MENTORINGOVÝ PROGRAM PRO STUDENTKY STREDNÍCH ŠKOL SE ZÁJMEM O TECHNICKÉ OBORY
Projektová zpráva
Kateřina Cidlinská
Sociologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i Praha 2013
Projektová zpráva 2013 se zaměřuje (pouze) na průběh třetího ročníku mentoringového programu pro středoškolačky Národního kontaktního centra – ženy a věda. Veškeré podrobnější informace o motivacích k vytvoření mentoringového programu pro dívky, které jsou nadané na technické obory a zajímají se o vysoké školy technického zaměření, o samotném konceptu mentoringu a jeho potenciálu pro podporu žen v tradičně spíše mužských oborech, o historii našeho programu a doporučení pro ty, kteří zvažují ustavení mentoringového programu ve své instituci, jsou detailně rozvedeny již ve zprávě z prvního ročníku a z pilotního kola programu, které jsou dostupné z webových stránek našeho mentoringového programu http://www.zenyaveda.cz/mentoring/co-jementoring/. Kdo se zúčastnil třetího ročníku programu Zapojené vysoké školy Třetího ročníku programu se zúčastnily stejné školy jako ročníku předchozího. Kromě nich se nově zapojila i Univerzita Karlova, konkrétně její Matematicko-fyzikální fakulta. Byla tedy opět pokryta města Praha, Brno a Olomouc. Konkrétně se jednalo o tyto školy: České vysoké učení technické (ČVUT) Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) Univerzita Karlova (UK) Vysoké učení technické (VUT) Masarykova univerzita (MU) Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU) Univerzita Palackého v Olomouci (UPOL) Mentorky Třetího ročníku se zúčastnilo 19 mentorek. 9 z Prahy (5 ČVUT, 3 VŠCHT, 1 UK), 5 z Brna (2 MU, 2 VUT, 1 VFU) a 5 z Olomouce (UPOL). Obory mentorek: Experimentální jaderná a částicová fyzika Fyzika – optika a optoelektronika Konstrukce a dopravní stavby Pozemní stavitelství a architektura Stavebně materiálové inženýrství Technika a technologie v dopravě a spojích – letecká doprava Grafika, programování, informatika Kybernetika a robotika Algebra, teorie čísel a matematická logika Organická chemie Biochemie Biotechnologie léčiv Genomika a proteomika Mikrobiologie Molekulární a buněčná biologie
Zoologie Veterinární lékařství Výčet zapojených studijních oborů napovídá, že se ve třetím ročníku, oproti ročníku předchozímu, zvýšil počet mentorek z výrazněji technických specializací a program se tak více přiblížil jeho původnímu záměru, kterým je zvyšovat podíl žen v technických oborech. Zároveň se podařilo zajistit středoškolačkám obecně bohatší paletu oborů, z nichž mohly vybírat. Třetí ročník tedy úspěšně reagoval na dvě výzvy z ročníku předchozího, a sice 1) zajistit co nejpestřejší výběr oborů mentorek; 2) vrátit mentoring oborově technickým vědám a specializacím, v nichž jsou ženy silně podreprezentovány (viz. Zpráva z projektu 2012: 10). Středoškolačky Třetího ročníku se zúčastnilo 26 středoškolaček (mentees), přičemž většina z nich nepocházela z univerzitního města své mentorky (viz níže výčet středních škol), a musela proto za mentoringovými aktivitami dojíždět (jen 5 středoškolaček za mentorkou nedojíždělo). Mentees z třetího ročníku tedy kvůli mentoringu cestovaly ještě více než středoškolačky v předešlých ročnících. Tyto cesty jsme (stejně jako v prvním a druhém ročníku) středoškolačkám proplácely a v případech absence z jejich školní výuky jsme vystavovaly omluvenky. Většina středoškolaček studovala gymnázium, čtyři studovaly střední průmyslovou školu. Středoškolačky pocházely z těchto středních škol: Střední průmyslová