MENTORINGOVÝ PROGRAM PRO STUDENTKY STREDNÍCH ŠKOL SE ZÁJMEM O TECHNICKÉ OBORY
Projektová zpráva
Kateřina Cidlinská
Sociologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i. Praha 2014
Projektová zpráva 2014 se zaměřuje (pouze) na průběh čtvrtého ročníku mentoringového programu pro středoškolačky Národního kontaktního centra – ženy a věda. Veškeré podrobnější informace o motivacích k vytvoření mentoringového programu pro dívky, které jsou nadané na technické obory a zajímají se o vysoké školy technického zaměření, o samotném konceptu mentoringu a jeho potenciálu pro podporu žen v tradičně spíše mužských oborech, o historii našeho programu a doporučení pro ty, kteří zvažují ustavení mentoringového programu ve své instituci, jsou detailně rozvedeny již ve zprávě z prvního ročníku a z pilotního kola programu, které jsou dostupné z webových stránek našeho mentoringového programu http://www.zenyaveda.cz/mentoring/co-jementoring/. Kdo se zúčastnil čtvrtého ročníku programu Posila organizačního týmu S velkou radostí oznamuji, že doposud jednočlenný organizační „tým“ programu se od dubna rozrostl o Martinu Fucimanovou, které tímto děkuji za rychlost, se kterou vplula do své nové role. Díky Martině se výrazně oživila naše facebooková aktivita a zlepšila koordinace všednodenního běhu programu, závěrečných evaluací a focení pro účely nové plakátové výstavy. Zapojené vysoké školy Čtvrtého ročníku programu se zúčastnily stejné školy jako ročníku předchozího. Byla tedy opět pokryta města Praha, Brno a Olomouc. Konkrétně se jednalo o tyto školy: České vysoké učení technické (ČVUT) Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) Univerzita Karlova (UK) Vysoké učení technické (VUT) Masarykova univerzita (MU) Univerzita Palackého v Olomouci (UPOL) Mentorky Čtvrtého ročníku se zúčastnilo 35 mentorek. 23 z Prahy (6 ČVUT, 9 VŠCHT, 8 UK), 5 z Brna (1 MU, 4 VUT) a 7 z Olomouce (UPOL). Obory mentorek: Pozemní stavitelství a architektura Konstrukce pozemních staveb Stavebně materiálové inženýrství Obecná fyzika Experimentální jaderná a částicová fyzika Fyzikální inženýrství Optika a optoelektronika Kybernetika a robotika Biomedicínské inženýrství Informatika Softwarové systémy
Počítačová grafika a multimédia Matematické metody v IT Analytická chemie Fyzikální chemie a Specializace v pedagogice chemie Chemie a technologie paliv a prostředí Chemie a technologie potravin Biotechnologie léčiv Léčiva a biomateriály Syntéza a výroba léčiv Laboratorní metody a příprava léčivých přípravků Lékařská chemie a klinická biochemie Učitelství matematiky a chemie pro SŠ Botanika Zoologie Ekologie Výčet zapojených studijních oborů napovídá, že se ve čtvrtém ročníku podařilo udržet pozitivní trend z ročníku předchozího, a sice zvyšování počtu mentorek z výrazněji technických specializací, a navracet tak program jeho původnímu záměru, kterým je zvyšovat podíl žen v technických oborech. Zároveň se podařilo zajistit středoškolačkám obecně bohatší paletu oborů, z nichž mohly vybírat (počet nabízených oborů vzrostl ze 17 na 26, resp. 37: 11 mentorek se však nakonec programu nezúčastnilo, neboť si je nevybrala žádná středoškolačka do dvojice). Čtvrtý ročník tedy úspěšně reagoval na dvě výzvy z ročníku předchozího: 1) zajistit co nejpestřejší výběr oborů mentorek; 2) nadále se snažit oborově navracet mentoring technickým vědám a specializacím, v nichž jsou ženy silně podreprezentovány (viz. Zpráva z projektu 2013: 9). Středoškolačky Čtvrtého ročníku se zúčastnilo 61 středoškolaček (mentees). Došlo tedy k enormnímu nárůstu počtu středoškolaček – předchozího ročníku se zúčastnilo 26 mentees. Podobně jako v předchozím ročníku většina z nich nepocházela z univerzitního města své mentorky (viz níže výčet středních škol), a musela proto za mentoringovými aktivitami dojíždět. Cesty za mentoringovými aktivitami jsme opět proplácely. A jak se ukazuje ze zpětné vazby v rámci závěrečných evaluací, proplácení jízdenek výrazně ovlivňuje účast v programu, neboť některé mentees cestují za mentorkami přes celou republiku, což by pro některé mentees znamenalo příliš vysoké výdaje, jak ukazuje tato citace z dotazníku: „Super je, že proplácíte dopravu, bez toho bych se asi nemohla dostavit na tolik schůzek a ujasnit si, co vlastně chci studovat.“ Většina středoškolaček studovala gymnázium, dvě studovaly střední průmyslovou školu a jedna obchodní akademii. Středoškolačky pocházely z těchto středních škol: Gymnázium Františka Živného, Bohumín Biskupské gymnázium Brno Gymnázium Brno tř. Kpt. Jaroše 14 Gymnázium Elgartova, Brno
