovolníci významně přispívají ke snížení finančních nákladů organizace, ale kdyby tuto činnost nevykonávali, tak by musela být zajištěna profesionálně. Nejčastěji se tento typ vyskytuje u zařízení sociálních a zdravotních. •
Činnost dobrovolníků není pro vlastní chod organizace nepostradatelná – pomáhá zkvalitňovat provoz. Dobrovolníci představují doplnění a zkvalitnění služeb, ale organizace by bez nich mohla fungovat.
3) Z hlediska časového vymezení •
Dobrovolné zapojení při jednorázových akcích – kampaních, sbírkách, benefičních koncertech apod., které se pořádají několikrát do roka. Činnost dobrovolníka nemusí být příliš formalizovaná a dohoda o jeho pomoci bývá jen ústní.
•
Dlouhodobá dobrovolná pomoc – je poskytována opakovaně a pravidelně. Forma dobrovolného závazku, který je splnitelný pro dobrovolníka a užitečný svou pravidelností pro organizaci. Často se sepisuje dohoda mezi dobrovolníkem a organizací, v níž jsou upraveny závazky, práva a povinnosti obou stran. Organizace obvykle do dobrovolníka investuje úvodní přípravu na jeho činnost.
•
Dobrovolná služba – dobrovolný závazek na dobu několika měsíců nebo let, kdy se dobrovolník může této činnost věnovat i mimo svou zemi. Příprava dobrovolníka na jeho misi hraje významnou roli. Dobrovolná služba je profesionálně organizovaná a náklady na její realizaci mohou být dost vysoké.
Charakteristické oblasti dobrovolnictví Nejčastěji se s dobrovolníky setkáme v nestátních neziskových organizacích. •
Ochránci životního prostředí – patří mezi nejlépe organizované organizace s celostátní působností a propojením na mezinárodní sítě. Mají širokou publicitu v médiích, protože na sebe i vybrané problémy dovedou výrazně upozornit. Jsou to např. Hnutí DUHA, Děti země, Greenpeace, Český svaz ochránců přírody apod.
•
Humanitární organizace a organizace na ochranu lidských práv – působí zejména v krizových oblastech postižených válkou (během i po), během konfliktu, při rekonstrukci oblastí zničených živelnou pohromou. České organizace jako ADRA či Člověk v tísni při ČT mají vysokou mezinárodní prestiž. Prostor pro dobrovolnickou práci humanitárních organizací je spojen také s fenoménem uprchlictví, kdy v minulosti byla Česká republika zemí tranzitní, ale v současné době je již zemí, která je cílovým místem pro stovky běženců. Touto problematikou se zabývá např. Česká katolická charita, Český červený kříž, Organizace na pomoc uprchlíkům, Poradna pro uprchlíky, apod.V ČR také existují neziskové organizace, které pomáhají individuálně i skupinově znevýhodněným občanům při obraně jejich práv, protože spousta lidí stále nemá přehled o povinnostech, ale i právech. Mezi takové organizace patří např. Český helsinský výbor, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva a další občanské poradny, Amnesty International či Bílý kruh bezpečí.
•
Sociální a zdravotní oblast – jedna z nejpočetněji zastoupených oblastí, a to nejen z hlediska využití dobrovolné práce, ale i z hlediska přebírání služeb, které byly dříve státem zajišťovány nedostatečně. V této oblasti vyžaduje využití dobrovolníků profesionální přístup, protože dobrovolníci vstupují do institucí, které fungují jako
uzavřené systémy. K nejznámějším organizacím působícím v této oblasti patří Česká katolická charita a její síť služeb, obdobná zařízení diakonie, FOKUS, organizace vozíčkářů, Společnost DUHA, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a celá řada dalších. •
Kulturní oblast – řada z neziskových organizací se zaměřuje na ochranu a revitalizaci kulturních památek. Jejich působnost bývá regionální často spojena s konkrétní kulturní památkou – hradem, zámkem, galerií, muzeem, atd. Tyto organizace se často věnují propagaci české kultury v zahraničí a mezinárodní spolupráci v oblasti své působnosti. Např. Za starou Ostravu, Jazzová sekce, Art Fórum, atd.