škola Hranice Gymnázium Zábřeh Gymnázium, Olomouc, Čajkovského 9 Gymnázium, Brno, Vídeňská 47 Gymnázium Šternberk Gymnázium Nymburk Gymnázium Františka Procházky Sušice Gymnázium Budějovická (Praha) Gymnázium Čelákovice Střední průmyslová škola keramická a sklářská Karlovy Vary Harmonogram třetího ročníku Třetí ročník probíhal standardně od ledna do června 2013. Na podzim roku 2012 se uskutečnil nábor mentorek a středoškolaček, v lednu 2013 úvodní schůzka, jejíž součástí bylo školení a vzájemné představení potenciálních mentorek a jejich mentees. Tato schůzka proběhla v každém z univerzitních měst, z nichž byly mentorky, tedy v Praze, Brně a Olomouci. Některé středoškolačky se účastnily schůzek ve více městech, aby zjistily, jaká je nabídka oborů a jaké jsou mentorky i v jiném městě, než které je jim nejblíže. Po této schůzce/schůzkách daly středoškolačky vědět koordinátorce programu, zda se do programu zapojí, a pokud ano, se kterou mentorkou. Pak byl již program ponechán v režii jednotlivých mentoringových dvojic či skupin. Program byl oficiálně ukončen 14. června 2013. Následně byl účastnicím zaslán emailem evaluační dotazník a v jednotlivých městech byly uskutečněny závěrečné schůzky.
Náplň programu Stejně jako v minulém roce patřily mezi hlavní náplň programu jednotlivých dvojic a skupin návštěvy školy, přednášek, cvičení, laboratoří, ale i méně formální ukázky studentského života, jako byla například návštěva menzy, studentského diskusního klubu či rozhovory o nejen ryze studijních tématech či procházka univerzitním městem v případě mentees, které žijí jinde. Mentorky seznamovaly své mentees se svými spolužáky, spolupracovníky a vyučujícími. Více než polovina mentees hodnotila jako nejužitečnější právě prohlídku školy a zejména těch jejích prostor, kam veřejnost jinak nemá přístup (především do laboratoří), a za ní hned následovala na žebříčku oblíbenosti návštěva přednášky. Zároveň mentees, které návštěvu přednášky během programu nestihly uskutečnit nebo navštívily jen jednu, uváděly, že je toto nejvíce mrzí. Zároveň však dodávaly, že jsou s mentorkou dohodnuty na doplnění této mentoringové zkušenosti v novém akademickém roce, již mimo oficiální běh programu. Reakce na hlavní výzvy z minulého ročníku Zajistit co nejpestřejší výběr oborů mentorek Tuto výzvu se podařilo částečně realizovat. Počet jednotlivých nabízených studijních oborů vzrostl ze 13 v minulém ročníku na 17, což je samozřejmě dáno i celkovým zvýšením počtu zapojených mentorek (ze 14 na 19), které zase souvisí se zvýšením počtu zájemkyň z řad středoškolaček. Jako velice pozitivní lze hodnotit zejména účast mentorek z fyzikálních specializací, které v minulých ročnících chyběly, a zapojení Matematicko-fyzikální fakulty UK, která se tak historicky poprvé účastnila našeho programu (viz výše sekce Zapojené vysoké školy a Obory mentorek). Vrátit mentoring oborově technickým vědám a specializacím, v nichž jsou ženy silně podreprezentovány Jak vyplývá z předchozího odstavce a sekce Obory mentorek, i na druhou výzvu se podařilo reagovat. Sice technické obory stále netvoří většinu nabízených oborů, nýbrž jen o něco více než polovinu, ale v porovnání s minulým ročníkem je to pozitivní posun (viz Zpráva z projektu 2012). V příštích ročnících bude snaha zvyšovat podíl technických oborů pokračovat. Zvýšit počet hromadných aktivit vzhledem k jejich velice pozitivnímu ohlasu ze strany středoškolaček, ale i mentorek Tuto výzvu se, bohužel, prozatím nepodařilo vyslyšet. Hromadná