Gymnázium Slovanské náměstí, Brno Gymnázium Matyáše Lercha, Brno Gymnázium, Havířov-Podlesí Gymnázium Hranice Gymnázium Rájec-Jestřebí Purkyňovo gymnázium, Strážnice Gymnázium, Čajkovského 9, Olomouc Mendelova střední škola, obor Obchodní akademie, Šenov u Nového Jičína Střední průmyslová škola stavební, Valašské Meziříčí Gymnázium Zábřeh Gymnázium, SPŠ, OA a JŠ Znojmo Gymnázium a OA Orlová – Lutyně Wichterlovo gymnázium, Ostrava – Poruba Gymnázium Beroun Střední průmyslová škola a vyšší odborná škola, Kladno Gymnázium Botičská, Praha Gymnázium Elišky Krásnohorské, Praha Gymnázium Jana Keplera, Praha Gymnázium Na Vítězné pláni, Praha Gymnázium Na Zatlance, Praha Malostranské gymnázium, Praha Harmonogram čtvrtého ročníku Čtvrtý ročník probíhal standardně od ledna do června 2014. Na podzim roku 2013 se uskutečnil nábor mentorek a středoškolaček, v lednu 2014 úvodní schůzka, jejíž součástí bylo školení a vzájemné představení potenciálních mentorek a jejich mentees. Tato schůzka proběhla v každém z univerzitních měst, z nichž byly mentorky, tedy v Praze, Brně a Olomouci. Některé středoškolačky se účastnily schůzek ve více městech, aby zjistily, jaká je nabídka oborů a jaké jsou mentorky i v jiném městě, než které je jim nejblíže. Po této schůzce/schůzkách daly středoškolačky vědět koordinátorce programu, zda se do programu zapojí, a pokud ano, se kterou mentorkou. Pak byl již program ponechán v režii jednotlivých mentoringových dvojic či skupin. Program byl oficiálně ukončen 13. června 2014. Následně byl účastnicím zaslán emailem evaluační dotazník a v jednotlivých městech byly uskutečněny závěrečné schůzky. Náplň programu Stejně jako v minulém roce patřily mezi hlavní náplň programu jednotlivých dvojic a skupin návštěvy školy, přednášek, cvičení, laboratoří, ale i méně formální ukázky studentského života, jako byla například návštěva menzy, rozhovory o nejen ryze studijních tématech či procházka univerzitním městem v případě mentees, které žijí jinde. Mentorky seznamovaly své mentees se svými spolupracovníky, vyučujícími a spolužáky, včetně těch z jiných oborů, aby měly středoškolačky možnost srovnání. Více než polovina mentees hodnotila jako nejužitečnější právě prohlídku školy a zejména těch jejích prostor, kam veřejnost jinak nemá přístup (především do laboratoří; jak uvedla např. tato mentee: „dostala jsem se s mentorkami na místa, kam se normálně dostat nedá, takže paráda“), a za ní hned následovala v žebříčku oblíbenosti návštěva přednášky. Zároveň mentees, které návštěvu přednášky během programu nestihly uskutečnit nebo navštívily jen jednu, uváděly, že
je toto nejvíce mrzí. Zároveň však dodávaly, že jsou s mentorkou dohodnuty na doplnění této mentoringové zkušenosti v novém akademickém roce, již mimo oficiální běh programu. Reakce na hlavní výzvy z minulého ročníku Zajistit co nejpestřejší výběr oborů mentorek Toto je neustále se opakující výzva a postupně se ji daří naplňovat. Počet jednotlivých nabízených studijních oborů vzrostl ze 17 v minulém ročníku na 37, což je samozřejmě dáno i celkovým zvýšením počtu potenciálních mentorek. Nakonec ve čtvrtém ročníku probíhal mentoring ve 26 oborech, neboť 11 mentorek se nakonec programu nezúčastnilo, protože si je nevybrala žádná středoškolačka do dvojice. S těmito mentorkami jsme stále v kontaktu a oslovíme je při náboru do pátého ročníku programu. Nadále se snažit oborově navracet mentoring technickým vědám a specializacím, v nichž jsou ženy silně podreprezentovány Jak vyplývá z předchozího odstavce a sekce Obory mentorek, i na druhou výzvu se podařilo reagovat. Oproti minulému ročníku, kdy program probíhal v 10 technických oborech ze 17, ve čtvrtém ročníku to již bylo ve 20 z 26. V příštích ročnících bude snaha zvyšovat podíl technických oborů pokračovat. Zvýšit počet hromadných aktivit vzhledem k jejich velice pozitivnímu ohlasu ze strany středoškolaček i mentorek; nutnost realizovat je nejpozději v květnu Tuto výzvu se nepodařilo naplnit. Proběhly jen dvě námi organizované (nebo spíše jen svolané – neorganizovaly jsme samotný program) hromadné aktivity, a sice exkurze na údržbu airbusu na letišti Václava Havla v Praze zprostředkovaná Ústavem letadlové techniky ČVUT a exkurze v olomouckém Centru strukturní a funkční genomiky rostlin, po němž nás provedla mentorka, která je zde zaměstnána. Jelikož v minulém ročníku středoškolačky uváděly, že je třeba naplánovat tyto akce na jaro, neboť v červnu již mají závěrečné písemky a nemohou se uvolňovat z výuky, uskutečnily jsme první aktivitu již v březnu, druhá však proběhla až na konci června. To je však dáno i možnostmi dané mentorky, která v daném centru pracuje. První akce se bohužel zúčastnily pouze dvě mentorky a dvě středoškolačky a