•
Sportovní a vzdělávací činnost – v této oblasti má činnost nejčastěji charakter vzájemně prospěšné dobrovolné aktivity. V ČR největší rozvoj dobrovolnictví v této oblasti zatím nenastal. V porovnání s Evropskými zeměmi a USA kde se dobrovolníci podílejí ve velké míře na vzdělávacím procesu, především u dětí na základních školách a dětí se vzdělávacími a výchovnými problémy se v ČR dobrovolnictví v těchto oblastech objevuje zejména při mimoškolních volnočasových aktivitách.
•
Zahraniční dobrovolná služba – v ČR se tento typ dobrovolnictví objevil až po r. 89, kdy k nám začali přicházet dobrovolníci zejména z USA a jiných západoevropských zemí. I u nás postupně vznikly organizace, které se začaly zabývat vysíláním dobrovolníků do zahraničí a to jak na letní workcampy, ale i na dlouhodobé zahraniční pobyty. Dobrovolná služba se liší podle typu organizace jež dobrovolníky vysílá, každá poskytuje jiné služby a výhody. Některé organizace dobrovolníky pouze vysílají, často však pracují recipročně. Mezi organizace zabývající se vysíláním dobrovolníků do zahraničí patří např. Mládež pro Evropu s programem EVS Evropská dobrovolná služba, INEX, Agentura Mládež, Český červený kříž, ADRA, apod.
Kodex dobrovolníka Dobrovolníkem je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí. Dobrovolníkem se může stát v podstatě kdokoliv, protože každý z nás umí něco, co může nabídnout druhým. Důvodů, proč se lidé stávají dobrovolníky, je velké množství. Dobrovolná činnost jim může přinést pocit užitečnosti, nové zkušenosti, kontakty, nové dovednosti a mnoho dalšího. V každém případě je důležité, aby činnost dobrovolníka probíhala pod záštitou organizace, která poskytne dobrovolníkovi potřebné zázemí.
Zákon o dobrovolnické službě V dubnu 2002 byl přijat zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (dále zákon o dobrovolnické službě), který vešel v účinnost 1. ledna 2003. Zákon o dobrovolnické službě je konkrétním a nejdůležitějším výsledkem aktivit, jež proběhly v rámci Mezinárodního roku dobrovolníků, vyhlášeného Organizací spojených národů pro rok 2001. Tento zákon v našem právním řádu zakotvuje několik nových pojmů, mezi než například patří dobrovolník, dobrovolnická služba, vysílající a přijímající organizace. Ovšem upravuje pouze podmínky pro státem podporované dobrovolnictví, nikoliv podmínky dobrovolné činnosti obecně. Z toho vyplývá, že neexistuje povinnost dobrovolníků či organizací naplňovat podmínky tohoto zákona, pokud nestojí o podporu státu v této oblasti.
Grantové žádosti a projekty Psaní projektů patří v České republice k základní a nejběžnější fundraisingovou metodu.
Grant (nadační příspěvek nebo dotace) •
získává se na základě žádosti o grant, podkladem k žádosti je projekt
•
získané prostředky jsou účelově vázané (striktně dle rozpočtu projektu)
•
udělují ho nadace, nadační fondy, grantové agentury (soukromé instituce) dotace poskytují ministerstva, obce, kraje (veřejné instituce)
•
po vyčerpání grantu je nutné provést vyúčtování
Grantová přihláška – písemné žádost o podporu, není zpravidla delší než 10 – 15 stránek Plní pět funkcí: •
Představuje program – naše myšlenky a námi navrhovaná řešení
•
Seznamuje s plánem – je to podrobný plán naší činnosti vedoucí k dosažení cílů
•
Je žádostí nikoliv úpěnlivou prosbou o pomoc
•
Je nástrojem přesvědčování
•
Je slibem a závazkem
Projekt •
plánovaná a časově omezená aktivita, u které je jasně definován cíl a vymezeno časové trvání
•
organizovaná činnost lidí směřující k předem definovaným cílům, která vyžaduje zdroje a úsilí. Je jedinečná (a proto riskantní), má svůj rozpočet, harmonogram a konec. Výsledky projektu je možno měřit.