aktivita byla uskutečněna nakonec jen jedna – návštěva Matematicko-fyzikální fakulty UK, na níž byly představeny specializace informatika, grafika a robotika. Dále byly mentees pozvány na devátý ročník semináře pro studenty středních škol Masterclasses Katedry fyziky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT od mentorky, která se podílí na organizaci akce. Seminář navštívily dvě mentees. Vymyslet hromadnou aktivitu bylo jednou z povinností mentorek. Koordinátorka programu měla mentorkám po oznámení plánované aktivity zajistit rozšíření informace o aktivitě mezi ostatní účastnice programu a domluvu termínu akce. Mentorky však byly tento rok extrémně časově vytížené. Mnohé z nich byly v posledním ročníku, a potřebovaly se proto soustředit na psaní
diplomových prací a státní zkoušky. Nakonec proto byla vyhlášena jen jedna hromadná aktivita v červnu, tedy po ukončení zkouškového období na vysokých školách. Červen je však měsíc, kdy jsou zase nejvíce studijně vytížené středoškolačky, neboť je to doba uzavírání klasifikace a velkých závěrečných písemek před vysvědčením. Na tuto aktivitu dorazila jen jedna středoškolačka. Ve čtvrtém ročníku proto sice zůstane hromadná aktivita povinností mentorek, avšak koordinátorka bude vyžadovat, aby se aktivity uskutečnily dříve než v červnu. Středoškolačky samotné uváděly, že by více hromadných akcí uvítaly, avšak podobně jako minulý rok zároveň dodávaly, že když byla aktivita zorganizována, neměly čas se jí zúčastnit. Zvýšit počet mentees Počet mentees narostl z 22 na 26. Původně přihlášených mentees bylo ještě více, ale některé středoškolačky neměly zájem o žádný ze studijních oborů mentorek, pročež se programu nakonec nezúčastnily. V této souvislosti je však třeba připomenout, že ve třetím ročníku se podařilo zajistit znatelně pestřejší výběr oborů mentorek než v minulých ročnících, a zároveň mnoho mentorek se nakonec programu neúčastnilo, protože si je žádná středoškolačka nevybrala. Výzva zvýšit počet zájemkyň z řad středoškolaček tedy nadále trvá, neboť jak bylo řečeno již ve Zprávě z projektu 2012 (10-11): „více středoškolaček znamená více různých preferovaných oborů, včetně těch výrazněji technických, a zároveň je jedním z předpokladů uskutečnění většího počtu hromadných aktivit, aby nedocházelo k bizarním situacím, kdy na hromadnou aktivitu dorazí více mentorek a vyučujících než mentees“ (tato situace se bohužel opakovala i ve třetím ročníku). Výstupy závěrečné evaluace třetího ročníku Stejně jako minulý rok proběhla po oficiálním ukončení programu na konci června 2013 jeho evaluace formou dotazníkového šetření a skupinových diskusí v jednotlivých městech (vzhledem k malé účasti mentorek i mentees však nebyly vedeny dvě oddělené diskuse - mentees a mentorek zvlášť – jako v minulých letech, nýbrž se uskutečnila méně formální schůzka, na níž koordinátorka hovořila s mentorkami i mentees najednou o průběhu programu). Dotazníky vyplnilo 23 mentees a všech 19 mentorek. Skupinových diskusí se zúčastnilo 7 mentees a 7 mentorek. Opět jsme se zaměřily především na to, jaká byla očekávání účastnic programu, zda byla naplněna a co považují účastnice za největší přínos programu. Motivace k účasti v programu Co se motivace k účasti a očekávání mentorek i mentees týče, lze zkonstatovat, že se nelišily od účastnic minulých ročníků. Pro podrobnější popis proto na tomto místě jen odkážeme na zprávu z prvního ročníku1 a její kapitolu Evaluace - očekávání a zde uvedeme jen stručný výčet motivací.