druhé čtyři mentees. Nabízely jsme hromadných akcí více, například exkurzi do IT firmy NetUniversity, kam nás pozvala paní ředitelka, která dlouhodobě hledá IT odbornice, či návštěvu Ústavu aplikované informatiky na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, ale účastnice programu o ně neprojevily zájem. Když jsme se v evaluačním dotazníku ptaly, proč se akcí nechtěly účastnit, polovina napsala, že většina nabízených akcí pro ně byla příliš daleko a nechtěly mít ve škole příliš mnoho absencí, jiné uvedly, že se nabízené akce týkaly oborů, které je nezajímají. Zároveň však byly tento rok velice aktivní samotné mentorky, které v rámci naší uzavřené mentoringové skupiny na facebooku zvaly ostatní účastnice programu na různé akce, které se konaly na jejich školách, pracovištích a v okruhu přátel z oboru. V závěrečných evaluacích se pak ukázalo, že dívky například navštívily BrmLab, první český „hackerspace“, kde se dozvěděly o projektech, do kterých by se mohly zapojit, Týden vědy na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT, Veletrh vědy a výzkumu v Olomouci, festival dokumentárních filmů o vědě Academia Film Olomouc, dny otevřených dveří jednotlivých škol a jedna středoškolačka se zúčastnila soutěže pro
středoškoláky na ČVUT. Zde bych chtěla podotknout, že mentorky byly na facebooku mnohem aktivnější než v minulých letech, za což jim moc děkuji. Svůj podíl na tom má jistě i nová posila týmu Martina Fucimanová, která byla sama na facebooku natolik aktivní, že tím zajisté motivovala i ostatní, aby facebookovou stránku používaly jako komunikační kanál více než v předchozích ročnících. Tento systém, kdy jsou mentees informovány na facebooku a akce nejsou organizovány hromadně koordinátorkami programu, se ukázal jako efektivnější a pro středoškolačky příjemnější, než když je koordinátorka „spamuje“ emaily. Pro příští rok proto nebudeme na tomto systému nic měnit. Zároveň budeme v příštím roce informovat o akcích pro středoškolačky i bývalé mentees z roku 2014, neboť mnohé tyto informace hodnotily jako velice užitečné (a v roce 2015 budou ještě na střední škole - ve 4. ročníku), jako například tato středoškolačka: „Moc díky za ně! Strašně mě štvalo, že třeba přednášky o astrofyzice byly až v Olomouci, ale to není váš problém. Jestli to půjde, ráda bych ve skupině pro podobné novinky setrvala.“ Zajistit co nejvyšší počet potenciálních mentees pro úvodní schůzku Tuto výzvu se podařilo naplnit. Během podzimního náboru se přihlásilo neuvěřitelných 94 středoškolaček (v minulém ročníku to bylo 42). Podařilo se toho docílit změnou ve strategii oslovování středních škol. Školám v jednotlivých krajích nebyl zaslán hromadný email, nýbrž byli individuálně oslovováni jednotliví vyučující, kteří jsou ve funkci studijních poradců či zástupců ředitele. Zatímco na hromadný email byla mizivá odezva, na individuálně adresované emaily byla odezva výrazně vyšší. Koordinátorka programu tak během podzimu navštívila v porovnání s předchozími ročníky mnohem více středních škol, kde studentkám program osobně představila, popřípadě poslala konkrétním vyučujícím informační materiály a tito je rozdali svým studentkám. Skokový nárůst počtu zájemkyň byl obzvláště citelný zejména v Praze, kam na úvodní schůzku dorazilo tolik středoškolaček, že jsme se při seznamování s mentorkami téměř nevešly do místnosti. V příštím roce proto bude nutné zajistit nové prostory pro úvodní schůzku. Zároveň je třeba poznamenat, že tato enormní účast vedla k mnohem příjemnější atmosféře během úvodní schůzky, která tak byla pro většinu zúčastněných zábavnější a živější než v minulých letech. Zlepšit/oživit koncepci představování mentorek středoškolačkám na úvodní schůzce Kromě toho, že k oživení úvodní schůzky přispělo již samotné výrazné zvýšení počtu účastnic, změnily jsme také koncepci představování mentorek středoškolačkám. V předchozích ročnících mentorky představily sebe a svůj obor (každá to mohla udělat jinak – některé si připravily powerpointovou prezentaci, jiné se představily jen tak „od stolu“) a následně nastala „volná zábava“, což znamenalo, že každá středoškolačka měla možnost se jít zeptat na další podrobnosti těch mentorek, které ji nejvíce zaujaly. Tento formát však vedl k trapným situacím, kdy se kolem prezentačně zdatnějších mentorek „showmanek“ vytvořil hrozen středoškolaček a ostatní mentorky seděly osamoceně a čekaly, jestli za nimi nakonec někdo přijde nebo ne. Jedna mentorka do evaluace napsala, že si připadala jako „na koňském trhu“. Kromě toho, že to bylo pro většinu mentorek nepříjemné a nudné, vedla tato situace k tomu, že některé mentorky byly velice přetížené, neboť se k nim přihlásilo příliš mnoho mentees, a mentees si tím zase zavíraly cestu k oborům mentorek, které nebyly na první pohled tak zábavné a sympatické. Proto jsme přistoupily k formátu „speed datingu“, kdy každá středoškolačka musela dvě minuty mluvit s každou mentorkou – koordinátorka vždy po dvou minutách vyzvala středoškolačky, aby se posunuly o mentorku dál. Mentorky přitom dostaly od