•
jedinečný proces se svým začátkem a koncem, řízený lidmi tak, aby dosáhl vytyčených cílů za daných nákladů, harmonogramu a kvality
Při psaní projektů musíme především dbát na dodržování pravidel a podmínek stanovených potenciálním dárcem, kterého žádáme o podporu. Většina dárců totiž za nedodržení jimi stanovených pravidel naši žádost vyřadí z grantového řízení, často pouze i pro formální nedostatek. Proto ještě předtím než začneme psát, je nutné si přečíst veškeré podmínky dárce. •
Kdo může žádat a kdo ne
•
Kolik prostředků má grantující organizace k dispozici
•
O kolik můžeme požádat a jak velké % tvoří spolufinancování
•
Jaká je doba trvání projektu resp.grantu
•
Jaký je termín uzávěrky (zda stačí razítko pošty a nebo je třeba žádost doručit)
•
Jaké jsou požadavky na formální stránku žádosti, včetně příloh
•
Zda je k dispozici předepsaný formulář
•
Jaká jsou kritéria pro hodnocení podaných žádostí
•
Kdy budou známy výsledky
•
Kolik kopií dárce vyžaduje
•
Jaký je způsob podání (zalepená nebo nezalepená obálka, osobní podání,…)
Pamatujte že žádost o grant má větší úspěch pokud je pozitivní. Žádost o grant nemůže být směřována proti něčemu, ale pro něco Obecné charakteristiky projektu: •
Rozsáhlost a jedinečnost – projekt je unikátním a jedinečným souborem činností, které se odlišují od činností rutinních nejen svým obsahem, ale i cílovým zaměřením. Projekt jako jedinečná aktivita nemívá vzor v minulosti a ani v budoucnu se zřejmě nebude zcela přesně opakovat.
•
Různorodost činností – projekt vyžaduje sjednocení úsilí a dovedností mnoha odborníků z různých oblastí lidské činnosti. Projektové činnosti se prolínají organizačními liniemi, což přináší nutnost hledat řešení pro nové a unikátní problémy, takže dosažení cílového stavu je závislé na vzájemné provázanosti dílčích činností, například odlišný rozsah projektu marketingové kampaně na nový výrobek nebo projektu občanské nebo průmyslové výstavby.
•
Hodně vazeb – např. v množství partnerů, navazujících činností apod. Projekt vyžaduje sjednocení finančních prostředků nebo participujících účastníků.
•
Omezené zdroje – projekt má dočasný charakter, a to především v případě, kdy má určenou délku trvání. Všechny zdroje (lidské, materiální i finanční) jsou organizovány výlučně pro potřebu naplnění projektových cílů, a předpokládá se, že jejich využívání bude po dosažení cíle ukončeno.
•
Stres a dynamičnost – projekt je snahou o dosažení změny, při které je prováděna řada činností během limitovaného času, v rámci omezených zdrojů a nákladů, s tlakem na dosažení kvalitativních parametrů, což přináší řadu zátěžových situací, dynamickou a různorodou změť činností, nutných reakcí na měnící se podmínky.
•
Omezená moc – projekt zahrnuje ve své jedinečnosti a neopakovatelnosti v sobě jisté prvky neurčitosti a rizika, kdy jeho realizátoři musí dodržovat stanovené limity, jejich rozhodování je tak omezováno a pohybuje se v mezích schváleného postupu.
Základním kamenem budoucího úspěšného projektu je poznání potřeb a zájmů všech, kterých se projekt dotkne. Předpokladem dlouhodobě udržitelného projektu je udržení rovnováhy aktérů. Rovnováha mezi zájmy realizátorů, potřebami cílových skupin a postoji odpůrců projektu tedy oponenty, může být narušována i sebemenší akcí, která vyvolá nespokojenost a následnou negativní reakci. Svět je plný lidí, kteří mají svoje zájmy, pozice a vliv. Čím dříve si to uvědomíme a čím dříve začneme zjišťovat postoje a názory oponentních skupin, tím lépe. Velmi častou chybou totiž bývá, že se opomíjí možnost, že i zcela jistě velmi prospěšný projekt může někomu přinést i problémy. Může jít o konkurenční firmu nebo organizaci, politické odpůrce, ekologicky zaměřené organizace apod. Udržování rovnováhy aktérů je úkolem, který by měl být plněn již od začátku příprav projektu. Základním výstupem tohoto kroku by měla být analýza potřeb všech dotčených aktérů ve vazbě na identifikaci problému, který má být řešen.