Mentorky: povzbuzení dívek ke studiu genderově netradičních oborů a odbourávání genderově stereotypních představ o vlastním oboru/škole o Jedna mentorka prohlásila: „Pracovní prostředí v ČR, nejen ve vědě, rozhodně nepovažuji za rovnoprávné. Talentovaná mladá děvčata jsou stále svým okolím 1
http://www.zenyaveda.cz/files/zprava-z-projektu-2011.pdf
tlačena do studia méně náročných, případně pedagogických škol. Proto by tyto dívky měly vědět, že existují ženy, které si studium „mužského“ oboru vybraly a že v něm mohou být úspěšné“. A dodala: „pokud jim to hned nepůjde, tak ať se nevzdávají, stejně jako já“. Jiná mentorka, která se zúčastnila již minulých ročníků, zase uvedla: „Čekala jsem, stejně jako v minulých letech, že studentky budou mít příliš děsivé představy o studiu technických oborů. To se přesně naplnilo, takže doufám, že jsem tyto představy odbourala.“ pomoc s úspěšným přestupem ze střední na vysokou školu (zejména poskytnout reálný pohled na vysokoškolské studium, které je často v rozporu se zkreslenými představami středoškoláků a středoškolaček; pomoc s vývěrem vysoké školy/oboru) o jedna z mentorek napsala, že se do programu přihlásila „z chuti pomoci někomu s tím, v čem jsem se sama topila“. seznámení mentee/s s vlastním oborem a vědou v praxi a obecně popularizace a propagace vlastního oboru poznání nových lidí (vysokoškolaček i středoškolaček)
Mentees: pomoc s výběrem oboru a školy (potvrzení/vyvrácení původní volby oboru a školy; zjištění možností uplatnění; získání informací o konkrétních školách, které nelze vyčíst na internetu nebo získat na dnech otevřených dveří) o jedna středoškolačka například uvedla: „Nebyla jsem si stoprocentně jistá oborem, který chci studovat, a chtěla jsem se něco dozvědět o dalších technických oborech, které by mě mohly zajímat“. poznat, jak to chodí na vysoké škole (prostředí, systém studia, lidé)
Přínos programu pro jeho účastnice - efektivita Mentees Výše uvedená očekávání středoškolaček třetí ročník téměř stoprocentně naplnil, a lze jej proto hodnotit jako úspěšný. Většina středoškolaček si ujasnila, na jakou vysokou školu a na jaký obor si podá přihlášku. Program tedy pomohl mentees zorientovat se v nabídce jednotlivých škol a studijních oborů a nasměroval je ke konkrétním specializacím (kromě náplně studia je mentorky seznámily i s možnostmi uplatnění po jejich absolvování na akademickém i neakademickém trhu práce). Jedna mentee takto napsala: „Rozhodně je to skvělá příležitost pro akční a nerozhodné lidi, jako jsem já.“ Některé dívky utvrdil v jejich původním výběru a některé naopak díky programu přehodnotily své preference, jak ukazují tyto citace: „Spíše jsem se upevnila v názoru, že jsem si vybrala skvělý obor a zvětšilo to mé odhodlání daný obor studovat“; „Začala jsem uvažovat o jiné technické škole a více jsem se zaměřila na to, že chci být ve výzkumu. Ale od technických škol neustupuji“; „U jednoho oboru jsem zjistila, že nejspíš není úplně pro mě, jiný mě naopak mile překvapil“ nebo „[mentorka] mě zaujala pro svůj obor, i když jsem do mentoringu šla s úplně jinou představou.“ Mentoring tedy měl pro některé středoškolačky i příjemné neočekávané přínosy. Dalším bylo například poznání jiných programů pro středoškoláky, které pořádají různé vysoké školy (např. výše zmíněný seminář MasterClasses).