koordinátorky své vizitky s kontaktem a uvedenou školou a oborem, které jednotlivým středoškolačkám rozdávaly, aby je tyto mohly v případě zájmu kontaktovat. Potenciální mentees zase před schůzkou dostaly emailem dokument s medailonky všech přihlášených mentorek, aby měly představu, s kým se na schůzkách mohou potkat a připravily si pro jednotlivé mentorky dotazy. Většina mentorek z minulých ročníků hodnotila tento formát seznamování s mentees jako mnohem lepší než formát bývalý. Středoškolačky jej také hodnotily pozitivně. Jedna například uvedla, že kdyby nemusela, tak by „s většinou mentorek asi nemluvila a nedověděla se o jiných zajímavých oborech. Myslím, že to může dost ovlivnit spoustu mentees, i ty, které si myslí, že jdou do mentoringu za jedním konkrétním oborem :-).“ Je zde však stále prostor pro zlepšování. Pro mentorky je tento formát velice náročný a některé středoškolačky jsou natolik oborově vyhraněné, že si nemají s mentorkami z jiných oborů co říct. V příštím ročníku proto nejspíš vytvoříme menší skupiny mentees, které se budou posouvat mezi mentorkami a zároveň budou mít možnost si udělat „pauzu“ v případě, že dojdou k mentorce, jejíž obor je vůbec nezajímá. Zároveň posadíme k jednomu stolu mentorky z příbuzných oborů a středoškolačky tak nebudou mluvit s každou zvlášť, ale se všemi z dané specializace najednou. Schůzka se tím urychlí a mentorky budou méně umluvené. Výstupy závěrečné evaluace čtvrtého ročníku Stejně jako minulý rok proběhla po oficiálním ukončení programu na konci června 2014 jeho evaluace formou dotazníkového šetření. Dotazníky vyplnilo 38 mentees a 29 mentorek. Opět jsme se zaměřily především na to, jaká byla očekávání účastnic programu, zda byla naplněna a co považují účastnice za největší přínos programu. Motivace k účasti v programu Co se motivace k účasti a očekávání mentorek i mentees týče, lze zkonstatovat, že se nelišily od účastnic minulých ročníků. Pro podrobnější popis proto na tomto místě jen odkážeme na zprávu z prvního ročníku1 a její kapitolu Evaluace - očekávání a zde uvedeme jen stručný výčet motivací. Mentorky: Povzbuzení dívek ke studiu genderově netradičních oborů a odbourávání genderově stereotypních představ o vlastním oboru/škole o mentorka, která se zúčastnila již minulých ročníků, prohlásila: „Považuji za důležité měnit zkreslený pohled na technické vědy jako na mužskou záležitost. Děvčata jsou stále hendikepována a odrazována od jejich studia, ať už ze strany rodiny, školy nebo společnosti obecně. Proto je potřeba, aby věděla, že cesta vědy je pro ně otevřená, že lze skloubit vědu a mateřství, že ženy ve vědě nejsou divné a že je to pro nadané dívky dobrá volba.“ o jiná zase uvedla: „Sama vím, jaké to bylo být na střední a nevědět o vysokých školách nic. Myslím si, že u spousty holek to může napravit špatné předsudky o těchto oborech.“ Pomoc se skutečně informovaným vývěrem vysoké školy/oboru (zejména poskytnout reálný pohled na vysokoškolské studium, které je často v rozporu se zkreslenými představami středoškoláků a středoškolaček)
1
http://www.zenyaveda.cz/files/zprava-z-projektu-2011.pdf
o
mentorky se vyjadřovaly: „Sama bych na gymplu uvítala možnost setkat se s reálnými lidmi z praxe namísto vyumělkovaných katalogů s nabídkou studijních oborů“ nebo „Vím, že při rozhodování o výběru vysoké školy mají středoškolačky velmi omezené informace. Chtěla jsem jim přiblížit, co přesně se na mojí škole studuje, aby se mohly lépe rozhodnout.“ o většina mentorek také uvedla, že se zapojily, neboť by samy na střední škole takový program uvítaly, jako například tato mentorka: „Já osobně jsem z mentoringového programu nadšená. Jediné, co mě na něm mrzí, je, že nebyl, když jsem byla na střední škole já.“ Seznámení mentee/s s vlastním oborem a vědou v praxi a obecně popularizace a propagace vlastního oboru Poznání nových lidí (vysokoškolaček i středoškolaček) Některé mentorky chtěly prostřednictvím mentoringu rozvíjet své pedagogické dovednosti o jako například tato mentorka: „Ráda poznávám nové lidi a ráda pomáhám. Ke svému magisterskému studiu jsem dělala i pedagogické minimum a očekávala jsem, že spolupráce se středoškolačkami mi pomůže se znovu přiblížit tomu, jak takto mladí lidé přemýšlejí a co potřebují“.