Charakteristiky úspěšnosti projektu Projekt je úspěšný, pokud a) je dokončen v plánovaném termínu, b) nebyly podstatně překročeny náklady (peníze, lidé, nástroje), c) bylo dosaženo cíle – výsledek je použitelný, je uznána jeho kvalita, funkčnost. Projekt je neúspěšný, pokud a) základ projektu je nezdravý (zadavatel, cíl, lidé, motivace, kompetence jsou v nepořádku), tj. situace, kdy sice děláme věci správně, ale ztrácíme čas a energii nad nesprávným tématem, b) nemá dostatečnou podporu vedení, c) má nejasně definovaný cíl (z hlediska začátku a konce), d) jsou chyby v plánování a řízení projektu, e) jsou užity špatné plánovací techniky, f) je nedostatečná přizpůsobivost projektu měnícím se podmínkám, g) je nedostatečná pozornost věnována lidskému faktoru, h) chybí odborné znalosti, i) je nesprávně vybraný vedoucí projektu,
j) docházelo k drastickým změnám v průběhu projektu.
Základní struktura projektu aneb grantová přihláška Podmínky jednotlivých dárců se mohou lišit, nicméně zpravidla zde bývá: 1. žadatel 2. název projektu 3. shrnutí 4. obecný cíl projektu 5. cíle projektu 6. cílová skupina 7. zdůvodnění projektu 8. popis aktivit 9. časový harmonogram 10. realizátor projektu 11. výstupy 12. materiálně-technické zabezpečení projektu 13. multiplikační efekt projektu 14. udržitelnost projektu 15. význam projektu 16. prohlášení žadatele, případně partnerů 17. přílohy
Výběrová komise bude samozřejmě hodnotit nejen formální a obsahovou stránku projektu, ale také to, jak je projekt zpracován po estetické stránce. Proto se vyplatí i do této oblasti investovat. Nezapomeňte si založit kopii své žádosti, nejlépe v tištěné i elektronické podobě Pokud žádost odevzdáváte osobně, nechte si potvrdit její přijetí, pokud ji posíláte poštou, pošlete ji doporučeně
Rozpočet projektu Rozpočet popisuje finanční stránku projektu, zachycuje všechny údaje spojené s projektem a z jakých zdrojů budou financovány (včetně příspěvku od dárce). Rozpočet je významná část projektu, rozpočtové tabulky jsou většinou přísně předepsané.
Rozpočet by měl splňovat tato kritéria: •
Položkově přehledný, jasný a srozumitelný, navazující na popis aktivit
•
Náklady rozepsány podle druhového členění – podle předepsaného formuláře
•
Je nutno počítat s rezervou
Pravidla pro sestavení rozpočtu: •
Vycházet z praxe z minulých období nebo jiných projektů
•
Vzít si za vzor podobné organizace
•
Držet se předepsaných tabulek, dodržovat názvy položek, jednotky
•
Součty, mezisoučty a výpočet procent musí být správně
Projektový cyklus Projekt je dán počátkem a koncem. Na počátku stojí identifikace problému a hlavní myšlenky projektu, přičemž nosná myšlenka projektu je přímo svázána s ústředním problémem. Tato myšlenka by měla být motivem pro řešení problému. Z myšlenky projektu se také specifikují hlavní a vedlejší cíle, které realizátor projektu naplňuje. Projekt přináší především změnu, jejíž míra je vyhodnocena v závěrečné fázi projektového cyklu.
K tradičním projektovým postupům patří ten projektový cyklus, který dělíme na 5 fází: •
Identifikace problému – vstupní formulace idejí projektu v termínech cíle, výsledků a aktivit projektu.
•
Plánování projektu – všechny detaily projektu jsou specifikovány na bázi proveditelnosti
a
posuzovány
vzhledem
k
opatření
a
politikám.
Nutná je analýza zainteresovaných skupin a rizik projektu, následuje tvorba logického rámce projektu. •
Zajištění financování – zahrnuje sestavení pracovního týmu, pracovního plánu (harmonogramu), rozpočtů a vyplnění přihlášky projektu.
•
Implementace – vlastní realizace projektu. Příjemce pomoci se při realizaci řídí obsahem smlouvy s poskytovatelem a pravidly pro příjemce pomoci.