Program podpořil většinu středoškolaček v rozhodnutí studovat technickou vysokou školu. Seznámení s vysokoškolským prostředím pomohlo dívkám nabýt pocit jistoty a potřebné sebevědomí. Někomu v tomto směru pomohlo i zmapování samotného areálu školy: „Poznala jsem fakultu, už dokážu trefit, kam potřebuju a mám základní informace o oboru.“ K odbourávání obav přispívá i skutečnost, že díky mentoringu získaly dívky kontakt na člověka, na něhož se mohou obrátit i během budoucího vysokoškolského studia, neboť většina mentees plánuje zůstat se svou mentorkou i nadále v kontaktu. Všechny mentees také uvedly, že by program doporučily ostatním středoškolačkám. Hlavním důvodem byl typ informací a zkušeností, které mentoring poskytuje a jež lze velice těžko získat jiným způsobem. Mentoring nabízí něco, co studentky nenajdou na internetu, ani na vysokoškolských dnech otevřených dveří či studijních veletrzích, ani u svých středoškolských vyučujících. Téměř polovina dívek, stejně jako absolventky prvního a druhého ročníku programu, totiž hodnotila informace, kterých se jim dostává na středních školách, jako vcelku dostatečné, ale jiné povahy, než jaké by je nejvíc zajímaly. Jako obzvláště přínosná byla hodnocena možnost poznat školu jinak, než se sama prezentuje, z perspektivy studentky. Nepřekvapivě jako nejpřínosnější program vnímaly mentees, které si se svou mentorkou tak říkajíc „sedly“. Tyto dvojice či skupiny měly nejmenší problém dohodnout se na termínech schůzek a stihly jich proto nejvíce. Takto například skupina třech mentees na jednu mentorku stihla více schůzek, než některé dvojice: „Měly jsme skvělou mentorku, hodně nám řekla, ukázala, ptala se nás, co bychom chtěly, vycházela nám vstříc, takže byl program i podle mých představ, nic mi nechybělo.“2 Podmínkou příjemné spolupráce přitom nebyla shoda původního preferovaného oboru a oboru mentorky (i když je toto hodně důležitý faktor spokojenosti s programem), spíše šlo o „lidskou stránku“. Například mentee, jež je nadšená pro zubní lékařství, avšak měla mentorku z oboru chemie, uvedla, že se její očekávání naplnila ve všem, protože: „má mentorka byla moc super (…), dobře se s ní povídá (…) a když jsem na setkání přinesla něco ze školy, že tomu nerozumím, tak mi s tím ochotně pomohla.“ Podobně se vyjádřila i jedna mentorka: „Podle mne je důležité, aby si dvojice navzájem ,padly do oka’. Pak je spolupráce úplně o něčem jiném.“ Hodnocení spolupráce ve skupině a ve dvojici a je velice individuální. Každé středoškolačce vyhovuje něco jiného. Některé mentees vnímaly jako jednoznačné pozitivum být jen ve dvojici, protože měly mentorku „jen pro sebe“, jiným se naopak zdála plodnější práce ve skupině: „Výhoda skupinky je taková, že každá máme i na danou školu jiný názor a chtěly bychom studovat jiné obory, i díky tomu se nám rozšíří pojem o daných oborech.“ Zároveň je třeba říci, že ne každá středoškolačka si může zcela libovolně zvolit, zda bude spíše ve skupině nebo ve dvojici. Jak to konstatovala jedna z mentees: „Je škoda, že na některé obory se hlásilo moc lidí a na některé skoro žádní, protože pokud někdo chtěl dvojici u mentorky, která má pro mnoho mentees zajímavý obor – měl jednoduše smůlu.“ Z pozice koordinátorky je však třeba dodat, že není reálné zajistit, aby se preferované obory středoškolaček zcela shodovaly s obory mentorek, natož aby každá jedna středoškolačka měla jednu mentorku ze svého preferovaného oboru. Nikdy není do poslední chvíle jasné, jaké středoškolačky dorazí na úvodní schůzku a která mentorka se jim bude nejvíce zamlouvat. Mnoho středoškolaček není oborově jasně vyhraněno.
2
Je však třeba dodat, že obecně jsou skupiny náročnější na komunikaci a spíše se během programu zvládnou sejít méně často než dvojice. Viz sekce Mentorky.