Mentees: Motivace středoškolaček nám potvrdily, že je skutečně stále třeba dívky podporovat ve studiu technických oborů, neboť ve společnosti doposud panuje představa, že dívky jsou na tyto předměty méně nadané a věda a výzkum v této oblasti není pro dívky vhodná volba. o jedna středoškolačka například poznamenala: „Podle mě není u žen neobvyklá schopnost pracovat v oboru IT, ale spíše zájem o něj.“ o jiná mentee zase uvedla: „Hlavně jsem potřebovala nějakou podporu, abych šla studovat to, co mě zajímá.“ Zejména však chtěly pomoc s výběrem oboru a školy (potvrzení/vyvrácení původní volby; zjištění možností uplatnění; poznat co nejvíce oborů; získání informací o konkrétních školách, které nelze vyčíst na internetu nebo získat na dnech otevřených dveří) o jedna středoškolačka například uvedla: „Byl to pro mě další krok k vybrání vysoké školy a chtěla jsem vědět, zda je pro mě ČVUT pravou volbou.“ o jiná se zase vyjádřila: „Chtěla jsem se dozvědět něco o škole, na kterou chci jít. Další motivací byla možnost najít zajímavý obor, o kterém ještě nevím, a který by mě bavil.“ Většina také chtěla poznat, jak to chodí na vysoké škole (prostředí, systém studia, lidé) Středoškolačky, které žijí mimo univerzitní města, lákalo i poznat Prahu, Brno a Olomouc. o jako například tuto mentee: „Chtěla jsem poznat prostředí vysoké školy a také studijní město, do kterého bych se ráda přestěhovala.“ Přínos programu pro jeho účastnice - efektivita Mentees Výše uvedená očekávání středoškolaček čtvrtý ročník naplnil a mnohé z nich uvedly, že je dokonce předčil – buď tím, že si s mentorkou tak porozuměly, že získaly novou kamarádku, nebo tím, že navštívily místa, která nečekaly, jak napovídají tyto citace: „Má očekávání se naplnila úplně ve všem.
V tom, že jsem potkala skvělé lidi, dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací a navíc se podívala na místa, kam bych nikdy nešla (ať už to byly laboratoře VŠCHT nebo veřejnosti nepřístupné prostory pražského letiště)“ nebo „Seznámila jsem se skvělým člověkem a budeme se nejspíš vídat i nadále“ nebo „Bylo toho i více než jsem myslela. Všichni byli moc příjemní a vstřícní, dozvěděla jsem se spoustu nových, užitečných věcí“. Můžeme proto s radostí konstatovat, že i čtvrtý ročník byl úspěšný. Většina středoškolaček si ujasnila, na jakou vysokou školu a na jaký obor si podá přihlášku. Program tedy pomohl mentees zorientovat se v nabídce jednotlivých škol a studijních oborů a nasměroval je ke konkrétním specializacím (kromě náplně studia je mentorky seznámily i s možnostmi uplatnění po jejich absolvování na akademickém i neakademickém trhu práce). Některé dívky utvrdil v jejich původním výběru, jak ukazují tyto citace: „Ujistila jsem se, že jsem si vybrala dobře :-)“; „U zvolených škol jsem setrvala a získala jsem ještě větší motivaci věnovat se svému oboru“, a některé naopak díky programu přehodnotily své preference: „Byla jsem na Karlově univerzitě na Matfyzu a na Masaryčce. Více mě zaujala UK. Mentoring splnil svůj účel, zjistila jsem rozdíly“ nebo „Program mě nasměroval ke škole, kterou bych studovala raději než jiné.“ Zároveň i ty středoškolačky, které si ani po absolvování programu stále nejsou jisté, na jakou vysokou školu se přihlásit, hodnotily program pozitivně, neboť si zásadně rozšířily studijní obzory, poznaly univerzitní města a některé přesvědčil jít vůbec studovat vysokou školu: „Nebyla jsem si jistá, zda vůbec mám zkoušet chodit na vysokou školu. Podceňovala jsem se. Tento program mě přesvědčil, abych studovala dál, a teď se nemohu dočkat, až na té vysoké budu“ nebo „Stále nevím, co přesně chci studovat, ale po absolvování programu mám kladný vztah k Olomouci. Bylo by fajn studovat právě tam“; „Díky mentoringu jsem objevila spoustu oborů, o kterých jsem vůbec netušila“; „Dostala jsem se na místa, kam se normálně dostat nedá, mám rozšířené obory, inspiraci, no paráda :-)“. Program podpořil většinu středoškolaček v rozhodnutí studovat technickou nebo přírodovědně zaměřenou vysokou školu. Seznámení s vysokoškolským prostředím pomohlo dívkám nabýt pocit jistoty a potřebné sebevědomí: „Utvrdila jsem se v tom, že žena + věda je normální věc a nebudu za exota.“ K odbourávání obav přispívá i skutečnost, že díky mentoringu získaly dívky kontakt na člověka, na něhož se mohou obrátit i během budoucího vysokoškolského studia, neboť většina mentees plánuje zůstat se svou mentorkou i nadále v kontaktu. Jedna mentee dokonce uvedla, že s mentorkou rozhodně zůstane v kontaktu, neboť „je to skvělá žena “, jiná plánuje informovat svoji mentorku o svém budoucím studiu: „Pokud se nakonec opravdu dostanu tam, kam jsem chtěla, osobně si na začátku roku za mentorkou s kytkou nebo čokoládou dojdu a poděkuji, že mi dodala odvahu a uklidnila v přesvědčení, že je možné se dostat tam, kam chceme.