•
Zhodnocení (evaluace) – představuje nejenom administrativní uzavření projektu, ale i vypracování závěrečné a hodnotící zprávy a sledování provozu a užívání výstupů.
Fundraising Na pojem fundraisingu různí autoři pohlížejí z odlišných úhlů. Co ale mají všechny tyto definice společné je to, že fundraisingem něco získáváme. Sám pojem fundraising je složen z anglických výrazů fund, tj. zásoba, rezerva, kapitál,… a to raise tj. pozvednout, zřídit, opatřit,… (raise money – sehnat peníze). Tudíž může být na fundraising pohlíženo jako na systematickou činnost, jejímž výsledkem je získání zejména finančních prostředků na činnost organizace nebo jednotlivce. V neposlední řadě můžeme na fundraising pohlížet jako na „vědu“ o tom, jak druhé motivovat k dobrým skutkům, jak je přesvědčit, že peníze nejsou všechno a dát jim možnost darovat i svůj čas, zájem, důvěru.
Techniky fundraisingu na místní úrovni Existuje dlouhý seznam akcí, které mohou přinést organizaci nejen finanční zisk, ale zejména podporu místní komunity. Jsou to nejrůznější turnaje, plesy, večírky, sportovní a kulturní akce, módní přehlídky, výstavy, diskotéky,…Krom prodeje lístků je možno na těchto akcích získat finanční prostředky i jinými způsoby. Téměř každý typ činnosti, které pořádáte, může sloužit jako prostředek, který dokáže přinést finanční přínos pro vaší organizaci a její aktivity. Akce od nichž čekáte finanční profit mohou být rozmanité a téměř jakkoliv rozsáhlé. Co však mají všechny společné, je fakt, že očekávají od cílové skupiny aktivní účast o ochotu finančně podpořit cíle vaší organizace. Nemůžete ovšem od zúčastněných jen jednoduše vybrat peníze, ale očekává se, že jim jako protislužbu za jejich velkorysost něco nabídnete. Může to být zážitek, zboží nebo zkušenost, ale zejména pocit jedinečnosti a důležitosti, pocit vděku za jejich peníze a za podporu, které jsou pro plnění cílů vaší organizace významné. Rozdělení jednotlivých technik 1) Veřejná sbírka Poměrně častý způsob získávání finančních prostředků v místní komunitě. S dostatečným počtem dobrovolníků a s dobrým naplánováním bývá považována za velmi efektivní techniku. Může krom možného finančního přínosu přes zapojené dobrovolníky šířit osvětu s cíli, na něž je výtěžek určen. Veřejná sbírka má v zásadě tři základní formy: •
dobrovolníci navštěvují konkrétní domácnosti a tam vysvětlují účel sbírky
•
dobrovolníci oslovují lidi na ulici
•
na veřejných místech jsou umístěny pokladničky, do nichž lidé vhazují peníze
Úspěch veřejné sbírky spočívá v několika bodech: •
Načasování sbírky – vyhněte se době prázdnin nebo období, kdy v okolí probíhají jiné veřejné sbírky
•
Legalizace sbírky – úřední povolení, legální zaregistrování sbírky
•
Identifikace dobrovolníků – vyhnete se zneužití sbírky podvodníky, kteří ji mohou využít k vlastnímu obohacení – označení dobrovolníků odznakem nebo tričkem a kopií úředního povolení k organizaci sbírky
•
Vytipovaní oblasti pro sbírku – nejvhodnější je lokalita, kde bydlí příslušníci střední třídy a rozdělení dobrovolníků podle ulic
•
Výcvik dobrovolníků – musí být schopni odpovědět na jakoukoliv otázku týkající se poslání, cílů a aktivit organizace a sbírky
•
Příprava materiálu – dostatek informačních materiálů, pokladniček označených logem organizace, drobné upomínkové předměty pro ty, kteří sbírku podpoří
•
Spolupráce s médii – prezentování sbírky i jejího poslání v médiích a vytvoření atmosféry, kdy budou lidé o sbírce vědět a podpoří ji
•
Poděkování dobrovolníkům – jsou to ti, kteří sbírku dovedli k úspěchu, proto je důležité jim poděkovat a informovat je o účelech, na které bude výtěžek použit