Mentorky Třetí ročník naplnil i očekávání většiny mentorek, včetně získání většího nadšení pro jejich vlastní studium či zlepšení vlastních komunikačních a organizačních schopností. Jedna mentorka například uvedla, že se „naučila efektivněji plánovat“. Dotazy středoškolaček vedly i k zamyšlení se nad věcmi, nad kterými se zkušený vysokoškolák či vysokoškolačka nepozastaví. Jedna mentorka hodnotila v tomto směru komunikaci s její mentee jako přínosnou pro její působení ve fakultním senátu. Tento rok se zároveň nepotvrdila zkušenost z druhého ročníku, kdy většina dvojic či skupin, v nichž mentorky nebyly přímo z preferovaných oborů mentees, nebyla tolik úspěšná jako ostatní a nebyla tedy s programem tolik spokojená (viz výše u Mentees). Také samotná iniciativa a aktivita mentees byla mentorkami hodnocena mnohem pozitivněji než v letech minulých. Na nízkou inciativu středoškolaček si stěžovalo jen 6 mentorek. Jedna mentorka dokonce uvedla: „Musím se přiznat, že moje mentee byla o hodně aktivnější než já.“ Naopak se potvrdilo, že čím větší skupina, tím větší pravděpodobnost, že bude komunikace zmatečná, pro mentorku náročná a nakonec proběhne méně schůzek. Takto si například jedna mentorka, která měla skupinu 4 mentees postěžovala, že mentees: „…neustále komunikovaly za sebe navzájem. Jedna psala o tom, jestli může druhá, ta druhá pak napsala sama. Naprosto jsem se ztrácela v tom, kdo chce kdy přijít a proč.“ Podobně mentorka se dvěma středoškolačkami napsala: „Z mé zkušenosti by byl lepší systém jedna mentorka – jedna mentee. Měla jsem dvě mentee, jejichž časové plány se rozcházely, takže jsem ve výsledku komunikovala prakticky jen s jednou.“ Obecně platí, že větší skupiny jsou úspěšné zejména v případě, kdy jsou mentees spolužačky, které se vidí každý den ve škole a mohou se jednoduše domluvit na termínu a typu aktivity a pak jen oslovit mentorku se společným návrhem. Problém nastává ve chvíli, kdy se středoškolačky v jedné skupině neznají a pocházejí z jiných škol a měst a komunikují s mentorkou každá zvlášť. Tento rok se také velice osvědčilo, pokud jednu mentee či skupinu mentees vedly dvě mentorky z téhož oboru. Pro mentorky to bylo časově a organizačně méně náročné a pro mentees to znamenalo bohatší a zábavnější program. Celkově vytvořily mentorky a mentees 10 skupin a 8 dvojic. Oproti minulému ročníku to znamenalo zvýšení počtu mentoringových skupin, které začaly převažovat nad mentoringovými dvojicemi, jež tvořily základní původní koncepci programu. Tento rok se z řad zkušenějších mentorek, které absolvovaly již několik ročníků, ozvalo několik hlasů kritických ke koncepci představování mentorek středoškolačkám na úvodní schůzce, na níž si mají mentees vybrat svou mentorku (mentorky doposud měly prostor během 5-10 minut představit svůj obor libovolnou formou; některé vytvořily powerpointové prezentace). Obecně je vnímána jako problém pasivita či spíše určitá zakřiknutost mentees, které často nevědí, na co se mentorek ptát. Jedna mentorka proto hodnotila úvodní schůzku jako pro mentorky nudnou, druhá zase uvedla, že si připadá jako na koňském trhu a především, že „systém prezentací je z velké části o tom, jak kdo umí mluvit před lidmi, což nemusí být pro výběr mentorky zrovna klíčová dovednost.“ S tím musím z pohledu koordinátorky souhlasit, neboť některé konkrétní mentorky jsou tradičně „nejobletovanějšími“ a to i ze strany těch mentees, které původně uváděly zcela jiné preferované studijní obory. Nespokojené mentorky proto navrhly, aby potenciální mentorky umístily na web v předstihu před úvodní schůzkou krátký populárně naučný odstavec o své specializaci, aby si pro ně středoškolačky mohly připravit dotazy, nebo aby úvodní schůzka probíhala formou „poster sekcí“, u nichž by se mohly jednotlivé mentee a mentorky zastavit.