“ Některé dvojice a skupiny plánují se dále vídat či si psát i v případě, že je mentorka z jiného oboru, než jaký dívky plánují studovat, neboť navázaly nejen mentorský, ale především kamarádský vztah: „Moje mentorka mi ochotně pomohla i v otázkách, které se netýkaly mentoringu, a chtěla bych, aby to tak i zůstalo.“ Navíc všechny mentees uvedly, že by program doporučily ostatním středoškolačkám. Hlavním důvodem byl typ informací a zkušeností, které mentoring poskytuje a jež lze velice těžko získat jiným způsobem. Mentoring nabízí něco, co studentky nenajdou na internetu, ani na vysokoškolských dnech otevřených dveří či studijních veletrzích, ani u svých středoškolských vyučujících. Nadpoloviční většina středoškolaček navíc hodnotila informace, které získají na svých středních školách jako nedostatečné (zároveň je však třeba poznamenat, že mnohé uváděly, že to nevnímají jako chybu svých vyučujících, neboť je to jejich vlastní zodpovědnost, hledat si potřebné informace) nebo jen jiné povahy, než jaké by je nejvíc zajímaly. Středoškolačky se například vyjádřily: „Je to jedinečná
příležitost si popovídat s lidmi z vysněné vysoké školy a podívat se na ni mimo dny otevřených dveří. Získáš tím objektivní pohled na školu, takže pak nebudeš litovat, že ses na ni hlásila nebo ses někde přihlásit měla“ nebo „Myslím, že je to velice dobrá zkušenost a hlavně možnost objevit něco, co by vás v budoucnu mohlo opravdu bavit, a ne jenom jít někam, kam jdou všichni, protože o ničem jiném dobrém nevím“. Když jsme se mentees ptaly, zda se některá jejich očekávání nenaplnila, tradičně odpovídaly, že očekávaly více schůzek s mentorkou či mentorkami. Na začátku programu si totiž většina středoškolaček a mentorek myslí, že se stihnou vídat jednou měsíčně. To se však pro většinu dvojic a skupin ve všech ročnících ukázalo jako nereálné. V průměru většinou stihnou 2-3 setkání. Výjimečně aktivní dvojice stihly maximálně 6 až 7, jiné zase jen jedno nebo žádné, zejména kvůli vzdálenosti, ale v takovém případě spolu většinou komunikovaly přes email či facebook. Samy středoškolačky navíc uznávají, že chyba bývá v tomto směru často i na jejich straně, jako například tato mentee: „Po přečtení vašeho seznamu papíru možných aktivit jsem si vysnila, co bychom mohly všechno stihnout, a nestihlo se. Předpokládala jsem, že se budeme scházet častěji, nakonec však nebyl moc čas. Ale je to moje chyba, kdybych byla aktivnější, tak bychom to všechno stihly. Mentorky jsou však moc milé a nabízejí další spolupráci.“ Jedna skupina mentees byla s programem nespokojená, neboť jejich mentorka byla podle jejich tvrzení neochotná a pasivní. Bohužel, žádná z nich nedala koordinátorce po prvním nepříjemném setkání vědět, ačkoli dostávaly pravidelné monitorovací emaily, zda je vše v pořádku. Toto je veliká škoda, neboť zrovna z daného oboru bylo v programu více vysokoškolaček a nebyl by proto problém danou mentorku z programu vyřadit a zprostředkovat dívkám spolupráci s jinou mentorkou. Některým středoškolačkám také chyběl kontakt s ostatními mentees. To bylo dáno především tím, že dívky nechodily na inzerované hromadné aktivity. To je však dáno především tím, že mentees jsou z různých měst a často nemohou na danou aktivitu přijet. Na této věci se proto s velkou pravděpodobností v dalších ročnících nic nezmění. Budeme to však více jasně avizovat na úvodní schůzce, abychom dívkám ušetřily v tomto směru zklamání. Zároveň jim však chceme do budoucna umožnit alespoň více kontaktu virtuálního, neboť připravujeme nové webové stránky, v jejichž rámci bude na intranetu diskusní fórum. Mentorky Čtvrtý ročník naplnil většinu očekávání téměř všem mentorkám, včetně získání většího nadšení pro jejich vlastní studium či zlepšení vlastních komunikačních a organizačních schopností, zejména v případě mentorek, které měly na starost tři a více mentees. Vyzkoušet si organizovat takovéto hromadnější akce ocenily i mentorky, které mají zkušenosti i jako vedoucí táborů pro děti: „Je něco jiného organizovat skupinu, kterou znám a kde je jasný plán (na táboře jedeme ne výlet do Olomouce) a skupinu, se kterou se vidím poprvé a program je zcela na mě.“ Jedna mentorka, která je zároveň naší bývalou mentee z pilotního kola projektu, uvedla, že jí program v roli mentorky přinesl další „seberozvíjení“ díky nutnosti mluvit před lidmi a prodat zábavně a srozumitelně svůj obor a také „uvědomění, jak skvělou školu studuji. Ono, když člověk vypichuje ty pozitiva, tak si je konečně pořádně uvědomí. Mentoring mi pomáhá najít i samu sebe. Když vidím holky, vzpomenu si na sebe v jejich věku. Je to prospěšné pro obě strany“. Jiná zkušená mentorka zase napsala, že se zúčastnila již druhého ročníku proto, že je pro ni „obohacující potkávat mladá děvčata na začátku kariéry, získávám tím další motivaci do své práce“. Jedna z nových mentorek zase uvedla, že jí samotné dodalo energii, když zjistila, že „po těch dvou letech na škole mám o čem povídat“. A také podobně jako mentees i mentorky uváděly, že je příjemně překvapilo, že získaly i nové kamarádky, a že i ony si rozšířily obzory o vysokoškolském studiu: „Myslím, že jsme se s Terkou dost sblížily. Mentoring mi