•
Vyhodnocení – pojmenování silných a slabých stránek realizace společně s dobrovolníky, zjištění příležitostí a ohrožení pro pokračování sbírky, vyhodnocení na kterých místech byl výtěžek sbírky nejvyšší
2) Přímé oslovování poštou Přímé oslovování potenciálních dárců psaním adresovaným na konkrétní jméno je jedna ze základních marketingových technik, které zdomácněly i ve fundraisingu. Tato technika patří k nejdražším, avšak v případě dobrého managementu, programového budování adresáře a dlouhodobého rozvíjení může zabezpečit pravidelný příjem organizace, který v celkovém rozpočtu může představovat významnou částku. Tři hlavní prvky, které je nutné pro efektivní výsledek spojit, jsou: příjemci, obsah dopisu a načasování. Příjemci •
Ti, kteří už přišli do kontaktu s naší organizací
•
Ti, které oslovujeme náhodně a nikdy dříve jsme s nimi nebyli v kontaktu (např. z tel. seznamu) – procento úspěšnosti je podmíněno aktuálností výzvy. Pokud je výtěžek
určen např. pro oblast postiženou katastrofou a výzva proběhne bezprostředně po události, je procento úspěšnosti 4 – 5%. Obvykle se však úspěšnost takovéto výzvy pohybuje mezi 0,5 – 2% •
Ti, kteří znají organizace podobného zaměření – jsou sympatizanty nebo přispěvateli jiných, zaměřením podobných organizací. Tuto skupinu lidí oslovujeme po dohodě s partnerskou organizací, která nám poskytne seznam lidí, který využívá při získávání finanční či morální podpory. Úspěšnost se opět pohybuje v širokém rámci 2,5 – 10%.
Obsah dopisu Správný obsah a forma je polovinou úspěchu. Je nutné aby text byl co nejvýstižnější, nepoužíval zbytečně mnoho slov a zprostředkoval zprávu o tom, že finanční pomoc čtenáře je opravdu důležitá. Je dobré problém zdokumentovat i vizuálně, pomůže to čtenáři udělat si jasnější představu. Nezapomeňte v dopise jasně vyslovit žádost. Je třeba zřetelně říci, že v tomto případě očekáváte peníze, a ne morální podporu (která je samozřejmě také důležitá). Správná formulace listu žádost o finanční podporu několikrát zopakuje.
Načasování Procento úspěšnosti je častokrát podmíněno právě načasováním. Je-li výtěžek určen pro aktuální humanitární akci (např. k odstranění následků katastrofy), procento úspěšnosti bývá vyšší i při oslovování náhodných příjemců. Odeslání dopisu musí následovat bezprostředně po události. V ostatních případech je úspěšnost techniky podmíněna časovými událostmi jako jsou např. období dovolených či placení daní, kdy lidé vydávají vyšší částky než v jiných obdobích. V této době nemají velké pochopení pro výdaje, které nejsou nutné. Opačným případem jsou ale např.Vánoce, kdy lidé ochotněji dělají dobré skutky.
3) Inzerce Může být použita jako samostatný způsob získávání finančních prostředků a nebo jako prostředek, který umocní efektivitu jiných technik fundraisingu. Často se využívá v krizových situacích. Inzerát musí být uveřejněn v době, kdy téma a účel sbírky jsou publikovány na prvních stránkách novin a veřejnost o ně projevuje velký zájem. Je zapotřebí oslovit veřejnost v době, kdy lidé pociťují sounáležitost s oběťmi a chtějí jim nějakým způsobem pomoci. Podmínkou úspěchu je výběr vhodného média, v němž bude inzerát publikován. Charakteristikou inzerátu jsou stručnost a výstižnost. To je podmíněno hlavně cenou mediálního prostoru potřebného k uveřejnění inzerátu, která je obvykle vysoká a
s narůstajícím objemem roste do astronomických částek. I krátký inzerát je schopen zapůsobit a vyvolat očekávanou zpětnou vazbu.
4) Členské příspěvky Systém členství považuje mnoho organizací za efektivní prostředek zapojování veřejnosti do činnosti organizace a podpory cílů organizace.