Celkově však mentorky hodnotily tento ročník programu jako zdařilý a drtivá většina se chce zúčastnit i ročníku čtvrtého. Zbývající mentorky se dalšího ročníku nezúčastní zejména z důvodu studijních i pracovních pobytů v zahraničí či z důvodu ukončení studia. Evaluace třetího ročníku z pozice koordinátorky Třetí ročník programu, stejně jako ročníky předchozí, dostál základním funkcím mentoringu.3 Poskytnutá orientace ve studijní nabídce a plán většiny mentees podat si přihlášku na technickou zaměřenou vysokou školu potvrzuje, že mentoring plní svou úlohu a podporuje studijní a kariérní růst. Často zmiňované nabytí potřebného sebevědomí a určitého klidu díky zmírnění obav z neznámého prostředí zase znamená naplňování funkce psychologické. Skutečnost, že několik mentee změnilo svůj původní studijní plán a rozhodlo se jít ve stopách své mentorky, zase ukazuje funkčnost mentoringu z hlediska poskytování rolového modelu. Co se týče přístupu účastnic k programu, stejně jako v minulých letech převažoval u mentees přístup instrumentální, zatímco u mentorek se vyskytoval v součinnosti s přístupem transformativním i přístupem zaměřeným na osobní rozvoj. Více k těmto přístupům viz Zpráva z roku 2012 (s. 10) a 2011 (kapitola Jaké jsou cíle feministicky orientovaného mentoringu). Na potřebu a adekvátnost transformativního přístupu poukazují i odpovědi mentees a mentorek na otázky po zkušenostech se sexistickými postoji jejich okolí. Sedmnáct středoškolaček uvedlo, že se někdy setkaly doma, mezi kamarády nebo ve škole s názorem, že matematika, fyzika a další technické obory jsou spíše pro kluky, a devět z nich slyšelo podobné vtipy nebo historky od svých vyučujících, případně spolužáků či spolužaček. Z 19 mentorek jich mělo takovou zkušenost 14. Je tedy zřejmé, že i mentoring, jako nástroj podpory žen při vstupu do genderově netradičních oborů, má stále své opodstatnění. Zároveň ale bylo pozitivní vidět nadšené středoškolačky, které se snad i díky mentoringu nenechají od svého zápalu pro techniku odradit. Jak uvedla jedna mentorka: „[mentoring mi] přinesl pocit, že snad holek nadšených do techniky není málo, jen je potřeba některé z nich trochu pošťouchnout a třeba jim pomoci vyvarovat se chyb, které jsem dělala já sama.“ Výzvy pro příští ročníky
3
Zlepšit/oživit koncepci představování mentorek středoškolačkám na úvodní schůzce Zajistit co nejpestřejší výběr oborů mentorek Nadále se snažit oborově navracet mentoring technickým vědám a specializacím, v nichž jsou ženy silně podreprezentovány Zvýšit počet hromadných aktivit vzhledem k jejich velice pozitivnímu ohlasu ze strany středoškolaček, ale i mentorek; nutnost realizovat je nejpozději v květnu Zajistit co nejvyšší počet potenciálních mentees pro úvodní schůzku4
Základní funkce mentoringu jsou podrobněji popsány ve Zprávě z prvního ročníku v kapitole Co je to mentoring? 4 Zdůvodnění viz Zpráva 2012 (s. 10-11): Více středoškolaček znamená více různých preferovaných oborů, včetně těch výrazněji technických, a zároveň je předpokladem možnosti uskutečnit větší počet hromadných aktivit. Pokud má o hromadnou aktivitu v jednom městě zájem například jen třetina mentees s mentorkami z tohoto města, je zásadní rozdíl, pokud to znamená tři osoby nebo deset. Obzvláště vezmeme-li v potaz, že téměř vždy ještě někdo z přihlášených na poslední chvíli do programu nenastoupí. Při současném počtu mentees to totiž vedlo k bizarní situací, kdy na aktivitu dorazilo 5 mentorek a jeden vyučující, a jen dvě mentees.