tedy přinesl novou kamarádku. Zároveň jsem se na úvodní schůzi dozvěděla, co lze všechno studovat a velmi mě to překvapilo.“ Přestože mentorky hodnotily jako obohacující spolupráci s více středoškolačkami najednou a skvěle ji zvládaly (některé si velkou skupinu pěti či šesti mentees rozdělily do dvou menších skupin podle toho, z jakých měst středoškolačky pocházely, aby jezdily z jednoho města společně), některým mentorkám vyhovuje více původní formát mentoringových dvojic. Jak se vyjádřila například tato mentorka, která měla v předchozím ročníku velkou skupinu mentees: „Letošní ročník pro mě byl jiný především proto, že jsem se mohla věnovat pouze a jenom svojí mentee. Velmi mi přirostla k srdci a nebojím se říct, že mi mentoring letos přinesl především skvělou kamarádku.“ Celkově tedy mentorky hodnotily čtvrtý ročník programu jako zdařilý a většina se chce zúčastnit i ročníku pátého (20 z 28, které dotazník vyplnily). Zbývající mentorky se dalšího ročníku nezúčastní proto, že tento rok dokončily studium nebo jej budou dokončovat a nebudou mít čas z důvodu psaní diplomové práce, některé odjely na zahraniční pobyt do zahraničí a plánují se zúčastnit znovu napřesrok. Evaluace čtvrtého ročníku z pozice koordinátorky S velkou radostí můžeme konstatovat, že rok od roku má program pozitivnější hodnocení, a to jak ze strany mentees, tak mentorek. Příčinu vidíme zejména v tom, že se programu zúčastňují čím dál tím více skutečně motivované středoškolačky. Zatímco v prvních ročnících jsme téměř přemlouvaly středoškolačky, aby se do programu zapojily, dnes je již program natolik dobře etablovaný, že se nám hlásí středoškolačky i samy s tím, že si nás samy našly na internetu nebo že se o něm dozvěděly od svých starších spolužaček, které se do programu zapojily v předchozích letech. Zároveň díky změně naší strategie oslovování středních škol (viz výše) se o programu dozvědělo výrazně větší množství dívek, takže ve chvíli, kdy se třetina z nich do programu nakonec nezapojila, protože je nezaujal žádný z nabízených oborů mentorek, stále zůstalo v programu velké množství mentees, které o program skutečně stály. Tuto změnu pozitivně komentovaly zejména mentorky, které se progarmu zúčastnily již po několikáté. Zároveň díky zvyšování počtu mentorek dochází ke zvyšování pestrosti nabízené palety oborů, takže středoškolačky mají čím dál tím větší možnost spolupracovat s mentorkou z preferovaného oboru nebo alespoň z oboru příbuzného. Také změna koncepce úvodní schůzky, kdy byla každá středoškolačka nucena dvě minuty hovořit s každou z mentorek, přispěla k tomu, že si mentees vybíraly takové mentorky, které jim byly i osobnostně sympatické. Dále středoškolačky velice pozitivně hodnotí možnost spolupráce s více mentorkami najednou. Jednak si tím výrazně rozšiřují obzory a jednak se tím eliminuje zklamání z programu v případě, že komunikace s jednou mentorkou nefunguje podle očekávání. Celkově vytvořily mentorky a mentees 24 skupin a 11 dvojic. Pokračuje tedy trend, že skupiny převažují nad původním formátem dvojic. Je to samozřejmě dáno i tím, že každá středoškolačka má možnost spolupracovat s libovolným počtem mentorek. Největší rekordmanka měla čtyři mentorky. Skutečnost, že jsou středoškolačky s programem opravdu spokojené, dokládají i jejich plány zúčastnit se jej v budoucnu v roli mentorek, jako například tyto dvě dívky: „Program se mi moc líbil a ráda bych se později stala znovu jeho součástí, ale už jako mentorka“ a „Mockrát děkuji a doufám, že se přidám, až se na tu vysokou dostanu.“ Zde bychom chtěly poznamenat, že čtvrtého ročníku se zúčastnily dvě