5) Dotovaná akce V podstatě se jedná o klasické sportovní, kulturní a společenské podniky nebo činy, s tím rozdílem, že účastník za každou jednotku, v níž se měří jeho výkon např. za každý uběhnutý kilometr, namalovaný obraz atd., získává od svých fanoušků finanční obnos, který následně věnuje na předem určené veřejně prospěšné aktivity. V zahraničí jsou „dotované akce“ jedněmi z nejběžnějších fundraisingových aktivit. Při organizování dotované akce je důležité vybrat takovou aktivitu, která je pro účastníky atraktivní a nebo netypická, čímž se automaticky zvyšuje počet lidí, kteří ho budou dotovat. Výhoda této techniky spočívá v tom, že vaše aktivity najednou podpoří lidé, kteří by to jinak neudělali. Tím, že hlavní aktér osloví kruh lidí ze svého okolí, mají pocit, že nepodporují ani tak nějakou organizaci, jako spíše svého přítele, kolegu, člena rodiny. Další výhodou je možnost prezentovat misi organizace na jejíž účely je věnován finanční obnos.
6) Prodej Jeden z běžných způsobů, jak veřejně prospěšné organizace získávají peníze od členů místní komunity, je prodej různých předmětů a služeb. 5 možných činností: a)Second hand V zahraničí známý jako „charity shop“. V mnohých případech tyto obchody splňují i funkci info centra, kde mohou náhodní zájemci získat jakékoliv informace o organizaci. Ověřený model managementu tohoto typu obchodů spočívá v zaměstnání jednoho člověka, který zodpovídá za práci dobrovolníků, zabezpečuje jejích přijímání, zaškolení, dohlíží na jejich práci a odpovídá za plynulý chod obchodu. b)Katalogový prodej Prodej prostřednictvím katalogů využívají zejména organizace, jež své aktivity věnují podpoře malých podnikatelů a prodejem se obvykle snaží pomáhat výrobcům z ekonomicky slabších zemí či regionů. Nejvýraznějším a nejznámějším je příkladem je UNICEF, který
distribuuje katalog s nabídkou pohlednic, hrnečků, triček, diářů a jiných výrobků nejrůznějšího druhu. Je velmi důležité zabezpečit kvalitu uvedených výrobků. Další podmínkou úspěchu je dokonalá distribuce katalogu, která zajistí, aby se dostal k co nejširšímu spektru lidí. V neposlední řadě je důležité také efektivní vyřizování objednávek. c)Prodej vlastních produktů Organizace se často snaží vytvářet své vlastní produkty, jakým jsou nejrůznější plakáty, trička, nálepky, diáře, kalendáře,…které kromě finančního přínosu plní také propagační funkci, protože bývají označeny logem organizace a korespondují s posláním organizace. Aby se tyto produkty staly pro veřejnost atraktivní, je krom poslání které nesou důležitý také design výrobků. Při výrobě vlastních produktů je třeba být realistický v tom, co si lidé koupí a jak velkou skupinu potenciálních kupujících můžeme očekávat.
d)Dražba Příležitostná akce, která sympatizantům umožňuje výrazně podpořit aktivity organizace. Není ani tak důležitý dražený předmět, jako příležitost, při niž akce probíhá, ta určuje i skupinu lidí, která se dražby zúčastní. Předmět dražby obvykle bývá symbolický a jeho hodnota nemusí být vysoká, může to být předmět, stejně jako myšlenka (napsána na pěkném papíře a zatavená) nebo čin (např. tanec s populární osobností). Čím je předmět dražby originálnější, tím má větší šanci na úspěch. Aby byl úspěch doopravdy jistý, potřebujeme schopného licitátora, který dokáže přesvědčit i ty, kteří o koupi ani neuvažovali, protože je přesvědčí o to, že koupí podpoří organizaci, která se stará o cíle, jež jsou jim sympatické. e)Příležitostné akce Např. v období Vánoc, Velikonoc, letní trhy, malé bazary otevřené několik dní v roce.