mentorky, které absolvovaly pilotní projekt programu jako mentees, a jedna bývalá mentee nás již informovala, že se zapojí od příštího roku. Z tohoto trendu jsme opravdu nadšené. Stále je zde však prostor pro zlepšování propagace programu. Podobně jako v minulých letech nám opět středoškolačky psaly, že je třeba zvýšit povědomí o existenci programu, jako například tato mentee: „Myslím, že je škoda, že o tak báječném projektu ví tak málo lidí.“ nebo i mentorka: „Rozhodně je to skvělý nápad a doufám, že časem se rozroste a dostane se do podvědomí ještě víc.“ Budeme se tedy snažit vymyslet nové způsoby, jak program u cílové skupiny zviditelnit. Zároveň je však třeba říci, že středoškolačky stále vyjadřovaly zájem o větší výběr oborů mentorek. Jedna středoškolačka napsala, že ačkoli ona si vybrala a byla spokojená, její spolužačky žádný z nabízených oborů nezaujal, a proto se nakonec programu nezúčastnily. Zejména se to týkalo dívek, které žijí daleko od Prahy, Brna či Olomouce, a nechtěly dojíždět za mentorkami, jejichž obory pro ně nebyly až tolik zajímavé. Proto bychom rády nepolevily ve snaze i nadále rozšiřovat nabídku oborů mentorek a zároveň bychom se rády pokusily navázat spolupráci s vysokými školami v dalších městech, například s Technickou univerzitou Liberec nebo Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitou v Ostravě. Několik středoškolaček také napsalo, že by mělo zájem o mentorku z vysoké školy v zahraničí. V tomto směru však prozatím nebudeme podnikat žádné kroky, neboť to není v našich finančních možnostech. Dále bychom se rády v dalších letech více „revanšovaly“ mentorkám za jejich skvělou práci. Proto jsme se mentorek zeptaly, zda by měly zájem o kurzy tzv. osobního rozvoje nebo „soft skills“. Tento nápad se setkal s pozitivní odezvou. Největší zájem byl o témata časový management, komunikační a prezentační dovednosti, koučing, vedení projektů, práce v týmu. Tyto kurzy se pokusíme zajistit a budeme na ně zvát i bývalé mentorky. Tyto „hromadné akce“ pro mentorky by se mohly líbit také těm mentorkám, které nám psaly, že jim v programu scházel bližší kontakt s ostatními mentorkami. S mentorkami z minulých let plánujeme zůstat v kontaktu i z důvodu zprostředkování možných exkurzí po jejich pracovištích v případě, že ukončily studium a začaly pracovat v oboru. Navrhovaly to i samotné mentorky: „Bylo by asi dobré mentees ukázat i úspěšné absolventy z oborů mentorek – moje mentees se totiž bály o možnosti práce po studiu takovýchto oborů.“ Závěrem bychom chtěly ještě poznamenat, že jsme velice rády, že se program výrazně rozrostl, neboť když jsme s ním začínaly, tak se nám o takových počtech, jako je 63 středoškolaček a 35 mentorek, ani nesnilo. Děkujeme všem, které se zapojily a také všem, které a kteří nám s jeho rozjezdem pomáhaly. Zároveň však nehodláme v naší práci polevit, spíše naopak. Z evaluací opět vyšlo najevo, že postoje okolí k ženám ve vztahu k technickým vědám a vědecké kariéře, s nimiž se středoškolačky i mentorky setkávají, jsou stále silně genderově stereotypní a spíše dívky od studia těchto oborů odrazují. 25 středoškolaček a 15 z 20 nových mentorek uvedlo, že se setkalo s negativním postojem k jejich studijním plánům v rodině, u vyučujících či vrstevníků, o stále silném koloritu vtipů o ženách a technice či studentkách „Matfyzu“ ani nemluvě. Mentees například napsaly: „I mí rodiče si myslí, že jako žena nemám takovou šanci ve vědě něco dokázat, jako kdybych byla muž.“; „Když jsem se někdy v deváté třídě prarodičům zmínila o tom, že bych ráda na ČVUT, jen se podivili a dále tomu nepřikládali žádný význam.“ nebo „V rodině moc nesouhlasí s mojí volbou. Myslí si, že to není nic pro mě, studovat technickou školu.“ O to větší je pro nás odměnou, když se v evaluacích dočteme, že se takové dívky díky mentoringu přesvědčily, že „opak je pravdou“.
A úplně nakonec bychom se chtěly trochu koordinátorsky pochlubit, že mentorky i mentees velice pozitivně hodnotily celou organizaci programu. Jedna středoškolačka například uvedla, že ji na programu nejvíce překvapil „přístup ze strany organizátorek, naprosté nasazení a ochota“. Slibujeme, že na tomto v příštích ročnících nic měnit nebudeme! Výzvy pro příští ročníky
2
Doladit koncepci představování mentorek středoškolačkám na úvodní schůzce
Dále se snažit rozšiřovat výběr oborů mentorek (pro tyto účely se snažit zapojit další vysoké školy)
Nadále se snažit oborově navracet mentoring technickým vědám a specializacím, v nichž jsou ženy silně podreprezentovány
Zajistit co nejvyšší počet potenciálních mentees pro úvodní schůzku2
Více se revanšovat mentorkám – odvádějí skvělou práci
Zdůvodnění viz Zpráva 2012 (s. 10-11): Více středoškolaček znamená více různých preferovaných oborů, včetně těch výrazněji technických, a zároveň je předpokladem možnosti uskutečnit větší počet hromadných aktivit. Pokud má o hromadnou aktivitu v jednom městě zájem například jen třetina mentees s mentorkami z tohoto města, je zásadní rozdíl, pokud to znamená tři osoby nebo deset. Obzvláště vezmeme-li v potaz, že téměř vždy ještě někdo z přihlášených na poslední chvíli do programu nenastoupí. Při současném počtu mentees to totiž vedlo k bizarní situací, kdy na aktivitu dorazilo 5 mentorek a jeden vyučující, a jen dvě mentees.