7) Závěť Téma zní až příliš morbidně, ale po chvilce uvažování, kdy přejdeme předsudky nám dojde, že závěť je jen další z regulérních technik získávání finančních zdrojů. V určité chvíli se každý z nás rozhoduje, co se stane s jeho majetkem po smrti. Většina z nás zanechává svůj majetek, a nebo alespoň jeho větší část, své nejbližší rodině. Jsou i lidé, kteří chtějí kromě rodiny zanechat majetek i ve prospěch nějakých ušlechtilých cílů, příp. lidé, kteří rodinu nemají. V našich podmínkách není běžné zahrnout veřejně prospěšnou organizaci do své poslední vůle. Odkazy ze závěti lze chápat jako vrcholný projev individuálního dárcovství. Z hlediska objemu finančních prostředků mohou být jedním z nejvýznamnějších příjmů organizace. Často vypovídají o vztahu dárce s obdarovaným, ale může se stát, že organizaci
odkáže finanční obnos i člověk o kterém v životě neslyšeli.Lidé neziskovým organizacím neodkazují, protože si tuto možnost vůbec neuvědomují, proto je třeba o této možnosti komunikovat (a to se všemi generacemi), citlivě a taktně, kdy v popředí argumentace by měl být apel na uspořádání vlastních věcí. Práce se závětí jako fundraisingovým zdrojem vyžaduje dlouhodobou péči, takt a zkušenost. Odkaz závětí je pole, které by se mělo v ČR více využívat, zatím je to pouze 1% NNO.
PR neziskových organizací Styk s veřejností, vztah k veřejnosti a její cílevědomé ovlivňování s využitím sociologie a psychologie.
Co patří do PR neziskových organizací: 1) Firemní kultura •
dobrý vztah zaměstnanců, pracovníků a dobrovolníků k organizaci (míra identifikace s organizací)
•
úroveň jednání lidí uvnitř organizace i navenek ( ustálené standardy práce, chování a vystupování)
•
oblečení a úprava zaměstnanců, dobrovolníků
•
prostředí v organizaci
•
úroveň spolupráce jednotilvců, organizačních jednotek organizace, vztah nadřízený – podřízený
•
odměny a postihy (jasná pravidla hry, cíle, očekávání, výkonnová kritéria)
•
zvyklosti v organizaci, historky, vzory chování
2) Interní a externí materiály •
informační a propagační letáky
•
časopisy
•
vizitky, hlavičkové papíry, smoluvy, objednávky
•
výroční zprávy
•
výsledky výzkumů
•
publikace
+ internetové stránky
3) Pořádání akcí
4) Přímá komunikace s partnery, veřejností, vládou
5) Publicita a vztahy s médii Novináři jsou normální lidé, kteří dělají svou práci (stejně jako my) a neměli bychom je a priori považovat za nepřítele. Jsou to různí lidé s různým vzděláním a různou profesní
zkušeností, kteří nutně nemusejí
rozumět neziskovému sektoru. Novinář očekává od
neziskové organizace informace které jsou včasné, nové, zajímavé a korektní. Zásadou jednání s novináři je stručnost a jednoduchost (nejběžnější chybou je neschopnost zastavit se ve vyprávění), srozumitelnost (je nutné naše stanovisko prezentovat tak, aby mu rozuměli i ostatní). Tyto zásady by měly být uplatněny jak při osobním, tak i při písemném styku. S novináři je možné komunikovat formou osobních schůzek, na tiskových konferencích, při neformálních příležitostech a prostřednictvím tiskové zprávy.
Tisková zpráva Obsahuje novou informaci, která je určená všem médiím ( může se tedy dostat do rukou komukoliv a nejen novináři kterému jsme ji poslali) a po rozeslání ji již nelze vzít zpět. Tento materiál není finálním novinářským textem (novinář s ní pracuje, může ji přepsat, doplnit o stanovisko někoho jiného, apod.)
Jak napíšeme dobrou tiskovou zprávu •
zvolíme krátký výstižný titulek, který upoutá pozornost
•
označíme text jako tiskovou zprávu
•
uvedeme datum a místo vydání tiskové zprávy
•
na začátek umístíme nejdůležitější část zpravy (první odstavec)
•
součástí zprávy může být i citace (většinou druhý nebo třetí odstavec)
•
informace o samotné organizaci a její historii atd. umístíme pod hlavní text zprávy
•
podobně postupujeme pokud chceme informovat o sponzorech, přímo do textu jejich jména nezahrnujeme
•
uvedeme kontakt na někoho, kdo je schopen zodpovědět případné dotazy
•
uvedeme kontakt na organizaci (pokud tisková zpráva není na hlavičkovém papíře)
•
od tiskové zprávy je třeba odlišit klasickou pozvánku na akci...novinářům a vybraným hostům je možno poslat jak oficiální tiskovou zprávu, tak i zvláštní pozvánku